Poezie
Moc bych ti toho říci chtěl,
tak abys mi vše rozuměl.
Chci, abys slýchával má slova,
stále znova a znova.
Přál bych si, tvou řečí mluvit,
o všem si s tebou promluvit.
Vědět, že mi vážně rozumíš,
z mého slova se toho moc nedozvíš.
Má slova štěkotem jsou,
do okolí se roznesou.
Nikdo z nich ale moc nepochytí
a to mi svazuje pevnou sítí.
Vždy tu pro tebe jsem,
jsem tvým přítelem.
Snažím se vnímat tvá gesta,
i když je to velice trnitá cesta.
Proč jazyk je štěkotem mým,
s kým se o vše podělím,
Dohasíná plamen svíce,
teď už líbá mrtvé líce.
Jsou sinalé, jak bez krve
-však teď ji líbá poprvé.
K Narutovi láskou žila,
za něj život položila
i Naruto – mladík činu,
nese trpně z části vinu.
Když Konoha Peinem zničena
i Pátá byla zdrcena.
Dědička mocného Hyuuga klanu,
též majitelka Byakuganu
Pozdě k životu ji rváti,
pozdě duši zpytovati.
Teď už, ale mrtva není,
neprodlévá ve věčném snění.
Vždyť Listová je po vzkříšení.
Naruto ji v srdci chová
jeho láska opravdová.
Na Sakuru zapomene,
[center] Sbohem bratře, vždycky jsem tě miloval,
před každým tě chránil,
i když si myslíš že, jsem tě zradil.
Já tě vždy bral jako sobě rovného,
než se stalo to, co naše pouto zničilo.
Copak se to jinak vyřešit nedalo?
Nebyla jiná možnost, než zapřít sám sebe,
zradit klan, zradit Konohu a zradit i tebe,
odpusť mi to bratře, omlouvám se...
Navždy budu s tebou, doprovázet tě všude.
Gomenasai, Sasuke.
co lozit se naučilo hbitě,
před první výzvou dneska stojí,
možná že se i trochu bojí.
nejedno děcko se toho leká.
Je tu samý kluk a samá holka…
U Třetího! Vždyť je to školka!
Stojíš venku, díváš se na vesnici, které si řekl "tak se měj",
těd jen z povzdálí sleduješ děj.
Začínáš mít pocit, že chceš přátelství toho malého dítěte,
co klidně umře za Tebe.
Ve sněhu jsi ho našel, byl téměř zmrzlí,
věrnost Ti slíbil a nic ho nemrzí.
Ale co Tebe? Nemrzí Tě snad, že si myslí, že je jen zbraň?
Alespoň ho chvíli braň.
Umřel by pro Tebe a co Ty pro něj?
Chce být jen dítě a zároveň ti sloužit děj se co děj!
Otevři oči, Váš příběh končí!
Zdalipak víš, jak se váš život teď točí?
chytněte lháře.
Nesmí nám utéct,
smrt na něj čeká,
uvalena je na něj
pomsta odvěká.
chytněte to zvíře,
jemuž tekla mezi prsty
krev našeho lidu.
Prokletý buď,
více nepoznej klidu!
vezměte naň biče
a provaz mu na hrdlo,
ať trpí a umírá.
Za naše rodiny,
ať duše mu zkomírá.
dopadnout viníka.
V dlaních pochodně hoří,
ukazujíc cestu.
A srdce planou,
dožadujíc se trestu.
To nie som ja, ani ty.
Ty sa smeješ, iný plače,
to svet je ním prekliaty.
tichá, ako vraha dych.
Nebadane tu skrýva sa,
nevidí ju skoro nik.
Oh, hlúpe to bytosti.
Smrť sa im na päty lepí,
pri všetkej ich márnosti.
Členové Akatsuki jsou velmi nadaní,
před žádným Kagem svou hlavu neskloní
a proto jsou tak nezdolní.
Jeden z nich jmenuje se Hidan,
je to přeci jen velký tyran.
A ještě k tomu nesmrtelný,
no to potom Kakuza nemůže být silný.
Další blázen přezdívá si Tobi,
myslí si, že je hvězda téhle doby.
Deidara mu to ale zazlívá,
k tomu aby mlčel své jutsu používá.
Pak je tu ještě zlý Kisame,
s ním pracuje bezcitný Itachi, ne?
Nejlepší je Nagato vlastnící Rinnegan,
s ním spojila se krásná papírová Konan.
Sasori už dávno mrtev,
Zápasili spolu dvě kunoichi,
jedna Smrt se jmenuje,
a ta druhá je Naděje,
jejich boj nikody neskončí.
Obě se pořád hádají,
jestli někoho zabijí.
Někdy Smrt vyhraje,
a jeden ninja zemře,
jindy Naděje zvítězí,
a ninjovi život zachrání.
Smrt zlá je,
vždy někoho zabije,
černý plášť nosí,
stále pokrytý něčí krvý.
Naděje zase hodná je,
většinou vyhraje,
sněhově bílé šaty nosí,
a nad hlavou se jí svatozář drží.
Poslední dobou,
Omlovám se synku můj,
neměl jsem jinou možnost,
neměl jsem na vybranou,
co bys dělal kdybys byl mnou.
Chtěl jsem ti dát život lepší,
chtěl jsem být navždy s tebou.
Co víc bych si jako otec mohl přát,
než být rodinou tvou.
