NFFORPG - Konohagakure no Sato

Toshinori Nishi
Tým 6
pomník na hřbitově

Toshinori už nebol vystresovaný z toho, že sa Makoto znova uklonil. Aj keď cítil voči nemu rešpekt, tak mu to už pripadalo docela otravné, že sa znova uklonil, ale tentokrát na to nič nepovedal, nemal dôvod. Aj tak to nemalo zmysel riešiť, keďže sa už raz uklonil. Huh, zas tak to nemusí preháňať. Pomyslel si. Toshinoriho však prekvapilo to, že nedostal spätnej vazby, ale nedal to najavo. "Huh, úprimne už ani neviem či rád trávim čas konverzáciami. Už som nemal normálnu konverzáciu, v ktorej by sme riešili obyčajné veci ako napríklad naše životy, nejaké vtipné príhody a zážitky dosť dlho.." Povedal Toshinori docela neutrálnym tónom. "Takže pravdepodobne by to bola príjemná zmena." Povedal Toshinori veselo a usmial sa na Makota. Toshinori už len čakal na odpoveď ostatných.

Makoto Shimazu
Tým 6
pomník na hřbitově

Na překvapené výrazy v obličejích lidí, co se dostali poprvé do styku s jeho ryze formální a uctivou stránkou, už byl dlouho zvyklý a měl pro ně pochopení. Ostatně v místech, odkud pocházel, se kladl důraz právě na slušnost a pochopení ostatních.
Za občasného pokyvování hlavou bedlivě vyslechl všechny ze svých novopečených studentů. Bylo mu naprosto jasné, že čtveřice geninů s nejvyšší pravděpodobností jeho otázku považovala za něco, co je mělo v jeho hlavě rozřadit do pomyslných „škatulek“. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo.
Znovu se uklonil, tentokráte však jen lehce. „Arigato,“ pravil s tenkým úsměvem na rtech, „dali jste mi pár námětů k přemýšlení.“ Zpětné vazby na odpovědi jim nedopřál, poněvadž on sám se nepovažoval za někoho, kdo by jim v tomto ohledu mohl radit. Jeho názor měl přeci stejnou váhu, jako ten jejich.
Konečky palce a ukazováku si několikrát za sebou jemně promnul pečlivě oholenou bradu: „Povězte mi, trávíte rádi čas konverzací…?“
Nemohli mít sebemenší tušení, že se na jejich odpovědi bude zakládat náplň tohoto dne. A tak to bylo správně. Život jako takový překypoval překvapeními a nečekanými zvraty – a on si vytyčil za cíl je na to připravit.

Miki Hakumei, tým 5

Hleděl na vodu a užíval si chvilku pohody a nic nedělání. Suzume pronesla něco ohledně nějaké pilulky. Miki si automaticky prohledal všechny kapsy, které měl, načež se připitomněle usmál. Vytáhl pouzdro, ve kterém byly náhradní brýle a ampulka s protilátkou. Vítězoslavně se usmál a opět pouzdro uklidil.
"Vždy připraven," mrknul na sensei, načež se usmál. Byla pravda, že se mohlo něco pokazit, ale podělanost naštěstí měla své stupně a na ampulku nemuselo třeba vůbec dojít.
"Přesně, dali jsme se na boj, musíme bojovat," podpořil slova své kolegyně. Někde v duši doufal, že na ni s tím udělal dojem. Chtěl, aby ho brala jako týmového kolegu a ne nějakou přítěž.

Naomi Taiko, tým 6

Složení týmu se jí velmi zamlouvalo. Být s kluky byla vždycky sranda a hlavně mohla se s nimi měřit v síle a užívat si jejich prohru v páce. Sensei ovšem vypadal jako někdo, kdo si toho prožil hodně. Nevěděla, co si má o něm myslet a byla ještě více zmatená, když se jim uklonil. On jim. Nao nečekala ani vteřinku a úklonu oplatila, v duchu se radovala, že zjistila jméno. Slušné chování a úctu ke starším do ní vštěpovali již odmalička. Po chvíli trapného ticha a úklon jim byla položena filosofická otázka. Kluci měli zajímavé odpovědi. Jí nic moc nenapadalo. Mohl tohle být chyták nebo zkouška, aby si o nich udělal obrázek a zařadil si je do škatulky. Nechtěla udělat špatný první dojem, nechtěla, aby jí sensei neměl rád, přeci byla zvyklá být všemi milována.
"Není vrah jako vrah. Pokud by nevinný jej zabil v obraně sebe či někoho jiného, ano stává se vrahem, ale není tím vrahem, kterého zabil. Prostě, no,...chápete, ne? Jsou tam určité rozdíly," snažila se vyjádřit svoji zmatenou myšlenku. Doufala, že sensei ji pochopí. Snažila se, tak strašně moc se snažila neznít jako idiot.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Blesky proběhly celým hliněným sarkofágem a ten se začal sesypávat. Ninja jen tak tak seskočil ze stropu, a i tak ho technika stihla lehce uhodit. Pro jistotu hned uskočil, kdyby na něj dívka zaútočila, a znovu vyčkával. S tímhle rozhodně nepočítal. Nečekal, že si ta holka přivolá posilu. Zhluboka vydechl a znovu se postavil do střehu. Bude muset skončit s hloupými triky.
Akane sebou mezitím trhla a začala se splašeně prohlížet. Najednou na sobě neměla ani kapičku krve a nic ji nebolelo. A před ní byla obří panda. Dívka překvapeně zalapala po dechu, skočila před Hanako a roztřeseně tasila kunai. „C-co po nás chceš! Jsi nepřítel?!“
***
Natsuko vytřeštila oči a vycenila zuby. Ten kluk měl v záloze tolik hloupých triků! Jedno ze strašidel se před dívku postavilo, aby ji zakrylo vlastním tělem, zatímco druhé ji popadlo do náruče a odskočilo s ní o několik metrů dál.
Zasažené strašidlo ze sebe mezitím strhlo svůj plášť a odhalilo tělo tvořené pouze z lidských kostí. U pasu mělo katanu, kterou tasilo a okamžitě se vrhlo přímo za Renem, když dívka znovu zahrála na flétnu.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri se za běhu ohlédla na jednotku za nimi a spatřila kuši. Až příliš silnou kuši. Na to se Kenzo odrazil a přidal. „S tím naprosto souhlasím!“ vyhrkla k Takuyovi a soustředila se na chakru v nohách a poté v celém svém těle. S tím zrychlila, protože počítala s tím, že i Takuya přidá.
„Nesmíme se s ním dostat na otevřené prostranství. Musíme se s ním ještě jednou pokusit domluvit!“ vyhrkla na svého kamaráda. „Kenzovi někdo hrozně ublížil a ten někdo teď ubližuje dalším lidem. Musíme to vyřešit!“

