Poezie

[color=blue][i][center]To jedno oko, které mi věřilo
To jedno oko, které to zkazilo
To jedno oko zaprodalo duši
To jedno oko teď jen slzy suší

Jako obloha modré věčně snící
Jako obloha modré chtělo říci
Že život není dětská pohádka
Že život je beze stopy pozlátka

Akatsuki

HALLOWEEN

Sasori se na noc velmi těší,
Čeká, až přijde Kakuzu se svou pleší.
Dnes je totiž duchů ráj,
Halloween Akatsuki znaj.

Tobi masku si našel,
Omylem do ženských převlíkáren zašel.
Deidara převlek má za sovu,
Ve které chodí každej rok znovu.

Itachi za ducha chodí,
K holkám se tento oblek hodí.
Hidan za dýni chystá se jít,
A vlkodlak Pein bude zas výt.

Konan převlek víly hledá,
Zetsu ho našel a teď jí ho nedá.
Kisame kostým si šije,

[center]Co že to říkáš?

Akatsuki HOROR!

Jednoho dne splašil Hidan nový horor na večer,
Sasori si klekl na zem, a strachy se rozbrečel.
Deidara ho utěšoval,
Na horor se připravoval.

Když to Konan uslyšela,
Každý mu to vyprávěla.
Všichni se to dozvěděli,
Z hororu hned vyváděli.

Tobi rači masku má,
Strachy ani nedutá.
Pein konečně už popcorn nese,
Z hororu se celý třese.

Deidara hned vybuchuje,
Itachi ho pošťuchuje.

Potom horor pustili,
Vřískalo se za chvíli.
Kakuzu těla počítá,
Odměna by byla dvojitá.

[center]Byl den jako každý jiný,
pomalý a zdechle líný.
Až v tu osudnou minutu,
ztratilo se ticho v jekotu.
-
"Kabuto, poběž sem kvapně!
Je tu narušitel jasně!"
"Co se tady děje, šéfe?
Právě jsem si dělal kafe."
Pohled měl dosti ospale nabroušený
a Orochimaru značně vyděšený.
-
Bělostný prstík na cosi ukazuje,
"Co to je?" se nervózně dotazuje.
Kabuto skloní se k podivné věci.
Dlouho radili se, co stím, všeci.
-
"To je telefoní sluchátko!" zvolal Kimimaru.
"A kde máš od toho drát?" optal se Orochimaru.

[center]Pro smysl, pro smysl života

[center]
Slyšte, slyšte baladu
o Akatsuki a požáru.

Akatsuki sídlo hoří,
Itachi nám totiž zuří,
plive oheň jak vzteklá saň,
oheň si vybírá svoji daň.
Hidanova kosa lehla popelem,
Deidarovi bouchl sklad se střelivem,
Sasorimu shořel Hiruko,
sídlo hasí Naruto.
Zetsu cholerickým záchvatem trpí,
Tobi strachy v šuplíku dřepí,
šéfík opět kolabuje,
Hidan se z toho raduje.
Provolává Jashinovi slávu.
Itachi chrlí pro změnu lávu.
Konan jako jediná osoba
nasedá na papírového velblouda.
Dává Akatsuki sbohem,

[center]Oh, Sakuro, jak jsi krásná,
chvíle s tebou je tak vzácná.
Rána s tebou jsou tak jasná,
jedině se mnou budeš šťastná.
Má náruč jest po tobě lačná.
Radost z tvé přítomnosi značná.
Chvilka bez tebe tak prázdná.
Proč musíš být vždy tak rázná?
-
Co to kecáš, ty tele neomalený?
Seš stejnej jako ty šelmy zelený.
Jen Sasuke je ten můj jediný,
tak božsky krásný a nevinný.
Nezacláněj tu v tento den nádherný
nebo brzy poznáš kraj vzdálený.
Koukej rychle zmizet, jsi tak otravný.
Se Sasukem budou nám znít zvony oslavný.

