NFFORPG - Konohagakure no Sato

Shin Mizukin
tým 6
La casa de Mizukin-Ulice Konohagure-Hlavní brána Konohagakure
"No tak to by bylo! Hmmm...Heh člověk se cítí fakt blbě, když nedokáže zvládnout techniku jejíž podstatu má doslova ve jméně." Postěžoval si pro sebe Shin a zamával papírem, aby inkoust rychleji uschnul. Přirozeně se včera večer ještě pokoušel jeho dvě techniky trénovat a díky tomu byl potom tak unavený, že pro ně zapomněl vytvořit svitky, které si jeho nový sensei vyžádal. Takže to teď s jednou rukou třímající štětec a tou druhou pátrající na talíři po dalších kousku koláče, co měl na snídani, musel dohnat.
Jakmile je dokončil, urychleně prošel ranním rituálem očisty, zpakoval si výbavu a vyrazil z domu směr Hlavní brána vesnice, byl taky už nejvyšší čas. Cestou si ještě v obchodě při cestě rychle koupil bento box s nakládaným kuřetem a propletl se tou dobou už živýma ulicema vesnice, až k jeho cílové destinaci. Dorazil, na to jak celé ráno nestíhal, překvapivě brzo. Do desáté hodiny zbývalo ještě necelá čtvrt hodina a zatím jediní koho Shin zpozoroval tu byli Makoto-sensei a nějaký plešoun, jehož mladík tipoval na jednoho z strážců brány. Když Shin zaslechl, že se druhý muž jmenuje "Shinji", bohové-ví-proč mu mysli vytanuly obrazy andělů, bílých zubatých supů a večně uplakaných hubeňourů, ale ovládl se a oběma mužům ledabyle zasalutoval. "Mizukin se hlásí do služby Makoto-sensei!"

Makoto Shimazu
Tým 6
Makotova garsonka –> hlavní brána Konohagakure o Sato

Šest hodin ráno. Ticho ve stroze zařízeném pokoji zničehonic proříznulo zvučné burácení častým přesouváním oprýskaného budíku. Tmavovlasý muž odvrátil pohled od zpola nakrájené zeleniny a s povzdechnutím šel nepříjemný lomoz nepřítele každého spáče jediným zaklapnutím utišit.
S pečlivě nabroušeným nožem v ruce se od nočního stolku vrátil zpět ke své práci v kuchyni. Zaťal čepel do kořene mrkve z krámku odvedle. Vzhůru byl už dobrou půlhodinu, jeho mozek totiž pravidelnému dennímu režimu už natolik navykl, že se budil sám. Budík představoval pouze jakousi „pojistku“ proti případnému zaspání.
„Dnes nás čeká spousta práce,“ zamumlal si pod vousy a říznul nožem naposled. Zbývalo už jen zabalit svačinu, popadnout meč a vyrazit k hlavní bráně.

„Koukám, že vám na dnešní směnu vychází hezké počasí, Shinji-san,“ pronesl s úsměvem směrem k holohlavému hlídači majestátního vchodu do vesnice a opřel se o zábradlí kolem strážnice. Strážný si upravil brýle a s veselým přitakáním pozval svého kolegu na čaj – což Makoto zkrátka nemohl odmítnout. Ostatně, do příchodu skupiny geninů přeci zbývaly ještě necelé tři hodiny.

Naomi Taiko, tým 6

Upíjela spokojeně limonádu a dál se cpala sendviči, kam se to do ní vešlo ji nezajímalo. Sensei se rozhodl setkání rozpustit. Zdálo se jí, že nějak brzy a moc toho neudělali. Byla pravda, že seznámení bylo důležité, ale doufala v něco více. Hodila do sebe poslední kousek sendviče, načež na záda pověsila meč. Zvedla se na nohy a jednu ruku dala v bok.
"Hai, sensei!" přikývla na znamení pochopení, že ona svitek nemusí mít. Ne že by nějaký měla. S menší úklonou se rozloučila se senseiem a otočila se na kluky.
"Takže zítra, Tokune-kun a Shin-kun," s úsměvem na tváři jim zamávala a vydala se domů. Vzala to přes obchůdky, tu a tam se zastavila u výlohy či se zastavila na pokec s holkami.
"DOMAAA!" zakřičela mezi dveřmi jen přes celý blok domků. Následovala odpověď, ať neřve jak na lesy stejně nahlas jako její doma.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Mužův stav se začal zlepšovat a Lei si tak mohla trochu oddychnout. Mohla, ale nemohla. Ta dívka odpověděla na Renovo upozornění, pro Lei, poměrně nečekaným prohlášením.
„Všechny dělníky zabila? Nedělali jen svou práci? A jak o tom mluví.. “ začaly se v ní míchat pocity. Sama byla vyklepaná z toho, že mohla dnes zabít člověka a tahle dívka vypadala, že si z toho zase tolik nedělá.
„Jsem na tuhle životní cestu příliš slabá? Nebo jsem prostě lepší člověk?“ ptala se sama sebe a než si stihla odpovědět, tak se přistihla jak klečí vedle dívky a rukou si ji rovná tak, aby se ji dívala zpříma do očí.
„Slečno.“ oslovila ji a její ruce teď spočívaly na jejich ramenou. „Potřebuji vědět, kde je ten starosta. Ne.“ zakroutila Lei rychle hlavou a jednou rukou hladila dívku ve vlasech. „Řekněte mi, kde jsou zavření lidé z vesnice. Hned!“ konec věty zdůraznila jak tónem, tak pevnějším stisknutím dívčina ramene.
Nebyl čas dále řešit svoje pocity. Někde v podzemí byli zavření nevinní lidé. Lei si uměla představit jen málo horších věcí, než bylo zlomit člověka a udělat z něj otroka. Sama byla v podobné situaci, kdy málem vyčerpáním umřela uvězněná ve vodní nádrži. Ona měla to štěstí, že ji zachránili. Avšak za to aby mohla Lei žít, zaplatil její kamarád a učitel tu nejvyšší cenu. Byla připravena zaplatit jí taky?

