NFFORPG - Konohagakure no Sato

Miki Hakumei, tým 5

Miki si jen povzdychl, když Naoko se uráčila vzít věci částečně do svých rukou. Souhlasil v duchu se sensei, že menší briefing by nebyl na škodu, avšak nahlas se nic neopovážil říct. Krčil se tam tak v tichosti a koukal různě kolem, kdyby náhodou se někdo někde vynořil. Nic se nestalo a Naoko už měla dokonce nějaké informace.
"Než by tě prohlédli a našli všechno schované, my bychom byli už zpátky ,"ušklíbl se na Naoko, "no, zpět k věci, už aspoň máme potvrzené, že to je fakt odsud. Co dál?" pohlédl na sensei, i když jednou těkl k Naoko, přeci ta měla tendenci do všeho se vrhat po hlavě sama.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Lázně
Kaito si viditelně oddechl, když se Homura rozhodl jeho hloupou poznámku neřešit a vydal se zpět ke svému místu. Unikl tak, alespoň pro zatím, zlému osudu jen o jediný vlásek. Sám se však v duchu ušklíbl. Něco uvnitř ho ponoukalo, aby pokračoval. Otázka byla, jestli měl s Homurou tak dobré vztahy, aby mu to prošlo. V této otázce si nebyl až tak úplně jistý, protože Homura nebyl sociálně založený typ a Kaito si s ním vlastně nikdy blízko ani nebyl. Byl to jeho velitel a měl k němu respekt. Tím to však končilo. Nebýt Moriko, ani by nevěděl, že má jeho mentor družku.
"Ryokai!" odpověděl se zasalutováním, jako kdyby přišel kdo ví jak důležitý rozkaz a kompletně ho vytrhl z jeho myšlenek.
Mladík vylezl na velký kámen a jednou rukou se opřel o dřevěné ohrazení pánských a dámských lázní. Rozhodl se prvně otestovat, jak ta technika funguje, než se pokusí vstoupit na vodní hladinu celou vahou. Pro lepší kontrolu své chakry složil základní pečeť a nasměroval svou chalru do pravého chodidla, které položil na vodní hladinu. Kaito prvně zvolil stejný poměr, jako u vertikální chůze a bylo opravdu zajímavé sledovat, co to s vodou dělá. Poměr chakry byl na menší hustotu vody moc velký, proto se zdálo, jako by jeho chodidlo a voda, měli stejné póly elektromagnetického pole, takže se voda od jeho chodidla odpuzovala.
Kaito se pousmál a chvilku testoval správný poměr pro celé chodidlo. To nezabralo příliš času, protože už nebyl nezkušený zelenáč, jako na začátku. Držel si však v podvědomí slova svého senseie o proměnlivé podstatě chakry, vůči hladině a zatlačil na vodu. Změna váhy chodidla měla za příčinu, že se jeho noha, předtím tak pevně stojící na hladině, ponořila.
"Sokka," (Jo takhle,) prohlásil potěšeně a přizpůsobil váze svou chakru. Stejně tak jednal i ve chvíli, kdy testoval, zda-li má vliv různá velikost plochy aktivní části chodidla, působící na hladinu.
Toto testování sice chvilku zabralo, ale dalo Kaitovi dobrou představu, jak techniku používat.
"Tak jo," pravil tiše, když se rozhodl otestovat nasbírané informace a opatrně vykročil. Fungovalo to! Tedy, pár kroků to fungovalo. Mladík ještě plně neovládl jemné niance změny chakry, voda se pod jeho chodidlem rozestoupila a mladík zmizel pod vodní hladinou s překvapeným výrazem na tváři.
Každý neúspěch byl u Kaita vítán, neboť s sebou přinese i zkušenosti a tak, po dalších dvou neúspěšných pokusech už mladík stál pevně na vodní hladině. Pravda, musel se stále plně soustředit na změny chakry a nejspíše by v tuto chvíli nebyl schopný bojovat, ale aby dokázal techniku ovládnout podvědomě, chtělo to více času. To si mohl doladit později.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri stiskla ruce v pěst. „Nedokážu, ale pochybuju, že by něco takového Kumaru-sensei udělal vědomě!“ vykřikla. Prostě nechtěla soudit, dokud nevěděla všechno. A tenhle mladík jen mlžil a mlžil a nevysvětloval. Bylo to tak zamotané!
Jenže Takuya se vrhl vpřed a dívka po něm jen stihla natáhnout ruku. Copak ho nenapadlo, že by to mohla být past? Samozřejmě že byla!
Bílý oblak dívce zastínil výhled a ona začala kašlat, jak se nadýchala vápna. Zacinkání ale zaslechla a vytřeštila oči. „Takuyo! K zemi!“
Sama se tam vrhla, ale ukázalo se, že naprosto zbytečně. „Kuso,“ zasyčela dívka. Takuya mu byl opět v patách.
Pomalu se zvedla a oprášila. Museli tuhle hru na kočku a na myš ukončit, než se k nim dostane ta divná jednotka. Museli případ vyřešit pořádně! A Onigiri věděla, že zabití Kenza nebylo řešení. Proto se vrhla z okna, přichytila se chakrou ke zdi a stoupala vzhůru. Najde ty dva a přepadne bestii ze zálohy!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Lesík

Toshinori to zvládol ako prvý, po pár pokusoch, po čom Shin vyslovil poznámku o svojom víťazstve. Trochu ma to sklamalo, ani nie preto, že by som tak veľmi chcel vyhrať, ale skôr kvôli tomu, že Shin teraz vyzeral ako lepší učiteľ. Pozrel som smerom k Naomi. Tá sa snažila, aj keď práve bola na zemi. Bol som si istý, že to zvládne, navyše ona nevyzerala ako ten typ, ktorý by sa zložil po pár pádoch. Asi má iba menší problém s chakrou, to som mal aj ja, kým som sa pod Asaiom neučil Shousen no Jutsu. Ako som tak rozmýšľal, ani som si nevšimol, že Shin sa vybral smerom k svojmu dočasnému žiakovi. Sledoval som ich. Shin tentoraz kopol do stromu, na ktorý mladík šplhal. Tomu som sa mierne pousmial, vyzeralo to docela humorne.
Ach, ano, Shin, vždy si na mňa pôsobil ako niekto, kto vyžaduje snahu," pomyslel som si. Navyše Shinovi to učiteľské správanie celkom pristalo. Shin mu tam potom niečo rozprával, čo som nepočul. Blonďák potom pomohol chlapcovi na nohy a chvíľu sa naňho zadíval no hneď potom ho pustil.
Hmmm, žeby mu niečo spravil? pomyslel som si, keď som ich sledoval. Toshinori teraz nepôsobil úplne rovnako sebavedome ako hore z toho stromu, alebo ešte predtým. Podišiel som teda ku kolegovi.
,,Povedz, rozhodol si sa mu to trochu sťažiť?" šepol som mu, tak aby to nikto nepočul.

