Uzumaki no monogatari – část 23 – Legendární souboj

Stál přímo před svým cílem a pološíleně se usmíval. Ztratil pojem o realitě a soustředil se jenom na svoji pomstu. Dávno se rozhodl, že zničí Listovou a dnes konečně nastával čas jeho pomsty. Bylo mu úplně ukradené, co se děje kolem něj, on viděl pouze nadcházející destrukci, ke které však nemělo dojít, ať už chtěl sebevíce. Danzou byl připraven zaútočit na Listovou a doufal v její kompletní zničení. Byl si tak moc jistý, že žádný z ninjů na celém širém světě se mu nemůže rovnat silou, samozřejmě kromě Orochimarua, který mu sílu propůjčil. Danzou se připravoval k útoku, ale dříve, než stihl udělat sebemenší krok do Listové, se mu do cesty postavila vysoká postava.
„Danzou, udělal jsi něco neodpustitelného, ale byl jsi pouze vyhoštěn z Listové. Neměl ses vracet!“ Řekla mu postava.
Danzou se divil, co za blázna se mu to stavělo do cesty. Nikdy nikoho takového v Listové neviděl. Neměl proto ani nejmenší zdání, kdo tato osoba je. Ale i přesto mu tato osoba byla nějak povědomá, povědomá tak moc, že se nestačil divit.
„Čtvrtý?!“ Procedil mezi zuby Danzou a sám doufal, že se plete.
„Jsi tak bídný muž, že si nezasloužíš znát, kdo doopravdy jsem!“ Řekl muž, který bránil Danzouovi vtrhnout do Listové a bylo na něm poznat, že se do jeho hlasu vkrádá zloba.
Danzou však nehleděl na to, kdo je jeho protivníkem, protože nikdo se mu jenom tak nemohl postavit do cesty. Danzou pomalu, ale jistě začínal ztrácet poslední známky své příčetnosti. Už se nemohl udržet ani o vteřinu déle. Zaútočil celou svojí silou, kterou nyní měl. Jeho útok se však neshledal s žádným úspěchem, byl dokonale odražen jeho protivníkem a navíc se Danzou vzdálil o metr od Listové, kdežto obránce se nepohnul ani o milimetr.
„Danzou! Od koho máš tuhle sílu?!“ Zeptal se muž bránící Listovou.
„Myslíš, že to řeknu někomu, tak zbytečnému jako jsi ty, blonďáku?!“ Rozčiloval se Danzou a znovu útočil.
Jeho útok se však znovu setkal s neúspěchem a Danzou byl pomalu tlačen dál a dál od Listové. Pomalu se jeho útoky začínaly stávat více zběsilejšími a zoufalejšími. Danzou dobře viděl, že rozdíly v síle jsou obrovské, ale byl to pořád on, kdo si myslel, že je silnější. To, že o si sobě myslel, že on je ten silnější, byla daň za sílu, kterou získal, bylo to pouze však jenom šílenství, které mu to potvrzovalo. Po další sérii marných útoků se Danzou pomalu, ale jistě začínal probouzet ze šílenství, které mu zamlžovalo mysl. Konečně si uvědomil, že ON vyhrát nemůže a začal mít strach o svůj život. Přešel z útoku do obrany, už neměl své odhodlání a měl strach, nyní bylo jasné, že nemůže vyhrát. Jeho protivník, obránce Listové, však nepolevoval ve svých útocích, ale spíše přidával na síle, kterou do svých útoků dával. Danzou se dokázal sotva bránit a bylo nějakým způsobem jasné, že se blíží jeho konec.
„Kdo si?!“ Zeptal se vystrašený Danzou.
Muž bránící Listovou si uvědomil, že s Danzouem nemá cenu více bojovat, to co jej přivedlo zpět do Listové za účelem jejího zničení je pryč, proto ani on už neměl důvod bojovat. Nakonec mu přece jenom bylo Danzoua líto.
„Jsem Uzumaki Naruto. Myslím, že s tímto jménem už víš, o koho se jedná,“ řekl Naruto a vydal se zpět do Listové, od které se během svého boje docela vzdálil.
