Hokage všech kagů 03-Nováček

Naruto se procházel po chodbách Akademie a jen letmo se snažil najít svoji třídu. Všichni si na chodbách hleděli svého, jako by se neznali. Někteří běželi, další se loudali. Ale všichni věděli, kam jdou. Naruto osaměl a tak si začal připravovat, co by mohl říct na seznámení.
„Ahoj, jsem Uzumaki Naruto… těší mě,“ vyzkoušel první, co ho napadlo a sám se podivil tomu, že se vůbec na něco takového chystá. Ale pokračoval, protože nuda je nuda. „Mým snem je být…“ Naruto se zaskočil. Hlavou mu pořád prolétávala ta slova jako mouchy a nemohl se jich zbavit. Ty tři slova. Ale žádné cítění, proč se tak rozhodl. Nic. A pak se před ním objevilo několik obrazů jako v nějaké galerii. Až se jeden z obrazů rozzářil a zabral veškeré místo v Narutově mysli. Stál tam on a usmíval se jako nikdy. Mohlo mu být tak osm. Ano osm, to číslo si dobře pamatoval, byl to rok, kdy poznal důležitou osobu. Ale na tu osobu si nemohl vzpomenout. Něco držel v ruce… Byla to obrázková knížka, na které bylo velikým písmem napsáno: „HRDINA“. Mával s ní ve vzduchu a celý zářil štěstím. A pak začal mluvit. Nejdřív mu nerozuměl, ale protože jeho osmileté Já opakovalo to slovo pořád dokola o nic nepřišel.
„Tekanoshi koukej! Koukej, co jsem našel,“ volal na někoho a stále se usmíval.
To jméno mu bylo povědomé, chtěl ji vidět… Tak moc ji chtěl vidět, ale celá představa se najednou rozplynula. Místo toho mu naskočila nová vzpomínka. Slunce už bylo skoro za obzorem a on stál na kopci. Vypadal zamyšleně a zrak upíral na nebe, na kterém si bezstarostně pluly obláčky.
„Naruto,“ vyslovil dívčí hlas jeho jméno a tím ho vytrhl z přemýšlení. „Slibuješ mi to?“ zeptala se ho jemným hláskem.
Naruto nasadil svůj typický výraz
„Ano… Slibuji, slibuji, že se jednou dostanu tam, kde jsem se narodil a stanu se někým, kdo existuje jen v knihách a starých historkách.“ Znovu upřel zrak na to podzimní nebe, které mělo barvu jejich vlasů. Na to krásně oranžové nebe. Pak odtrhl zrak a podíval se na ni. Byla roztomilá a vypadala tak nevině, jak jen si ji pamatoval. Ano, už si vzpomínal, proč se rozhodl být tím, čím chce být. To kvůli ní…
Naruto se vrátil zpátky do reality. Hodiny stále ukazovali pět minut před osmou hodinou. Se svou intuicí vyrazil vpřed, až došel na konec chodby.
Do třídy do které měl namířeno, vletěli jako střely nějaké dvě holky. Vešel. Celá třída byla zaplněná jeho novými spolužáky. Všichni sedli po dvou, nebo po více a povídali si. Zrak mu utkvěl na těch dvou vichřících, které vletěli těsně před ním do třídy. Jedna měla dlouhé blonďaté vlasy a druhá zase dlouhé růžové vlasy. Obě dvě se na sebe dívali vražedným pohledem a hádaly se. Naruto je raději opatrně obešel a podíval se po volném místě. Narazil však jen na jedno. Seděl tam kluk s havraními černými vlasy a kolem sebe vyzařoval temnou auru. Naruto však byl plně nabit optimizmem a tak si přisedl.
Kluk se na něj ani nepodíval.
Naruto se znovu začal rozhlížet po třídě, až ucítil, že se na něj někdo dívá. Otočil se. O dvě lavice dál za jeho zády seděla holka. Jakmile si všimla Narutova pohledu, celá zrudla a odvrátila pohled. Naruto z ní však nespouštěl oči. „Je nádherná,“ pomyslel si.
Měla dlouhé tmavě modré vlasy a jemně nafialovělé oči.
Naruta vytrhlo ze snění až hlasité prásknutí dveří a příchod jejich učitele.
„Takže,“ promluvil, „máme tu mezi námi nového žáka a přestože, je už konec roku a blíží se maturita, Tsunade-sama prohlásila, že je dostatečně kvalifikovaný, na to aby se stal geninem, a proto byl přiřazen k vám do třídy.
„Heee, to není fér,“ protestovala většina třídy.
Naruto se postavil, aniž by ho učitel vyvolal a spustil: „Mé jméno je Uzumaki Naruto! A jednou budu Hokagem všech kagů!“
Všichni spolužáci, tedy kromě jeho spolusedícího a ještě jednoho kluka, který spal na lavici na něj koukali. Do té doby, než se nějaký hnědovlasý kluk s trojúhelníky na tváři začal smát, protože pak se k němu přidali další.
„Ty-ty chceš být Hokagem všch kagů? A co to jako je? Hokage, který vládne nade všemi kagi?“ zeptal se ho ten kluk a dusil se u toho smíchy.
Naruto se cítil trochu trapně, ale i tak mu bez zaváhání odpověděl: „Ne, je to někdo, kdo se stane Hokagem a bude chránit všechny ostatní vesnice a ten někdo budu JÁ,“ řekl plný odhodlání a ukázal na sebe.
„Ts, snít o míru v téhle už hnijící Zemi je směšné. Vždy se najde někdo, kdo si jen tak přijde a zničí celou vesnici, bez ohledu na to, že v ní někdo žije. Jak bys mohl TY něčemu takovému zabránit, jsi směšný,“ promluvil konečně jeho spolusedící.
A i přes to, že to řekl, tak v něm Naruto cítil tu oporu, jako by říkal: „Oukej, až začneš, zavolej, pomůžu ti, zní to zajímavě.“
„Zabráním, to slibuji! Já se svého snu nevzdám!“ řekl mu Naruto a posadil se. Až teď si všiml těch jiných pohledů, než jen posměšných a pobavených. Byly to pohledy plné nenávisti a zloby. Utlačovali ho, jakoby byl jiný. Skoro stejné jako tenkrát. Ale v něčem mnohem jiné.
„Dnes vám skončí vyučování mnohem dřív, můžete jít domů… tedy kromě tebe Naruto,“ řekl učitel a rukou naznačil, aby šli všichni pryč.
Všichni žáci kromě Naruta se začali zvedat a bez jakékoliv komunikace vyšli ven ze třídy a později i z Akademie, kde se rozprchli do svých domovů.
„Něco ti musím vysvětlit Naruto, ale napřed se ti představím… Jmenuji se Iruka a budu na týden tvým učitelem.