Shin Mizukin
tým 6
lesík za hřbitovem
"Vypadá to, že jsem vyhrál Tokune-sensei cheche."Poznamenal Shin sledujíc svého "koně", který hravě překonal červenovlásku a shlížel na ně z vrcholu stromu.Toshinorimu to šlo dobře, až překvapivě dobře na čerstvého nováčka, ale Shina, i když byl trochu překvapen mladíkovým umem, to nechalo chladným. Ze zkušenosti věděl , že lidé kteří mají pro něco od začátku talent, nebo přirozený cit pro podobné věci, často doplatí právě na jejich dobré schopnosti. Takový lidé totiž často nebyli schopní se dobře vyrovnávat se stresem, nebo s tím když jsou okolnosti proti nim."Pak kolegům předáte své znalosti ohledně zdolávání strmých překážek typu strom hmmm."Zamumlal si pro sebe Shin, načež po chvíli ukončil své myšlenkové pochody a zamával na Toshinoriho ať sleze dolů.
"To nebylo špatné."Ocenil mladíkův výkon,když se octli oba na zemi."Pokud si jsi jistý, že to zvládáš, tak můžeme překročit k další úrovni, ale nejdříve...zkus to ještě jednou, jen tak pro sychr."Pokynul mladíkovi ať mu to předvede ještě jednou a ukázal na nejbližší strom, který byl o něco uzčí než ten, na který jeho bělovlasý kohai lezl předtím. Blonďák chvíli počkal, až bude Toshinori tak v půlce stromu, načež se nejdříve z hluboka nadechl, následně vydechl a pak prudce vykopnul svojí levou nohou vstříc kmeni. Ozvala se tlumená rána, strom pod mladíkovíma nohama se otřásl a kontakt čakry mezi Toshinoriho podrážkou a kůrou stromu v důsledku toho začal kolabovat a jelikož byl bělovlásek pořád nováček a otřes přišel nečekaně, situace se mohla dále vyvinout jenom jedním možným způsobem."Jako ta hruška."Poznamenal cynicky Shin třepajíc končetinou a vydal se do křoví, kam zmizel jeho nový kolega.
Když ho našel jeho ruce se na krátký okamžik sevřeli ve znamení a z jeho úst vyšlo několik tlumených slov, načež si k mladíkovi přidřepl a spustil."Je nesrovnatelný rozdíl mezi tréninkem a bojem a i když ti to teď všechno přijde jednoduché věř mi, že když máš díru v rameni, otřes mozku, jsi na dně s čakru, na zádech máš zraněného kamaráda v bezvědomí, někde před tebou v lese pořád běhají dva nepřátelé, kteří ti jdou po krku a ty stejně pořád musíš splnit úkol, aby jsi vyhledal a zničil nějakou pošahanou budovu...je i něco tak jednoduchého, jako soustředit čakru zatraceně obtížné. Sensei řekl, že vám máme předat své znalosti a tohle bude asi to nejužitečnější, co ti můžu dát: možnost si vyzkoušet podmínky, kdy nejde zrovna všechno podle plánu a umění improvizace."Domluvil Shin a maličko se usmál."Samozřejmě ti tu nebudu mrzačit kámoše ani ti probodávat rameno, ale tohle by ti trochu mohlo pomoct."Načež pevně chytl Toshinoriho za ruku a vytáhl ho nahoru na nohy. Jeho ruku však hned nepustil a místo toho se mu najednou zprudka zadíval do očí. Chvíli tak setrval, načež mladíkovu ruku pustil a jako by se nic nestalo poznamenal."Tak úkol je stejný jako předtím: dostaň se na vrchol a nespadni jako hruška." I přes ta slova něco bylo rozhodně jinak, protože jakmile Shin mladíka pustil, Toshinori najednou ucítil podivný pocit, jako kdyby se v něm něco pohnulo a on se pohyboval, i když stál pevně na místě. Jeho žaludek se najednou nepříjemně stáhnul, hlava se mu zatočila, v ústech pocítil hořkou nepříjemnou pachuť a začali se mu pomalu dělat mžitky před očima. Pokud někdy Toshinori trpěl kinetózou, nebo-li nevolností z cestování, teď pociťoval jednu z těch horších.

Naomi Taiko, tým 6

Nebyla zrovna fanynkou čaje, ale kde byl čaj, bylo i jídlo, a kde bylo jídlo, byla i Naomi. S vidinou svačinky se nechala čapnou jedním ze starších kluků, jak se ukázala, vyhrál ji Tokune. Chudák Tokune, neměl ani ponětí, co ho čeká za utrpení.
„Naomi, ale to asi nešlo nepřeslechnout,“ uculila na dočasného mentora a následovala ho. Rozhodně bylo lepší trénovat někde mimo hřbitov, ještě kdo ví, co by se mohlo stát. Nechala si vysvětlit, co že má vlastně dělat.
„Moc charky, málo charky končí stejně, jasně chápu,“ shrnula jeho výklad a odstoupila si dále od stromu. Chytla se za popruh meče a přemýšlela, jestli s ním nebo bez něj. Avšak bez meče se cítila jak nahá, a hlavně na misích nebude přece zahazovat meč, jen aby vyběhla něco. Zhluboka se nadechla a se zavřenýma očima se soustředila na tok své chakry. Po chvíli koncentrace vyběhla směrem ke stromu a na chvíli i po něm. Noha se ujala udělat kráter do kůry a Nao se jen taktak stihla odrazit a dopadnout do podřepu. S rukou v bok se zadívala pyšně na svoji šlápotu. Přeci byla dívka trochu ranařka, a tak nebylo k udivení, že tam šlápota byla. Když se konečně přestala kochat šlápotou, pustila se do dalšího pokusu, který skončí novou šlápotou.
„Míň charky, míň charky…“ mumlala si pro sebe, jak se, tak hodnotila své šlápoty. S menší mírou charky se vydala opět vstříc svému osudu, tudíž pádu, který se ozval, neboť tentokrát použila málo chakry. Zavrčela na strom, když vstávala ze země, přičemž si třela zadek. Tohle bylo vůbec v plánu! Koukla se na svého soka, který si už zvesela kráčel po stromě.
„V páce bych tě hned porazila,“ následovala další várka mumlání. Další její pokus byl stejně marný jako první a druhý. Evidentně nalézt správné množství nebylo tak jednoduché, jak se zdálo.

Naoko Iwamoto
Tým 5
Stará továrna
"To by byl hodnotný briefing bez informací," neodpustila si Naoko lehké odfrknutí. Nikdy nebyla týmový typ a jestli někdo předpokládal, že se to naučí lusknutím prstů, mýlil se. Její snaha o týmovost byla už v tom, že se sem nevydala v noci sama, ačkoliv o tom věděl jen Shinobu.
Trvalo to pouhou chvilku, protože klony byli rychlé a nenarazili na žádnou překážkou. Každý z nich měl navíc zabudován rozkaz, aby se zrušili, až vyzjistí vše potřebné, aniž by vnikli na tovární komplex.
"Z druhé strany je další vchod, střežený stejně jako tento. Žádné porušení v oplocení jsem nezaregistrovala. Už alespoň víme, že jsme tu správně, protože do zátoky vedou odpadní trubky, z nichž vytéká slizu podobná tekutina. Okolo výpustí je mrtvá zóna, kde nepřžije flóra ani fauna," instrovala je polohlasem, jen co dostala potřebné informace.
"Nemělo by nám dělat potíže dostat se do komplexu, pokud budeme chtít jít nepozorováni. Popřípadě je mohu jít slušně poprosit o exkurzi," pravila prostě a poslední větu si prostě nedokázala odpustit. To, že musela trpět svůj tým ještě neznamenalo, že se to musí obejít bez kousavých poznámek.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Muž se dívčině útoku vyhl ale stejně musel odskočit před Lingovým jutsu. Ninja se vzdálil a použil na sebe nějakou drogu. Ling se mezitím dostal k Lei a společně pozorovali jak se u muže objevila další katana.
„Hele tohle není fér.“ křikl panda.
Lei položila hůl a klekla si na zem. Z její rukou vyšel záblesk a po něm raitonová panda, která se svižně řítila mezi bambusovými tyčemi přímo na muže. Ling bral do rukou nejbližší hole a začal je na ninju házet jako oštěpy. Díky zábleskům z Leiiny techniky nebylo na Linga a jeho letící hole moc dobře vidět.
„Druhá chakrová technika a před tím nějaký to nintaijutsu. Navíc vyvolání Linga.“ mumlala si pro sebe. „Musím to brzo ukončit nebo odtud zmizet.“ vydechla a řídila pandu.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

