NFFORPG - Konohagakure no Sato

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

"To máš pravdu, mívám tendence věřit všemu od lidí, kterým věřím. A to až do poměrně směšných... dálek? Ne, to není to slovo, ale chápeš? Jediné, co mému bratrovi stačilo, aby mě přesvědčil o existenci duchů, bylo mimo slovního tvrzení vydlabané jablko, do kterého strčil brouka, takže se třáslo, že ano a já mu fakt věřila." zavrtěla při té vzpomínce hlavou. Moc naivní.
Zaposlouchala se do vyprávění událostí. Vůbec nic z toho, co říkal si opravdu nevybavovala. A byla celkem ráda, že o tom poprvé slyší od někoho, kdo toho byl přímo účastníkem a ne přes deset dalších upravení. Vůbec by jí nepřekvapilo, kdyby další den slyšela někde verzi, že zloději ta rána raitonem zastavila srdce a už krást rozhodně nebude. "Kou? Oh... Oh!" Na chvíli se odmlčela, aby si dala dohromady, co chtěla říct dál. Tak moc vět v tak krátkém časovém intervalu pravděpodobně již dlouho neřekla.
"Ale i štěstí je proměnná, se kterou se musí počítat. A svým způsobem také jakási schopnost, takže to nezkoušej uhrát jen na shodu náhod. Chytil jsi jej a jistě na sebe můžeš být plně hrdý." A pak ještě s hlavou nechápavě nakloněnou na stranu dodala. "A asi mi něco uniká, ale... proč by se ti měli lidi smát?"

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Ninja poznal, že se Lei sama poranila a správně vyvodil její úmysl. Pro Lei to byla trochu trapná chvilka, která teď jen eskalovala všechny její emoce a tak nenechala muže pomalu ani domluvit.
V rychlosti vrhla své připravené shurikeny. Hodila je přímo na muže ale s takovou rotací, že zhruba po půlce uletěné vzdálenosti se dva začali stáčet nalevo od muže a dva napravo, tak aby mu ztížily úskoky do stran. Vždy jeden shuriken na úrovni horní části těla a jeden na tu dolní. Shurikeny sama následovala ale prostřední cestou přímo na muže. Problesknutím se dostala před něj ve stejnou chvilku, kdy by i její shurikeny dorazily do cíle. Rychlost byla její přednost a jestli měla pandí dívka něco, čím by mohla ninju překvapit, tak to byla právě ona. Lei vedla útok pravou nohou posilněnou její raitonovou chakrou na bok muže, přičemž v ruce na té stejné straně držela kunai vodorovně před svým tělem, tak aby mohla popřípadě blokovat katanu.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
"No super, alespoň nezjistíš, kdy tě budu tahat za nos," luskl prsty, jako by tím zakryl to, že to řekl ma hlas a pobavené se uchechtl.
"Ne, fakt," zvážněl náhle a zdvyženou dlaní dal najevo, že už mluví vážně.
"Podívej, spíš než zásah geniálního detektiva to byla jen souhra šťastnývh náhod," uvedl na pravou míru, "a náhodně se dá pokaždé trochu pomoct. Já jí pomohl tak, že jsem šel číhat na správné místo a protože jsem nevěděl, kdy se oběví, trénoval jsem si tam své raitonové techniky. Byl jsem na okraji cvičiště, vlastně na tom, kde jsme byli dneska, když mi jeden kunai vyklouzl z ruky, špatně se odrazil a strefil se právě do sloupu s energetickým pavoukem, kde seděl ten maskovanej zloděj. Von se totiž předtím taky učil ninjou, ale nejspíš mu to moc nešlo, nebo na to prostě neměl kou... ehm.. žaludek," opravil se rychle a na vteřinu se mu v obličeji mihnul uličnický výraz, "no, zkrátka a prostě, dostal raitonovou šlehu, že málem z toho sloupu slít. Toho málem trefil šlak, jak ten se zlobil. Dokonce po mě házel svoje nářadí. Tím se ale prozradil, protože po mě hodil... no počkej. Co von to po mě hodil? Přípojku, nebo to bylo něco jiného... ? No to je vlastně jedno. Jak poznal, že kápl na policajta, začala krátká honička po střechách, než jsem ho lapnul," zakončil a rozhodil rukama.
"Ale zase je lepší, že se lidi smějou. Horší zo bude, až jim do smíchu nebude. To už nejspíš budu hlavní šéf já," střelil dalším fórem od boku, až se tomu sám podivil. Proč tak plácal?

Naoko Iwamoto
Tým 5
Kemp

... hmmuhmm... , odpověděla Naoko a nespokojeně se pokusila převalit se na druhý bok. Vůbec ji nepřipadalo, že je ten správný čas vstávat a její tělo jí dávalo zapravdu. Nakonec však byla přinucena oči otevřít a zjistila, že civí přímo do očí Suzume, což ji nepotěšilo, protože ta se usmívala.
Hai... hai... , odvětila prostě a s viditelnou námahou vstala. Věci už měla sbaleny a leželi ji vedle lůžka, tak je jen popadla a vilnou rukou si přetáhla masku na obličej. Ve spaní ji musela nějak sklouznout.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Její zorničky se zúžily, jak vyvalila oči. Sice už věděla, že muž před nimi je opravdu Kenzo, ale vidět jeho pravou podobu naživo s ní znovu otřáslo. Kdyby jí tehdy Moki poslechl a vzal ho v potaz. To, co se z něj stalo, bylo hrozně smutné. Smutné, ale taky trochu děsivé. Stiskla ruce v pěst a zamračila se, jak se v ní vzedmul vztek na toho odporného vědce.
„Tuším, co se stalo dětem. Doktor na vás určitě dělal své odporné pokusy,“ zesílila hlas, aby mluvila pevně. Stále si ještě pamatovala, jak zabila jednu z těch potvor. Bylo to snad některé z těch unesených dětí? Zbledla a zpotila se, ale stále upírala pohled k mladíkovi.
„Nevím, co se stalo s vašimi rodiči, ale Doktor za to musí zaplatit. A co se týče Kasugawy… Já…,“ pohlédla stranou a kousla se do rtu. Tak moc to chtěla říct! „Prosím, mluvte s námi! Řekněte nám, co se stalo. Někdo si tu s námi všemi hraje, staví nás proti sobě a možná se i vesele dívá. Musíme ho zastavit!“ obrátila se znovu k němu. „Prosím, udělejme to dřív, než se tu strhne další řež!“

