Žánr
Stretnutia...
Dvadsiaty dielik, a ja nedokážem môjmu Sorovi ubližovať ani v poviedkach, ani v mysli, skrátka ho milujem, a nie som cvok!
...často ste tvrdil Sensei, že trápenie si máme nechať pre seba, pretože potom budú ľudia kvôli nám smutní...
"Já vim. To bylo Yoshino Tensei (Reinkarnace Yoshino)."
Gaara překvapeně vytřeštil oči.
"J-jak to víš?!" vykřikl roztřeseným hlasem.
Dívka se na něj nechápavě podívala.
"Co vim?" zeptala se zmateně.
"No že to je Yoshino Tensei!"
"...Co to je?" nechápala čerovláska.
Gaara na ni zmateně koukal.
"Vždyť...vždyť jsi to před chvilkou řekla!"
"Co sem řekla? To...Yoshino Tensei? Ne, to sem opravdu neříkala!" odporovala dál dívka v černém.
Gaara už tuplovaně nic nechápal. Vypadalo to, že Yoshino ihned zapomene to, co řekne.
„Dále.“ Ozvala se odpověď na její ťukání, a tak tedy vešla. Šéf už na ní čekal.
„Jsi připravená na misi?“ pozoroval jí pozorně stařík sedící za stolem, jako by zvažoval zda je na misi dost vhodná.
„Jsem sensei.“ odpověděla tak dvacetiletá dívka, celá v černém jen okolo krku měla modrý batikovaný šátek s podivným vzorem.
„Dobrá, tohle předáš Hokagemu Skryté Listové vesnice. Pouze jemu, nikomu jinému a nikdo u toho nesmí být, je to víc než přísně tajné.“ uděloval poslední instrukce.
Zase se otočila a s Gaarou bok po boku se vydala zpátky do svého starého domova.
Pomalu se blížili ke Konoze a Ookamiko začínala být čím dál tím víc nepokojnější. Gaara se na ni ustaraně podíval.
"Není ti nic Yoshino?" zeptal se jí opatrně.
Ta sebou polekaně trhla.
"Nic mi neni. A proč mi furt řikáš Yoshino?"
Pak se ale na okamžik zarazila.
"No jo, deť je to mý jméno," dodala tiše.
Vítr ševelil v korunách, ohýbal stébla trávy, setřásal kapky z větví. Kiba napínal zrak do houštin. V lese pod stromy bylo šero, panovalo ticho až na šelestění listů a tiché ťapkání kapek dopadajících na podmáčenou zem, do kaluží vytvořených deštěm. Nikde nebylo ani stopy po pohybu čehokoli, přesto Itachi, ten mladý muž se zvláštníma očima, držel ruku napnutou a ukazovákem varovně mířil na místo, kde se podle něj někdo cizí skrýval. Nepřítel?
„Sakuro, Sasuke! Za vámi!“ Vykřikl nervózně sensei. Sasuke popadl Sakuru a spolu s ní vyskočil.
„Uf! To bylo o fous!“ oddechl si Naruto, trochu šťastnější, že se to neplní přesně. „Jak budeme útočit na Ketsueki?“ optal se okamžitě.
„No asi... počkat, jak víš, že se tak jmenuje? Ty jsi někdy četl nějakou knihu?“ divil se Kakashi. „No, ale to je jedno, musíme udělat to, co nám jde nejlépe! Takže Sakuro, pořádně to do něj nabuš! My se Sasukem Chidori a Naruto Rasengan!“ Naruto se začal třást.
Ahoooj, takž tady pro vás mám krátkou jednorázovečku. Doufám, že se bude líbit :)
*****
„Máš vůbec ještě sílu?“ zeptala se ho a koukala se na velký měsíc, který právě zacházel za mrak.
„Sílu na co?“ zeptal se nechápavě a poslouchal korunu stromu, pod kterým právě seděli.
„Sílu na to, abys riskoval život za sny jiných, proč si neplníš své sny?“ zeptala se ho a na tvář jí dopadla kapka deště. Nebo to snad byla slza? Ne, začínalo pršet. Měla ráda déšť.
Pomoc je na cestě !!!
Díl 12.
Za chvíli přešli poušť a stanuli před branami Písečné Vesnice. Tam už je čekali stráže, Temari, sám Kazekage a jeho bratr …………………………………………….. .
Došli až k nim.
„Vítejte …“ přivítal je Gazda. Podali si ruce. Jako poslední podávala ruku Nano.
Trošku smutnější romantika s velmi neobvyklou postavou.
Po své oblíbené cestě u Konohy běžel starý muž. Každé ráno, den co den, už přes 50 let trénoval a poslední dobou u toho i vzpomínal. Kdysi měl dva sny. Sny, na jejíž splnění vynakládal veškerou svou sílu. S úsměvem vzpomínal na okamžik, kdy se mu splnil první.
