NFFORPG - Konohagakure no Sato

Kaito Sarutobi
Tým 1
Před lázněmi
Kaito s napětím čekal, jak se jeho, narychlo složená, Haiku chytí. Nedalo se přímo říct, že by mezi jeho koníčky patřila i hra se slovy, ale vypadalo to, že zkušenosti z policejního prostředí se konečně vyplácejí. Když chtěl z lidí dostat informace, musel, mimo jiné, správně volit slova.
Hajku ale sklidila úspěch, což podpořil i Homurův vztyčený palec a Kaito si mohl konečně oddechnout.
"Arigato," pravil a přikývnul, když přišlo poděkování za příjemně strávené chvíle. Jemu samému přišlo dnešní odpoledne, jako úspěch. Dobrý trénink, oběd s Midori, kde spolu započali něco, co se pro nedostatek správných slov, dalo nazvat počátkem přátelství, poznání Homurovi družky a jako závěr, trénink na vodě.
"Pět dní? No dobrá," pravil zamyšleně a pobaveně se pousmál, když se Homura zmínil o odpočinku. Nic takového v Kaitově případě nehrozilo. Odpočine si dostatečně, až bude starej, což se nedalo při jeho povolání moc čekat. Homurovi s Moriko zamával na rozloučenou, načež se otočil k Midori.
"Tak, já taky půjdu. Musím se hlásit na stanici, aby věděli, že jsem k dispozici a pak půjdu asi spát. Kdybys měla chuť něco ve volnu podniknout, budu nejspíš na stanici, nebo doma. Popřípadě tam se dozvíš, kde jsem a co dělám," prohodil k dívce přátelsky a usmál se.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
Moriko Kaitovu recitaci zaujatě vyslechla, načež se mezi čtveřicí rozhostilo napínavé ticho.
Homurovi při tom stekla po spánku lehce nervózní kapka potu, zda Kaitovo haiku zabere nebo ne.
„To bylo pěkný~!“ zazubil se ale nakonec zeširoka Moriko a spojila oslněně dlaně.
„Už jsem si říkala, jestli jste si vůbec odpočinuli!“
„Jo, bylo to velice relaxační...“ přitakal Homura, načež ukázal Kaitovi nenápadně vztyčený palec, když se Moriko otočila na Midori.
„Za nic,“ odvětil Hyuuze muž jen stroze.
„Díky za hezký večer, Kaito-kun, Midori-chan~! Doufám, že si to někdy zopakujeme,“ přešla vedle Homury Moriko a chytila se ho za paži.
„Budete teď mít asi pět dní volno, vy dva. Neflákejte se! Další mise už nebudou taková procházka růžovým sadem!“ oslovil je jejich sensei klasicky vojenským tónem.
„Odpočiňte si a naberte sílu,“ dodal už ale uvolněněji. Jak moc v tom hrálo roli jemné dloubnutí loktem od hnědovlásky byla otázka.
„Dobrou!“ zamávala jim Moriko vesele.
Oba jouninové poté společně odešli a nechali Kaita s Midori před lázněmi samotné.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Onigiri se dala do útoku a strhla na sebe snad i ten zbytek pozornosti, který by mohl Kenzovi pomoct Takuyův útok ze zálohy prohlédnout.
Když se totiž hůl Bestie zabodla do chodidla černovláska, genin se rozplynul jako pára nad hrncem. Byl to totiž jen obyčejný bunshin.
Pravý Takuya se hnal v těsném závěsu za ním, kopírující jeho dráhu běhu tak, aby nebyl přes svou kopii vidět, a když se mu podařilo klonem vylákat Kenzův útok, sám se mu bránit už nemusel a rovnou se mohl chytit mladíkovi díry v obraně.
„OMOI ATEMI!“ ohnal se proti maskované tváři pravým hákem, a tentokrát dal do rány ještě větší sílu a množství chakry, než předtím, zavíraje při tom oči. Nehodlal se znovu nechat oslepit tou divnou technikou, co doposud Kenzovi zachraňovala krk. Prostě mu jednu vrazí i přes ni!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Kenzo vydal hluboké hrdelní zavrčení, když se ninjové dali do pohybu.
Onigiri udeřila jako první. Kenzo jedním koncem hole přizvedl dívčin útok, až jí skoro vyrazil meč z rukou, a druhým koncem zároveň udeřil Takuyovi do kroku s úmyslem rozdrtit mu chodidlo.
Takuyův útok buď skončí na jeho holi nebo ho ochrání bůh Bishamonten. Patron válečníků ho nenechával zemřít. Musel mít opravdu zvrácený smysl pro humor, když mu dopřával tento druh štěstí.
Byl to celkem paradox, vždyť ani nebyl člověk! Jeho dobrota srdce zemřela spolu s malým Kenzem, utýraným k smrti monstrem! Měl zemřít navždy zapomenut, ale místo toho se z jeho skořápky stalo něco jiného, něco pochmurného, démonického. A s touhou po odplatě. Bestie.
Bishamonten ho musel litovat nebo doopravdy nenávidět. Který bůh by podporoval něco takového?

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Taky mám ten pocit,“ zamračila se dívka na Takuyovu námitku. Museli ho prostě sundat a namlátit mu rozum do hlavy silou. Ale také ho museli dostat z dosahu policistů. Pomsty už bylo dost!
„Jasně!“ vyhrkla na chvilku vyvedená z míry jeho krátkým proslovem. Položila ruku na pochvu a druhou přidržela jílec. Takuya se chopil iniciativy a na ní bylo, aby ho podpořila. Proto se probleskla šikmo ke Kenzoovi a zaútočila na něj ze strany. Chlapcovu techniku znala.

Toshinori Nishi
tým 6
lesík za hřbitovem -> pomník na hřbitově

Toshinori chvíľu len sedel na konári a jednou rukou sa opieral o strom, lebo mal pocit, ako keby mal každú chvíľu padnúť. Zrazu ale aj začul ako Shin hovorí o tom, že myslel, že sa mu najprv zastaví srdce z tých slov. Kedy som klesol tak nízko, že ma používajú na pokusy?"Povedal si trocha deprimovane Toshinori a ďalej nad tým už nerozmýšľal. "Dobre!" Zakričal energicky na Shinovu výzvu nech skočí k nemu a aj zoskočil. "Myslím, že by si ma mohol ešte niečo niekedy naučiť." Povedal Shinovi s miernym úsmevom na tvári. Hneď ako započul, že ich už Sensei volá tak išiel pomalým krokom za ním a keď k nemu prišiel, tak už len bez slova čakal na to, čo ho ešte čaká.

