Poezie

Samota v srdci rozprestretá nekonečnom,
telom plným mladosti krotkej vybolenom.
Pokoju v duši nedostatok pochopenia,
ľudí málo dotykom vyhovenia.
Riešenie problémov ich bolí,
veď stále ešte som malý.
Vražda obklopuje myseľ čistú,
vravia, že budúcnosť mám hmlistú.

Neviem čo je skutočné priateľstvo,
nenávidí ma ľudí množstvo.
Démon vo vnútri sa rozpína,
radosť a smiech ho napína.
Netvor z piesku žije len zo smrti,
poslednú obranu dobra vyrúti.
Neviem prečo som tak ľahko podľahol,
posledný kamarát odo mňa odbehol.

Pozerajú sa na mňa tými svojimi očami,
ja im doma v kúte odpovedám slzami.
Vymýšľal som iba blbosti ako sa im pomstiť,
no bola to iba zástierka ako na seba upozorniť.

Postupom času som si našiel priateľa,
Bol to sensei Iruka.
Neskôr priateľ on nebol samotný,
pre ostatných nie som nehmotný.

Akadémia veľký úlet nudy bola,
pre mňa jednoduchá nebola.
Veľká úloha bola učiteľmi zadaná,
postupne každým skladaná.
Zrazu „Puf“ dymu okolo,
rozhliadam sa naokolo.
Vedľa mňa to leží,
na kvalite záleží.
Toto že má byť prvotriedny klon?

Na zlomku dňa s chladnou nocou,
našiel si trosky detských snov.
Prebúdzaš sa z nočnej mory,
zdá sa ti, že si chorý.
Slzami tvoje oči sa zahmleli,
v tichu hľadáš lásky náznaky.
Ty ju chceš a potrebuješ,
z hlúposti city utajuješ.

V jej očiach žiari láska k tebe,
ostávaš doma neveriac sebe.
Je čas aby si jej to povedal,
nie ako vrah na ňu zazeral.
Vieš, že strašne po tebe túži,
láska k dobru i zlu slúži.
Pozri sa na ľudí so strachom,
ich srdcia zapadajú prachom.

Nikdy viac nedovoľ chorobe aby ju zmohla,

Protože svět není černobílý...
/I když v manze možná ano/

I. Oběť?

Modř očí
zakalí se v ocel
/koho chceš chránit?/
ohněm síly.
Prosím-
nespal se!
/Bolelo by to mě/

II. Skleněné slzy

Larva
v agonii
mění se v motýla -
utrhneš mu křídla,
anděli?
/Stejně v dešti nemůže létat/

III. Prokletý

Suché nebe
mozaika rýžových políček-
vůně slunce.
To pro mě není.
bez okovů
vracím se do vězení
a svět
zahalí rudá
krev pod víčky
/Čí jsou ty oči?/
Neplač -
dohání mě to k šílenství.

Deň po dni sám sedím na kopci,
môj život je veľmi skľučujúci.
Slnko sa skláňa pomaly za obzor,
cestou dole dievča stretol som.
Striedala ma v mojom smútku,
cítil som chvenie od zármutku.
Mesiac na oblohu vystúpil,
na ústup zavelil.

V spánku sa mi sen prihodil,
lásku v mojom srdci rozprúdil.
Už dlho sa skrývam za maskou,
svoj svet chcem obohatiť láskou.
Priateľov mám habadej,
o láske len jeden sen.
Sedím na kopci v slnečnom svite,
budem tu čakať do kým príde.

Slnko sa skrylo za kopce,
niekto moje meno pošepce.

Poháněn vztekem a nenávistí,
z Madarova úkrytu odešel jsem.
Mezi stromy se procházím a koukám,
můj bratr Itachi jde sem.

Rozum mi radí, nevěřit očím,
čemu věřit sám neví.
Tak jsem se otočil a křičím:
„Ty máš být přece mrtvý!!“

Neřekl nic, ani se nezastavil.
Utíkal dál, jako by mě neznal.
Možná se přemáhal aby mě nepřizabil, (zasloužil bych to)
ale i přes to jsem se nevzdal.

„Itachi počkej!
Rád bych si promluvil,
o tom tvém úkolu...
PROČ SI MĚ NEZABIL?!!!“

Rudé oči upřel na mě,
přistoupil jsem k němu blíž.

Demokracie to je slovo,
přemýšlela Tsunade.
Možností však příliš mnoho,
Jak zaplnit parlament.

Každý svoje heslo skládá,
v parlamentu je místo mé.
Konoha však předvolává
výběrové řízení Tsunade.

Kakashi se hlásil první,
v závěsu za ním hnedle Gai
Že budou vést zasedání a
se vším jim pomáhat.

Shikamaru sedí v rohu,
už ho to nějak nudí.
Půjde radši rovnou domu,
koukat, jak mraky plují.

Neji v tom má celkem jasno,
k čertu s blbou demokracií.
Můj absolutismus to je ono.
Pokouší se uspět se svou sympatií.

[center]
Ďábel pluje temnou stokou,
jen pár jizev zablesklo se tmou.
Žalovanou polaskal rukou.
Kamená tvář plní roli svou.
-
Otázka střídá otázku,
však odpověď se nekoná.
Oběť život dává v sázku,
přesto je stále nezdolná.
-
Mori vzteky žhavý drát,
židle hrůzy horkem sálá.
Inkvizitor se nechce vzdát.
Mučení je jeho láska stálá.
-
Brunetka se potí strachy,
přesto zarytě mlčí dál.
cítit jsou divné pachy,
to horkou židli taví žár.
-
Nový vynález zklamal,
vydržel pouhou chviličku.
Shizunin vzdor ho zdolal.

