NFFORPG - Konohagakure no Sato

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Loď
Při dívčině oslovení se Moriko do očí vehnaly hvězdičky a slzy zároveň a její rty se zkroutily v blažený úsměv.
„‚Kaasan‘~ Wawawawah~“ chytila se žena za tváře dojatě a zavrtěla se.
„Oi, co jsem řikal o tom zůstat v roli...?“ poznamenal na její účet skepticky Homura.
„Každopádně na kajuty zapomeňte. Tohle je nákladní loď a převoz pasažérů je pro kapitána jen bokovka. Midori, Kaito, běžte do podpalubí najít nějaký místo na nocleh. My dáme s Moriko mezitím dokupy náš ‚program‘ plavby,“ zaúkoloval dvojici jounin a přejel palubu s ostatními cestujícími hodnotícím pohledem.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Když k němu Lei promluvila, stočil k ní pohled a pozorně se jí zahleděl do očí. Přemýšlel, co vlastně její slova znamenají, a co znamenají pro něho, načež se po chvíli usmál a oplatil tím dívce i její úsměv. „Arigatou, Lei-san!“

Nozomi Okazaki
Tým 2
Konohagakure, Yakiniku Q
Nozomi se nakonec usmála. Lei měla pravdu a Ren už dokázal, že dokáže dobře fungovat sám. „Dávej na sebe pozor a hodně štěstí, Rene,“ vzhlédla k němu. „Budeme na tebe čekat.“
Teprve pak se otočila k baru a mávla na servírku.

Lei Takuki
tým 2
Konoha - Yakiniku Q

Lei pozorně poslouchala rozhovor mezi Renem a Nozomi a ani ji tak nevyděsilo, že si neobjednali. To znamenalo, že jeji jídlo bude také opožděné. Mladík však mluvil o svých snech s takovým nadšením, že to nešlo prostě ignorovat.
„Já myslím..“ začala dívka opatrně „..jestli do toho teda mohu mluvit..“ narovnala se na židli a opřela se rukama o stůl blíže k Renovi „..rozhodně bys měl jít za svým snem, to je každého právo. A až se ti sen vyplní a nebo když se prostě budeš chtít vrátit domů, Listová tu pro tebe bude.“ usmála se na chlapce a vzpomínala na svoje cesty a na to jak ji Hokage bez problemu ihned přijala zpět.

Midori Hyuuga
Tým 1
Loď

"Děkujeme," pokývla směrem k námořníkovi, když jej spolu s Kaitem míjeli. Byla mu za tento krok vděčná, protože látka v očích jí pomalu začínala dráždit a tak je raději zavřela. Možná to bylo tou vděčností, že se její myšlenky nevydaly stejným, nebo alespoň podobným směrem jako mladíkovy a tak jí náhlá ztráta tohoto kontaktu překvapila.
"Myslím, že je to díky Kaasan a jejím přesvědčovacím schopnostem." přidala se do ´rodinné´ debaty. Chtěla otestovat, zda Moriko takovéto oslovení nevadí a tak jej řekla lehce nejistě, jakoby otázku, zda nebude preferovat oslovení jiné. Nemyslela si, že by Kamimaru ocenil zrovna její chválu a uraženému Homurovi do cesty přijít nechtěla. Nebyla si jistá, zda by její slova nebyla brána jako výsměch.
A tak nastal čas na paranoiu. Jak si na tomto typu lodi může být člověk kdy jistý, že není nikdo nablízku? Rozhodla se vyzkoušet, jak moc složité je předpokládat pohyby moře při chůzi se zavřenýma očima a tak než se skupina rozhodla, kam prvně budou mířit jejich kroky, strávila ten čas snahou se trochu zorientovat.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Loď
"Pojď Midori," prohlásil ohranářským tónem bratra, pro kterého jeho sestra znamená celý svět. To konec konců nemusel ani moc hrát, protože Midori většinu času vypadala, že je malým ztraceným kačátlém ve velkém a zlém světě. Uchopil ji za ruku a převedl ji po vztupním můstku na palubu. Zhruba uprostřed můstku mu došlo, že se Midori nikdy předtím takhle nedotýkal a ucítil, jak mu rudnou uši. Stočil tedy pohled stranou a když byli na palubě, pustil ji.
"Neměli bychom si prvně najít nějakou tu kajutu, nebo kde to máme složit hlavu?" pohlédl skepticky na loď. Podobná plavidla mívala pramálo kajut. Byl to zbytečný luxus, který zabíral spoustu místa pro převážený materiál. Museli by mít sakra štěstí, aby ty tři noci byli alespoň trochu pohodlné.

Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
„To nevím,“ odpověděl Ren a usmál se, „a přesně proto musím jít, Nozomi-sensei,“ řekl a otočil se na servírku, aby si objednal. Ta tam už ale nebyla a tak jen překvapeně spolkl, co měl na jazyku, a spustil zvednutou dlaň se vztyčeným ukazováčkem zase smutně na stůl.

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Konoha
„E-Eh,“ ucouvl s tikem v oku před odhodláním a nadšením skupinky námořník mírně vzad.
Byla to vážně zvláštní sebranka, ale to bylo pro umělce asi normální. Tvářili se sehraně, a kromě toho se lidé ve frontě, co se za nimi mezitím vytvořila, začínali tvářit nevraživě.
Muž ještě chvíli těch pět mlčky sledoval, ale nakonec povolil.
„No tak fajn! Mazejte na palubu!“ vyzval je a ustoupil jim z cesty.
„To šlo naprosto hladce! Dobrá práce, Kaito-kun, Midori-chan!“ pochválila Moriko dvojici se zářivým úsměvem od ucha k uchu, když vyšli po můstku na palubu.
„A co my...?“ zabručel Homura pod fousy, na což Kamimaru, sedící vedle něho, se stejně uraženým výrazem souhlasně přikývl.
„Každopádně...“ podrbal se ohnivec na zátylku a přešel ke skupince.
„Od teď si musíme dávat pozor, abychom neporušili naše maskování. Držte se svých rolí a vystupujte z nich jen, když budete mít jistotu, že není nikdo na blízku, jasné?“ připomenul jim.
„Cesta lodí potrvá 4 dny. To je cena za to, že se musíme držet při zemi...“ dodal se znatelnou nespokojeností v hlase.
„Což znamená, že máme 4 dny na to si vydělat na naše jízdenky! Tak šup šup! Do toho!“ začala všechny popohánět Moriko.
„Nech aspoň nastoupit zbytek cestujících...“ pronesl Homura, kterého hnědovlásčina hyperaktivita evidetně zmáhala.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Shin Mizukin
tým 6
Lesní mýtina bohové ví kde-brána-ulice Konohagure-brána-Lesní mýtina bohové ví kde
Bohužel dle Shinova očekávání jeho nanicovaté informace nebyly Tokunemu evidetně nijak k užitku, ale alespoň se blonďatý mladík před ním konečně uklidnil a zvedl se ze země. "Nevěděl jsem, že máš bratra." Poznamenal Shin po Tokuneho odhalení a párkrát zamyšleně pokýval hlavou. Následně vrhnul na usmívajícího se mladíka kritický pohled s poznámkou, ať si tenhle typ šklebu hází po někom jiném a raději si najde ve slovníku, co to znamená být nomádem nebo-li kočovníkem, zkrátka někým, kdo je pořád na cestách. Nakonec ale slíbil, že bude mít na svých dalších cestách oči a uši na štopkách po Josukeho jménu.
Nic dalšího probrat už nestihli, protože se z lesa vynořil sensei s Naomi a bylo jim oznámeno, že mají tři hodiny volna, pak jdou na misi, což Shina celkem potěšilo, protože se na nějakou pořádnou týmovku se už celkem těšil. Když se vrátili zpátky do vesnice Shin narozdíl od zbytku nezamířil domů, veškeré věci pro misi potřebné měl už u sebe a doma by stejně jen chytal lelky. Takže jen chvíli okukoval stánky obchodníků na ulicích, doplnil zásoby proviantu a pak zamířil zpátky na mýtinu. No a jelikož měl ještě hromadu času, chvíli si opakoval jeho novou techniku a pak si našel příjemné místo ve stínu stromů, kde si dal brašnu pod hlavu a rozhodl se dopřál si poledního šlofíka, než ostatní dorazí.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Lesík

