Hokageho syn ep. 15

Tanma s Elikou došli ke svému domu, kde už čekal Naruto s Hinatou.
„Hoj, Naru. A tobě taky, Hin.“ Pozdravil Tanma. Elika ho napodobila.
„Hoj, Niisan, Eliko.“ Pozdravil Naruto smutně.
„Kde jste nechali ostatní?“ Zeptala se Elika.
„Říkali, že ještě dojdou.“ Řekla Hinata a podívala se na Naruta. Povzbudivě mu stiskla ruku.
„Než to bude hotové, můžete využít zahrady, dokud je hezky.“ Navrhl Tanma.
„Niisan, kde tu máš koupelnu?“ Zeptal se Naruto.
„Od vchodových dveří, druhé dveře. A pak se za mnou stav do kuchyně.“ Řekl Tanma a sundal si košili, ale šátek si nechal.
„Vůbec se mi teďka nelíbíš. Však my si o tom promluvíme a najdeme řešení, takže klid, Naru.“ Řekl si Tanma v duchu a hodil na sebe zástěru.
„Bože, připadám si jako máma. Asi to bude tím, že ta zástěra je její.“ Pousmál se Tanma pod vousy a šel pracovat. Naruto se mezitím vyšoural z koupelny do kuchyně, kde si sklesle sedl na židli.
„Tak mi teďka pověz, co tě žere, Naru. Co se děje?“ Zeptal se Tanma starostlivě a dřepnul si před Naruta.
„Hinatin otec… nechce dopustit, aby Hinata-chan bydlela se mnou.“ Odpověděl Naruto a povzdechl si.
„Sakra, chlape! A to kvůli tomu musíš být tak zachmuřený? Prosím tě!“ Řekl Tanma a dal Narutovi levačku na rameno.
„Vždyť víš, že Hiashi je už přece jenom starej blázen, který až moc dbá na pravidla. Dej tomu ještě čas.“ Poklepal Tanma rukou Narutovi po rameni a zvedl se.
„Ostatně, ani se mu moc nedivím.“ Prohlásil Tanma a chystal si nádobí.
„Jak to, Niisan?“ Zvedl Naruto konečně hlavu.
„Abych pravdu řekl, ani jeden z vás ještě není dospělý, teda pokud se nepletu. Holt Hiashi má o Hin asi ještě strach. Stejně jako každý rodič.“ Uznal Tanma.
„Ale vždyť její máma není proti. Ani Hanabi. Dokonce ani Neji, a to je co říct!“ Řekl Naruto. Tanma se jen poškrábal ve vousech.
„No, to by měl být bod pro tebe, že dokonce i Neji s tím souhlasí. Určitě taky musel s Hiashim dost zápasit, když chtěl, aby TenTen bydlela s ním. Nebo opačně? Teď netuším. Ale známe Hiashiho. Ten je jako mezek.“ Prohodil Tanma a hodil nudle na pánev, až to zasyčelo.
„Klika, že tě teďka neslyší někdo z klanu Hyuuga. Ti by tě hnali.“ Zasmál se Naruto a představoval si tu situaci.
„Proč by mě hnali? Určitě by mi to uznali za pravdu.“ Řekl Tanma a šel si zapálit.
„Tak běž za Hin. A Naru! Zachovej chladnou hlavu. Však on časem povolí. Nebo stačí jen vědět, jak na určitý lidi. Tak mazej, ať mě nerušíš.“ Řekl Tanma a Naruto vyšel na zahradu. Ozvalo se zaklepání.
„Jdu tam, lásko! Jen klid!“ Slyšel Tanma hulákat Eliku, která už šla ke dveřím. Tanma se nad tím jen pousmál.
„No, asi brzo začnu přemýšlet o svatbě.“ Pousmál se Tanma nad touto myšlenkou. U dveří slyšel Sasukeho a Sakuru.
„Páni, tady to voní.“ Oznámila Sakura.
„Že? Je to cítit až na zahradu.“ Řekla Elika a vedla ty dva za zbytkem.