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

"Ou... um... takže... co bys chtěl teď dělat? Než se nám sensei ozve..." Nadhodila a naházela do sebe posledních pár soust. Na jednu stranu ho nechtěla nechat samotného, ale také jej nechtěla do ničeho nutit. Takže mu dala možnost se její společnosti zbavit.
Na to, jak traumatické být ninjou bývá, tak jí výuka o mentálním zdraví na akademii najednou nepřišla vůbec dostatečná. Přišla si úplně nepřipravená.
Odsunula misku s díky, úsměvem a vedle na pultík položila peníze za útratu.
S pobaveným úsměvem se pak otočila na Kaita. "Třeba by byl schopný postarat se o vás oba." Seskočila s židličky a bezděky si protáhla záda.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

„Asi to tak bude, když jsem zabila ty dělníky“ zamračila se na mladíka a popotáhla. Muž lehce vyhekl a jeho hrudník se začínal nadzdvihávat. Byl stále v bezvědomí, ale dýchal. Žil.
Dívka si oddychla. „Nikdo si nás nenajal. Starosta odsud původní vesničany vyhnal. Bylo jedno, jestli jsi nemocný nebo zdravý. Každý musel pryč. Aby se to ale nikdo nemohl dozvědět, vesničany zavřel v podzemí. Chce si tu vystavět kasíno a zábavní vesnici a vesničany použít jako otroky,“ vysvětlila. „Bylo nám těch lidí líto.“

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Podání ruky přijal a nadále se na dívku usmíval. Přišla mu ale jiná, než si ji pamatoval. Že by se za tu dobu, co se neviděli, změnila? Nebo to bylo stávající situací?
Ren přešel k Nozomi s Natsuko a dřepel si vedle nich, sledující hnědovlásčino počínání, načež vzhlédl k děvčeti.
„Kdyby byli všichni ninjové zlí, byla bys zlá i ty, Natsuko-chan,“ upozornil ji, načež stočil pohled zpátky k muži na zemi.
„Který z vesničanů si vás najal?“ zeptal se, jako by mluvil k muži, ale ten ho nemohl slyšet, takže ten dotaz musel patřit Natsuko.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Cintorín -> Domov

Sensei potom stretnutie ukončil a ja som sa postavil z deky a s rukami vo vačkoch sledoval ako muž spomínaný kus látky balí a zapečaťuje do zvitku. Dal nám pokyny na zajtra a potom sa rozlúčil.
,,Dovidenia," povedal som mu úctivo, Zvláštny muž, ale milý, dodal som pre seba v hlave. Ako ďalší sa porúčil Shin.
,,Ah, ano, rád ti to všetko prerozprávam!" usmial som sa so zavretými očami a s rukou vytrčajúcou z pod plášťa som sa poškriabal na zátylku. Shin by sa mal radšej pripraviť na epos o pestovaní zeleniny a vysedávania na gauči s knihami, mangami, jedlom a tak podobne. Shin sa vytratil a ja som sa obrátil na Naomi.
,,Rád som ťa spoznal, Naomi-chan, uvidíme sa zajtra!" taktiež s úsmevom som jej zamával a vybral sa ulicami domov.
Bude asi trošku ťažké sa znova dostať do pracovného režimu. Vstávanie mi robiť problém nebude, hlavne nie zajtra, keďže som väčšinou hore už dávno pred desiatou, pochodom cez ulice Konohy som sa pomaly strácal v myšlienkách, z čoho ma vyrušili hlasné zvuky vychádzajúce zo žalúdka.
Mohol som si predsa len niečo od senseia dať, čo ma to napadalo? Moja hlúpa paranoidná hlava, Tokune, prečo si taký? Wryyy, prečo, prečo, prečo? Jedlo zadarmo a ty ho odmietneš! nadával som si, pričom som nedával pozor na cestu a narazil do nejakej ženy.
,,Pardon, paní, pardon," ospravedlnil som sa jej, no ona si iba odfrkla a pokračovala. Pomaly ako som kráčal k miestu zvanému domov sa počet ľudí postupne znižoval. Keď už som tam konečne došiel, zložil som plášť, vyzul sandále a sadol si na pohovku. Odtiaľ som ale ihneď vstal a vybral sa do kuchyne spraviť si instantný ramen so zeleninou. Najedol som sa a potom vošiel do izby.
Kdeže som dal ten zvitok? Mal by som si pamätať kde si dávam takéto podstatné veci, prehraboval som sa v šuflíku až som ho nakoniec našiel. Zvyšok dňa prebiehal celkom priemerne, trochu som si zacvičil, osprchoval, prečítal som pár stránok a ľahol si do postele, horľavý od nedočkavosti, že čo nás zajtra čaká.

