Hokageho syn ep. 16

Už to byly zhruba dva týdny, co je Kiro v Kamenné. Začínal podzim, tudíž se začalo pomalu ochlazovat. Tanma teď trávil více času ve vedení klanu, Kiro mu co týden dával zprávy o jejich pohybu. Tanma se opět nudil za stolem, plným různého vyřizování a zpráv. Znuděně pohlédl na mapu všech národů a hledal malý červený připínáček. Ten značil momentální Tarikovu lokaci.
„Snad je Kiro v pohodě.“ Pomyslel si Tanma a zapálil si.
„Tady Tank. Zlatý Orle, slyšíš mě?“ Ozvalo se Tanmovi ve vysílačce.
„Čistě a jasně, Tanku. Mluv.“ Odpověděl Tanma Kirovi.
„Blíží se konec týdne, Tanmo. Tarik se určitě zase bude stěhovat do další nezávislé země. Ale mluví cosik o Deštné.“ Informoval Kiro a Tanma přešel k mapě.
„Snad máš deštník.“ Zavtipkoval Tanma. Kiro se zasmál taky.
„Ne, ale klika, že je na těch hadrech daná kapuce. Ale fakt, Tanmič. Vypadám směšně, cejtím se směšně. A ještě horší bude bejt zmoklej jak slepice.“ Stěžoval si Kiro. Tanma se jen lehce zasmál.
„Co na tebe narvali?“ Zeptal se Tanma. Kiro si jen povzdechl.
„No, budu stručnej. Vypadám jak včela s bílým zadkem.“ Oznámil Kiro a Tanma vybouchl smíchy, zjevně si ten oblek představil v hlavě.
„Ale získat si jejich důvěru bylo lehčí, než jsem čekal.“
„Každopádně, ještě neusni na vavřínech. Mám tušení, že to nejhorší ještě přijde.“ Řekl Tanma a potáhl.
„Jasně. Budu muset končit. Měj se a pozdrav ode mě Ino-chan.“ Chystal se Kiro na rozloučenou.
„Já myslel, že jí poštu posíláš.“
„Ale víš, jaké tam jsou rizika. Zatím. Tank končí.“ Rozloučil se Kiro a Tanma připnul červený připínáček na Skrytou Deštnou. Zamyšleně se poškrábal na bradě a zjistil, že už celkem hodně zarůstá. Ale později uznal, že se přes zimu holit nebude, aspoň mu nebude zima. Nad tou myšlenkou se zasmál a odešel domů.
„Zlato, jsem doma!“ Zahulákal Tanma zvesela ode dveří. Elika vyšla z kuchyně.
„Ahoj, lásko.“ Pozdravila Elika a políbila Tanmu.
„Je tady Sasuke. Tvrdí, že má nějaký závažný problém.“ Zachichotala se Elika.
„A jakej to je problém?“ Zeptal se Tanma pobaveně. Elika se zasmála ještě víc.
„Netuším, ale asi ho něco dost bolí.“ Uvedla Elika Tanmu do děje a Tanma šel prohledávat pokoje, v naději, že najde toho nešťastníka.
„Sasí, Sasí, Sasí… Já nejsem doktor, když ti něco je.“
„Ale do nemocnice s tím taky nemůžu. Ještě by se mi vysmáli.“ Zabědoval Sasuke.
„Tak co se děje?“ Zeptal se Tanma a Sasuke mu vylíčil, že má zadek samý trn.
„Cože?“ Zeptal se zprvu Tanma, ale pak se začal smát na celý dům.
„Bože můj! Ty jsi ale nemehlo!“ Smál se Tanma dál, ale po chvilce ho to přešlo.
„No nic no. Tak se do toho dáme. Kalhoty dolů a opři se o něco. Dáme se do toho.“ Řekl Tanma a Sasuke, celý červený a neochotný, že bude chlapovi představovat svůj nahý zadek, se nakonec předklonil.
„No to mě… To je dílo.“ Uznal Tanma a jal se léčit. V tu chvíli někdo zaklepal na dveře. Elika otevřela a stála tam Sakura.