Mise týmu 5: Otrava v Nakanojo

„Budíček!“ ozvalo se nad trojicí. Když otevřeli oči, mohli spatřit Suzume s pusou od ucha k uchu, jak se nad nimi sklání a šťouchá je na střídačku do tváří. „Je nový den a nás čeká dlouhá cesta! Musíme se dostat do Nagigaty, abychom konečně vyřešili tenhle případ!“
Vedle ní seděl Shinobu a pobaveně se culil. V rukách držel uzlíček zabalený v listu bambusu. „Připravil jsem nám svačinu, ať se nezdržujeme jídlem. Vemte si to nejzbytnější a vyrážíme.“

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Muž povytáhl obočí. „Myslíš si, že bych tě opravdu vystavil tak očividnému genjutsu?“ Stále ale rozvážně čekal, jak dívka zareaguje. A Akane dál krvácela. „P-pomoc,“ hlesla hlasem plným bolesti a strachu. Ta louže krve se pořád zvětšovala! Znamenalo to, že umře? To nechtěla! Hanako vedle ní na ni jen třeštila oči. „Akane-chan, Akane-chan,“ opakovala její jméno.
***
Dívka vytřeštila oči, otočila se a ihned uskočila. Jak se dostal tak rychle za ní? Šlo o další genjutsu? Rychle zahrála pár tónů na flétnu a zatímco jedno ze strašidel se k ní postavilo zády, aby jí je krylo, druhé se odrazilo a zacinkal řetěz. Z rukávu se útočícímu strašidlu vynořila kama a strašidlo se s ní po Renovi ohnalo. „Kdo by se tě bál!“

Bestie z Kasugawy

Při vyslovení toho jména Bestie na moment ztuhla.
"Takže to víš..." Řekl muž pod maskou tiše a rukama v půlprstových rukavicích si sáhl za uši.
Ozvalo se cvaknutí a muž si pomalu masku sundal.
Byl to Kenzo, přesně jak Onigiri předpokládala, ale rozhodně to nebyl ten ustrašený mladík kterého znali. Možná to ani nebyla stejná osobnost.
Upláclé havraní vlasy byly rozcuchané a sahaly mu do očí. Jeho oči měly nepřirozeně neonově zelenou barvu a i navzdory tomu, že Kenzo svíral masku v rukou, jeho oči i tak dál zlověstně zářily ve tmě. Měl pohled vraha.
Bez silných brýlí by to byl pohledný mladý muž, kdyby jeho tvář nekřivil vztek. Krev stékající mu z rány ve vlasech do tváře také zrovna moc nepomáhala.
"Nech mě hádat...ty a ten zakrslej medvěd jste našli mou malou nápovědu v bytě té prohnilé chiméry ze sirotčince! Škoda, že se zabila dřív než se mohla následkům svým činům postavit čelem.
Ale to nevadí, alespoň tím přiznala svou vinu. Víš tedy, co se stalo mě, Aidě, Kasumi a desítkám dalších dětí?! Co se stalo našim rodičům?!"

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Kouř před domkem pomalu ale jistě řídl a tóny shamisenu dál zněly z útrob stavení.
„Na co čekáš, Natsuko-chan?“ ozval se zevnitř Renův hlas, načež shamisen na okamžik utichl.
„Snad se mě nebojíš?“ ozval se Renův hlas znovu spolu s shamisenem, jen tentokrát nikoliv z domku, nýbrž zpoza Natsuko.
A za dívkou hnědovlasý hudebník skutečně stál. Z těla mu na několika místech trčely senbony a oblečení ztmavlo krví. A on se i tak usmíval, tak jako předtím, a dál hrál na svůj shamisen.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
„Co to meleš!? My sme žádný baráky nezapálili!“ zavrhl obvinění Bestie Takuya máchnutím rukou. A co mu to vykládal o Kumarovi!? Jeho sensei že někoho nezachránil? To si nedovedl představit! Nikoho tak silného jako byl on neznal, a navíc toho v životě obětoval až příliš mnoho pro dobro ostatních, než aby měl nějaký zbabělec co tráví lidi právo o něm takhle mluvit!
To už se ale na scéně objevila Onigiri a Takuya na ni překvapeně pohlédl.
„Huh?“ nechápal, o čem to dívka mluvila. Proč do toho začala plést toho šílenýho doktora s tou divnou ženskou?
„Kenzo?“ zamračil se Takuya, když zaslechl povědomé jméno. Tohle přece nebyl Kenzo...
Černovlásek sice vůbec netušil, o čem to jeho parťačka mluví ale věřil jí, a věděl, že pro to určitě má dobrý důvod.
„Tak hele chlape, jestli máš ňákej problém s tim policajtem, tak si to s nim máš vyřikat z vočí do vočí a nedělat tu v ňáky divný masce bordel ve městě! Řikam ti to znovu a naposled! Buď chlap a postav se k tomu čelem!“ přidal se Takuya k Onigiri, když domluvila, a zatnul odhodlaně pěsti.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

"Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

"V tom případě si budu muset sehnat rychlokurz pohotových odpovědí..." řekla to poměrně vážným hlasem, ale taky se pak usmála. Snažila se na sobě pracovat. Nechtěla být jen ta nudná, která nedokáže vzít žádný vtip. A hlavně musela začít přestat brát všechno doslova.
"Zloděj proudu?" naklonila hlavu na stranu a zamyslela se. " Ne, nemyslím si, že bych o tom slyšela... Možná jsme byli zrovna na misi, nebo jsem ten jediný člověk v Konoze, který tě předtím neznal a nedostalo se k němu vyprávění o slavném detektivovi na stopě zloději proudu?" Nemyslela to nijak výsměšně, prostě jí to zaujalo. A fakt, že to bylo něco, o čem by měli mít povědomí všichni moc nepomohl. Opravdu by se měla více zajímat o celkové dění ve vesnici.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
"Se mnou v týmu asi jo," přisvědčil a pobaveně se zakřenil. Kdyby ho právě viděl někdo z policie, nejspíše by ho nepoznal, jak byl nyní přirozeně uvolněný. Přesně tohle bylo to, co vždy v týmu hledal. Možnost, nemuset si hrát na non-stop profíka a chovat se přirozeně. I když to občas znamenalo, chovat se jako naprosté pako.
"Nejzajímavější případ? Víš, já se zatím dostal jen ke zlodějnám a lidským malichernostem, takže nic extra zajímavého. No, leda možná ten zloděj proudu, ale o tom si už musela slyšet," mávl rukou a s povzdechem se uchechtl, "stačí, aby se člověk ztrapnil a je rozdrbán na cucky," prohlásil odevzdaně, ale dobrá nálada ho neopustila. Nakonec i špatná reklama byla reklama.

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

"Ale určitě to dokážeš." usmála se na něj povzbudivě. Neměla důvod domnívat se, že by to mělo být jinak.
"Eh..." chvíli se zarazila. Pak si ale řekla, proč ne, v tuto chvíli to již byla celkem úsměvná vzpomínka oproti té panice, co tam tehdy zavládla. "On to nebyl tak úplně stánek se zelím, jako spíše květáky a... jeho majitel se něčím zprotivil poměrně... vznětlivému? ehm... vandalovi." U slova vandal se poměrně ušklíbla. Před danou osobou by si to asi říct netroufla. Ohně bylo pro ten den už dost. "No... nakonec se nikomu nic nestalo, ale asi si ten člověk netroufl zajít to nahlásit." dokončila a pokrčila rameny. Chudák stařík.
"Jaký byl tvůj nejzajímavější případ?" pokračovala pak dál.
Byla vděčná, že nechce ono téma dál rozebírat. Chápala, proč by se chtěl někdo dozvědět víc o tom, co se ději tam uvnitř, ale byla ráda, že o tom ona mluvit nemusela. Už mu chtěla poděkovat, když jí zaskočilo a trošku se zakuckala. Když se konečně vzpamatovala, byla poměrně rudá, ale zavrtěla hlavou. "To je dobrý, musím se naučit reagovat na podobné poznámky. Není proč se omlouvat."

Kaito Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
"Stát se velitelem asi nebude takový problém, jako se stát skvělým velitelem," prohlásil a uchechtl se. Úplně si představil, jak sedí za velitelským stolem a loupe si banán, zatímco je vesnice v plamenech.
"Záleží na tom, jestli to někdo ohlásí a taky jaká je celková škoda," zauvažoval a nakonec nadzvedl obočí, "víš snad o někom, komu zničili stánek? Nebo znáš takového vandala?" pohlédl na Midori se zájmem. Být policistou nebyla normální profese. Bylo to spíše něco, jako životní styl. Když instalatér odložili montérky, byl z něho normální člověk s volným časem, ale i když policista odložil odznak, zůstal stále policistou. A přesně tak to bylo i s Kaitem. On si svůj odznak nosil v srdci. Právě díky tomuto odznaku dokázal udržet svou bestii na řetězu a nezabít svázaného nepřítele.
"Hele, nejsme tady proto, abychom ze sebe vymlátili informace o kterých se nám špatně mluví. Jsme tu jako kamarádi, popřípadě týmoví kolegové, co mají prostě jen chvilku volna," prohlásil, když viděl, že to nebylo zrovna téma, které by chtěla probírat, "a kteří spolu budou zanedlouho sdílet horkou lázeň," neodpustil si poznámku, které okamžitě zalitoval. Nejen, že si představil Midori jen v ručníku, ale také si uvědomil, jak na tom je dívka s podobnými poznámkami.
"Promiň, někdy prostě neumím přestat žvanit," pokusil se napravit svou chybu ještě před tím, než nastali následky.

Midori Hyuuga
Tým 1
Ichiraku

"Tak... tak dobře, jak myslíš... kývla nakonec po chvilce ticha a usmála se. Jenom si musela zapomatovat, že až se příště bude něco domlouvat, donese o bento navíc. To by mohla zvládnout.
Byla ráda, že se zdálo, že se jej její otázka nedotkla. Nebyla si nikdy jistá, jestli její otázky moc nenarušují soukromí nebo tak. Věděla, že někteří mohou být na některá témata hákliví. Ovšem to, že se zmínil sám brala jako povzbuzení se zeptat a zdá se, že projednou měla pravdu.
Když začal a udělal pauzu, úsměv jí trošku zamrzl. Být pro něco narozen u nich v klanu hrálo velkou roli a většinou bylo tématem na hraně. Už se chtěla začít omlouvat, když Kaito pokračoval. Ani nevěděla, že nevědomky zadržela dech, dokud jej potichoučku úlevně nevypustila. Raději svůj obličej nasměrovala k misce, za kterou náležitě poděkovala. Byla ráda, že někdo bere rodinný úděl i jako něco, na co může být hrdý. Ale pěkně jí zarazilo, jak zatrpkle mluvil o svém bratrovi. Ona svého bratra zbožňovala a byl jejím velkým vzorem.
"Určitě jednou budeš skvělým velitelem." Nepřišlo jí jako otázka zda bude velitelem policie. Byla si jistá, že jestli se pro tu pozici rozhodne, tak jí získá.
"A řeší detektivové i třeba případy zničení stánku se zelím, nebo to je příliš malicherné?" moc o práci Konoha Keimu Butai nevěděla, takže ani nevěděla v jakou odpověď doufala. Nicméně jí to zaujalo.
Když pak chtěl převést řeč na ni, trošku se ošila. Nerada mluvila o sobě a jejich klan byl jedno velké citlivé téma.
"Řekněme, že v našem klanu panují poměrně napjaté vazby, o kterých nikdo moc nechce mluvit? Alespoň co jsem si tak všimla..." Stále měla před očima nepřátelský pohled Kasumi poté, co se poznaly. Nedivila se jí. Její rodina naštěstí žila poměrně v ústraní, takže byla toho drama převážnou část života ušetřena. Nervózně se podrbala vzadu na krku.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri udýchaně doskočila na jednu ze střech, z níž moc dobře oba viděla a i slyšela. Stiskla ruce v pěst. „Přestaňte prosím!“ vyhrkla, odrazila se a přistála vedle Takuyi. „Někdo si tu s námi ošklivě pohrává! My ty domy nezapálili a vy očividně také ne, což mi bylo jasné už ve chvíli, když jste zachránil ty lidi!“ rozhodila rukama. Vždyť i on musel vidět ji, Takuyu a Kumara, jak pomáhali hasičům. „Je mi líto, co s vámi Doktor s jeho neteří udělali, a jsem si jistá, že Kumaru-sensei udělal maximum, aby vás zachránil. Myslím si ale, že s námi všemi někdo manipuluje! A strýce vám nevydáme, na to vemte jed, Murakami Kenzo-san!“

