Poezie
Co si myslíš, že tím změníš?
Já s tebou nechci soupeřit!
Proč mě k tomu tedy nutíš?
a touha po pomstě klanu.
Úplně ti změnil zjev
a otupil tvou hlavu.
nechoď k tomu Hadu.
V hloubi srdce ty to víš
a cítíš za tím zradu.
Proč se k nám už neznáš?
Byli jsme pro tebe málo?
Však ty svou chybu poznáš.
a já stál jako přikován
já nechtěl býti na mou věru
tak krásnou ženou milován.
ten její hlas,
tenhleten výhled
odráží nás.
a mezi nimi les
dvě duše zmámené
Bůh lásky nás nes!
Hlasy já slyšel v dálce
tys pak zemřela ve válce
jen tys mi zemřela.
[center]Ty tvé krásné, bílé oči
a svět se okolo nás točí
já byl jen samý žal a chlad
nedokázal jsem milovat.
A mým osudem je teď
„Týme sedm, mám pro vás novinu,
přihlásil jsem vás na chudinskou zkoušku.
Pokud nechce jít, nic si nedávejte za vinu,
stačí však jen odhodit strachu roušku.“
Můj sen se tím zase o krok přiblížil.
A mít teď strach? A já? Kvůli čemu?!
Zvládnout zkoušku, toď můj nastávající cíl,
já dokážu, že sem dost silný i jemu!
Jako první mě čekají písemné testy,
tak to ať mi každý svatý pomáhá,
neboť vždy pro mě byly jako tresty,
ale nevzdám se, mé druhé jméno-odvaha.
V těch dnech jsem potkal mnoho nových lidí,
Zemi zasáhla červeň červánků
Pevně sevřené dvou milenců ruce
Vzdalují se zpěvy skřivánků
Slzy mi vhání do očí,
když se na mě otočí.
Nejsilnější kunoichi,
srdce všem kolem ničí.
Když otočí se na Tebe,
otevře se nebe
a ty odcházíš,
nové tváře nacházíš.
Ta nelítostná kunoichi,
Tvoje srdce ničí.
Její zrádné Kekkei Genkai
probouzí se k životu.
Už tě chytí,už tě má,
Smrt si s tebou pohrává.
V tomto boji končíš,
s rodinou se loučíš.
Všichni kolem brečí,
matka na kolenou klečí,
a ptá se Boha,
jak jen mohla
tohle dopustit.
Celý svět se se mnou točí,
mlhu mám kolem očí.
Věnované panu Assasinu Senju von Cihla 
...sice to už četl, ale nevadí ...psané zhruba den až dva a fakt sem se snažila 
...snad se bude líbit Vám, obyvatelé Konohy :)
Já, Jiraiya, žabí poustevník,
muž, jenž chodí spát na seník,
jsem přišel na nápad skvělý,
budu psát knihy pouze pro dospělí.
Sexy informace ve světě budu sbírat,
a pořádné mergle za to vybírat.
Napíšu příběh o kráse našich žen,
který popíše každého muže sen.
V Konoze sem započal novou cestu,
Oroushí, Oroushí,
o co se to pokouší?
Copak nemá ouška Nekouší?
To ani Kabuto nezkouší.
Nekoušek a háďátko
to je nové zvířátko.
Nevíme co je zač
byl vzat na pekáč.
Kabutík, Kabutík
nemá v oku tik?
Ano, tik v oku má
bez boje se nevzdává!
Chtělo by to menší změnu
pere se i pro odměnu.
Je jako věrný psík
ten malý Kabutík.
Zdá se vám to šílené?
Přijmi jaké to je.
Představ si Kabutíka
a jeho pána budíka.
Ovšem Oroušek
je vlastně Nekoušek.
Co víc na závěr říct?
Oroushí a Kabutík
dvojka známá,
Zaspávam a spím,
tichým spánkom žalostným,
zaspávam, a stále myslím na to,
čo v živote urobiť som nestihol.
Názdávam,
snáď sa možno len nazdávam,
že spánok uľahčí mi to,
nebolo by lepšie, keby som radšej zo sveta zmizol?
Príčinu vám radšej nepoviem,
aj tak by vás veľmi nenadchla,
aj tak už len spím a bojujem,
s vecou ktorej ktrivda už napáchla
zlobou a navždy zmizla pred svetom,
v ktorom už nie je ani slovom.
Táto krivda možno utiekla pred svetom,
nie však predo mnou,
a preto s nádejou,
(ak vôbec ešte stále je),
Sotva ráno vstanou,
letí hned do koupelny...
sami sebe předběhnou,
pohled je to humorný.
Postávají u zrcadla,
zděšením jen kříčí,
Itachiho chytá mdloba...
ostatní dál ječí.
Hidan křísí Itachiho,
Gaara mu jde “helfnout”,
vějiřem ted ovívá ho...
musí ho hned zvednout.
Vidí se zas v zrcadle,
chytá ho už panika....
však usměje se Hidan podle...
zde pomůže žehlička!
....
Hidan řve po Gaarovi:
,,Kde mám ten svůj gel??”
Dívá se i pod nohy,
Neříkej mi, že už došel!
Gaara si jen pozpěvuje,
Hidan vzteky nadává...
Keď hľadím na leto
ako odchadza mi pred očami,
ako lenivá lienka,
ktorá lúči sa s kvetami.
Zas príde jeseň,
zas tá bude kraľovať,
lienka preč musí odletieť,
pred zimou sa schovať.