Kairo Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
"Jedinej můj plán byl, vypadnout z nemocnice," pokrčil rameny a podrbal se na hlavě. To už samo o sobě byla v jeho životě skandální rebélie. Moc dobře věděl, co by se od něho slušelo a měl to v plánu, jenomže příchod Midori úplně všechno zamotal a mladík se rohodl jednat nahodile. To všechno samosebou, aniž by si to připustil.
"Dneska nám ale zkončilo oficiálně volno, takže bychom se měli připravit na to, že se nám brzo ozve Homura-Sensei," prohlásil a zatočil se na barové židličce, jako malej kluk.
"A co se týče čtyřnohého parťáka, asi ne. Jsem rád, že se dokážu postarat sám o sebe, chudák zvíře," usmál se.

Shin Mizukin
tým 6
Konožský krchov-Ulice Konohagure-La casa de Mizukin
"Jistě mám o čem přemýšlet...."Zopakoval si mladík v duchu senseiova slova. Jeho první dojem z Makoto-senseie byl, že je to muž meče a akce. Tak trochu podivín, ale ten typ podivína, co je rozhodný, pevný a nemilostrdný jako skála, když dojde na boj. Teď si ho ale spíše nejsnadněji dokázal Shin představit se štetcem v ruce nad nějakou malbou, než v lítém boji pokrytého prachem a krví."Kdo ví, co z něj nakonec vypadne."Problesklo mu hlavou, když sledoval jouninova záda a velké jílce jeho zbraní čnící mu nad ramena.
Rychle se vrátil zpět do reality a oslovil zbývající členy jeho nového týmu."Tak zítra v deset ee jo Naomi! A Tokune? Jestli v následujících dnech budeme mít trochu volna, tak musíme zajít někam na jídlo. Očekávám hrdinský epos o tom, koho si všechno za tu dobu, co jsme se neviděli, zadupal do země a usmažil cheche. Tak čau zítra."Dvěma prsty zasalutoval na rozloučenou a s rukama v kapsách se začal proplétat tou dobou už plnými ulicemi Konohagure směr domov.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

„Ahoj Rene.“ vrátila chlapci pozdrav a na jeho zazubení reagovala lehkým úsměvem. „Dlouho jsme se neviděli.“ pokračovala slušně a podala mu ruku. Přitom však napjatě sledovala Nozomi a její zdravotnické počínání. Lei až na popáleninu a pár šrámu odešla z boje v docela dobrém stavu. O Nozomi věděla jen to, že by mohla být její mladší sestrou, ale na jejím počínání bylo znát, že je to zkušená kunoichi. Lei z ní měla dobrý pocit.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

„V pořádku,“ kývla Nozomi. „Hlavně že ty jsi v pořádku. Tvoje zranění není život ohrožující, takže když dovolíš, pomůžu té malé. Je to sice náš nepřítel, ale stejně jako my jen dělali svou práci,“ rozhodla a klekla si k sípajícímu muži. Její ruce se zeleně rozzářily. Nad chováním Rena si povzdychla, ale nechala ho být. Natsuko se nad muže nahnula a s očima na vrh hlavy sledovala, jestli se zlepšuje. „Jste hodná teta. Myslela jsem, že všichni ninjové jsou zlí,“ popotáhla. „Co se stalo s tím třetím? Jmenuje se Shiro,“ zajímala se smutně. Věděla, že už nejspíš není.
„Je ve vazbě. Povedlo se mi ho porazit a vyléčit tak, aby nebyl v ohrožení života,“ odvětila žena, stále se soustředíc na léčbu.

