Série
Na druhý deň som okolo jedenástej nervózne postávala v chodbičke a čakala kedy Sasuke zazvoní na zvonček. Musela som sa s ním porozprávať. Mala som veľký strach, že to niekomu povie. Ešte som len počula pohyb pred dverami, už som ich otvárala. Sasuke sa ani neobťažoval zdvihnúť ruku, aby zazvonil. Mala som podozrenie, že vedel, že tam stojím.
,,Sa-sasuke, musím sa s tebou porozprávať.“ Vychrlila som na neho rýchlo, a pri tom som sa samozrejme, musela zakoktať. Na tvári sa mu nepohol jediný sval keď sa na mňa pozeral.
Několik hodin před tím, než sluneční paprsky zasvítily do malého pokojíčku, začala Hinata pociťovat úzkost a nemohla znova usnout. Neustále si probouzel ten podivný hlas, který jí neustále našeptával, že je si za to může sama.
Prudce se posadila a zamířila ke stropnímu oknu, které mírně pootevřela, aby mohl místnost zaplnit čerstvý vzduch. Pootevřela ho o trošičku víc, nešlo otevřít úplně, dokonce se samo s ránou zaklaplo.
Posadila se ke stolu, vytáhla svitek a začala tam z čisté nervozity cosi zapisovat.
Poté co Sakura opustila svůj druhý domov, toulala se po vesnicích. Stala se z ní troska. Bloudila sem a tam, nedokázala žít, jen přežívat, nedokázala umřít, jen se pomalu zabíjet.
Zase se trápíš, Sakuro? Proč na to pořád myslíš?
Protože musím! Vlastně nemusím. Její pohled se upnul na jednu restauraci. Spíš to byla nějaká odporná putika, ale slibovala jí, že zde najde přesně to, co hledá.
Vzpomínky
To už je doba co jsem tě viděla naposled. Máme sedmnáct a neviděli jsme se od třinácti to jsi tehdy odešel. Já mu to nedávám za zlé já ho i chápu a když ho někdo pomlouvá tak ho chráním. Přesně si pamatuju naši první společnou misi. Tehdy bylo krásně teplo obloha bez mráčků. Bylo to před pěti lety.
Před pěti lety
„Kakashi-sensei proč tady čekáme?!“ zeptal se netrpělivě Naruto.
„Naruto!“ řekla Sakura.
„My tady čekáme na tým ze skryté Deštné vesnice,“ odpověděl Kakashi.
„Cože? Vždyť nás můžou-“
,,Hokage-sama,'' shání postarší paní Naruta.
,,A tady jste! Konečně jsem vás našla. Jdu se jen ujistit, že jste nezapomněl na ten proslov...''
,,Proslov?'' Otázal se zmateně Naruto.
,,Ano proslov. Na slavnosti růží, máte mít proslov.''
,,Óóó jistě proslov... kam jsem ho jenom dal,'' řekl a začal se přehrabovat v šuplících. Pomalu už ztrácel naději, že svůj papír s proslovem,ještě někdy uvidí.
,,Mááám ho!'' Jásal a svíral v ruce otrhaný list papíru.
,,No možný by neuškodilo, kdyby jste to aspoň přepsal...'' poradila mu paní.
Mira ale ve stanu nemohla usnout a taky slyšela ten příběh. Téměř ihned poznala Toryin hlas a hned nato Deidarův. Potichu vylezla ze stanu, aby si jí Itachi nevšiml a obloukem se vydala zezadu do jejich tábora. Tory si jí všimla, ale protože jí naznačila aby jí neprozradila, tak se dál hádala s bráchou. Mira potichu vytáhla kunai a skočila s ním zezadu k Deidarovi. Kunai mu přiložila ke krku a přitom zařvala:
„Pííííp!"
V Akatsuki skrýši probíhala úplně normální snídaně. Uchiha Itachi, díky svému již dosluhujícímu zraku, místo míchaných vajíček úspěšně vidličkou napichoval vlastní rukáv. Deidara se Sasorim se hádali o umění, což nakonec vyústilo v jogurtovou bitvu, kterou zatrhl až Pein po tom, co mu jedna jogurtová střela trefila levý Rinnegan. Bílá půlka Zetsu o něčem šeptem debatovala s černou půlkou, Hidan leštil svou milovanou kosu, Kakuzu si zašíval trenky, Konan nezúčastněně koukala do blba, Tobi otravoval Kisameho.. prostě idylka.
City vyjádřené slovy. Jak velkou sílu mají?
„Jsi moc pomalá! Znovu!“ ozval se hlas z cvičiště.
„Už ne- nemůžu, dejme si pauzu.“ řekla Kasumi
„Poslyš, jsi vážně potomek Naruta Uzumaki??“ zeptal se Kakashi.
„Jsem!“
„Pak by pro tebe tenhle tréninky, měl bej procházka sadem sakur.“
„Ale…..tenhle trénink je na mě moc těžký! Nejsem tak úžasná jako táta!!“ řekla Kasumi, běžela pryč. Byla naštvaná.
„Naruto přestaň!“ křičela na mě bábi Tsunade.
„Nepřestanu! Zabil Jiraiya!“
„Naruto, tímto přístupem probudíš chakru Kyuubiho a bude zle!“
„To je mi jedno!“ rozběhl jsem se proti Orochimarovi, jenže ten proti mně vytáhl čepel, kterou měl na zádech a já se nabodl.
„Naruto!“ zaječela bábi Tsunade.
„A máš to, ty zmetku,“ usmál se Orochimaru.