„Co? Tanma vaří? No, tak to jsem zvědavej jak to dopadne.“ Okomentoval Sasuke, zatím co vcházel na zahradu.
„Náhodou, Niisan vaří obstojně. Čest, Sasuke, Sakuro.“ Řekl Naruto a nově příchozí se posadili. Tanma si v kuchyni otevřel okno na ventilačku.
„Tak jestli tohle budu někomu vyprávět, tak mi asi neuvěří.“ Ozval se za Tanmovými zády hluboký, staře znějící hlas. Tanma se otočil a spatřil trošku oplácaného starce, s bílými vousy a s úsměvem na rtech.
„Dědo! Jak jste se tu dostal?“ Žasl Tanma z rozzářenými kukadly.
„Tajným vchodem, jak jinak.“ Odpověděl stařec. Tanma si prohrábl rukou vlasy, nevnímal to, že je má špinavé od mletého masa.
„Posaďte se, Dědo! Zdržíte se dlouho?“ Zeptal se Tanma a stařík se posadil.
„No, koukám, že jsem přišel celkem nevhod, takže se stavím možná později.“ Odpověděl stařík. Tanma jen zakroutil hlavou.
„Není třeba, Dědo. Jsem jen trošičku zaneprázdněn, ale čas mám. To se nebojte.“ Ujistil ho Tanma.
„Koukám, že se snažíš vařit. Sídli v tobě opravdu duch vaření tvé matky.“ Usmál se stařík a zapálil si dýmku. Tanma si taky zapálil, a ozvalo se další zaklepání.
„Jdu tam!“ Slyšel Tanma opět Eliku.
„Ale netušil jsem, že někoho čekáš.“ Prohodil stařík.
„Ale seďte, Dědo. To oni ale netuší, že chystám ještě jedno malé překvápko.“ Pousmál se Tanma a vyfoukl kouř. V zahradě panoval klid, atmosféra skoro jak v nějaké hospůdce.
„Tož kde je Tanmič tak dlouho?“ Nervoval se Kiro lehce.
„Kliid, Kiro-kun. On se ukáže.“ Řekla Ino a opřela se o jeho rameno.
„Tak já se teda zeptám. Zlatej!“ Zahulákal Kiro směrem k domovu. Tanma se jen natáhl za sebe a otevřel okno dokořán.
„Co je?“ Vyklonil se Tanma z okna.
„Uši máme dvoje!“ Přišla mu Kirova odpověď
„No jo, povídala moje, já vím. Ale fakt, co je?“ Pronesl Tanma suše. Všichni venku se začli smát.
„Co tam děláš tak dlouho?“ Zeptal se znovu Kiro.
„Máš hlad?“ Zeptal se pro změnu Tanma. Odpovědí mu bylo zakývání hlavou.
„Tak se tak blbě neptej. Stejně to už za chvilku bude.“ Odpověděl Tanma a všichni až na Kira se začali smát.
„Jo, s ním se jeden opravdu nenudí.“ Prohodil Sasuke a málem spadl z lavičky. Tanma se dal do servírování. Do zahrady donesl sedm talířů s pořádným kopcem smažených nudlí s masozeleninovou směsí. A to sám.
„Nechte si čvachtat.“ Naložil Tanma talíře na stůl a zase si to mířil do kuchyně. Zase se ozvalo zaklepání. Tentokrát ke dveřím doběhl Tanma.
„Shiki! Tem! Co vy tu?“ Zeptal se Tanma a uvědomil si, jak nejspíš k smíchu musí vypadat s tou zástěrou.
„Tak jsme se procházeli a najednou ucítíme dobrou vůni. Kdo je kuchař?“ Zeptala se Temari.
„Koukáte na něj. Jestli chcete, tak pojďte, ještě toho mám spoustu.“ Pozval je Tanma dál a šel do kuchyně, ale ještě stihl uslyšet Shikamarovu typickou hlášku. Jen se nad tím pousmál a šel zase chystat další porci.
