Banda tupců 17

Ráno před koupelnou.
„Konan, pohni zadkem!“ přešlapoval Deidara nervózně před koupelnou a drbal se na zádech.
„No dovol Bárbíno? Nejen žes nám včera spotřeboval veškerou teplou vodu, ale navíc seš hrubý k dívkám,“ obdařila ho zmiňovaná pohlavkem a zaujala místo v jeho zorném poli.
„Počkat! Když ty jsi tady...“ tvořil umělec ve své blonďaté hlavě rovnici, „nemůžeš být uvnitř.“
„Ty seš fakt blondýna,“ naoko se usmála.
„Díky,“ usmál se na ni Dei „Ale kdo je pak uvnitř?“ namáhal dál blonďák mozkové závity.
„Nevim... Itachiho jsem celý ráno neviděla...“
„Koukej vypadnout z koupelny, ty slepej sharingane!“ začal opět bušit do dveří. Žádný účinek se ale nedostavil. „Ty jsi snad k tomu všemu ještě ohluchnul!“
„Deidaro...“ chtěla ho Konan na něco upozornit, ale blonďáček byl zaneprázdněn vymýšlením nadávek. „Deidaro!“ chytla ho za culík, čímž získala jeho pozornost „Poslouchej!“ V nastalém tichu bylo slyšet šplouchání vody a dětinské pobrukování. Sem tam bylo možno rozpoznat slova jako moje oranžová kačenka, lodička či ponorka.
„Tobi!“ došlo oběma zároveň.
„TOBI! Vylez okamžitě ven nebo poznáš moje nejdokonalejší umění a dostaneš ...“
„Mojeee ... kačeeenko roztomilá ... tolik si mi chybělaa...,“ byl zevnitř slyšet zpěv Tobiho typickým kňouravým hlasem a do toho občas zapískala gumová hračka.
„A dost! Srandu si ze mě dělat nebudeš ty oranžovej zmetku!“ vykopl už dosti naštvaný Dei dveře a jal se Tobiho zavraždit. Konan ze zvědavosti nakoukla s tím, že třeba toho otravu uvidí bez masky. Ovšem maskovaný zůstával maskovaným i ve vaně plné hraček a pěny, pod kterou se zrovna snažil skrýt. Konanino tušení, že by mohla vidět něco, po čem rozhodně netoužila, ji posílalo pryč. Když odcházela stačila si ještě všimnout Itachiho, který se celý špinavý od hlíny, s větvemi ve vlasech, mrmlající něco o debilním Sasukem a nějakém hloupém pralese začínal svlékat do vany a připravoval se vejít dovnitř.. Za chvíli mohli všichni přítomní z bezpečné vzdálenosti slyšet jen vyděšený křik všech tří... mužů? Ehm... Osob...
„Zatraceně Deidaro co tu zas děláš!!!“ bylo možné slyšet Itachiho překvapený hlas, který následně vystřídalo Deidarovo chroptění „Chtěls mi ukrást zbytek teplý vody coo??? No počkej ted tě uškrtím touhle sprchovou hadicí a ...“
„Itachi-san?“ vynořil se před nimi Tobi zpod bublin a ihned zaostřil na nově příchozího.
„TOBI!“
„Itachi-san ... spadl vám ručník.“
„Zatraceně,“ zděsil se Ita když zjistil že je v koupelně jako jediný zcela nahý.
„Itachi-san vy...,“ začal Lízátko a třeštil na něj oko „...máte nádherný ...“
Za chvíli Deidarovo chroptění vystřídal Tobiho křik a následné chroptění maskovaného.

