Kishimoto Masashi... ninja z Konohy 03

Když se ráno probouzím, cítím v srdci jen štěstí. Jsem tu teprve druhý den a už to tu miluji. Je to tak zvláštní radost, jako když je zahrádkář potěšen z rostoucích květin nebo když učitel sleduje děti růst. Ale já nejsem učitel, jsem dítě.
„Naruto! Hej Naruto, vstávej!”
Neměl bych ho budit, ale stejně vím, že nevstane. Tak proč to dělám? Protože se těším na jeho výraz.
„Dattebayo - Sakura-chan... chtěl bych extra rámen... Sakura-chan...” zamrmlá Naruto ze spaní, objímá polštář a já mám co dělat, abych se nerozesmál nahlas. Naruto, na co ty nemyslíš? Musím ho vzbudit, nechci se toulat Konohou sám. Možná později, ale teď si ji chci projít s někým, koho znám lépe než on sám sebe.
„Narutoooooo!” Spím taky takhle? Doufám, že ne. Beru si polštář a -
„Auuuu, sakra, kdo to byl?” vyjekne Naruto a vyletí z postele.
„Kishi, jak jsi mohl?” nasadí smutný výraz a já se musím smát. Naruto se zdá být načuřený, ale pak se směje taky. Nakonec se oba sbíráme ze země a popadáme dech.
„Čemu jsme se tak vlastně smáli?” utírá si slzy Naruto.
„Nemám tušení,” směju se znovu.
Nakonec se oba převlékáme, v tom shippuudenském oblečení mu to vážně sekne. Jsem rád, že jsem ho nakreslil takhle. A Naruto mi dává jeden pár svých bot.
„To máš místo těch divnejch trepek. Jako ninja musíš mít dobrý boty!”
Že zrovna tobě záleží na vybavení. A taky mi hází jednu svoji taštičku na zbraně a dává mi pár kunaiů a shurikenů. Ještě, že to neudělal obráceně.
„Abys měl s čím trénovat,” mrká na mě. Trénink... budu trénovat se všemi z Konohy.
„Děkuji, Naruto,” myslím to naprosto upřímně. On jen mávne rukou a zakručí mu v břiše.
„Čas na rámen!” Klasika. Se zavýsknutím vybíhá ze dveří a pak se vrací, protože já zaraženě zírám do prázdna.
„Hoj, co je?”
„Eh, nic, promiň,” říkám spěšně, beru si batoh a vybíhám za ním. Asi jsem se zasekl. Což je divné. Běžím s ním Konohou a je vidět, že se na ten rámen opravdu těší.
„Hej, Kishi! Dáme si závod?” křičí na mě v běhu. Já jen přidávám.
„Hej! To ne, stůj!” Volá na mě a taktéž přidává na rychlosti. Sprintujeme celou Konohou až konečně...
„Vítězství! Jsem nejlepší, dattebayo!” Jásá Naruto u Ichiraku. Já zase radši nechci vědět, kolik lidí jsme porazili. Klasická Konoha po ránu.
„Zdravím, Naruto!” Stařík Teuchi, milý jako vždy. On a Ayame měli být jedni z mála, kteří Naruta uznávali. A to je dobře.
„Hoj staříku! Dneska bych chtěl dvě a více porcí rámenu!” Naruto zase září jako sluníčko. Ichiraku rámen... stejné jako Ichiraku ve Fukuoce, kam jsem chodil na univerzitu. Snad chutná i stejně dobře, ne-li lépe.
„Kdo to je, Naruto?”
„Můj novej skvělej kámoš, Kishi!” Poplácá mě Naruto po zádech, až skoro praštím hlavou o stůl.
„Ale já nemám peníze, Naruto,” říkám a on jen vrtí hlavou.
„Protentokrát ti ho zaplatím. Protentokrát!” Klade důraz na to "protentokrát." To je velká pocta. Největší milovník rámenu mě zve na porci.
Teuchi přede mě za chvíli pokládá mísu rámenu. Málem si beru hůlky, ale vtom si vzpomínám na slušné vychování.
„Itadakimasu, Naruto,” říkám a teprve teď si beru hůlky.
„Itadakimasu, Kishi,” říká, už s plnou pusou, Naruto.
Já nabírám nudle a pomalu srkám. Je to... výborné, opravdu. Lepší než originál. Vlastně se ani nenaděju a už v sobě mám celou porci. Na Naruta ovšem nemám, ten se láduje o sto šest. Ale já náhle dostávám přímo mamutí chuť na další. Dívám se prosebně na Naruta a tomu zaskočí.
„Ne, ne a ne, dattebayo!” vykuckává ze sebe.
„Ale já nemám žádné peníze, Naruto. Do toho týdne, co tady minimálně budu, musím nějak přežít,” usměju se na něj omluvně.
Nedělám to sice často, ale budu ti to psát do dluhopisu, později mi to splatíš a když tak se obrátím na Hokage,” pokýval na mě Teuchi.
„Děkuji, ale proč to děláte?” divím se.
„Protože kromě Naruta jsem ještě neviděl nikoho jíst s takovou vervou,” směje se na mě. Jsem rád, že jsou na mě všichni tak hodní, ale trošku to smrdí. Jsou až moc hodní. Ne, že by mi to vadilo.
No, dávám si ještě jednu porci. Zjišťuji, že je rámen vlastně návykový, ale jsem najedený, teď jen čekat na Naruta, který si dává už třetí misku. Konečně dojí, zaplatí a my se loučíme se staříkem.
„Kam teď, Naruto?”
„Dneska máme zase všichni společnej trénink. Asi kvůli tobě. Ale nejdřív se musím stavit za Ero-senninem,” říká bezstarostně Naruto, ale mě zamrazí.
Další postava, která je dosud naživu v téhle době. A další postava na mém seznamu smrti. Možná bych tomu takhle neměl říkat, ale když teď vidím ty rozesmáté tváře a je to jako kdybych je zabil.
Neměl bych takhle uvažovat, jsem rád, že s nimi můžu mluvit.
„Ale jak ho najdeme?” ptám se zmateně.
„To přece není těžký!” Mrkne na mě.
„Ženský lázně,” vzdychám.
„Hlavně si musíme dát pozor, ať nás nikdo neuvidí,” říká Naruto a táhne mě směrem k ženským lázním. Samozřejmě, kde jinde hledat Jiraiyu? Jenom doufám, že nás nedonutí špehovat taky.
No, když jsme tam konečně dorazili, Naruto se rovnou vydal k šatnám. Přijde mi dost podezřelý, že to tady zná. Že by to byl... Skrytý zvrhlík jako Ebisu? To snad ne!
„Jóóó, to je dobrý,” slyšíme zvrhlý šepot. Naruto vzdychá a já musím vzdychat taky.
„Ero-sennin,” šeptá Naruto, když ho konečně vidíme. Stále stejný, dost zvrhlý Jiraiya. Něco mě nutí se usmívat. On se kouká přes pootevřený dveře dovnitř... tuším, co tam je.
„Naruto! Co tady děláš?” procedí se zatnutými zuby a dál se věnuje špehování. Mírně se červená, to není dobrý znamení.
„Chtěl jsem Vám ukázat Kishiho,” říká Naruto a já rudnu. Jiraiya se na mě podívá.
„Tsunade mi o tobě říkala,” přelétne mě pohledem.
„Jiraiya-sama,” zašeptám tiše. Jiraiya se ušklíbne.
„Vidíš,Naruto? Tenhle má úroveň, narozdíl od tebe. Vítám tě v Konoze, Kishimoto. Kdybys měl někdy zájem, rád ti pomůžu s nějakou kočkou,” mrká na mě. Já rudnu, protože on je vážně... ehm...
A taky si všímám, že Naruto rudne.
„Ero-sennin!!!” zařve Naruto na celý lázně, očividně dost naštvanej. Já pro změnu blednu, protože to snad musela slyšet každá holka.
„Naruto, ty baka!” Jiraiya mu rychle zacpává pusu, ale je příliš pozdě, protože v tu chvíli se dveře otvírají a stojí v nich spoustu naštvaných žen. A musím přiznat, že dost pěknejch žen. Ale hodně, hodně naštvanejch.
Rychle uskakuji k bledýmu Narutovi a Jiraiyovi.
„Co teď?” cedím skrz zatnutý zuby, protože ty ženy se k nám nebezpečně blíží. Jiraiya nás náhle oba chytá za bundy.
„Teď zdrháme!” zakřičí, dává se na útěk a nás táhne s sebou. Připadám si jako hadrová panenka.
