Hyuuga Kyoudai IV.

4. Nezumi a Neji vs. Midori

Midori doposud jen tiše a s překvapeným výrazem sledovala tu, která narušila jejich boj a překazila jí tak téměř jisté vítězství. Nezumi zběžně pohlédla na Nejiho, aby zjistila množství chakry, která mu zbývá. Nebylo jí mnoho. Pak pohlédla před sebe na jejich soupeře.
„Midori je bojovník na blízko a na střední vzdálenost a používá převážně ohnivé techniky, ale má v záloze i Raiton, který také není zrovna nejslabší. Je poměrně rychlá, ale přesto její taijutsu za moc nestojí. Pokud jí nedáš do ruky katanu. Genjutsu nepoužívá.“ obeznámila ho Nezumi se situací, i když Neji měl pocit, že to měl udělat spíše on. Její informace však byly mnohem přesnější a konkrétnější než ty jeho.
„Odkud ji znáš?“ zeptal se. V jeho hlase bylo stále cítit zaskočení.
„To není důležité…“ odvrátila pohled. „Midori!“ zavolala, „Já s tebou nechci bojovat a ty to víš, ale jak tě znám, tak mi nedáš na výběr.“ smutně se usmála a sklopila pohled.
„Nezi, takovou tě nepoznávám.“ ušklíbla se Midori, „Máš snad strach?“ Nezumi sklouzl pohled na Nejiho. Měla strach. Ne z boje, ale aby se Nejimu, který už téměř nebyl schopný boje, něco nestalo. Nedokázala by ho vyléčit a ani odnést k nějakému lékaři. Ale pak na ní pohrdavě pohlédla.
„Já a strach? Sama víš, že tyhle slova nejdou dohromady. Co už zanechat těch řečí a pokračovat tam, kde jste s Nejim přestali?“ Podle toho, jak na ní Nezumi koukala, se jí zdálo, že se na ten boj skoro těší. Byla pravda, že spolu ještě nebojovaly. Když byly menší, občas spolu trénovaly, ale nikdy za tím nebyl úmysl té druhé ublížit. Teď to bylo jiné. Obě to cítily. Midori vyčkávala, což Nezumi neměla v plánu a rozeběhla se proti ní.
„Je rychlá!“ musel uznat Neji. Chtěl jí jít na pomoc, ale když udělal pár kroků k nim, zakřičela na něj, ať to nechá na ní. Rozhodl se jí důvěřovat. Nezumi už byla téměř u Midori.
„Hakke Kuushou!“ vykřikla a zvedla ruku, ze které vystřelil proud chakry. Midori však nečinilo problém se vyhnout. „Jyuuken!“ ozvalo se za ní.
„Shunshin no jutsu?!“ problesklo Midori hlavou. Rychle utvořila pár pečetí. Nezumina ruka prudce vrazila do jejích zad, ale Midorino tělo se změnilo v kus dřeva.
„Kawarimi? Mid, to bylo ubohý!“ zakřičela Nezumi a začala se rozhlížet. Byakuganem ji brzy objevila, ale stále dělala, že o ní neví. Byla na stromě asi 30 metrů od ní. Viděla, že dělá pečetě, pak párkrát němě otevřela ústa a nadechla se. Neslyšně k ní vyslala spršku ohnivých střel. Nezumi se pousmála, ze strany oběhla střely a vyskočila na větev k Midori. Ta se na ni ušklíbla a vrazila jí kunai do břicha. Ještě před tím stačila Nezumi před sebou složit pečeť. Její tělo se rozplynulo. „Kaze no Kawarimi (Větrná náhrada), Mid! Zapomněla si? Já si tvé techniky ještě docela pamatuji!“
„Ne, Nezi, nezapomněla. Jen jsem doufala, že ji nestihneš použít.“ odvětila Midori. „A ještě něco. Jak je možné, že jsi viděla ten útok, když jsem ti mířila do slepého místa?“
„Heh, rozdíl mezi mým a obyčejným Byakuganem není pouze v barvě očí, ale i v rozsahu vidění.“ sdělila jí s ledovým klidem, „Vždycky, když jsme spolu trénovaly, jsem dělala, že v tom místě nic nevidím. Nikdo kromě mě to nevěděl. Nemohla jsem ti to říct, kvůli vlastnímu bezpečí.“
„Takže má stejný Byakugan jako Tsunami. No, není to až tak překvapující. Tsunami má akorát modré oči. A k aktivaci nepotřebuje vůbec žádné pečetě. Nezumi potřebovala tu poslední.“ zamyslel se Neji.