„Byakugan!“ uslyšel jsem matně v lese. Hinata?
„Naruto? N-Naruto-kun!!“ ječela. Moje hlava pomalu klesala, až jsem ztratil vědomí.
„Když myslíš,“ zakončila jsem a otočila se zpět k Shikamarovi a Chojimu, kteří s úšklebky na tváři pozorovali naši slovní přestřelku.
„Fajn, co teď? Nevím jak vy, ale já jsem vcelku unavená.“
„Měl bych nápad, ale to záleží tady na tě dvou trubkách,“ ušklíbl se Kiba. Asi tím chtěl Shikamarovi vrátit to, jak mu připoměl, že jsem ho právě porazila.
„Co máš na mysli?“ zeptala jsem se ho podezřívavě, ale on se to otočil ke klukům.
„Pamatujete si naši akcičku před týdnem?“
„To ne... To ne!" vykřikla Sakura, sledující ohromnou příšeru, jak překonává blízké stavby a míří jejich směrem.
Po jejím boku se ozvalo zakňučení, jak Kakashi přestával mít nad svou nynější podobou kontrolu. „Co budeme dělat!?" přeložil svůj dotaz do lidštiny.
„Nevím jak vy," Shikamaru se nervózně usmál. „Ale já odtud padám!"
Gaara se nacházel uprostřed davu. Bylo pozdní odpoledne a řady vesničanů se vracely z práce, většinou obtěžkaní igelitkami s ovocem, pro které se stavili cestou. Míjeli ho až na výjimky rychle, zrak upřený striktně před sebe ve vynucené nevšímavosti. Kdyby to nebyl on, třeba by se někdo odvážil zjistit, proč tam tak dlouho stojí a na co se tak upřeně dívá.
"Nechápu, co přesně jsem komu udělal," oznámil jsem, vykašlávajíc prach. Odhazoval jsem kameny a prodíral se ruinami našeho úkrytu.
"Víš, Deidaro, ty jsi nezaplatil účet," odpověděl pohotově Kakuzu s úsměvem. Nejraději bych ho za tuto upřímnost srazil k zemi a zakroutil krkem, ale nemohu. Mé ruce jsou pryč...
"Áááááááááááááááááááááááááááá!" rozlehlo se mým pokojem, když jsem se celý zpocený rychlostí blesku vyšvihl do sedu. Po čele mi stékaly potůčky potu a k mému křiku se přidalo ještě cosi.
Za městem:
„...konec hlášení.“ doznívalo z rozhlasu, který sem byl slyšet z města. Sasukemu se v hlavě rodil nápad. Původně měl v plánu zničit Konohu, ale teď ho napadlo něco mnohem lepšího.
Takže to udělám takhle: Půjdu za Hokage se omluvit. Když mě z Konohy skoro každá holka zbožňuje, tak nebude problém, aby mě zvolili. Všechny ostatní úkoly zvládnu hravě. Stanu se Hokagem a město bude v mích rukách. Muhehehe. Říkal si Sasuke v hlavě a začal se ďábelsky smát.
U brány:
PRED ROKOM...
FLASHBACK: RYU NAMIKAZE
"Švihajte!" Kričal som na ostatných.
"Ryu, ty blbec! čakaj!" ozvalo sa za mnou.
Otočil som sa.
Hajin si už na akadémii vyslúžil rovnakú popularitu ako Sasuke: dievčatá sa naňho lepili ako muchy na med, chalani ho pokladali za svoj vzor.
"Čo je? Takto o všetko prídeme!" Zakričal som mu naspäť.
Na neďalekom bojisku bojovali ninjovia z Konohy proti Akaťákom.
"No a? aj tak o všetko prídeme!"
O POL HODINY...
"Neznášam, keď máš pravdu, vieš to?" Zavrčal som na Hajina.
Prší. Už zase prší. Nesnáším to. Brzy se z toho nadobro zblázním. Jaká to škoda, že to nedokážu zastavit. Nikdy to neskončí, někdy dokonce přemýšlím, že odtud uteču. Už dlouho jsme neviděla slunce, tak dlouho. Tu možnost a příležitost ho vidět jsem měla jen jednou za celý můj život. Byla bych ráda za jediný zářivý paprsek toho hezkého světla.
Gai otevřel dveře do domu a vešel dovnitř. Nevěděl proč tu vlastně je, nějaký instinkt mu zkrátka sdělil, že toto je právě to místo.
„Ach Gai, pojď za námi,“ uslyšel najednou z vedlejší místnosti dívčí hlásek a hned poté rozpustilý smích. Zhluboka se nadechl a vydechl.
Hinata se držela v těsném závěsu za Yamatem a neustále se rozhlížela byakuganem po okolí. Naruto si pozpěvoval a pak kýchl. Kiba se na něj utrhl. („Zpíváš falešně! A všemu nás všecky nakazíš! Styď se! Proč máš safra takovou radost! Jsme na misi, chlape!“) Hinata potom kýchla taky a stejně tak Shikamaru.
„Hibato, ty máš taky rýbu?“ zeptal se Naruto a vysmrkal se.
„Hnn, Já jsem v pořádku...“ šeptla Hinata a vytáhla si z tašky termosku s čajem, který si nalila ráno.
Nakoniec sa však museli rozdeliť, lebo cestou stretli chlapíka menom Ebisu a ten
Sasukemu povedal, že Tsunade už oboznámila Sakuru so sťahovaním ku Sasukemu a že ho už čaká aj s kuframi u nej doma.
