Poezie

Slnko ma nehreje tak ako predtým,
kvety sú sivé, bez farby, vône,
myšlienky stoja, len ja niekam letím,
letím do zúfalstva, temnoty tône.

Láska, bolesť, ticho a chlad,
tak môžeš vidieť moje vnútro,
dúfala som, že ma budeš mať rád,
no mrazíš mi srdce... meníš na ľad.

Chcela som od teba len kúsok lásky,
dúfala, že sa trošku zmeníš,
vedela, že ťa nezaujímajú krásky,
chcela veriť, že mi aspoň uveríš.

A ty si sa zmenil, veď to som aj chcela,
no tvoja zmena sa minula cieľa,
a tvoja duša... ak bola biela,

Kvůli Tvým očím mi stojí za to jít,
kvůli Tvým očím, chci bojovat,
kvůli Tvým očím, chci se s každým bít,
kvůli Tvým očím, nechám svoji krev kolovat.

Tvoje oči miluji,
Tvoje oči proklínám,
Tvoje oči zbožňuji,
Tvýma očima se zaklínám.

Nechci víc než Tebe,
nechci víc než s Tebou být,
chci pro nás vlastní nebe,
z jedné číše s Tebou pít.

Pro Tvé oči rád vždy rád k zemi klesnu,
pro krásu Tvých očí skomírám,
pro Tvé oči se vždy rád zvednu,
pro krásu Tvých očí právě umírám.

Miluji tě, lásko,
jako život svůj,
Tys má květina,
tys svět můj.

Tys má voda živá,
láska nejdražší,
chci tě líbat,
chci tě držet v náručí.
Chci ti šeptat slova lásky do uší.

Chci ti dát své srdce výměnou za tvé.

Chci tě hlídat noc co noc,
nad tvým osudem mít čarovnou moc.
Přeji si, abys byla navždy mou,
abys ty byla můzou mou.

Chci cítit tvé doteky,
přeji si, abys uzdravila mé otoky.

Chci, abys uzdravila má zranění, můj milovaný anděli.

Chci, abys se mnou vychovávala naše děti.

[center]*Kakashi
Venku ptáci cvrlikají, oslavují nový den,
jenom ninja šedovlasý pod maskou sní sladký sen.

*Minato
Všichni už jsou na bojišti, kde řádí zlý Kyuubi,
Hokage si teprv doma hledá pastu na zuby.

*Shikamaru
Na talíři od maminky snídaně je voňavá,
kluk s culíkem přesto vrčí: "Vstávání je otrava."

Naruto se probudil.
"Wau, to byl skvělej sen."
Snad abych trochu uklidil?
Ne, že bych nějak moc chtěl.

Dnes je velký a slavný den.
Už nemusím nosit brýle.
Za chvíli se stanu geninem,
konečně nastala ta chvíle.

Teď nachystám si bačkůrky
A taky pár shurikenů.
Přitom se sám sebe ptám:
„Má tohle vůbec cenu?
Radši bych dnes karty hrál
A u ramenu seděl.
Možná bych se trochu pral.
Na senseie bych hleděl….
Ale tohle nemůžu.
Můj Sasuke by se zlobil.
Snad mu trochu pomůžu.
Když s sebou rychle hodím.

Vypadnul jsem z baráku

Utápím se v myšlenkách - sním,
O tom že bys chtěla býti mým,
Andělem hlídajícím mně dnem i nocí,
Co oplývá čarovnou mocí.

Když viděl jsem úsměv zářící na tvé tváři,
Našel jsem, co dlouho hledal jsem,
Tvé oči vždy radostně září,
já setkal jsem se s andělem.

Já vždycky tě svíral v objetí,
a dotýkal se tvých lesklých rtů,
a poté v zápětí,
ponořil se do svých snů.

Když nastala ta ukrutná chvíle,
Co spatřil jsem tvé oči naposled,
Již v dálce vidím obrys postavy tvé štíhlé,
Co bude teď?

Sluneční záře

Jako slunce, co vyšlo k nebi
Jehož záře kryje zem
Tam mezi lidmi všemi
V Konoze doma jsem.