Pozorne som počúval až Shin dôjde k veci. Trochu som sa zarazil, ale neprekvapilo ma, keď si ich mená nepamätal. Koniec koncov, zabudol aj meno Naomi a to po jednom dni. Hľadel som do zeme s očami prikrytými v tieni vlasov, Shin ich nevidel. Keď dopovedal, vstal som a oprášil si kolená.
,,Prepáč, to bolo asi divné,” povedal som už kľudne a nechcel som o tom, čo sa práve stalo už nikdy v živote rozprávať.
,,Josuke Wakamuro je môj brat,” odpovedal som stručne, ,,cením si tvoju ponuku pomoci, ale teraz toho vieš v podstate toľko, koľko toho viem aj ja, takže sa nachádzam na bode mrazu. Okolnosti, za akých odišiel sú teraz zbytočné a nijak by nám nepomohlo, ak by som ti o nich povedal...” na chvíľu som sa zastavil a z hora pozrel na sediaceho Shina.
,,Takže nomádka, eh, Shin-baaaka? Tak ak za ňou ešte niekedy pôjdeš, môžeš sa po Josukem porozhliadnuť,” povedal som s jemným úškrnom. Vzal som zvitok s technikou a trochu som ho roztvoril. Josuke tam totiž zanechal svoje meno.
,,Takto sa to píše. Jo(仗)Suke(助). Nemyliť si druhý znak s “Jo”, stávalo sa nám to dosť často,” zvitok som potom znova zabalil a, pochybovačne, som dúfal, že si to Shin zapamätal. Sensei nás potom zničoho nič zvolal a oznámil, že máme misiu priamo od vedenia.
‘S detailami vás nebudem zaťažovať’. Nemal som rád túto vetu, nikdy neveštila nič dobré. Človek si myslí, že ide chytiť nejakú mačku a odrazu je zapletený v drogovom karteli. To bol jeden z tých extremnejších prípadov, ale aj také veci sa stávajú.
,,Rád by som sa opýtal na detaily, ak to teda nie je tajomstvo, sensei. Čo je to za misiu a akého typu?” opýtal som sa stojac v pozore.
Sensei sa teda rozhodol, či mi detaily zdelí, potom sme sa vrátili naspäť do dediny a ja som sa vybral domov.
Tri hodiny, to nebolo veľa času, sotva som sa stihol osprchovať a trocha najesť. Vyložil som z batohu zvitok, kedže ho teraz už nebudem potrebovať a jeho miesto nahradil baleným jedlom a vodou. Obliekol som si čierne, dlhé tričko a naň som si dal biele, volnejšie tričko s krátkym rukávom. To som samozrejme zakry plášťom a čelenku som si vložil do vrecka nohavíc. Ešte pred odchodom som sa pozrel do zrkadla.
Dobrá práca, Tokune, takto zaťažovať Shina so svojimi problémami. Míňať reči na veci, ktoré sú zbytočné, karhal som sa. Zakrútil som hlavou a vyhnal takéto myšlienky a vybral sa smerom k bráne. Tam stál ten muž, s ktorým sensei hovoril predtým, keď sme sa stretli po prvýkrát. Videl som ako ma sleduje očami čím bližšie som bol k bráne. Ja som sa očami snažil pozerať pred seba a pôsobiť prirodzene, ale naše oči sa neplánovane stretli.
,,Dobrý... Já, teda, ten muž, s ktorým ste predtým hovorili, Makoto Shimazu, je môj sensei, aaa, viete, noo, požiadal nás aby sme sa s ním stretli vonku, ideme totiž na misiu... Nie je to tak, žeby som sa snažil zbehnúť, ani nič také... Nooo, dúfam, že je to v poriadku, eh?... s jemne prižmúrenými očami a s výrazom nepríjemnosti som sa snažil dostať z trápnej situácie. Potom som kráčal ďalej a snažil sa neotáčať.
Brilantné, Tokune, ty dokážeš znepríjemniť situáciu všetkým prítomným a to ani nerobíš nič zlé, opäť som sa nadával a dlaňou sa udieral do hlavy. Potom som ale došiel na miesto, kde sme sa predtým stretli a usadil sa na zem.

Makoto Shimazu
Tým 6
lesní mýtinka

„Výborná práce, Naomi-san,“ pochválil zrzavou dívku a spokojeně založil ruce na prsou. Rozhlédl se kolem a po chvíli naznal, že už bylo kácení dřeva celkem dost. Ostatně, museli také nechat něco pro dřevorubce, aby nepřišli o práci.
„Dobrá, pojďte prosím za mnou,“ svolal geniny a každého z nich krátce přejel pohledem, hodnotíce jejich stav po tréninku. Ani jeden z nich se nezdál být zraněný či neschopný pokračování, nemělo však smysl nakládat jim více – čekala je totiž oficiální práce zadaná vesnicí.
Z náprsní kapsy zelené vesty vytáhl svitek. „Kancelář Hokage nám přiřadila první misi. S detaily vás teď nebudu zatěžovat – dojděme se domů osvěžit, sbalit a sejděme se zde za tři hodiny. Otázky?“