„Sakra Ero-sennin, pusťte nás!” pořvává Naruto a já s ním musím souhlasit, i když nás pronásleduje dav rozzuřených žen. Sakra, ale já za nic nemůžu! Jsem tu druhý den a už mám zaděláno na průšvih. A až se to dozví Tsunade-sama…
Jiraiya s náma sprintuje celou Konohou a Naruto ho směruje na setkání týmů. Když konečně dorazíme, už tam jsou všechny týmy. Jiraiya nás pouští a já se okamžitě sesunu na zem. To bylo jako horská dráha.
„Uff, zdrhli jsme,” oddychává si Jiraiya a popadá dech. Vtom si všímám, že si to k nám rázuje Sakura.
„Kde jste byli?” vypadá naštvaně, ne, prosím ne...
„Mluvili jsme s Ero-senninem,” oklepává se Naruto a probodává Jiraiyu naštvaným pohledem a on ho ignoruje. Já se zvedám a snažím se, aby se mi netočila hlava.
„A to kde? Proč jste zdrhali?” Sakura tuší o co jde a nebezpečně jí vystupují žíly na ruce. Ostatní týmy na nás jen koukají a čekají, co se stane.
„No... z ženských lá-,” chce říct Naruto, ale já do něj strčím, aby mlčel, ale stejně to nezabrání-
„Auuu!”
Cvičištěm se rozlehly dvě tupé rány a já si držím hlavu.
„Sakura-san…” to bolelo a hodně.
Ale jsem na tom lépe než Naruto, protože Sakura s ním třese a pořvává mu do obličeje.
„Jestli ještě jednou půjdeš do ženských lázní, řeknu to Tsunade-sama a pořádně tě zmlátím!” Chudák Naruto je úplně mimo. Já se opatrně stavím k Leemu.
„Tohle je tu denně, že?”
„Ano, Sakura-san se o Naruta ráda zajímá,” říká tiše Lee. Znělo to lehce sklesle.
„Sakura se o Naruta zajímá?” přemýšlí Sai. Tomu se musím usmát. Vtom Sakura Naruta pouští a naštvaně se otáčí na mě.
„Ty! Jestli se s ním v tomhle ještě jednou zapleteš, zabiju tě!” zařve na mě a dává mi ránu pěstí.
„Hej Sakuro, myslím, že by měl zůstat živý,” říká Kakashi a ani nezvedá zrak od knížky. Senseiové jen vzdychají. Já se sbírám ze země a držím si nos. Proč všechno dělám tak problematicky?
„Tohle je problematický,” zabručí Shikamaru. Fajn, chytil jsem Shika-morésy. Sakura se konečně uklidňuje, přichází ke mně a léčí mi nos. Přitom mě ale probodává vražedným pohledem. Naruto se sbírá ze země a Jiraiya zase někam mizí. Nemusím hádat kam.
„Špatně ses vyspala, Sakuro?” šklebí se Ino.
„Sklapni, Ino-prasečino!” Zavrčí Sakura a tváří se jako... Yamato. Ne, hůř než Yamato, nechtěl bych ji potkat v noci. Kiba se ušklíbá, hlavně ať neřekne něco...
„A byly tam alespoň hezký holky, Naruto?”
Ach jo...
„Kibo!” zakřičí Kurenai, Ino, TenTen a Sakura.
Nechtěl bych být na Kibově místě. Na hlavě se mu rýsují tři boule a Akamaru vedle tiše kňučí.
„Holky,” vzdychá Shikamaru. Holky, co o nich vlastně vím? Musím se přiznat, že o nich vím o hodně míň, než o klucích. Přece jenom tu holek moc není.
TenTen vztekle propaluje pohledem Kibu a stejně tak Sakura s Ino. A Hinata se krčí vedle Shina a červená se, protože pokukuje po...
... Narutovi. Protože ho miluje. Protože on jí dodával sebedůvěru a ona ho obdivuje za jeho vůli a odhodlání.
„Lidé se od sebe liší rozdíly, se kterými se narodili, ale já opravdu věřím, že se lidé mohou změnit. Takto jsem to chtěl vyjádřit. Hinatino motto je, že pomocí víry v sebe se můžete stát novou osobou.”
To jsem řekl při jednom rozhovoru, co si dobře pamatuji. Hinata Hyuuga... jemná křehká dívenka, které věřím.
A náhle dostávám obrovskou chuť praštit Naruta a zařvat mu do ucha:
„Hinata tě miluje, baka!” Proč jsem do mangy ještě nedal, že ho někdo praští, aby mu to došlo? Teda, ještě když mu to řekla ještě při boji s Peinem... a on ji ignoruje?