„Začínáš mě dost štvát“ řekla Midori, „Nehodlám se tu s tebou zdržovat!“ Začala dělat pečetě. Nebylo jich málo a to Nezumi trochu zneklidnilo. Nerozpoznávala tenhle vzorec ručních znamení. Měla špatný pocit, že to bude nějaké silné jutsu. Otočila se a rozeběhla k Nejimu. Když k němu doběhla, uslyšela za sebou Midorin hlas. Přes rty jí sklouzávala slova, která naháněla strach sama o sobě, aniž by Nezumi věděla, o jakou jde techniku. „Katon: Zukkoku (otvírač lebek)!!!“ zařvala Midori. Obrovská exploze začala spalovat vše, s čím se setkala.
„Neji,“ zakřičela, aby ji slyšel v hrozném rámusu, jaký výbuch způsobil, „lehni si na zem. Pokusím se to zastavit nebo aspoň zmírnit!“
„Dobře.“ souhlasil, i když nevěděl, co má v plánu a okamžitě si lehnul na zem. Nezumi spráskla ruce a začala co nejrychleji koncentrovat chakru do chakrových bodů v horní části těla. Vytahovala chakru ze všech koutů těla. Téměř hned se jí začaly podlamovat nohy, kvůli jejímu nedostatku. Udržela se však vestoje a otevřela doposud křečovitě zavřené oči. Vražedný plamen už byl jen asi 10 metrů od nich. Neji na ni se strachem pohlédl. Nezumi vykřikla, rozpažila ruce a uvolnila všechnu chakru, kterou se jí podařilo za tak krátkou chvíli nashromáždit. Vlna chakry se srazila s plameny a část jich pohltila. Nejimu, který ležel napravo od ní, dopadlo na tvář několik kapek jakési tekutiny. Otřel si ji a hned jak ji uviděl, pohlédl na Nezumin bok. Z toho znovu tekla krev. Nezumi si toho nevšímala a když ucítila ve tváři horký vzduch, skočila před Nejiho, udělala jedinou pečeť a rychle vyslovila:
„Fuuton: Kaze no Tate (Živel vítr: Větrný štít).“ Okamžitě se před ní ze vzduchu a její chakry zformoval štít tvaru čočky. Oheň se od štítu odrazil do stran. Když odezněla poslední vlna žhnoucího ohně, uvolnila štít a pohlédla na své popálené dlaně. Nebyla schopná se úplně ubránit plamenům, které na ně Midori seslala. Začala ztěžka oddechovat a chytla se levou rukou za bok. Pak vzhlédla k Midori, v jejíchž očích se mísilo rozčilení s úžasem. Nechápala, jak mohli přežít přímý střet s její technikou. Pak se podívala na vyčerpanou Nezumi. Když jí však pohlédla do očí, lekla se.
„Ne, Nezi, s tímhle si zahrávat nebudu, ne teď. Ty bys neměla taky. V tomhle stavu jsi nebezpečná nejen pro své nepřátele.“ řekla Midori hlasem naplněným obavami.
„Nepoučuj!“ zavrčela na ni Nezumi a vrhla na ni vražedný pohled. Zorničky, které se teď podobaly spíš kočičím než lidským, se jí zúžily. Midori na ni nervózně pohlédla, pak se otočila a běžela pryč.
„Nezumi…?“ zašeptal tázavě Neji. Nezumi, však jen zatřásla hlavou, pak zavřela oči a složila před sebou zvláštní pečeť, kterou Neji ještě nikdy neviděl. Trhla s sebou, jak jí bolest zabodala v boku. Ztratila vědomí a upadla na kolena. Neji se rychle zvedl a chytil jí dřív, než dopadla na zem celým tělem. Přitáhl si ji k sobě a pohlédl na ni. Stále krvácela, ale zdálo se mu, že čím dál méně. Vzal Nezumi opatrně do náruče a utíkal s ní pryč s jedinou myšlenkou: „Musím ji rychle donést do vesnice za Hokage-sama!“