Nová Generace:7.část A začalo pršet

Kiba spolu s druhou částí skupiny zatím čekal a viděl jak bílí mrak zahalil nindži na mostě.
„Teď jdeme, přes vodu a dávat pozor aby nikdo neutekl“ zavelel jejich velitel Shikamaru.
Kiba se odrazil a skočil, pak znova. Za pár skoků už byl na druhé straně údolí.
„Tak a teď musím chytit ty co utekly“ pomyslel řev z mostu. Akamaru skoro hned našel stopu.
„ Mám je za mnou“ křikl na ostatní a velkou rychlostí se jal pronásledovat nepřítele. Stromy se kolem něj jen míhaly kolem a srdce začalo zběsile bušit posíleno chakrou, aby zvládlo námahu, na kterou lidské tělo není stavěno. Ale doháněl je.
„Pozor hází kunaie!“ varovně vykřikla Hinata, kerá sledovala okolí byakuganem.
Kiba udělal ve vzduchu otočku a tak se vyhnul. Další za ním odrazil Chouji. Kiba už je viděl bylo jich 5 a stále se přibližovaly. Další hozené kunaie a další vyhýbání. Kiba z nich nespouštěl oči. Skok, odražení od kmene stromu, vyhnutí kunaie, další skok, odraz, skok. „Sakra,chtělo by to Tenten ta by z nich udělala jehelníčky“ pomyslel si když minul hozeným kunaiem. Vzdálenost se znovu zmenšila. Pak ještě a to stačilo.
„A je konec“ ozval se sebejistý hlas Shikamara. Jeho stín vyrazil. Chouji a Ino také použily své techniky. A čtyři z pěti nepřátel se zastavily. Jednoho svíraly obrovské ruce Choujiho další 2 zůstaly stát na větvi s Shikamarovím stínem a další byl plně v moci vůle Ino.
„Hinato, Kibo, Shino za tím posledním.“ Rozkázal shikamaru. Kibovy to však nemusel ani říkat. Spustilo se další kolo pronásledování. Těsně za ním běžela Hinata. Za pár skoků Kiba už ho skoro měl. Hinata ho však předběhla, tedy přeskočila. Vedla úder na soupeřova záda, ale ten se rychle otočil a skoro ukázkově vykryl její úder. Kiba se na místě zarazil, to že se Hinata pohrne do boje doopravdy nečekal. Hinata udělala rychlé kroky a dostala se za něj.
„Skvělí Hinato teď si ho dostala mezi nás už nemá šanci“ v duchu ji pochválil Kiba. Hinata ho stačila pouze škrtnout malíčkem, když nindža skočil do předu aby napadl Kibu a dostal se z obklíčení. Pak se mu podlomila kolena a spadl těsně před překvapeného Kibu.
„Co?“ vyhrkl překvapením Kiba
Hinata se lehce začervenala „no zkoušela jsem novou techniku a ta byla trošku účinnější“ tiše řekla.
Kiba se podíval na nindžu ležícího mu u nohou, jak se marně snaží, alespoň trochu pohnout „trošku účinnější! Když ses ho skoro ani nedotkla“ vyjekl šokovaně.
„No..no je to technika hlavní linie, prostě jsem mu poslala chakru do páteře“
„Ta holka mě občas děsí“ spolu s myšlenkou projel Kibovy mráz po zádech.
„Hinato si pořád silnější možná by sis měla začít věřit“ Kiba mluvil jako by byl starší bratr. Kdysi doufal i v něco víc, ale to už dávno vzdal.
Hinata se znovu začervenala „díky“.
„Hej vy dva, přestanete si hrát na Šťastnou rodinu a radši ho svažte, začíná se hýbat“ upozorníl je Shino.
A Kiba vytáhl z batohu provaz.

