Banda tupců 18

Na půdě.
„Nagato, kde seš? Okamžitě vylez!!!“ dovolávala se Konan po nepřítomném „Myslím že sis u mě asi něco zapomněl,“ a na důkaz zvedla pravačkou něco co připomínalo třesoucí se opeřenou kouli. „Hele neštvi mě, jestli okamžitě nevylezeš, tak ti okamžitě přestanu posílat po Peinovi tvoji dětskou výživu!!!“ vyhrožovala.
Když viděla že ani tato výhružka nemá účinek, rozhodla se prozkoumat všudypřítomnou tmu okolo.
Po chvíli zkoumání půdního podkroví a odhánění všudypřítomné havěti zaslechla nedaleko sebe dupot něčích nohou.
„Kdo je tam?!!!“ nasadila obrannou polohu.
„Ne tak zhurta, kdyť už jdu ... to nevíte že je tu zákaz křičet?“ na to se vynořila ze tmy mužská postava s ryšavými vlasy a podivně přísným pohledem ve tváři.
„Zákaz křičet?“ podivila se Konan „Vždyť tohle je přeci jen pitomá půda, nevidím důvod proč by tu měl být zákaz kři...“
„Ale je vidíte?!!!“ vyjel na ní zrzavý bručoun a chytl jí za ramena a otočil jí přímo proti stěně nad poklopem s velikým nápisem *Zákaz křičení, kašlání, hlasitého prdění, kýchání, vyzvánění mobilu ...*
„To neumíte číst, milá dámo?!“
„... smrkání a krkání, kdo neuposlechne dostane tělesný trest a pokutu ve výši 3 000 jenů,“ dočetla dlouhý spis nepovolených zvuků modrovláska "Je mi to jasné, už nebudu ...“
„Psst, tady je zakázáno i hlasitě mluvit!“
„Cooože, jak to myslít-?“
„Pssst!!!“
„OK, tak teď nekřičím ani nijak nahlas nemluvím,“ oznámila otráveně neznámému a začínala si ho podezřívavě prohlížet „Můžete mě prosííím laskavě pane Neurotiku dovést k jistému člověku jménem Nagato?“
„Jaký je důvod návštěvy?“ zeptal se přísně zrzek a vytáhl s kapes pláště jakýsi poznámkový blok.
„CO TO MÁ ZATRACENĚ ZNAMENAT, COPAK SEM NA NĚJAKÉ KONTROLE, ŽE MUSÍM ...!!!“
„Pssssst!!“
„... udávat důvod návštěvy?“ zmírnila hlas Konan a pomalu se jí objevoval tik v oku.
„Vážená tohle je paragraf, zákon chceteli-li a ten musí dodržovat všichni bez vyjímky!“ nasadil muž důležitý pohled a pokračoval ve výslechu „Ukažte mi prosím vstupní lístek, kartu o členství v Akatsuki a váš životopis.“
„Jakej lístek, jakou kartu?!! Můj ŽIVOTOPIS?! Tak hele chlape, teď mě pustíš dál, nebo dostaneš takovou facku že budeš ještě ošklivější než už jseš!“ začala rudnout Kon a pomalu skládala jakýsi ostrý tvar z papíru.
Osloveného se ale zřejmě proti jejímu očekávání výhružka nedotka. Místo toho vytáhl z druhé kapsy vysílačku „Potřebujeme posily, u sektoru A se nám tu šprajcla duševně nemocná žena, zřejmě nějaká podomní prodavačka.“
„Podomní cožeeee???? Seš mrtvej!!!“
„RUCE VZHŮRU A ANI HNOUT!“ ozvalo se Konan za zády tak nahlas, že leknutím pustila zrzka zpátky na zem. Odkudsi se vynořil další chlápek, tentokrát ale zcela plešatý a pitomým úsměvem ve tváři. Konan už čekala že jí zatkne a odvede na nějaký typ výslechu když tu ...