„Uzumaki Naruto, přece si jenom strašlivý člověk,“ řekl si spíše pro sebe Danzou.
„Danzou, byl jsi to ty, kdo nařídil zabít jedinou kamarádku, kterou jsem měl. Ale teď, jak jsem s tebou bojoval, došlo mi, že pomsta na tobě by mi klid nikdy nepřinesla. Ale varuju tě! UŽ NIKDY se nepřibližuj k Listové nebo to bude to poslední, co uděláš,“ řekl Naruto a raději se od Danzoua konečně odvrátil, aby neviděl, jak moc smutné pro něj bylo myslet na Mizuki.
Danzou se pomalu zvedal ze země a chtěl se dát na útěk od Listové, jak nejrychleji dovedl, ale než se stihl zvednout, tak byl mrtvý. Orochimaru, který jeho souboj sledoval a propůjčil Danzouovi sílu, jej na místě zabil. Danzou se v křeči opět sesunul zpět na zem a tam už zůstal nehybně ležet.
„Uzumaki Naruto, Kyuubiho jinchuuriki. Nechal jsi mě udělat tvoji špinavou práci, ale je fakt, že jsi nemohl tušit, že zde také jsem. Danzou byl jsi zklamáním světa ninjů, totální neúspěch!“ Nakopl Orochimaru Danzouovo mrtvé tělo a to odletělo několik set metrů daleko.
„Takže chlapče. Trochu si povyrostl a zesílil. Dokonce pro Danzoua bylo nemožné tě porazit. Opravdu jsi jako Jinchuuriki dokonalý! ALE se mnou se nemůžeš měřit!“ Křik Orochimaru po Narutovi a čekal, jak bude reagovat.
„Pleteš se Orochimaru, celkem ve třech věcech,“ řekl Naruto.
Orochimaru se tvářil překvapeně, v čem se jenom může plést, byl si sebou přece tak moc jistý, že se nemohl plést v ničem na tož ve třech věcech najednou.
„Za prvé, Danzou stále žije, ale je na takovém místě, kde až do konce života bude pikat za to, co udělal. Proto si za mě neodváděl žádnou špinavou práci. To, co jsi zabil, byl jenom klon,“ řekl Naruto.
„Klon? Vždyť jsem z toho cítil Danzouovu chakru, to nemohl být klon!“ Rozčiloval se Orochimaru a byl si jistý tím, že si z něj Naruto dělá blázny.
„Za druhé, vím, že ses vydal na cestu do Listové před třemi dny, takže celou tu dobu jsou mi jasné tvoje úmysly,“ pokračoval Naruto a nedbal toho, co Orochimaru předním říkal.
„Před třemi dny?! Blbost, to je prostě blbost! Tehdy jsem ještě ani neměl naplánované, co udělám!“ Stále křičel Orochimaru a nechápal, co se okolo něj děje.
„A nakonec za třetí. Orochimaru, JÁ NEJSEM jinchuuriki!“ Řekl Naruto a v tom samém okamžiku zaútočil na Orochimarua.
Orochimaru vyblokoval Narutův útok holou rukou a Narutův kunai se rozlomil na nespočet kousků. Ve chvíli, kdy se střetly jejich pohledy, tak jim bylo jasné, co je ten druhý zač a jaké má schopnosti.
„Myslel jsem si, že je to jenom výmysl, ale opravdu existuje ještě jedno tajné skryté místo, kde se člověk může naučit umění poustevníka. Ale ty nejsi už tak moc člověk, co Orochimaru?“ Zeptal se Naruto.
„Ale ty jsi obešel těch šest ostatních. Cha! TY jsi Mudrc šesti cest, Uzumaki. Neboj se, zničím tě rychle!“ Vysmíval se Orochimaru.
Orochimaru ještě více zrychlil a přidal na síle svých útoků. Naruto to okamžitě poznal a taky viděl, že nemůže Orochimarua podceňovat nebo by nedopadl dobře. Útoky, které na sebe používali, byly tak silné, že krajina okolo nich se hodně rychle měnila.
„Musím se vzdálit, co nejdále od Listové to jenom půjde, protože jinak bych mohl ohrozit lidi, kteří tam jsou,“ problesklo Narutovi hlavou.