Mám chuť si za to nafackovat, ale tady to Naruto ještě neví, teda mohlo by mu to dojít, už to vědí snad všichni jen on ne. Teda, nechci říct, ke kterýmu páru se přikláním víc, ale Hinaty je mi vyloženě líto. Ale Naruto je zase zblázněný do Sakury. Heh... fanoušci by dali cokoliv, aby věděli, s kým Naruto vlastně skončí. Nejsem si jistý, jestli to sám vím.
„Tak, co kdybychom se všichni zklidnili a začali?” zavírá Kakashi knížku a svým líným hlasem si získává pozornost.
„Jo! Konečně můžeme všichni zahájit trénink, ve jménu Síly mládí! Všichni si udělají padesát koleček okolo Konohy jako rozcvičku!” Zařve na všechny Gai.
Ticho...
„Jen padesát, Gai-sensei?” bručí zklamaně Lee. Gai ho okamžitě chlácholí.
„Neboj Lee, ty si jich můžeš dát klidně sto!” Říká se zářivým úsměvem a Lee se rozzáří.
„Gai... mohl bys mě, prosím nechat domluvit?” ptá se Kakashi.
„Jistě, Kakashi! Ale jen, pokud si dáme další souboj, protože my jsme odvěcí rivalové, my, kteří jsme spolu svedli více než stovku soubojů! Co říkáš, Kakashi?” ohnivá póza alá Gai. Napadají mě dvě slova: Chudák Kakashi.
„Eh? Říkal jsi něco?” Kakashi už má zase nos v knize, očividně ho to přestává bavit. Gai chvíli stojí a nic neříká, ale pak zařve:
„Kakashi! Ve jménu síly mládí, nechceš mě přestat ignorovat?”
„Bože, zabijte mě někdo...” šeptá Neji a ostatní na tom nejsou o nic lépe.
„Fajn, myslím, že se jsme se tady sešli kvůli Kishimotovi, abychom mu ukázali trénink, popřípadě s ním změřili síly. Je vám to jasné? Ten, kdo nebude mít co dělat, může klidně trénovat sám nebo s týmem. My, senseiové tady budeme dohlížet,” říká Asuma a típá cigaretu.
Neji jde okamžitě ke mně a měří si mě svýma vševidoucíma očima. A já náhle vím, co řekne.
„Říkáš, že o nás víš vše. Naše slabiny a přednosti. Tak mě poraž a dokaž mi, že mluvíš pravdu. Přece jenom to, co jsi nám řekl, je trošku přitažené za vlasy.”
„Ale no ták, myslíš si, že je silnější než ty, Neji?” ptá se TenTen s úsměvem.
„Protivník by se neměl nikdy podceňovat,” Neji jde doprostřed cvičiště a dívá se na mě.
„Co říkáš, Kishimoto-san?” zní to jako výzva. Všichni se na nás tázavě dívají.
„Neji, to nemyslíš vážně, že ne? Kishimoto je kámoš! Nemusíš s ním přece bojovat!” Vrtí hlavou Naruto.
„V boji svého protivníka poznáš nejlépe.”
„Ale on není protivník, neblbni, Neji!”
„Ne Naruto, chápu, že mi nevěří a tak bych tu nedůvěru rád zvrátil, budu s tebou bojovat, Neji-san,” říkám, protože nějak si jejich důvěru získat musím. Ale je to také chyták, když ho porazím, o čemž velmi pochybuji, dám jim důvod k pochybám, že tu někdo takový jako já může být a...
Je to slepá ulička. Překáží mi zeď... co se dělá se zdí?
Přelézá se, odpálí se granátem, kde bych sehnal granát? Můžu ji taky zbořit Rasenganem, když už jsem ve světě Naruta.
Ale teď to nejdůležitější: Můj plán. Znám Byakugan, znám jeho slabiny. Znám také Nejiho techniky. Ale co neznám, jsou mé schopnosti... ani nevím, jakou podstatu mám. Musím si to zjistit.
Jdu ke Kakashimu.
„Kakashi-sensei, já... nemáte tady někde ten speciální papírek na zjištění podstaty chakry? Chci se ujistit, že si dobře pamatuji své schopnosti.”
Kakashi zvedá jedno obočí. To druhé nejspíš zvedl taky, ale je pod maskou, takže kdyby tak věděli, co se pod ní skrývá... kromě další masky. A taky vím, že má pochybnosti a že mě bude pečlivě sledovat.
