Poezie
Každý deň ťa stretávam,
vždy okolo prejdeš.
Snažím sa ti vyhýbať,
no ono to nejde.
Stále spomínam na chvíľe s tebou,
na tie prvé noci.
Keď prvý krát si prišiel za mnou,
mal si ma už v moci.
Chcem zabudnúť,
vystúpiť z tieňa.
Skúšala som,
no to sa nedá.
Milovala som ťa,
no ty si ma zradil.
Povedal si, že som dieťa,
v ten deň si moju lásku stratil.
Využil si ma na tie tvoje hrátky,
pravda bolí a človeka zraní.
Nie, nebudem už plakať pre hlúposti,
vrátim ti to až do špiku kosti.
Že zomriem?
Pôjdeš so mnou...
i když se zdá že začíná nový den
miluju tě a už to víš
naše láska by mohla stoupat výš.
a srdce mi pro tebe klepá
miluju tebe a jeho taky
nad naší láskou stoupají mraky.
pro něj, pro tebe,nebo se dohodnout
ty stejně odešel jsi a já to vím
vyprchal náš lásky dým.
[center]Poslední loučení,je to na nic
i slz je najednou víc
Miluji tě! To je vše co jsem ti chtěla řict
keď tma sa ku mne zakráda,
v nej hľadám márne tvoju tvár,
pre mňa si ostal záhada.
Prídu slzy vari?
Je snáď bolesť tvojím mottom?
Uvidím ti ju na tvári?
Že prídeš si sľúbil.
Si už blízko?
Vari si ma ľúbil?
mesiac vyšiel.
Túžim po láske celým bytím,
prajem si aby si prišiel.
[center]Hľadám ten tmavý pohľad tvoj,
kde si?
Nekonečné kapky vody
Rozdělily její domovinu
Na ostrovy
Smutku a beznaděje
Padaly věčně hrozíce
Že zatopí
Posledního kouska lítosti
A rozehnala mraky
… … … …
Na baru seděla
Oděná do pohledů chtivých úst
Ruka sklenku držela
A její oči jak prosincový půst
Lovily dravce
Schoulená v jeho náručí
Každá kapka řičela
Tohle je štěstí!
[center]Hladil ji po vlasech
Naruto
Ramen, ten mám strašně rád, co víc si jenom můžu přát.
Až budu Hokage, zavedu povinně, ramen i k snídani, obědu, svačině.
Mňam!
Kakashi
Tak... a už mám zase skluz,je opruz nad opruz.
Stáhnu masku,srknu colu, načnu novou kapitolu.
Oni se taky nezblázní..
Jiraiya
"Po-otoč se kousek,koťě",slintá Jíra dírou v plotě.
Otočí se zlehýnka pěkně rostlá blondýnka..
"Tsunadéééééé?!?!"
Lee
Mládí síla, kastrol taky,lásek budu míti mraky.
[center]Itachi je člověk jako každý z nás.
Proč při pohledu naň schladí mě mráz?
Vypadá jako ostatní, jen možná trošku zadumán.
Důvod chladné vlídnosti zůstane pro mě uschován.
-
Mám se ho proto bát, či se k němu klidně znát,
mám cit na jevo dát, či se jako zbabělec vzdát.
Zemřít v hlubokém zapomění nebo raději pozbýt touhy po vědění?
Nechat mokvat poranění nebo očistit jeho jméno od vězení?
-
Prý spáchal zločin nelidských rozměrů,
ale prý konal dle jiných osob záměrů.
Ale dá se tím tento čin omluvit,
neustále myslím na ně.
Shurikeny, hvězdice,
kunaie i jehlice.
jak se ostří svůdně blýská.
Naslouchat mě nemrzí,
jak rachotím s řetězy.
trávím s vrhacími noži.
Však kdo by se mi také divil,
když je v týmu každý břídil.
do každé bitvy žene se směle.
Obtáhlý trikot, běloba z úst,
inteligenční má ovšem půst.
o pár dní nad ránom
Hinata s Narutom sa stretli
aby prebrali ako sa ich životy pretli.
Hin nechcem ti ublížiť
a naše priateľstvo tak zahodiť,
nechcem ti falošnú lásku sľubovať
a pritom za inou utekať,
zaslúžiš si aby ťa niekto nesmierne miloval
no ja by som ti iba ubližoval.
Choď a nájdi si toho niekoho,
dobrých mužov je predsa na svete mnoho!“
Takto jej po zvítaní vravel
no do očí jej nepozrel.
kruté vteřiny dlouze se vlečou.
Stírá si pot, pak hluboký nádech,
Pořád ji cítí – tu kudlu v zádech.
mile se usmívá jeho maminka.
Zatmění zraku, vynechání srdce.
Protivník jeho musí skončit trpce!
vidět ho zemřít je touha jíž žije.