Midori Hyuuga
Tým 1
Lázně

Byla ráda, že nepřišli pozdě. Občasně měla problém odhadnout, jak dlouho jí cesta na dané místo zabere, takže obdivovala všechny, kteří chodili přesně na čas. Sama dorazila na místo obvykle dřív, nebo pak musela dobíhat, ale když šlo o odhad času, nevybavovala si, kdy naposledy se jí to povedlo tak akorát. Naštěstí to teď mohla pustit z hlavy.
"Dobrý večer," pozdravila také se slušnou úklonou. Přestože žena vypadala přátelsky, nechtěla působit nevychovaně a nechtěně udělat ostudu.
Na otázku již odpověděl Kaito, a tak nepovažovala za nutné jen zopakovat jinými slovy, co právě bylo řečeno a tak tam jen tak postávala a bezděky si pohrávala s prsty. Sama možná poznávala tvář toho, jež zprávu přinesl, ale více o tom také nevěděla. Nebylo její místo po tom pátrat. Má-li se toho dozvědět více, bude to jestli jí to druhá dívka prozradí. Pohled jí ovšem sklouzl nevědomky k zemi. Nevěděla, co říct. Je vůbec v takové situaci něco očekáváno? Určitě bude muset najít alespoň knihu s návodem na to, jak se zachovat v základních sociálních interakcích, případně něco s obvyklými začátky rozhovorů.
Prozatím však tuto problematiku odsunula do zadní části vědomí a s drobným úsměvem pozorovala dění před sebou. I tak se dá učit.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Lázně
Jak se dalo čekat, Homura tu byl přesně na čas, za což měl u Kaita body navíc. On také chodil všude včas, i když to nebylo vždy snadné, protože uznával teorii, že když se člověk zpozdí z dobrých důvodů, už je pak jen otázkou času, kdy se zpozdí ze špatných. Že tu byla i Moriko ho ale překvapilo. Hodí se podotknout, že příjemně.
"Ahoj," pozdravil ji s trochu uctivějším tónem, aby ono "ahoj" nevyznělo příliš kamarádsky. Stále to byla vyšší hodnost a navíc senseiova družka.
"Kasumi byla odvolána. Nějaké klanové záležitosti, myslím," oznámil k těm dvěma a pokrčil rameny na důkaz toho, že o podrobnostech odvolání toho neví ani o ždibec víc. Přitom se úkosem podíval na Midori, přičemž se nevědomky lehce pousmál.
"Co, že jste se k nám rozhodla přidat, Moriko-san?" optal se zvědavě, "Kamimaru se nerad koupe?" okomentoval tak vlčí nepřítomnost pobaveně a zastrčil si ruce do kapes.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
Poté, co se nechali Kaito s Midori ošetřit a doplnili energii polévkou, vydali se společně do lázní, kam je jejich sensei pozval.
Přišli včas, a stejně tak i Homura. Jak se dalo čekat, nebyl tu ani příliš brzo, ani pozdě. Zkrátka vojensky na čas. A s sebou přivedl i Moriko.
„Ahoj vy dva!“ zamávala Midori s Kaitem s úsměvem žena, „kde jste nechali Kasumi?“ zamrkala překvapeně a zavětřila, jestli ji neucítí.
Tím prakticka řekla vše, na co by se zeptal i Homura, a tak ten jen s rukama v kapsách mlčel a čekal na vysvětlení, proč tu nejsou včas všichni tři.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

Když se Kaito rozhodl zareagovat, zvedla oči od jídla. Byla to přece jen slušnost, že ano. Byla ráda, že jej pobavila. Nebo jí alespoň pobavený přišel. To naopak ještě pozvedlo náladu jí. Dojedla posledních pár soust a skousla si ret. Nic však nenamítala. Domluvili se tak a přestože z toho, že mladík zaplatil i za ní, měla pořád zvláštní pocit, nehodlala se pouštět do zbytečné diskuze.
"To byla taky poměrně odpověď, která neprozradí nic, ale myslím, že nemám co říkat." uculila se, což na jejím obličeji vypadalo téměř jako nějaký škleb, a také seskočila ze stoličky. Ještě se otočila, aby poděkovala za výborné jídlo a poté vyrazila po boku Kaita ulicí pryč. Ani si neuvědomila, že se čas setkání blíží tak moc. "Máš pravdu, pozdě na setkání se senseiem dorazit opravdu nechceme."

