Poezie
pohled prázdný, co temnotu propouští
dech zvýšený, strasti skrývané
city ztracené během hledání
noční můry, co probouzí ze spaní.
strach zastřený bláznovstvím
pocity spoutané ostnatými řetězy
představy propletené šílenstvím.
život uvězněný v samotě
vzpomínky krví znetvořené
naděje ztracená temnotě.
[center]Rty neschopné vyslovit pravdu
hlas rozechvěný pod slovy nenávisti
Řekni proč černé?
Tmavé a smutné,
podivně věrné.
Nemáš mou lásku.
Já nemám tvoji.
A i přesto
už dlouho jsme svoji.
Nemáme prsteny.
Nesvázali nás v kostele.
Máme to do krve,
do jedné postele.
Neptal ses mě.
Já neptala se tebe.
Polibkem černým
ztratili jsme nebe.
Zatraceni na věčnost,
bohem a okolím.
Ze dne na den
proplouvat soukolím.
Jednou určitě…
Až přijde čas.
Sbohem si řekneme.
Polibkem zas.
čas kolem jen tiše míjí.
Snaží se jakoby poslouchat,
jenže vše se v mlhu zpíjí.
neví co se kolem něj děje.
Slova všech kolem plynou dál
a on se jim potměšile směje.
kdy mají mít schůzku.
A tak jen tiše doufají,
že nikdo nebude mít pochůzku.
šťastný to pro ně okamžik.
Avšak dlouho nepotrvá,
rozplyne se jako mžik.
zmáčely ti tvář
již brzy
poklekneš před oltář
tvrdý jako skála
chladně provolává
že pro Kazekageho
jsi ta pravá!
a jednu tajnou lásku
tak marně se snaž
tvá budoucnost
padla v sázku
a on ti ho chce vzít
tohle si pamatuj
je pozdě o lásce snít
již brzy
unášené mořskou pěnou
zbyly ti jen slzy
kričí na mňa vlastná mať.
Poslala ma na bojisko,
smrdí to tam jak hnojisko.
v hlave počuje divné hlasy.
Tie mu kážu zaútočiť,
vľavo bok sa pootočiť.
rozhodne to nie je idol krásy.
Nepriateľ však zrazu zmizol,
obávam sa, že na sem skydol.
rozmýšľam, kde sa toľko poneviera.
Zrazu na mňa zboku zaútočil,
hádžem kunai, on však uskočil.
Už moju moc cítiš?
Tak utekaj a krič!
Aj tak ťa zasiahne smrti bič.
a ten tvoj brat málovravný,
nikdy neboli ste mi po chuti.
Tvoj odchod ho iste zarmúti.
ty sa drž radšej meča svojho.
Tu všetko končí, tu niet úniku,
zanikneš, ako môj hlas po víťaznom výkriku.
[center]Neľutujem ten svoj život temný,
bol som vždy zločinu verný.
Teraz som si istý, nemusím váhať.
[center]Prečo sa to muselo stať?
Aj keď si vedel že budem pomaly umierať....
Prečo si ma ranil?
Len preto aby si sa láske bránil.
Prečo si ma odmietal?
A plaču môjmu prihliadal?
Prečo si ma neľúbil?
Len preto aby si mi ublížil.
Prečo si taký chladný?
Len preto že si milovaný?
Milujem ťa tak strašne moc,
tak prečo keď potrebujem neprídeš na pomoc?
Existuje láska v tvojom srdci?
Prečo si mi vlastne taký súci?
Prečo nezotriš moje vlhké slzy?
Prečo ťa to vôbec nemrzí?
Každý deň sa trápim,
teď konečně se budu moci smát.
Spadla ze mě tíha všech mých hříchů,
v dáli odhazuji svou falešnou pýchu.
smířil jsem se, že to je osudem mým.
Rád přijmu tento milosrdný trest,
že zosnoval jsem tehdy krutou lest.
lepší budoucnost pro tebe budoval.
Nedával jsem najevo svou lásku,
však teď svůj život dal jsem v sázku.
Ona v noci jasně září a prosvětluje noc.
Čeká sestra nenávist, její zlé úmysly jsou stálé.
Zazpívá, pohladí, zatančí. Nenávistí skončí?
Vědět, že je tady, že je útěchou mých dnů.
Láska s ním přišla a vyhnutí nebylo.
[color=#000066]
[center]Žil byl jeden ctihodný muž,
vlasy měl černé jak tuš.
Kdekdo byl v němém úžasu:
"On má fešnou mašli u pasu 
"
Synka měl pěkně zvídavého,
pokusy, to bylo vždy jeho.
Maminka, když viděla to,
co provádí to její zlato,
zakřičela jen: "Boha jeho!
Ať už jsem pryč od toho všeho!"
A tak zůstal otec s kloučkem sám,
dočista opuštěni tam.
-
Synek byl opravdu pozoruhodný zjev,
asi nějaký paranormální jev.
Na hlavě mu bujný porost rašil.
Každou díru co našel, hned zašil.
Můj život nabral jiný směr,
než který původně jsem chtěl.
Nejdříve jako pěšák ve válce,
poté jako špeh ve vlastní rodině.
Vidím jednu postavu v dálce,
jediný můj bratr je v tom nevině.