Midori Hyuuga
Tým 1
Lázně

Pohupovala se ze špiček na paty a bezcílně se rozhlížela po okolí. Musela uznat, že z ní voda smyla také spoustu nashromážděného stresu a teď se cítila spokojeně a uvolněně. Dokonce tak, že jí uniklo velice tiché zahihňání, když Moriko příchozím vyčetla jejich čas strávený v lázních. Bylo to jen krátce a hned potom se tvářila, jakože takový zvuk rozhodně nemohla vydat ona.
O této formě uvolňování se slyšela prvně, ale z reakce ostatních to tak skutečně bylo. Asi mají lidé odlišné způsoby. V jejích očích bylo vymýšlení jakýchkoliv veršů či daných počtů slabik o trhání vlasů z hlavy a tak tomu nikdy nevěnovala moc pozornosti. Až doteď, protože jí fakt zajímalo, s čím přišli.
"Ale určitě ne, Kaito-kun, povídej..." rozhodla se přemlouvat, když už se mladík nechal a pak byla potichu a do ničeho neskákala.
Musela si slova několikrát přehrát v hlavě protože jí Haiku nikdy na první dobrou nedávaly smysl a když jí to konečně docvaklo, bezmyšlenkovitě se jí ruce začaly pohybovat, aby jí více zakryly. I když už v této chvíli nebylo co. A zřejmě díky ohnivci nebylo třeba ani předtím. Zarazila je však dříve, než to vypadalo fakt divně. Sklonila se v rychlé úkloně. "Arigatou, Homura-sensei."

Kaito Sarutobi
Tým 1
Lázně
Holky na ty dva už čekaly venku a jen co si do nich Moriko rýpla, otevřel ústa a chystal se pochlubit, jak účelná návštěva lázní to nakonec byla. Homura ho ale předběhl líčením událostí, které si Kaito nepamatoval.
'Vážně?' pomyslel si nejistě Kaito ve stejnou dobu, kdy to řekla Moriko.
"Vážně!" potvrdil bez zaváhání Homurovo malou lež. Očekával zahřmění, ale to nepřišlo. Nakonec, pokud bude mít Homura klid ve vstahu, budou oni mít klid v týmu. Jenomže lež má krátké nohy a proto další otázka zahnala ohnivce do rohu, kde lež dohonila i Kaita, když ho Homura předhodil Moriko, místo sebe.
'Naniii?!' rozezněl se jeho myslí výkřik zděšení a jeho tvář nabrala stejného neprostupného výrazu, jako Homurova.
"Nejsem si úplně jistý, jestli bych... je to taková kravina... ," nechal se přemlouvat, zatímco se v mysli snažil dát něco dohromady. Kdysi něco podobného zkoušel, ale nikdy u toho nevydržel dostatečně dlouho.
'Noták, přemýšlej! Něco co se stalo... cokoliv!' snažil se podpořit své mozkové buňky, zatímco se z něho, pomyslně, kouřilo. Nakonec si ale odkašlal.
"Alespoň se dozvíte, co se tam stalo," pousmál se a narychlo doladil slabiky, aby seděly do zvoleného formátu.
"Horký je pramen
Kochat se touha velká
Homurův křik - žbluňk"
Odrecitoval jedním dechem, jak se od hajky čekalo a loupl skeptickým pohledem po Homurovi.

Naoko
Tým 5
Stará továrna
Naoko vzhlédla s nadějí, když se ozval Shinobu. Třeba doopravdy znal řešení jejího problému. Naděje se ale rychle proměnila ve skeptický pohled, který byl zakončen povzdechem.
"To je od vás moc hezké, ale nevěřím, že by to bylo co platné. A i kdyby to nějakým způsobem fungovalo, nebudu vám tam dole nic platná," zavrtěla hlavou Naoko a položila svoji ruku na Shinobuovu, aby mu dala najevo, že si té nabídky váží. Úsměvem to udělat z praktických důvodů nemohla.
"Stejně by byla chyba, kdybychom se všichni vydali stejnou cestou. Já se mohu dostat do továrny přes plot. Můžu být vaše podpora zvenčí," navrhla Naoko a kývla na Mikiho, aby mu dala najevo, že ví o jeho snaze.