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

Obvykle když něco vytáhla, nebývalo to moc zajímavé a ještě méně to bylo schopné pobavit. Nicméně teď to očividně nebyla špatná volba. Proč jsou slova tak složitá?
"To dává smysl... Takže do budoucnosti o nějakém čtyřnohém parťákovi uvažuješ?" Přišlo jí to jako dostatečně mimo téma, ale protože se opravdu snažila dávat pozor, ono náhlé zmrznutí jí neuteklo. Nechtěla ovšem situaci dělat ještě horší a tak na to neupozorňovala.
Při vysvětlení, proč nemá v plánu dojíst si skousla ret. Bylo to přecijen první jídlo po nemocnici, ale nutit se do jídla nebýval nejlepší nápad. "Kdyžtak určitě půjde sehnat něco po cestě... Máš teď něco v plánu?"
Sama se pokusila dojíst co nejrychleji.

Makoto Shimazu
Tým 6
hřbitov

S nepředstíraným zájmem a vlídným, pokojným výrazem na tváři všechny vyslechl. Když dohovořil poslední ze studentů – zrzavá Naomi – neubránil se pobavenému úsměvu.
„Vskutku zajímavá sorta lidí,“ pomyslel si. Tým 6 archetypálně pokrýval širokou škálu různorodých osobností. To s sebou do budoucna neslo mnoho výhod i nevýhod. Jeho úkol se mu zdál více než jasný – zajistit, aby na pomyslné váze pozitiva případná negativa převážila.
„Dobrá tedy, řekl bych tedy, že bychom pro dnešek mohli naše malé setkání ukončit,“ řekl a bez váhání se postavil na nohy. „Děkuji vám všem za příjemnou společnost, jistě mám o čem přemýšlet.“
Několika letmými pohyby si oprášil zadek. „Sejděme se zítra v deset hodin ráno u hlavní brány. Vezměte si s sebou něco malého k jídlu a svitky s technikami, na kterých pracujete.“
Jakmile geninové slezli z deky, začal ji spořádaně skládat, načež ji společně s veškerým nádobím znovu zapečetil do svitku. „Naomi, ty si svitek brát nemusíš, mám pro tebe něco speciálního,“ dodal ještě, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.
Všechny věci sbalil a poklidil takovým způsobem, že jedinou známkou jejich pobytu na hřbitovní půdě zůstala čtveřice vyseděných dolíků v zelenající se trávě. Tmavovlasý jounin ještě naposledy poděkoval svému týmu za jejich účast a vojenským krokem se vydal vstříc konožským ulicím.