Bestie z Kasugawy

Bestie natáhla ruku a udělala vůči Takuyovi stejné gesto.
"Taková domýšlivost! Nejsi vůbec v pozici pro jakékoliv vyjednávání!"
Zavrčela Bestie, evidentně podrážděná z chlapcova vzdoru.
Pak muž sevřel ruku v pěst.
"Ne. To vy ponesete následky svých činů! Zaplatíte za to, že jste pro Uedu zapálili ty domy, aby jste mě vylákali ven! Jako ten plešatej bastard! Měl trpět mnohem víc ale vy mi komplikujete naše zúčtování!
Tvůj sensei ode mě dostal malé poděkování za to, že mě před lety nedokázal zachránit a jeho selhání mě pomohlo vytvořit!
A Ueda?! Vydej mi ho! Ať může být spravedlnosti učiněno za dost! Vydej mi ho a celé to ukončíš! To je to, co chceš, ne snad?!"
Mužův hluboký chraplavý hlas byl plný nenávisti a vzteku. Jeho oči zeleně plály zase o něco více.
"Bojuji za ty, kterým bylo ublíženo! I když mě za to mohou nenávidět! Já varuji vás dva, nestůjte mezi mnou a mou kořistí!"

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Mužova slova ji bodla u srdce a její výraz přešel z milého na zdrcený. V jedné vteřině ji projelo před očima jak přišla o svého kolegu a senseie a jak ani je nedokázala nijak zachránit. V té chvilince se mužova katana zableskla a z krku jedné z dívek za začala linout krev. Lei se nadechla, srovnala mimiku svého obličeje a i když se snažila o příjemný výraz, tak mluvila přes zatnuté zuby.
„Možná nemůžu všechny zachránit. Ale jestli se o to ani nepokusím, tak nikdy nebudu taková kunoichi, jaká chci být.“ na konci to skoro zavrčela jako naštvaná panda a mezitím si dávala v hlavě dohromady všechno co o muži věděla.
„Používá doton a katanu. Proti dotonu mám určité výhody. Katana může být těžký protivník. Trochu se mi nezdá to krvácení z krku. Meč se zableskl, ale žádný pohyb jsem nepostřehla. Kdyby byl tak dobrý šermíř a nebo měl takhle dobrou techniku, tak mě může zabít jednou ranou a ani bych netušila. Pokud mě tedy nechce živou, ale i tak by mě mohl alespoň zranit a chytit. Jestli to tak je, měla bych se radši klidit a nebo se pokusit získat dívky bez boje.“ kousla se do rtu a mezi prsty ji přeskakovaly jiskry. „Co když jsem od toho záblesku v genjutsu? Nebo ještě dřív? Zkusit to musím.“ přiložila si ruku na stehno a sama sebe popálila výboji ze svých prstů. Nepříjemný nával horka a bolesti ji projel celým tělem. Ať už to dopadlo jakkoliv, Lei věděla, že teď už bude muset jednat, tak aby protivníka ihned překvapila a nebo aby nenechala dívku jen tak vykrvácet. Stará Lei by se na muže vrhla po hlavě, ale pandí výcvik ji dodal trochu rozvahy.

Kaito Sarutobi
Tým 1
Ichiraku
"Nutné to sice není, ale já na tom trvám," odmávl její protesty a pousmál se. Midori, za tu dobu jí znal, mu připadala hrozně nesmělá. Nevěděl čím to přesně bylo, ale hodlal být opatrný, co se týkalo navazování týmových vztahů. Nebyl si přesně jistý, jak se začít vyptávat, aby se o ní něco dozvěděl, když to dívka vyřešila za něj.
"Správně jsem se pro to narodil," pokrčil rameny a než pokračoval, usrkl horkého vývaru ze své misky, aby vytvořil dramatickou chvilku, "víš, můj otec je velitelem Konoha Keimu Butai a já se rozhodl vydat v jeho šlépějích, když se pro to nerozhodl můj starší bratr Asayake," mluvil, jako by byl pyšný na to, že má krev policisty. Když však přišla řeč na jeho bratra, objevil se v jeho obličeji lehce zatrpklý výraz, jako by v jejich vztahu vládla silná řevnivost, ve které navíc silně prohrával.
"Chtěl bych jednou být velitelem policie, jako otec," prohlásil se zasněným úsměvem.
"Původně jsem pomáhal s drobnostmi, byl k ruce zkušeným detektivům, abych si ošahal terén, papírování a tak. Teď už funguji spíše jako mladší detektiv. Lehké případy řeším sám a na složitější jsem k ruce zkušenějším detektivům," usmál se na Midori, "A co ty? Abych se přiznal, moc toho o vašem klanu nevím. Znám od vás jedině Kotoku-san, která je zástupkyní mého otce a vás dvě," pokusil se převést řeč na ní, aby se konečně něco dozvěděl o člence jednoho z nejváženějších klanů.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri se popuzeně zamračila. „Nevím. Tak dobrý nos nemám.“ Když jí odpověděl, vrátila k muži své fialkové oči a sevřela jeho ruku pevněji. „Jed?“
Situaci jim trochu projasnil policista sedící u zdi. „Had?“ Utari pak začal mluvit a dívka vyvalila oči. Chtěl, aby běžela za Takuyou. Když si uvědomila, že tady nakonec nic platná nebude, kývla, postavila se a oběma se uklonila. „Buďte prosím v pořádku,“ hlesla, načež se rozeběhla k oknu, kterým proskočila. Přistála na jedné ze střech a rozeběhla se po nich směrem, kudy zmizel Takuya.