„Ahoj, Sakuro. Co tě sem přivádí?“ Zeptala se Elika.
„Ahoj. Nevíš, kde je Sasuke-kun? Měl být se mnou, ale Tanma-sensei říkal, že když si nebude s něčím vědět rady, má se zastavit tu.“ Řekla Sakura a vešla.
„Jo, Sasuke je tu u nás. Má menší problém.“ Řekla Elika a na rtech se jí rýsoval úsměv.
„Jááááááu! Sakra! To je bolest!“ Ozval se z jednoho pokoje Sasukeho hlas.
„Kušuj a drž! Nebo to bude ještě horší!“ Ozval se tentokrát Tanmův hlas. Sakura začala mít menší obavy.
„Co se děje?“ Zeptala se.
„Klid. Sasuke bude určitě v pořádku. Dáš si čaj, nebo něco?“ Zeptala se Elika, Tanmův byt už znala dobře. Sakura přikývla na čaj a obě přešly do kuchyně.
„A do p****e! Sakra, jau! Povím ti, Tanmo, žádná slast. Jau! Do p****e práce!“ Křičel znova Sasuke.
„Ano, ano. Do p****e, do p****e, to je to správný slovo. A že jsi to teda vystihl, Sasí. To ti povím.“ Tanmův hlas byl relativně v klidu.
„Těmi tvými fórky mě bolesti… Jau! Nezbavíš.“ Ozval se opět Sasuke. Elika stěží zdržovala smích.
„Čemu se pořád směješ?“ Zeptala se Sakura a málem se taky smála.
„Tak si ještě chviličku počkej.“ Vydrala ze sebe Elika mezi dušením. Po menší chvilce, měly holky skoro na dně.
„Ještě… ještě… No, a je to! Je to venku.“ Ozval se Tanma.
„No hurá. Jau. Příště buď něžnější, jasný?“ Ozval se pro změnu Sasuke. Sakura začala pomalu chytat rudou.
„Tak příště si nesedej na pugét růží, ty osle!“ Ozval se zase Tanmův káravý hlas. To už Elika nevydržela a vyprskla smíchy. Sakura, ať už nad Tanmovým káráním, nebo při pohledu na dusící se Eliku, se začala smát taky. Tanma se Sasukem vyšli z pokoje.
„Nestěžuj si pořád. Mohlo to dopadnout hůř. To stejně rozchodíš.“ Klidnil Tanma Sasukeho. Ten si pořád mnul svou zadnici.
„Ahoj, Saky.“ Pozdravil Tanma, když si všiml nově příchozího. Sasuke se rozpačitě zatvářil.
„Bavíte se?“ Zeptal se Tanma s klidem, když viděl, jak Elika rozdýchávala výbuch smíchu. Sakura se zvedla ze židle.
„Díky za čaj, Eliko. A vám, Tanmo-senseii, dík za vyléčení mého nešiky.“ Poděkovala Sakura pobaveně. Elika přikývla a klidnila se dál. Už ji to skoro přešlo.
„Za málo. A příště, osle, se dívej, kam si sedáš.“ Připomněl Tanma Sasukemu pobaveně. Sasuke se zakabonil a spolu se Sakurou odešli. Elika už byla v klidu.
„Moula jeden.“ Řekl Tanma a zakroutil hlavou nad Sasukeho nešikovností. Elika se zvedla a přešla k Tanmovi.
„Jak bylo?“ Zeptala se.
„Těžce. Kiro sice odvádí svou práci dobře, ale nikdo nikdy neví, kdy Tarik znova udeří.“ Řekl Tanma a promnul si obličej.
„Nepřepínej se tolik. Už tě to zmáhá. Pojď, máš nárok na něco lepšího.“ Řekla Elika a vedla Tanmu do pokoje.