Bestie z Kasugawy

"Musím být katem, protože katem už jsem! O tvou spravedlnost nemám zájem! V mém světě, odplata je spravedlnost!" Odpověděl Kenzo Onigiri zamítavě.
Pokud by dopustil něco takového, on sám by musel být souzen a odsouzen.
Měl na rukou stovky životů, které ho Doktor a Tamiko donutili ukončit. Začalo by to celé znovu. Temná cela, bolestivé pokusy, tentokrát pod záštitou například nějakého feudálního pána. A samozřejmě další vraždění.
Raději zemřít, než tohle. Ale ne teď, ne dokud nenaplnil důvod své existence. Bůh Bishamonten stál při něm z nějakého důvodu!
Navíc Aida pobíhala někde venku v policejní uniformě a nejspíš ho hledala.
Kdyby ji odhalili, mohli jí ublížit, nebo dokonce zabít. Pak už by nic nemělo smysl.
Z úvah ho vytrhl Takuya, sebevědomý a hořící nedočkavostí s Bestií poměřit síly.
"Pokud osud a proroctví skutečně existují, pak se nezajímají o to, co si o nich myslíš." Odpověděl Takuovi nečekaným moudrem.
Ten kluk si vážně myslel, že po souboji s ním bude ještě schopen odejít po svých a cokoliv řešit. Možná by nebylo od věci zpřelámat mu nohy a dokázat mu tak opak jeho tvrzení. Pořád mu přeci jen dlužil za tu uličku, kde ho vzal za flígr.
Chlapec se dal do útoku a Kenzo před sebou přidržel hůl, aby ránu vyblokoval. Bude pak snadné přejít do protiútoku. Zároveň čekal, jakou iniciativu vyvine Onigiri.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
Kaito si nevedl špatně a tak se mohl Homura po chvíli přeci jen uvolnit a skutečně si trochu odpočinout, dokud k němu Kaito nepřišel pochlubit se svým výsledkem.
„Umýt se a odejít,“ odvětil Homura prostě a postavil se.
Když vyšli před lázně, Moriko s Midori tam na ně už čekaly.
„No konečně! Co ste tam dělali tak dlouho!? A to se o holkách říká, že tráví v koupelně hodiny!“ vyčetla dvojici okamžitě Moriko s rukama založenýma v bok.
Přiznat, že trénovali, jen tak nešlo. To by si zase Homura něco vyslechl...
„Dělali sme... Skládali jsme haiku. Četl jsem v té knize od tebe, že to pomáhá na uvolnění,“ zalhal Homura aniž by hnul brvou.
„Vážně!?“ rozzářila se Moriko, „a co ste vymysleli?“ zajímala se nadšeně.
„... Kaito. Přednes Moriko s Midori, co jsme vymysleli,“ vyzval po menší odmlce s nepatrnou kapkou skepse Kaita Homura k činu, aniž by se jeho výraz jakkoliv změnil.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Yosh!“ zazubil se Takuya, když se mu podařilo Kenza trefit a odmrštit ho řádný kus vzad. Mladík se ale po chvilce celkem rychle vzchopil a vytáhl nějakou hůl.
„Tsch! Ten šmejd má fakt tuhej kořínek!“ odfrkl si Takuya.
Onigiri se pokusila s Kenzem znovu promluvit, ale soudě z jejich slovní výměny to nikam nevedlo.
„Todle je marný Oni-chan!“ přerušil svou kamarádku černovlásek a udělal krok vpřed, načež napřáhl proti Kenzovi špičku svého meče.
„Měl bys mě přestat podceňovat! Protože ten zadek nenakopu jen tobě ale i těm co maj todle celý na svědomí! A je mi fuk jak moc nemožný to je! Nebudu se řídit tim co si vostatní myslej! Ani vosud!“ prohlásil Takuya. Onigiri s Kenzem to asi moc nedávalo smysl, ale on věděl přesně, co tím myslel.
Proč by si musel vybírat na čí stranu se přidá jen proto že mu to tak život naservíroval!? Splnit misi a nebo se postavit na stranu Bestie. Vážně nic jiného na výběr neměl? A to říkal kdo!?
„Jdem na to Oni-chan!“ zamračil se Takuya a poskládal pár pečetí, načež se sebral a za válečného řevu se rozeběhl proti Kenzovi.
„Haaaa!“ tasil za běhu Anikiho a ohnal se jím po Kenzovi.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Ve chvíli, kdy vydala Natsuko svým kyonshii povel k roztočení, se prakticky hned za ní ozvalo cinknutí kovu o kov.
Jedno z jejích strašidel tam mělo v nedokončeném nápřahu zaklesnutou zbraň do zbraně jiného kostlivce, který se tomu prvnímu svým roztočením evidentně připletl do cesty. A hned se i ukázalo proč.
Ten první kostlivec se totiž v obláčku kouře promenil v jakousi drobnou bytost, připomínající drobnou, shrbenou stařenku, oblečenou v béžové tunice, přes kterou měla přehozený liščí kožich.
Když k Natusko vzhlédla, zpod kožichu na dívku vykoukla karnevalová maska s úsměvem od ucha k uchu.
Ren stojící opodál, od něhož se čepele rotujících kyonshii jen tu a tam neškodně odrazily, dřív, než se ho vůbec dotkly, k dívce zpod svého slamáku vzhlédl a přes tvář mu přelétl stín, když znovu hrábl do strun.
Před ním se najednou zjevil jakýsi stín a ten se rozletěl přímo proti dívce, jako by se ani nedotýkal země.
Bílé haori, v jedné ruce černé korále, v druhé tanto a na hlavě hustá, slaměná kštice, které místo tváře dominovala děsivá škraboška shinigamiho. S dvěma řadami zubů ostrých, jako žiletky.
Zjevení se k dostalo k Natsuko prakticky během okamžiku, když mezi pár kostlivci prokličkovalo jako ještěrka mezi stébly trávy, načež se po ní ohnalo svým tanto a krvelačně se jí vrhlo zuby po krku.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Lesík

,,Ah,“ odpovedal som s prikývnutím na Shinovu odpoveď. Otočil som sa chrbtom ku stromu, po ktorom liezol Toshinori, pričom som sa z miesta ale nepohol, takže som stál stále veďľa Shina a sledoval Naomi. Bolo v jej pokusoch vidieť snahu, no zároveň aj hnev a frustráciu. Po pár pokusoch a chvíľach sledovania, Toshinori sa ozval naspäť k Shinovi, ale ich konverzáciu prehlušil Naomin radostný výkrik. Shin mi niečo zahlásil, ale nepočúval som ho.
,,Sugoi desu neee, Naomi-chan!“ zakričal som jej naspäť rovnako energicky a zakýval jej kým bola ešte na strome. Naomi potom zoskočila a dokráčala ku mne.
,,Vidíš, zvládla si to úplne sama! Ešte trochu praxe a môžeš... uh... behať po stenách!“ nenachádzal som dobrú analógiu, tak som povedal prvé, čo mi napadlo a doplnil to úsmevom a zdvihnutým palcom. Moju pozornosť potom upútal prichádzajúci sensei. Po jeho výzve som sa kľudným krokom vybral za ním.