Naomi Taiko
Tým 6
Lesní mýtina

Byl to krásný pocit. Zabořit čepel do starého a nemocného stromu, jak čepel projíždí provrtaným dřevem. Když čepel projela i posledními vlákny dřeva a lýka, zabořila špičku meče do země a opřela se o něj. Očkem hodila po senseiovi a culila se, jak malá holka, která právě dostala lízátko.
„Děkuji, sense!“ nepřestávala se culit, ani když označil další stromy. Nemohla si stěžovat, ani nechtěla. Dostala další oběti, které mohla rozseknout vejpůl. Vybít si přebytečnou energii.
„Jasně, sensei!“ rukou smekla od čela, dokonce i ten pozor si přidala jak vojanda a vydala se k prvnímu označenému.
Prohlédla si starý nový strom, jednu ruku položila na jeho kůru a hledala skulinku, nejslabší místo, jak jí bylo vysvětleno. Udělala ústup, čepel meče si opřela o slabé místo. Rozkročila nohy pro lepší stabilitu a rozmáchla se. Čepel se zasekla v půlce stromu. Její výraz byl v ten moment k nezaplacení. Přehnaná sebejistota se právě rozpadla na dřevěné třísky. Odkašlala si, načež vyviklala meč ze dřeva. Pohodila zrzatou hlavou, jakože nic se nestalo. Druhý pokus byl smrtící pro strom. S krokem vzad pozorovala, jak se strom kácí k zemi, načež přešla k dalšímu. Stejně jako první, nejdříve si našla slabé místo, i když hodnou chvíli ji to dalo zabrat. Poodstoupila od stromu a věnovala mu zamračení. Strom byl sice zasažený potvorami, ale slabá místa se hledala špatně. Čepel přiložila našikmo k nejslabšímu místu polomrtvého stromu. Potřebovala vyzkoušet nový úhle pohledu i seku. Sensei by mohl být teď na ni hrdý, že se kouká na věci i jinak, než jen seknu a je to. Zhluboka se nadechla. Napřáhla se a sekla šikmo k zemi. Meč projel kmenem jak nůž máslem a zakousl se do země. Třísky ze sebe smetla a jednu nehty vytáhla. Zvedla hlavu, zavřela oči a nechala pracovat sluníčko na jejím opalování. Kácení stromů dává zabrat a pauzy jsou důležité a taky si když už si udělala to místečko pro opalování, proč ho nevyužít. Sepla ruce nad hlavou a pořádně si je protáhla, až to zakřupalo. Využila chvilky, aby si prohlédla mužskou část. Rukou si pohodila copem, vyrvala meč ze země, tupou stranou si ho opřela o rameno a vydala se k poslední oběti. Být strom, bála bych se. Tenhle jen stál a třásl se tak, jak vítr mu to dovolil.
Třetí pokus pobrala jinak. Nepřítele si posuzujete již z dálky, ne zblízka, v jejím případě zblízka, ale většina radši zdálky. Na úroveň meče se pokusila odhadnout slabé místo stromu, ze všech stran. Po zhodnocení poslední ho stromu s dlouhými hmmm, jo a ne si našla to místečko, perfektní pro zásek. Tentokrát šla i bez přípravy. Rozkročila nohy, zapřela se a sekla. Kmen neproťala celý, ani nemusela. Vyviklala meč, odstoupila a sledovala lavinu s úsměvem. Strom se zapraskáním poslední centimetry přetrhal svojí vahou a se zaúpěním se ráčil k zemi. Rána se rozlehla mýtinou následované duněním, ptáci se rozlétli pryč, již po čtvrté.
„Sensé, sensé!“ zahulákala na staršího muže, přidala i ruku k energetickému mávání, „mám hotovo!“ Meč vytrhla ze země a hodila do popruhu na zádech a vydala se za ním a chlapci z týmu.
„Tři stromy dole, ten poslední se mi povedl nejlépe! Nepřesekla jsem ho úplně, využila jsem jeho slabiny a skácel se sám de facto!“

Midori Hyuuga
Tým 1
Cesta a přístav

Rychlé cestování je z několika ohledů jednodušší. Například člověk nemusí pořád přemýšlet, co říct a snažit se stíhat orientovat ve všech probíhajících konverzacích. Může tedy více energie věnovat skutečně snaze dostat se včas do cílové destinace.
Nicméně i když nemusela svou pozornost moc dělit, byla večer utahaná skoro jako kotě. Samozřejmě by zvládla běžet dál, ale rozhodně proti nočnímu odpočinku protestovat nehodlala. Jestli si všimla nočních můr svého kolegy, nekomentovala to. Nejspíše by ani nevěděla jak.
Přes pásku sice viděla poměrně pohodlně, přesto jí látka v očích lehce dráždila. Nebylo to nic, s čím by se nedokázala vyrovnat, přesto však pruh látky poupravila tak, aby zakryl co nejvíce prostoru, kde jí při použití byakuganu vystouply žilky. Také si přečesala účes tak, aby vlasy zakrývaly ten zbytek.
Zbytek cesty využila na zvyknutí si na omezené zorné pole a přemýšlením, jak moc slepou hrát. Troufala si předpokládat, že se bude moct schovat za schopnost vycítění aur živých bytostí. A nebo ze sebe udělat úplně nevidoucí? Než se však stihla zeptat, dorazili k lodi a přišel čas na divadlo.
Během představení se držela bokem a pouze se pohupovala na patách a pousmívala. Odolala otáčení hlavou za novými zvuky i uchechtnutí nad Kaitovým ´vzdorem´, i když to možná na jejím obličeji lehce znát bylo. Bude se muset během cesty zlepšit.
Když dostala díky mladíkovi slovně pokyn, co se od nich vlastně očekává, natáhla jednu ruku kousek před sebe spolu se zdviženým palcem, jakoby přesně věděla o čem mluví a usmála se mnohem více znatelně než snad kdykoliv předtím, téměř až rozzářeně. Nechtěla již potřetí opakovat jedno slovo a tak pouze přikývla na souhlas.