„Copaaak?! Bojíš se, že bys mohl zničit Listovou?!“ Vysmíval se mu Orochimaru.
Orichimaru se objevil za Narutem v jeho nekrytém místě, Naruto to zjistil, ale bylo příliš pozdě na to, aby se tomu vyhnul a nebo Orochimarův útok zablokoval. Nemohl dělat nic jiného, než tu ránu přijmout. Naruto letěl vysoko do vzduchu, ale taky daleko od Listové.
„Ta bolest stála za to,“ usmál se pro sebe Naruto.
Orochimaru se k Narutovi rychle blížil, ale co Naruta překvapilo nejvíce, bylo, že Orochimaru také letěl. Sice jeho způsob byl podivný, ale Narutovi hned v zápětí na to došlo, co za stvoření může létat tímto způsobem.
„Drak?!“ Byl překvapen Naruto.
„Ano drak!“ Smál se Orochimaru a jeho tělo pomalu začínalo nabývat nové dlouhé dračí podoby.
„Tak, to abych to taky začal brát vážně, co?“ Řekl Naruto.
„Kdo říká, že já to beru vážně! Jenom jsem ti chtěl ukázat svoji pravou podobu, předtím než tě zabiju Rikudou!“ Stále se šklebil Orochimaru.

V místě, kde pro nikoho už čas neubíhal a kde byla naprostá tma, se opět objevila třetí postava a začala se smát. Bůh Smrti měl opravdu radost, že vše jde podle toho, jak očekával. Ve světě živých mohla trvat bitva, jak dlouho jenom chtěla, ale pro věčné stvoření, jako byl on, to nebylo podstatné. Za nedlouho se jeho vlastní síla ještě zvětší, přibude mu do sbírky další Mudrc šesti cest a další bájný drak. Co víc si jenom mohl přát.
„Shinigami, opravdu dodržíš, sázku, kterou jsi s námi uzavřel? Pustíš toho, jehož zástupce vyhraje?“ Ptal se ten s klidnějším hlasem.
„Vy si opravdu myslíte, že jeden z nich vyhraje? NE! Oba dva zase skončí tady, alespoň si budete mít s kým povídat!“ Smál se Bůh Smrti.
„Myslím, že můj zástupce vyhraje. Sotva se změnil do dračí podoby a jeho síla desetkrát vzrostla a než bude konec souboje, jeho síla se ještě ze sto násobí!“ Křičel, ten co býval dříve také drakem.
„Nechci ti kazit náladu, ale podívej se pořádně, ale Naruto zatím nepoužil nic ze síly Mudrce šesti cest. Dokáže s Orochimarem bojovat jenom za použití svých původních sil,“ řekl předchozí Mudrc šesti cest.
„Ale Nakonec budou muset oba použít svoji plnou sílu, ale budou si rovni, takže ani jeden z nich nevyhraje!“ Řekl šťastný Shinigami.
Nastalo tam opět ticho, ani jeden z trojice sázkařů nechtěl nic říct a dva z nich doufali, že vyhraje ten, na kterého si vsadili. Bůh Smrti si však byl jistý, že to bude on, kdo vyhraje, nebylo o tom pochyb.
„Shinigami, ale oni nejsou bratři, tak jako mi dva, tentokrát to bude jiné a něco mi říká, že druhý Mudrc šesti cest proti tobě něco má. Proto jsem si jistý, že vyhraje,“ řekl první Mudrc šesti cest.
Bůh Smrti se mu jenom vysmál a dál pokračoval ve sledování toho velkolepého souboje a těšil se na jeho konec. Oba bratři, kteří se stali nepřáteli, si však byli jisti, že se tentokrát plete, i když to byl bůh.

Naruto bojoval s Orochimaruem všemi svými silami, ale věděl, že velmi brzo bude muset přejít do módu Mudrce šesti cest, aby mohl přejít do protiútoku. Naruto si byl jistý, že Orochimarovy síly během jejich boje zvětšovaly. Čím víc vypadal jako drak, tím více byl silnější. Naruto dopadl na zem, ale neustál to a několikrát se převalil přes bok. Když se zastavil, tak mírně s námahou vstával.
„Už máš dost?“ Smál se na něj Orochimaru ze vzduchu.
Naruto si byl nyní jistý, že Orochimaru se už více v draka změnit nemůže, tohle prostě musela být jeho finální dračí podoba. Naruto musel začít používat svoji sílu Mudrce šesti cest. V očích mu konečně zazářil Rinnegan. A s úplně novou silou se vydal vstříc Orochimarovi vysoko nad zemí. Naruto nyní taky mohl letět. Vrazil Orochimarovi nejsilnější ránu, jakou dovedl a Orochimaru byl sražen z oblohy až téměř k zemi.
Orochimaru však nebyl skoro nijak zraněn, dračí šupiny bránily tomu, aby na něj takový útok působil, Naruto to však také věděl. Okamžitě se vydal střemhlavým pádem vstříc Orochimarovi. Orochimaru však ve svojí dračí podobě dokázal velice rychle nabrat rychlost. Srazili se. Nesrazili se však jenom oni dva, ale také techniky, které použili. Výbuch a po něm ohlušující rána a tlaková vlna, tak silná, že lámala stromy několik desítek kilometrů daleko. Naruto byl opět poslán k zemi a znovu se mu obtížně vstávalo.
„Orochimaru je nějak silnější, než jsem předpokládal. Sak*a! Musím jít kvůli němu až opravdu do extrémů!“ Stěžoval si pro sebe v duchu Naruto, když vstával ze země.
Nyní to Naruto viděl. Zděsil se, protože Orochimaru se opět zvětšil. Nebyl jenom jako drak, ale byl opravdu drakem, protože se několika násobně zvětšil a Narutovi bylo jasné, že musel stejně tolikrát i zesílit.
„To není vůbec dobrý!“ Řekl Naruto a připravoval se na další Orochimarův útok.
„Tak, co druhý Rikudou? Jak se ti líbí moje úplná podoba? Nebo spíš, jak moc jsi ohromený z mojí síly? Je ti jasné, že teď nemůžeš vyhrát, ne?!“ Křičel z nebe dolů na zem na Naruta Orochimaru.
„Co čekáš, že ti na to řeknu! Poslouchej! Já se teprve zahřívám! To si chtěl slyšet, ne?“ Zařval na něj zpět Naruto.
Orochimaru se v celé svojí dračí kráse objevil přímo před Narutem, ale nevypadal, že by chtěl zaútočit.
„Promiň, ale tam nahoře, tě nějak nešlo slyšet,“ vysmíval se Narutovi Orochimaru.
„Každý nemá dračí hrdlo,“ poznamenal Naruto a zaútočil na Orochimara větrnou technikou.
Výsledek byl hned znát, Narutovi se podařilo odloupnout pár dračích šupin z Orochimarova těla, ale jinak nic vážnějšího. Orochimaru se Narutovi pořád jenom vysmíval a jednou nohou jej popadl a vysokou rychlostí jej vynášel nepředstavitelně vysoko.
„Hotovo!“ Řekl si Naruto a byl si jistý, že technika, kterou si nějakou chvíli připravoval Orochimara překvapí.
„Být tebou Orochimaru, tak si dávám pozor na déšť,“ poznamenal Naruto.
„Hm?“ Divil se Orochimaru myslel si, že Naruto musí přijít o vědomí, když jej vynese ještě trochu výše.
Orochimaru letěl, tak vysoko, jak jenom mohl, ale najednou nad sebou zahlédl obrovský stín, divil se, co to jenom může být a snažil se tomu vyhnout, ale za chvíli se začaly objevovat takových stínů více a více.
„Cože?!“ Vyděsil se Orochimaru a začal uhýbat padajícím meteoritům, jak jenom mohl.
Bylo jich tam však tolik, větších či menších, že všem se vyhnout nedokázal. Jednou jedinkrát špatně uhnul a narazil do něj ve vysoké rychlosti, jeden z těch větších, který tam snad předtím ani nemohl být. Orochimaru byl sražen i s Narutem v jeho tlapě k zemi. Když meteorit narazil do Orochimarua, tak jej tím připravil o vědomí a Narutovi se podařilo vysmeknout se z jeho sevření. Sice se Narutovi v této výše špatně dýchalo řídký vzduch, ale vydržel při vědomí a podařilo se mu bezpečně přistát na zemi. Orochimaru byl zavalen pod tím velkým meteoritem. Naruto však cítil, že ještě nemá vyhráno a na tu techniku s meteority použil značnou část svojí chakry.