Celý svůj život zasvětil mrazu,
teď touží slyšet křupnutí vazu.
a dost krajní nouze mívám
kamarádství mezi námi
přerostlo ve víc, překonalo hradby.
nemáme slov, slunce svítí
neumíme vyjádřit city
a tak navždy zůstanou skryty.
omluvám se, zlato
řekla bych ti to ráda
ale nechci ztratit kamaráda.
moje srdce tě sice miluje
ale neřekne to, teď ne
doufám že láska k tobě nikdy neustane.
zabila tam liška vránu.
Ostatní vrány pomstít se chtěly,
a na ryšavou lišku vyletěly.
buchly vrány do stromu a sletěli na zem.
A tak , na louce u pampelišek,
strhla se bitva vran a lišek.
peří a chlupy lítají kolem.
Uběhl rok, však konec je zrádný,
Lišky mrtvý, vrány mrtvý a vítěz žádný.
[center]Už je konec, a jen tak mezi námi,
Toto slovo napíšu si do dlaně
Mít v srdci písek a tvářit se kamenně
vyryju si na čelo
Že nejsem zlý, aby se vědělo
Ani mně ta páska ,,SAMOTÁŘ” nesluší
Člověk je přece společenský tvor
Na vodě smrti potápící se vor
Dřímá ve mně démon neznalý lidských pout
[center]To nejhorší, co se mi mohlo stát
-chtěl mě zabít někdo, koho jsem měl rád
z plina hrdla řval.
,,Bodejž jsi jen trochu málo,
ty lízátko mlčelo.
šéfík příjde z mise.
A mě hasne u skládání,
Pro tebe ty gizde.
hrej si tu máš Hidana.´´
Než kytka, cop i Hidánek,
bum, bác letí směr Suna.
,,I bodejž tě sršeň sám.
Že na tebe Tobíku,
Itachiho zavolám!
[center]Pojď si proň ty Sharingane,
pojď vem si ho Uchiho.´´
A co to ó Jashine,
Jako slunce a led,
jako včela a med.
Jako schody a zeď,
jako bratr a oběť.
Jako síla a hněv,
jako moci a smět.
Jako provaz a nit,
jako náš klan a lid.
Jako pomsta a zášť,
jako kecy a žvást.
Jako slzy a strach,
jako kopec a svah.
Jako tráva a pýr,
jako válka a mír.
Jako jedna a tři,
jsme navždy bratři,
Sasuke…a Itachi…
housličky s píšťalou hrály.
Nedýchej, pospíchej.
bitvou prováděly
bláznivé mladíky
se stužkami děvčat,
pro šťastné shledání.
mrtvolný dech vztyčuje pevnůstku.
Nedýchej, pospíchej.
vytváří zdobené bludiště.
Těch významů spoustu
rozlousknu až příště.
se slovy bez výmyslů sladkých.
Co bylo k nevíře,
teď utíká na nohách krátkých.
která nezná cestu ven.
Nepočítá s námitkou
a pak se změní v sen.
hrající naivní drama.
Plná ozdoby,
tragédie bývá sama.
[center]Kulisa krásná
zalepí význam skrytý.
Jedovatá a vznětlivá,
skládající bílý fosfor.
Parfémová vůně líbivá,
Lepší než kdejaký doktor.
utají přítomnost.
Zabity
za jeho surovost.
neklidu, když je sama,
co přeje si nejvíce.
Z hry stává se drama.
jen utíká před hrozbou.
Vše pomine až se rozední,
jehly strachy pak protnou.
[center]Až zasadíš závěrečnou ránu,
obavy jak zázrakem ožijí.
Tichá hudba doznívá
Kde končí noc i den
Pláč se stále ozývá
Kde dávno roztříštěn byl sen
Můj malý bratříčku...
jak jsme spolu vycházeli,
jak jsme spolu trénovali,
jak jsme spolu soužili,
ale to všechno plamen a slzy skryly.
Moje oči oslepila,
Temnota plná beznaděje,
která se v hloubi mojí duše směje.
Moje oči ztratily světlo,
které už navždy tehdy zhaslo.
Ty ses mě snažil zabít,
ale já se tě snažil jen chránit.
I přes kruté Rozkazy,
porušil jsem pravidla
a tebe nechal žít.
já se na tebe díval shůry,
zatímco tebe zaplavovaly chmúry.
Já chytal Bijuu po světě,
zatímco ty jsi tvrdě cvičil,
bo videla som havrany, trápením sužované...
Len čierne pierka na snehu,
krídlami sa bili o nehu...
krútiac sa na pláni v bolestnej, horkej trýzni,
zrak vyvrátený zdola,
v bolesť nesmiernu volá...
pierka padajú, a medzi nimi muž...
Vlasy má čierne sťa perute havranov,
na sneh hľadia oči spomedzi závejov...
[center]Celý v čiernom, jeho ruka natiahla sa za mojou,