„Tak to si nechám líbit.“ Pousmál se Tanma a nechal se vést. Opět to skončilo v posteli. Několik následujících dní se toho událo málo. Přišel říjen, Sasuke se pokoušel vyhýbat kdejakým malérům a celkem mu to šlo, ale nikdo netušil, co přijde.
V jedné menší pevnosti v Kamenné.
Tarik procházel chodbou, směrem ke společenské místnosti, kde u stolu seděl i Kiro.
„Tsuchikage nám už nebude nikdy odporovat. A když říkám nikdy, tak je to nikdy! Vést přímý útok na Konohu a ty Namikaze šakaly by byl absolutní nesmysl. Navrhuju tedy, zbavit Konohu jejich spojenců. Sice v Oblačné se nám to nepovedlo a doufám, že ta proradná Mizukage chcípne na její zranění, ale nejlepší bude napadnout Sunu. Tím Konohu značně oslabíme, a pak můžem udeřit!“ Navrhl Tarik a všichni přítomní, kromě Kira, se dali do zuřivého jásotu. Kiro se vyvlekl z místnosti se slovy, že si musí odskočit.
„Zlatý Orle, slyšíš mě? Ozvi se! Tady Tank! K***a, ozvi se, Zlatý Orle!“ Křičel Kiro do vysílačky, když běžel chodbou.
„Slyším, Tanku. Co se děje?“ Ozval se Tanma.
„Budu rychlej. V Kamenný se dějí sakra strašný věci!“
„Počkej chvilku.“ Řekl Tanma a přešel ke své mapě.
„Takže, Tarik zabil Oonokiho. Už se dere k vám!“ Ozval se Kiro. Tanma si k Oonokiho fotce připsal KIA.
„Něco dalšího?“ Zeptal se Tanma.
„Jo! Tarik má prý i nějaké spojenectví s jedním chlapíkem v Oblačné.“
„Zkoušel si kontaktovat Raikageho?“ Zeptal se opět Tanma.
„Zkoušel. Je negativní. Říkal, že se o toho chlapa postará sám.“ Informoval Kiro.
„Paličák jeden starej!“ Zamrmlal Tanma.
„Ale aspoň jedno pozitivum. Tarik za to vyslal pár jeho mužů na Raikageho. Neuspěl.“ Řekl Kiro a Tanma si k fotce Raikageho připsal NAŽIVU.
„Ale to ještě nic není. Spáchal i atentát na Mizukage. Sice neuspěl, ale Mizukage je těžce zraněna.“ Tanma si k fotce Mei připsal WIA.
„A co je nejhorší, Tarik se chystá na Sunu!“ Sotva to Kiro dořekl, Tanma se už chystal na cestu.
„Gaara! Do h****u! Jsi na cestě?“
„Zatím ne, musím se ještě připravit. Vyjdu společně s Tarikem a jeho muži.“ Řekl Kiro, už celkem klidněji.
„Dobře, sejdeme se tam! Zlatý Orel končí.“ Řekl Tanma a vyrazil ze své kanceláře na chodbu, kde čirou náhodou potkal Naruta s Hikaruem.
„Hoj, Niisan!“
„Hikaru, potřebuju, abys mi zjistil, kteří členové klanu jsou schopni boje! Řekni jim, ať se připraví!“ Zavelel Tanma a Hikaru se už odebral pryč.
„Naru, obvolej Tým 7! Kompletně!“ Otočil se Tanma na Naruta.
„Niisan, co se děje?“
„Gaara je zase v průšvihu! Běž, já to povím Tsunade!“ Zavelel Tanma a oba bratři si rozdělili cesty.
Poušť před Sunou. Trošku menší armáda si rychle razila cestu k Suně. Občas jim nad hlavami prolétl obří orel.
„Deja vu.“ Prohlásil Kakashi. K Suně se rychle blížila písečná bouře.
„Ta písečná bouře se pohybuje rychle! Gaara pěkně zuří!“ Ozval se Sasuke.
„Já se mu nedivím.“ Řekl Tanma a pak zvedl hlavu k obloze.
„Aquilo! Proklepni je!“ Ozvalo se všem ve vysílačkách. Aquila proletěla nad menší armádou.