Lidičky, je to smutné ale je to tak. Tahle povídka právě končí. Chtěla bych vám poděkovat za to, že jste u ní vydrželi tak dlouho a dokonce se vám i líbila! Ten to závěrečný díl je extra dlouhý (5 A4)Musím se pochlubit! 
Jinak doufám, že mi tu necháte aspoň malý komentík a ještě jednou díky, že jste to s mým hrozným psaním vydrželi (no jo sebekritika)! 
Sny a naděje zanikají ale po nich se objevují nové a lepší!
Sasuke vzal Sakuru do náruče a šel ji předat Kakashimu. Sasuke Sakuru tedy předal Kakashimu a řekl:„Kakashi postarejte se o ni."
„Spolehni se Sasuke." řekl Kakashi spolu se Sakurou a Narutem zmizel.
„Sbohem Sakuro!" řekl Sasuke a šel k Itachimu.
„Tak Sasuke když už jsi konečně s námi tak je na čase abychom ti řekli náš plán." řekl Itachi
Po cestě zpět do Konohy:
,,Parkuju v lese tady vedle."
řekl Itachi.
,,Ok. Tím líp. Vyrážíme!"
zakřičel Neji.
Když došli k autu, Neji hned
,,Byakugan!"
A jeli.
A tady je pro vás, mé věrné čtenáře, 9. dílek Tak si to užijte
9. díl Sasuke se objevil a útočí
Odchody...
Naruto sedel vedľa dievčaťa na lavičke. Bolo krásne jesenné poobedie, no kvety Sakury boli ružové ako na jar. Bolo to presne na tom istom mieste, kde ich Sasuke zradil... Spomienky na to však boli zabudnuté. Sakura z nenazdania vstala z lavičky a zadívala sa smerom k oblohe. Síce ju nevidela, ale vyzeralo to, akoby presne všetko videla do najmenších detailov. Naruto, akoby jej čítal myšlienky, vstal vedľa nej a povedal
Tak a je tu pokračování. :)
Sakura se posadila naproti němu a mžourala si oči.
„Chceš udělat něco k snídani, miláčku?,“ zeptal se jí Naruto a Sakura mu přikývla. Vzal si zástěru, rozklepl dvě vajíčka a dal je smažit na pánvičku. K tomu jí udělal zelený čaj a přichystal jí to na stůl, zatímco se šla Sakura upravit.
Vyšla z šatny v přiléhavých červených šatech a účesem podobným, jako má Tenten. Řasy silně namalovaný a růžové stíny, které jí ladily k očím a šatům.
,,Tak si balte věci!!!"
zařvala černá půlka Zetsu.
,,Neřvi nebo vohluchnu ty negre!!!"
zařvala bílá půlka.
Sám Zetsu do toho zasáhl:
,,Já tu nehodlám ohluchnout kvůli šachovnici! Zmlkněte!!!"
zařval Zetsu.
,,Teď ohluchnem všichni."
řekla černá půlka.
Během této hádky už měli všichni všechno zabalený.
,,Sakra, čím pojedem? Do vlaku nebo autobusu nás nepustí, metro tu není..."
vzpoměl si Tobi.
,,Ale je tu auto!"
vmíchl se Itachi.
Všichni si vzpoměli na ďábelskou Itachiho jízdu.
Opět nějaká jednorázovka ode mne. Za chvilinku se du pustit do dalšího pokračování sériovky. 
"Konan?" ozve se z druhé strany postele.
"Hm..." zamručí Konan. Pain jí šáhne na holé stehno. Celý den se jí skoro nemohl ani dotknout díky misi.
"Paine, ne. Po včerejším fiasku na to nemám chuť. Co kdyby sem zase vtrhl Itachi?" odsekne ironicky.
"Promiň. Já mu říkal, ať nás večer neruší."
"Ale asi zřejmě ne dost důrazně!" řekne nabroušeně Konan.
Vezmete – li v úvahu povahu mého snu, jistě pochopíte můj strach znova usnout. Děsila mě představa velkého démona, který by se nerozpakoval mě rozcupovat na malinké kousíčky. Později jsem zjistila, že těmto snům se můžu vyhnout, jestliže ovládnu moji telepatii. Zřejmě jsem nechtěně četla tomu tvorovi myšlenky a v mých snech získávaly reálnou podobu.
Čas ubíhal. Dny pro mě byly stereotypně jednotvárné a nudné. Doufajíc, že konečně začne můj dlouho odkládaný a slibovaný trénink, jsem nabírala energii, abych do něj dala vše.
Tak tehle díl je hooodně pošahaný. Sůl mi u moře nejspíš vlezla na mozek a pk jsou tu pololetky. Tohle bylo zběžně napsáno na úkor češtiny. No nic. Doufám, že se aspoň bude trochu líbit."
Uč se dcero ….
Dobrou kunoichi býti
Aneb
Velké nástrahy malého světa 8.Díl
20:00
Shinobi svět, Ohnivá země, Konoha, Před kanceláří Hokage:
