Hyuuga Kyoudai III.

3. O 8 let později

Lesem se rychle mihnul černý stín. Prudce se odrazil od země a vyskočil na větev stromu. V korunách dál pokračoval ve svém běhu. Najednou se prudce zastavil. Uslyšel totiž zvuk kovu narážejícího do sebe – zvuk boje. Černě oděný ninja se narovnal a ukázal tak svou ženskou postavu. Mladá kunoichi měla dlouhé černé vlasy vyčesané do vysokého culíku, černo-zelené šaty s rozparky na obou stranách a s kapucí, síťkované kraťasy, na nohou černé podkolenky a holenní chrániče přecházející v nízké boty, a na rukou návleky sahající až k lokti. Otočila hlavu za hlukem, seskočila ze stromu zase zpět na zem a rozeběhla se tím směrem. Za běhu před sebou složila pečeť a něco si pro sebe nesrozumitelně zamumlala. Kolem očí jí naběhly žilky. Zkoumavým pohledem se zahleděla před sebe. Pátrala na zemi a v korunách stromů po bojujících.
Znenadání se zastavila a skryla se za strom. Kousek od ní bojoval mladý muž a-
„Ten plášť. To je někdo od Akatsuki. Sakra, to mi tak scházelo! Neměla bych se do toho plést. Vzhledem k tomu, co se stalo v posledních pár dnech, by se mě okamžitě pokusil zabít.“ zamyslela se kunoichi. Opět vyhlédla zpoza stromu a na malý okamžik se jí poskytl pohled do tváře ninji, který právě hbitě uhýbal útokům hnědovlasého chlapce. Byla to dívka jen o něco mladší než ona. Její vlasy, sahající dál než do půlky zad, měly jasně zelenou barvu a měla je volně rozpuštěné. Temně černé oči s klidem sledovaly každičký pohyb svého soupeře. Dlouhý černý plášť s červenými mráčky Akatsuki za ní lehce povlával a dole trochu odkrýval její hubené a ladné nohy.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ vykřikla a její protivník se pokusil vyhnout obrovské kouli ohně, ale nepodařilo se mu to. Oheň mu popálil pravou ruku. Popáleniny však nebyly až tak vážné.
„Podle vzhledu a stylu boje je to jasné. Je to Midori. Těžko říct, jak by reagovala, kdyby mě viděla. Bývaly jsme nejlepší kamarádky, ale vzhledem k tomu, co se v poslední době stalo, by se mě nejspíš pokusila zabít hned, jak by mě spatřila. Ach jo, to je situace. I kdybych teď vylezla a šla tomu klukovi na pomoc, s Fuutonem bych proti jejímu ne zrovna slabému Katonu neměla šanci.“ zamyslela se stále se skrývající kunoichi. Opět vyhlédla zpoza stromu a všimla si, že ten kluk už začíná být vyčerpaný. „To není dobrý, musím něco udělat a to rychle, jinak ho…“ nestačila dokončit myšlenku, protože ji vyrušil výkřik:
„Katon: Karyuu Endan (Živel oheň: Střela ohnivého draka)!“ Midori se začala nadechovat k útoku.
„Dopr... V tomhle stavu tomu neuhne!“ pomyslela si zděšeně a ve vteřině se rozhodla. Vyskočila ze svého úkrytu a rozeběhla se k němu. „Pozor!“ vykřikla za běhu a on se na ní překvapeně otočil. Když jí však uviděl, v jeho očích se objevilo ještě větší překvapení. Takhle zelené oči, měla jen jedna osoba na celém světě.
„Nezumi…“ zašeptal a udělal krok k ní.
„Neji?!“ pohlédla na něj úplně stejným překvapeným pohledem a zrychlila. Doufala, že to stihne. Když už byla skoro u něj, odrazila se a skočila proti němu. V momentě odrazu soustředila do svých nohou tolik chakry, že ji bylo na chvilku vidět. Po odrazu se nejdřív podívala směrem k Midori, která už vyslala svůj útok, pak chytla Nejiho kolem ramen a strhla ho na zem. Při letu se trochu natočila, aby dopadli na bok, ale v tu chvíli ucítila prudkou bolest v pravém boku. Neji si ještě ve vzduchu všiml jejího bolestného výrazu. Jakmile dopadli, zvedl se a hledal jeho příčinu. Nebylo těžké ji najít, protože z místa, kde měla ohořelé oblečení, popálenou kůži a hlubokou ránu, tekla proudem krev.
„Nezumi…“ řekl a na chvíli se na ni zahleděl. Když ji viděl naposledy, byla malá a drobounká. Teď před ním ležela už téměř dospělá dívka. Ale okamžitě se vzpamatoval: „Nezumi, musíme najít nějaký úkryt a ošetřit ti to zranění“.
„To není třeba, zastavím to krvácení, ale nevím, jak dlouho to vydrží při boji.“ řekla. Tělem jí projela bolest a začala kašlat krev. „Kruci, je to docela vážný zranění. Moje lékařské dovednosti ještě nejsou na takové úrovni, abych tohle vyléčila. Vždyť jsem se začala učit teprve nedávno…“ přesto trhla pravou rukou a ta se rozzářila tyrkysovou chakrou. Přiložila ji na zranění a snažila se co nejlépe vyléčit.
„Ona se stala… iryouninem (lékařský ninja)?“ hleděl na ní udiveně Neji. Opravdu jí po chvíli přestala téci krev a postavila se na nohy.
„Podej mi tu ruku, zkusím s ní něco udělat.“ řekla mu. Poslechl ji a ona začala opatrně přejíždět rukou po spáleném místě. Bylo to však jen dočasné řešení stejně jako u ní. Pouze urychlila srážení krve a vytvořila tak strup, který zabraňoval dalšímu krvácení. Dost pochybovala o tom, že to bude pro boj stačit, ale aspoň trochu utlumila bolest. Věděla však, že při větší zátěži se rána znovu otevře…
Když Nejiho ošetřila, utvořila rukama tu samou pečeť, jako když šla na tohle místo.
„To je pečeť na aktivaci Byakuganu. Tak to vypadá, že ty předsudky vůči jejím očím byly přece jenom chybné. A dokonce jí stačí jenom poslední pečeť.“ pomyslel si Neji, rychle před sebou složil několik pečetí a skončil stejnou, jakou držela Nezumi. Bylo vidět, že na něj čeká. Když byli oba připraveni, společně vykřikli:
„BYAKUGAN!!!“