Shin Mizukin
tým 6
lesík za hřbitovem
"Řekněme, že bych je nerad viděl opakovat naše chyby..."Odpověděl na půl úst Shin na Tokuneho otázku.
Uběhla další chvíle během níž oba mladíci sledovali své přidělence při tréninku. Toshinori pod Shinovým vlivem dostával ze začátku trochu zabrat, ale postupně se s tím začal vyrovnávat a začal postupovat. Rudovlasá Naomi zase o kus dál chvíli týrala strom, načež se i jí povedlo dosáhnout požadované úrovně."Hmm upřímně jsem si ze začátku myslel, že mu to zastaví srdce...Ještě jsem to totiž neměl šanci vyzkoušet na živém člověku."Pověděl Shin Tokunemu jen tak mimochodem mezitím, co si rukou mnul bradu."Ale vypadá v pohodě, takže za mě je tohle absolutní vítězství na všech frontách heh!"Lehce se ušklíbl a mrknul jedním okem na kolegu. Potom se otočil na bělovláska, co řadoval ve větvích jako nějaká sova a zavolal na něm."Yosh! Dobrá práce seskoč k nám!" Potom došel k mladíkovi a zblízka si ho chvíli prohlížel, načež rozptýlil zbytek efektu, který na něm ještě přetrvával. "Asi máš támhle zákaznici Tokune." Poznamenal během toho a ukázal prstem směrem k halekající Naomi. Po následném senseiově vyzvání k odchodu si ještě dovolil pohled do okolních lesů, načež se s rukama k kapsách vydal za zbytkem týmu.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Zdálo se, že dívčina technika muže trefila, ale nestačilo to na to, aby ho i zastavila. Ninja nevypadal dobře a na nohou ho zřejmě držela droga, kterou před chvílí pozřel a dodávala mu stále dost energie. Další pěst vyjela ze země a udeřila Linga. Ten sykl bolestí a podíval se na Lei, oči měl plné odhodlání bojovat. Dívka však přivolání zrušila, jelikož už se stejně dostávala na limit techniky a nechtěla aby se z pandy stal chlupatý boxovací pytel. Po Lingovi zbyl obláček kouře a na Lei se řítili mužovi meče. Od její tyče ji před tím odstrčil Ling a tak se dívka musela bránit proti meči jinak. Jak? Utíkat.
Začala couvat a při ústupu pod sebe upustila jednu dýmovnici.
„Nevím co to je za drogu, ale třeba to dlouho nevydrží a tělo vás zklame. Já mám čas.“ křikla na muže jakoby ho vyzývala, přičemž z dýmu vyběhla Lei1 doprava, Lei2 doleva a Lei3 přímo na muže.

Makoto Shimazu
Tým 6
pomník na hřbitově

Trénink „chození po stromech“ se snad již odnepaměti řadil mezi naprostý základ, jenž musel správný shinobi ovládat. Jeho výuka se tedy napříč staletími historie ninjů stala jakousi nepsanou tradicí – kterou většina senseiů ve službách Skrytých vesnic dodržovala a ctila.
Rychlým mávnutím koštěte, které ještě před několika málo minutami stálo úhledně opřené u jednoho z náhrobků tak, aby procházejícím návštěvníkům hřbitova nepřekáželo, odvál v myšlenkách ztracený Makoto zrnka písku a částečky prachu pryč z památečního kamene, vytesaného z černé horniny.

Byl by se ztrácel v labyrintech svého vědomí i nadále, kdyby ho z přemýšlení nevytrhlo bujaré (a velice hlučné) zajásání zrzavého děvčete, sedícího na vrcholku stromu.
„Dobrá tedy, to by protentokráte stačilo,“ zvolal vojenským, ale zato překvapivě ladným tónem směrem k čtveřici geninů. „Pojďte prosím za mnou, sdělím vám, co nás dnes ještě čeká,“ řekl a opřel se o dřevěnou násadu koštěte.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume stekla kapka po čele. Naoko se plácala od extrému k extrému a nějak nemohla najít zlatý střed. „No tak, nic tak děsnýho se zase nestalo. Narovnej se,“ poplácala jí po hlavě.
Vypadalo to, že mají konečně plán. Jen dívka s ním nějak nesouhlasila. Zrzka si vybavila, co se stalo v minulosti a kousla se do rtu. Ta klaustrofobie musela být opravdu silná.
„Můžu ti pomoct,“ prohlásil Shinobu a otcovsky se usmál. „Taky nemám rád zúžené prostory. Můžeme se držet za ruce a vzájemně se podporovat. Spolu to zvládneme,“ napřáhl k ní svou velkou, mozolovitou dlaň.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Muže zasáhla elektrická technika a ozvalo se zaúpění. On přesto nadále stál a svíral svou pečeť. Ze země vyrazila další ruka zatnutá v pěst a vší silou Linga uděřila na solar. Záře raitonu pohasla a muž dále stál. Byl spálený, zadýchaný, ale stále vypadal, že nemá dost. Ta pilulka z něj musela ždímat veškerou energii! Proto se odrazil a zaútočil mečem na Lei. Jeho čepel se znovu zaleskla.
***
‚Kawarimi?‘ pomyslela si dívka, a zatímco dál hrála, rozhlížela se po okolí. ‚Ne, genjutsu. Jsem chycená v genjutsu. Maskuje jím svou pravou polohu.‘ Oči těknuly napravo. Byl stále v jejím zorném poli. Mohlo to znamenat, že pravý Ren byl někde za ní?
Z těch slov jí přejel mráz po zádech. Z flétny zazněla jiná melodie. Všechny loutky najednou roztáhly ruce a unisono začaly provádět piruetu, jednu za druhou. Rychleji a rychleji. Crescendo mu neuměla dát, ale accelerando mohla nabídnout!

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Stiskla ruce v pěst. „Dokud na mě budeš prskat pouze útržky informací a ne celý příběh, nemám šanci si to představit!“ Musela tu jeho zlobu nějak uklidnit, ale to se jí prostě nedařilo. „Ať je viníkem kdokoliv, trestem není smrt. To je příliš malý trest. Ať je viníkem kdokoliv, měl by být souzen a potrestán. Pokud někdo provedl něco tak strašného, není smrt spíše vykoupení?“ rozhodila rukama. „Proč trestáš i sám sebe? Nemusíš být katem!“

Miki Hakumei, tým 5

Byl ve snu, jinak si nemohl vysvětlit omlouvající se Naoko, přiznání o tom, že je v něčem blbka, a nakonec přiznání slabiny. Mile se na ni usmál. Vědět o své týmové kolegyni takovou dle věc bylo důležité. Nikdo nemohl vědět, co si osud pro ně přichystal, a kdyby skončil s Naoko v tunelech a podobných věcech a nevěděl by o její klaustrofobii, mohlo by to skončit katastroficky pro oba. Posunul si brýle na nose.
"S jeskyněmi nemám problém," pohlédl na sensei odhodlán jít do jeskyní i sám snad. Třeba v očích Naoko i stoupne, což bylo asi nepravděpodobné, ale myslet si to mohl. Přeci byl miláčkem všech, které potkal a nehodlal tuhle svoji tradici nijak porušovat.

