Super Sestry 39

Kakashi : Blíží se k nám silná chakra, nechci zbytečné potíže, ale pokud jsou to Akatsuki, budeme je muset sledovat. Shino zjistil jejich přesnou polohu, ale prý to nejsou Akatsuki. Dobrá, v tom případě by jsme se od nich měli držet dál. Jenže oni se nás ne a ne pustit. Zastavil jsem. Je hloupost si hrát na honěnou, pokud něco chtějí, tak ať. Shino si stoupl vedle mě.. Před námi se na stromech objevili tři muži. Všichni v černých pláštích. Dva mladší sí nás podezřívavě přeměřovali, ale ten nejstarší se jen mírně pousmál. Mohl by to být?...
„Jak už je to dlouho? Co? … Kakashi,“
„Tak daleko moje pameť nesahá... Yoru,“
„Bude to tak šest let, řekl bych,“ zasmál se.
„Myslíš si, že je tady něco k smíchu?“ zeptal jsem se. Zarazil se, věděl co provedl a věděl, že mu to mám za zlé.
„Vím, že to co jsem udělal je hrozné, ale mé důvody znáš, jsi taky jediný, kdo je zná. Ale teď jsem se rozhodl najít své dcery, proto jsem vás sledoval, chtěl jsem se zeptat, jestli jsi o nich neslyšel,“
„Tvé dcery se před téměř rokem a půl vrátily do Konohy,“
„Aha, když jsi mi tenkrát informoval o tom, že je Tsunade opustila, myslel jsem, že jí zabiju, ale nemohl jsem najít jak Tsunade, tak ani dcery. Poté jsem se nejvíc věnoval výchově synů, po nějaké době jsme o nich hledaly různé stopy, jenže byly vážně dobré a jen tak někde se neprozradily. Bohužel,“ dodal. „Takže jsou zpět v Konoze? Mohl bych za nimy?“ zeptal se natešeně.
„Chtěl jsi zabít Tsunade?“ zeptal jsem se s mírným odporem.
„Kakashi, já..“
„To ty jsi je opustil a hodil je Tsunade na krk!“
„Věděl jsem, že se o ně dobře postará, zatím co pomůžu Saeko s klukama, nemohl jsem jí v tom nechat samotnou,“ bránil se.
„Ale je jsi v tom nechal samotné. Máš jediný štěstí, že Tsunade souhlasila. Navíc ta tvá Saeko byla jenom úlet, co si pamatuju,“
„Jo, jenomže sama vychovávala mého syna a později zároveň i adoptovaného Uragiriho, potřebovala mou pomoct a vy jste se o mé dcery dobře starali, věděl jsem, že na nějakou dobu budou v pořádku,“
„Ta nějaká doba se nám protáhla na třináct let,“ vzdychl jsem. Shino to evidentně začal chápat, ale stále nás pouze pozoroval. Nechtěl se zapojit, věděl, že to může leda zhoršit.
„Nemělo to trvat tak dlouho, ale když už jsem se mohl odpoutat a vrátit se k dcerám, tak jsi mi řekl, že je Tsunade opustila a nemáte s nimi žádný kontakt. Hledal jsem je celé týdny, ale nebyly k nalezení, ani nevíš, jak jsem byl zoufalý. Strašně jsem se o ně bál, jenže jsem s tím nic nemohl dělat, chápeš to?! Chápeš?... Ano, na dlouhou dobu jsem to vzdal a jen se modlil, aby byly ještě naživu. Poté se chlapci zlepšovali v učení a já jim vypomáhal. Slibovali, že mi pomůžou je najít a to už také nějakou dobu plní. Bloudíme po různých vesnicích, lesech i jeskyních, ale nic. Teď jsem ucítil tvoji chakru, už je to dávno, já vím, přesto mi byla povědomá,“
„Skončil jsi?“ vložil jsem se do jeho proslovu.
„Promiň, myslím, že to jen tak zhruba, co se v mém životě přihodilo, je toho totiž spousta, ale nechci tady zůstat celej den, takže..“
„Takže tvoje dcery toho prožily mnohem víc, to ale až na později, teď nemám čas,“ koukl jsem na Shina, který si nepřátelky měřil Yoruiho. „Pokud se chceš vrátit do Konohy, budeš mít asi nemalej problém. Všichni si myslí, že jsi mrtvý, alespoň ti, co tě znali a ty si tam chceš jen tak napochodovat? Navíc jsem se nevyjádřil jasně... V Konoze je pouze jedna tvá dcera,“ jakoby přimrzl. Že by se něco stalo?
„Kde je Tokime?“ zeptal se najednou. Vytřeštil jsem oči-oko. Jak může vědět, že je to právě Tokime, potkal se snad někde s ní? Ale to je hloupost.
„Jak...?“ chtěl jsem se zeptat, ale nedal mi šanci.
„Nepřidala se k Akatsuki, že ne?“ jeho hlas se mírně zatřásl.
„Ne, nepřidala,“ oddychl si. „Unesli ji,“. Oči se mu zablýskly od slz. Do hajzlu, co se stalo?!
„Já ...jsem jí potkal,“ udržel slzy a nasadil vážný pohled.
„Potkal?“
„Měla na sobě plášť Akatsuki a šla ještě s jednou holkou, nevypadalo to, že by ji unesli, myslel jsem.. já to přece nechtěl... nemohl jsem tušit, že..“
„Tak už se vyžvejkni!“
„Zranil jsem jí, zabodl jsem jí katanu do břicha, teda část,“ drmolil. „Ta druhá řekla její jméno, ale Tokime přece není jediný jméno na světě, mohla to být jiná dívka, jenže pochybuju, že u Akatsuki jsou dvě dívky s tentýž jménem... Ku*va!“ dal pěstí do stromu a ten se pod ránou doslova zavlnil.
„Musím jí zachránit, musím jí pomoct, já..“
„O to už se stará Hokage, vymýšlí plán, jak zaútočit. Teď musíme jen najít úkryt,“
„Fajn, my vám pomůžem, není to dlouho, co ji odnesli pryč, určitě dokážu zachytit tu chakru,“
„Oni?“
„Jo, ta druhá holka a nějaký dva týpci, jeden ovládal Chidori, druhý byl obrovský s rezavými vlasy,“
„Aha, dobrá, tak tedy rychle,“ rozeběhli jsme se za Yoruem. Sakra, co se to děje? Všechno je tak zamotaný a nejvíc ze všeho ty... Sasuke...