Mise týmu 2: Smrt na stavbě

Muž si povzdychl. „Proč se snažíš získat čas? Na co? Abys vymyslela, jak odsud dostat ty dvě? Možná bys měla vědět, že nikdy nemůžeš zachránit všechny,“ oznámil a jeho katana se zableskla. Na to se ozval bolestivý výkřik a cáknutí. Ten hlas patřil nepochybně jedné z dívek. Ta se držela za krk, třásla se a zrychleně dýchala. Pod ní se začala zvětšovat tmavá skvrna. To rozhodně nebyl stín.
***
Natsuko stiskla ruce v pěst a rozhlédla se. Tohle bylo jisto jistě jen nějaké genjutsu! Hbitě složila pečeť tygra a přerušila tok své chakry. Jenže vůbec nic se nezměnilo. To bylo to genjutsu tak silné? Nebo to ani genjutsu nebylo? Co to bylo za kluka?
Dívka se kousla do prstu a složila pečetě, načež práskla rukou o zem. Zpod ní se rázem objevil kruh a z hlíny vyrostly okolo malé kunoichi tři postavy. Každá byla oblečena v hábitu a čepečku se šňůrkou – obličej jim zakrýval papír, na němž bylo napsáno strašidlo. Z dlouhých širokých rukávů jim byly vidět drápy a namodralé prsty.

Midori Hyuuga
Tým 1
Nemocnice->Ichiraku

Ono příjemné ticho mezi nimi po zhodnocení tréninku jí vyhovovalo. Připomínalo to klid, jakožto slovo, které se ve většině případů, když přišlo na jejich tým, nedalo použít. Návštěva nemocnice se slila do šmouhy lidí a hlasů a dřív, než se vzpomatovala, byli na cestě k Ichiraku.
S každým dalším člověkem, kterého Kaito pozdravil, si uvědomila, jak málo mimo mise opouští domov. Za celou cestu se jí nepovedlo potkat nikoho, koho by znala alespoň na pozdrav pokývnutím hlavu, natož aby je znala jménem. Obdivovala všechny osoby, kterým se dařilo mít tolik známých. Dobře, možná ten, co donesl Kasumi zprávu jí připadal povědomý? Nicméně se jí nelíbilo, jaký obličej druhá dívka po přečtení nasadila. Neptala se. Nebylo to její místo, ale doufala, že je vše v pořádku. Snad Kasumi věděla, že kdyby něco, může se na ní obrátit.
"A jéje?" Naklonila hlavu tázavě lehce na stranu, když dorazili k Ichiraku. Moc tomu náhlému povzdechu neporozuměla.
Když pak vážně upozornil na to, jak to může na okolí působit, nahrnula se jí do tváří červeň. Automaticky sklopila oči k zemi, takže jí ušlo ono mrknutí. "Jestli nechceš, aby tví přátelé a známí měli důvod si tě dobírat, klidně půjdu..." Navrhla potichu a podívala se na něj. Z dalších slov pochopila, že pravděpodobně nepochopila zase další lidskou interakci. Nejistě se s usmála.
"Tak já bych si dala Shio... A... to není vůbec nutné." zavrtěla hlavou. Přestože nepobírala dva platy jako mladík, špatně se taky neměla. "Spíš povídej... Jak ses dostal k pozici policejního praktikanta?" Začala vyzvídat, protože jí to v tu chvíli přišlo jako správná věc, co udělat.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Sebevědomé vystupování, spojené se strašidelně nebezpečným vzhledem Bestie Takuyu zprvu mírně znervóznilo.
Sice muži neviděl do tváře, ale z tónu jeho hlasu odtušil, jak na něho hledí. Jako na nicku.
To uvědomění ho rozzuřilo. Chlapec zaskřípal naštvaně zuby a spustil pravačku od Anikiho dolů, zatínaje dlaně v pěst.
Ten chlap je s Onigiri vůbec nepovažoval za hrozbu. Staral se jen o to, aby se zbavil Kumara, a to ještě takhle bodle!
Byl dalším z těch, co si mysleli, že se přes Takuyu prostě jen projdou ke svému cíli, jako by byl černovlásek jen muška na předním skle jejich života.
Když chlapec znovu vzhlédl, upřel svůj planoucí pohled přímo do dvojice zelených světýlek.
„Máš poslední šanci! Naval protijed a vrať se se mnou na stanici! Buď chlap, přestaň zdrhat a postav se následkům svejch činů!“ zabodl proti muži ukazováček.
„Nebo tě tam já, Takuya Riko, vodtáhnu sám, i kdyby to mělo bejt v zubech!“ zamračil se Takuya, odhodlaný dostát svým slovům za každou cenu.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaito Sarutobi
Tým 1
”Nemocnice - Ichiraku”
Kaito se jen usmál a skromně se pokusil zahnat slova chvály do ztracena, ale nijak moc na své skromnosti netrval. Sám byl na svůj zákrok náležitě pyšný, ale chtěl být jen slušný. Nálada v týmu se skoro rovnala, až přátelské, takže cesta k nemocnici a následné ošetření proběhlo ve velice dobrém rozmaru a trojice rychle opustila léčebné zařízení. Cestou bylo zajímavé sledovat Kaita, který se zdravil se spoustou rozdílných lidí. Skoro to až vypadalo, že zná jménem skoro každého ve vesnici. K Ichiraku bohužel došli jen dva, Kaito a Midori, protože se Kasumi po cestě odpojila. Byla odvolána, kdo ví proč, ale vypadalo to na něco důležitého. Alespoň tak Kaito odtušil podle toho, jak se Kasumi tvářila, když zprávu četla.

