Cesta, která nekončí 30

Mladá dvojice procházela uličky menšího, ale rušného ochodu. Blondýnka před sebou tlačila vozík s malým dítětem. Holčička vždy sáhla dolů a vytáhla něco z nákupu, pak to začala osahávat a nakonec tím mlátit do své mamky.
„Yuki! Přestaň! To není hračka!“ rozčilovala se na mimčo a vyrvala mu z ruky balík Pampresek. Holčička se uraženě zašklebila a za trest nevěnovala své matce nejmenší pozornost.
Blondýnka protočila panenky a otočila se směrem vzad. „Shikamaru! Nestůj tam, sakra, a pohni! Budu potřebovat pomoct! Nemůžu vykládat na pás a přitom hlídat tvoje děcko!“ rozkřičela se na muže stojícího u chladících pultů s masem a uzeninami, když přijížděla k pokladně. Ten sebou vyděšeně trhnul a postavil se do pozoru.
„Joooo, promiň. Už du,“ odpověděl pokorně a svěsil hlavu. Věnoval jen jediný, poslední pohled všem těm lákadlům a odkráčel.
„Hm.. někdy bych zas měl zajít s Choujim na grilovačku. Dost mi to chybí a potřebuju voraz. Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Vlastně… proč jsem s ním v poslední době nikam nešel?“ zastavil se při téhle zapeklité úvaze a nepřítomně zíral do podlahy. Blondýnka už stála u pokladny a její druhá polovička pořád nikde. Když ho viděla stát jak tvrdý Y a čučet do blba, na čele jí vyskočila pulzující žilka.
„Shikamaru! Dělej!“ probudil ho její hlas z tranzu a byl zpět v realitě. Otrávěně našpulil rty. „Hm, jo. Už si vzpomínám.“
Shikamaru se nakonec dobelhal až ke své šťastné rodince a hlídal malou Yuki, aby neprovedla ňákou neplechu. Párkrát se pokusila ukrást žvýkačky z pultu, ale bylo to dost nápadné na to, aby to bystrý taťka včas zaregistroval a zabránil zločinu. Ale po několika marných pokusech žvejky raději přihodil na pás k ostatnímu zboží, což neuniklo pozornosti jeho drahé manželky.
„Ale no tak, Tem. Jsou to jen žvejkačky…“ prohodil nevinně při zahlédnutí blesku, který vyšlehl blondýnce z očí.
„A k čemu? Ani nemá zuby.“ Shikamarovi stekla po tváři kapka potu.
„Nikdo neřek, že je musí žvejkat, stačí jí, když je bude mít.“ Temari nakonec svou snahu vzdala a hodila všechen nákup do tašky. „Jaká dcera, takovej fotr!“

Neji a Tenten šli mlčky hlavní ulicí. Původně byl plán vrátit se za ostatníma, ale v tomhle jejich… no… řekněme… změkčilém stavu to nebylo moc moudré. A tak si dali menší procházku.
Tenten hleděla na Nejiho jako na anděla, s hvězdičkama v očích.
„Doukáže bejt neskutečně protivnej, ale nemůžu si pomoct! Je prostě skvělej chlap! He! Můůůůj chlap!“ šeptala jí dušička a ona se nad tou představou vrtěla radostí. Nejimu přišlo její chování divný. Napomáhal tomu fakt, že Ten už deset minut neřekla ani slovo – to si Neji vždycky myslel, že je nemožný – a jemu to jednoduše přišlo podezřelý.
„Hraješ se mnou bobříka mlčení?“ snažil se nahodit vtipně a zároveň zjistit, co má Ten za lubem. Ta se ale jen nadšeně otočila za jeho hlasem a zamrkala ve stylu štěněte. Neji na okamžik strnul, pak zpozoroval, že se mu do obličeje hrne krev a stočil tvář pryč. Potřeboval chvíli, aby se vzpamatoval a nasadil svůj obvyklý výraz. Když se mu to povedlo, snažil se opět zažehnout jiskru hovoru.
„Eeeehmmm… Tenten?“
„Hm?“ pípla, stále ponořená do představ. Nejimu moc nevěnovala pozornost. V tu samou chvíli si ji on zároveň prohlížel a jeho tváře znova nabíraly růžový nádech. Tentokrát to nechal plavat.
