Nová naděje 01-Zachránce

Slyšela jsem kroky. Myslela jsem, že je po mně. Ale nejsem ani moc živá. Moje rodná vesnice se utkala s jinou vesnicí. Skončilo to tak, že všichni zemřeli. Ale já ne. Jsem pořád na živu skoro. Dávám si tak pět minut než umřu. Před očima se mi odehrávali vzpomínky na nějaké chvíle. Ikdyž jsem neměla žádné kamarády a neměla jsem tu čest se seznámit z radostí, štěstím,láskou a smutkem. A ani nevím co to jsou slzy. Nikdo nikdy se mnou nechtěl být kamarád. Možná proto jak jsme chodili na mise zajímala jsem se jen o sebe. Když umírali ninjové kteří se mnou byli na misích bylo mi to jedno. V životě jsem neprojevila lítost. A teď tady ležím. Na chladné zemi. Částečně napíchnuta na katanu.

Už jsem to vzdala. Nikdo tu není. Tím pádem mně nikdo nemůže zachránit. Ani se jim nedivím. I kdyby nás tu někdo z vesnice našel. A uviděl, že jsem stále naživu a ostatní mrtví. Tak by se sto procentně otočil a odešel. Ale tyhle ty kroky se ke mně přibližovaly. Dostala jsem strach. Ani jsem nevěděla proč se bojím. Už byl při mně. Podíval se jak jsem napíchnuta částečně na katanu a moje pravá ruka byla probodnutá kunaiem. V levé ruce na dlani jsem měla položený kunai. Když jsem ho chtěla sevřít. Vší sílou se a vůlí to stejně nešlo. U toho člověka jsem zaregistrovala, že se pousmál. Naklonil se nade mně.Díval se mi do očí. Teď jsem mu teprv viděla do tváře. Měl hezké havranité vlasy a černé oči. Sehl se a vyndal mi kunai z pravé ruky která byla probodnutá. Vzal mně do náruče. V tu chvíli mně slila bolestivá vlna bolesti. A řekl mi ať jsem v klidu. Překvapivě jsem poslechla. Za chvíli jsme dorazily k velkému a starému dubu. Posadil mně o ten strom. Na to se za ním objevily další tři ninjové. Byly to dvě holky a dva kluci. První holka měla dlouhé rudé vlasy, brýle a taky rudé oči. Dívala se na mně jako by mně chtěla propíchnout lejzrem. Druhá holka měla střední tmavě fialové vlasy, tmavé oči. A ta se pořád usmívala. Jeden kluk měl bílé vlasy, fialové oči. Pořád měl v ruce velký kelímek s vodou a brčkem a pořád s toho srkal. A ten druhý měl oranžové vlasy a oranžové oči. Byl strašně vysoký.

"Nami běž prosím tě ošetřit tu holku. A být tebou tak si pohnu. Nebo tady natáhne bačkory." řekl černooký kluk.
"Bylo by asi lepší, aby byla už pod kytkama." promluvila naštvaně Karin.
"Karin nech jí na pokoji! Nic ti neudělala!" řvala naštvaně Nami a otočila se k té holce.
"Slyšíš? Nech jí na pokoji!" zopakoval Suigetsu jako papoušek.
"A ty drž tu klapačku zavřenou, nebo ti ji přišiju!" sykla Nami.
"A ty drž klapačku zavřenou nebo," Suigetsu se zadusil vodou a potom dál pokračoval, "helé!" křikl.
"Hmmm... No ta holka má trochu otřes mozku. Pravá ruka je v čudu díky tomu, že ji měla probodnutou. A to sem se nezmínila o tom břichu. Ta si prostě chvíli poleží." řekla smutně Nami.
"Eh... Já jsem Suigetsu." řekl mile Suigetsu.
"Nami."
"Karin."
"Juugo."
"Sasuke."
"Když jsme se ti představili nechceš se nám taky náhodou představit?!" řekla uraženě Karin.
"To je dobrý nápad!" odsekla ta zraněná holka.
"Ty jedna m..." nedořekla Karin.
"Karin!" křikla naštvaně Nami.
"Nech ji béjt! Já už půjdu nebudu tady z brejlačkou." pověděla neznámá.
"No tak to né! Hned si sedneš zpátky na ten zadek nebo..." vyjel Sasuke.

"Nebo co?" smála se pobaveně neznámá.
Tak to na Sasukeho bylo už moc. Zrudl vzteky a řekl: "Nebo tě hodím do řeky!"
"Mno... tím pádem, ahá." přistoupila pobaveně dívka.
"Hehe... Já bych si nedělala srandu." souhlasila z dívkou Nami.
"Fajn." přikývla znechuceně neznámá.
"Ale né. Dozvíme se jak se naše malá princeznička jmenuju. Sláva! Zavolejte do zpráv které hrajou na nově." usmyslil si Sasuke.
"Móc vtipné. No jmenuju se Saki."
"Cože? Saké?" vybuchl smíchy Suigetsu.
"Saki."
"Saké."
"Saki."
"Dobře Saki. Z jaké jsi vesnice?" zeptal se Sasuke.
"Mlžná." utrousila tajuplně Saki.
"Klan?" opět se zeptal Sasuke.
"Eh... Světlakovka." vymyslela si Saki.
"Cože?“ zeptali se všichni nechápavě.