”A jéje,” povzdechl si náhle Kaito a zatvářil se lehce rozpačitě. Zůstal s Midori sám a to už usedali do Ichiraku, kde ho, jako skoro všude, dobře znali a byl si skoro jistý, že si od bratra poslechne pár uštěpačných poznámek ukrytých za dobře míněnými, co se holek týká.

”Teď, bez Kasumi, to vypadá jako rande,” pravil s naprosto vážným výrazem, který nakonec pokazil, když na Midori spiklenecky mrkl, ”Ták, já si dám klasiku, co ty? Platím. Jako policejní praktikant mám docela dobrý přivýdělek, takže jsem prakticky pracháč,” okamžitě odvedl řeč jinam, aby dal jasně najevo, že si jen dělal srandu a přátelsky se zasmál. Rozhodně se nedalo říct, že by byl nějaký pracháč, ačkoliv neměl hluboko do kapsy. Nakonec, žil stále ještě v rodinném sídle a do toho pobíral dva platy.

Midori Hyuuga
Tým 1
Cvičistě ->nemocnice

Někdy v průběhu rozhovoru uznala za bezpečné vyrazit kolem velkého vlka a připojit se ke svému týmu. Bylo zvláštní vidět Homuru se usmívat, usmívat jakože usmívat, ne ten děsivý výraz, co normálně mívá, ale už jen to znamenalo veliký úspěch. A když je dokonce pochválil, nemohla zabránit vlastnímu nadšení, které se prodralo na povrch. Tu dobrou náladu ten den nemělo co zmařit. Ani návštěva nemocnice.
"Jasný," přikývla na rozkaz. Pak se obrátila s drobnou úklonou směrem k Moriko. "Rádi jsme vás poznali." přidala se ke Kaitovi.
A vlastně jej pak i následovala směrem pryč. "Ten nápad útoku zeshora byl fakt skvělý." připojila se k jeho slovům chvály. Při zmínce oběda se ještě trošku víc probrala. Odpočinek při jídle působil jako skvělý plán. "Ichiraku nezní vůbec špatně." Usmála se jeho směrem. Vlastně tam tehdy svůj tým poprvé potkala.

Bestie z Kasugawy

Utari se se zamyšlením zamračil a tlapkou se podrbal na hlavě.
"Netušíš?" Řekl s pobavením v hlase, ale tvářil se vážně.
Zvedl Kumarovu paži a ukázal jí škrábanec.
"Je otrávený. To svinstvo cítím až sem, ale nevím co je to zač."
Kousek od nich zakašlal jeden ze zmlácených policistů. Seděl opřený o zbytky mramorového sloupu a svíral si nohu vytočenou do nepřirozeného úhlu. Měl krátce zastřižené blonďaté vlasy a hnědé oči. Z tržné rány na čele mu ztékala krev do tváře.
"Já...vím...Je to had!" Snažil se pomalu vysvětlit skrz zuby zaťaté bolestí.
"Utari obrátil k mladíkovi hlavu.
"Nějaký místní?"
Blonďák vyčerpaně přikývl.
"Sérum je...na každé klinice. Za chvíli...za chvíli určitě dorazí!"
"Může ho ten jed zabít?" Položil mu Utari další otázku.
"Nevím...je to velký chlap. Ale už má nějaký věk."
Utari chvíli vousatého ninju pozoroval. Byli v kritické situaci. Jejich jistota vítězství ležela na zemi před nimi. Proti Bestii teď stáli v podstatě jen Takuya a Onigiri, protože on sám musel dostat tohohle vousatého troubu z maléru.
"Hmmm...musíš jít, Onigiri. Takuya je sice tvrdohlavý mezek, ale bez tebe bude poražen a pak všichni ostatní! Já to tu zvládnu, tak utíkej!"
Co ho to bude stát, medvídek raději nezmínil.

"Proč se mi pořád stavíš do cesty...!" Povzdechla si Bestie otráveně, když jí Takuya zastoupil cestu.
"Otrávil ho, samozřejmě. Bylo to nezbytné, jinak bych neměl šanci zvítězit." Odpověděl muž pod maskou jako by se ho chlapec ptal na počasí.
Zelená světla v místě očí Takuyu upřeně sledovala. I když domlácená, vypadala Bestie v temnotě uličky nebezpečně, dokonce až démonicky.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Bestie prchala jako postřelená liška. Bylo jedno kam, hlavně pryč. Měl dost a bylo to znát.
Takuya, který byl ve značně lepším stavu, proto neměl s pronásledováním problém a zamračeně se za mužem hnal, zkracující vzdálenost mezi nimi s každou další vteřinou víc a víc.
Když muž zahnul za roh, černovlásek prohnal svým tělem chakru a odrazil se pomocí Shunshin no Jutsu prudce vpřed, proti zdi protějšího domu. Od té se odrazil a skočil Bestii přímo do cesty.
„Ani hnout šmejde! Cos to udělal Kumarovi-sensei, ha!?“ zařval na muže před sebou, když zabrzdil, a pravačkou se natáhl k rukojeti Anikiho na svých zádech, připravený tasit.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Sensei!“ vyhrkla, když otevřel oči a dotkl se její ruky. „S-sensei?“ zamrkala, ale velmi rychle poznala, o co mu jde. Byly to pečetě pro kuchiyose, které před ní už několikrát udělal. Rychle vytáhla také kunai a lehce ho řízla do prstu, aby měl krev na přivolání.
„Utari-san!“ zvolala naléhavě. „Tohle je vážné! Na vtipy není čas. Kumaru-sensei zkolaboval a netuším proč. Bestie nám uniká, Takuya ji pronásleduje a za nimi běží to, co zbylo z policejního sboru. Netušíte, co senseiovi je?“ uvedla ho rychle do obrazu.