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Protože Ren oči neotevíral a Natsuko se neměla k okamžitému útoku, na vteřinu zavládl na bojišti klid.
Ten ale vzápětí přerušila bílá, keramická láhev od saké, kterou po Natsuko hodil kdosi, nebo cosi z lesa, a ta se teď obloukem řítila přímo na ni. A nebyla to obyčejná láhev saké. Tato byla plná hořlavého oleje, a na sobě měla přilepený výbušný lístek, který hořel a explodoval asi metr nad dívkou, čímž vznítil obsah lahve a spolu se střepy ho rozmetal do všech stran.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„To byla náhoda!“ odbyl Onigiřinu poznámku o šipce Takuya, když se k němu jeho kamarádka přidala, a dál běžel za Kenzem, se kterým neměl jako ninja extra problém držet krok. Bylo ale překvapivé, kde se mladíkovi vzala ta nová energie. Vždyť ještě nedávno sotva zvládal běžet.
„Musíme ho dohnat a sejmout dřív než se do toho začnou zas cpát ty trhlý poldové!“ zavrčel černovlásek a přidal do kroku.
„Estli si myslí že votráví Kumara-sensei a projde mu to tak se sakra plete!“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Muž s rotující holí neměl problém ale jako rozptýlení zapůsobila dobře. Lei stále vysela hlavou dolů. Během skládání pečetí si klekla a zabořila obě ruce do střechy.
„Panda Iwa Kami no Ueiku Appu!“ křikla a její chakra se začala šířit ninjovou stavbou a měla za úkol ji zbořit a probít jejího majitele. Ling sledoval situaci a čekal na svou chvíli, kdy by se udělala cesta ven a on mohl vzít dívky do bezpečí.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Muž se zamračil. Dívka vyvolala pandu, která se ihned postavila k dívkám a začala je bránit. Tím dal nukeninovi další šanci. Jeho meč se zalesknul a on upřel oči k letící holi. Rychlou piruetou se vytočil do strany, aby se ještě v otočce napřáhl a seknul proti tyči, která narazila do stropu kamenné stěny.
Muž stále hlídal očima dívku.
***
Natsuko překvapeně zamrkala. To teď opravdu zavřel oči? Používal snad hudbu, aby se orientoval v prostoru a nepotřeboval oči? Nebo… Bylo jich tu víc? Dívka znovu zahrála na flétnu, zatímco jedno strašidlo se postavilo před ni a druhé ji bránilo zezadu. Pak zahrála znovu, ale jinou melodii. Se zavřenýma očima se zamračila.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Pamätník

Muž neodpovedal, iba si drepol k pomníku. Prišlo mi to zvláštne, pozval nás sem a ani nám neodpovedal. Na Shinovu poznámku som sa pousmial.
,,Musíš jesť veľa zeleniny," odvetil som mu s úsmevom. Z rozhovoru nás ale prerušila piata osoba. Oči mi spočinuli na meči, ktorý mala skrytý v puzdre. V mečoch a zbraniach celkovo som sa nevyznal, ale páni, tento vyzeral poriadne. Ako som tak zazeral na meč, ani som si nevšimol, že sa muž postavil a uklonil a gesto som mu opätoval na poslednú chvíľu. Pri poznámke bielovlasého chlapca, ktorý sa predstavil ako Toshinori, som naňho len nenápadne hodil zvláštny pohľad. Musím ale povedať, že úklon ma tiež prekvapil, niečo také som nezažil pravdepodobne nikdy, nie od senseia, vodcu misie ani nikoho. Chvíľu bolo ticho, než nám sensei položil otázku filozofického charakteru. Ako prvý odpovedal Toshinori, pri jeho odpovedi som sa pousmial, pretože presne tá vec mi napadla ako prvá. Problém vyriešený logickým myslením, ale to pravdepodobne nebolo cieľom otázky. Potom odpovedal Shin. Pred pár rokmi by sa moja odpoveď na vlas zhodovala s tou jeho, lenže v posledných časoch som svoje premýšľanie trochu poupravil.
,,Možno to bude znieť naivne, ale ja s týmto výrokom súhlasím. Keď pred sebou vidím súpera, vidím v prvom rade človeka, ktorý môže mať rodinu, priateľov, sny, ambície, aj keď je to len obyčajný vojak. A keď stojíme proti niekomu, o kom sme presvedčení, že je najväčší odpad spoločnosti, takisto mu môžme dať šancu na zmenu, aj keď by mal s možnou smrťou pri voľbe povolania počítať. A ak by som nebol shinobi, platilo by to pre mňa dvojnásobne. To je moja odpoveď," odpovedal som na otázku a zahľadel sa na pamätník, pri ktorom sme stáli.