Nozomi Okazaki
Tým 2
Konohagakure, Yakiniku Q
Ani Nozomi si servírky nevšímala. Na to byla příliš konsternovaná tím, co právě slyšela. Už si stihla všimnout, že Ren byl o dost jiný než lidé, které měla tu čest poznat. Netušila však, že za jeho zachmuřelým výrazem po návratu do Konohagakure stojí právě tohle. „Ach… tak,“ vypadlo z ní konečně, když si uvědomila, že na něj jen překvapeně civí.
„Přijdu za chvíli,“ rozhodla se raději servírka a opustila je.
Malá brunetka zavrtěla hlavou. „Víš, že v tom ti nemůžu bránit, Rene. Vlastně ani není na mě, abych tě nechala jít. Budeš to muset vyřídit s hokage-sama,“ odpověděla nakonec. Zatvářila se starostlivě. „Jsi si jistý, že se ve světě neztratíš? Chci říct… Budeš v pořádku?“

Kaito Sarutobi
Tým 1
Přístav
Cesta proběhla v poměrně dobrém duchu a ač byl Kaito zamlklejší, než u něj bylo běžné, přítomnost Moriko dodala týmu mnohem veselejší atmosféru. Při prvním nocování se Kaitovi nespalo zrovna dobře. Ve spánku ho pronásledovali noční můry ohledně podlední mise. Protože se o tom ale nikdo nezmínil, usoudil, že si toho nejspíš nikdo nevšiml, za což byl rád.
Následující den se konečně dostali do přístavu a slaný vzduch byl tak osvěžující, že úspěšně zaplašil Kaitovu trudomyslnost.
"Na to zapomeňte!" ohradil se vzdorovitě, když je Homura vybídl k tomu, aby vztyčili palec, po jejich vzoru, a zašermoval před sebou rukama, "to neudělám! Víte jak absurdně to vypadá, když tohle děláte?" rozčiloval se, jako naprostý puberťák, jehož rodiče ho veřejně a nezakrytě ztrapňují.
"Nemůžete se pro jednou chovat jako úplně normální rodiče?" osočil své nadřízené a úplně si svou roli vychutnával. Kdy jindy měl takovou přúležitost si na Homuru zahulákat? Dal ruce v bok a pohlédl Homurovi do očí, "copak nemůžem projednou vypadat prostě cool-uááh!" vyskočil do vzduchu a celý se naježil. Pohled, který mu ohniváč věnoval byl tak vražedný, že Kaito úplně cítil, jak ho popálil. Všechen jeho vzdor byl rázem ten tam a chlapec svěsil odevzdaně ramena.
Zase ten palec, Midori, pravil polohlasem ke své sestře, jako by to bylo něco, co jejich rodiče dělali často.
"Bude to brnkačka," prohládil nuceným hlasem a vztyčil odevzdaně palec. Tvářil se však nešťastně.

Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Ren nechal příchod servírky bez povšimnutí a místo toho se jen na Nozomi usmál, jako by nevěděl, jak se vlastně cítí po tom, co jí tohle řekl.
„Já a můj strýček máme společný sen, víte?“ řekl a sklopil pohled ke stolu, „nechtěl, aby mi mraky byly stropem, a i když je život ninji vážně zajímavý, cítím, že bych se toho stropu brzo dotkl,“ vzhlédl opět k Nozomi.
„Chtěl bych proto jít dál, až za mraky. Poznat celý svět a víc. Splnit si můj a strýčkův sen. Ještě sice nevím, jak toho docílit, ale to je přesně ten důvod, proč nemohu zůstat v Konoze, Nozomi-sensei. Myslím, že už konečně chápu, proč strýček odešel,“ zvážněl.
„Bojím se, že selžu, ale to nezjístím, dokud to nezkusím... Necháte mě jít, Nozomi-sensei?“ zahleděl se hnědovlásce do očí.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Konoha - Yakiniku Q

Ren vzal dívčinu omluvu s humorem a ještě si z ní vytvořil plán na dovolenou.
„Když by to nevadilo dědečkovi Pakuovi, tak by to asi nebyl problém.“ uculila se na Rena a rudá se jí z tváří pomalu vytrácela. „Pandí hory jsou krásné místo, určitě by se vám tam oběma líbilo.“ oslovila teď i Nozomi na kterou mířila svá další slova.
„Pandu vám, sensei, určitě brzy představím. Jen se od něj nenechte rozhodit. Je to tak trochu pandí úchyl.“ zasmála se ale hned na to ji zarazilo Renovo vyprávění o tom, že už nechce být ninjou. Chlapce zase tak dobře neznala, ale určitě k tomu měl svoje důvody. Poslouchala co mu k tomu řekne Nozomi a ani nedutala.
Když se u stolu objevila servírka aby si vyslechla jejich objednávky, tak Lei ji jen prstem ukázala na hovězí ramen s extra masem navíc a svou objednávku stvrdila úsměvem.

Nozomi Okazaki
Tým 2
Konohagakure, Yakiniku Q
„Všimla jsem si,“ usmála se na Lei. „Vypadá to, že si s pandami hodně rozumíš. Seznámíš mě někdy s nějakou?“ zajímala se. Pandy byly úžasná zvířata. Někdy by si chtěla nějakou pohladit.
Renova slova ji však donutila vyvalit oči. „Už nechceš být ninja?“ zamrkala. „Co tě k tomu vedlo? Něco tě vyděsilo? Vždyť sis na misi vedl tak dobře,“ nechápala.
V tu chvíli přišla servírka. „Copak si dáte?“

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Z betonového pekla, které je mělo pohřbít zaživa, unikli jen tak tak.
Po vykašlání vdechnutého prachu a překontrolování zdravotního stavu ostatních se Takuya postavil na nohy, během čehož sykl. Poraněné rameno se ozývalo.
Uštěpačné poznámky policistů ho ale přiměly věnovat se jiným věcem.
„SKLAPNĚTE!“ utnul námitky a zatnul naštvaně pěsti.
„Já dělám věci po svym jasný!? Starejte se vo sebe a nepleťte se nám pod nohy!“
Poté se obrátil na Onigiri, načež se zahleděl směrem, odkud šly zvuky souboje.
„Pojď Oni-chan!“ koukl přes rameno na svou kolegyni, načež se sebral a rozeběhl směrem, odkud k nim doléhal hluk ran a výpadů. Kenzo tam s někým bojoval. Kdo to byl nebylo tak důležité, jako fakt, že to nebyl Takuya!

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Konoha
„Hmmm...“ mnula si Moriko zamyšleně bradu a přimhouřeným pohledem si Kaita měřila.
„Yosh! Vrhač nožů!“ zopakovala po mladíkovi vzápětí, jako by to byl vlastně její nápad, a pleskla se při tom pěstí spokojeně do dlaně.
Homura, stojící za ní, si jen unaveně promnul kořen nosu.
„Tak to bychom měli! Vzhůru na cestu rodinko!“ zavelela Moriko energicky a za veselého pobrukování si to zamířila ven z vesnice s Kamimarem v patách.
„Tak pojďte...“ vyzval je podstatně méně energicky Homura a též vyrazil za svou družkou.
Hned za branou nasadila pětice klasické ninjovské tempo, bez zbytečných přestávek. Hlavnímu městu Země ohně se vyhnuli, takže byla jejich trasa k moři o něco méně přímočará než to šlo, ale i tak se jejich večerní zastávka přenocování v lese nacházely už jen pár hodin běhu od malého přístavu, kde měla zastávku loď, na kterou se plánovali nalodit.
Homura s Moriko Kaita s Midori zrovna nešetřili, takže jim musel spánek přijít vhod.
Druhého dne, poté co se sbalili a zahladili po sobě stopy, jim už nic nebránilo v dosažení jejich první klíčové zastávky. Přístavu Naha.
Na první pohled klidné a obyčejné přístavní městečko obklopovala rýžová pole, takže bylo hned jasné, co bylo jeho obchodním artiklem, kvůli kterému zde zastavovaly obchodní lodě.
„Sundejte si čelenky,“ rozkázal jim Homura hned, jak dorazili na okraj prvního z polí, načež pětice zvolnila tempo na prostou chůzi.
„Midori-chan, vezmi si tu pásku,“ připomněla mladé Hyuuze její „převlek“ Moriko s úsměvem.
„Wah~ Cítíte tu vůni moře?“ zavětřila poté blaženě. Ostatní ale nemohli cítit zhola nic. Pole, mezi kterými vedla cesta po které šli, byla od slané vody ještě celkem daleko.
Do přístavu došli akorát, když přijížděla loď, na kterou se hodlali nalodit. Byla to především nákladní loď, jejímž sekundárním ziskem byla přeprava osob.
„To je naše loď,“ oznámil jim Homura a zamířil k můstku pro posádku, ke kterému se pomalu scházeli cestující.
„Nazdar!“ pozdravil je energicky černovlasý muž se strništěm na bradě, který právě sešel z můstku.
„Nazdar,“ odvětil Homura odměřeně, „pojedeme až do Hachinobe. Jsme čtyři plus vlk,“ ohlásil stroze.
„‚Vlk‘...?“ zopakoval po něm skepticky námořník, jehož nadšení poznámka o zvířeti viditelně zchladila, a vyklonil se do strany, kde spatřil Kamimara.
„Heleďte se-“
„Jsme potulní umělci!“ skočila mu do řeči rozverně Moriko, která se mu rázem objevila před obličejem neúměrně blízko.
„Jsem krotitelka vlků víte? Teda, vlka,“ zazubila se.
Černovlasý muž na ni chvilku skepticky hleděl, načež se znovu zahleděl na Kamimara.
„Vlk na palubě neni dobrej náp-“
„Kamimaru je ten nejposlušnější vlk na světě! Máte mé slovo, že vůbec nic neprovede!“ skočila mu znovu do řeči Moriko a nahnula se k němu ještě blíž, čímž ho donutila se zaklonit.
Homura během toho chytal mezitím tik do oka.
„Kamimaru, sedni!“ zavelela Moriko, načež její vlčí společník se značnou dávkou nevole udělal, co mu řekla. Toto se ještě opakovalo s „lehni“ a „dej pac“, načež se Moriko s téměř viditelným jiskřením v očích obrátila znovu na námořníka, zatímco Kamimaru se tvářil, že by ji nejraději znovu kousl do ruky.
„Eh... No tak dobře. Ale ručíte mi za něj!“ svolil muž nakonec, „bude to 1500 ryou.“
„Dobř-“ souhlasil Homura a měl se k placení.
„Na to nemáme!“ předběhla ho ale Moriko, díky čemuž jak ohnivci, tak námořníkovi spadla pomyslná cihla na hlavu.
„Jak jako nemáte!? Já nejsem charita!“ nevydržel to muž a rozkřikl se na ženu.
„Co to sakra děláš ty blbko!?“ sykl na Moriko Homura s narůstající, pulzující žilkou na čele.
„Vžívám se do role! A teď kušuj a hraj to se mnou!“ odbyla ho hnědovláska vraženým loktem do břicha.
„Můžeme po cestě bavit posádku a cestující a zaplatíme vám až na místě, co vy na to?“ zazubila se na muže před sebou hned na to Inuzuka, div ho neoslnila.
„Daarin je ohnivý tanečník, naše Midori věštkyně a Kaito umí žonglovat s noži! Určitě si na cestu vyděláme dřív, než budeme v půlce!“ založila si Moriko jednu ruku sebejistě v bok a druhou ukázala námořníkovi vztyčený palec.
Homura, který to celé sledoval podobně nechápavě jako námořník, se po chvilce probral a s vynuceným úsměvem přikývl.
„J... Jo, bude to... brnkačka,“ napodobil svou drahou polovičku se značným úsilím, a též ukázal muži vztyčený palec, pokyvuje na Kaita s Midori, aby udělali totéž.

Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Ren mlčky přitakával dívčiným slovům, dokud Lei nevyskočila a nezačala se mu omlouvat.
Hnědovlásek překvapeně zamrkal, načež se vesele usmál.
„To nevadí, Lei-san~! Hlavně, že jsi opět vstala z mrtvých!“ zaculil se, když si pohrál s jejími slovy a přisadil si k nim vlastní slovní hříčku, navazující na tu dívčinu, ať už byla zamýšlená, nebo ne.
„Odpustím ti, když mě vezmeš tam, kde jsi byla~!“ dodal a zeširoka se zazubil.
„A kromě toho...“ řekl a jeho úsměv lehce ochabl, jak jeho výraz nabral na serióznosti.
„Také chci jít do světa,“ řekl a pohlédl na Nozomi.
„Už nechci být ninja.“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Konoha - Yakiniku Q

Dívka koukala po objednávkách ostatních hostů, přitom poslouchala Rena a Nozomi a snažila se nedávat na sobě moc najevo, jak ji Renova slova dělají dobře. Po Nozomi se sama chopila slova.
„Co se týče objevování se, mizení a cestování, tak mám nějaké ty výhody.“ usmála se a pokračovala. „Hokage mě za váma poslala hned, jak jsem se objevila zpět v Konoze. Vypadá to, že teď mi moc volného času nenechá.“ uvědomovala si, že dluží svým lidem pár měsíců služby. Poté se zamyšleně zadívala na chlapce a snažila se určit, jak dlouho se vlastně znají. „My dva jsme spolu byli nějakou chvíli v týmu, ale jak už jsem říkala, v mizení jsem docela dobrá. Pandy potřebovali mou pomoc.“ Na to dívka vyskočila od stolu a celá rudá se před Renem uklonila s omluvou. „Promiň že jsem vás tak náhle opustila.“ vyhrkla a zase se posadila.

