O všem a přitom o ničem (ep. 007)

"Sakuro... ty přeci chceš být silnější... vyspělejší...
Dám ti čas... jen aby ti to netrvalo moc dlouho...mohla bys mi umřít..."
Potom vše utichlo. Zase ta krásná tma, to božské oblažující ticho.
Tma. Ticho. Tma. Ticho....uklidňující... Tma. Ticho. Tma. Ticho...příjemné.. Tma. Ticho. Tma. Ticho...otupuje smysly.... Tma. Ticho. Tma. Ticho....pořád dokola... Tma. Ticho. Tma. Ticho.
"ANO!" zazněl do tohohle klidu Sakuřin hlas.
"Tak právě tohle jsem chtěl slyšet, drahoušku..."

Tímhle skončil minulý díleček...a máme tu pokráčko...
____________________________________________________________________

Za 3 dny, Konoha

Mezitím, co Sakura podléhá Orochimarovu vlivu, v Konoze se stále snaží zjistit, kam zmizela...
Ale dva lidé to vnímali jenom napůl....
"Ahoj, tak jak se dneska má můj milášek?"
"Ale jo, jde to."
Hinata se už konečeně přestala červenat a omdlívat v Narutově přítomnosti. To je přece jasný, když je teď Naruto pečenej vařenej u ní na pokoji.
Dnes přinesl rudé růže.
"Naruto, vždyť tu budu mít květinářství!" smála se Hinata, když si všimla, jak Naruto postavil už čtvrtou kytici do čtvrté vázy na noční stolek.
"Já vím, ale chtěl bych, abys byla šťastná. A květiny prý také pomáhají uzdravovat...zvlášťe ty darované z lásky."
"Už aby mě pustili..."
"To mi připomíná, že kromě květin nesu i pár zpráv. Takže zaprvé, zítra ti sundají ty obvazy z obličeje a zadruhé, Neji se vrátil z mise a pozítří tě přijde navštívit. Dneska by možná přišla ještě..."
V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vběhla rozesmátá dívka.
"Sestřičko! Ahoj! Jak ti je? Jé, ahoj Naruto!"
"...Hanabi." dokončil Naruto.
"Ahoj Hanabi, tebe jsem tu nečekala..." Hinata své štěstí netajila a pokusila se o široký úsměv.
"Otec tě také pozdravuje," řekla Hanabi a zamyšleně pozorovala sestru zamotanou do obvazů.
"Tak já půjdu. Mám ještě... nějakou práci."
Naruto nechtěl být sestrám na obtíž při rozhovoru a tak radši odešel.

Když tak procházel ulicemi, přemýšlel o svých přátelích Sasukem a Sakuře,o tom co spolu zažili a o Orochimarovi, který mu je oba vzal. Zlost mu zatemnila mysl, oči zčervenaly. Kdyby se tam v tu chvíli neobjevil Kakashi, tak by už byl dávno kdesi v lese a hledal Orochimarův ůkryt. Samozřejmě spíš jako Kyuubi než jako Naruto. Ale možná by ho i našel... a stihl zabránit tomu, aby tam Sakura zůstala...

Ten samý den, Orochimarův úkryt, poledne

Sakura právě usedala k dlouhému, pestře prostřenému stolu. Při pohledu na všechny ty pochoutky se jí sbíhaly sliny. Vždyť 4 dny skoro nic nejedla!
"To vypadá nádherně!"
"Vařil Kabuto..."
To byla první věta, kterou k ní Sasuke dnes pronesl. Konverzace byla většinou zúžena na pozdrav.
"Hmm... tak to je asi dobrej kuchař."
Chabý pokus o konverzaci. Sasuke seděl zatvrzele dál a mlčel.
Sakuro, prober se! říkala si Sakura sama pro sebe. Ten s tebou mluvit nebude! Ale můžeš si za to sama...
Oba tedy pokračovali v jídle za naprostého ticha. Po obědě Sakura naskládala všechno nádobí do dřezu a dala se do mytí.
Neměla bych se vrátit do Konohy? Chtějí mě tam ještě, když mě nepřišli zachránit? A co mi tu vůbec chybí? Láska...
Zabraná do svých myšlenek si ani nevšimla, že Sasuke přišel do kuchyňky a už dobrou chvíli ji pozoruje.
"Sakuro..." zašeptal.
"Sa...Sasuke?" Co tu děláš?"
"Nevím..."
Sakuře upadl talíř na zem.
"Jsem to ale nešika!"
"Ne... promiň, nechtěl jsem tě nějak vyděsit...ale..."
Sasuke raději zmlknul a začal sbírat rozbitý talíř.
"Ale co?"
"...no...nic..."
"Jistě... budeme se okolo sebe plížit jako stíny..."
Na jeho tváři se objevil bolestný výraz.
"Měla by sis odpočinout. Dokud si na to znamení nezvykneš, může působit jisté problémy..."
Sakuru znovu zachvátila ta bolest na krku, jako před několika dny ráno.
Sasuke douklidil střepy.
"Ale..proč?"
"I když mě teď nejspíš nenávidíš, nechci..."
"C..co nechceš?"
"...nechci, aby se ti něco stalo..."
Sasuke potichu opustil se slzami v očích místnost, kde zanechal Sakuru nad škopkem nádobí.
"Sa...Sasuke...tobě na mě nakonec záleží..."
Slzy radosti se začaly koulet po tváři.
Sakura domyla nádobí a odebrala se do svého pokoje. Chtěla teď být sama...a přemýšlet...

po týdnu, Konoha, nemocnice, něco před polednem

"Tak Hinato, nezapomeň docházet jednou týdně na rehabilitace a hlavně teď žádnou fyzickou námahu."
Hinata tohle už ani moc nevnímala, vyběhla z nemocnice k Narutovi, který na ní čekal.
Nyní byly zapomenuty všechny ty roky čekání...poprvé za ty dlouhé roky se políbili. Nádherný, něžný polibek...
Naruto vzal Hinatu do náručí se slovy "musíš se ještě šetřit" a vyrazil směrem k Ichiraku ramen...

poledne, Konoha, Ichiraku ramen

"Itadakimasu!" Naruto a Hinata se pustili do oběda.
První rande... samozřejmě museli jít na ramen.
Zatímco Naruto hltal již třetí misku, Hinata teprve dojídala svou jednu. Oba byli velmi šťastní. Vždyť teď už mohou být spolu...klidně i napořád. Ani jeden z nich nemyslel na to, co se právě děje se Sakurou.

Večer, Orochimarův úkryt, Sakuřin pokoj

Sakura ležela na posteli a přemýšlela.
Naruto..promiň, ale do Konohy se už nevrátím. Jsem tu šťastná. Prosím, pochop to... a nehledej mě...
Orochimaru... děkuji vám za tuhle příležitost... ale kam jste zmizel?
a... Sasuke... už týden jsem tě neviděla. Snad ti nic není... snad se jednoho dne usmíříme... a budeme zase... alespoň přátelé...
Dveře se najednou otevřely.
"Tak jak si tu zvykáš?"

PŘÍŠTĚ:
Sakura totálně propadá Orochimarovu vlivu...
...a Sasukemu to láme srdce...

008 - http://www.konoha.cz/?q=node/22917