過去の運命 - 3. díl 会議

過去の運命

PROLOG:
Od předchozích dvou dílů uběhlo pár dní a nyní se nacházíme v menším městečku, kam Raito zavítal, aby studoval tu bílou čepel.

過去の運命 - 会議
Když Raito dorazil do městečka, tak se na něj všichni dívali podezřele, protože byl stále celý od krve, ale on šel v klidu dál, nevnímaje okolí.
Díky své dedukci našel rychle nějaký placený nocleh a když už chtěl zaplatit za ubytování, při čemž ten hostinský, co se u něj Raito chtěl nechat ubytovat, tak se na něj díval se strachem v očích a držel si stále odstup, tak Raito zjistil, že už nemá žádné ryou.
„Naposledy jsem kupoval onen amulet, který byl předražený, ale byl vzácný. Tehdy jsem dočerpal ryou...“ pomyslí si Raito a podívá se směrem, kterým věděl, že leží ono místo, kde kupoval ten medailon.
Hostinský raději ani nepípnul ze strachu, aby mu Raito nic neudělal. Raito se na toho muže podíval a omluvě se uklonil.
„Přepočítal jsem se s ryou. Nedávné náklady mě přišly na více ryou, než jsem čekal. Nevíte, kde bych rychle sehnal práci?“ zeptá se Raito, protože to je jediný předpoklad pro něj, jak získat ryou, protože nehodlal prodat nic, co měl u sebe.
„A-Ach an-ano... Máte tu místní stráž, která by mohla třeba hledat výpomoc v chytání zločinců z okolí. I když nevím, zda to je pro Vás.“ řekl uctivě ten hospodský, při čemž doufal, aby mu něco Raito neprovedl.
„Já nejsem zločinec, i přes to, že si to myslíte. Ta krev na mě je krev velké bandy zločinců, kteří se chtěli dopustit odporného činu.“ vysvětlil Raito, při čemž on to tak viděl, neuvědomoval si, že on doopravdy zabil, jen že chránil onen bílý meč.
Raito poté vyrazil směrem za prací, do budovy stráží. Když ho tam poprvé uviděli, tak k němu měli velký respekt a dost často strach. Došel k tomu nejvyššímu představenému tam a čekal, až si ho všimne.
„Boha jeho, cos prováděl?!“ vykřikl nejvyšší představitel, když viděl Raita celého od krve.
„Zlikvidoval jsem bandu zločinců. A nyní k věci, chtěl bych práci, prý tu máte volná místa. A potřebujete výpomoc. Rád bych tu pár dní zůstal a trochu si přivydělal.“ odpověděl s ledovým klidem Raito, zatvrzelý v tom, že ta vyvražděná vesnice si to zasloužila.
„No dobře, tudy jdi, nějak se tam omyj a vezmi tam uniformu, to se u nás vyžaduje, kvůli tomu, že máme často v řadách takové nováčky, jako jsi ty. A ať to máš zařízený do čtvrt hodiny, máš kliku, zrovna někoho jdeme chytat a ty se nám hodíš do počtu. Zrovna máme ztráty a tak jdeme na misi jen čtyři, ty jsi ten čtvrtý. Naštěstí je to jednoduší mise, prý jen zabít jakéhosi pošuka v černém, co po okolí zabíjí lidi. Ale my jsme na to cvičení, tak by to neměl být problém. Takže se budeš držet vzadu...“ vysvětlil ten představitel hlídky a za půl hodiny již byli mimo to městečko.
Raito, společně s tím představitelem, pak jedním hodně vysokým mužem a jedním, co se třásl a byl podobně starý jako Raito.
„Tady někde to bude, tak si dávejte pozor...“ poznamenal ten představitel a spatřil nějaké mrtvé tělo.
Přišel k tomu tělu blíž, byl to nějaký muž a měl podříznutý krk tak, že musel vykrvácet během chviličky. Najednou se ozvalo nějaké cvaknutí a než kdokoli stačil cokoli udělat, tak odněkud ze stromů vylétlo několik desítek kunaiů na místo, kde zrovna stál ten představitel.
Než stačil uhnout, tak se do něj většina kunaiů zabodala, při čemž i do míst, kde napáchaly velké škody, převážně krk, hlava a hruď. Velitel padl na zem mrtvý a vyteklo z něj velké množství krve.
Ten podobně starý jako Raito se začal třást, jak osika a nedával pozor, což se mu vymstilo. V jednu chvíli se mu do krku zarazil velký shuriken s úzkými lopatkami, který téměř oddělil hlavu od zbytku těla. Krev tohohle mladíka ocákala Raita a posledního zbylého člena hlídky.