Midori Hyuuga
Tým 1
U hlavní brány

Soucitně sebou škubla, když Moriko nestáhla ruku včas a vědomí, že to bylo, protože jí oni dva rozptýlili v ní moc dobře nesedělo. Bylo jí samozřejmě jasné, že by Kamimaru nijak vážně neublížil, ale chvilku si to vyčítala.
Trable Homury s vysvětlením první fáze mise sledovala s lehce nakloněnou hlavou. Byla mu myšlenka rodiny tak nepříjemná, přestože mělo jít jen o přetvářku? Měl pro to nějaký hlubší důvod, nebo prostě jenom třeba nechtěl děti? Uvědomila si, že toho o ohnivcovi vlastně moc neví, ale taky věděla, že osobní důvody jejich senseie nejsou něco, co se pravděpodobně kdy dozví. Kasumi věděla, jak se mu dostat pod kůži, ale Midori takovou odvahu neměla.
A poznámka od Kaita jí zmátla ještě víc. Je to nějaká mužská věc, které prostě neměla šanci porozumět? Co je na tomto krytí tak hrozivého?
Při vysvětlení své role přikývla a pruh látky přijala s drobným úsměvem. "Děkuji, to je perfektní." zkusmo se skrz onen materiál podívala a musela uznat, že je to mnohem příjemnější vize, než riskovat ztrátu soustředění při henge. A navíc po ní nebyl požadován žádný talent. Krom očí, se kterými se narodila, si vlastně v ničem moc nevěřila. Všehovšudy byla Moriko opravdu vděčná.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Chtěla pokračovat za Takuyou, ale podlaha se rozpadla tak rychle, že překvapeně vykřikla a sletěla i se zraněným policistou za ostatními. „Ghh,“ úpěla, zatímco se zvedala. „Ano, pane,“ hlesla a začala si vytírat oči zdravou rukou.
Lovec začal nadávat. Onigiri se zamračila. „Není to bestie. Je to modifikovaný člověk!“ postavila se. „Někdo z Kasugawy, pravděpodobně někdo z policejního oddělení, ho prodal na šílené pokusy a on se teď vrátil, aby se mstil! Je to Kenzo, uvědomujete si to? Pod svícnem je největší tma! Před soud musí všichni viníci. Nejen on!“ vpálila jim, zatímco si ze sukně utrhla pruh látky a začala si uvazovat katanu ke zlomené ruce, aby byla ještě schopná aspoň trochu bojovat. „Měli bychom ho porazit, ne zabít. Takuyo, jsi v pořádku? Musíme jít napřed a zajistit těmhle mužům ústup.

Nozomi Okazaki
Tým 2
Konohagakure, Yakiniku Q
„Taky jsem vůbec nechápala, kde ses tam najednou objevila,“ přiznala Nozomi a zahleděla se někam do prázdna. „Mrzí mě, co se stalo Hanako a Akane. Starosta by zasloužil doživotí.“
Když se rozpovídal Ren, chvíli nevěděla, co na jeho slova říct. Už si stihla všimnout, že chlapec je v mnoha ohledech zvláštní. Jak tohle ale myslel? Občas jí z něj přebíhal mráz po zádech, a to jako doktorka zažila horší věci.
Raději obrátila list na téma, které mladík zmínil. „Takže vy se znáte už z dřívějška? Byli jste spolu v týmu?“

Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
Ren nadále Lei oslňoval svým úsměvem od ucha k uchu, dokud se nenaklonil do strany a nazadíval se za dívčina záda, odkud přicházela jejich velitelka.
„Konbanwa, Nozomi-sensei~“ oplatil jí pozdrav, načež s rukama za zády obě dámy následoval dovnitř.
Trojice se usadila kolem stolu v jednom z boxů a Nozomi se jich zeptala na jejich dojmy z mise.
První se chopila slova Lei a tak ji Ren jen tiše nechal mluvit a poslouchal.
Když domluvila a vypadalo to, že je řada na něm, krátce se odmlčel a s neurčitým výrazem se zadíval na rozžhavenou, grilovací plotnu uprostřed stolu.
„Setkání s Natsuko-chan bylo vážně zajímavé. Vlastně celá ta mise, včetně znovushledání s Lei-san~! Jak vyrostla, změnila se~“ usmál se hnědovlásek a zazubil se na dívku, co právě domluvila.
„A přesto,“ chtěl pokračovat, ale krátce se odmlčel, během čehož mu cosi jakoby přelétlo přes oči.
„... Mám pocit, že to nebylo nic nového.“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Konoha - Yakiniku Q

Nečekala dlouho a před restaurací se objevil její kolega.
„Ahoj.“ vyhrkla ze sebe a její rudé tváře ozářili ulici, na kterou již pomalu dopadala tma. Lei byla zvyklá na neustálé komplimenty od Linga, ale tohle bylo opravdu něco jiného. Naštěstí ji z trapné chvilky zachránila malá Nozomi, která se kolem nich prohnala rovnou do vyhlášeného podniku. Lei se na Rena usmála a hned ji následovala. Posadila se vedle Nozomi a zkoumala co se v restauraci za tu dobu změnilo. Bylo velice příjemné být zase v civilizaci a s upravenými lidmi. Pandy dbají na hygienu třeba více než jejich úhlavní nepřátelé, ale furt jsou to pořádní chlupáči a často jim tam prší.
„Mise? Hmm..“ zamyslela se a pokračovala „Načasování mého příchodu bylo asi takové, že jsem vubec nevěděla o co jde a hned jsem se prala s tím ninjou. Bojovat a přitom se postarat o dvě poražené kolegyně pro mě bylo fakt dost těžký. Nemít možnost povolat Linga, tak bych to asi nezvládla.“ rekapitulovala nedávné události. „Toho starostu jsem si ale chtěla podat..“ dodala ještě trochu naštvaně.

Bestie z Kasugawy

Když Takuya prorazil zeď, obklopila je vlna šedivého prachu a drobných kamínků. Najednou ztratili půdu pod nohama a celý svět se s nimi otočil. Skupina se s křikem propadla ještě o jedno patro níže.
Kolem nich popadalo pár drobnějších sutin, ale vypadalo to, že demolice ustala.
"Jste všichni celý?" Ozval se seržant Moki.
Podle kašlání to vypadalo, že minimálně dvojice lovců v pořádku je.
"Jo, všichni jsme živý. Vypadá to, že i ty děcka." Ozval se jeden z nich.
"Jestli na nás Bestie čeká dole, tak moc dlouho nebudeme." Poznamenal druhý cynicky.
"Měli jsme to zabít, proč jste se s tím vůbec vybavovali?!" Obořil se lovec na ninji. "Co vám ta zrůda vůbec mohla říkat?!"