Já toužím jít tou cestou
A nikdy nevzdát se
Pod tou jasnou hvězdou
Na nebe usmát se

Mám pouze jeden cíl
Kterého jsem se chopil
Ujdu i tisíc mil
Abych Sasukeho vysvobodil!

Věřím že ten den už přijde,
Že pro tebe slunce výjde.
Zachráním tě bratře můj,
Neboj se, a klidně stůj.

Je tu šance,půjdu po ní,
Sakura furt slzy roní.
Na omluvu pozdě není,
Přivedu tě do setmění.

Paprsky slunce na čelence mě vedou

Moje kamarádka Sakura
udělala díru do světa.
I když je postavou nevelká,
stala se z ní světoznámá modelka.

Nedávno skončila soutěřní kola
a musela se vyklidit všechna mola.
Modelky dostaly darem různý šaty,
jedna modrý, druhá černý, Sakura růžový a zlatý.

Ty šaty byly těžké velice
a ona se právě nacházela kdesi v Africe.
Šaty už dál táhnout nemohla
a nebyla tam Ino, která by jí pomohla.

Najednou se před ní zjevil Sasuke-kan.
"Když mi ty šaty dáš, věz, že ti dám,
lodičky nádherné jak jarní den."

Když sem vešel do dveří a mé víčka se otevřela,
Vyběhl mi po zádech studený mráz.
Všude krev a těla na podlaze ležela,
Chtěl sem řvát, brečet, ale věděl sem, že by nebyl slyšet můj hlas.

Moje rodina, lidé co jsem vždy miloval,
Jsou nyní na zemi a bez dechu spí.
Vyděšen tu stojím a náhle slyším hlas,
Že by někdo přežil? To si asi jen má hlava myslí.

Osoba se blíží a v ruce nástroj smrti,
Vlasy až po ramena spuštěné.
Podíval se na mě, ukázal své oči,
Pane bože, to snad ne, ať je vše jen smyšlené.

Raz šiesti ľudia z Akatsuki
a zanietení lovci
sa vypravili skúmať slona
(no slepí boli všetci).
Z nich každý myseľ potešiť chcel
postrehom zvláštnych vecí.

Tak prvý príde ku slonovi
a vráža prekvapene
do boku čo je veľký, pevný,
a padá, vstáva, stene:
„Ó, Jashin! Vedzte, že ten
Slon podobá sa stene."

Kel berie druhý do rúk, zvolá:
„Tá oblosť, hladkosť, krása!
a ako ostro nabrúsený!
Tak múdrejší som zasa,
už viem že tento sloní zázrak,
oštepu ktorú moje nite trhá, podobá sa!“

Už k slonovi sa tretí dostal,

[center]Ich pohľady zúrivosti
skrývajú plno zlosti,
blúdnej nenávisti

Dřív než vítr polaská tvou tvář
Dřív než duše zaroste plevelem
Dřív než připustíš, že vůbec znáš…

Dřív než uhel tvých očí prvně vzplál
Dřív než přerývavě ses mi smál
Dřív, když smrt začala být pro nás milosrdnou.

Dřív – pod záštitou vlka se stříbrnou srstí
Dřív, než poznal jsem dívku, tak křehkou, žes ji rozplakal.
Dřív než slzy dopadly na naší cestu ninji…

Dřív, než věděl jsi, jak to skončí.
Dřív jsem se svěřil nevědomky do tvých rukou,
když devět bičů zkoušelo mou sílu.

Pod závojom chladnej noci v trýznivej náručí zla,
za hranicami temnej moci na krídlach večného sna.

Skrýva sa krvilačný démon a bytosť bez ľútosti,
vo svojom prekliati nemom na pokraji bezmocnosti.

V ohnivom plameni mŕtveho srdca tlie žeravá láva,
keď v mesačnom znamení spočinie jeho krvavá sláva.

Nenávisť pohltí prázdnotu, keď azúrovú oblohu zahalí mrak,
svetlo zmenené na temnotu, v zlomenom srdci zavládne strach.

Bolesť sa však nestráca, horúce slzy kropí večne ľadový sneh,