Naoko
Tým 5
Loďka
Dívka seděla na loďce a pozorovala zamyšleně veslujícího Shinobua. Musela myslet na noční rozhovor. Nechápala, co to do ni vjelo. Takhle všechno vyžvanit, jako kdyby byla jen nějaká malá holka. Už se s tím však nedalo nic dělat a myšlenka na odstranění problému se jí zdála směšná a hloupá. Navíc si byla jistá, že by nedokázala jen tak zabít nevinného člověka. Tohle byla nejspíš poslední mise. A co vlastně dokázala? Nic. Loutkář byl stále tam venku a ona neměla ani jediné vodítko. V posledních týdnech hodně přemýšlela o tom, jestli je celý život nehoní jen za přeludy. Byla tehdy ještě dítě, když se to všechno stalo. Loutkář mohl být buď mrtvý, nebo byl jen výplodem její fantazie.
"Co?" optala se, když její myšlenky přerušil hlas Suzume a dívka zmateně pohlédla na protilátku, "Jo tohle... ," pochopila situaci a vytáhla vlastní ampulku, kterou jim ukázala, než ji opět schovala, "... mám," dodala a přitlačila si masku na tvář, ačkoliv ji seděla perfektně.
"Jsme schopní si poradit i s podělanými situacemi," prohlásila s nuceným přesvědčením, protože vůbec nevěděla, jak by reagoval Miki, což považovala za velikou slabinu.

Tým 1

Shin Mizukin
Tým 6
Mizukin rezidence-ulice-památník
Když za sebou Shin uslyšel svoje jméno prudce se otočil nechávajíc jounina jouninem a na tváři se mu objevil rozjařený škleb."Wakamuro Tokune!Ten největší bídák v celé Konohagure...Ty pořád žiješ?"A pevně sevřel nabízenou pravici bývalého kolegy.Naposledy Tokuneho viděl před několika měsíci,ale zdálo se mu to jako by to bylo několik let."Pamatuju si tě menšího cheche."Ušklíbl se,když si všiml,že ho teď blonďák o pár centimetrů převyšuje.
Okamžik nostalgie pak přerušil nově příchozí,respektivě prerušila,neboť se jednalo o dívku s vlasy barvy zralých jahod.V tu chvíli se do pohybu dal i postávající a do této chvíle mlčenlivý muž,který se jim představil jako Makoto Shimazu,autor dopisu.Shin sledoval jeho chování ohledně kamene a květiny a pomyslel si,že tenhle chlap evidetně prošel už řadou bitev a viděl mnoho umírání.Úklonu,kterou Makoto Shimazu provedl s jeho představením,považoval Shin za akt nad rámec běžné slušnosti,ale hold sto lidí sto zvyků,takže na úklonu odpověděl taktéž úklonou.Následně jim starší muž položil otázku spíše filozofického rázu a světlovlasý nováček,který se představil jako Toshinori Nishi,mu odpověděl z čtveřice jako první vcelku pragmaticky.Shin se na chvíli zamyslel a pak s mírným úsměvem odpověděl ve svém stylu."Myslím si,že ten někdo,kdo to řekl,asi zrovna nebyl velký fanda práce shinobi.A co se týče té myšlenky samotné,tak podle mě by to záviselo na okolnostech...Není vražda jako vražda."Poslední slova dodal už bez úsměvu sledujíc smaragdově zelené oči muže před ním.

Toshinori Nishi
Tým 6
pomník na hřbitově

Toshinori čekal na jeho odpoveď, no když mu neodpovídal tak se rozhodl to neřešit, ale i tak doufal, že mu odpoví.doufám, že takýto nebude celý tým. Řekl si a čekal dál na odpoveď. Po chvilce si uvědomil, že příchazeli další lidi. Že by ostatný členové týmu? Zatím mi úprimne připadají všichni divný. Řekl si pro sebe. Zrazu se im Makoto uklonil. "Hele, hele. Tohle dělat nemusíte. Je mi to divný. A vlastne som sa Vám ani nepředstavil, jmenuji se Toshinori Nishi" Řekl Toshinori docela nervózne, protože se cítil divne a trapne naraz. Pak se na chvíli zamyslel nad otázkou, kterou im položil. "Hmmm.. Chápu co tím myslíte. V tomhle případe budeme muset však zabít vrahov viacej než len jednoho aby ich bolo menej. Ale tohle ste myslím, že slyšet nechtěl." Řekl, a čekal co dál.

Makoto Shimazu
Tým 6
pomník na hřbitově

Lehký letní vánek putoval po celém prostoru hřbitova a lenivě ohýbal sytě zelená stébla čerstvě posečené trávy. Černovlasý muž, stojící u kamenného památníku, se sehnul a sebral jednu z pampelišek, jejíž stonek byl nelítostnými čepelemi kos a srpů přetnut.
Lehce převálel zbytek květiny mezi mozolnatými prsty a zavzpomínal na svou minulost. Minulost, kterou nemohl změnit. Co budoucnost? Je jeho osud předurčen? To nevěděl. Jediné, čím si byl jistý byl fakt, že mu život dal šanci začít znovu a vychovat ze čtveřice mladých lidí válečníky – válečníky, kteří budou schopni nalézt rovnováhu mezi ctí a úctou k životu jako takovému.

„První,“ řekl sám sobě v duchu. Na jeho oslovení však nereagoval a dále hypnotizoval pohledem černou kamennou desku.

„Druhý,“ pokračoval a lehce protočil žlutou květinu mezi prsty.

Na mysli mu vyvstala číslovka „tři“ a on si plynulým pohybem přidřepl k pomníku.