„Muheehheehhh takhle sem už dlouho chtěl na někoho bafnout,“ smál se plešatý, ale znělo to spíše jako zvuk motorové pily „Lekla ses heheh?“
Konan začala uvažovat jestli je ještě na půdě sídla Akatsuki, či psychiatrické klinice Bohnic.
„Lekla ses hihi? Řekni lekla ... koukám že se ti hrůzou zježili vlasy chacha.“
„To by stačilo, Shurado! Musíme ji přivést k výslechu před šéfa, tak si nech ty svý trapný vtípky pro sebe jo,“ ozval se druhý muž „Nuže vážená, jdeme!“

***
Netrvalo dlouho a trojice dorazila před jakési obří dřevěné dveře, kde se zrzek ujal přerušovávaného vyklepávání vstupního hesla. Za chvíli bylo zevnitř slyšet cvakání zámků a dveře se pomalu otevřely. Mezi nimi stály dvě další mužské postavy. Vyšší s dlouhými vlasy až po pas začala zvědavě okukovat nově příchozí, zatímco menší s dlouhým copem a patkou přes jedno oko neustále kmitala očima mezi Konan, svým parťákem a sebou, přičemž vypadala že se snaží něco porovnávat.
„Vítejte v sídle Nagata, našeho nejjasnějšího Boha ... hned po mě,“ ujal se řeči dlouhán.
„Keciii, nebuď na sebe tak pyšnej, manekýno. Slyšet tě tak šéf tak ti vezme všechny tvý zrcátka a pak se můžeš maximálně tak prohlížet v zablácený kaluži,“ ozval se copatý.
„Co to? Že bych slyšel myš pištět? Á promiň, jsem si tě ani nevšiml jak si nenápadnej, Prcku!!!“
„JÁ NEJSEM MRŇAVEJ!!!“ ječel vztekle oslovený a snažil se dlouhovlasého udeřit.
„Psst!!!“ sykl ryšavý bručoun a výhružně na dvojici ukázal prstem „Jestli se nepřestanete hádat, dostanete oba týdenní trest! A teď když dovolíte rádi bychom prošli.“
Na to se oba zrzci zklidnili, uvolnili cestu a šli pomalu vzadu za naší trojicí. Cestou však ještě Konan za sebou slyšela jak se potichu pošťuchují a občas bylo možné zaslechnout „Jestli mi ještě jednou řekneš, že sem prcek, tak tě nechám sežrat svými summony!“
Asi v půlce cesty k "šéfovi" do modrovlásky odněkud z boku vrazila mohutná zrzavá koule a doslova se jí přisála na plášť.
„Konan-nee-chan!!!“ žmoulal jí radostně ve svém ohromném objetí tlouštík „Taaak ráád tě poznávám, Tendo-nii-san nám o tobě toho tolik vyprávěl. Prej si skvělá kuchařka!“
„Nooo já ...,“ červenala se Kon „Spíše sem byla víš ... eh jak se jmenuješ?“
„Ale mě něco dobrého uvaříš, že jo? Že jo?“ objímal jí tak silně, že měla Kon dojem že zhubne v pasu o několik čísel do mínusových hodnot.
„Kkdyžž m-mi slíbíš žže mě pustíš ...,“ popadala dech.
„Jaj promiň nee-chan,“ zděsil se zavalitý a ihned ji pustil.
„Tak a jsme tady,“ ozval se najednou zrzek bručoun „Teď potichu, a nezapomeňte, že je výslovný zákaz se mu posmívat až ho uvidíte!“
Všech pět zrzavých, jedna modrovlasá a jedno skoromrtvé zvíře v tu chvíli pohledlo na jedny z bočních dveří půdy.
A ty se právě otevřely.

