Masakr na den dětí

Sakura nikdy nebyla z nejkrásnějších. Měla nevalnou postavu, bledou kůži a vysoké čelo. Ani povahově nebyla nejpřitažlivější. Fakt, že nyní ležela na pitevním stole a místo hrudního koše měla narvanou svou hlavu, jí na kráse moc nepřidal.

Shikamaru, Ino a Chouji se rozhodli, že si udělají piknik u jezírka. Shikamaru se líně válel na dece, pokuřoval a pozoroval mraky. Všiml si, že už má pomalu spálené prsty, naposled si labužnicky potáhl a odhodil špaček do jezírka.
„Ty jsi ale prase Shikamaru“ ozvala se Ino. Chouji jenom souhlasně přikývl a zabořil ruku hlouběji do pytlíku s chipsy.
„Prasečino a špekoun,“ pomyslil si Shikamaru, „ti mi tak budou říkat, že jsem prase. Radši budu držet zobák, kdybych jim to řekl nahlas, byla by to moje smrt.“
Přesně v tom okamžiku prořízla ostrá katana Shikamarovi hrdlo. Hladina jezera se obarvila lehce do červena a z krku se vyvalil lehký dým z jeho poslední cigarety.
Chouji se okamžitě postavil do bojové pozice. To bylo něco, co nyní beznohá Ino nedokázala. Její skřek proťal vzduch, stejně jako o okamžik později její hlava. Tlouštík po ní hodil jedním očkem, druhým sledoval okolí. Nebylo to těžké, byl jedním plynulým svislým řezem rozdělen na dvě symetrické části.

„To nám ten den dětí hezky začíná, že ano Tsunade-sama?“
„Jdi do háje Shizune. Někdo nám tu vraždí nejlepší generaci ninjů a ty tu pokládáš takovéhle otázky.“
„Omlouvám se.“
„Tak kolik mrtvých už máme?“
„Teď se objevila pátá oběť. Je to Shino z týmu Kurenai, ale bohužel nevíme, jak zemřel.“
„Konoha má nejlepší lékaře, jak to, že nevíte příčinu smrti?“
„Byl sežrán brouky. Zbyly po něm jenom brýle. Jo a naftalínem načuchlý kabát. Tomu říkám ironie.“
„Sakra. Pošlete jeden tým ANBU k týmu Kakashi, jeden ke Gaiovi a další ke Kurenai.“
„Rozkaz.“

„Proč to všechno děláš?“
„Slavil jsi někdy den dětí? Já ne.“
„Jenom kvůli tomu? Kvůli přiblblému dnu dětí? To je ten nejpitomější důvod, co jsem kdy slyšel.“
Víc už Kiba nikdy neuslyšel. Dva rychlé švihy katany mu oddělily uši od hlavy. Netrpěl dlouho, brzy ho ona katana pošimrala na střevech. Kousek od něho leželo v kaluži krve několik postav v maskách.

Sai čekal před bránou na Naruta a Hinatu. Měli misi ve vesničce kousek od Konohy, organizovali tam nějaké hry pro děti. Z lesa vyšli rozesmátí, ruka v ruce. Pozdravili Saie a šli se nahlásit k Tsunade. Sai se na ně usmál.
„Dneska to dokončím,“ zaznělo do větru. Naruto s Hinatou to neslyšeli.

Před radnicí se shromažďovali lidé. Tsunade k nim chtěla mít jakýsi proslov.
„To bude určitě o těch vraždách,“ nechal se slyšet Teuchi, „osm dětí, to není jen tak!“
„Lidé Konohy, slyšte má slova. Od příštího roku se ruší den dětí. Nejenom to, ruší se kompletně první červen. Nahradí jej třicátý druhý květen, který plynule přejde do druhého června. Děkuji za pozornost.“
„Dobrý nápad,“ rozléhalo se všude kolem, „to tomu vrahovi ukáže!“