„Čtyři,“ konstatoval už nahlas a společně se svými slovy položil žlutavou květinu k symbolu padlých shinobi.
Otočil se a hluboce se čtyřem příchozím geninům poklonil, což je dost možná vyvedlo z míry.
„Jsem Makoto Shimazu, rád vás poznávám,“ pravil uctivým tónem.
Na dobrou půl minutu se odmlčel a pozorně si svůj nový tým prohlédl. Dva z nich se chlubili chladnou čepelí na zádech – to ho přivedlo k jedné z otázek, o které často polemizoval.
„Když nevinný člověk zabije vraha, stále zůstane stejný počet vrahů,“ pravil a shlédl jejich zmatené výrazy. „Co si o této tezi myslíte?“

Naomi Taiko, tým 6

Sluníčko plálo na modré obloze. Sluneční paprsky osvětlovaly malý pokojík červenovlasé dívky, která spala jako správná dáma rozvalená po celé posteli s roztaženými končetinami. Ze spánku ji vytrhol zařinčení budíku, který poslepu nahmatala a vypnula. Z leže přešla do spánku, olízla si vyprahlé rty, načež se podrbala ve vrabčím hnízdě. Odhodila ze sebe peřinu a vydala se s přivřenými oči do koupelny. Tam rovnou zapla sprchu a jala se do ranní hygieny, která ji proměnila ve skutečnou dívku a ne chodící strašidlo. Po koupelně se vydala za jídlem. Snídani zhltla co by dup a šupajdila zpátky do pokoje, kde se oblékla a vyrazila ke vstupním dveřím. Nazula si boty, nahodila svůj plášť i s pouzdrem a meči, když si všimla, že na botníku je dopis s jejím jménem. Dopis otevřela, přelétla písmenka a zaúpěla. Tak strašně moc se těšila, že půjde za Hokage, dokonce i budík si nařídila, aby tam byla včas, a on ji přišel dopis. Nasupeně ho roztrhala a vyhodila do koše, načež vyšla z baráku, přičemž nezapomněla nasupeně třísknout dveřmi. Po pár set metrech se zastavila se špatným zjištěním. Kam dojít věděla, ale... Jak, že se jmenoval?! plácla se do čela. Zapomněla jméno senseie! Rozešla se opět ke své cílové stanici, přičemž se snažila vzpomenout, nebo vymyslet jiný plán.
Už se blížila k památníku. Byly tam čtyři osoby a všechno kluci. K tomu všemu neměla stále svoji výmluvu. Nahodila svůj zářivý úsměv, zvedla ruku na pozdrav.
"Ahojky, Naomi Taiko je zde!" pozdravila všechny energeticky. A teď doufej, Naomi, že se sensei představí.

Bestie z Kasugawy

Do uličky vběhla malá policejní jednotka. Tihle, na rozdíl od těch standardních, měli černé uniformy.
Muž s prošedivělou bradkou, který je vedl, držel v ruce velkou kuši. Na první pohled velmi moderní a silnou.
"Ještě že jste tady! Dostaňte ho na otevřený prostor! Garantuji vám, že po zásahu tímhle celý rozhodně nezůstane!" Zavolal za Onigiri a vedl skupinu stejným směrem jako prchala Bestie.
Když se ninjové dostali na vrchol budovy, Kenzo už byl téměř na opačném konci střechy.
Nabral rychlost a hrubou, brutální silou se odrazil. Přeletěl dobrých patnáct, možná i dvacet metrů vzdálenosti mezi střechami, dopadl do parakotoulu a z něj se plynulým pohybem rozeběhl k dalšímu okraji střechy.
Mířil k rozestavěné výškové budově, která se nejspíše v budoucnu bude tyčit nad celou Kasugawou.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Domov--->Ulice Konohy--->Pamätník

Ráno som sa opäť zobudil už veľmi zavčasu, osprchoval sa, naraňajkoval a potom si umyl zuby. Potom som prešiel späť do svojej izby a obliekol sa. Sieťované tričko s dlhým rukávom, na to čierne tričko s krátkym a voľnejšie čierne nohavice s kapsami. Obzrel som si v zrkadle nedostatok ucha a zakryl ho vlasmi. S česaním som si starosti nerobil, kedže to pri mne pomáhalo iba veľmi zriedkavo. Ešte raz som si pozrel lístok.
Makoto Shimazu, huh? Tak na to sa pozriem, pomyslel som si pri pohľade na podpis na lístku. Kto by to ale mohol byť? Nikoho takého som v živote nestretol. Došiel so do predsiene a obul si sandále a z vešiaka som zložil čierny plášť bez rukávov. Nasadil som si ho na seba a zaviazal pri krku. Potom som si všimol, že na tom istom vešiaku bolo zavesené ešte niečo iné. Čelenka.
Heh, už dlho som ju nenosil, pousmial som sa a vzal som ju do ruky a chvíľu hľadel na jej znak, znak Konohy. Potom som si ju vložil do vrecka na nohaviciach. Následne som opustil dom a zamkol za sebou. Vykročil som smerom do ulíc Konohy. Kráčal som pomerne rýchlo, kedže som nebýval moc blízko toho miesta. Odbočil som smerom na cintorín. Pri vchode som sa zastavil. Nebolo tam veľa ľudí, ale svoj cieľ som spoznal ihneď, teda aspoň som to predpokladal, kedže na presnom mieste stretnutia nikto iný, okrem dvoch chlapcov nebol. Stál pri pamätníku spolu s dvojicou chlapcov, z ktorých jeden vyzeral akosi povedome.
Hah, to snáď nie! pomyslel som si s úprimným úsmevom na tvári. Moje podozrenie sa potvrdilo, keď sa chlapec predstavil osobe.
,,Shin Mizukin! Teba som nevidel už riadne dlho! Čo si celý ten čas robil?," ozval som sa k nemu potichu zo zadu a podal mu ruku. Potom som si odkašľal a pozrel smerom na človeka, o ktorom som predpokladal, že je odosieľatelom listu.
,,Vy budete asi Ma...Makoto Shimazu," povedal som. Pri mene som sa mierne zastavil, kedže som zo začiatku váhal, či som si ho zapamätal správne.