[center]Pre jeden veľký zlozvyk,
nastal v Konohe veľký povyk.
Nepomôžu biotiká,

[center]Oro stal se sám objetí zločinu,
Sasuke neváhal ani vteřinu.
S klidem ho o život připravil,
překážku lehce tak odstranil.
-
Vlastním výtvorem byl zabit,
vrah nosí teď akatsuki hábit.
I Oro ochutnal hořkost zrady,
příliš pozdě zjistil, v čem tkvý pády.
-
Pády mocných vůdců,
velkých činů strůjců.
Moc věřil sám sobě,
ale ještě víc tobě!
-
Sasuke, ty zrádce proradnej,
kvůli tobě vládne beznaděj.
Pouze slepě vláčíš se světem,
chladně bereš otce dětem.
-
A proč vlastně činíš tak,

[center]
Co má každá dívka ráda?
Je to sladká čokoláda!
Na lásku jako zázračná pilulka
funguje mléčně hnědá tabulka.
Říkal si Naruto, když uháněl
do obchodu naproti fontáně.
Sakura už nebude víc smutná,
čokoláda jí určitě moc chutná.
Na Sasukeho zapomene ve vteřině,
až si dá tu dobrůtku ke svačině!

[color=brown]Díky ti, Naruto, za ten dárek,
ale raději si půjdu dát párek.
Čokoláda je dobrá a sladká,
ale na moje trápení je krátká.
Na chvíli zažene smutek milenčin,

[center]Orochimaru ta tvá temná kštice
je stejná jako ohně bez svíce.
I tvoje duše tápe v temnotách,
stejně jako ty ve svých komnatách.
-
Tvá mysl kdysi zbloudila,
když správnou cestu ztratila.
Žíznivá za věděním se hnala,
tak na temnou stranu se dala.
-
Lidé tě za to nenávidí,
ani celou pravdu nevidí.
Proč soudí, o čem nic neví?
Vše je jiné, než se jeví.
-
O pokrok a vědění jsi pouze stál,
ale nakonec ses jen hrozbou stal.
Co dává právo soudit druhé?
Snad jen pocity ubohé?
-
To je trochu málo, nezdá se vám?

Každé ráno Zetsu vstane,
Do domku mu vítr vane.
Kytky zalévá trochou vody,
Potom sklidí zralé plody.

Trávník má vždy na ježka,
Bitvu nikdy nezmešká.
Paprika, rajče, okurek,
U kytek má tisíc brožurek.

Každá kytka ráda jest,
Že Zetsu chrání její čest.
V parku pořádek musí být,
Aby každá kytka měla klid.

Na podzim kytky zazimuje,
Potom stromy ošetřuje.
Pere se s rejsky, krtky všemi,
Jedovatá pudidla skrývá v zemi.

O růže se velmi stará,
Každé kytce vše obstará.
Na jaře mu záhon kvete,
Spadlé listí za plot mete.

[center]Kakashi vždy pozdě přichází,
určitě vždy celou vesnici prochází.

[center]Co se to tu sakra děje?
Ach, Kakashi potkal Gaie.
K boji nevídanému schyluje se.
"Co to bude tentokrát?" Gai ptá se.
V očích má plamen mládí,
za zády Lee ho vnadí.
"Gai sensei, vy jste prostě jednička!"
Při odpovědi spadla mu sklenička.
"Dáme si partičku karet.
Lee málem prokousl si ret.
Gai hned nedočkavostí skáče
jak vystřelené pérko z gauče.
"Jaká je sázka!" Ptá se lačně.
V tom Lee pobledl nám značně
Kakashimu blýsklo se v očku,
jako by zahlédl pěknou kočku.
"Tak tedy, zde podmínka má je:

[center]Plíce mé, se rudou šťávou plní,

[center]Hrdě tyčí se v písku,
pevnost chránící vísku.
Pyšně se pne do výšin nebeských,
ochraňuje v dobách zlých i hezkých.
-
Plna odhodlání a zášti,
Stojí zde jako maják v poušti,
I písek zlověstně mlčí,
pouze vítr silně skučí.
-
Hvizd se nese tichou krajinou,
ve vísce mají náladu jinou.
Průvody se cestičkami vinou,
radostné písně se vzduchem linou.
-
Veselý smích se šíří po okolí.
všichni zdraví jsou, nikoho nic nebolí.
Každý jásá a oslavuje, že žije,
na zdraví Kazekagoho se dnes pije.
-

Hrdina

V ponurém lese mezi stromy,
smrtka nad tělem se sklání,
odhání dychtivé vrány,
zkoumá jeho rány.

Do míst, kde pobýval Hrdina,
vrátila se urna a úmrtní listina.
Žalostný pláč, hrobové ticho,
stezkem po něm zemřeli bychom.

Copak má smysl svět bez Hrdiny,
jehož duše je čistá a bez viny.
Jehož zbraň je z ryzí odvahy,
nestraní se smrti a nebojí popravy.

Slepým dává zrak
vnáší sílu do srdcí,
štítem brání slabé
i když sám krvácí.

Obloha tak rychle zmatvla,
celou noc pak probrečela.