Suzume dostala nepatrný tik do oka, když Naoko nejprve poslala klony na obhlídku a až teprve pak se zeptala na plán, a ještě ji tak oslovila. „Prvně by to chtělo vyčkat aspoň na nějakej briefing, Naoko,“ povzdychla si.
Shinobu se tvářil rozpačitě. Ani jemu se očividně moc nelíbilo, že dívka jednala sama za sebe.
„Ale když už jsi v tom, počkáme, co zjistí klony, ať víme, jak továrna vypadá okolo, a tomu přizpůsobíme, co uděláme.“
***
Továrna měla ještě další vchod, který hlídaly podobné gorily. Bylo pravděpodobné, že komplex je dobře hlídaný. Tam, kde komplex dosahoval až k pobřeží jeden z klonů mohl najít několik trubek, z nichž vytékala zelená smradlavá hmota podobná slizu. Okolo té nechutné říčky zůstávala uschlá tráva a ve vodě se ve velkém okruhu vznášely ryby břichem vzhůru.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Natsuko vycenila zuby. Přesně proto všechny ty ninji nenáviděla. Ten kluk byl naprosto šílený! Přeci mu muselo docházet, že ta kyonshii jsou spíše loutky ovládané zvukem. Přesně jako ta liška a určitě i ta neviditelná věc, co ho ochraňovala.
Liška se náhle přiblížila a změnila se na ni. Dívka vytřeštila oči, vykryla srp kunaiem a uskočila vzad. Na to se mezi ně opět dostal kyonshii.
Smála se. Ta věc se smála, jako tenkrát on. Ten odporný ninja, který ublížil její matce! Teď už nebylo cesty zpět. Musela to použít! „Za tohle zaplatíš!“ vykřikla a uskočila o několik metrů vzad, zatímco vytáhla z taštice ampulku, kterou si píchla do stehna. Po těle jí rázem naběhly žíly a oči se jí podlily krví. „Kuchiyose!“ zvolala, jak složila pečetě a kousla se do prstu. „Kyonshii no Senshi!“
Na zemi se objevila obrovská pečeť a ze země se vynořilo asi padesát kyonshii, které na sobě ale neměly plášť. Jejich kostra byla pokrytá lehkou zbrojí a všichni měli katany.
***
Muž se před úderem tyče na poslední chvíli sehnul a rychlými příkroky s otočkou se dostal dívce do zad, chystající se jí podříznout v kolenní jamce. Musel však svůj útok vzdát a hbitě uskočit před dalšími tyčemi. Ty dvě děti se pravděpodobně sebraly natolik, aby je ta panda už nemusela hlídat. Přesvědčit se o tom, ale nehodlal. Momentálně byl v nevýhodě. Proto se po doskoku několika přemety vzdálil, sáhl do taštice, a než stihli Ling nebo Lei něco udělat, píchnul si do stehna ampuli. Stejně jako u Natsuko mu naběhly svaly a oči se podlily krví. Rychle se kousl do prstu a složil pečetě. V obláčku kouře se mu objevila druhá katana.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
„Huh?“ zamračil se Homura, když pocitil brnění, a zahleděl se na Kaita, jako by blesk co právě uhodil do lázní nebyl dostatečným důvodem se zajímat, co se děje.
Když spatřil, jak jeho žák celý ožehlý sklouzává pod had hladinu, stekla mu pomyslná kapka skepse po hlavě.
„Oi, v lázních se nepotápí...“ vytáhl mladíka zpod hladiny.
Kaito se poté zmínil, jak ti dva úchyláci stáli na hladině, jako by to byla pevná zem.
„Je to trošku jiný, než když pomocí chakry chodíš po zdech,“ řekl Homura a krátce se odmlčel. Všiml si, o co se mladík snažil, a tohle by mu mohlo vskutku pomoct. Kontrola bylo evidentně to, co mu chybělo poradit si s dalším živlem, a tohle byl na kontrolu chakry ideální trénink.
„Jestli se chceš posunout ve svém tréninku dál, měl by ses to taky naučit,“ řekl a na důkaz svých slov se narovnal a pomalu vylezl na hladinu, jako by to byla pevná zem.
„Jo! Nic se neděje!“ houkl mezitím nazpátek přes zeď na Midori, která se strachovala, jestli jsou v pořádku, načež shlédl na Kaita pod sebou. Bez ručníku.
„Podívej se dobře na vodu kolem mých nohou,“ rozkázal chlapci, jako by ho absence ručníku absolutně nijak netrápila.
„Ani se nehne. Voda není jako země. Mění se ti pod nohama, a proto musíš plynule měnit i množství a intenzitu chakry, kterou proti ní tlačíš, jinak skončíš pod hladinou,“ řekl, načež polevil v soustředění chakry do chodidel a se šplouchnutím zajel znovu pod vodu.
„Zkus to.“
Moriko na druhé straně zdi si mezitím povzdechla, když se dočkali odpovědi, a zajela pod vodu o něco hlouběji.
„Ti dva si tak starostlivou a hodnou holčinu jako jsi ty, vůbec nezaslouží,“ prohlásila.
„Smečka je ale smečka, Midori-chan. Dobře se o ně starej, dobře~?“ zazubila se na hnědovlásku Moriko se svými prominentními špičáky srdečně.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Huh!?“ vytřeštil oči překvapeně Takuya, když místo do Kenzovi tváře se jeho pěst zaryla do betonové podlahy, načež škubl hlavou za hlasem, přicházejícím ze schodiště vedle něho.
Když se na něho vysypalo vápno, stihl si jen zakrýt oči a zadržet dech.
„Pfuj, pfuj!“ začal prskat, když Kenzovi došlo vápno, a oklepal se, načež naštvaně vycenil chrup.
„KONNO-!?“ chtěl se s řevem za Bestií vrhnout, jenže to už před ním přistála čtveřice granátů.
„Kuso!“ zaklel v duchu chlapec a rychle se vrhl za hromadu cihel. Následující exploze ale odhalila, že zbytečně. Ten mizera si s nimi prachsprostě hrál!
„Ghhhhh...!“ zaskřípal Takuya zuby, div mu z nich sklovina nespadla.
„JÁ TOHO PREVÍTA ZABIJU!“ zařval rozzuřeně a dvěma mohutnými skoky překonal schodiště vedoucí do dalšího patra.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Miki Hakumei, tým 5

Miki se trochu zastyděl, že nenabídl pomoc sám ohledně veslování, ale pravdou bylo, že nikdy nevesloval. Asi po chvíli zkoušení a točení se na různé strany by to zvládl, ale nechtěl riskovat posměch a pánskou hrdost před dámami. Potupně se radši zadíval na vodu a nechal veslování na lidech, kteří věděli, co dělají.

Po vylodění se vydali na další část cesty. Cestou si prohlédl pár budov a zřícenin, avšak velkou váhu jim nedával. Opuštěné budovy nebyli nic pro něj. Zareagoval celkem rychle na to, že se koukal všude možně, než před sebe, a schoval se vedle Shinobu.
"Čekal jsem nějakou akci, ale ne zas tak rychle," pronesl pobaveně, ale v tichosti, "jaký je plán?"

Bestie z Kasugawy

Hromada cihel byla vysoká a Takuya s Onigiri díky svému menšímu vzrůstu nemohli vidět, že za hromadou nikdo není.
Když se Takuya rozhodl hromadu přeskočit, dopadl pod schody vedoucí výš.
Na těch stál Kenzo a v rukou svíral asi patnáctikilový pytel s vápnem. Cestička z vápna byla tedy jen vábničkou, která měla dostat chlapce na správné místo.
"Zvládám oboje." Poznamenal Kenzo a obsah pytle vysypal na Takuyu, který skončil bílý jako gejša. I Onigiri, stojící opodál, dostala svůj díl.
O moment později se po schodech s cinkáním skutálely čtyři kouřící granáty.
Když vybuchly, ukázalo se, že je to jen neškodná zábavní pyrotechnika používaná obvykle o svátcích a začátku nového roku.
Nicméně jako rozptýlení to stačilo a Bestie zmizela ve dvanáctém poschodí.