Shin Mizukin
Tým 6
Mizukin rezidence-ulice-památník
"UAAAAAAA..."Zývl si Shin a unaveně si promnul oči.V noci mu zase jeho sny daly co proto v podobě hejn masožravých stínů a jiných nočních mur,takže toho moc nenaspal.K tomu všemu ještě měla jeho sestra ráno povídavou náladu,a když zjistila,že její bratr během jejího žvatlání o akademii usíná s hlavou málem položenou do misky vloček,začala na něj ječet,jako by ji na nože brali."To ten den teda pěkně začíná."Zamumlal si blonďák pro sebe a na další křižovatce zahnul směr hřbitov,přičemž se jeho myšlenky vrátily k dopisu,který našel včera v jejich schránce.Psaní bylo dost stručné,ale bylo v něm jasně řečeno ať se další den ráno dostaví k památníku a pod tím bylo jméno Makoto Shimazu,což Shinovi nic neříkalo."Pravděpodobně nějaká další mise,nebo podobná bokovka,tak jako vždycky za posledních pár měsíců..."Pomyslel si a znova zahnul.
Včera v noci pršelo a slunce skryté za mraky ještě nestihlo všechnu vlhkost vysušit,takže na hřbitově panovala pošmourná atmosféra a kromě Shina tam moc lidí k vidění nebylo.Moc ho ale nepřekvapilo,když u památníku cílu jeho cesty uviděl dvojici shinobi.Jeden byl nějaký bělovlasý mlaník,kterého si Shin odhadnul na genina nebo maximálně na chunnina začátečníka.Druhý shinobi byl však starší s jílci zbraní vykukujícími nad každým ramenem a od pohledu z něj vyzařovala vyšší šarže."Shin Mizukin se hlásí."Oznámil trochu ochraptělým hlasem staršímu z dvojice a zaujal jakž takž ucházející pozor.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Než Lei stihla zaútočit, tak se muž jejímu nástupu vyhnul a zhližel na ni teď ze stropu. Dívce to zase tolik nevadilo protože získala důležité území ze kterého měla dívky na dosah. Mužova slova ignorovala a nijak se nezdržovala. Vše co dělala na sebe okamžitě navazovalo. Kousla se do prstu a provedla přivolání.
„Ahooooj Leiinkooo!“ ozvalo se vesele od chlupáče Linga, který se na scéně objevil se svou holí.
Dívka nemluvila. Natáhla ruku a pohledem nasměrovala Linga na krvácející dívky. Ti dva spolu v Pandárii něco zažili a Ling pochopil. Navíc krvácející panny v něm vzbuzovaly to nejrychlejší myšlení jakého byl schopen. V tu chvíli byl v podstatě úchylím géniem.
Ling přiskočil před dívky a jeho hůl přistála v Leiině natažené ruce. Ta to brala jako startovací výstřel z pistole a s holí vyrazila znovu proti muži. Lei zaktivovala svoje nohy a z plných sil se odrazila od země. Napřáhla tyč za hlavou pro jeden velký úder. Místo úderu však hůl mrštila. Ta rotovala na muže, zatímco Lei mířila pár metrů od něj, kde chtěla zaujmout také své místo na stropě.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Ah! Sokka! (Tak to je!)“ vydechl Ren překvapeně a honem zavřel oči, mačkaje k sobě víčka urputně, skoro až dětinsky, aby se skrze ně ani pramínek světla nedostal a on už více dívčiny kyonshii spatřit nemohl. Na shamisen ale hrát nepřestal.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Já vás nesoudím! Jen chci vědět, co se děje!“ vykřikla. Nedokázala uvěřit, že by její strýc, bratr jejího otce, dělal vědomě něco takového. To prostě nemohl!
Když ji oslovil, znovu v ní hrklo. „Nemůžu to pochopit, dokud nevím všechno!“ Jejich rozhovor, nebo spíše překřikování přerušily přibližující se kroky.
Pak se seběhlo vše ráz na ráz a Kenzo se odrazil, aby znovu upláchl. „Pozor!“ zařvala Onigiri, protože mladík znovu použil tu divnou techniku, a sama se odvrátila. Napadlo ji, že ji technika nezasáhne, pokud ho neuvidí. Mohlo to být genjutsu?
„Musíme ho chytit!“ odrazila se a dohnala svého kamaráda. „Musíme být poatrní, ta šipka tě taky nemusela minout,“ pravila.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Zanedlouho už čtveřice seděla na loďce na loďce s výjimkou Riny, která zůstala v táboře, aby vypomáhala vědcům a pro jistotu je chránila. Shinobu seděl zády k přídi a už nějakou chvíli vesloval. Loďmo to bylo ostatně přes záliv rychlejší než ho celý obcházet.
„Máte s sebou každej svoji dávku protilátky, kdyby se něco podělalo?“ oslovila své žáky a podnikatele a sama jim ukázala lékařskou ampuli s načervenalou tekutinou, kterou jim s sebou přibalil Ryuunosuke.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Útok Lei byl velmi působivý a byl by i velmi účinný, kdyby mu znemožnila i ostatní únikové cesty. Muž se pomocí chakry odrazil a problesknul se vzhůru, takže se nohama přilepil na strop sarkofágu, hledě na dívku seshora. Během jeho úhybu vykřikla i Hanako. Držela se za ruku a tiše úpěla.
„Když se vzdáš, nechám tě je ošetřit,“ promluvil muž znovu.
***
Ozvala se exploze a Natsuko i se strašidly uskočila. Tedy se všemi kromě jednoho. To, které pohltil výbuch, se rozsypalo se na kousky. Dívka vycenila zuby a zamračila se. Ten kluk byl dobrý. Tak dobrý, že do něj musela jít naplno. Už takhle zariskovala, když přehlédla ten lístek. Musela se dát dohromady! Určitě nebyl tak šílený! Jen ji děsil, aby ji znervóznil. Nechala se tak hloupě napálit!
„Máš pravdu,“ zavrčela. „Když nepřítel uvidí moje kyonshii, čeká ho pořádná smůla!“
Nezaútočila však. Musela vyčkávat.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Chmpf!“ odfrkl si Takuya netrpělivě. Netušil, o čem to Kenzo přesně mluvil, ale chápal, s kým měl spor. Tak či onak, tohle už dávno přesáhlo rozměry chlapskýho vyřizování účtů!
„Oi! Kam si myslíš že deš!?“ zařval na Kenza, když se ten napřáhl a pomocí klatky na ruce se vznesl vzhůru, na střechu panelového domu. Během toho znovu použil tu divnou techniku, či co to vlastně bylo, a odrazil tak jakousi šipku, která přistála zabodnutá v Takuyově taštici.
„Co to má bejt!?“ nechápal zprvu černovlásek, než mu došlo, že je dohnali policisté a už se zase pletli, do čeho neměli.
„Kusooo! POČKEJ TY ŠMEJDE!“ zaklel dopáleně Takuya a zařval za Kenzem, načež se sebral a vyrazil po zdi domu vzhůru za ním. Nehodlal ho znovu nechat upláchnout. Tohle už se táhlo až moc dlouho a bylo to čím dál tím zamotanější!
Kapitán nebo Bestie, klidně nakope zadky oběma, dokud jim to splní misi!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Toshinori Nishi
Tým 6
Kancelář Hokageho - Památeční kámen