"Vzpomínám si na vás." Zachrčel Kenzo.
Bylo to tak dávno. Skoro jako život někoho jiného. Třeba ani nebyl jeho...
Temné sklepení. Ruce táhnoucí ho do temnoty. A ninja. Mladý, obrovský ninja. Méně vousatý než dnes, bez šedin a hlavně bez jizvy táhnoucí se přes celý obličej.
Prosebně k němu vzhlížel a volal na něj ať jej zachrání. Nezachránil. To nejhorší ho mělo teprve čekat.
"Pamatujete si mě? Z těch kotců, před...nevím kolika lety? Proč jste mě nezachránil?! Zachránil jste vůbec někdy někoho?!"
Kumaru stál v postoji, připraven mladíka znovu napadnout. Už si vyměnili jednu sérii úderů a ninja byl pevně odhodlaný u toho nezůstat.
Dobře si Bestii prohlédl. Nebylo mu jasné, jestli by tu osobu mohl znát. Ale zmínka o kotcích ho znepokojila.
Pak přišlo bolestivé uvědomnění. Černovlasý, trochu obtloustlý chlapec, křičící o pomoc. Tamiko ho odtáhla do temnoty tunelů jednoho z mnoha zvrácených výzkumných komplexů, zatímco na něj vypustila tři geneticky upravené tygry.
Musel to být ten kluk! Nebylo divu, že ho nepoznal. Roky týrání a experimentů ho změnily k nepoznání.
"Hmmm...nestihl jsem to. V životě jsem zachránil méně lidí, než jsem chtěl."
Bestie tedy byla opravdu výsledkem nějakého Doktorova experimentálního projektu. Pravděpodobně propojeného se zuřivým Onbou, kterého potkali v minulosti.
Kenzo musel vědět odkud utekl. Musel znát pozici Doktorovy základny, dokonce její vnitřní prostory. Takového informace byly klíčové nejen pro něj, ale i pro vesnici samotnou. Bestie dnes nesměla zemřít.

Nozomi Okazaki
Tým 2
Konohagakure, Yakiniku Q
Nozomi se doma osprchovala a převlekla do civilního šatstva. Vlasy si nechala rozpuštěné, do malé kabelky sbalila peněženku.
Zanedlouho se objevila u Yakiniku Q, kde už čekala Lei a Ren.
„Ahoj, vy dva,“ usmála se na ně, zatímco okolo nich prošla a zmizela v restauraci. Tam si vybrala svůj oblíbený stůl a posadila se sedačku. Nohy měla samozřejmě ve vzduchu. „Tak co, jak se vám líbila vaše mise?“

Kaito Sarutobi
Tým 1
U hlavní brány Konohagakure no sato
Kaito zůstal nevěřícně hledět a nevěděl, jestli se má začít smát, nebo se plácnout do čela.
"Jó, ten byl dobrej... ," ocenil svého senseie, načež se zarazil, když se ozvala Moriko, "počkat, to jako fakt?" zhrozil se překvapeně, když mu došlo, že to myslí vážně. To už jim Moriko vysvětlila jejich krycí role, nebo alespoň všem, krom jeho samotného.
"Uhm...," vypravil ze sebe a vrhl zoufalý pohled na svého senseie, ohnivého tanečníka. To mu trochu dodalo kuráže. Ať už by si vybral cokoliv, nic nemohlo být horší, než ohnivý tanečník.
"nic moc," pokrčil rameny, "házení nožů?" prohodil nejistě a hleděl skepticky na ženu, která ho obcházela.

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Konoha
Kaito správně odtušil, že bude stát u brány, i když jim to předtím jejich sensei jaksi nesdělil, a tak mohl při příchodu spatřit Homuru s Moriko a Kamimarem, jak na ně už čekají.
Jejich velící jounin se netvářil vyloženě otráveně, ale bylo vidět, že tomu patrně ještě před chvíli tak bylo.
Přes rameno měl hozený středně veliký cestovní vak.
Moriko dřepěla vedle něho a „hrála“ si se svým vlkem. To spočívalo v tom, že Kamimaru otevíral a zavíral tlamu, do které mu Moriko vkládala svou ruku a vždy s ní ucukla jen tak tak, aby ji vlk nekousl.
„Ah, už jste tu-ITAI!“ ohlédla se na blížící se dvojici Moriko vesele, během čehož její úsměv přešel v bolestivou grimasu, protože díky tomu nestihla uhnout před vlčími zuby a Kamimaru se jí tak se škodolibým úsměvem zahryzl do ruky.
„Yo,“ pozdravil oba Homura, načež se krátce odmlčel a podrbal za zátylkem.
„S naším informátorem se máme sejít v hlavním městě Země větru. Abysme na sebe zbytečtně nepoutali pozornost, vezmeme většinu cesty lodí po moři do nejbližšího přístavu a odtud pěšky a... část cesty se budeme vydávat za... rodinku potulných umělců...“ řekl Homura, na kterém bylo znát, že se postupně musel víc a víc nutit větu vůbec dokončit, až ji nakonec uzavřel s notným tikem v oku.
„Přesně tak!“ vyskočila do stoje Moriko s prakticky opačným výrazem.
„Daarin bude taťka ohnivý tanečník, já mamka krotitelka vlků, a vy dva budete naše děti~!“ zazubila se vesele.
„Pro Midori-chan jsem připravila roli slepé věštkyně. Tvoje oči jsou dost výrazné, Midori-chan, takže bude lepší, když budeš na této misi od nalodění nosit tuhle pásku,“ začala se žena přehrabovat v batohu, odkud posléze vytáhla černý pruh látky a podala ho dívce.
„Je celkem tenká, takže bys skrze ni měla vidět i bez Byakuganu, a zároveň nepůjde poznat, že Byakugan používáš ke svému ‚věštění‘!“ usmála se na hnědovlásku Moriko se vztyčeným palcem a obrátila se na Kaita.
„A Kaito-kun budé...“ zadívala se na něho zamyšleně a s ukazováčkem opřeným o ret začala mladíka obcházet a zkoumat ze všech možných úhlů.
„Co ty vlastně umíš, Kaito-kun?“ narovnala se nakonec s rukama opřenýma v bok a hlavou nakloněnou tázavě do strany.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
Konoha

Překvapeně zvedla ruce k vršku hlavy, když jí byly pocuchány vlasy a s lehkým začervenáním se jí objevil na obličeji drobný úsměv. Ten drobný čin jí rozjasnil den. Bylo třeba se zaměřit i na drobné světlé stránky života.
Trošku v ní hrklo, když zaznělo slovo hned. Běžela do té nemocnice přímo ze cvičiště, ale na misi rozhodně připravena nebyla. Význam slova hned jí však vzápětí došel a byla ráda, že nestihla nijak reagovat. Tři hodiny byly více než dostatečné. "Hai," přitakala také a s úklonou na rozloučení zmizela směrem domů.
Nebylo velkým překvapením, když jí přivítalo u dveří pouze kotě. V domě bylo jinak naprosté ticho a Midori udělala vše proto, aby jej nenarušila. Co nejrychleji již nacvičeně posháněla vše, co potřebovala a při cestě zpět dolů se vplížila do ložnice rodičů. Nechtěla odejít úplně bez rozloučení a tak taťku spícího po práci přeci jen probudila. Prohodila s ním pár slov a pak s ještě více rozcuchanými vlasy vyrazila na místo setkání.
Najednou byla opravdu ráda za tu hodinu navíc, protože si uvědomila, že nebylo přesně řečeno, kde se mají sejít a tak zatímco doufala, že tam někdo bude dřív, vyrazila obejít všechna místa, kde by sraz být mohl. Už se obávala, že přijde pozdě, když zahlédla Kaitova záda a zrychlila, aby taky dorazila včas.