Naomi Taiko, tým 6

Naomi si užívala pohoštění, usrkla z kelmíku, načež to zajedla kouskem sendviče, přičemž si něco pro sebe pobrukovala. Po oslovení od sensei mírně nadzvedla tázavě obočí. Koncovku -san nějak nečekala, kor od senseie. Polkla sousto a zářivě se usmála.
"Haii, to byste byl moc laskav," odpověděla celá rozjařená, načež se dala opět do jídla a pití. Částečně u toho poslouchala senseie a jeho vypravování o sobě. Bylo zvláštní od něj slyšet, že rád procházky nebo pokec u dobrého čaje. Moc jí to nesedělo k jeho vzhledu., avšak byla řádně vychovanou dívkou a rozhodně nesoudila člověka podle vzhledu, jen mírný ruměnec na tváři upozorňoval na opak.
Při jeho otázce její ruka se sendvičem na vteřinu zamrzla vpůli cestě do pusy. Rozhodně na ničem nepracovala, pokud nepočítala sílu. Připadala si trapně a její trapnost stoupla, když kluci se vychloubali o svých věcech. Celou dobu se specializovala jen na hrubou sílu a hodlala v tom i pokračovat, jenže...mít v zásobě i jiná jutsu než základní nebylo zrovna na škodu.
"No," pokrčila rameny, "já nemám nic tak úžasného jako kluci. Vlastně nemám nic, pokud se nepočítá pokus přerazit strom pěstí," zářivě se zazubila. Byla pravda, že na podobné věci pracovala, takže de facto něco měla! To viděla jako své vítězství v odpovědi na otázku. Tak málo stačí k radosti.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
Kaito nemohl uvěřit, že na světě ještě existuje i něco jiného, než krvavé údolí a přece tomu tak bylo. Midorino povídání, které by se normálně zdálo Kaitovi nezajímavé, nyní zářilo jako maják v rozbouřeném moři chlapcových temných myšlenek.
"Jasně že mám, ale kdybych si měl vybrat tak bych dal přednost psovi," zašklebil se pobaveně, "Policejní kočka by asi neměla moc uplatnění," pousmál se a pohlédl do mysky s polévkou. Když však jeho oči spočinuli na mastné hladině, jeho výraz zmrzl a přes oči mu prolétl stín. Kaito měl co dělat, aby zadržel výkřik, který se mu dral do hrdla. V odrazu hladiny spatřil jeho! Ale to musel být jen nějaký klam. Jeho mysl byla stále v šoku a klamala jeho smysly. Alespoň tím si to Kaito vysvětloval. Misku s rámenem odložil nedojedenou a odsunul ji od sebe v gestu, že už nebude.
"Nějak jsem to asi předcenil," okomentoval nedojezení a pokrčil rameny.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Nozomi vyrazila za zbytkem týmu a Ren ji následoval. Ukázalo se, že nejen Natsuko, ale i oni dostali posily.
Byla jimi Lei, Renova bývalá, týmová parťačka, se kterou působil v jednom týmu, než se vydala dívka trénovat do jakési podivné země, kde vládli pandy.
Akane i Hanako byly v pořádku. Totéž se ale nedalo říct o tom cizím muži, kterého Natsuko oslovovala tak familiárně.
Ren mu ale nevěnoval mnoho pozornosti.
„Ohayou, Lei-san! Hisashiburi! (Dlouho jsme se neviděli!)“ přispěchal ke hnědovlásce mladý muzikant, stáhl si slamák z hlavy za krk a zářivě se na ni zazubil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Muž na dívčina slova nereagoval a vypadalo to, že už ho Shinigami vítá ve své říši. Lei polil horký pot a její radost z vítězství vystřídal trpký pocit z toho, že nesla zodpovědnost za mužův život. Nikdy před tím její boj s člověkem nebyl takto vyhrocený.
Během chvíle se naštěstí na bojišti objevila i sensei s Renem a Natsuko. Chlapce Lei již znala. Krátkou chvíli spolu byli v týmu, než zmizela řešit pandí záležitosti. Věnovala jim unavený pohled a dívky mezitím vysvětlily situaci.
„Omlouvám se, ale nestihla jsem z něj nic dostat. Trochu se to zvrtlo.“ řekla a sledovala plačící Natsuko. Sama doufala, že má muž ještě naději.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Jenže muž už nemohl mluvit. Rychle krvácel a jeho tělo pomalu chladlo. „Hanako! Akane!“ ozval se za nimi hlas Nozomi. Běžela k nim, na zádech nesla Natsuko a následoval ji Ren. „Jste v pořádku,“ oddychla si.
„My ano, ale tenhle chlap asi ne,“ ukázala Akane na umírajícího muže.
„Je to ale nepřítel,“ špitla Hanako.
Nozomi odložila Natsuko, která se rázem probrala z letargie. „Keichan!“ vyhrkla a přilezla k němu. „Keichan! Neumírej!“ vhrkly jí do očí slzy, načež se obrátila na Nozomi. „Prosím! Pomozte mu!“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Vycenila zuby a dál se bránila, i když už na to neměla moc prostoru. Byl silný. Mohl ji vyřídit už několikrát! Proč čekal? Váhal?!
„Neřeknu mu, kdo jste! Chci jen znát pravdu! Jenže to přeci nejde bez druhé strany, Kenzo-san!“ hleděla mu stále do očí. „No tak, prosím!“ naléhala dál. „Zabíjení nic nevyřeší! Nikoho to nevrátí. Způsobuje to jen smutek a nenávist!“

Bestie z Kasugawy

Onigiri uhýbala jako lasička a snažila se o protiútoky, nicméně proti Bestii jeden na jednoho měla jen pramalou šanci na zásah. Kenzovi se podařilo natlačit ji ke schodům do čtrnáctého, předposledního patra.
"Neříkám, že Akinobu obchodoval s dětmi, říkám, že toho využil, aby se zbavil Murakamiových! Hodil to na ně! Tátu nechal ve vězení zabít, mámu donutil k sebevraždě a nás se zbavil s pomocí té mršiny ze sirotčince!"
Jenže to tehdy nešlo podle plánu. Alespoň ne pro kupujícího. Malý tlustý kluk vzdoroval víc, než kdo čekal a Murakami Aidě se podařilo utéct a sirotčinec zapálit. Dívka unikla, ale on s Kas bohužel ne. Každopádně to donutilo Tamiko, Doktorovu zrůdnou neteř, aby k požáru přiložila a vytvořila falešné ostatky tří dětí. Pro zkorumpovanou policejní skupinu to vyřešilo spoustu věcí. Veřejnost řešila děti zemřelé v plamenech a ne, že celou dobu mizely pod hlavičkou nějaké pochybné nadace.
Deset let Aida živořila na ulici bez identity, doufajíc, že se Kenzo vrátí. Všichni, kdo s jejich utrpením měli cokoliv společného, museli zaplatit! Dobro oplácet dobrem, zlo zlem. To je spravedlnost!
"Mám svědka! A s Akinobuem nikdo mluvit nebude! První věc co uděláte, bude vyzrazení mojí identity a v ten moment ji odsoudíte k smrti!"
A bez ní už by neměl sílu vrátit se do svého vězení a skoncovat s Tamiko, Doktorem a s každým, kdo se mu postaví do cesty. Zachránit Kas, nebo ji zabít, záleželo by, co by pro ni bylo nejlepší. A také všechny ostatní! Museli přežít za každou cenu, aby mohl poté v pokoji zemřít. Stačilo jen vyřídit Onigiri.
A to byl právě ten problém. Něco ho neustále drželo zpátky. Nechápal proč. Takových jako ona zabil přece stovky. Dokonce ušetřil i toho spratka, ležícího za ním na podlaze. Proč mu záleželo na tom, co si dívka myslí o jeho motivech?
"Jak to děláš, sakra?!" Křikl na ni podrážděně. Bylo to nějaká iluze, hrající si s jeho vůlí?