***

V šéfově kanceláři.
„U sta božích pírsů! Mě z nich asi praskne hlava!“ nadával směrem k hluku venku Pein, přičemž jednou rukou si přidržoval studený obklad na hlavě a druhou se ohnul do zásuvky svého pracovního stolu pro cihlu s přilepeným kusem papíru na kterém stálo *BOŽÍ SOUD*.
„Neštvěte ...,“ otevřel okno a mrštil cihlou přímo na přístřešek koupelny „...Boha!!“
Za chvíli byl z venku slyšet blonďákův jekot a Itachiho „Kdo to po mě hodil, Tsukuyomi!“ Vzápětí ven vyběhl Tobi a rukama si přidržoval obří bouli na hlavě.
„Konečně boží ticho,“ složil se zrzek unaveně do křesla a tentokrát prohledával zásoby s léky „Kde mám svůj Antistres?“
Zrovna když si vůdce sypal pilulku do úst, vtrhla do vnitř Konan s tak šíleným výrazem, že Pein v překvapení spolkl celou láhev s práškama.
„Který idiot ...“
„Gwahhh-ugh.“
„...nasypal zase ty slimáky do kadibudky?!“
„Guh-kuck.“
„Zrovna sem si na jednoho sedla, Peine! Nevíš o tom něco?!“
Teprve až když celý fialový šéfík se držel za krk a ukazoval si na záda, všimla si že je něco špatně a dala mu jednu osvobozující herdu do zad.
„Á promiň, já si nevšimla,“ začervenala se modrovláska a chtěla svého partnera obejmout, ten se však vyděšeně skrčil křečovitě držíc si svůj studený obklad.
„Nee, už mě prosím nemlať!!!“ vyjekl.
„Ale to ...,“ než stačila dokončit, byl už milý vůdce mezi dveřmi a se slovy „Jdu zkontrolovat tu kadibudku,“ zmizel.
Konan zůstala v pokoji sama s ptačí klecí ve které na ní tiše zíral papoušek Pepík.
„Chjo ten Pein,“ vzdychla a podívala se z okna „Jen co něco provede, a pak je za to potrestán, tak místo toho aby to bral jako správný chlap tak uteče a zdrhne.“
„Nesmíš se na mě zlobit, přeci jen sem v poslední době stále ve stresu. Nejprv Zetsu a ted i ty Tobiho blechy. Uřídit takovou bandu tupců je výkon i pro Boha,“ ozvalo se jí za zády.
„Peine ...,“ otočila se šťastně a chtěla ho obejmout, ale v pokoji nikdo nebyl „Kde si? Kam ses zas schoval?“
„Schoval? Já sem tu přeci celou dobu.“
Konan se otočila po hlasu a nevěřila vlastním očím.
„Co TO dopr. má jako znamenat!!!“
„No co koukáš. Teď už znáš pravdu,“ ozvalo se z papouškových úst.
„Pepík je pravý velitel Akatsuki?“ zírala vyjeveně na ptáka v kleci „To vysvětluje mnohé proč jde tahle organizace k šípku, když jí řídí takový malý opelichanec,“ a štouchla nevěřícně do klece.
„Můj ty bože,“ zakroutil hlavou papagáj „Podívej se pořádně, už to vidíš?“
Teprve teď si modrovláska všimla že má Pepík v sobě zapíchané jakési černé tyče a v očích se mu blýskal Rinnegan.
„Peine! Snad si ne...“
„Anooo“ zasmál se ďábelsky lídrovým hlasem papouch „Jsem Peinova sedmá sféra! A nutno dodat že ta nejroztomilejší,“ dodal s šibalským výrazem v zobáku.
„Tak co ty na to? Líbí se ti moje barevné peří, stojí mi hezky chocholka, mám...“
„TY PITOMČE! Cos to tomu chudákovi provedl!“ ječela Kon a začala s ním třást jako o závod „Tohle je týrání zvířat!“
„Kdy-kdy-když mě mě pu-pustíš n-na z-zem tak ti t-to vy-vysvětlím!“
Na to Konan Pepíka pustila na zem a naštvaně si dupla „Noo tak to si vyslechnu.“
„Noo začalo to tím když mi Zetsu ukradl Pepíka a chtěl si ho uvařit,“ začal hrdě vysvětloval papoušek „Nemohl sem dovolit aby se to opakovalo, tak sem si z něj udělal další sféru abych měl vše víc pod dohledem. Ale má to i dvě hlavní výhody!“
„A to jaké?“ zeptala se pochybně Kon.
„Za prvé o sobě konečně mužu říct "Šéf je nejlepší!" a za druhé...,“ blýsklo se opeřenci šibalsky v oku „... mám povolení vstupu na kterékoliv místo v tomto sídle a povolení shromaždovat informace o kterémkoli členovy. JSEM sedmá Peinova sféra - sféra kecání a sledování.“
„Cooože?“
„Slyšíš dobře Konan. Od teď mám vysadní právo i tebe sledovat kamkoliv půjdeš!“
„I do koupelny?“ zeptala se s podivným výrazem modrovláska.
„To hlavně,“ zašklebil se papouch a spustila se mu krev ze zobáku.
„Dobře tak jdeme!!!“ chytla Pepíka za perutě a táhla ho ke dveřím.
„A-a kam?“ zeptal se vyděšeně pták.
„Co myslíš? Promluvit si s vaším hlavním tělem!“ řekla rozhodně.
„A-ale to nemůžeš, nejsem...“
„ZKUS mě zadržet!“

***

U vchodu na půdu.
„Tady to není!“
„Zmlkni prcku a nepokoušej se z toho vymluvit!“ štěkla Kon a začala šplhat po dřevěných schodech vzhůru. Když otevřela padací dveře a vklouzla dovnitř, byl pak slyšet všude po sídle její naštvaný hlas:
„NAGATO!“

Poznámky: 

Tak a je tu 17-tka. Se spoluautorkou se nám ho povedlo jakžtakž sesmolit na poslední chvíli, ale snad se bude líbit. Co dodat? Snad jen že jsme si vyměnili stráže a pár dílů teď vydám já a po čase si to zase přehodíme .
V příštím díle se můžete těšit na samotného Nagata a jeho povedenou skupinu sfér.

POZOR! Spoiler!

Menší věnování uživateli MayaGaara za trvalou podporu a vůli nás dokopat opět rozjet povídku .