Ren Kurogami
Tým 2
Konoha
„Um!“ přikývl Ren s úsměvem na nabídku barbeque od Nozomi.
„Mohu jít s vámi, Nozomi-sensei? Jsem zvědavý, co s nimi bude,“ přidal se poté k hnědovlásce, aby ji doprovodil k hokage, při čemž přejel pohledem po lapené trojici.
Po předání těch tří do vazby, kde měli vyčkat na výslech a soud, a podání hlášení Hiroko, si šel odpočinout i Ren. Nic víc se dozvědět už nemohl a Nozomi z nějakého důvodu nechtěla, aby s ní šel domů, a tak zamířil do svého vlastního „domova“.
„Tadaima~“ pozdravil ve dveřích při zouvání bot, načež se zarazil. Říkal tu frázi tak automaticky. Nikdy nepřemýšlel nad tím, co pro něho vlastně znamená.
„Rene?“ nakoukla do chodby jeho matka překvapeně.
„Už jsi doma! A jsi celý! Ach jak se mi ulevilo!“ přispěchala k němu, aby si ho prohlédla, načež si úlevně oddechla a objala ho.
„Jak šla mise?“ zajímala se.
„Uspěli jsme,“ odvětil jí Ren stručně, protože věděl, že jí to bude stačit.
„Touchan pracuje na poli?“
„Ano. Alespoň doufám...“ povzdechla si Sachiko, „tobě vlastně zaplatí kdy?“
„Brzy. Kaachan, jdu si odpočinout. Večer jdu na večeři s Nozomi-sensei. Pozvala nás,“ řekl Ren po cestě do svého pokoje a nezapomněl dodat, aby předešel připomínkám.
„Ah, tak dobře,“ spolkla žena, co měla na jazyku, usmála se na svého syna, a šla se věnovat dál svým věcem.
Když se večer Ren blížil k Yakiniku Q, měl na sobě volné černé kalhoty, světle šedou mikinu s kapucí, stahovatelnou šňůrkou, a na krku na provázku zavěšenou hnědou okarínu.
Když si všiml Lei, jeho tvář se rozjasnila a on přidal do kroku.
„Konbanwa, Lei-san!“ pozdravil hnědovlásku s úsměvem od ucha k uchu, načež si ji důkladně prohlédl.
„Tohle oblečení ti moc sluší! Vypadáš úplně jinak~!“

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Když Takuya dívku dohnal, padali kusy betonu a dřeva už skoro všude okolo.
Onigiri spolu se seržantem Mokim zápasili s bezvládným tělem velitele lovců.
„Gh!“ zatnul Takuya zuby a vyrazil k nim.
Když je doběhl, sotva se zastavil. Neměli čas!
„Za mnou!“ křikl po trojici a hodil si velitele lovců přes rameno.
„Hnghhh!“ zaskřípal Takuya křečovitě zuby bolestí, protože šlo o rameno se zlomenou klíční kostí. Druhou použitelnou ruku ale potřeboval, takže to jinak nešlo.
Déle už neváhal a rozeběhl se jak nejrychleji uměl proti nejbližší zdi.
„Omoi Atemiii!“ napřáhl se volnou rukou, zatnutou v pěst, vpustil do ní chakru, a udeřil.
Zeď se rozletěla, jako kdyby ji prorazila rána z děla, a Takuya se vrhl vzniklým otvorem ven, pryč z toho betonového pekla, co se jim hroutilo za zády.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Ren se k Lei připojil a společně vyšli do vesnice. Nozomi na ně čekala a nabídla jim jídlo zadarmo, což na Lei vždy platilo. Tentokrát se jí to sice moc nehodilo, ale jídlo je jídlo. „Já jsem přes rok nebyla doma a neviděla rodiče.“ natěšeností poskakovala na místě. „Večer se ale dostavím, dlužím naši vesnici trošku té pozornosti.“ odpojila se od skupiny a mířila domů. „Vyřiďte za mne prosím u Hokage, že jsem vás našla. Aby si nemyslela, že se zase někde potuluju.“ křikla ještě na Nozomi a zmizela v davu.

Doma bylo radostné přivítání, které následovalo pár výčitek proč se Lei neukázala dříve a nebo neozývala častěji a to zase přešlo k radosti, že se jediná dcera vrátila v pořádku domů.
Její pokoj byl ve stejném stavu v jakém ho opustila akorát o jeho čistotu bylo lépe postaráno. Připravila si čisté oblečení a poté si dala pořádnou koupel.
Zabalená v ručníku si stoupla před velké zrcadlo, opřené o jednu ze zdí pokoje.
„Určitě jsem trochu vyrostla.“ pozorovala se. „Tady.“ namířila prstem na rýhu jednoho z nosných trámů, který zachycoval její velikost od jejího prvního měření. „A pak i tady.“ chytila se za prsa a něžně si je potěžkala. Poté nechala ručník spadnout na zem a zkoumala svou novou spáleninu na boku a pár dalších starších ran, které ji připomínají, že musí být lepší a šikovnější kunoichi. Nakonec se její zrak zastavil na místě kde býval malíček na její levé noze. „Musím se víc hlídat, jinak ze mě nic nezbyde a jestli zbyde, tak mě žádný nebude chtít.“ začala se oblékat. „Zním jako moje mamka.“ uchechtla se a dokončovala své úpravy na večer.
Šaty, které ji nedávno koupila mamka na ni překvapivě dobře padly. Bylo příjemné mít po dlouhé době na sobě něco, co z ní dělalo více ženu než potenciální stroj na zabíjení. Ještě se ukázala rodičům a za pár desítek minut se objevila u Yakiniku Q.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri rychle přejela očima všechny zraněné. Naštěstí nebyla jediná, kdo chtěl policisty zachránit, takže ani nemusela nikoho nosit. Adrenalin tlumil bolest a ona se rychle nahrnula k jednomu zraněnému, kterého popadla a se zaúpěním vytáhla do stoje. S ním se vydala za ostatními. „Takuyo! Musíme odtud zmizet!“ křikla po svém kamarádovi.

Nozomi Okazaki
Tým 2
Konohagakure
Nozomi se zastavila, aby se zahleděla na ty dva. Ren se zase choval zvláštně, tedy zvláštněji než obvykle. Lei si toho všimla dřív.
„Co kdybychom si zašli na barbecue, abychom se osobně líp poznali? Během mise na to nepřišla řeč,“ navrhla jim. „Můžeme se dneska večer, až si odpočinete, sejít v Yakiniku Q a dát si pořádnou večeři. Zvu vás,“ usmála se a ukázala za sebe. „Já zatím odvedu tyhle a podám zprávu hokage-sama. Co vy na to?“