***

Nejprv zaslechli skřípaní koleček a poté i jakési řinčení, že měla Konan chvílemi pocit že se k nim blíží pojízdná sběrna kovošrotu. Nasledně se ze dveří vynořila kostnatá postavička rudovlasého muže na kolečkovém křesle vedená vzadu otráveně se tvářícím Peinem - Yahikem. Ten se chvilku pral s vozíkem a dlouhou dobu nevěděl jak s ním správně vycouvat ze dveří.
-Vrrzzzz-skříííp křup- zastavil se nakonec před nimi hlučně vozík.
„Konan,“ zachrčelo polomrtvě z kostlivého „Já...“
„Nagato? Ty ...,“ zírala modrovláska na svého bývalého kamaráda z dětství, kterého přes deset let neviděla „... vypadáš jako chhh-hih...,“ neubránila se a ztěží přemáhala smích.
„Pssst!!!“ šťouchl do ní zezadu bručoun a ukázal na ceduli přitlučenou na opěradle Nagatova křesla s nápisem *NESMÁT SE POSTIŽENÝM*.
„Já ...,“ nadechoval se k proslovu Nagato „Já ...“
„Ano, Nagato?“ zeptala se s potutelným úsměvem Kon.
„Já ... potřebuju ... potřebuju ...“
Všichni v místnosti očekávali s jakou potřebou rudovlasý příjde, ale když ten měl zdá se potíže i otevřít ústa, ujal se slova Yahiko-Pein:
„Kami-sama ti chce sdělit, že je mu ctí tě vidět po tolika letech a říká že se s tebe stala krásná mladá žena Konan,“ mrkl na ni šibalsky šéfík.
„Konan ... Já ... potřebuju...“
„A taky navrhuje abychom se ti teď všichni co tu stojíme představili,“ dodal hlavní Pein.
„Takže začínám. Mé jméno je Tendo, božská sféra,“ ukázal na sebe vůdce „Mojí hlavní schopností je ovládání gravitace. A to je dost cool.“
„Pro mě si Yahiko,“ řekla Konan otráveně.
„O-ok tak pokračujem, tenhle bručoun tady,“ ukázal na věčně zamračeného Peina „To je Jigokudo, pekelná sféra ...“
„To sedí, dělá tu docela peklo těmi svými zákazy,“ přikývla Konan.
„... jeho hlavní schopností je že dokáže oživovat. Tak dál. Tenhle přerostlý pitomec...,“ ukázal na zmiňovaného, který na něj pořád mával a pokřikoval "Tendo-nii-san!" „...se jmenuje Gakido, sféra hladových duchů. Jeho hlavní schopností je pohlcování veškerých útoků založených na chakře. Jinak je ale úplně neschopnej.“
„Mě přišel docela milej,“ podivovala se Konan.
„Tady ten dlouhán je Nintendo, lid...“
„NINGENDO, Ningendo bambulo!!!“
„Pardon Ningendo, lidská sféra. Jeho hlavní schopností je čtení myšlenek. A taky je to hrozná slečinka.“
„Heh, má recht vidíš,“ zasmál se Pein s copem, načež se na něj Ningendo vražedně zamračil.
„Tak dál, tenhle prcek tady...“
„JÁ NEJSEM MRŇAVEJ!!!“
„OK tenhle kolosální obr tady, to je Chikushodo, zvířecí sféra. Jeho hlavní schopností je přivolávání summonů. No a na konec tohle ošklivé stvoření neurčitého původu,“ vrhl pohledem na plešatého Peina „To je Shurado, sféra hněvu. Jeho hlavní schopností je že dokáže svý tělo přeměnit na na nooo ... věci?“
„Yeeaah holka, to sem já!“ hulákal zmiňovaný na Kon „Dívej mám šest rukou a jeden ocas, chceš vědět na co je používám muhehe?!“
„Díky nechceme,“ vložil se mu do řeči Tendo „Není prý dobré si před jídlem kazit žaludek.“
„Vy jste mi ale partička,“ vrtěla hlavou Konan.
