Memories(SasuxSaku)-1.díl

Sakuře se do očí hnaly slzy. Už dvě hodiny seděla na skalisku poblíž Konohy a přemýšlela nad stále záludnou otázkou… 'Vrátí se ještě někdy?' .
S Narutem už udělali,co mohli, aby Sasukeho získali zpět .Mnohokrát riskovali své životy, zdokonalovali se jen pro ten den, až ho opět uvidí. Až ho přesvědčí ,že jeho jediný domov a štěstí ho potká jedině v Listové, a že pomsta nese jen další utrpení. Jenže už uplynul skoro rok od Narutova a Sakuřina setkání se Sasukem a nic se nedělo. Jakoby se zastavil čas, jakoby nikdy žádné pouto mezi nimi nebylo. Vzpomínky bledly,ztrácely se v mlze. Sakura si ale každý okamžik pamatovala. Jasně se jí každý ten strávený okamžik se Sasukem a starým týmem sedm přehrával v paměti pořád do kola. Bodalo jí to do srdce ,ale zapomenout nechtěla… nemohla.
Vítr jí zavál její růžové vlasy do obličeje a bodavě šlehl do očí. Sakura sklopila hlavu a se zavřenými víčky si pramínky z obličeje shrábla za ucho. Naděje, že ho ještě někdy uvidí vyhasínala… Kéž by jí alespoň řekl 'Sbohem'. To si ale Sakura nevšimla, že na místě není sama.
" Dlouho jsme se neviděli."
Tak tajemný a známý hlas Sakuře opět zazněl v uších. Jen jakoby se trošku zhloubil… zmužněl. Ihned věděla, komu hlas patří. První co jí proletělo hlavou: 'Zdá se mi to?'
" Sasuke… - kun?" Tiše hlesla, ale neměla odvahu se otočit a znovu si mstitele prohlédnout. Srdce sotva tlouklo.
" To se za mnou ani nepodíváš? Hm…" Ušklíbl se.
" Jdeš mě zabít? To mi ty neřekneš ani nic jiného než ' dlouho jsme se neviděli' ?"
" Co jiného bych ti měl říct?"
" Otočila bych se, ale bojím se, že tu ve skutečnosti nejsi… Zdáš se mi?" Sasuke nic neřekl. Mlčky přistoupil k rozklepané dívce, které city poroučely, aby se otočila, ale reflexy kladly opak. Sakuře stekla po tváři slza… Co to s ní je? Proč nevítá svého přítele??
" Cítím to. Jestli jsi jen přelud, přiveď Sasukeho zpět a nemuč mě tak."
Sasuke přejel Sakuřiny hebké vlasy a jeden z jejích pramínků si obmotal kolem ukazováčku. Sakura to ihned pocítila a jen bezbranně vytřeštila oči.
" Docela si se změnila. Jiné oblečení, chování… Člověka, který tě tak dlouho neviděl, tolika změn překvapí."
" Pomsta z tebe udělala zrůdu." Špitla po chvilce.
" Jen pro někoho. Naruto o mě neví." Dodal a pustil Sakuřiny vlasy, " Vlastně sem se vrátil, abych tě znovu viděl."
Sakura už ten napnutý proslov nevydržela.Stoupla si a pohleděla Sasukemu přímo do očí. Dělilo je od sebe jen pár centimetrů.
" Vrátil jsem se vzkřísit klan." Řekl a jemně setřel Sakuře slzu z tváře.
" Už o tebe nestojím. Srší z tebe zlost a nadřazenost. Vrahu!" Vykřikla Sakura a spadla na kolena. Ustrašeně sklopila hlavu a dala se v pláč. Sasuke se k Sakuře sklonil… Jakoby na jeho stálém pohledu šla vidět známka lítosti. Odhrnul jí vlasy z čela a jemně jí vzal za bradu. Sakura náhle přestala vzlykat, pocítila na své tváři studený dotyk něčích rukou. Přesněji, Sasukeho rukou. Nejistě mu pohlédla do očí.
" Omlouvám se. Nechtěl jsem tě rozbrečet."
" Myslíš, že tím se něco vyřeší? Hraješ si s mými city, jako bych byla panenka na hraní!"
" Já vím, že jsem se tu objevil dost nečekaně, ale-"
" Ale co? !" Přerušila ho a odtáhla mu jeho ruku z její tváře. Byla zmatená. Sasuke to taky vycítil.
" Proč mi pořád nevěříš?" Hlesl a přiblížil se k ní.
" Vzdej se té pomsty. Vrať se do Konohy a buď zase ten starý Sasuke!"
" Konoha už pro mě žádný význam nemá. Ani ten hlupák Naruto." Dořekl a ze Sakuřiny strany mu přiletěl na tvář bolestivý pohlavek.
" Naruto dnem i nocí dře, jen aby si se opět vrátil! Pořád tě bere jako přítele! Pokud budeš o něm takhle mluvit, zabiji tě!!"
" Ty? Jsi ztracený případ. To je to, co lidem nedovolí se zesilovat. Takové věci jakou jsou pouta!" Štěkl, vzal Sakuru za ruce,aby se nemohla hnout a opět ho uhodit. Sakura se nemohla nijak bránit, Sasuke jí plně zablokoval ruce.
" Jestli je tohle výměna za sílu, zbavit se všech přátel, radši zemřu jako slaboška! Pusť mě, ihned!!" Začala sebou házet a snažila se ze stisku vymanit, ale pro Sasukeho nebyla žádným soupeřem.
" Miluji tě." Zaznělo po chvilce handrkování.