Mladík ještě zalapal rukou ve vzduchu a pak padl k zemi, mrtev. Dokonce i ten vysoký se po tomto rozklepal a byl docela překvapený, že je Raito zcela v klidu. Chtěl něco říct, když mu přistál v krku stejně tvarovaný shuriken, jako mladíkovi před ním.
Z krční tepny mu vystříkla krev na Raita a tento vysoký muž záhy padnul na zem, taktéž mrtvý. Poslední tam stál Raito, zcela klidný, hodně od krve, opět, a díval se na mrtvoly těch tří. Při tom propočítával.
V tom tasil svou katanu, při čemž se i otočil a vyblokoval útok kunaiem na vlastní záda. Nyní před ním stál Kurai, svírajíc kunai a stále se pokoušel Raita přetlačit a zranit, nebo lépe, zabít.
Z Kuraie vycházela ta temná a negativní energie, která ho obstupovala, takže byl temnější, než obvykle. Krom toho měl na tváři do široka roztažený úsměv a jazykem si olizoval ret.
Raito ho sledoval a začal přemýšlet, Kurai ho totiž zajímal. Nikdy neviděl takové shromáždění negativní energie na jednom místě, natož v jednom člověkovi.
Kuraiovi záhy vyjela druhá ruka zpod pláště, ve které svíral kunai a pokusil se Raita zasáhnout přímo do srdce. Raito neváhal a katanou, kterou blokoval první kunai, pohnul tak, že vyrazil oba kunaie Kuraiovi z rukou a špičkou čepele mu udělal menší zranění na tváři, pod okem.
Kurai odskočil dál od Raita a dvěma prsty si otřel tu krev. Následně ty dva prsty strčil do pusy a vychutnal svou vlastní krev. A je pravdou, že mu dost chutnala, ale nyní se soustředil na Raita.
A naopak, Raito se soustředil na Kuraie, ale každý na toho druhého z jiných důvodů. Kuraie fascinoval to bez emocionální chování a i rychlé reflexy se spojení s vysokou inteligencí, zatímco Raita zaujala ona temnota a moc s ní spojená.
„Jak si věděl, že zaútočím přímo zezadu a na tebe, jako posledního?“ zeptal se ze zvědavosti Kurai a zastrčil ruce do pláště, aby nahmatal další zbraně.
„Lehce pochopitelná taktika. Vůdce si vyřídil pastí, protože stál vepředu a ostatní by tě viděli, kdybys zaútočil přímo. Navíc, nejdůležitější je zlikvidovat velitele, pak je zbytek bezradný. Potom toho ustrašence, aby dal důraz na to, že z nás nepřežije nikdo a protože byl jediný hodně vystrašený a přestal sledovat okolí. Poté toho většího, který se taktéž začal obávat a nejspíš i proto, že nemáš více těch velkých shurikenů. A na mě jsi zaútočil jako na posledního, protože jsem si celou dobu držel klidnou mysl a odstup. A taky, ta temnota z tebe je dost cítit, proto jsem poznal, že útočíš osobně.“ objasnil Raito a Kurai se začal smát.
„Výtečně, takový chladný přístup, pouhá logika a navíc, jsi v přibližně stejném věku. Tvoje krev by mohla mít zajímavou chuť.“ poznamenal nahlas Kurai, rozprostřel kabát a vyhodil zpod něj velké množství obyčejných shurikenů.
Raito je s naprosto ledovým klidem začal odrážet, takže ani jeden ho nezasáhnul, ba ani se nepřiblížili k jeho kůži. Kurai mezitím vyhodil pět senbonů zamířených na Raitův obličej.
Raitova ruka vystřelila vzhůru, ale už se zdálo, že je pozdě a senbony ho zasáhnou. Poté však Raito ukázal svou ruku a mezi prsty svíral Kuraiovy vržené senbony. Raito potom všechny senbony pustil na zem, ale v ten moment se Kurai otočil.
Za ním běželo několik mužů, asi patnáct, směrem k němu, v uniformách hlídky. Kuraiův vytočený obličej naznačoval, že se mu ta převaha nelíbí, zvlášť když tam byl někdo tak silný a inteligentní, jako Raito.
Kurai vyhodil z kabátce několik plynových bomb, jejichž kouř ho skryl a tak mohl pohodlně zmizet pryč. Když unikal lesem dál od Raita příchozích hlídek, tak myslel na to, jak v budoucnu Raita zabije a vychutná si jeho krev, protože bude nezkažená emocemi.
Mezitím Raito přemítal nad tím, jak extrahovat z Kuraie tu temnotu a někam ji uložit, při čemž mu bylo i jedno, jestli přitom procesu přijde Kurai o život.