„Rozumím, sesílám blesky.“ Ozvala se Aquila a mocně mávla křídly. Proletěla nad vesnicí a ze zobáku ji vyletěl bleskový proud.
„Niisan! Brána je zavřená!“ Všiml si Naruto.
„Není překážkou!“ Řekl Tanma a spolu s Kakashim a Sasukem aktivovali Raikiri/Chidori. Ve velké rychlosti zmizeli a objevili se až před bránou, kterou rozrazili jako polystyrén.
„Rozdělíme se! Náš hlavní cíl je samozřejmě vysekat Gaaru z tohohle! Všechno, co nosí černou, žlutou a bílou je nepřítel! Všechno, kromě jednoho. Jestli rozpoznáte Kira, neútočte! Hikaru! Ber si druhou půlku! Rozchod!“ Zavelel Tanma a armáda Namikaze se rozdělila na dvě poloviny. Jednu, společně i s Týmem 7 vedl Tanma a druhou polovinu vedl Hikaru. Ohromná rvačka. Tanma běžel sám, povedlo se mu ztratit svou polovinu. Vedení si převzal Naruto. Tanma běžel uličkami a spatřil Kira, jak odráží útoku dvou třímetrových mutantů. Tanma jednal rychle, levačkou si hmátl na pravé rameno a vytáhl vrhací nůž. Napustil ho blesky a hodil ho jednomu mutantovi do zad. Mutant padl k zemi se strašným rachotem a Kiro odpálkoval druhého. Tanma k němu doběhl.
„Žiješ?“
„Jo, žiju. Díky.“ Řekl Kiro a postavil se k Tanmovi zády, chráníc jeho záda.
„Myslel jsem, že jsme se těhle parchantů zbavili!“ Řekl Tanma a vytasil.
„To já nejprve taky, ale zjistil jsem, že si Tarik vzal od Kazuyi pár sér s mutagenem. Upravuje Kobylky a Opičáky tak, aby nakazili každého, koho pokoušou.“ Informoval Kiro. Tanma si zlehka zanadával a už blokoval další útok nově příchozího Tlouštíka.
„Niisan! Jsme pod těžkým útokem! Potřebujeme pomoc!“ Ozval se Naruto Tanmovi ve vysílačce.
„Rozumím! Aquilo! Jsi nejblíž Narutově pozici. Jdi mu na pomoc!“ Aquila souhlasila a rozletěla se směrem k Narutovi.
„Doufám, že moje štěstí vydrží.“ Říkala si Aquila, zatím co sesílala bleskové bomby na zem a vyhýbala se hozeným kunaiům.
„Ta bouře vypadá nebezpečně! Tanmo, hádám, že tímto ještě nekončí!“ Řekl Kiro a dal slušnou ránu dalšímu Tlouštíkovi.
„To jsi uhodl!“ Řekl Tanma a udělal otočku, která Tlouštíkovi přeťala hrdlo.
„Tak tohle bylo blízko!“ Ozvala se Aquila ve vysílačce. Tanma s Kirem se vydali k Narutovi a jeho půlce. Písečná bouře už skoro sedla na celou Sunu.
„V pohodě, všichni?“ Zeptal se Tanma své půlky a odpovědí mu bylo několikanásobné zakývání hlavou.
„Jejich přesnost se pomalu zlepšuje!“ Pronesla Aquila a seslala k zemi další bleskové bomby.
„Musíme najít Gaaru! Pojďte!“ Zavelel Tanma a spolu s jeho skupinou se vydali k Budově Kazekage. Tanma spatřil Gaaru, jak stojí na střeše a máchá rukama, pomáhá při obraně vesnice. Písečná bouře se ho skoro dotýkala. Tanmova skupina se vydala Gaarovým směrem. Bouře už pohltila zhruba polovinu vesnice. Aquila sesílala k zemi další bleskové bomby.
„Jsem trefena! Jsem trefena!“ Ozvala se Aquila a padala k zemi, neovladatelně se otáčela.