Midori Hyuuga
Tým 1
Lázně

Ulevilo se jí, že se jí podařilo předat své myšlenky pochopitelnou cestou. Dokonce tak, že si viditelně oddechla. Nerozuměla tedy, proč se Moriko omlouvá. S úsměvem jí tedy řekla, že není vůbec důvod se omlouvat.
"Ze začátku jsem si připadala spíše jako nějaký minion pro pobavení, ale od té doby nás provedl již několika cennými životními zkušenostmi. Takže rozhodně jsem ráda, že jsem byla přidělena právě do tohoto týmu." Nebyla si jistá, jestli už těmito slovy jen neomílá probrané téma, ale Moriko by jí snad zastavila, kdyby jí to nějak vadilo. Snad.
Když však nastalo chvilku ticho, skousla si ret. Takže to byla nevhodná věc. Možná to jen přejde? A budeme předstírat, že jsem nikdy nic takového z pusy nevypustila? Špatný nápad?
Překvapeně vzhlédla, když se jí dostalo odpovědi a nemohla jinak, než se bezmyšlenkovitě poškrábat na zátylku.
"Toto nebyla sebenepatrnější pochvala. Byla to druhá největší, kterou jsme od něj slyšeli. A jsem si jistá, že můžu mluvit i za ostatní, když řeknu, že to tak vnímáme všichni. Teda... dvě tuny libového masa jsme ještě nevážili, ale..."
Jestli chtěla pokračovat, těžko říct, protože se zpoza zdi ozvalo zahromování následované zajiskřením blesku. Hnedka byla z uvolněné pozice zpátky v pozoru.
"Homura-sensei, Kaito-kun, je všechno v pořádku?" zavolala dostatečně nahlas, aby to bylo slyšet, ale zase se snažila dost potichu na to, aby nerušila případné ostatní hosty.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Vypadalo to, že muž konečně ztratil něco ze svého klidu a řádně znervózněl. Proti meči bylo pro Lei důležité udržet si výhodu v dosahu obou zbraní a také nenechat si svoji bō jen tak rozštípat. Chytla hůl na začátku a kousek od něj, stejně jako kdyby držela meč. Udělala úkrok a holí narazila na vršek mužovi katany a srazila ji směrem k zemi. Poté co hůl katanu odblokovala, pokračovala rychlým výpadem na soupeřovu hlavu.
Mezitím se z boku na mužovu pozici řítila další salva tyčí, kterou vypustil Ling, jenž se teď také přibližoval do bitky se svoji bō v ruce.

Toshinori Nishi
Tým 6
Pamätník

hm.. čaj by bol Fajn. Zamyslel sa Toshinori, keď počul, že ich potom Makoto pozve na čaj. Trocha ho potom prekvapilo, akým tónom prehovoril Makoto na Shina a Tokuneho, ktorý tam boli s ním. Heh, takže tento tréning nechá na tých dvoch, asi sú teda skúsenejší než ja a ta dívka, myslím, že sa volala Naomi. A tréning na prekonávanie prekážok, to by mohlo byť zaujímavé. Pomyslel si a čakal, ktorý z tých dvoch si ho vybere. "Ano, Toshinori, môžeš mi ale hovoriť Toshi. A ty si... uh.... Shin, viď?" Zeptal se týpka, který si ho vybral a trocha se zasmál. "A ne, nevadí mi ísť s tebou." Povedal a išiel za ním na miesto, kde bolo docela veľa stromov. Potom si vypočul Shinove vysvetlenie. " Aha, dobre, chápu... takže správna úroveň chakry v noháh, s použitím málo chakry dopadnem ako hruška a s použtím veľa chakry tak dopadnem ako hruška tiež." Povedal Toshinori, ktorý si zapamätal z jeho vysvetlenia len tieto informácie, vypočul si jeho vysvetlenie, ale nevenoval mu príliď pozornosť. Hm.. Ale hrušky som nemal riadne dlho Zamyslel sa a potom sa postavil pred strom. "Sleduj" Povedal Toshinori úplne vážnym a bezcitným hlasom. Začal sústrediť chakru do nôh a po chvíli sa rozbehol na strom. Chvíľu bežal po strome, potom ale zacítil ako mu buchlo drevo pod nohami a v tú chvíľu sa rozhodol zoskočiť. Dopadol na nohy, chvílu ostal skrčený. Chvílu sa zamyslel nad tým čo urobil zle. Musím použiť menej chakry. Zamyslel sa, postavil sa, začal sústrediť znova chakru do nôh a znova sa rozbehol na strom, tentokrát nedobehol tak vysoko lebo cítil, že použil málo chakry, že padá. Keď padol tak sa postavil a zavrel oči. "A dosť..." Povedal si Toshinori potichu a začal sa extrémne sústrediť pri sústredení chakry do nôh. "Teraz" Povedal keď si bol istý množstvom chakry a rozbehol sa na strom. Konečne sa mu to podarilo, už mu drevo nebuchlo pod nohami a ani sa necítil ako keby padal. Konečne sa mu podarilo trafiť to presné množstvo chakry. Toshinori potom keď už bol na vrchu stromu, že nemal kam už utekať tak zastavil a ostal tam stáť. "Takže čo teraz?" Povedal a trocha sa pousmial. Kým čakal na odpoveď, tak zatiaľ sledoval druhú polovicu týmu, ktorých si bol vedomí, že sú blízko nich ale nevšímal si ich.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Pamätník

Naomi sa rozhovorila o niečo viac, ako ostatní, tak som usúdil, že ona bude naozaj zhovorčivá. Sensei potom navrhol, žeby nás po tréningu pozval na čaj, čo mi prišlo ako milé gesto. Potom nás poveril úlohou ukázať tým dvom chodenie po stromoch. Oslovil nás rešpekt-vyvolávajúcim hlasom, ale zároveň veľmi zdvorilo.
,,Hai, sensei!" bola moja jednoduchá odpoveď s pokojným hlasom a prikývnutím, narozdiel od Shina, ktorý senseia začal bombardovať otázkami podobne ako asi rok a pol dozadu bombardovali nás pri muničnom sklade. Ja som už tak nejak predpokladal, že toto bude nový tím, čo sensei nakoniec aj potvrdil. Obrátili sme sa na dvojicu nováčikov a ja som Shinovi kývol, nech si vyberie, ktorého chce on. Bol som si takmer na 100% istý, že si vyberie dievča, no on si vybral bielovlasého chlapca. Mne to bolo v zásade jedno, preto som ho aj nechal vybrať si ako prvého. Po výbere som podišiel k Naomi.
,,Ahoj, ako si už mohla počuť, volám sa Tokune. Prosím, nasleduj ma," povedal jej s úsmevom a v zápätí sa obrátil a nasledoval Shina a Toshinoriho. Miesto, kam blonďák viedol bielovlasáka bolo na tento tréning, pomimo cvičísk, ideálne.
,,Chôdza po stromoch je pomerne jednoduchá vec, je to taký základ, ktorý sa učí hneď po tom, ako človek opustí akadémiu," pravil som počas cesty a spomínal na svoj tréning chodenia po stromoch a potom aj Shinov a Daikiho. Shin a jeho chlapec dorazili na miesto o niečo skôr než my a Shin mu práve vysvetľoval čo by mal robiť. Pozastavil som a obrátil sa na Naomi.
,,Takže základom je koncentrovať chakru do nôh. Potom ju už stačí len udržiavať na jednej úrovni. Pozor, s chakrou to nechceš prehnať, ale zas ani jej mať príliš málo. Ak ti to zo začiatku nepôjde, nezúfaj, možno, teda pravdepodobne, párkrát spadneš, ale to už k tréningu patrí. To je asi tak všetko, som si istý, že ti to pôjde dobre, ak by boli nejaké otázky, neboj sa spýtať," vravel som a na konci mi z pod plášťa vykukol palec hore na náznak toho, že to bude v pohode. Potom som sám došiel k Shinovi a postavil sa vedľa neho a sledoval tých dvoch.
,,Heheh, tak, 'Shin-sensei', chceš sa staviť, ktorý z nich to dá ako prvý?" uchechtol som sa a sprisahanecky som naňho pozrel.