Shikamaru v čele malé skupiny vstoupil do vesnice ukryté ve světle. Samy jim otevřely bránu, když se dozvěděli o masakru na mostu Krvavé mlhy. Byla to malá vesnice jen pár set obyvatel a několik desítek nindžů. Určitě se nedali srovnávat s vesnicemi-velkoměsty jako byla Listová nebo Písečná. Prostředkem vedla hlavní cesta obklopena domy. Z oken na ně nevraživě koukaly obyvatelé a bylo slyšet pláč. Naproti jim vyšel starý obtloustlí muž, pán vesnice, obklopen menším davem. Za nimi šli další lidé.
„ Jsem nucen vám předat klíče od naší vesnice“ řekl s takovou nenávistí v hlase že Shikamarovy přejel mráz po zádech.
Rychle se však vzpamatoval „Děkuji vám, Listová se zavazuje chránit vaši vesnici za vaši lokalitu. Další podrobnosti vám budou sděleny až skončí válka. Do konce války také platí zákaz opouštění vesnice a večerní klid. Kdo to poruší bude zajat a vsazen do vězení a pokud se bude bránit může být zajat.“ Oslovil Shikamaru lidi a pak se obrátil na vůdce vesnice „vy jistě budete tak hodný že tuto listinu vyvěsíte na místo, kam obvykle příjdou oficiální oznámení“ Shikamaru se usmál.
„Ano“ zamumlal stařík a odšoural se přibít oznámení.
Shiakmaru s ostatními se odebraly do místní radnice. Akorát Chouji a Lee hlídaly před budovou.
„Takže jo jsme tady, ale musíme to tu i udržet! Takže všichni kromě Ino a Sakury do ulic. Za 2 hodiny jsem dojde okupační oddíl pak si odpočinem. A já jdu psát zprávu Tsunade“ oznámil všem Shikamaru, a aby dostál své pověsti dodal „to bude zase otrava“.
Shikamaru zabral zdejší kancelář a našel papír, uhel a z batohu vytáhl klícku s holubem. Začal psát bojovým kódem listové zprávu pro Tsunade. Bojový kód listové byl prakticky nerozluštitelný, taky že ho vymyslely jeho předkové.
„Hlavního cíle bylo dosaženo, a u mostu jsme zneškodnily hlavní nepřátelské síly. 12 mrtvých a 18 zajatých. Mi jsme neztratily nikoho a nikdo taky není zraněn. Počkáme na okupační oddíl a pak skoncujeme s nindži v okolí a zabezpečíme celou oblast.“
Shikamaru svinul papír a připevnil ho holubovy na nohu.
„Leť za Tsunade“ zašeptal holubovy a vypustil ho z okna.
A pak si sedl, zapálil si cigaretu a začal vymýšlet další postup.

V jeskyni skryté v lese blízko vesnice se u ohně krčily 2 lidé.
„Miláčku, proč musela naše vesnice padnout? A proč jsme tam nezůstaly ji bránit?“ zeptala se dívka zoufalým o obvinujícím hlasem.
Druhý neznámí se na ni otočil, vypadal skoro smutně „ kdybychom tam zůstaly mnoho lidí z naší vesnice by zaplatilo životem a mi také.“
„Jaký má, ale smysl žít takle na útěku v jeskyni. Přísahaly jsme že budeme bránit naši vesnici!“ dívka začala vzlykat a on ji objal.
„Já jsem neutekl, proto abych žil až do smrti v jeskyni. Budu proti nim bojovat, bez slitování, plnou svou silou“ dívka v jeho náručí přestala vzlykat.
„A co chceš dělat? Ty víš že pokud se jim postavíš sám tak umřeš a to nechci, to ti nedovolím.“
„Najednou takové odhodlání. Neboj nebudu se na ně bez rozmyslu vrhat. Počkám na jednoho nepřítele a pak ho zabiju a pak dalšího. Dokud neodejdou z mojí, naší vesnice.“ Ve tmě jeskyně mu znatelně zazářily oči.
„Už vím proč tě mám tak ráda. Kdy hodláš začít?“
„Už dnes se vydám na lov. Žádný nindža mě není schopný porazit jeden na jednoho“
„Hlavně bud opatrný“
A políbil ji.