Sahá do taštičky, chvíli se v ní prohrabuje a vytahuje zvláštní druh papíru.
„Tady, zkus to,” říká líně a podává mi ho. Beru si ho a soustředím do něj chakru. Je to pro mě nové, ale z toho, co znám bych to měl zvládnout.
Papír začne hořet.
Takže mám ohnivou podstatu... a svoji třidu bych si tipnul na Chuunina tedy třidu C. Proč se podceňovat, že? Ale musím Nejiho porazit... On už je Jounin a sakra silný Jounin.
„Hodně štěstí, Kishimoto,” přeje mi Kakashi.
Techniky třídy C, techniky třídy C... přemýšlím nad nimi, zatímco si odkládám batoh, jdu doprostřed cvičiště a ostatní nám dělají místo, jdou o hodně zpátky a do stran.
„Vsázím se, že vydrží pět minut,” šeptá Kiba, ale já ho slyším.
„Je to otravný, ale deset,” zívá Shikamaru.
„Shikamaru má jistě správný odhad, ale já Kishimu i docela věřím,” chřoupe Chouji brambůrky. Eh? Kde je zase vzal?
„Snaž se, Kishimoto-kun!” Povykuje na mě Lee.
„Jeď, Kishi!” Křičí Naruto.
Neji mě pozoruje a staví se do postoje Juukenu. Malý slepý bod za prvním hrudním obratlem je moje jediná šance.
„Byakugan!” Kolem jeho očí vystoupí žíly.
„Gai-sensei, Kakashi-sensei, mohli byste prosím dohlížet na náš souboj?” ptá se Neji, ale stále upírá zrak na mě.
„Yosh! Můžete...” Ale počkat! Vždyť já ani neumím skoro žádné taijutsu! Ani neumím házet kunaie a shurikeny, zatraceně! Měl jsem si to ještě rozmyslet, ale zase mám výhodu svých znalostí, a taky toho, že jsem chodil na karate a tak. Tím pádem mám dobrou fyzičku. Řídím se totiž jednoduchým pravidlem, že mangaka nemůže kreslit o ničem, dokud si to nezkusí sám alespoň v možné míře.
„... začít.”
Mé srdce bije jako o život, zatímco pozorně sleduji Nejiho a on si měří mě.
Náhle vyráží vpřed, přímo na mě. Jestli mě zasáhne, bude konec. Uskakuji od něj a divím se jak to, že jsem tak rychlý. Možná mě cosi... vylepšilo když jsem teď ve světě Naruta. Jak rychle asi složím pečetě?
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!” Z mých úst vylétává ohnivý fireball. Wow... jsem fakt dobrej! Ne vážně, ruku na srdce, tohle je super! Ani jsem se to nemusel tolik učit... jsem génius?
„Hakkeshou Kaiten!” Neji se roztočí kolem své osy a kolem jeho těla se utvoří vír. Udělám to jako Kidoumaru a vytahuji kunai.
Oheň se zaraží o vír a mizí. Neji se přestává točit, teď mám šanci! Vrhám kunai a ten letí přímo na něj, což mě dost překvapuje. Neji si ho všímá, když se otáčí a sráží jej stranou. Hinata vypadá dost překvapeně, ale vím, že Neji se bude chtít ujistit, jestli nešlo náhodu a vyčká. Náhle se staví do specifického postoje klanu Hyuuga. Sakra, musím couvnout!
„Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou!” Vyráží vpřed, „dva údery!”
Zatr-. Uhýbám, ale i tak cítím jeho čakru, která mě pálí na kůži.
„Čtyři údery!” Zasahuje mě do břicha. Sakra... bolí to pekelně, přesto uskakuji mnohem dál a skládám pečetě.
„Katon: Housenka no Jutsu!” Z mých úst vylétávají menší ohnivé koule a já jimi mířím na Nejiho.
„Hakkeshou Kaiten!” Sám mi dává šanci ukázat, co umím. Házím po něm několik shurikenů, z nichž jeden míří právě na slepý bod hned, jak se dotočí. Znovu je odráží čakrou, kterou koncentruje do celého těla. Teď už snad ví, že nešlo jen o náhodu.
„Kage Bunshin no jutsu!” Vytvářím pět klonů a vybíhám s nimi na Nejiho. Čekám s kunaiem na vhodnou příležitost, zatímco jej klony zaměstnávají.