Když Toshinori vošiel do kanceláře, tak mu Hokage řekla, že má ísť za svojim senseiom k památečnímu kameny.
„Dobře, děkuji za informaci. Tak já teda už pôjdem, přeji hezký zbytek dne.“ poklonil se a odešel. Vydal se teda k památečnímu kameny. hm.. proč k památečnímu kameny? Zamyslel se když byl na cestě tam. Když tam došel, videl ako pri kameňy stál nějaký shinobi. Že by to bol on? zeptal se samého sebe. Nabral odvahu a išiel za ním. „Dobrej den, vy ste Makoto Shimazu?” Zeptal sa ho nervózne.

Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Kancelář
Hiroko procházela plán nemocnice a upíjela z hrnku čaj. Tuhle noc nespala příliš dobře a nejraději by hodila všechny papíry za hlavu a prostě se natáhla na sedačce vedle knihovny. Ta představa byla tak lákavá!
Ozvalo se zaklepání a žena odložila spis. Věděla o několika absolventech akademie, kteří si dnes měli přijít pro zařazení.
„Dále,“ narovnala se v křesle.
Ve dveřích se objevil bělovlasý chlapec, který se představil jako Toshinori Nishi. „Vítám tě,“ pokývla k němu hlavou. „Byl jsi zařazen do nově vzniklého týmu šest. Tvým senseiem je Makoto Shimazu a mám od něj vzkaz, že se máš dostavit k památečnímu kameni. Tak si pospěš, ať nečeká dlouho.“

Bestie z Kasugawy

Po Takuyových slovech se Kenzova nenávistná tvář zkřivila ještě více a z jeho hrdla se ozvalo hluboké zavrčení. Bylo očividné, že z nějakého důvodu vůči chlapci reaguje mnohem agresivněji než vůči Onigiri.
„Nemáte právo soudit nás nebo naše činy! Ta stará mršina prodávala děti těm zrůdám na experimenty a jistí členové policie se na tom příležitostně podíleli! Proto tam pracuji, chudáčka Kenza nikdo nebude podezřívat, že si o přestávce na oběd zaskočí k někomu do kanceláře pro informace. Už jsem pozdravil všechny, až na jednoho...hádejte koho!“
Kenzo upřel svůj pohled na Onigiri a na moment se zatvářil lítostivě, pak se jeho obličej vrátil zpět do výrazu sotva kontrolovaného vzteku.
„Není tu žádná třetí strana. Jediní, s kým je manipulováno, jste vy! A ano, tohle celé je o pomstě, naší pomstě! Lidé, co nás měli chránit, nás uvrhli do totálního pekla!
Už ti to musí docházet, Onigiri! MUSÍŠ to pochopit!“
Od hlavní ulice začaly být slyšet kroky. Opatrné a tiché. Policisté změnili přístup.
Kenzo si opět nasadil masku. Ozvalo se cvaknutí a zelené oči vzplály.
Kousek od mladíkovy hlavy prosvištěla šipka a rozdrtila cihlu ve zdi domu. Bylo jasné, že kdyby střelec zasáhl, byl by Kenzo okamžitě mrtvý.
„Napadlo vás, kde vzala policie tolik peněz?! Proč museli Murakamiovi zemřít a já s Aidou zmizet?!“
Kenzo, nebo teď už možná zase Bestie, se sehnul a nad ním prosvištěly další dvě šipky.
„Mimochodem, otázka, proč používám masku, je dost hloupá!“
Zvedl ruku. Ocelové lano vystřelilo vzhůru a zachytilo se za zábradlí na střeše. Navíjecí zařízení začalo Kenza rychle zvedat vzhůru. Nicméně to nezabránilo střelcům pokračovat v palbě. Několikapatrový dům naštěstí neměl z této strany okna.
„Bishamonten!“
Zvolal Kenzo, aby jednu z přesných střel odrazil.
A uviděli to znovu, stejně jako předtím. Zlatavý záblesk v podobě postavy s holí, která odráží smrtelnou ránu.
Odražená střela se zabodla Takuyovi do batůžku s vybavením. Bylo těžké posoudit, jestli to byla náhoda nebo úmysl, nicméně Kenzo během toho opět zmizel z dohledu na střechu.