„Na co ty tři talíře, Tanmo? Ty si dáš taky?“ Nechápal stařík.
„Ale jděte, Dědo. A dejte si taky.“ Řekl Tanma a dal před “Dědu“ talíř.
„Ať vám chutná.“ Popřál Tanma dobrou chuť a odnesl ven další dva talíře.
„Mmm, hezky to voní.“ Libovala si Temari, když před ní Tanma položil talíř. Ostatní už měli snězeno.
„Tak co? Dalo se to jíst?“ Zeptal se Tanma. Odpovědí mu byl Kirův zdvižený palec a souhlasné pohledy ostatních.
„Tak to jsem rád.“ Pousmál se Tanma a odnesl talíře.
„Teda, Tanmo. Nikdy bych si nemyslel, že to zvládáš tak dokonale.“ Uznal “Děda“, když Tanma vešel do kuchyně.
„No, zvládám, jak vidíte. A neseďte pořád tady, pojďte taky ven. Aspoň poznáte mé přátele.“ Řekl Tanma a společně s dědou vyšel na zahradu.
„Lidi, pozorte! Chcu vám představit jednoho člověka, který vždy mi pomohl, když jsem byl v nouzi. Jeho jméno je Tanaka Namikaze!“ Představil konečně “Dědu“ Tanma.
„Neznáme se od někud?“ Zeptal se Tanaka Naruta.
„Je to možné, protože já jsem Naruto.“ Řekl Naruto.
„Takže se známe.“ Zamrmlal Tanaka pod knírem. Později se představili i ostatní.
„Prosím další!“ Zahulákala Temari. Tanma jen vykulil oči.
„Tak to vypadá, že těhule nakonec je.“ Špitnul Tanma Shikamarovi do ucha, zatím co odnášel talíře. Přešel do kuchyně a hledal další nádobí.
„Dobře, plech mám tady, to, to, to… Dobrý.“ Řekl si Tanma v duchu a chystal další věci. Mezitím ještě donesl Temari další porci. Přešel zase do kuchyně a hledal potřebné ingredience. Když už usoudil, že má všechno, vzal si sirky a otevřel troubu. Hodil jednu sirku, nic. Hodil další, a zase nic.
„Tož to jsem tak levej, nebo co?“ Nadával Tanma v duchu. Naházel tam asi další tři sirky, když se zastavil.
„A co když jsou ucpaný trubky, ty chytrej. Co? No, zkusme.“ Pomyslel si zase Tanma a foukl do trouby. Nic se nestalo. Zastrčil tedy hlavu víc do trouby a pořádně foukl. Ozval se menší výbuch.
„Ty v**e, Niisan!“ Křiknul Naruto a už byl na nohou.
„Co se stalo?“ Zeptala se polekaně Ino.
„No, nevím co se stalo, ale asi vím, co se stane teď.“ Prohlásil Kiro.
„A hoříme.“ Zasmál se Sasuke škodolibě.
„Já nejsem ty!“ Ozvalo se z domu a na zahradu se vypotácel Tanma s černým obličejem.
„Z*****ý trubky! Blbá mašinerie!“ Nadával Tanma pod vousy.
„Co se děje, Niisan?“ Zeptal se Naruto a začal se lehce smát.
„Už konečně hoří plyn v troubě. Asi to bylo usazený, nebo co, ale musel jsem to profouknout.“ Odpověděl Tanma a začal kolem sebe máchat rukama, odhánějící kouř.
„Další prosím.“ Žádala zase Temari.
„Teda, do tebe to padá jak vodka do ruský delegace. Jestli vydržíš ještě chvilku, tak se dočkáš menšího překvápka.“ Mrkl Tanma na všechny a odešel do kuchyně. Začal chystat menší překvapení.
O chvilku později Tanma konečně vylezl z domu tentokráte s jedenácti talířky, ale za pomocí jednoho klonu.
„No teda!“
„No ty v**e, Niisan!“
„Vypadá to hezky!“ Ozývaly se i podobné reakce plné úžasu. Ano, Tanma i napekl a pyšnil se s čelem od mouky a zástěrou od čokoládové polevy.