„Úžasné ne,“ zařila očima božská sféra „No a nově máme sedmou sféru, papouška Pepíka a ... a kde vůbec je?“
„Myslíš tohle?“ ukázala modrovláska uzlík peří co držela v pravé ruce.
„Ano,“ začervenal se Pein „Je to sféra ...“
„Kecaní a sledování, vím.“
„Á tak ty už to víš,“ znervozněl zrzek „A vůbec co se mu stalo?“
„To co se stane každému, kdo se pokusí mě ŠMÍROVAT!“ zařvala najednou tak nahlas že všechny sféry dostaly na chvíli výpadek a Nagato sebou polekaně škubnul. S tím hodila Pepíka k jeho nohám a nakvašeně odešla směrem k východu.
„Ženská zatracená,“ ozval se po restartu Jigokudo „Takhle tu křičet! Kdyby šla raději dělat něco užitečného, třeba vařit nebo sázet malé Zetsusáky...“
„Co sem řekl špatně?“ koukal zmateně Tendo. Jeho dumaní ale přerušil Nagato:
„Konan .... Já ... potřebuju...“
„Ano Kami-sama?“ usmál se na něj Yahiko-Pein „Vše sem splnil jak jste si přál.“
„NEEE ... Konan ... Já ... potřebuju ... vyměnit plínku,“ spustil déšť slz anorektik-sama.

***

Dole v obýváku.
Vypněte tu Ordinaci, já chci vidět zprávy,“ pofňukával zrovna Kisame a tahal Kakuzáka za rukáv.
„Ticho! Nevidíš, že má ta holky vážný zranění?“ okřikl ho zfascinovaný Hidan.
„Stejně ji zachrání ten vysokej doktor, co se do něj Deidara zamiloval...“
„To není pravda!“ vyhrkl blonďák. „Dneska má službu Konanin favorit.“
„Oni to ještě dávaj?“ ušklíbla se naoko právě příchozí Konan, sedla si k Itachimu na kraj křesla a začala mu ujídat pop-corn.
„Bude to na Internetu..“ Natáhl se Kisame po ovladači, ale Ita ho s obdivuhodnou přesností klepl slepeckou hůlkou přes prsty.
„Internet nám včera odpojili,“ probodl Kakuzua sharinganem. Přes slepecké brýle ale jutsu neprošlo, takže Skrblíka jen rozbolela hlava.
„Ale já MUSÍM vidět zprávy!“ trval na svém rybák.
„Pustíme si pak z kazety ten film s tvojí mámou,“ sliboval Itachi. „Ten... No.. Jak se to jen jmenovalo..? Čelisti!“
„V Čelistech hrála vaše máma?“ vykulil očičko Tobi.
„To bys měl bejt docela zazobanej,“ naklonil se se zájmem Kakuzu.
„Kecaj, sim vás... Kisameho máma musí bejt ošklivá jak půlnoc,“ vybral Hidan snad poprvé v životě slušné přirovnání.
„A navíc každý ví, že do toho filmu použili atrapu,“ přisadil si Deidara.
„To ti řekla jen tvoje máma, aby ses nepočůrával strachy,“ zašklebil se Sasori.
„T-tak v-velcí žraloci přece nee-neexistují,“ klepal se Dei strachy.
„Asi bych vás měl s mamkou někdy seznámit... Je to milá ryba.. teda paryba... Ale teď ty zprávy!“ skočil najednou Kisák po ovladači, že proletěl skleněným konferenčním stolkem.
„To byla poslední hezká věc v domě,“ povzdychla si Konan.
„Tak, to byly dnešní zprávy. Těšíme se na vás zase zítra v našem pravidelném zpravodajství,“ znělo akorát z televize.
„Tak vám děkuju,“ odcházel zklamaně rybák.
„Počkeeej. A co ta tvoje máma? Nezná se náhodou třeba s Angelinou Jolie?“ natahoval za ním krk Hidan.