Shin Mizukin
Tým 6
památník
"Takže se vlastně za tu dobu nic nezměnilo hehe."Zasmál se Shin nad Tokuneho odpovědí,načež si ještě vyslechl odpověď rudovlásky než přesměroval svoje pole soustředění opět na zamyšleného jounina s pocitem,že nemá absolutně žádné ponětí,co se z téhle situace nakonec vyvine.Makoto jim následně vojenským způsobem,ale pořád se vší slušností, rozkázal ať naučí jejich nové "kolegy" chodit po stromech, na což Shinovo obočí reagovalo prudkým vystřelením, někam mezi čelo a oblohu."Ehm tak počkat! Rozumím tomu správně, že my tu teda tvoříme nový tým? Jakože standartní jednotku jako mise, trénink, číslo a tak?Žádná jednorázkovka?"Tohle si musel ještě před čímkoliv ujasnit, protože za poslední dobu bylo vše v jeho shinobi životě takříkajíc "na jedno použití".Mise na jedno použití, kolegové na jedno použití, velitelé na jedno použití a tak dále. Popravdě už si ani pořádně nedokázal představit, jaké to je být v klasickém týmu geninů. Makoto na jeho otázku lehce pokýval hlavou a ještě jednou si promnul bradu,než odpověděl."Ano, předpokládal jsem, že vám vedení vesnice sdělilo potřebné informace."
"Obávám se že jediné informace, které se aspoň ke mě dostaly, byl jen váš dopis. Každopádně děkuji za ujasnění."Odpověděl mu s lehkým úsměvem Shin, načež se ještě na chvíli zamyslel a pokračoval."Jo a asi není nutné, aby jste mě musel oslovovat jako Shin-san...Shin postačí. Přeci jenom pořád jsem jen genin a vy jounin Makoto-ehm-sensei." Když ho následně jeho nový sensei propustil, Shin se společně s Tokunem jeho staronovým kolegou otočili k nováčkům. Mladík se chvíli rozmýšlel, pak prostě jen pokrčil rameny a máchnul rukou směrem k bělovlasé straně dvojice."Takže ee Toshi-nori správně? Pojď za mnou, pokud ti to nevadí." Vyzval mladíka, popřál hodně štěstí druhé dvojici a vydal se směrem za monument pryč ze hřbitova, kde bylo stromů požehnaně."Tak fajn." Začal Shin, když našel vhodné místo s dostatečně vzrostlými stromy a dostatečnou hustotou keřů a spadaného listí na utlumení nevyhnutelných pádů. "Podstatou je zasoustředit si čakru do chodidel. Na to si musíš vzpomenout z hodin na akademii hehe. Následně ji musíš neustále udržovat, a co je důležité udržovat ji na té správné ech úrovni, sleduj takhle. Když budeš mít v chodidlech čakry málo, tak slítneš jak zralá hruška. Když jí tam budeš mít hodně, tak ti dřevo bouchne pod nohama a zase slítneš jak ta hruška. Zkrátka jak říkal Kenta-s....ech to je jedno kdo: Hold když cítíš, že padáš, děláš to blbě. Musíš si to prostě vyzkoušet a zapracovat na tom po svém." Jakmile Shin dokončil myšlenku, ustoupil stranou, aby měl Toshinori prostor, ale ještě ho něco napadlo. "Jo a malá rada: nesmíš se bát pádů, jinak spadneš stoprocentně. Ale zase když už cítíš, že padáš, prostě to přijmi a snaž se dopadnout tak, aby sis nezlámal většinu kostí v těle. Tak hodně štěstí."

Makoto Shimazu
Tým 6
pomník na hřbitově

„Dobrá tedy. Rád vás tedy po dnešním tréninku pozvu na čaj, jistě to bude plodná a veskrze zajímavá konverzace,“ pravil s nepředstíraným úsměvem na rtech.
Makoto vždy zastával názor, že škatulkovat a kategorizovat lidi se nevyplatí. To byl hlavní důvod, proč si nepřečetl jejich osobní spisy. Jestli si má na své svěřence vybudovat nějaký pohled, udělá to sám, hezky od začátku, a bez intervence jakékoliv další osoby mimo tým 6.
Na rozdíl od osobních portfolií si ovšem dopředu pročetl analýzu bojových schopností svých studentů. A ihned po přečtení zmíněných dokumentů ho napadlo, jakým způsobem může ve svém týmu hned ze začátku zasít sémě jednoho z nejdůležitějších faktorů úspěchu – spolupráce.
„Tokune-san, Shin-san,“ oslovil je nyní už pevným vojenským hlasem, „každý z vás si vezme na starost jednoho z vašich kolegů.“
Na moment se odmlčel a zauvažoval o vhodnosti místa, na kterém se nacházeli. Nechtěl totiž na tak posvátném místě působit přílišný rozruch.
„Zajdete o kus dál od hřbitova a najdete si dva stromy. Pak kolegům předáte své znalosti ohledně užívání chakry při zdolávání strmých překážek typu strom. Jasné?“

Kaito Sarutobi
Tým 1
Lázně
'Yosh!' zajásal mladík v duchu, když se mu podařili vytáhnout z vody kouli, kterou držel opatrně na dlani, aby se mu nerozpadla. Opravdu to fungovalo. Druhý element! Tohle byl po dlouhé době další krůček k jeho snu, stát se elementárním géniem, jako byl legendární Sandaime Hokage.
Tu ho ale napadlo, co kdyby zašel ještě dál? Ovládat dva elementy jednotlivě nebylo nakonec nic zvláštního. Spousta shinobi dokázala ovládat dva, někteří dokonce i tři, ale skombinovat dvě techniky do jedné?
Aniž by vůbec tušil, k čemu se v jeho blízkosti schyluje, složil pečetě pro svou další techbiku jednou rukou a tu následně natáhl k nebi. V tom samém okamžiku se ale ozval i Homura, který okřikl nějaké mládence a Kaito se tak vylekal, že ztratil koncentraci a koule se začala rozpadat. Techniku, pro kterou natáhl ruku k obloze, ale zastavit nedokázal.
Z čistého nebe sjel blesk, který projel mladíkovy tělem a protože byl namířený do vodní koule, obrátila se technika proti majiteli.
"Kuuu... sss... ooo...," zanadával Kaito zasažený proudem, načež se ozvala rána a mladík zmizel v obláčku kouře. Homura mohl cítit ve vodě slabé brnění, které vyvolala elektřina. Lázeň byla ale moc velká na to, aby mu to nějak ublížilo. To se o Kaitovi říct nedalo. Ten, když se dým rozplynul seděl ve křečovité pozici, spálený od úderu blesku a jeho vlasy trčeli na všechny strany.
"Eee..." zmohl se na nesrozumitelné ohodnocení situace, načež sklouzl z kamene do vody v pozici, ve které seděl.