„Hakke Rokujuuyonshou!” Postupně zasahuje všechny mé klony, ale já vyčkávám. Ve chvíli, kdy likviduje mého posledního klona, se ke mně táčí tak, abych viděl jeho slepé místo v celé kráse. Házím kunai. Zasáhne svůj cíl?
Neji si jej všímá na poslední chvíli, shýbá se, ale kunai mu protrhl oblečení. Musím se usmát, protože na nic víc se nezmůžu.
On se mračí, protože ví, že vím o jeho jediné slabině. No... teď už můžu udělat jen jedno. Pokusit se o eso v rukávu. Soustředím co nejvíc čakry, v tomhle bych měl mít znalosti, když jsem to celé vymyslel, a skládám jednoduchou pečeť.
„Tajuu Kage Bunshin no jutsu!” Kolem mě se v oblaku páry objeví asi dvacítka klonů. Vidím také, že se Naruto tváří překvapeně. Ale ubralo mi to spoustu čakry... chtělo by to trénink.
Neji se znovu staví do bojového postoje.
„Hakke Hyakunijuuhachishou!” Nejiho rychlost je ohromující. S lehkostí, jakou likviduje mé klony, se nemůžu měřit, ale co... vybíhám vpřed, abych se také jednou pokusil ho zasáhnout. Vykopávám a mířím na jeho hlavu. On úder zablokuje rukou, vykopává, zasahuje mě do boku a já zakolísám.
Náhle cítím chladné ostří kunaie z krku. Ani jsem se nedokázal vzpamatovat! On je tak rychlý. Jsem hloupý, věděl jsem, že prohraju, ale i tak jsem do toho šel.
„Je konec,” řekne Neji a pouští mě. Já klesám na kolena, protože jsem vyčerpaný.
„Kishi!” Běží ke mě Naruto a ostatní s ním.
„Nejsi špatný ninja. Nicméně, říkal jsi pravdu to, co víš o mé slabině ses nemohl odnikud dozvědět. Takže nás opravdu znáš. A to je podezřelé.”
„Neji! Nech ho být, zatraceně!” Shýbá se ke mně Naruto a chce mě podepřít.
„Promiň mi mou nedůvěru. Mohl jsi být špeh a jako špech by jsi byl hrozba. A já... ninja z Konohy jsem se musel ujistit, protože-,”
„-Jako ninjové musíme jít za ideály Listové a chránit je,” doříkávám za něj. Naruto, Shikamaru, Kiba a Neji ztuhnou. Jen oni slyšeli tato slova, když se vydali zachránit Sasukeho. Neji se usmívá.
„Nepřestaneš mě překvapovat. Jsi zvláštní Kishimoto Masashi, nicméně-,”
„Neji!” Naruto se napřímí.
„-Vítej v Konoze,” stále se usmívá a podává mi ruku. Já stisknu a v duchu jásám. Vstávám a oprašuji se.
„Konečně ses umoudřil, Neji,” směje se Naruto.
Rozhlížím se kolem a všímám si, že na mě ostatní náhle pohlížejí jinak. Možná... s větším respektem.
„Vydržels mnohem dýl! Díky tobě jsem vyhrál sázku!” Poplácá mě po zádech Naruto.
„Nikdo se s tebou nevsadil, baka!” Vrčí Kiba.
„To bylo dobré, Kishimoto-kun!”
„A já začínám mít hlad!” Říká se zatvrzelým výrazem Chouji.
„Průšvih!” Vykřikne Ino a šťouchá do něj s úšklebkem.
„Trénink ještě neskončil mládeži! Když už jsme se tu sešli, dokončíme to, co jsme začali. Kishimoto si může odpočinout, Neji taky, ale zbytek ať maká!” Rozhánějí je náhle všichni senseiové a týmy se dávají do tréninku. Trénují s nimi, i když už nemusí.
Naruto se usměje a se zápalem vybíhá trénovat. Neji jde taky a tak zůstávám stát opodál. Pomalu jdu ke stromu, kam jsem si opřel batoh a opřu se o něj. Beru si tužku a blok, protože jsem dostal chuť kreslit a musím si odpočinout.
Můj blok by potřeboval pojmenovat než začnu kreslit.
„Život v Konoze” to je ono. Když nazvu blok, ořezávám si tužku a dívám se jak trénují. Naruto právě dělá Rasengan.
Usmívám se, když dělám první tahy tužkou.
Určitě nebudou poslední.