„Něco ti chci říct,“ řekl a jemně ji chytil za pravé předloktí, aby ji zastavil, kdyby náhodou zas nevnímala. Pomohlo to, zastavila se a čekala na jeho slova. Ale on jakoby v tu chvíli ztratil hlas. A stejně to bylo jedno, neměl v plánu cokoli říkat. Chtěl se na ni jen dívat. A možná i…
Pohlcený v okamžiku mu mozek vyslal do těla elektrický proud a jeho pravá ruka se lehce dotkla Tenteniny tváře. Jeho tělo se pak zničeho nic naklonilo dopředu a rty se začaly přibližovat k těm jejím.

„Mám všechno?“ zvolala Temari, když všichni vylezli z ochodu a letmo se dívala do tašek s nákupem, zatímco Shikamaru choval malou Yuki.
„Doufám, že si mluví pro sebe. Já fakt nevim, co všecko tu chtěla,“ modlil se v duchu k Jashinovi, vlastně ke komukoli a čekal, až se Tem dohrabe. Přitom čekání stačil zkontrolovat, jestli Yuki něco nepotřebuje a pak vzhlédl k obloze. Zklamaně zjistil, že je úplně čistá – bez mraků – a to mu na náladě nepřidalo. Nakonec pohledem bloudil po ulici. Lákala ho vůně ze stánku s grilem nebo se zmrzlinou, která by se v tomhle počasí vážně hodila. Nakonec letmo přejel očima po mladé dvojici, co vypadala zabraná pouze do sebe. Shikamaru si povzdechl. „Chjo, ty se maj! Nepamatuju si, že bysme takle cukrovali my dva s Temari. Ani když jsme si spolu začali! Teda, ne že bych o to ňák zvlášť stál. Jsem přece chlap! Ale… rozhodně by to bylo příjemnější, než každej den života dostávat rozkazy jako od Hokage,“ zalitoval se při pomyšlení na svou situaci, která se s ním bude táhnout už navždycky a ještě jednou si prohlídl zmiňovaný pár. „Jojo, kéž bych –.“ Najednou mu po těle přeběhl mráz. Pozorně si prohlídl dvojici a nebyl si jistý, jestli nemá halucinace. Na chvíli zapomněl všecko ostatní, že mu dítě málem vypadlo z náručí, ale vzpamatoval se a nejdřív ze všeho zaťukal na Temari. Když nereagovala, začal ji do ramene přímo mlátit.
„Co zas chceš, bože?! Já tu něco dělám!“ odsekla naštvaně, ale Shimarův pohled směřoval stále do dálky a tak se Temari zaměřila na stejný bod. Jakmile její oči zahlédly to samé, strnula v údivu a upustila tašky s nákupem.
„Ale vždyť… říkali, že…“

Těžko říct, komu v tu chvíli bilo srdce rychlejc. Tenten možná byla v klidu trochu víc, protože nečekala, že by tohle Neji udělal, ale na druhou stranu… to nečekal ani on. Ale jak to bývá ve všech romantických filmech, kdy se každej na tuhle chvíli třese jak babka na důchod, i tady se muselo něco připlést do cesty. A to přesně ve chvíli, kdy se jejich rty navzájem letmo dotkly.
„Tenten!“ zaznělo ulicí jméno brunetky. To ji vylekalo, protože si uvědomila, že zatím tu o ní ani o zbytku dívčího kvarteta nikdo neví. Totéž došlo Nejimu a tak oba hledali v davu lidí. Moc dlouho to netrvalo. Rodinka postávající před vchodem do obchodu nebyla příliš přehlédnutelná. Oběma se naskytl pohled na své dávné přátele. Stáli tam zaraženě, nechápavě, trochu vyděšeně. A pak si Ten všimla lesknoucích očí blondýnky. A sama na tom nebyla o moc líp. Nemyslela už na nic a za svou přítelkyní se rozeběhla. Temari zůstala na místě nevěřícně zírat. A než si to stačila uvědomit, skočila jí Tenten kolem krku. Jakmile to Tem došlo, objala její třesoucí se tělo a rozbrečela se kamarádce na ramenou.