„Snad bude chutnat. Je to můj první pokus.“ Usmál se Tanma na své přátele a přisedl si taky. Po chviličce později, byla asi půlka z ukrojených kousků pryč.
„Páni, Niisan! Tohle mě budeš muset naučit! Tohle je snad lepší, než Ramen!“ Liboval si Naruto.
„No, a pak skončíš jako Chouji.“ Opáčil mu Shikamaru, načež všichni chytli výbuch smíchu.
„Ale to se musí nechat, Tanmo. Vážně je to skvělé.“ Okomentoval Shikamaru.
„Snad mi to nenaruší moji postavu.“ Pronesla Ino.
„No, to netuším. Jestli se nebudeš pořádně hýbat, tak naruší.“ Usoudil Tanma.
„Kdo by do byl do tebe řekl? Na venek se tváříš jako drsňák, ale stačí tě chviličku poznat a člověk pak uvidí, jakej doopravdy jsi. Sakra!“ Zaklel Sasuke a rychle si dával kousek buchty zase na talířek, bohužel, bez půlky čokoládové polevy.
„Dík, bryndo.“ Zasmál se Tanma. Pak se podíval na Temari, která se prosebně dívala na Tanmu.
„Teda, holka, ty dneska dáváš za dva. Fakt že jo.“ Řekl Tanma. Temari byla celkem zaskočená.
„Ty jsi to poznal?“ Podivila se.
„Jo. Dneska máš chutě jak prase. Ne, že bych tím chtěl něco zlýho naznačit, to ne. Přeju vám to, ale jestli takhle budeš pokračovat, brzo mi tu nic nezbude.“ Zavtipkoval Tanma. Pak se ale odvážil a donesl Temari ještě jeden kousek.
„Takže ti přeju pevný nervy, taťko.“ Řekl Tanma k Shikamarovi a při posledním slově se zasmál.
„Všechno je to vopruz. Ale budu to muset přežít.“ Okomentoval Shikamaru.
„Ano, tvůj pověstnej vopruz tomu nasadil korunu. No, já teda doufám, že chutnalo…“ Začal Tanma.
„Bylo to nejlepší!“ Přerušil ho jeho bráška.
„A taky vám děkuju, že jste přišli. A tím myslím všichni.“ Dokončil Tanma, když odnesl nádobí.
„No, musím usoudit, že moje žena má v pečení konkurenta.“ Uznal Tanaka.
„A další den je zabitej. A s tím se blíží opět povinnosti.“ Utrousil Kiro a měl pravdu. Opět se začalo stmívat.
„A jejda! To už abych šla, jinak mě otec přerazí.“ Spěchala Hinata. Naruto ovšem za ní.
„Počkej, Hin! Půjdu s tebou.“ Pomalu se začli zvedat i dva novomanželé.
„Tak my se taky vytratíme. Nechci, aby mě táta pak přetáhnul pánví po hlavě.“ Usoudil Shikamaru.
„A proč zrovna Shikaku-san?“ Nechápal Tanma.
„No, nejprve za to může máma, tohle dělá tátovi a ten to pak oplácí mě.“ Vysvětlil Shikamaru. Tanma pochopitelně kývl hlavou.
„Tanmo, jednou mi psal Gaara. Přeje ti hodně štěstí ve tvých konfliktech s Tarikem.“ Řekla Temari.
„Tak za to mu děkuju. A dík i tobě, Tem, že jsi mi to řekla. A teď se držte. Oba.“ Popřál jim Tanma hodně štěstí a oba manželé Nara vyklidili čtvrť Namikaze.
„No, tak my taky vyklidíme pole. Uvidíme se zase příště, Tanmo-senseii.“ Zvedala se Sakura.
„Ale no tak, Saky. Kolikrát jsem ti říkal, ať mi tak neříkáš? Už jsi na stejné úrovni jako já, už jsi dospělá, takže si to můžeš vynechat, jo?“ Podíval se Tanma na svou bývalou studentku. Pak se zvedl i Sasuke.