Po chvilce se mladík opět vynořil, červenější, než předtím a protřel si oči.
"Brrr... ," oklepal se, když si připomněl pocit, který cítil, když mu mezi nosními dírkami přeskakovaly malé jiskřičky. Víc to mladík neřešil. Zkoušel něco nového vedle výbušniny s náhodnou detonační dobou, takže si za to mohl sám.
"Ti kluci stáli na vodě," prohlásil po chvilce k Homurovi, protože až tak nevšímavý, jak se zdál, nebyl a tohle ho zaujalo.
"Chci říct, na pevným podloží se přichytit chakrou dokážu, ale o vodě jsem nevěděl. Jak to funguje, Homura-sensei?" zeptal se zvědavě.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Ten kluk ale mluví hrozně divně!“ ohradil se Takuya za běhu, když Onigiri navrhla, aby se s Kenzem pokusili ještě jednou domluvit po dobrém.
„Vubec netušim co to mele! Nemoch bych mu prostě domluvit pěstí!? Dlužim mu to!“ rozčiloval se černovlásek.
Když Bestii dohnali, ocitli se v jedenáctém podlaží rozestavěné budovy.
„Kde sakra je!?“ začal se kolem rozhlížet Takuya netrpělivě. Hlas zněl, jako by přicházel odevšad. Jedinou nápovědou bylo rozsypané vápno kousek od schodiště.
„Buď mluv a nebo bojuj!“ zahulákal do éteru černovlásek a vrhl se k cihlám, načež se odrazil do vzduchu a s napřaženou pěstí se vrhl za hromadu.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Liščin srp se nezakousl do dívky, nýbrž se neškodně odrazil od katany Natsučina kyonshii.
Hned jak se tak stalo, liška se okamžitě stáhla, po jejím srpu rázem ani stopy, a obezřetně začala poskakovat kolem, vydávaje tu a tam typické kníkavé zvuky. Vypadala, jako by vyzývala Natsuko ke hře.
Ren, hrajici na střeše na shamisen, se zamyšleně zamračil.
„Zprvu jsi si vedla tak dobře, Natsuko-chan, ale od té chvíle, co jsi přivolala ta kyonshii, to pro tebe nevypadá moc dobře. Možná bys měla raději také zavřít oči, nebo je poslat zpátky domů... Než budeš mít takovou smůlu, že si pro tebe přijde shinigami,“ varoval dívku Ren, jehož hlas znatelně potemněl.
Liška mezitím přešla z poskakování kolem opět do útoku a za zády strašidla, co Natusko bránilo, se odrazila a proklouzla strašidlu mezi nohama, a na druhé straně se v obláčku kouře proměnila na dívku, která vypadala úplně přesně jako Natsuko. Jediné, co je od sebe odlišovalo, byl šílený úsměv ve tváří druhé Natsuko, a srp, kterým se po dívce znovu ohnala.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
Když se Kaito přesunu opodál, kde se usadil na kámen ve vodě a dal se do tréninku něčeho, co vypadalo jako snaha osvojit si vládu na suitonem, Homura ho po očku mlčky sledoval.
Ten kluk měl chválihodný zápal k tréninku, to se mu muselo nechat. Homurův sensei sice říkával, že je zapotřebí umět poznat, kdy je čas na trénink a kdy na odpočinek, ale toho ohnivec nikdy moc fanda nebyl. Odpočinout si měli přece času dost v nemocnici a po cestě sem!
S každou uplynulou vteřinou se ale puzlující žilka, které naskočila na jouninově čele, zvětšovala a zvětšovala.
Naštěstí pro Kaita jejím původcem ale nebyl chlapcův trénink, nýbrž dvojice mládenců, stojících opodála na vodní hladině, u dřevěného plotu, oddělujícího pánskou část od dámské.
„Yosh! Hlídej jestli se nikdo nedívá a já lezu!“ pošeptal s potměšilým úsměvem ten hnědovlasý ke svému blonďatému kamarádovi a přiložil chodidlo k plotu. Homura jejich počínání už nějakou chvilku sledoval. Bylo jasné, že měli v plánu šmírovat. Normálně by to Homura neřešil, za prvé to byl jejich problém, co dělali ve svém volném čase, a za druhé byl přesvědčený, že si tohle vypijí, jenže na druhé straně plotu nebyl jen tak někdo, ale Moriko s Midori!
Obě zmíněné se mezitím nic netušící bavily na druhé straně plotu.
„‚Záživné‘?“ zamrkala Moriko, načež se rozesmála.
„Gomen gomen, Midori-chan. Vím přesně jak to myslíš,“ utřela si slzičky od smíchu žena a nechala dívku mluvit dál.
Jak Hyuuga pokračovala, Moričin úsměve se čím dál tím víc prohluboval. Dívčina slova ji moc mile překvapila.
„Homuru už znám hodně let a párkrát jsme spolu i byli na misi. Nikdy jsem si ho nedokázala představit jako senseie. Jako velitele ano, ale jako senseie ani omylem!“ zahihňala se Moriko, „jak tě tak ale poslouchám, evidentně si nevede tak špatně~“ usmála se na hnědovlásku vesele.
Midori se jí pak po menší odmlce zeptala, jestli si na ně muž někdy stěžovala, a Moriko se zamyslela.
„Když o tom tak přemýšlím, sotva se o vás kdy zmínil, ale jak už sis asi všimla Midori-chan, daarin není zrovna moc upovídaný,“ uculila se Moriko empaticky.
„To jak vás dneska ale pochválil... Věř mi Midori-chan, že ať už to byla sebenepatrnější pochvala, můžete si jí vážit víc, než dvou tun libovýho masa!“ zazubila se Moriko s narůžovělými tvářemi a odhalila tak své výrazné špičáky.
Voda kolem Homury, sedícím na druhé straně stěny, mezitím začala viditelně bublat. Bylo jasné, že pohár jeho trpělivosti s těmi dvěma zvrhlíky, přetekl.
„KOUKEJTE SLÉZT Z TÝ ZDI VY ZMETCI NEBO Z VÁS UDĚLÁM ŠKVARKY!“ zahromoval na dvojici, až z toho ten hnědovlásek vyjekl a sletěl ze zdi zpátky do vody.
„S-S-S-Sumimasen! Sumimasen!“ začali se oba omlouvat, hned co se blonďákovi podařilo vylovit svého kamaráda z vody, načež z lázní zmizeli rychleji, než pára nad hrncem.
„N-Nani kore... (C-Co to sakra bylo...)“ stekla Moriko na druhé straně zdi pomyslná kapka skepse po čele, když to slyšela.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naoko
Tým 5
Loďka - před továrnou
Když se ozval Shinobu, stočila k němu Naoko pohled a pod maskou se lehce kousla do rtu. Taky se mohla ozvat dříve a Shinobua vystřídat, byla tak zaměřená na vlastní malicherné problémy, že ji to vůbec nenapadlo. Vhodná chvíle už byla ale pryč a pokus o nápravu by přinesl jen trapný okamžil, kdy by si všichni jen poklepali na čelo. Proto se rozhodla mlčet a sklopila pohled k vířící hladině, kterou čeřil pohyb loďky.
Jeho skrytá identita Chikovi zabraňovala v tom, aby se nějak lidsky projevoval. Trvalo to už tak dlouho, že ani nevěděl, jestli by to ještě dokázal. Přetvařoval se přede všemi. Ať už byl Chiko, nebo Naoko. Kdo ale byl doopravdy? To byla otázka na kterou nedokázal najít odpověď.
Naoko zatnula zuby a sevřela ruce v klíně v pěst. Nenáviděla svůj život. Její cesta byla založena na nenávisti, kterou pomalu, ale jistě, přesměrovala z loutkáře na sama sebe. Musela to vydržet ještě chvíli. Najde ho, zabije a pak se postará o Naoko. I kdyby to mělo znamenat, že by měla spáchat sebevraždu.

Její temné myšlenky doprovázely celou společnost až k molu, kde se vytratili, jako zlý sen po probuzení. Všechny myšlenky přebyla zodpovědnost k misi.
Když se skupina přesunula na dohled továrního komplexu, následovala Suzume s Shinobuem a ukryla se za kamení, načež vyhlédla, aby zjistila co se děje.
"Bingo," prohlásila potěšeně, protože to znamenalo, že jejich cesta nemusí být zbytečná.
"Kagebunshin no jutsu," složila pečeti a vytvořila dva klony, které se bez jediného zaváhání rozeběhly na opačné strany tak, aby unikly pohledům strážců. Naoko je vyslala na průzkum s rozkazy, aby se nenechali vidět a když zjistí něco podstatného, zruší se.
"Průzkum," vysvětlila prostě, "nějaký plán šéfová?" optala se a pohlédla na Suzume. Sama by se tam nejraději vydala v přestrojení a pomocí genjutsu je donutila prostě odejít pryč. Suzume ale mohla mít jiný plán a ona tady byla stále jen genin.

Naomi Taiko, tým 6

Nijak je neškatulkoval, jen ho zajímali jejich osobní názory. Bylo to něco, co nečekala, ale velmi jí to potěšilo. Asi taková nuda s ním nebude, jak si původně myslela. Mile se usmívala a čekala, co přijde dalšího. Tahle otázka byla více překvapující než o vrazích. V hlavě měla zmatek. Na jednu stranu vypadal jako někdo, kdo si toho hodně prožil, na druhou stranu nečekala otázku ohledně konverzace a volného času. Samozřejmě, že ráda trávila čas konverzací i o těch sebemenších blbostí, které by nikdo neřešil, ale také ho ráda trávila tréninkem, kdy mohla zvyšovat svoji fyzickou sílu. Byla sice dáma, ale to se nevylučovalo s hromotlukem.
"U mě je jen přirozené, že ráda trávím čas konverzací a je mi fakt jedno o čem! Jasně, chápu, že s vámi se asi nebudu úplně bavit o lacích a o tom proč tyhle boty jsou lepší než tamty, ale ráda si s kýmkoli budu povídat. Klidně u toho můžeme dát páku, budete mít sice problém, ale co už a taky,..." zmlkla uprostřed věty, když jí došlo, že mluví asi moc, ale ona se chtěla tak moc s někým popovídat jen o blbostech a sensei jí dal takovou krásnou příležitost!
"Sem ukecaná, tak hold s tím musíte žít," zazubila se na ně, přičemž pokrčila ramena. Její ukecanost byla prostě věc, se kterou se museli sžít nebo ji přetrpět. Jejich volba.