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Mužův odpor nejspíš definitivně skončil poté, co se nedokázal postavit.
Na bojišti se objevili i dvě dívky, které Lei společně s Lingem chránila.
„To jsem ráda, že jste v pořádku!“ měla radost když ty dvě zahlédla. „Mrtvý?“ postavila se a přiblížila se k muži aby pohledem zkontrolovala jeho situaci. To jak se mu z hrudníku valila krev nevypadalo vůbec dobře.„Jestli ho někdo neošetří, tak dlouho nevydrží.“ shrnula pro dívky mužův stav a znovu se otočila k ninjovi.
„Pane, řekněte tady slečnám co víte a pomůžeme vám.“ zkoušela z něj něco dostat a chtěla aby dívky poslouchaly protože sama nevěděla proč ve vesnici vlastně jsou. Zároveň mu zalhala protože si nebyla jistá, že by takové zranění dokázala nějak zlepšit. Rozhlídla se po té spoušti, kterou tu soubojem napáchali a čekala, jestli bude muž ještě schopný a ochotný spolupracovat.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Nozomi si povzdychla a klekla si k dívce. Ta na ni jen nevěřícně zírala. „Proč mi pomáháte? Zabila jsem všechny ty lidi…,“ hlesla.
„Protože smrti už bylo dost,“ řekla žena mimoděk a přiložila Natsuko ruce na hruď. Ty se zeleně rozzářily. Zabila ty dělníky. Uměla bojovat jako málokterý člověk v jejím věku. Psychicky to však stále bylo dítě. Upnula se na jeden pocit a nechala se najmout. Když byla hotová, svázala dívku a přešla k mladíkovi. „Jsi na řadě, Rene,“ zastavila se u něj. Nemusela si klekat.
***
„Ty malá,“ zasípal a pokoušel se zvednout na nohy. Znovu se však zhroutil k zemi a tam zůstal ležet.
„Je mrtvý?“ ozvalo se za Lei překvapeně. Byly to Akane s Hanako. Neutekly úplně. O pandí dívku se dost bály.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Nebyla sice mistr šermíř, ale útok na zbraň poznala spolehlivě. Proto nešla plnou silou proti jeho holi, ale nechala ji sklouznout a zaútočila odjinud. Jeho obrana však byla snad neprolomitelná! Odskočila a zadýchaně hledala další příležitost. To, co ale řekl, ji zarazilo. Najednou to všechno zapadlo. „Nemůžu ti věřit! Nemáš důkazy! A ani mě nenecháš si se strýcem promluvit!“ vyhrkla. Tohle přeci nemohla být pravda. Bratr jeho otce že provedl tohle? Ten Akinobu, o kterém její otec vždy mluvil jen v dobrém?

Tokune Wakamuro
Tím 6
Cintorín

Po mne začala rozprávať Naomi. Rozprávala veľmi rýchlo a energicky, že som takmer nestíhal. Takisto povedala, že limonáda, ktorú doniesol sensei je výborná. Pohľad som sklonil smerom k tej tekutine.
Je naozaj tak dobrá? Nechcel som ju, kvôli paranoii piť, ale čo ak je dobrá? Čo ak je to tá najlepšia limonáda na svete? Oplatí sa pre ňu otráviť a zomrieť? Možna hej... očami som hypnotizoval poháre, ale nakoniec som sa aj tak rozhodol nedať si nič. Slova sa ujal sensei, mimo iné spomenul aj že sa venuje bukijutsu. Očami som prešiel po Shinovej katane aj po meči, ktorý patril Naomi.
Hyeh, asi tu budem jediný bez symbolickej zbrane pre moju osobu, zasmial som sa pre seba v duchu. Muž pokračoval otázkou, či pracujeme na nejakej technike. Shin ihneď odpovedal, že pracuje nie na jednej, ale na dvoch, jednej o vodnej podstate a druhej ilúzii.
,,Ano, minule som pri upratovaní našiel zvitok, ktorý mi ostal po bratovi, s technikou genjutsu, ktorú nikdy nedokončil... Preto som jej doladil pár múch a som pripravený sa ju naučiť," s pohľadom na senseia som odpovedal po Shinovi.