Co jsem zažíval byla Tantalova muka,
občas v noci slýchám jejich hlasy,
dychtí po mé smrti bratrova ruka,
vítr si pohrává s obilnými klasy.
V organizaci si musím hrát na zloducha,
co vyvraždil svoji rodinu, přátelé,
den co den se odívám do černého roucha,
zvykám si na nové vyjeté koleje.
Jinchuuriki, to je úkol náš,
když ho nechytneš,
Jsem jen tělo bez duše,
neznám cit,neznám lásku,
mé uši slyší hluše,
denně nasazuji ledovou masku.
Pohled mám bez jiskry,plný chladu,
rty mé již úsměv dávno zapomněly,
slovem ubližuji,ničím,kradu,
mou mysl arogance a ironie otupěly.
Má duše je temná,po nocích bloudí,
ač vně jsem krásná,
držím vládu,životy soudím,
povím a život roztopí se jako kus másla.
Faleš,tu miluji,
po rozmluvě směji se za vašimi zády,
ač někdy se vzdaluji,
vždy vrátím se a zas chopím vlády.
[i]
chci Tě vidět každý den.
Nechávám si o tobě zdát,
tak měj mě konečně rád.
a nejen o tobě snít.
Chci poznat tvou povahu,
ale nemám na to odvahu.
Den nemá cenu, když Tě nespatřím.
Samota mě tíží více a více,
proto se chci dotýkat tvé líce.
možná Tvé srdce něco tuší.
Chci vedle tebe být, je to sázka?
Ale tohle je pravá láska.
Zkrvavené šípy jsou vytažené z jejich zad.
Ti, co trpí pod tíhou osudů,
které jsme jim na záda naložili my.
Poslední tváře na bitevním poli,
tváře, zvlhlé slzami odvahy a odhodlání.
nemám šanci brečet jejich slzy.
očima probodávám zem.
I pouhý nádech mě bolí,
bolí mě každý krok.
Mohu ale jen mlčet.
Jen mlčet a nabírat vzduch.
Nabírat vzduch a jít.
Itachi nám Kisi připek.
Kisame teď láteří,
nikdo mu to nevěří.
Konan mu ji foukala.
Kisame, už neplakej.
Tobi, ty se nechlámej.
Z kuchyně to zase hřeje.
Itachi, ty blbečku,
cos dělal v mixáčku?
Chtěl jsem si dát aspoň lžičku.
Katon se však přerušil,
takovej fajr sem netušil.
[center]Běží běží, všichni zdrhaj,
dobrej důvod k tomu teď maj.
[color=black][center]
Stačil jeden pohled a byla jsem ztracená,
jako jediná kapka vody na poušti,
asi nevíš, co to pro mě znamená,
když mě dnes má láska opouští.
Milovala jsem, ať jsi dělal cokoli,
milovala, i když jsi mě odstrkoval,
milovala, navzdory všem v okolí,
ke kterým ses stejně chladně choval.
Říkali mi nech ho být, ale já
jsem doufala, že jednou se to změní,
a tak dnes bolí mě když má
krev se vztekem v žilách pění.
Chtěla jsem tě zachránit,
byli jsme přece přátelé,
ale záhy dals mi pocítit,
Rychle něco velkého si přej!
Snad slitují se nebeští kněží,
mají srdce ze zlata prej.“
chtěj vidět její tvář, chtěj pohladit ji.
K čemu on! To matka je pro tebe květ,
jarní růže ve slunečném kraji.“
Možná silná zbraň, toť vše!
No tak, Haku, přej si něco víc,
tvůj život není žádná zbytečná kaše!“
[center]„Haku, opusť ho, on je...“
[center]
To budete mrkat,
až vám spadnou trenky,
když to na vás rozbalí
známej mistr enky.
Jdu do toho po hlavě
a ničeho se nebojím
i v souboji s Kisamem
jistě hravě obstojím.
Slupnout moji chakru
chce hnusná Samehada,
ale já jí ukážu,
ještě sklapne ráda.
Zakřičel jsem: "Kisame,
zahoď tu svou kabelku,
stačí štyry ocasy
a natrhnu ti p***lku!"
Samehadě nelíbí se,
že z ní dělám tašku,
kroutí se a přísahá,
že rozbije mi držku.
Pro koho se jeskyně
stane popravištěm
a kdo naopak zvítězí?
Jelikož nebylo zbytí,
když situace byla k zblití,
ten strašný dluh, co udělali,
si jednoduše odpracovali.
Jiraiya podlahy leští,
Naruto teď jenom vřeští:
"To nemohly být jen náhody,
že musím teď mýt záchody!"
„Já bych s tebou měnil hned,
být na dámském WC by byl med,“
uvažuje Jiraiya. Vždyť je to marný,
zas myslí jen na sprosťárny.
Když se sklání při mytí k zemi,
zkoumá, co se pod sukněmi.
Jedna slečna se mu vyhla,
kýbl s vodou na něj vrhla.
„Tak chlípníku, tady to máš,
teď už mi snad pokoj dáš,“
Najednou připadáš si tak sám, místo pomoci každý Tě rmoutí.
Avšak přijde další, a opět špatná, zatracený svět, tak čert, aby ho vzal.
Myšlenky černé okapují tvou mysl, a s nimi rozhodnutí, které nelze vzít zpět.