Bestie z Kasugawy

"Seržante, tady nic nezmůžeme, musíme za Bestií!"
Prohlásil kapitán rozhodně, zatímco jeho pohled těkal mezi ležícím ninjou a Bestií přeskakující zeď pozemků.
"Bojeschopní za mnou!"
Zavelel a rozeběhl se k bráně. Policisté samozřejmě poslušně následovali.
To už Takuya pronásledoval prchajícího nepřítele. Rozhodně měl navrch, protože domlácený muž si svíral žebra a zdánlivě bezhlavě se hnal temnou ulicí, ale ne dost rychle na to, aby ninjovi unikl.
Kumaru stále nereagoval. Slyšel Onigiri, jak na něj zoufale volá. Tak moc by jí rád odpověděl. Neměl ani ponětí, jestli je při vědomí, všude byla jen tma.
"To je dost trapný, když si tak velkej kluk jako ty hodí držku o zem po takovém jemném poplácání." Slyšel hlas jednoho z medvědů, který ho kdysi chtěl pochválit po těžkém tréninku.
"Určitě jsi děsně namyšlenej, protože jsi velkej a já jen malá holka!"
Ozval se další hlas z minulosti. Tentokrát to byla Haki když se setkali poprvé. Tehdy ji vzal za paži, zvedl do vzduchu a smál se, zatímco ho okopávala a plácala a on to téměř necítil.
"Seš fakt tuhej parchant!" Posteskl si mladý Aoba zlostně. V neskutečném lijáku stáli proti sobě. Skrz vodní stěnu se sotva viděli, ale věděli moc dobře, jak moc má ten druhý rozbitý obličej.
Byla to jejich nejdrsnější výměna názorů. Zaplavily je emoce po tom, co zemřel Bo-sensei.
Kumaru najednou otevřel oči. Těžko říct, co ho přivedlo zpět, jestli hlasy minulosti, nebo pověstná ohnivá vůle. Každopádně neměl moc času.
Natáhl paži k Onigiri, sevřel její dlaň a naznačil jí, aby skládala pečeť s ním. Pomalu, krůček po krůčku spolu složili pečeť pro Kuchiyose no jutsu.
Vousatý ninja s vypětím sil položil dlaň na podlahu a zašeptal.
Znaky se naštěstí objevily správně a vyvolaly známý obláček dýmu.
"Ale, ale...medvěd si jen odskočí na velkou a vy si tu všichni hrajete na vymírání."
Z dýmu vyšel medvídek Utari.

Takuya Riko
Tým 11
Kasugawa
Takuya přestal s odhazováním policistů, když se do toho vložil Kumaru, načež se stejně jako ostatní ohlédl za Mokiho hlasem.
„Chmpf, tseh!“ odfrkl si černovlásek souhlasně, když se Moki pustil do kárání policistů, jenže tu zaslechl černovlásek tu samou věc, co předtím na střeše, a prudce se ohlédl zpět.
Když tohle slyšel poprvé, zastavila jeho útok na Bestii nějaká neviditelná zeď či pancíř. Teď ho něco neviditelného, a přesto měl pocit, že to vypadalo jako postava s tyčí, odhodilo vzad, až za letu udělal chlapec kotrmelec, než získal zpět rovnováhu a dopadem na nohy zabrzdil. Jenže Bestie tam už nebyla. Muž využil příležitosti a dal se na útěk.
„OI!“ křikl za ním Takuya a už už se za ním rozbíhal, jenže výkřik Onigiri ho přiměl se zarazit.
Kumaru ležel na zemi a nehýbal se.
„O-Oi, Kumaru-sensei!“ vykřikl Takuya vyděšeně. Onigiri se ale tvářila, že má situaci pod kontrolou, a vyzvala ho, aby pronásledoval Bestii.
Černovlásek párkrát těkl pohledem mezi mizícím mužem a svou parťačkou se senseiem, tvářící se značně nerozhodně, načež zaskřípal zuby a zatřepal hlavou, aby z ní vyklepal pochybnosti.
„Kuso! Fajn!“ křikl na Onigiri, načež se sebral a vyrazil za Bestií. Netušil, co se Kumarovi stalo, ale byl si jistý, že za to mohl ten chlap! Takže ho dopadne a donutí to odčinit, a nebo za to alespoň pořádně zaplatit!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Takže se musíte chovat úplně stejně?“ vykřikla na policistu nahněvaně. „To jdete teda opravdu vzorem!“
Když začal křičet Moki, dívka se narovnala a zasalutovala mu. Konečně někdo, kdo se choval zodpovědně. Jenže pak najednou promluvil muž, co mu všichni říkali Bestie a dívka ztuhla, zorničky je jí zúžily, jak vytřeštila oči. Tohle slyšela, když… „Pozor!“ otočila se, ale bylo už pozdě.
Jeden z policistů cestou ke zdi s sebou vzal i dívku, která ho překvapeně objala, aby aspoň ztlumila jeho náraz. Kvůli ráně si sedla na zadek.
„T-to ne! Uteče nám!“ vzhlédla za Bestií a opatrně přesunula policistovu hlavu ze svých stehen na zem. Jenže Kumaru stále ležel na zemi.
„Sensei?“ zamrkala a přiskočila k němu. „S-sensei!“ klekla si k němu a zalapala po dechu. Jak se ho letmo dotkla, uvědomila si, že úplně hoří. „Takuyo!“ vyhrkla. „Pronásleduj toho chlapa, doženu tě!“ poručila mu a zase se obrátila k jouninovi. „Kumaru-sensei! Co se stalo? Slovo! Stačí slovo!“