„Tak ráda tě zas vidím!“ zašeptala Ten těsně před tím, než se rozbrečela taky a zpevnila stisk ještě víc. Temari odpověděla až za několik okamžiků.
„Myslela jsem, že jsi-.“
„Já vím,“ zarazila ji, „je to dlouhé vyprávění. A hloupé. Ale všechno se dozvíš, slibuju. Promiň,“ snažila se ji uklidnit a zastavit její pláč. Docela se to povedlo. Temari se od ní na kousek odtáhla a spojila jejich pohledy. Usmála se a pak se znova zarazila. „A ostatní?“ pronesla strachuplně, ale zároveň nadějně. Tenten vykouzlila optimistický výraz a Temari měla jasno. Znova svou přítelkyni objala a pak už byla v klidu.
V tom celém shonu stačil Neji dokráčet k Shikamarovi, který celou situaci jen nevěřícně sledoval. Poplácal kamaráda po rameni a věnoval mu úsměv ala: Všecko je v pohodě. Jakmile se ze všeho oklepal, úsměv mu vrátil a následně se radostně zazubil i na svou dceru. Ta ho poplácala po obou tvářích, jakoby z toho všeho měla sama radost a přitiskla se k taťkovi ještě blíž.
Když se holky trochu uklidnily, využil Shikamaru příležitosti, vrazil Nejimu Yuki a sám si od Ten vynutil objetí.
„Vy jste nám teda dali,“ vydechl úlevou a radostí. Ten ho poplácala po zádech.
„Vím. Je mi to líto,“ pípla mimoděk a lehce se odtáhla. Shikamaru se kousl do rtu.
„Ino?“ zeptal se zvědavě, aby se skutečně ujistil.
„Moc ráda tě uvidí,“ plácla ho po tváři, skoro přesně jako před chvílí jeho vlastní dcera, a otočila se na Nejiho s otazníkem v očích.
„Můžeme vyrazit?“ pronesl k ostatním a vrátil Shikovi Yuki. Všichni se po sobě podívali a rozhodně přikývli.

Sakura a Sasuke seděli opření o strom, každý z jedné strany. Sakura se trochu styděla po tom, co před ním po tolika letech zase brečela. Jakoby se snad vůbec nezměnila. Ale přesně v to on doufal. Nečekaně se k ní přes rameno otočil.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se starostlivě. Půl hodiny ticha v něm vážně vyvolávalo dost úzkostné pocity.
Sak se stále věnovala depresivnímu okusování nehtů a odbyla jeho otázku prostým: Hmmm. Sasuke se vyčerpaně svezl zpátky a založil si ruce na hrudi.
„Z čeho jsi tak vydeptaná?“ pokračoval ve výslechu. Chtěl ji alespoň trochu rozmluvit, i kdyby to znamenalo, že na něj bude celou dobu jen nadávat. Stálo to za to.
„Z toho tvýho vyptávání,“ zabručela nepříjemně, ale pořád klidně. Sasuke naštvaně našpulil rty a zničehonic skočil přímo před ní.
„Můžem dělat něco, u čeho mluvení nebude zapotřebí. Bude ti líp?“ mrkl na ni spiklenecky a čekal na její reakci. Sak upustila od úst svou ruku a zadívala se na toho děsnýho provokatéra. Natáhla pravou ruku a tou si ho přitáhla k sobě. Nutno podotknout, že takovouhle rekaci nečekal ani za nic a tak se jen vezl. Když byl dost blízko, Sakura do něj zapřela nohy a vší silou ho odkopla. Zastavil se až o protější strom a horkotěžko se zvedal. Největší nevýhodou bylo jeho překvapení. Sak vyskočila na nohy a prokřupala si prsty.
„Jak chceš,“ usmála se a šla blíž k němu. Sasuke se vyděšeně vyhoupl nahoru a začal máchat rukama.
„Ale já tohle nemyslel!“ bránil se zoufale. To ji ale nezajímalo.
„Ne? Nevadí, nápad to není špatnej.“ Jakmile dořekla, rozeběhla se směrem k němu s pravačkou zaťatou v pěst. Sasan začal panikařit, ale vzpamatoval se včas.