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

„To je super,“ zazubila se na oba. Shinobu zamrkal. „To si tu máme ukazovat ty ampule? Mám tak trochu plné ruce práce.“
Suzume se na něj ohlédla. „Nemám vás vystřídat?“ nabídla se.
Muž se zazubil. „Samozřejmě že ne. Přece nenechám dámu veslovat,“ nahodil. Oba věděli, že tahle dáma by je s trochou nadsázky byla schopna přenést přes vodu i s loďkou, ale vychování bylo vychování.
„Jste hodný,“ usmála se na něj.
***
Zanedlouho s loďkou dorazili k molu. To patřilo ke zřícenině, která kdysi dávno mohla být vesničkou. „Toho tady si nevšímejte. Zkrachovali vedle továrny, tak to tu opustili a šli jinam. Pak zkrachovala i továrna. Když se vydáme tímhle lesem, za chvilku ji uvidíme.“ Sám se vydal vpřed a do pár minut se před nimi opravdu tyčil tovární komplex obklopený loukou. Suzume i Shinobu zpozorněli a vrhli se za kamení u cesty. Bývalá továrna byla ohrazená a u brány stáli dva hromotluci.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Strašidlo zachrastilo a na patách se sklouzlo ještě o další metr, než se vůbec zastavilo. Dostalo pořádnou ránu, ale zůstalo celé. Natsuko vycenila zuby. Proč musela tak hloupě přijít o třetí strašidlo? Mohla teď mát navrch, ale nemohla poslednímu, tomu obranému, říct, ať zaútočí též.
Musela se zaměřit spíše na to kdo nebo co její útok odrazil. Byl neviditelný. Ren ho musel schovat pomocí genjutsu.
Nedostala více času se rozhlížet. Další útok přišel z lesa. Šlo o podivnou lišku, která na ni útočila srpem. Obranné strašidlo se postavilo mezi dívku a lišku a zastavilo srp vlastní katanou za zvuků flétny. Malá kunoichi mezitím po očku zkontrolovala Rena. Nedíval se! Byli snad ti útočníci samostatní? Nebo také používal techniku senzibilství?
***
Akane na něj chvíli hleděla a pak přesunula oči k boji. Pohled na toho chlapa ji donutil ucouvnout a podívat se na své rameno. Musela to být jen iluze, ale ten pocit odcházejícího života… Ten byl skutečný. A ona se nedokázala pohnout. Hanako na tom byla naprosto stejně. Byly tu zbytečné. Musely se schovat, aby mohla Lei a Ling bojovat naplno.
Muž se mezitím hbitě vyhnul všem tyčím a některé dokonce rozsekl. Sám pak zaujal bojový postoj a vrhnul se na dívku. Napřáhl se a sekl po ní. Tu její bambusovou tyč jeho meč překoná jako nic!

Midori Hyuuga
Tým 1
Lázně

Chápala to posmutnění. Místo možnosti strávit čas s Kasumi, která rozhodně byla mnohem zajímavější a vhodnější člověk pro trávení času, zůstala Moriko na krku jen ona, vzhledem k tomu, že se jednalo o nespolečné lázně. Chvíli zvažovala omluvu, ale někde vzadu věděla, že je možné, že to tak myšleno nebylo a vysvětlovat svůj myšlenkový pochod v tu chvíli pravděpodobně nepotřebovala. Zase další věc, se kterou by otravovala své okolí.
Překvapeně vykulila oči, když byla její ruka popadnuta a pak se nějakou chvilku snažila udržet rovnováhu, zatímco vzaly vchod útokem a nechaly zbylé dva za sebou.
Teplá voda činí zázraky a i Midori působila uvolněně. Měla teplo hodně ráda, pokud se nejednalo o oheň hrozící, že spálí vše kolem a jí vezme s sebou. Sama seděla co nejvíce schovaná ve vodě, ale zase aby to bylo pohodlné a když zazněla otázka, reflexivně tím směrem otočila obličej, takže místo na vodu hleděla hnědovlásce do očí. Nechala si chvíli na rozmyšlení odpovědí a bezděky přitom pohledem tikla k oné dřevěné stěně.
"Je to velice... záživné..." se slovy to moc neuměla, ale snažila se alespoň nějak popsat to, co myslela. "Kasumi lehce přeháněla, když prohlásila, že dokud odejdeme po svých, tak můžeme být rádi. Homura-sensei nás nikdy nenechal zranit se tak vážně a při tréninku vykrýval v podstatě všechny naše chyby, které by mohly nést nepříjemné následky. A přestože nás slovy chvály moc neobdařuje, když je utrousí, znamená to o to víc. A naučil nás toho opravdu spoustu." Již nedodala, že mezi tím, co se díky němu naučili, byla i krádež něčí hadice s vodou a že ani jedna z jejich diplomatických misí nakonec poklidně neproběhla. Jestli byl tím magnetem na problémy sám ohnivec, ona žena o tom již jistě věděla a navíc bylo možné, že tím ´smolařem´ není on.
Nejistě při tom co mluvila pozorovala hnědovlásčin výraz.
Najednou jí došlo, že ta otázka, kterou tehdy dávno položil Homura ještě Tenshi a Haru ohledně vlků se vůbec netýkala něčeho, co na ně plánoval vypustit. Vlastně zjišťovala, že nejen že neví skoro nic o nejnovějším členovi jejich týmu, ale nedokázala si správně vyložit ani narážky jejich senseie.
Hlavou jí vířily myšlenky. Uvědomovala si, že je teď pravděpodobně příležitost se na něco zeptat, jenže na co? Nemůže to být nic osobního, protože ženu teprve potkala a pak jí vyklouzlo něco, co se pravděpodobně také moc nehodilo. "Moriko-san? Stěžoval si na nás sensei někdy?"

Bestie z Kasugawy

Bestie překonala další střechu a hrubou silou se odrazila k dalšímu dlouhému skoku.
Kenzo přeletěl další propast mezi budovami. Vypadalo to, že jako bojiště si zvolil onu rozestavěnou, zatím patnácti podlažní budovu, ke které celou dobu mířil.
Mladík dopadl mezi cihly a pytle s vápnem v jedenáctém patře a odkulil se za jeden z nosných sloupů, aby zmizel z dohledu.
Bojiště si vybral dobře. Všude bylo lešení a spousta stavebního materiálu za který se dalo ukrýt, nebo naopak zpoza něj zaútočit.
Zhruba uprostřed každého čtvercového podlaží bylo schodiště.
Když Takuya s Onigiri doskočili do patra, přivítal je zvuk oceli skřípající o kámen.
"Dokážete si představit, že lidé, kteří vás mají chránit, vám připraví osud horší než smrt?"
Bylo těžké určit, zpoza kterého ze čtyř nosných sloupů zvuk vycházel a Kenzův hlas se rozléhal všude kolem.
Ovšem rozsypané vápno ukazovalo směrem k hromadě cihel kousek od schodiště do vyššího patra.

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Leiina technika zabrala a sarkofág se rozpadl, přesně tak jak chtěla. Dokonce i nějaký ten výboj projel jejím nepřítelem, který se teď vrátil na zem a opět do střehu. Lei se odrazila od bortící střechy s vytaženým svitkem, z kterého vyletěla salva bambusových tyčí přímo na muže. Lei se jedné z tyčí chytila a dopadla na zem, kde zaujala bojové postavení.
„Nejsou zraněný?“ udivil se zmateně Ling, když na dívkách nebyla najednou ani kapka krve. Naopak vypadaly docela živě a jedna ho chtěla dokonce vykuchat.
„Nenene.“ ohradil se Ling přičemž jednou tlapou rozbil kus padající střechy, která se řítila přímo na ně. „Jsem Ling a jsem společník tamté dívky.“ Ukázal směrem k Lei, na jejíž ruce mohli dívky spatřit znak Listové. „Jestli jste v pořádku, tak se někde schovejte a my to s tím týpkem vyřídíme." ukázal Ling palcem nahoru na znamení, že ten pravý pandí hrdina se o to postará.
„Ale jestli v sobě mají všechny dívky z Listové takový zápal jako ona, tak vám nemůžu bránit v tom kdybyste se chtěli také zapojit.“ dodal panda vážněji a snažil se dívky motivovat a dostat z nich psychickou deku.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Lázně
Kaito si trochu oddechl po zjištění, že lázně nejsou společné. Žertoval sice, že se s Midori uvidí jen v ručnících, ale to byla jen chvíle, kdy nedokázal nehorázně žvanil a plácl první kravinu, která mu přišla na mysl. Ani sám nevěděl proč to udělal. To nebyli mravy ve kterých byl vychován.
Když byla řeč o mravech, s Homurou po boku s nimi neměl žádný problém. Byl to jeho nadřízený a jako takový zasluhoval úctu a klid. Proto se mladík rozhodl zabavit sám, dokud nebude ohnivec ochoten navázat konverzaci.