Tenten stála na náměstí ve Světelné, naproti Nejimu který ji obvinoval že si něco začala
„Kam si dala svoji čest Tenten. Zahazovat se z někým takovým“ pohrdlivým hlasem.
„ Co si o sobě myslíš, to že si Hyuuga ještě neznamená že mi můžeš říkat co je to čest“ uštěpačně se na něj utrhla.
„No rozhodně ne ty, ty děvko!“
Malí dav co se kolem nich shromáždil najednou ztichnul při pohledu na Tenten.
„Děvka!“ mrazivě zašeptala „Děvka! Děvka!“ její hlas začínal nabývat nebezpečných výšek. „Já a děvka! Tady přede všemi mě říkáš děvka.“ Tenten už byla docela klidná „Chudáku Neji, myslíš si že za tebou budu běhat jako pes“
„To bych si teď ani nepřál. Co ti dal za to že ses s ním vyspala“
„Cože!“
Tenten se napřáhla aby zfackoval Nejiho, ale někdo ji chytil ruku.
„Dívka jako vy by se neměla bít kvůli urážce. To její ochránci by to měl udělat za ní“ ozval se za ni Frederikův hlas. Přitočila se mu do náručí.
„Myslím Neji Hyuugo, že dlužíte dámě omluvu“
„Jaké dámě? Já tu žádnou nevidím“ odsekl Neji
Frederikovy zazářily oči „takže chcete skončit zase jako kus ledu a tentokrát natrvalo“.
„Tak dost“ ozvalo se a Tenten se vykroutila s Frederikova sevření, aby se podívala, kdo to je. Byl to Shikamaru a tvářil se jako bůh smrti. Za ním spěchala Ino a Sakura.
„Co si myslíte že děláte!?“ zařvala Ino.
Bylo po hádce proběhla ještě kratší výměna názorů. Tenten následovaná Frederikem se rozběhla k radnici Světelné.
„Proč za mnou pořád jdeš?“ Utrhla se Tenten na Frederika před vchodem do svého pokoje.
„Má paní?“ nechápavě se zarazil Frederik.
V odpověď ho Tenten praštila. „Myslíš si že si že se nedokážu ubránit.“
„Ne myslím si že tě chci“ políbil ji.
Frederik vzal Tenten do náručí a ne zrovna šetrně otevřel jejími zády dveře. Pak je nohou zavřel.
A za tenkou zdí pokoje seděla Erika.

Kiba vešel do Shikamarovy provizorní kanceláře.
„Já se s Akamaru půjdu proběhnout po okolí jo? Mohl bych ti pak hodit ještě nějakou zprávu o okolí. Co ty na to?“
Shikamaru se zamračil.
„Nezapomeň že někde jsou ještě nepřátelé“
„Neboj já si dám pozor!“
„Jo tak běž. Měl bys vědět že je to fakt otrava řešit vaše starosti“
Kiba vyšel ven kde se na něj vrhnul Akamaru a nadšeně kroutil ocasem.
„Ty si zase poslouchal za dveřmi co ?“ kamarádsky ho poškádlil Kiba.
Akamaru omluvně štěkl a vyběhl ven. Kiba ho následoval.
Zatímco pobíhaly venku a zkoumali les okolo vesnice, z nebe se ztratilo slunce a vyšel měsíc.
„Vrátíme se Akamaru nebo nás budou postrádat“ vesele zahlaholil Kiba a rozběhl se k vesnici. Zrovna probíhal přes mítinku když se zarazil, něco nebylo v pořádku. Ohlídl se za sebe, ale nevyděl Akamara.
„Akamaru kde si?“ zakřičel přes celí les. V odpověď mu bylo jen ticho a tak zavolal ještě jednou. Začmuchal a rychle se otočil, protože za sebou cítil cizí pach.
„Už sis mě všiml? Výborně!“ ozvalo se od postavy opřené o strom.
„Kde je Akamaru“ Kiba se tvářil zoufale.
„Neboj tvému psovy se nic nestane, zato ty budeš mrtví“ neznámí měl sebejistí hlas. Kiba z něj neviděl nic než obrys.
„Kdo si že můžeš tvrdit že porazíš někoho z Konohy“ Kiba se připravoval na střet a doufal že se ukáže Akamaru.
„Já jsem ten kdo vysaje světlo z tvých očí“
Nindža udělal 4 rychlé pečetě „Síla Slunce“. Kiba najednou nic neviděl. Všude kolem byla neskutečná zář. Kiba klesl na kolena. Jeho oči jakoby spaloval neskutečný žár, přes světlo neviděl vůbec nic. Bolest najednou ustoupila. Kiba se postavil a zamrkal aby se zbavil světla v očích. Kolem se rozprostřela temnota.
„Já nic nevidím“ Kiba se zoufale snažil si protřít oči a vrávoravě ustupoval. Pak narazil do stromu a sesunul se k zemi.
Ze všech stran slyšel smích „Všichni lidé se moc spoléhají na svůj zrak a já jim ho beru“.
Kiba najednou ucítil prudkou bolest v břiše a ještě jednou. Na tvář mu dopadla kapka. Zastřeně slyšel jak někdo odchází.
„Já tady nemůžu umřít“ byla jeho poslední myšlenka než se propadl do temnoty.
A začalo pršet.