Sakura mu zasadila úder, což ji samotnou překvapilo, ale údiv zmizel ve chvíli, kdy se Sasuke rozplynul v páru. Než stačila něco udělat, skutečný Sasuke ji popadl zezadu a chytil ji ruce. Chvíli se vrtěla, ale pak to vzdala. Byla to stejně spíš provokace, než chuť ke skutečnýmu boji.
„Kdy jsi stihnul udělat klona?“ zeptala se zvědavě, už v klidnym stavu. Usmál se.
„To bys chtěla vědět, co?“ poškádlil ji a opřel si hlavu o její rameno. Pravda, vařila se v ní krev, ale věděla, že dohadovat se s někým, kdo s ní dokáže manipulovat pouhým provokativním pohledem, by moc ovoce nepřineslo.
„Pořebuju psychologa,“ našeptával jí vnitřní hlas a ona na chvíli zapřemýšlela, jestli by to vážně neměla prubnout. Koutkem oka zkontrolovala Sasukeho xicht a zašklebila se. „Hm, spíš rovnou předmanželskou poradnu.“
„Sasuke?“ pronesla jeho jméno až podezřele laskavým tónem. Oslovený zvědavě zvedl hlavu z jejího ramene a nahlonil se víc k její tváři. „Šel bys se mnou na rande?“

Mezitím, jedna čtveřice už dávno dřepěla v doupěti kluků. Uvědomění, že poslední dny nedělaj nic jinýho, jim přišla dost zoufalá. Ale samozřejmě, stres z toho všeho udělal svoje a psychickou sílu všech vyčerpal na absolutní nulu. Bylo to znát – Ino a Sai usnuli v objetí v posteli. Hin a Naru zatím vedli velice inspirativní konverzaci.
„Cože? Ty do ramenu nedáváš maso?!“ zděsil se Naruto při jejím sdělení a mrtvolně se svezl ze židle na podlahu.
„Hele, to nebyl můj nápad. Ino věčně mlela o tý svý dietě a ze Sakury byla jednu chvíli skoro vegetariánka. Musela jsem se to naučit zvládat i bez toho.“ Nevypadalo to, že by Naruta její vysvětlení uklidnilo. Pořád se třásl hrůzou.
„Ale hele, je pravda, že moc masa není zdravý!“ dupla si tentokrát.
„Houby! Jsou v tom bílkoviny!“
„A přemejšlel jsi někdy nad tukem?! A solí?!“
„To je vedlejší! Za tu chuť to stojí!“
„Hm…“ rezignovala Hin nakonec. Byla si vědoma, že co se ramenu týče, Naru je naprostá jednička, ale… nechtěla se vzdát.
„Fajn, a co takle, kdybych ti tu svou verzi někdy předvedla? Vlastně, můžem se klidně vsadit, čí bude chutnat líp,“ mrkla vychytrale a byla si jistá, že tahle nabídka se odmítnout nedá. Narutovi se zaleskly očka.
„A o co?“ Hin se zamyslela. Nebo to spíše předstírala. Dávno měla tip.
„Kdo prohraje, musí splašit Sasukeho bilý trenky a vyprat je s červeným prádlem,“ rozhodla vítězně a čekala, co jí na to řekne. Naru lehce zbledl při přestavě, jak prohledává Uchihovy šuplíky s intimním prádlem, ale hned tu myšlenku zahnal.
„Platí!“ odsouhlasil a podal Hin ruku. Ta se usmála a před tím, než mu podala svou, plivla si na ni. Naruto zíral s čelistí u země.
„No tak, takle si slibujou správný chlapi. Nebo jsi snad bačkora?“ popíchla ho a zvedla obočí. Naruto nasadil rozhodný výraz, trochu váhavě si plivl na tu svou a hned ji natáhl k Hinatě a stiskl.
Hin se blaženě usmála. Pocit vítězství vážně milovala. „Domluveno,“ zazubila se. Ale Naruta trápila ještě jedna otázka.