Miki Hakumei, tým 5

Miki se trhnutím probudil. Tenhle sen byl ten mírumilovnější, ale i tak mu po zádech stékal studený pot. Zahleděl se přes sebe a viděl jen záda své sensei, která zrovna budila Naoko. Rukama si přejel po obličeje, načež si sáhl pro brýle.
"Dobré ráno všem přeji," usmál se jako sluníčko. Vylezl z postele a oblékl se. Vzal si jen důležité věci a de facto byl připraven i s pořádnou dávkou elánu.
"Připraven na pochod!" zasmál se a vyčkával, co se bude dít.

Toshinori

Toshinori odišiel z akademie. Chvílu len stál a snažil sa pochopiť čo sa to stalo. Rozplakal sa od šťastia. Vždy to bol jeho sen, byť ninja ako legendary sannin Jiraiya. A vedel, že už to nebudú len slová čo hovoril, že nikdy nenechá zomrieť členov týmu, že vytvorí skutočný mier, pre ktorý bojoval aj Jiraiya, ale že to budú už aj skutky. Uvedomoval si, že to je beh na dlhú trať, plná utrpenia, sĺz, pádov, ale nikdy to nevzdá, nikdy. Lebo to, že nastolí skutočný mier je jeho nindo! Hneď ako si to urovnal, si bol dať velmi pikantní ramen na ukludnenie, hmmm jeho oblúbený. Potom išiel za Hokagem. Bola to docela dlhá cesta od Ramen obchodu ku kancelárii Hokageho. Čím bližšie bol tým viacej bol nervózny. Nohy sa mu triasli, srdce mal až v krku. Neustále rozmýšlal, čo keď členovia týmu, v ktorom bude nebudú mať radi ramen?!? Čo keď bude najhorší?!? Nakoniec došiel ku kancelárii Hokageho, stál pred jeho dverami. Celý sa začal potiť, mal hrozný stres. Ale spomenul si na svoje nindo vytvorenia skutočného mieru, že teraz to nemôže zdať. A tak sa premohol a zaklopal na dvere. A už len čakal kým mu povolia vstúpiť. Keď ho vyzvali k vstupu tak vošiel do vnútra a predstavil sa.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Takuya se zamračil a přimhouřil oči, když se Bestie natáhla pro svou masku. Tentýž výraz mu ještě pár vteřin vydržel i poté, co si jejich nepřítel masku sundal, načež vytřeštil oči a pootevřel nevěřícně ústa.
„... Kenzo...? TY SEŠ KENZO!?“ zabodl proti postavě před nimi vyjeveně ukazováček.
Černovlásek se poté dal do řeči s Onigiri. Rozhovor se opět stočil k Doktorovi. Tomu podivínovi, s nímž a s jehož neteří se střetli na jejich poslední misi. Takže měl nějakou společnou historii i s tímhle místem? A ta jména, co Kenzo zmínil...
„Aida...“
To jméno Takuya viděl na jednom z hrobů na hřbitově, kde potkal Rin.
„Když seš takhle silnej, proč se schováváš za maskou?“ vzhlédl Takuya.
„A co Rin? Kdo ve skutečnosti je? A ví vůbec, kdo ve skutečnosti seš ty!?“ zvýšil Takuya hlas.
„Proč tu hraješ takovýdle divadlo!? Netušim, co se ti stalo, ale správnej chlap se neschovává, nelže a řeší svoje problémy čelem! Jestli je tohle ňáka honba za pomstou, pročs nezačal nakopánim zadku Doktorovi a pak si to nedošel vyřikat s kapitánem, jestli ti ublížil? Nebo nejseš v právu, že se musíš schovávat, hah!?“ máchl Takuya rukou a zatnul dlaně v pěst.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Když se proti Renovi vrhla jedna z postav a ohnala se po něm kamou, pohotově uskočil vzad a odhalil tím výbušný lístek, na kterém stál. A ten explodoval.
Směr, odkud hudba přicházela, se vzápětí opět změnil. Tentokrát se linuly tóny shamisenu ze střechy dívčina domku, na které hnědovlásek seděl, jako by tam patřil, a dál hrál.
„Máš moc pěkné techniky, Natsuko-chan,“ pochválil dívku Ren.
„Každopádně,“ odmlčel se krátce, načež k ní zpod svého slamáku vzhlédl, „vidět kyonshii ve dne prý nosí smůlu, Natsuko-chan. Jsi si jistá, že si teď můžeš dovolit mít smůlu?“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!