Mladík se tedy přesunul na kámen, který mu zaručoval, že se nebude muset opírat lokty, ale přesto bude ve vodě až po prsa, složil základní pečeť a zavřel oči. Nebylo to dlouho, co přišel na to, že raiton není jediným elementem, který by mohl ovládnout. Další, který objevil byl Suiton a tady na bylo ideální místo i čas si ho trochu procvičit.
Začal tím, že se soustředil na suitonovou podstatu ve své chakře, což nebylo zrovna dvakrát jednoduché, když se vezme, že v tom byl samoukem. Chvíli seděl tiše a se zavřenýma očima a když mu připadalo, že ji dokáže správně oddělit, přesunul ji do své pravé ruky, kterou pomalu položil na vodní hladinu. Tam chakru soustředil do vody v určitém tvaru a začal pomalu ruku vytahovat. Výsledkem tohoto cvičení bylo, aby z vody vytáhl vodní kouli, která udrží tvar. Levnou ruku nechal v základní pečeti, která zajišťovala lepší kontrolu nad vlastní chakrou.
Prvních několik pokusů nebylo úspěšných, ale Kaito se nevzdával. Navíc, kdyby to nebylo tak těžké, nebyla by to žádná legrace. To však nebylo jediné. Chlapce hnala i jiná touha překonat svého bratra, který ovládal element jen jeden.
Životně důležité bylo, nepoplést elementy, protože vedle něho seděl Homura a Kaito věděl, že by z jiskry mohl vzejít plamen.

Homura, Moriko
Tým 1
Konoha, lázně
„Aha, to je škoda,“ posmutněla Moriko a přejela pohledem k Midori, které se toto evidentně netýkalo. Homura to také nijak nekomentoval.
„Už je to tak,“ zazubila se poté Moriko na poznámku o Kamimarově nelibosti vůči koupání, „raději se myje sám, takže se nenechal přemluvit. Ale já si to prostě nemohla odpustit! Už je to tak dlouho co jsem na něco podobného měla čas! Tak pojďte!“ vysvětlila žena, načež energicky popadla Midori za ruku a vběhla s ní do lázní, nechávaje Homuru s Kaitem za sebou.
Jounin si s mladíkem jen vyměnil mlčky pohled, a vyrazil za svou družkou.
Chvíli na to už čtveřice seděla v horké vodě a užívala si příjemného tepla a pohody. Každý na své straně dřevěné zdi, která oddělovala mužskou část od ženské.
„Kimochiii~ (To je příjemnéé~)“ vzdychla Moriko blaženě a zaplula do vody o něco hlouběji, opírající se lokty o kamenný okraj lázně.
„Jaké to je být s Homurou v týmu, Midori-chan?“ pohlédla poté s úsměvem na hnědovlásku.
Zmíněný ohnivec mezitím seděl ve vodě na druhé straně zdi, s rukama založenýma na prsou a rovně, jako kdyby seděl u stolu nějaké předválečné porady, hledící kamsi před sebe. Přestože seděl Kaito kousek od něho, nevypadal zrovna, že by se chystal každou chvíli zapříst rozhovor.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Natsuko zachránilo jedno z jejích kyonshii, zatímco druhé ze sebe strhlo hořící plášť, čímž odhalilo své kostěné tělo, a vrhlo se s katanou v ruce na Rena, sedícího na střeše. Ten ale nejen, že se ani nepohnul, nýbrž dál seděl a se zavřenýma očima hrál na svůj shamisen. A když už se zdálo, že ho strašidlo setne, ozvalo se zařinčení a jeho meč se zastavil ve vzduchu, jako by se zasekl do nějaké neviditelné zdi, načež se strašidlo prudce prohnulo v pase a odletělo zpátky na zem před domkem, jako by schytalo zásah nějakým neviditelným beranidlem.
„Mhmmm, vážně se chci podívat, co se děje!“ zamračil se nevrle Ren, ale nepolevil a dál držel oči zavřené.
Vedle třetího kyonshii s Natsuko, z opačné strany, než kde předtím explodovala ona flaška saké a kde hořel plášť druhého kyonshii, mezitím doskočila liška, která se tam zjevila z lesa za nimi. Sotva ale zabrzdila, prudce se odrazila a vrhla se po dívce. Za letu se při tom stočila do klubíčka a udělala salto, během čehož odhalila srp, který svírala v ocase, a tím se po dívce ohnala.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Pamätník

Naomina odpoveď bola v podstate rovnaká s Shinovou, iba to povedala trochu nemotornejším spôsobom. Od Makota som čakal, že na nás teraz vyvalí desať dôvodov, prečo sa mýlime, ale on nie. Namiesto toho sa iba uklonil a poďakoval, že sme mu dali veci na premýšľanie.
Huh? Kto je tento chlapík? obzeral som si ho s tázavým pohľadom. Nečakal som, že tak ľahko príjme a bude rešpektovať náš názor. Z tejto situácie mi už došlo, že tento muž bude sensei a my jeho nový tím. Prečo sa ale chcel stretnúť tu? Čo tou otázkou sledoval, ako za naše odpovede ešte takto poďakoval? A čo je s tou jeho prehnanou zdvorilosťou? Bola tu možnosť, že to celé bolo iba divadlo, ale to som si naozaj nemyslel. Ten muž mal toho za sebou určite mnoho a kto vie, či to v jeho hlave nezanechalo zmätok. Pohľadom som prešiel hroby a tušil som, že tam niekde je aj ten Daikiho. Trochu som posmutnel pri pohľade na hrob tímového kolegu, ktorého sme stratili na misii. Až tak dobre som ho nepoznal, ale som si istý, že keby dostal šancu, bol by z neho skvelý ninja. Spomenul som si pri tom, ako nonšalantne mi vtedy sensei oznámil čo sa mu stalo. Pri ďalšej senseiovej otázke som oči odtrhol od hrobov naspäť k nemu. Toshinori a Shin odpovedali, ja som sa na otázku nervózne zasmial a poškriabal na zátylku.
,,Heh, vlastne aj áno, len sa obávam, že som za posledných pár mesiacov stratil komunikačné schopnosti," odpovedal som.

Shin Mizukin
Tým 6
památník
Makoto Shimazu byl evidetně ten typ člověka libující si v tajemnu,filozofii a dlouhém přemýšlení.Alespoň takový si na něho udělal názor Shin potom,co jim jounin jednoduše poděkoval za odpovědi a znovu se uklonil.Chvíli nečinosti se mladík snažil využít tím,že se pokoušel co možná nejnenápadněji nakouknout,co za břitvy to vlastně ten maník na zádech má,ale bez většího úspěchu.
Jounina další otázka o tom,jestli rádi konverzují ho trochu překvapila,protože nedokázal odhadnout kam tím muž míří."Prosím cokoliv hlavně jen ne další kázání o nutnosti vojenské morálky už prosím nee..."Zaúpjel si pro sebe Shin,protože každý velitel,pod kterým za poslední dobu sloužil,se s něčím takovým vytasil,jen co to bylo možné.Shin uznával autoritu vyšších hodností a celý systém shinobi,ale při pomyšlení,že by si tím musel projít už ZASE, cítil nutkavou potřebu si zkrabatit obličej do kyselé grimasy a do něčeho pořádně praštit.Každopádně zatím pořád neměl ponětí,co se bude dít,takže vyslechl odpověď Toshinoriho jehož jméno už málem zapomněl a pokrčil rameny."Když je s kým a o čem...proč ne."Odpověděl prostě zatímco pozoroval Makotův zamyšlený výraz.