Shin Mizukin
tým 6
Konožský krchov
"Jo trénink těla i ducha se hodí, když někdo likviduje senseie, jak na běžícím páse." Ušklíbl se pro sebe Shin během Tokuneho proslovu a hodil si do úst poslední sousto svačiny. Se zájmem vyslechl povídání rudovlasé dívky, ze které se vyklubal energetický taijutsu specialista, ne že by to už předtím nebylo dostatečně jasné. Při prvních slovech Shimazu-senseie ho přepadl pocit, že na někoho zapomněli, ale po chvíli tu myšlenku odbyl s tím, že to beztak asi nebyl nikdo důležitý a zaměřil opět celou svou pozornost na zadumaného muže před ním.
Další senseiova slova vyvolala na mladíkově tváři grimasu,za kterou by se nemusel stydět ani okresní mistr v pojídání citrusů. "Po pravdě..."Začal váhavě Shin, zatímco si levačkou prohrábl svou blonďatou čubřinu vlasů. "Pracuju teď na jedné technice založené na podstatě vody a snažím se realizovat jednu techniku, kterou by se dalo zařadit do iluzí, ale ještě jsem neměl čas jí dokončit a u té první mi asi pořád něco uniká, protože pokaždé skončím promočený, jak vodní myš."Přiznal neochotně.

Makoto Shimazu
Tým 6
hřbitov

„Arigatou,“ pravil, načež doplnil své strohé díky mírným pokynutím hlavou.
Každému z jejich slov bedlivě naslouchal a svou pozornost věnoval i tomu nejmenšímu detailu, jež zmínili. Nedělal si iluze o tom, že by je mohl poznat a pochopit za jedinou společně strávenou svačinu – ostatně, poznávání osobnosti člověka byl často úděl na celý život – i přesto však cítil, jak ho každá informace navíc posouvá blíže a blíže k porozumění, které považoval za esenciální pro efektivní spolupráci.
„Hai, Naomi-san,“ otočil svůj pohled na zrzavou dívku, „dělám ji doma z rybízu, který dostávám od svého souseda ze zahrádky. Recept mám od něj, klidně vám ho donesu,“ řekl a srdečně se pousmál.
„Já se jmenuji – jak už jsem řekl – Makoto Shimazu.“ Lehce změnil polohu sedu a upil trochu domácí limonády. „Jsem jounin Konohagakure no Sato a zaměřuji se na Bukijutsu.“
Ačkoliv válkou nikdy „nežil“ a militantně založenými samuraji pohrdal, nemohl se zbavit něčeho, co mu bylo od mala tak přirozené. Během poslouchání svých nových studentů pečlivě prohlédl meče, které kvůli svačině odložili na zem. Ten svůj – Taki [Vodopád] – nikdy neodkládal. Byl součástí jeho života, symbolem jeho příslušnosti.
„Ve volném čase nepohrdnu kvalitní konverzací u dobrého čaje nebo procházkou v přírodě,“ dodal a znovu se na trio geninů usmál.
„Než půjdeme, rád bych se vás zeptal ještě na jednu věc,“ pravil už vážnějším tónem. „Povězte mi, pracujete teď někdo z vás na nějaké technice? Nebo trénujete něco specifického? Rád bych se dozvěděl, s čím můžeme pracovat.“

Naomi Taiko, tým 6

K senseiovi dohopskala s takovou energií, že klidně by mohla dále lézt po tom prokletém stromě. Vykulila očka, když sensei rozhodil deku na hřbitovní půdě a udělal jim piknik. Na rozdíl od pánu si hned nesedla, přišlo jí to nemístné, ale připadala si blbě, že stojí. Sundala boty, shodila na zem meč a usedla do seizi, načež si nalila limonádu a pomalu ji usrkávala, jak kluci o sobě hovořili. Nic z toho ji nepřišlo nijak zajímavé, ale každý měl své koníčky a jinak nastavené priority. Pánové dohovořili a ona si připadala najednou hodně mladá. Naomi byla čerstvý genin, nikam extra necestovala, neměla jejich zkušenosti. Zahloubaně usrkla z kalíšku, až si vysloužila nehezké pohledy od kolemjdoucíhc.
"Tákže, já jsem Taiko Naomi," začala velmi nadšeně a energeticky, "narozdíl od kluk§ jsem čerstvý genin. Spíše se zaměřuji na taijustu a boj se zbraněmi a de facto na hrubou sílu, což jste si asi všimli. A rozhodně u mě neplatí, že jsem křehká květinka! Počkejte, až prorazím strom!" pohodila významně hlavou na důkaz svých slov, "Jinak, mám ráda taky čtení, ale takové to dívčí, jinak ráda trénuji fyzičku a sílu, na ten meč je to hodně potřeba. A no...ráda jím! Potřebuji dostatečnou energii na výdej. A ta limča je fakt skvělá! Dělal jste sám? Můžu recept? Doma by měla úspěch! Také byste měli vědět, že dost dbám na vzhled, v nečem musím zůstat holčičí, the-he," usmála se na všechny zářivě. Nalila si plný kalíšek, který ihned do sebe kopla na ex a mlsně si oblízla rtíky.
"A co vy, sensei. Co nám řeknete o sobě? Krom toho, že děláte super limču somzžejmě," koukla na něj s upřímným výrazem zvědavosti. Bylo jen dobře zjistit i něco o něm.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Zlomená hůl se zabořila do mužova hrudníku a jeho technika skončila. Ještě chvíli a dívka v pandím by se určitě zhroutila. Její tělo bylo najednou od té šílené bolesti osvobozeno a zůstalo pouze pálení na boku, které si způsobila sama. Těžce raněného muže ještě srazila ramenem k zemi, udělala pár kroků dozadu a také se poroučela k zemi, do sedu, kde těžce vydechovala.
„Chcete..chcete ještě pokračovat pane?“ utřela si pot z čela a pozorovala svého soupeře.