Kaito Sarutobi
Tým 1
Cvičiště - Nemocnice
Kaito se pobaveně zakřenil, když se ti dva začali okřikovat. Tenhle způsob vyjadřování si náklonosti mu byl sice cizí, ale znal ho. Bylo to celkem roztomilé. Obočí mu vyletělo vhůru, když se Moriko v rukou objevil zbytek výbušného lístku a z Homurovi reakce na něj. Navíc Homura musel uznat, že by kdyby tento útok vyšel, byl by na tom o poznání húře, což notně povzneslo Kaitovo sebevědomí. Proto se těžko přinutil k profesionálnímu pohledu, když je Homura přišel s lístkem v ruce prohlédnout.
"Rozkaz, Sensei!" přijal příkaz a usmál se. Jeho úsměv patřil hlavně Moriko, které kývnul.
"Bylo fajn vás poznat," rozloučil se s ní a počkal na dívky, v jejichž společnosti vyrazil k nemocnici.
"Dobrá práce holky," pochválil je, když jim cvičiště zmizelo z dohledu, "ještě chvilku a bude z nás parádní tým. Hele, co byste řekli na nějakej oběd, až s náma skončí v nemocnici? Nějakej Grill, nebo Ichiraku?" prohodil přátelským tónem k těm dvěma, "do osmi je cekem dlouhá doba," dodal a založil si ruce do kapes. Bylo na něm poznat, že je ve fantastické náladě.

Miki Hakumei, tým 5

Jako správný chlap, i on po pochvale krásnou slečnou nadmul hruť pýchou a vypadal nad míru spokojeně. Jenže tohle nemělo dlouhé trvání a Naoko si do něj musela rýpnout.
"Tobě se prostě člověk nezavdečí, že? Ale počkej až ochutnáš moje mochi s jakoukoli náplní si řekneš," založil si ruce na hrudi a významně se podíval na maskouvamou dívku, načež mu zakuckaly koutky úst a naklonil se blíže k nové dívce, "sensei ti potvrdí, že jsem fakt úžasný kuchta." mrkl na ni spiklenecky. Po jídle převážná většina šla spát a Miki nebyl vyjímkou, než však odešel, nabídl ruku Rině.
"Myslím, že se to může omrknout i zítra. Pojď, ukážu ti, kde máme spaní." Počkal na dívku, a pak se s ní vydal do jejich provizorního spaní.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Natsuko vyskočila z koruny stromu a vrhla po Renovi další dávku jehlic, které by nebylo tak těžké uhnout, kdyby Ren chtěl. A přesto ho obě jehlice zasáhly přímo do krku. Jenže namísto smrtelné křeče se mladíkovo tělo v tu ránu jakoby nafouklo, načež explodovalo v oblak dýmu.
Hra na shamisen při tom neustávala. Pokračovala dál, nesoucí se po celém paloučku kolem domku, jako by se Ren prohnal kolem dívky tak rychle, aniž by ho mohla spatřit, načež se zdroj hudby znovu usídlil před ní, vycházeje z kouře před ním.

Homura, Moriko, Kamimaru
Tým 1
Konoha, cvičiště poblíž čtvrti Hyuuga klanu
„Haaah...!?“ otočila se po vyslechnutí Kasumina sdělení Moriko zpátky na Homuru s výrazem učitelky, které právě žák naprášil kamaráda za rozbité okno ve třídě.
„Jak to s nima sakra zacházíš, kono honno ahou!? (ty ohnivej tupče!?) O svoji smečku by ses měl starát líp!“ sprdla muže, kterému při tom naskočila žilka na hlavě.
„Starej se o sebe inu baka! (psí blbečku!?) Když je budu šetřit na cvičišti, v opravdovym souboji nevydržej ani pět minut!“ vpálil jí stejně horkokrevně ohnivec zpátky.
„Já si myslím,“ odmlčela se Moriko a založila si paže významně na hrudi, „že by vydrželi dýl,“ loupla po Homurovi jedním okem a s vědoucím úsměvem zvedla pravou ruku, držící mezi prsty půlku výbušného lístku.
Muž se na zneškodněnou lístkovou bombu krátce zahleděl, načež jeho obočí mírně poskočilo, když si dal dvě a dvě dohromady, a on se obrátil zpátky na trojici.
Nevypadali nejlépe, ale to on s rukou na srdci také ne, a kdyby jim tenhle tah vyšel, naklonilo by to misku vah na jejich stranu.
Po několika vteřinách ticha se jouninovi vloudil do tváře úsměv. Přeci jen už to nebyli ty děti, které před lety přijal pod svá křídla.
„Tohle nebylo špatný,“ vzal si Homura od Moriko zbytek lístku a přešel k trojici, kde si každého z nich ještě jednou přeměřil pohledem.
„Zajděte se do nemocnice nechat ošetřit a v osm večer se sejdem před lázněmi, jasný?“ ukončil jejich trénink jak jinak, než rozkazem, na jehož konci se mu ve tváři promítl nepatrný úsměv.
Homura slovy nikdy nehýřil, a chválou už vůbec ne. Ti tři ho ale už museli znát dost na to, aby věděli, že přesně to to znamenalo.
„Přesně v osm!“ připomněl jim ještě za odchodu rázně.
„Ty by ses měl taky nechat jít ošetřit,“ připojila se k němu Moriko s Kamimaruem, který do muže z druhé strany drkl a mávl vesele ohonem.
„Zas TAK dobře si nevedli,“ odbyl její starost Homura s úsměvem a podrbal vlka mezi ušima.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Lei Takuki
tým 2
Izumizaki

Muž se jal slova a dívka tak získávala potřebný čas. Po očku zkontrolovala dvě dívky a pak se zase soustředila na chlápka před ní. Ten zaujmul bojové postavaní a katanou mířil přímo na Lei. Ta zůstávala v podřepu připravená kdykoliv vyrazit jako běžec ze startovních bloků.
„Tak to je trochu nešťastná situace, že se tu takhle střetávají dva turisté. Co vás sem přivádí pane?“ zeptala se nadrzlým tónem a byla zvědavá jestli se něco dozví. O téhle vesnici a misi vlastně nevěděla vubec nic. Stále se opírala jednou rukou o zem a druhou hladila své shurikeny.