Naomi Taiko, tým 6

Šlápota, pád, žádná šlápota, pád a další kombinace by se našly při jejích pokusech vylézt na ten pošahaný strom. Vzala nasupeně kamínek ze země, když vstávala a mrskla s ním o strom, ve kterém se následně objevila malá dírka. Ona jako idiot pořád jen lezla na strom a padala na zem, přičemž její dočasný sensei se kochal tím druhým. Nemohla říci, že je žárlivka, avšak dobrá ráda se vážně hodila, ale né, Tokune se kochá týráním Toshinoriho. Pohodila nasupeně copem a nakopla nejbližší kamínek. Soustředila se na tok své chakry, poté se s bojovým pokřikem rozeběhla vstříc svému osudu, svému nepřáteli...stromu. Běžela a běžela a stoupala vzhůru k zelené koruně, kde elegantně vyskočila na postranní větev a usedla celá rozjařená a nadšená.
"TOKUNE! Tadý nahořé!" houkla dolů na bloňďáka se stejným elánem. Usměvavá od ucha k uchu houpala nožkama a užívala si své malé vítězství. Zatím ji nedocházelo, že jeden úspěšný pokus neznamená, že ovládala chození po stromech, ale to ji nikdo nemohl mít za zlé. Seskočila dolů a došla k Tokunemu. Vypadala, jakoby čekala, že jí poplácá po hlavě jako štěně, které pochopilo povel sedni.

Midori Hyuuga
tým 1
Lázně

Měla takový pocit, že slovo vzdát něco bylo z jejich slovníku vyškrtnuto zároveň s nemožným už někdy na první misi s ohnivcem. Do všeho šli jako tým, někdy i doslova, zapáleně a o tom něco vzdávat zatím nebyla vůbec řeč. Nebyla to odpověď, ve kterou doufala, ale přesto byla hlavně za následující slova velice vděčná.
Když krátká povzbudivá řeč skončila, Midori se vyšvihla do stoje, tentokrát bez vrávorání a hluboce se ženě před sebou uklonila. "Děkuji, budu na tato slova pomatovat."
Když už stála, tak na návrh jen přikývla a poupravila si ručník, i když se jí nijak moc neposunul.
'Ale mít blány mezi prsty by nemuselo být úplně tak špatné, rozhodně by to zrychlilo pohyb pod vodou. Je možné, že na souši by docházelo k dehydrataci, ale kdyby se nějak přišlo na způsob získat i žábry, byla by to neskutečná taktická výhoda ve vodních oblastech... Škoda, že to takto ale nefunguje...'
Přinutila se vypustit ty myšlenky z hlavy. K ničemu to stejně nebylo.
"Jistě, jestli věříte, že nebudu moc tahat." přikývla pak s úsměvem. K těmto záležitostem všedního života se jen tak nedostala a nebyla si jistá, jestli je v pořádku celý večer nedělat nic pro zlepšení, ale sama návrhy neměla a tak nechala věci plynout jejich vlastním tempem.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Lázně
Kaito chvilku postával na vodní hladině a přemýšlel, jak zajistit, aby techniku aktivoval podvědomě. Chodit po vodě bylo jistě skvělé, ale on musel na vodě umět bojovat. Právě kvůli tomu poklekl, ponořil ruce do vody a vpustil do nich suitonovou chakru. Jenomže, když se snažíte dělat dvě věci a umíte obě jen napůl, nepřinese to nikdy nic dobrého.
Vodní hladina pohltila mladíka tak rychle, že se nestihl ani podivit.
"To byl ale blbej nápad," ohodnotil svůj pokus, když se kašlající vydrápal na plochý kámen. Při svém překvapení se špatně nadechl a musel si dát pauzu. Při své koncenteaci na obě techniky, ale zjistil, kde udělal chybu. Bylo to tak evidentní, že se musel sám sobě zašklebit. Vždyť už to skoro měl a on musel udělat takovou hloupost. No, naštěstí tady nebyli kvůli tréninku a on měl času dost.
Když už se zdálo, že je kašel pryč, vstoupil opět na vodní hladinu a zkusil to znovu. Nyní ale použil jednoduché bunshin no jutsu, při kterém se mohl naplno věnovat změnám chakry v chodidlech. Fungovalo to! Kaito se pousmál a přešel k Honurovy, vedle kterého se usadil.
"Tak co máme v plánu dál, sensei?" optal se Homuri přátelským tónem, ačkoliv z toho byla cítit jistá úcta k autoritě.

Bestie z Kasugawy

Kenza z jeho vražedného myšlení vytrhla Onigiri, která zase chtěla mluvit.
Krev se v něm bouřila, ale dokázal se udržet na uzdě a po dívce neskočit.
Pořád si to neuvědomovali. Najala si je strana těch zlých, aby zabránili vykonání spravedlnosti!
"Ne, nechceš. To je ten důvod, proč bojujeme." Řekl hořce.
"Už jste zjistili téměř všechny informace, jen si nechcete přiznat tu krutou realitu, které budete muset později čelit!
Je pro vás tak nepředstavitelné, že členové místního policejního sboru dohlíželi na obchod s dětmi v místním sirotčinci?! Kde asi vzali všechny ty prachy?!
Je do hajzlu tak nepředstavitelný, že tvůj strýček o tom věděl a místo toho, aby zasáhl, podvedl Murakamiovy a sprostě je zavraždil?! Já a A-" Na chvíli se zarazil, málem prozradil, že Aida je Rin.
"Vy dva, jste to jediné, co mi brání vykonat spravedlnost." Pokračoval už o něco vyrovnaněji, nebo se to tak alespoň zdálo.
"Tak se vzdejte a uhněte mi z cesty. Mám v úmyslu kapitána Uedu poslat na věčnost velmi velmi pomalu!"

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Její lest zabrala a Takuya mladíka sejmul pěstí. Ten se proletěl až do rohu patra. Dívka se prudce odrazila, aby mu přiložila čepel ke krku, ale nestihla to. Kenzo se zase postavil, vytáhl své dvě hole a složil z nich tyč. Dívka se zastavila a uskočila stranou. Odolná tyč byla proti jejímu meči opravdu nepříjemným protivníkem. „Prosím, Kenzo-san!“ vykřikla. „Ti policisté se sem blíží! Nechci, aby vás zabili. Chci, abychom našli skutečného viníka!“ zkusila na něj zase promluvit.