Bestie z Kasugawy

"Nemám majitele! Rozumíš?! Už ne! Zlomil jsem ty řetězy!"
Křičel Kenzo, zatímco rychlým rozhodným krokem mířil k Onigiri.
Tamiko byla pryč. Utekl jí. Už na něj nemohla mít žádný vliv, to měla jen Aida. Ta jediná jej milovala i přesto, že je zrůda.
A tohle všechno byl koneckonců jejich plán na pomstu za vraždu Murakamiových.
Začal se po dívce ohánět holemi. Nemířil však na dívku samotnou, ale na to, co bylo dívce velmi drahé, její meč. Za poslední rok sledoval kapitána Uedu téměř neustále a zjistil mnohé. Například to, že Uedové jsou citově vázáni ke kusu oceli, který dostali od jiného Uedy. Také věděl, že ocelovou holí v kombinaci se svojí silou dokáže čepel meče zlomit. Když se dobře trefí.
"Co myslíš, že jsem poslední rok u policie asi tak dělal, děvče?! Navíc ti pitomci se ve své aroganci s námi přišli rozloučit ten den, kdy si pro nás to monstrum přišlo do sirotčince! Nikdy jsem nezapomněl jejich tváře!"
Dívce proběhl hlavou záblesk porozumění. Tlustý policista pověšený na stromě v parku. Další pověšený za zlomené končetiny a s krabičkou cigaret v ústech. Byli součástí organizované skupiny kterou Kenzo celou dobu lovil.
"Mimochodem to tvůj strýček poslal toho plešatýho s**če zapálit ty domy, aby mě pro vás vylákal ven. Vše pro dosažení cíle! Jeho spravedlnosti! Zamysli se nad tím a ustup nebo tě naučím, že ten, kdo seje vítr, sklízí bouři!"

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„To ne!“ vykřikla, když Kenzo skočil mezi jejich pronásledovatele. Takuya se okamžitě vydal za ním, jenže pak se toho seběhlo strašně moc.
„Takuyo!“ vykřikla, když se naklonila z okna. Její kamarád i Kenzo letěli k zemi. Zornice se jí rozšířily, jakmile je bestie zachránila. Oba dva. Rychle se rozeběhla na místo, kam doskočili a vytřeštila oči. „Takuyo! Nech Takuyu na pokoji!“ křikla po Kenzoovi znovu. Chtěla tasit a rozeběhnout se k němu, aby chlapce zachránila, ale on ho nechal a vydal se k ní. Zamračila se. Srdce měla až v krku, neustoupila však. Nehodlala už utíkat. „Jak můžete vědět, že to byl strýc?! Jak víte, že jen neskáčete tak, jak někdo jiný píská!“ vpálila mu.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Nozomi přihlížela chlapcově výslechu a nijak se do něj nezapojovala. Chtěla si ověřit, co v jejím žákovi vlastně je.
Natsuko hleděla Renovi přímo do očí. To, jak se změnil, bylo děsivější, než jak se choval před tím. Myslela si, že je blázen. Že všechno bere jako dítě. Jenže teď působil jako naprostý psychopat. Bála se ho. A bála se toho jedu, co jí nejspíš koloval v žilách. Nechtěla zemřít, dokud nepomstí maminku!
„Protože je starosta Izumizaki odporná zrůda,“ zachraptěla.
***
Muži se zablesklo v očích, jak spatřil příležitost to ukončit. Jeho meč prosvištěl vzduchem a hůl přesekl vedví. ‚To je tak bláhová nebo…‘
„GAAH!“ ozval se ulicí výkřik. Muž se zapotácel zpět a chytil se za břicho. Ta malá potvora to udělala schválně. Byla natolik schopná, že překonala bolest a nechala ho si myslet, že má navrch.
Teď už necítila žádnou bolest. Genjutsu bylo zrušeno.