„Hej Orochimaru, žiješ ještě? Nebo jsem tě dostal?“ Zeptal se jenom tak pro informaci Naruto.
„Za tohle, tě jenom nezabiju! Budu tě mučit!“ Řval vzteky Orochimaru a vykašlal pár desítek litrů své téměř rudé dračí krve.
Ze všech sil, co mu zbývaly Orochimaru vstal a setřásl ze sebe kamení. Bylo na něm vidět, že má zlomenou jednu zadní nohu a taky polámané dračí rohy. Měl hodně svých šupin sedřených z těla a na těch místech krvácel. Bylo vidět, že Naruto mu zasadil opravdu tvrdou ránu.
„Takže ses vzdal hadího hojení na úkor dračí síly?“ Zeptal se Naruto.
Ale Orochimaru už mu nijak neodpovídal a dal se do útočení. Bojoval zuřivě, spíše jako nějaké divoké zvíře než vznešený drak. Naruto jej vyvedl z rovnováhy a Orochimaru už nebyl vůbec klidný. Naruto a naproti němu obrovský drak Orochimaru, oba těžce oddychovali.
„Už máš dost? Možná bych ti mohl trochu pomoci. Co říkáš? Ale platí se životem,“ ozval se Narutovi v hlavě známý hlas.
„Shinigami? Takže, tak moc chceš můj život, co?“ Zeptal se Naruto.
„Možná ani ne, ale víš, co by se stalo, kdybys nechal po světě pobíhat draka? Všechno by zničil. Já ti tady nabízím možnost, jak tomu zabránit. Nezbývá ti moc sil a proto bys mohl použít mojí pečetící techniku a zbavit se Orochimarua navěky, co říkáš?“ Podal nabídku Bůh Smrti.
„Platí se jenom životem, za záchranu světa?“ Zeptal se pro jistotu Naruto.
„Ano, jenom tvým životem, druhý Mudrci šesti cest,“ řekl na to Bůh Smrti.
„Víš, co? Nas*r si!“ Na to Naruto a jejich rozhovor ukončil.
Bůh Smrti nevěděl v tu chvíli, co tím Naruto jenom mohl myslet. Orochimaru se chvíli na to uklidnil. Bůh Smrti chtěl vyhrát za každou cenu a proto se stejnou nabídkou navštívil i Orochimara, ten však nabídku Boha smrti taky nepřijal.
„Já ti to říkal Shinigami. Tehdy jsem tvoji pečetící techniku použil jenom kvůli tomu, že jsme my byli bratři,“ řekl první Mudrc šesti cest.
„Tak to ukončíme Orochimaru!“ Řekl Naruto.
„Zabiju tě rychle,“ řekl Orochimaru a vypadal, že se mu vrátila snad většina jeho sil.
„Tak to ani náhodou!“ Zařval Naruto a začal v sobě hromadit velké množství přírodní energie.
„Chceš se zabít radši sám?“ Okřikl ho Orochimaru.
„Nemám v plánu umírat! Víš, na něco jsem přišel! Démoni se rodí ze zármutku nebo nenávisti. A já jsem smutný, kvůli smrti Mizuki a nenávidím Boha Smrti, tak moc, že z toho můžu každou chvíli puknout!“ Zařval Naruto rozčílený, tak moc jako ještě nikdy v životě.
„Ha! Ale jenom tvoje pocity nestačí k tomu, aby ses stal démonem!“ Křičel po něm Orochimaru.
Naruto se naprosto uklidnil, věděl moc dobře, že to, co právě děla hraničí se šílenstvím a že mu to nemusí vyjít, ale ať už mu to co dělá, vyjde nebo nevyjde, Orochimaru bude zastaven. A co víc, když se mu vše podaří, tak jak má, tak bude mít sílu, přivést Mizuki zpět k životu.