„Jak tě tohle vlastně napadlo?“
„Hm, jen vzpomínka. Jednou jsem tohle nechtěně udělala, když jsem vám prala. Pamatuješ? Jak jsme celej tejden bydleli všichni v Sasukeho bytě a jen sledovali filmy a cpali se vším možnym? No, tak já jsem o víkendu prala, co po nás ten tejden zbylo no a… Sasuke byl jedinej, kdo měl něco bílýho a mě se to nechtělo třídit,“ zazubil se nevinně a pokrčila rameny. Narutovi začaly cukat koutky.
„Jaktože o tom nevim?“
„Myslíš, že by se s timhle někomu pochlubil?“ vysvětlila jednoduše. Naru musel uznat, že má pravdu.
„Ale hele, růžová mu vážně sedla. Se Sakurou mu to bude slušet,“ zaradovala se nad tou představou, i nad vzpomínkou na dávné časy.
„To mi připomíná… kde furt jsou?“

Zatímco Sakura odemykala dveře od Hyuuga sídla, Sasuke si ji pořád nedůvěřivě prohlížel. Sice na její nabídku v zápalu vášně kývnul, ale pozbytek cesty ho ubíjela myšlenka, že si najivně myslel, že za tím nic nebude. Nejvíc se teď děsil toho, co přijde, až na to rande fakt dojde.
„Debil, debil, debil, debil! Já se musel zbláznit! Tohle není normální! Ne, tohle FAKT není normální!“ rval si pomalu vlasy a tvář mu bledla hrůzou.
„Tak jdeš?“ houkla na něj Sak, když mu držela otevřené dveře.
„Eh, jasně,“ oklepal se a udělal krok vpřed, ale zastavil ho hlas volající jeho jméno.
„Sasuke!“ Otočil se za hlasem. Věděl moc dobře, komu patří. Měl pravdu. Směrem k němu cupital Neji s Tenten po boku. A pak za nimi…
Nebyl si úplně jistý, jestli dobře vidí a tak přimhouřil oči. Přišlo mu to rychlejší než zapínat sharingan. A teď už měl jasno.
„Shikamaru? Temari?!“ zazářila mu tvář, nejdřív překvapením, pak radostí. Chtěl upozornit Sakuru, ale té stačilo zaslechnout z jeho úst dvojici jmen a okamžitě se procpala štěrbinou mezi ním a dveřmi. V dálce vyhlížela zmiňovanou dvojci a skutečně… byla tam!
Sakuře se zasekl v hrdle hlas, když chtěla zakřičet a tak to vzdala, a rovnou se za přáteli rozeběhla. Nejiho a Ten oběhla a vrhla se Shikovi i Tem kolem krku. Nadšením málem umačkala malou Yuki, ale na to hned Shikamaru upozornil.
„Sakuro!“ mačkala ji Tem v náručí a zároveň se nemohla přestat nahlas smát.
„Takže už to víte?“ vyhrkla růžovláska nadějně a zkoumala jejich výrazy.
„Že nejste pod drnem, to jo, ale zbytek nám je záhadou,“ ujal se slova tentokrát taťka a podrbal se za uchem. Na to ale hned schytal jednu pořádnou od své ženy.
„Au!“ zastěžoval si. „Ale samozřejmě, to už je vedlejší,“ nasadil andělský obličej a doufal, že teď z povědomí všech zmizí. Sakura se nad tím jen pousmála a ukázala na sídlo.
„Všechno se dozvíte, neboj! Tak už pojďte, ať vás viděj všichni!“ popostrkovala oba vpřed. U dveří už se se Shikamarem vítal Sasuke. Přestal ve chvíli, kdy ho Yuki začala tahat za jeho pěstěné vlasy. Neji a Tenten zůstali vzádu. A přiblble se culili.
„Je to fajn, co? Všecko se vrací zpátky,“ zářila Ten. Neji měl radost už jen z jejího nadšení.
„To jo. Mimochodem,“ odkašlal si, „něco jsme nestihli.“
„He?“ otočila se na něj nechápavě, ale než stačila dostat vysvětlení, Nejiho rty už ji líbaly. Po prvotním šoku zahodila starosti a otázky za hlavu a připoutala se k téhle chvíli.
„Vážně… všechno je zas zpět.“