[center][i]Ruku v ruce dál
a cestou jít.
Cítím, jak ses o mě bál,
bylo pro co žít.
My dva proti okolí v žáru stát,
náš sen si nechám tisíckrát zdát.
Pomalu se sžívám s tím,
co mám a můžu dát.
Zdá se,
že nic nezmírní naši touhu nádhernou
a ten první polibek pod rozžhavenou lucernou.
Ale je tu ona a taky tě milovala,
všech vzpomínek na mě ráda tě zbavovala.
Jenže ty jsi v srdci měl každou naší společnou chvíli
a ten tvůj úsměv dával mi síly.
Vždy jsi mě obejmul,
držel mě v náruči, víš, mě to hřálo,

Temnota sa v mojom srdci zrodila,
ako keď človek svetlo zhasína.
Myšlienky plné samoty mátali ma,
zvuky umierajúcich ľudí lákali ma.
Pomsta sa mi z kontroly vymanila,
moju myseľ krvou zaplavila.
Na vedomí som mal len jednu vec,
ktorú som pred svetom skrýval tiež.

Naše mysle čisté môžu byť,
ale aj tak sa vieme rozzúriť.
Naše telo silné môže byť,
ale aj tak ho nevieme použiť.
Naše povahy rôzne môžu byť,
ale aj tak sa budeme biť.
Naše slová ostré môžu byť,
ale aj tak chceme spolu žiť.

Svetlo sa mi do srdca dostalo,

Jsem Kyuubi démon liščí,
co na všechny jen vrčí.

Devět ocasů mám,
do všech stran s nimi mávám.

Jednou jsem na vesnici zaútočil,
a ošklivě jsem si čumák nabil.

Do stínu mě chytili,
do břicha dítěte zapečetili.

Teď s ním peklo mám,
pusťte mě ven, budu hodný, přísahám.

Jmenuje se Uzumaki Naruto,
už aby to peklo skončilo.

Je to můj trest ošklivý,
proč jste mě takhle mučili.

Nie, ja už nemám city.
Nádej má len ten. kto cíti.
Ani prvé, ani druhé ja už nemám.
Som sám, tak strašne sám.

A tak, ako som,
už len prechádzam životom.

Jediná vec, ktorú moje oči vidia.
Jediné, čoho sa moje ruky chytia.
To, čo ma ešte pri živote drží.
Tá chuť pomsty, čo na jazyku mi leží.

Ten pocit, čo cítil som kedysi,
keď som ešte cítil.
To, nad čím som premýšľal,
keď som ešte rozum mal.
To, pri čom som si nohy dral,
keď som ešte utekal.
To, čomu som srdce dal,
keď som ho ešte mal.

Keď som mal to,

Já když v noci krásně sním,
nevím, kdy se probudím.
Chtěla bych ten krásný sen,
zahnat zas na další den.

Aby se zdál zas a znova,
a já si mohla pamatovat.
Ty chvíle s tebou strávené,
v náruči tvé sevřené.

Říká se, co sejde pryč,
k tomu nepoznáme chtíč.
Vím, že tě mám nechat spát,
Nebi můžu tajně lát.

Stejně se už nevrátíš,
Lásku naši rozvrátíš.
Zmatek v srdci stále mám,
nikdo nechce zůstat sám.

Mám snad vzdát se tě a žít?
Mám tě nechat odejít?
Z okna se teď dívám ven.
Zdá se mi to? Je to sen?

[center]Vím, že už mě neposloucháš,
že nedáš na má slova,
přesto prosím vyslechni mě,

[center]Tohle moje poslední výdechy jsou,
musím se smířit s touhle verbou.
Už nikdy neuvidím své přátele a lásku,

Čoskoro tu vojna vypukne....
A ja som postavená otázke...

On či on...
Tápam...
Pôjdem k svetlu či k tme?
Keď sa pobijú ...
Takmer na smrť...
Koho zachránim....
Toho koho milujem...
Či toho čo miluje mňa a ja jeho....
Asi tiež milujem....
Jeden je svetlo, druhý tma.
Jeden je dobro, druhý zlo.
Jeden mňa bráni, druhý mi ubližuje.
Jeden ma miluje, druhý nie.
Jedného asi milujem, druhým si už nie som až tak istá.
Keď jedného stretnem (to je dosť často) je ako moje slnko, som šťastná.
Keď toho druhého je jeho opak a som pri ňom smutná.

Proč vždycky celou pravdu minu?
Za to na tebe svaluji vinu!

Vraždy jsi se dopustil,
a pak jsi mě opustil!

Zůstal jsem sám na tom světě
s nenávistí v každé větě.

Stále vzpomínaje na den hrůzný,
kdy vzal jsi mi matku, otce a příbuzný.

Proč jen jsi to udělal?
Bratře já tě miloval!

Teď nenávidím tě tou mírou,
jak bych padal černou dírou.

Svět vidím jen černobíle,
však stále přibývám na síle.

Ničím zastavit se nedám,
bratře, já tě stále hledám!

V okamih keď som ťa uvidel,
vedel som že si môj anjel.
Tvoje oči na mňa žiarili,
a polku z môjho srdca si zobrali.
Trvalo dlho kým som ťa pozdravil,
no i tak som k tebe náklonnosť cítil.
Keď sme sa stali jeden tým vedel som,
že je to cit.

Naše prvé bozky boli sladké,
túžil som po tebe to mi je jasné.
Prial som si aby to trvalo dlho,
ale tebe to bolo stále málo.
Moje srdce sa na črepy rozletelo,
láska sa na nenávisť pretavila,
a k tomu mi bola u srdca veľká zima,
lenže láska mi myseľ rozjasnila.