Bestie z Kasugawy

Kenzo inkasoval úder, který ho odmrštil do rohu patra, kde skončil v troskách sloupu, který předtím zničil.
Mladík se trochu otřeseně posadil.
Krátkodobá bolest, kterou mu Takuya způsobil, byla dobrá bolest. Dobrá změna. Trvala jen okamžik, zatímco zelený oheň, spalující snad i jeho duši, ho mučit nikdy nepřestával.
Pomalu se zvedl na nohy.
"Na tohle...nemám čas!" Řekl s potlačovaným hněvem.
Policejní lovecká jednotka už určitě zdolávala jedno patro za druhým. Kdyby ho tu někde překvapili, musel by je všechny zabít.
Čím více jeho tělo regenerovalo zranění, tím větší peklo cítil ve svých žilách a o to bylo těžší udržet nad sebou kontrolu díky zuřivosti, která v něm narůstala.
Jenže Onigiri s Takuyou ho nenechají odejít a vykonat na Uedovi spravedlnost a budou mu působit více a více bolesti. Ale raději zemřít, než aby se vrátit znovu do klece.
Sáhl po dvojici krátkých holí, jenž měl u pasu, přidržel jejich konce u sebe a pootočil zápěstím. Krátké hole se s cvaknutím spojily a vytvořily hůl dlouhou.
Třeba tohle všechno ani nebylo skutečné, možná že pořád leží zkroucený ve své temné cele po noci plné zvrácených experimentů a tohle všechno je jen sen. Hezký sen. Je v něm volný.
Nebo je možná zase v aréně a ti dva před ním jsou jen nějaké další postavičky, které si pojmenoval. Snaží se ho zabít a on musí jejich existenci ukončit, aby prodloužil tu svojí tím, že za to dostane najíst. Možná by je měl všechny zabít...

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Kostění válečníci se po něm vrhli jako supi. Jejich čepele projely Renovým tělem jako nože máslem. Do okolí se ale krev nerozletěla. Místo toho se hnědovláskovo tělo, hroutící se k zemi, rozplynulo dřív, než na ni dopadl, jako by tam nikdy nebylo.
Tóny shamisenu tehdy utichly jen na okamžik. Další brnknutí se k Natsuko doneslo prakticky hned, jak Ren zmizel. Ten teď totiž stál kousek napravo od ní, stále však v jejím zorném poli. Mlčky na ni hleděl zpod svého slamáku, brnkaje ponurou melodii na svůj nástroj.
„Už jen chvíli. Blíží se crescendo,“ sklopil Ren pohled a pronesl šeptem.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Oheň Bestii zastavil a ten se stáhl ke stěně s oknem, odkud se na něho ale vrhla Onigiri jako blesk z čista jasna. Kenza sice netrefila, ale oslepila, a toho hodlal Takuya naplno využít. Byl od něho už jen krok, s pěstí napřaženou za zády. Už několikrát si ověřili, co Bestie vydrží, takže se nehodlal držet zpět. A kromě toho mu to dlužil za ten granát na střeše, kterým je málem zabil!
„Omoi Atemiii!“ zařval černovlásek a vrazil Kenzovi na solar ránu pěstí, ze které přitom prakticky vystřelil pořádnou dávku chakry, aby posílil její ničivý účinek.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Kenzo před plameny zaváhal. Vzpomínka na rozpálené kleště ho zastavila, ačkoliv měl původně v plánu proběhnout skrz.
Odskočil o pár kroků zpět blíže k jednomu z oken. Ukázalo se, že to byla chyba.
Z okna vyskočila Onigiri a sekla po něm. Sice netrefila, ale o okamžik později jej oslepil nějaký černý prášek i když měl masku.
Instinktivně zvedl ruku před sebe, aby si masku otřel. Snažil se u toho zvýšit vzdálenost mezi nimi co to jen šlo, jenže Takuya ho nyní musel dostihnout každým okamžikem. Měli ho nyní v hrsti a Kenzo věděl, že tohle bude bolet.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

„Zrychlil. Dej si pozor!“ křikla Lei na Linga. Ninja se dívčině technice umě vyhnul ale Lei raitonovou pandu stále řídila. Ta se za mužem otočila a byla mu stále v patách. Když ninja zpomalil aby provedl svou techniku a zarazil meče do země, tak ho blesková panda doběhla a nic ji nebránilo aby muži skočila na záda. Tedy dokud po dvojci bojující za spravedlnost, lásku a jídlo zadarmo neskočili hliněné ruce. Ling byl teď v pozici Leiina ochránce a dívku odstrčil než ji stihla ruka chytit, čímž zrušil její vlastní techniku. Jeho však tím pádem chytili obě hliněné ruce. Jedna za přední a druhá za zadní tlapu.
„Stihla jsem to? Prosííím..“ snažila se zoorientovat dívka v situaci, kdy nevěděla jestli její jutsu bylo dost rychlé.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Zatímco stoupala stále výš, vytáhla z taštice pytlíček s prachem, který jí daroval Kumaru, a celý jeho obsah vysypala do pochvy své katany. Se shora zaslechla výkřik. Poznala v něm Takuyu a jeho ohnivou techniku. Díky tomu věděla, v jakém patře se ti dva nacházejí. Probleskla se tedy až na okno v patře a rychle zhodnotila situaci. Kenzo běžel ke sloupu a Takuya mu odřízl cestu. Ihned se zase odrazila a skočila po mladíkovi. Levačkou přidržovala pochvu a pravačkou svírala jílec. Věděla, že by výpad zablokoval, a proto se chystala seknout těsně před něj. Prach v pochvě mu tak chtěla vmést přímo do očí.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Když Ren prohlásil, co prohlásil, dívka se šíleně zazubila. Ten úsměv nebyl vůbec veselý. Byl plný nenávisti a také bolesti. „Jsem pro,“ zavrčela a přiložila flétnu k ústům. Kostlivci nejblíže k Renovi tasili své katany a na chlapce se vrhli. Jeden se po něm ohnal vodorovně ve výši pasu, druhý mu zezadu chtěl sekem oddělit hlavo od těla, zatímco se k němu blížil ze vzduchu. Třetí mu mečem mířil na Achillovy šlachy.
***
„Život není fér,“ hlesl muž zastřeně. Elektrickému útoku se elegantně vyhnul, zatímco tančil mezi tyčemi a vykrýval letící zbraně nebo jim uhýbal. Během jednoho takového výskoku složil pečetě a s přistáním zabodl obě katany do země. Od jejich hrotů se k Lei i Lingovy rozjely dvě praskliny. Na místě, kde měli oba nohy, ze země vystřelila hliněná ruka, která je měla chytit za kotníky. Pro každého jedna.

Naoko
Tým 5
Chemická továrna
"Gomennasai sensei," sklonila Naoko hlavu. Její tón zněl opravdu omluvně. Až pozdě si uvědomila, že to přehnala. Dřív by možna jen něco odfrkla, ale posledních pár dní se něco změnilo.
"Chovám se jako blbka… odpusťte mi to," sklonila hlavu ještě níž, až se dotkla čelem trávy. Bylo to nezvyklé, ale z jejího hlasu bylo opravdu poznat, že toho lituje. Když ale přišla řeč na jeskyně, dívka se napřímila a v očích bylo vidět zděšení.
"S… sensei… j… já… ," zakoktala se dívka a ruce sevřela v pěst, protože se jí začali silně třást. Už jen představa jeskyně v ní vyvolala panický strach, "já budu muset zůstat venku," zašeptala tiše a zahleděla se do země. Bylo to těžké, přiznat nějaký svůj nedostatek před tolika lidma, ale tady nebylo místo na tajnosti, "trpím silnou klaustrofobií. Já… já to nezvládnu," vysvětlila tónem, jako kdyby jí to mělo stát vyhazov z týmu.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Ve chvíli kdy se mezi Natsuko a dívku dostalo opět strašidlo, Natsučino dvojče se ušklíblo a stáhlo.
Flétnistka si poté cosi píchla a použila techniku přivolání.
Když se na palouku před domkem objevily desítky kostlivců ve zbrojích s katanami, zvedl Ren hlavu a otevřel oči, načež jimi přejel z jedné strany armády na druhou, nepřestávaje vybrnkávat plynulé tóny shamisenu.
„To je opravdu spoustu smůly...“ hlesl hnědovlásek prakticky jen pro sebe, načež se pomalu zvedl a seskočil ze střechy na trávu.
Druhá Natsuko se při pohledu na všechna ta strašidla viditelně vyděsila, proměnila se zpátky na lišku a rychle mezi nimi začala kličkovat k Renovi, jako by se měla k útěku.
„Myslím, že teď už z toho nevyvázneme beze smůli ani jeden, Natsuko-chan,“ usmál se hořce Ren zpod svého slamáku.
„Pojďme zjistit, kdo z nás bude mít smůly víc,“ střetly se jejich pohledy krátce, a Ren zamířil do středu armády kostlivců, přímo k Natsuko, brnkaje si do kroku.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Zatímco to Onigiri vzala oklikou, aby mohla Bestii dostat ze zálohy, řítil se Takuya přímočaře vzhůru po schodiště.
Když vyběhl až nahoru, bylo už příliš pozdě na to, aby zabránil zničení sloupu, ale tak akorát na to bránit se kusu betonu, co po něm Kenzo mrštil.
Černovlásek vytřeštil oči a rychle sáhl přes rameno pro svůj meč. Na protiúder nebo soustředění chakry neměl dost času, ale na výpad svým věrným přítelem tak akorát. Z tasení přešel Takuya rovnou v máchnutí shora a betonový úlomek rozštípl ve dví, takže ho každá půlka po stranách těsně minula.
Rychle vzhlédl a spatřil Kenza, jak se řítí k dalšímu z nosných sloupů.
„Na to zapomeň! Goukakyuu no Jutsu!“ křikl Takuya, rychle poskládal potřebné pečetě a po pořádném nádechu plivl Bestii do cesty pořádnou ohnivou kouli, aby mu odřízl cestu ke sloupu.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
Kaito div nezasalutoval, nad čímž se pozastavili snad jen přihlížející, a Homura se s rázným přikývnutím odebral zpátky na své místo, kde seděl předtím, aby mohl chlapcovu snahu v duchu tiše hodnotit.
Nevedl si špatně, na to kde cvičili. Do pořádného cvičiště to mělo daleko-!
Tu Homurovi stekla po spánku pomyslná kapka skepse. Už zase to dělal... Moriko mu často vytýkala, že se nedokázal pořádně uvolnit a vše pro něho byl svým způsobem jen drill... Dobře, že je neviděla.
„Co je důležité pro smečku?“ zamrkala mezitím Moriko na druhé straně zdi a zamyslela se nad Midorinou otázkou.
„Nikdy to nevzdat!“ usmála se po chvilce odhodlaně.
„Často budeš mít pocit, že to je marné. Ať už snaha držet smečku pohromadě, bojovat za ni a nebo ji vůbec jako smečku brát. Nenech se tím pocitem dostat, Midori! Zatni zuby a vytrvej! Jenom tak si dovedeš s lidmi vybudovat taková pouta, která vydrží celý život,“ přešel Moričin zapálený úsměv v srdečný a její koutky se zvedly ještě víc.
„Pojď, půjdeme se opláchnout, než nám narostou blány mezi prsty. Rozčešeš mi vlasy~?“ zvedla se poté žena a s rukou v bok přenesla váhu z nohy na nohu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume dostala tik do oka. Shinobu se tvářil velmi roztržitě, ale nechtěl nic namítat. Pořádek si v týmu musela žena sama.
„To by stačilo, Naoko,“ pronesla tvrdě zrzka. „Co si pamatuju, velím tady tomu pořád já. Ta funkce tu není pro srandu zahaleným malým holkám. Jsme tým a jako tým musíme fungovat. Tak se laskavě přestaň chovat, jako kdybychom se někde náhodně potkali.“
Rychle si udělala obraz o situaci a krátce se zamyslela. „Ať už v tom komlexu dělají cokoliv, musejí to dělat z něčeho. A pokud to tak je, něco musí dovnitř a něco ven. Pochybuju, že to dělají takhle všem na očích. Někde tu musí být schovanej nějakej další vstup.“[/b]
Shinobu mlčel, než mu nad hlavou skoro blikla žárovička. „Nedaleko odsud jsou jeskynní komplexy. Věděl jsem o nich, ale nikdy jim moc nevěnoval pozornost. Říká se, že tuhle oblast proplétají křížem krážem.“

Toshinori Nishi
tým 6
lesík za hřbitovem

Toshinori chvílu len sedel a sledoval ľudí okolo. To, že Naomi to stále nezvládla ho netrápilo. Bolo mu to úprimne jedno a bolo by nezmyselné si tvoriť názor na človeka podľa jeho schopností, to si aspoň Toshinori myslel. Keď naň ho Shin zamával, tak zliezol dole. "Heh, díky za ocenenie mojej snahy." Povedal mu, vypočul si čomu povedal. Na to už len prikývol a skúsil to ešte raz, ale tentokrát na inom strome, ktorý bol o niečo tenší než strom predtým. Po chvíli to teda skúsil ešte raz, kráčal hore normálnym tempom a opatrne. Keď už bol asi v polovici stromu, tak počul ako sa Shin zhlboka nadýchol a zrazu započul tlmený úder do stromu a nakoniec aj pocítil ako sa strom zatriasol a on nakoniec padol niekam do kríku. "Heh, takže ty takto."Dodal k jeho dodatku, že je ako hruška. Toshinori to žačínal to už brať ako výzvu. Jeho slová si však veľmi pozorne vypočul. "Nikdy som nepovedal, že mi to pripadá jednoduché. Je mi jasné, že je rozdiel medzi tréningom a bojem, kedy ide o život. Samozrejme si toho veľmi cením, že mi dávaš možnosť si vyzkúšať tie podmienky." Povedal mu, kedy cítil fakt nepríjemný pocit z toho všetkého. Zrazu ho vytiahol na nohy. Na to, že to má znova skúsiť len prikývol. To, že sa mu priamo pozerá do očí ho nijak nestresovalo. No zrazu potom, začal Toshinori cítiť stiahnutie žalúdka, hrozne sa mu točila hlava. Cítil v ústach horkú pachuť a začali sa mu robiť aj mžitky pred očima. Toto všetko, a to ani netrpel kinetózou. Chvílu len stál pred stromom a nič nerobil, len rozmýšľal. Po chvíli sa ale mierne pousmial. "Heh, chápem. Je mi zle, točí sa mi hlava a tak. To bol tvoj cieľ, ale takto ľahko ma nezlomíš." Povedal mu a úsmev na jeho tvári sa ešte zväčšil. Toshinori cítil obrovské odhodlanie. Začal sústrediť chakru do nôh a po chvíli sa smerom hore na strome. Samozrejme, že hneď po chvíli padol na zem ako taká hruška. Ale Toshinori sa skrátka postavil a išiel to skúsiť znovu. "Ano, asi to budem skúšať do tej doby dokiaľ to nezvládnem." Oznámil a skúsil to znova a pokazil to o dosť skorej, lebo sústredil do nôh príliš veľké množstvo chakry a kôra dreva sa mu hneď zlomila pod nohami. Po pár ďalších pokusoch si ale sadol na zem a zavrel oči. spamätaj sa, spamätaj sa, spamätaj sa! opakoval si nejakú chvíľu v hlave a potom si vrazil silnú facku aby zo seba vyhnal myšlienky na to čo mu Shin povedal. Cítil sa už lepšie, ale stále to nebolo ono. Potom sa postavil a začal znova sústrediť chakru do nôh. Vyšiel tentokrát vyššie než pri jeho minulých neúspešných pokusoch, ale stále to nebolo ono. Podlamovali sa mu nohy. Ďalej to ale skúšal. Po chvíli úspešných ale aj neúspešných pokusoch si pri jednom pokuse, pri ktorom bol snáď najvyššie ako doteraz bol tentokrát sadol na konár stromu, pri ktorom bol. Necháme to už tak, alebo budeme ďalej pokračovať?" Sa spýtal Toshinori Shina pomerne zadýchano..

Midori Hyuuga
Tým 1
Lázně

Ani si neuvědomila, jak byla napnutá, zatímco čekaly na odpověď zpoza plotu, dokud si neoddechla. Od úderu toho blesku se k ní dostalo jen nezřetelný šum pravděpodobně hlasů a přestože to jistě netrvalo déle než pár vteřin, rozhodně jí to připadalo dýl.
Z reakce ženy vedle sebe usoudila, že to vnímala minimálně podobně.
"Je pravda, že si zaslouží někoho více schopného, jak v boji, tak celkově." podrbala se vzadu na krku a pak zavrtěla hlavou, až se jí z mokrých konečků vlasů rozstříkly kapičky do bezprostředního okolí. Na sebeznehodnocující myšlenky bude mít dost času večer. Nebo někdy, kdy nebude hrozit, že s nimi bude otravovat další lidi. To si nikdo nezaslouží.
"Vynasnažím se..." Přikývla pak s úsměvem a natočila hlavu tak, aby viděla na oblohu. Chvíli se odhodlávala, jestli pokračovat ve vyptávání a pak pomalu stočila pohled k ještě před chvílí se zubící ženě. "V návaznosti na to... Jakou schopnost vidíte jako důležitou pro podporu týmu, smečky, mimo samotné zlepšení se v boji?"

Bestie z Kasugawy

"Myslím tvýho úžasnýho strýčka, ty huso!" Zavrčel Kenzo, když odhazoval téměř prázdný pytel od vápna.
Čas, který díky vápnu a pyrotechnice získal, využil skokem k nosnému sloupu nalevo od schodiště dvanáctého patra a udeřil do něj.
Směsice betonu, dřeva a oceli se rozletěla kolem a sloup se začal bortit. Stavba stále držela na zbývajících třech, ale teoreticky stačilo zničit už jen jeden a patra nad nimi je mohly všechny poslat na věčnost.
Pokud mu to tedy ninjové dovolí.
Kenzo zvedl jeden z betonových úlomků a s pořádným nápřahem ho hodil směrem ke schodišti, které Takuya zrovna vybíhal. Vržený kus letěl rychlostí projektilu.
"Zabij mě, pokud si troufáš! Zabij mě, pokud to dokážeš!" Zvolal Kenzo na Takuyu a rozeběhl se k protějšímu sloupu.