Ale věřím, že dokážeš
si získat lidi, získat si svět.
Pokračuj v tom, v čem já jsem skončil,
pokračuj dál vpřed,
splň si svůj největší sen.
Staň se hokage, založ rodinu,
žij prostě naplno a ničeho nelituj,
budeš to mít těžké, to já vím,
vím to, a vím, kdo to způsobil.
Milujem ťa, si moja láska,
milujem ťa, ty moja nežná kráska.
Tvoje veľké oči sú ako slniečka,
svietia tam, kadiaľ pozriem sa.
Milujem vôňu tvojich vlasov,
milujem, keď ťa vidím,
porovnávam ťa so sedmikráskou,
no vôbec nevidím chyby.
Láska bolo pre mňa slovo neznáme,
no vždy som ťa pokladal za kvet agáve.
Si pre mňa ako môj malý anjel,
bez krídel a bez zbrane.
Nežná, krehká, celá ty,
Hinata, bola si pre mňa vždy,
ako anjel jasný, nie vždy šťastný,
ale predsa taký krásny.
Pre mňa si dokonalá,
ty moja nežná kráska,
před každým jsem tě bránil.
Co se mezi námi stalo?
Copak se to jinak vyřešit nedalo?
Takhle to skončit nemělo,
všechno to tím zničilo.
a ty klečíš na mém hrobě.
„Já nebyl dobrý bratr tobě.“
A neustále brečíš,
i když víš
že, to nevrátí mě zpět,
na tento svět.
[center]Tak už dost, bratře, nebreč
a radši tas meč.
Jdi, bratře, jdi už pryč
a hlavně už nekřič!
Nech mě tady hnít,
ako, na vzdory jeho predkom
živočíšnych čŕt a zvykov,
je táto milá slečna/paní
v záhrade, pri okopávaní,
terčom paľby dotykov.
keď ju vidím vchádzať vedno
s ním, pritisnutým na tele,
tam, kde chodia páry miestne
páchať rôzne skutky hriešne,
do erárnej postele.
[center]Nemôžem sa na to dívať,
vraj tu spolu budú bývať!
Upokojiť ma má správa,
Když jsem byl malý, stále jsem se smál,
a ze života se radoval,
ale pak jsem opustil vesnici,
a přidal se k Akatsuki.
V Akatsuki je místo mé,
tam, kde je hodně krve prolité.
Jako partnera mi Deidaru přidělili,
a radost ze života mi vzali.
Na vesnici jsem zapomněl,
Písečná, jako bych ji nikdy neviděl.
V Akatsuki je místo mé,
tady mám přátele.
Pak ale babička Chiyo přišla,
a po dvaceti letech mně uviděla.
Chiyo a Sakura se mnou bojovali,
a dokonce i vyhráli.
Čekal jsi chválu? Nebo ses bál?
Teď trpíš, odsouzen na věčnost.
Jsi svatých otrok, padlých král.
a tvoje jméno zneuctili.
Pláčeš ve tmě jak malé dítě?
Či k vendetě sám sbíráš síly?
Nejsme vinni, viň jenom sebe.
Sám urči sobě správný trest.
Máš odvahu odmítnout nebe
či chceš dál tohle břímě nést?
[center]Tak co uděláš, budeš se bránit?
Zničíš své jméno, skryješ podoby?
jako by se mi měly zastavit všechny vzpomínky,
snad je to noční můra,
ale ta bolest je čím dál větší, asi omdlím.
představím si ráj úplný,
žádné výčitky svědomí,
žádné sebevražedné touhy po krvi.
prosím všechny za odpuštění,
ale ztrácím naději,
naději na to, aby usekli to břemeno trápení,
trápení, které doprovází mě až do smrti.
Z člověka zbyde jenom prach,
však věčná je železná zbroj,
to přiklání k ní misky vah.
Jak rád bych žil dál v pohádkách,
neb strach kolkolem vidím.
Jen vstupte klidně přes můj práh!
I ninjové jsou lidi.
Jdeme jím napůl v mrákotách.
Zbraň v ruce a ninjovský kroj
mluví o našich povahách.
Ninja totiž i v polosnách
je schopen tajně slídit.
I když kráčíme v temnotách,
jsme ninjové i lidi.
[center]Vraždy, krev a ninjů voj,
v těch dobách, kdy jsem snil,
že ulovým nějakou babu,
jsem možná tak dostal facku.
jsou mnohem větší než dřív,
no a já jsem pěkně zvrhlej poustevník,
už se nezměním, dámy přilepším.
techniky žab jsem zvlád,
A má vysněná Tsunade,
se stala prsatým hokage.
zakázené techniky má,
mám učně Naruta, jak z oka Minata,
vidím to jako dnes, kdy jsem byl mladý pacholek.
Když má duše vzlétla,
má ústa volala: ,,Hinata!"
Už neslyšela,
jen tiše plakala.
Proč jsem musel umřít,
a do nebe jít?
Proč teď musím stát před zlatou branou
a Hinatu na zemi nechat samotnou?
To poslední, co jsem uviděl,
bylo jak Sasuke zemřel,
a má krev červená,
dopadala na hruď mého kamaráda.
Hinato, jediný, co jsem ti zanechal,
je láska, kterou jsem ti dal,
a ten kunai železný,
pokrytý Sasukeho krvý.
Do pláče mi je,
když vím co se stane,