„Aquilo!“ Zakřičel Tanma a v zápětí se rozkašlal. Bouře už pohltila celou vesnici.
„Sakra! Nevidím od sebe na půl metru!“ Zabědoval Sasuke a kryl si oči. Tanma si nasadil šátek na pusu.
„Hikaru! Aquila je dole a ta písečná bouře na nás dopadla! Doufám, že jste blíž její pozici!“ Zakřičel Tanma do vysílačky.
„Jo, jsme blízko. Rozumím!“ Ozval se Hikaru a spolu s jeho polovinou se vydali najít Aquilu.
„Co teď? Jsme tu chyceni!“ Zakřičel Naruto.
„Ta bouře není momentálně náš problém! Rychle, Gaarův život stojí v sázce!“ Zavelel Tanma a spolu s jeho polovinou se vydali k Budově Kazekage. U budovy se setkali s Kankurem.
„Kankuro. Je dobré vidět někoho, kdo nás nechce zabít.“ Řekl Tanma, ale v zápětí někdo spadl z Budovy Kazekage. Byl to Gaara, s hlubokou ránou na hrudi.
„Postarám se o něj!“ Přihlásila se Sakura a Tanma roztrhl Gaarovi triko. Kromě velké rány měl na těle i pár menších škrábanců.
„Dobře! Kryjte zdravotníka a cíl! Pohyb!“ Zavelel Tanma a společně se zbytek rozprostřel po okolí. Sakura vyléčila nejprve Gaarovy lehké zranění, ale ozval se rachotící zvuk.
„Tanmo! Sakuřina devítka!“ Ozval se Kiro a Tanma vystartoval po Mutantovi. Rychle zabodl skryté tanto do mutantovy pravé ruky a přehoupl se mu na hřbet, kde mu do hlavy asi pětkrát zabodl skryté tanto. Mutant s obřím rachotem dopadl na zem, těsně vedle Gaary.
„Jak to jde?“ Zeptal se Tanma na situaci.
„Lehčí zranění jsou pryč. Ale ten písek mi ztěžuje léčit tu velkou ránu.“ Řekla Sakura. Tanma vyslal švihem ruky větrnou vlnu směrem, odkud ho málem zasáhly letící kunaie.
„Šetři se, holka. Musíme ho přesunout! Pomož mi, Kankuro!“ Řekl Tanma a spolu s Kankurem Gaaru podepřeli.
„Kryjte nás!“ Zavelel Tanma a vydali se o kus dál. Kiro vyrazil dveře od jednoho domku a Tanma s Gaarou a Kankurem se vydali dovnitř.
„Ale s takovou na to neuvidím.“ Prohlásila Sakura a Tanma vzal nějaký klacek, který se tam povaloval. Zarazil ho do země, aniž by se klacek zlomil a Sasuke zapálil.
„Nemáme dost času! Kankuro, drž mu ruce.“ Řekl Tanma, sedl si Gaarovi na břicho a vytáhl si vrhací nůž.
„Co to děláš?“ Zeptala se Sakura, když Tanma dal nůž nad oheň.
„Vypalování ran. Sice vznikne jizva, ale rychleji se to zahojí. To samé dělám i sobě.“ Řekl Tanma a dal nůž z dosahu ohně. Protočil si ho v prstech a přiblížil se ke Gaarově hrudi.
„Klid, Gaaro! Tohle bude jen chvilku bolet, jako hodně dalších věcí.“ Klidnil Tanma Gaaru a přiložil žhavý hrot nože ke Gaarově ráně.
„Drž ho pevně!“ Řekl Tanma Kankurovi, když se Gaara začal zmítat. Tanma nožem pomalu přejížděl po ráně, až byla dosti mělká. Tanma kývnul hlavou na Sakuru a ta mu ránu doléčila.
„Rychle s ním do nemocnice!“ Řekla Sakura a Kankuro zvedl Gaaru.
„Dobře! Sasuke! Yamato! Jděte s nimi! Zbytek za mnou, musíme ještě odrazit Tarikovy muže!“ Zavelel Tanma a znovu se rozdělili.
„Tanmo-sama! Aquila je v bezpečí v Orlím hnízdě. Čekám rozkazy.“ Ozval se Hikaru.
„Rozkazy jsou jednoduché. Odrazit Tarikovy muže ze Suny!“ Zavelel Tanma a spolu se dali do souboje proti Tarikovým mužům a jeho mutantům. Po několika hodinách, kdy už bouře přešla, se povedlo Konožanům odrazit Tarikovy muže.
„Ustupují! Stahují se zpátky do Kamenné!“
„Sláva!“ Ozývalo se z davu. Kiro přešel k Tanmovi.
„Hádám, že tímto moje povinnost ještě nekončí, co?“ Zeptal se Kiro Tanmy, který si zapaloval.
„Máš pravdu, Kiro. Ale neboj se, zajistím, že na Vánoce už budeš doma. Teď běž, nebo je ztratíš.“ Řekl Tanma a přiložil Kirovi ruku na rameno.
„Dobře, Tanmo. Věřím tvému úsudku. Kéž bych už mohl být doma. Tak zatím a pozdravuj mi Ino-chan.“ Řekl Kiro a už běžel za ustupujícím Tarikem.
„Zase jsme vyhráli, Niisan.“ Řekl Naruto. Tanma si jen nevzrušeně potáhl.
„Nemyslím si. Ještě musíme zjistit, jak je na tom Gaara. Pojď.“ Řekl Tanma a spolu s Narutem se vydal do nemocnice. Klan Namikaze pomáhal obyvatelům Suny.
„Jak je na tom?“ Zeptal se Tanma Sakury, která právě přicházela.
„Dostane se z toho. Učinil jste správnou věc, že jste Kira poslal do Kamenné.“ Řekla Sakura.
„Ale Kiro udělal ještě líp, že nás poslal sem. A Naru, teď jsme vyhráli.“ Řekl Tanma a vyšel ven. Po nějaké době v jednom dni, kdy se povedlo napravit škody, se Konožané vydali domů.
Zhruba po pár dalších dnech, kdy se blížily Narutovy narozeniny, seděl opět Tanma za stolem a vyřizoval jak divý. Podíval se na mapu. Gaarovu fotku zdobil nápis NAŽIVU a Kammenou velký červený kroužek. Značilo to Tarikovu lokaci.
„Tarik si zaslouží zemřít. Když tolik touží po krvi, má ji mít, ale bude to jeho vlastní.“ Pomyslel si Tanma a zapálil si. Zhruba po hodince a půl přišel Hikaru.
„Tanmo-sama, někdo s vámi chce mluvit.“ Ohlásil Hikaru.
„Ať vstoupí.“ Povolil Tanma a Hikaru odešel vyřídit zprávu.
„Ino? Co ty tady?“ Zeptal se Tanma a zvedl se. Ino vypadala strašně. Tanma k ní přešel.
„Kiro, co? Pojď, sedni si a povídej.“ Řekl Tanma a Ino se posadila. Tanma si vytáhl židli zpoza stolu a sedl si taky.
„Ráno mi nic nepřišlo. Říkala jsem si, že možná dorazí později. Něco nakonec dorazilo. Kiro-kun mi říkal, že tohle používá jen v nejnutnějších případech.“ Svěřila se Ino a podala Tanmovi krátký dopis.
„Šifra klanu Namikaze. Tohle půjde rychle, neboj se.“ Řekl Tanma a podíval se na dopis. Chvilku ho četl, ale v tu ránu zbystřil.
„Do p****e!“ Zaklel Tanma a zvedl se.
„Co se děje?“
„Zdá se, že vědí o jeho plánu. Tudíž jdou po něm.“ Řekl Tanma a přešel k mapě.
„To znamená co?“ Zeptala se Ino. Zjevně byla tak vydeptaná, že už ničemu nerozuměla.
„Jde mu o krk. Musím vyrazit.“ Řekl Tanma a vyšel z kanclu.
„Kam zase razíš, Niisan?“ Zeptal se Naruto, když se procházel po chodbě.
„Kirovi jde o kejhák, koná se další záchranná mise.“ Sdělil Tanma a došel ke své osobní zbrojnici.
„Nech mě jít s tebou, Niisan!“ Žadonil Naruto. Tanma si připojil meč na záda a otočil se k Narutovi.
„Naru, cením si toho, že mi chceš pomáhat, jak jen nejlíp to jde, ale musím říct ne. Víc než jeden člověk by mohl být nápadný.“ Řekl Tanma a přiložil Narutovi ruku na rameno.
„Ale Niisan…“ Chtěl Naruto znovu začít, ale Tanma ho zase přerušil.
„Naru, už jsem řekl. Navíc, do toho průs**u jsem ho zatáhl já, takže beru si za to zodpovědnost.“ Řekl Tanma a sundal ruku. Natáhl si tentokrát už dvě skryté čepele(Trošku víc Assassin’s Creed, co?), protože vylepšoval, když měl čas. Naposled si doplnil zásobu vrhacích nožů, deset na koženém pásu, dalších deset na pravém koženém chrániči ramena. Naruto už zase otevíral pusu.
„Vím, že jsi velice schopný a spolehlivý, ale musíš tu zůstat. Nemůžu riskovat jak svůj život, tak i tvůj. Promiň.“ Řekl Tanma a chystal se na cestu.
„Já tě chápu, Niisan. Někdy jsi až moc starostlivý. Ale dobře, běž a přines smrt našim nepřátelům.“ Řekl Naruto a Tanma se už vydal na cestu.
„Niisan!“ Narutovo zavolání donutilo Tanmu se otočit.
„Dávej pozor.“ Dokončil Naruto.
„Dám.“ Pousmál se Tanma a vyšel ven.
„Ale ne! Jen tohle ne!“ Zabědoval Tanma v duchu, na cestě byla Elika a razila si to k němu.
„Kampak se chystáme?“ Zeptala se Elika vesele a dala Tanmovi pusu.
„Musím zachránit Kirovi zadek. Ale sám.“ Přiznal Tanma barvu.
„Sám? A do Kamenné?“ Zeptala se Elika, načež Tanma přikývl.
„Blázníš? Proč tolik riskuješ? Tohle by udělal jen sebevrah!“ Elika začala pomalu soptit.
„Kiro ve mně věří a ty bys měla taky. Sice už tak riskuju sám svůj život, ale nemůžu riskovat život ještě někoho jiného.“ Trval Tanma na svém.
„Ale ani svůj nemusíš riskovat! Proboha proč? Vždycky říkáš, že budeš v pořádku, ale vždycky si odneseš nějakou další ránu! Pomalu tomu přestávám věřit!“ Elika už měla pomalu na krajíčku.
„Možná trošku kecám, ale já se nebojím. Prostě ne.“ Řekl Tanma a už se chtěl vydat na cestu.
„Sakra, miluju tě! Proč si toho nevážíš?“ Rozkřikla se Elika a propukla v pláč.
„Vážím si toho a ani nevíš jak. Ale no tak, snad mi to nebudeš dělat ještě těžší, nebo mě Ino zabije, když ne Tarik.“ Řekl Tanma a vyšel. Nečekal ale, že ho Elika silně zatáhne za rukáv a vlepí mu pořádně vášnivý polibek.
„Tentokrát to přežiju. Slibuju.“ Usmál se Tanma povzbudivě. Elika setřela slzu.
„Hlavně se mi vrať. To mi slib.“ Zašeptala Elika a dala Tanmovi pusu na rozloučenou.
„Vrátím se!“ Zavolal Tanma na Eliku, když už vyrážel na cestu.
„Hlavně vydrž, Kiro! Zlatý Orel přichází!“ Pomyslel si Tanma a nasadil si kapuci. Na hřbetu Aquily se vydal směrem Kamenná.