„Sasí, kdyby sis s něčím někdy nevěděl rady, víš kde se máš zastavit. Ale tu polevu sis mohl utřít.“ Tanma si nemohl odpustit poznámku k Sasukeho pobryndanému tričku.
„A čím, asi?“ Řekl Sasuke.
„Kdyby sis řekl. Tak se mějte. A moc nezlobte!“ Stihl Tanma za nimi ještě zavolat, ale to už zmizeli ve dveřích. Už zbývali jen Kiro a Ino.
„Tanmo-kun, tak tohle se ti povedlo. Opravdu.“ Řekla Elika a dala Tanmovi pusu.
„Tak tahle byla ze všech nejsladší. Stejně jako ty.“ Řekl Tanma a spiklenecky mrkl na Eliku. Ta se jen usmála a s Ino se vytratila vevnitř. Na zahradě zůstali jen Tanma a Kiro.
„Co že vy nejdete?“ Zeptal se Tanma a natáhl se do okna, odkud vytáhl popelník.
„No co? Ino alespoň Elice pomůže.“ Odpověděl Kiro a Tanma si sedl naproti jemu a položil popelník na stůl.
„Dáš mi jednu?“ Zeptal se Kiro a Tanma vytáhl dvě cíga. Kiro si jedno vzal a zapálil.
„Zloději! Můj oheň!“ Zasmál se Tanma a taky si zapálil.
„Co tak najednou?“ Zeptal se Tanma. Kiro si potáhl.
„Trápí mě Tarikovy různé akce, které podniká.“
„Koho ne, prosím tě? Mi stačí, když jen čtu ty titulky zpráv.“ Řekl Tanma.
„O to nejde. Víš, on je to totiž můj nevlastní otec.“ Řekl Kiro a Tanma na něj zíral jak na vola.
„Cože?“
„Bohužel. O to víc mě to trápí. Protože víš jak. Jeden nikdy neví, kdy se zase objeví u bran Konohy.“ Řekl Kiro smutně a potáhl si.
„No, to je pravda. Víš, Kiro, promiň, že to říkám, ale potřeboval bych od tebe něco.“
„Myslíš nějak se vetřít mezi Tarikovy muže, získat si jejich důvěru a špehovat je?“ Zeptal se Kiro.
„Přesně tak. Jak jsi na to přišel?“
„Víš, sám jsem ti to chtěl navrhnout, ale neměl jsem odvahu se tě na to zeptat a už vůbec ne o tom říct Ino-chan.“ Posmutněl Kiro.
„No to čumím. Ale klid, Kiro. Dokud budeme ve spojení, já tě vysekám z průšvihu. Ale Kiro, až pozítří, teď ještě užívej volna a toho, že můžeš být s Ino. Však my se zítra tuhle dobou ještě dohodneme.“ Řekl Tanma a típnul cigaretu. Kiro si ještě potáhl a taky típnul.
„Tanmo, díky, žes mě ještě neodepsal.“
„Kdykoliv, příteli. Protože od toho přátele jsou.“ Řekl Tanma a položil Kirovi ruku na rameno.
„Ať už Tarik chystá cokoliv, neuspěje!“ Řekl Tanma. Kiro mu taky přiložil ruku na rameno.
„Ne, dokud žiješ?“ Zeptal se Kiro.
„Dokud žijeme. Naše síla vychází z jednoty. Tím že důvěřujeme sami sobě navzájem, tím jsme silnější, Kiro. A proto ti věřím, že nezklameš.“
„A já zase věřím, že ty mě neodepíšeš, když to budu nejvíce potřebovat, Tanmo!“
„Copak to tu máme? Bojovou přísahu?“ Ozvala se Elika stojící mezi dveřmi. Tanma se tedy rozloučil s Kirem a šel za svou milou. Počkal, než Kiro s Ino odejde.