Lúči sa už lúči,
lienka bodkovaná,
ktorá sa za slnka lúčmi
v lete naťahovala.
Lietala si z kvetu na kvet,
no lupienkov na nich už viac niet.
Tak lúči sa ´Zbohom, šíry svet´,
už jeseň prichádza,musím preč odletieť.
Lákali ju lúče ranné,
tance, hry a zábavy,
no počasie je už chladné
a lienka padá od únavy.
Padá, padá,
My už dávno víme,
že Itachi špatně vidí.
Tak se tomu nedivíme,
že všude vráži do lidí.
Brýle,ty on nenosí,
nebyl by totiž cool...
tak po cestě lidi kosí,
vzal si na ně hůl.
Deidý to už nevydržel,
vylil na něj vločky*.
Pod krkem ho Deidý držel,
a řval,,proč si nekoupíš čočky?!?˝
Běžel tedy do sámošky,
nemohl jí najít...
zeptal se tám kámošky,
ukázala mu kudy jít.
Doma sedne na židličku...
čočka před ním na stole.
,,Počkám ještě chviličku˝
..Ticho jako v kostele...
Pořád se nic nedělo,
Miluju barevné listí!!!
První sníh vídám na Martina…
A přece mám na hlavě vločky.
Jak já nenávidím zimu!!!
Vločky propasti.
Vločky neviditelnosti.
A pak popel, co mě nenapraví.
S vločkami na srdci královna ledu.
Nevíš. Moje chyba.
Sama sobě ledem, zimou…
Nenapravitelnou paní ledu.
Stejně ji nikdy neuvidíš
Doruda zbarvila košile lem
Svými slovy mě zabíjíš
V mých očích tolik nenávisti
Líp mi bude u zbojníků
Křečovitě svírám pěsti
Sebral si mi Života dech
Já tu déle nebudu
Nezůstaneš ani v mých snech
Minulost nejde vrátit
Dřív si možná žil
Dnes sis nechal Život zkrátit
[center]Způsobil si bolest
Ztratil vůli svobodnou
Už za mnou nikdy nelez!
láska s trochou něžné lítosti.
Bráško, stále uniká ti pravda
v nepřekonatelné bolesti.
na lanech z lží spletených.
V ústech jedy, hlasy temné
vykřikují o druhých:
dítě smutku, smrti, tmy.“
„Oči Tvé již v černotě tápou.
Jsi zplozencem samoty.“
kteří život svůj už získali.
Rudé oči, holé stěny,
sny do temnoty padaly.
Tak...je to tady....dlouho slibované, v krizi napsané, snad trochu povedené...Takže...pane-Shine-sama-ero-dvojče je to tady a pro Vás ...snad aslepoň trochu povedené :)
Nakonec ze mě bude pro hmyz potrava."
Jistě víme, koho tahle fráze je,
toho, pro nehož srdce jisté dívky taje.
ztratila jsem vějíř, musím ho najít.
Snad tam venku potkám jednu osobu,
chci si s ním povídat po dlouho dobu."
Vše se točí kolem lásky
není na světě větší krásky.
Ovšem láska není bez trnů,
jako šlechtic bez honů.
Vše se točí kolem nenávisti
dravec se dere za kořistí.
Může přinést bolest, oslepit,
jako past polapit.
Vše se točí kolem osudu
velikostí vinného sudu.
Je nám pojistkou, zárukou
jako zemřít jeho rukou.
Vše se točí kolem smrti
to je konec pouti.
Z tohohle není úniku
jako konec bez vzniku.
Vše se točí okolo života
září jako nová bota.
Na životě nejvíc lpíme
jako voda, která plyne.
Vše se točí znova a znova
[i]
mala som krídla, mala som kúsok z vás...
Mala som všetko po čom človek túži,
no teraz len tak bezvýznamne blúdim...
Bolo mi zradne, myslela som to vážne...
Bolo mi dobre, bolo mi krásne
veď všetko jasné raz zhasne...
toto všetko som stratila v priebehu minúty.
Osud je naozaj prikrutý...
keď myseľ odchádza nie je zas obrany.
žes tak dlouho neprudil?
Houpal jsem se na větvičce,
kukal jsem na Uchihovce.
Kůů ku kůů ku.
(prý kukat slizce a zvrhle zároveň xD)
Kérku jsem mu nabídnul.
Větvička se odpružila,
mírně se pak nalomila.
Křup křup. Křup křup.
Na zemi se rozplácnul.
Uchiha se ušklíbnul,
Můj úmysl prohlédnul.
O ou. O ou.
v televizi z druhé ruky,
s napětím se sleduje
jak Itachi těžce bojuje.
to proto stojí nad vysokou strží
Chudák, je v centru celé akce
a rozhodně to nejde hladce.
Div se dolů neskácí,
jak Susanoo stromy pokácí.
s napětím na další dění.
Uchihové, v očích pnutí,
teď jen hledí bez pohnutí.
už pohasíná naděje.
Doufají, že něco uvidí
genjutsu anténa nechytí...
Ty prokleté oči mi nedají spát.
Škrtí mě jak had, v srdci už jen chlad.
Oči nenávisti za to můžou snad.
Ty prokleté oči, jež traví mě jak rtuť.
Ty oči plné nicoty, šílenství a smrti.
Ty prokleté oči mě zamyslet se nutí,
zda všechno, co jsem stvořil, stálo za vzniknutí.
Ty prokleté oči nevidí mé umění.
