Nový cíl - Hinata 002

Ramen a procházka při měsíčku

Naruto myslel, že to trvalo snad celou věčnost. Ale konečně se dočkal, Narutův vztek z čekání náhle přebil pohled na Hinatu. Měla oblečené krátké černé šaty s červenými motivy letících ptáků. Byla už tma, když konečně vyšli k Ichiraku. Naruto rozhrnul závěsy a jako gentleman pustil Hinatu jako první. Hinata si celá rudá sedla a pozorovala, jak si Naruto sedá vedle ní. Naruto objednal ramen, ale i tak se mu nepodařilo rozetnout trapné ticho.
„Hinato ještě jednou se ti omlouvám.“ řekl Naruto, aby řeč nestála a Hinata mu odpověděla:
„To nevadí Naruto.“ pak si chvíli povídali a vypadalo to, že už si povídají přirozeně, protože Hinata už nebyla rudá a Naruto nekoktal.
Když dojedli ramen, Naruto vstal a naznačil Hinatě, aby šla za ním. Bylo ticho, v korunách stromů spali ptáci a v nočních uličkách nebylo slyšet skoro nic, jen kroky dvou patnáctiletých lidí. Mezi Narutem a Hinatou byla nepřirozená mezera. Náhle se za nimi objevili dva rozčílení psi a vypadalo to, že asi mají hlad. Naruto s Hinatou začali okamžitě utíkat a psi za nimi. Po deseti minutách doběhli k rybníku, který jim úplně odřízl cestu. Naruto neváhal a naskočil do loďky na břehu rybníka. Počkal, až nastoupí Hinata a pak pádlem odstrčil loďku od břehu. Psi na břehu rafali, ale Naruto s Hinatou hleděli na měsíční oko, které je celou dobu pozorovalo.
„Víš, Naruto…, chtěla bych ti něco říct…“ řekla Hinata, ale její hlas přerušil jiný:
„Vy parchanti, co děláte na mý lodi, na mým rybníku?!“
Naruto popadl pádlo a začal pádlovat na druhý břeh, kde nestál dědula. Vystoupili z loďky a oba si sedli na břeh rybníka. Hinata hleděla na hladinu vody. Náhle ztratila rovnováhu a už se koupala v rybníce. Naruto si sundal tričko a skočil za Hinatou do vody. Když ji vytáhl zpět na břeh, Hinata prskala vodu na všechny strany. Pak se začali oba hlasitě smát. Pak Naruto odvedl Hinatu domů. Hinata mu poděkovala za krásný večer. Naruto na ni chvíli zíral a pak jí políbil.
„Dobrou noc.“ řekl Naruto a odešel domů. Hinata zrudla, zakymácela se a pak padla na zem. Za chvíli se ale otřepala a šla si lehnout. Naruto cestou přemýšlel, co vlastně udělal. Říkal si: „Co to mělo znamenat? Proč jsem to udělal? Proč jsem jí proboha dával pusu?“ a podobné otázky si kladl celou dobu. Jediné, co se od té noci změnilo, bylo to, že Naruto pořád myslel na Hinatu a cítil se nějak podivně. Takhle se totiž ještě necítil. Vždy, když potkal Hinatu nebo o ní mluvil tak se cítil šťastnější.
Jednou po tréninku si Sakura chtěla promluvit s Narutem“
„Naruto, ty jsi prý pozval Hinatu na ramen.“ zeptala se Sakura.
Naruto se jí tedy svěřil. Vyprávěl jí o psech a o rybníku, až se dostal k oné trapné chvíli ve dveřích a také zmínil tan divný pocit.
„Naruto, já tě nechápu, skoro tři roky se mě snažíš sbalit aniž bys znal tenhle pocit?“ řekla Sakura. „Jak můžeš chtít někoho sbalit, když ho nemiluješ?“
„To je blbost já Hinatu nemi…“ Naruto náhle ztichl a přemýšlel nad svými slovy.
Sakura si oddychla že ho má z krku, ale pak ještě jednou uslyšela jeho hlas:
„Sakuro-chan, co bych teď měl dělat?“ zeptal se nesměle Naruto.
„No rozhodně by si jí to měl říct.“ řekla Sakura a pomalu odcházela.
Naruto šel také domů přemýšlel jak to Hinatě říct…