„Věc se má tak. Kiro chce důležitě pomoct v našem souboji proti Tarikovi.“ Řekl Tanma.
„A ty jsi mu to dovolil?“ Zeptala se Elika, lehce naštvaná.
„Eli-chan, všechno je to o víře. O tom, zda si navzájem důvěřujeme. A já mu věřím.“ Řekl Tanma a objal Eliku.
„Když mu teda věříš, tak věřím tvému úsudku a tobě, miláčku.“ Řekla Elika a objala Tanmu kolem krku.
„Shikamaru se mě jednou ptal, kdy do toho už praštíme. Myslel manželství. Já mu řekl, že brzo, ale jak ty?“ Zeptal se Tanma své milé, ta mu dala pusu na tvář.
„No, po Vánocích by to bylo přijatelné.“ Navrhla Elika a Tanma souhlasil. Pak se vydali dovnitř, kde spokojeně usli.
Následující ráno šel Tanma opět vyřizovat. Opět samé špatné novinky. Pak po celý zbytek dne trávil všechno s Elikou. A zase další den, Tanma zase usedl za stůl a pročítal si novinky.
„Tanmo-taicho, někdo s vámi chce mluvit.“ Oznámil Hikaru.
„To bude určitě Kiro. Ať přijde.“ Řekl Tanma a Hikaru se za chvíli vrátil s Kirem.
„Nazdár ty drobečku!“ Pozdravil Kiro a Tanma se zvedl od stolu.
„Servus, Tanku!“ Pozdravil Tanma a bratrsky se objali.
„Jdu ti říct, že jsem připraven.“ Oznámil Kiro.
„Spíš to vypadá, jako by ses rekrutoval ke klanu Namikaze. Pojď, příteli. Posaď se.“ Řekl Tanma a spolu s Kirem se posadili.
„Špatné zprávy?“ Zeptal se Kiro. Tanma si promnul obličej a zase nabídl Kirovi kuřivo.
„Ty jsou denně. Tarik mě začíná děsně štvát.“ Odpověděl Tanma a taky si zapálil.
„O důvod víc ho zabít.“ Okomentoval Kiro a potáhl.
„Kiro, jsi si jistý, že do toho jdeš? Ještě se můžeš rozhodnout.“ Radil Tanma. Kiro ale zavrtěl hlavou.
„Já už jsem se rozhodl. A to, že jdu do toho. Poslyš, s Ino jsem o tom včera mluvil, proto jdu až dneska. No, nebyla zprvu zrovna dvakrát nadšená, dokonce to vinila na tebe, že mě tam posíláš. Ale ujistil jsem ji, že to bylo moje rozhodnutí a že na sebe dám pozor.“ Řekl Kiro a zase potáhl. Tanma taky a vyfoukl.
„Takže to značí, že jsi připraven. Nuže dobrá. Přišla mi zpráva od jednoho informátora v Kamenné. Říká, že se prozatím Tarik pohybuje po Kamenné proto musíme být rychlí, pokud ho chceš dostihnout a přidat se k němu.“ Tanma se na chvilku pozastavil, aby mohl odklepnout visící popel a znova si potáhnout.
„Tudíž se pak mým informátorem staneš ty.“ Dokončil Tanma.
„No, budu mít tu čest.“ Zasmál se Kiro. Tanma se lehce přidal.
„No, možná. Ale každopádně, určitě jsi si vědom, že o nás mu žádné informace podat nesmíš.“
„S tím jsem počítal. Klid, kámo. Mlčím jako hrob.“ Zapřísahal se Kiro.
„Máš ještě tu vysílačku z doby, kdy jsme byli v Mlžné?“ Zeptal se Tanma.
„Ne, už mi došla šťáva.“ Odpověděl Kiro.
„Tušil jsem to. Ber tohle a pak si to nalaď.“ Řekl Tanma a vytáhl Kirovi další, který si ji hned dal do ucha a začal ladit.
„Dobrý, slyším tě. Můžeme vyrazit? Sbaleno už mám.“ Připravil se Kiro a típnul cigaretu.
„Ty už chceš jít? Aha, já jsem vlastně říkal, že musíme být rychlí. Heh, no, tak půjdem.“ Řekl Tanma, típnul a vstal od stolu. Společně vyšli z Tanmovy kanceláře, kde už čekala Ino, Elika, a Tým 7 i s Hinatou.
„Ino je tady, tak tohle bude těžký.“ Pomyslel si Tanma a všichni vyšli ven, před hlavní bránu.
„Čas loučení. U toho být nemusím.“ Prohodil Tanma a popošel o kus dál.
„Technika přivolání!“ Zařval Tanma a přiložil pravačku na zem. V oblaku dýmu se objevila Aquila s malým orlem. Kiro se mezitím loučil.
„Drž se, chlape. Jinak bude o dalšího srandistu míň.“ Řekl Naruto a kamarádsky se s Kirem objal. Pak Hinata, Sakura a Sasuke.
„Zkus se vrátit živej, jinak tě ještě taky zabiju.“ Prohodil Sasuke a taky se s Kirem objal.
„No, pokusím se.“ Kiro přešel k Elice, která ho taky objala.
„Vkládáme do tebe naši naději. Nezklam nás.“ Řekla Elika, načež Kiro přikývl. Kiro přešel k Ino.
„No, a teď se mi nikam nechce.“ Snažil se Kiro zlehčit situaci. Ino ho jen pohladila po tváři.
„Hlavně se mi vrať celý. Jinak bych nevěděla, co si počít.“ Špitla Ino a po tváři jí začaly téct slzy. Kiro ji konejšivě objal.
„Já budu v pořádku. A kdyby se něco semlelo, vím na koho se obrátit. Tanmič by mě nikdy nezradil.“ Zašeptal Kiro Ino do ucha.
„Tohle jsem slyšel.“ Prohlásil Tanma a nasadil si kapucu. Elika ho majzla po hlavě.
„Ty nevíš, že odposlouchávat cizí rozhovory se nedělá?“
„Tak promiň, že to dolehlo až ke mně.“ Řekl Tanma a narovnal se. Elika mu dala pusu na cestu.
„Ty se taky drž, jinak nevím co.“ Řekla Elika a podívala se Tanmovi do očí.
„Já vím.“ Řekl Tanma a políbil Eliku. Kiro a Ino stáli v pevném objetí, nechtěli se navzájem pustit.
„Tanku, čas ubíhá. Pojď.“ Řekl Tanma a pokynul hlavou na cestu. Kiro už Ino pustil.
„Já se vrátím, neboj se.“ Řekl Kiro a naposled Ino políbil. Ino ho pustila a Kiro přešel k Tanmovi.
„Připravenej na to, obře?“ Zeptal se Tanma Kira, narážející na to, že je Kiro menší.
„Jasně, trpaslíku!“ Odpověděl Kiro a nastoupil na Aquilu.
„Na co je tenhle malej?“ Zeptal se Kiro, s očima na malém orlíkovi.
„Ať můžeš posílat Ino poštu, ne?“ Odpověděl Tanma a už se taky chystal nastoupit.
„Tanmo!“ Tanma se otočil na Ino, která ho zavolala.
„Dej na něj prosím pozor.“ Prosila Ino, slzy jí tekly proudem. Tanma kývnul hlavou na znamení souhlasu a nastoupil na hřbet Aquily, která se rozletěla směrem do Kamenné.
„Leť, Kiro. A hodně štěstí.“ Popřál Naruto Kirovi ke štěstí.
„Držte se kluci.“ Doufala Elika potichu. Ino zvedla hlavu k místu, kde byl před chvilkou vidět obrys obřího orla.
„Vrať se mi brzy.“ Zašeptala a slzy jí pořád tekly proudem. Elika jí položila ruku na rameno a všichni zbylí vyšli směr domů. Ino šla s Elikou, právě potřebovala nějakou oporu.
Tanma s Kirem na hřbetu Aquily razili větrem směr Kamenná.

Pokračování příště