Memories(SasuxSaku)-2.díl

" Sasuke, pusť mě…" Špitla omámeně Sakura a snažila se Sasukeho dostat od těla. Její tělo ho chtělo, ale její city tomu zabraňovaly… Zamítaly jí jakýkoliv bližší kontakt, o který se mohla jen pokusit. Uslzeně se skácela Sasukemu do klína a povolila pěsti, kterými mu hlodavě tiskla košili.
" Už k tobě nic necítím…" Hlesla z polospánku a pociťovala ty okamžiky, kdy se ho opět mohla dotknout a pocítit teplo, horkost jeho těla, v kterém mu proudila krev Uchiha klanu.
" …Udělal jsem chybu." Řekl po chvíli, podepřel zbědované děvče a pohlédl jí do očí. Sakura se chtěla bránit, ale nemohla. Kvůli Sasukemu nic nezmohla - Její síla se jeho moci rovnat nemohla. Vzpomínala na ty okamžiky, kdy Sasuke Naruta býval málem zabil. Jak na ní bezcitně namířil katanu a kdyby kapitán Yamato nezasáhl, tekla by krev na krev. Mohl jí zabít… Kdykoliv.

" A co Konoha? K té už nic necítíš snad? !"
" Není v ní nic, co bych postrádal. Banda slabochů, co si hraje na ninji. Jsou k smíchu a nejvíc ten tvůj 'kamarád' Naruto." Arogantně se ušklíbl. Sakura zatím ze svého pouzdra opatrně vyndávala kunai, kterým chtěla Sasukeho rozptýlit, aby se mohla uvolnit ruce, které jí nechtěl pustit. Sasuke si toho ale hned se svou bystrostí všimnul. Hned jí kunai z ruky vyrval a odhodil ho několik metrů od tak těsné blízkosti, které oba dva dosahovali.
" Proč se tak chováš, Sakuro? ! Nepřišel jsem ve zlém!" Vyřkl a opět jí chytil jemně, ale pevně za obě paže.
" Přišel si mi říct to nejhorší, co si mohl!"
" A co? ! Že k tobě jediné něco cítím? !"
" Sasuke, já vím, že vevnitř jsi pořád ten starý Sasuke, kterého jsem tolik milovala! Prosím… Vrať se! !" Vykřikla nahlas doufajíce, že všechny ty staré vzpomínky opět oživnou. Že všechno hezké se zase vrátí. Najednou ale pocítila na svých rtech něco, čemu se tak bránila.
Sasuke jí dlouze políbil a při tom všem jí ještě stihnul z obličeje shrábnout jeden ze Sakuřiných růžových pramínků. Sakura byla jako smyslů zbavená. Zmateně seděla a její pohled jí zůstal stát na místě, kde celou tu dobu seděl černovlasý mstitel. V očích jí zakrněly slzy, leskly se jí noční oblohou plnou jiskřivých hvězd. Sasuke jí pohladil po tváři, očima mžoural po Sakuřiných očích, otevřených ústech a zpětně po jejím zoufalém pohledu.
" Nechci ti ublížit."
Sakura se od Sasukeho odtáhla a sklopila hlavu k zemi. V očích se jí daly lehce vyčíst myšlenky, které jí běhaly hlavou: ' Pokud mě nechá jít, už se nikdy nebudu moct podívat Narutovi do očí.'
" Sasuke, chci, aby si něco věděl..- Naruto tě zpět přivede. Klidně se s tebou porve a donese tě bez končetin, napůl mrtvého. Ale tohle všechno podstoupí jen pro to, že nechce přerušit ty pouta mezi vámi dvěma. Možná si myslíš, že si ty pouta přetrhl, ale Naruto to jen tak nenechá. Není žádný slaboch, změnil se!" Sasuke se zahleděl do dáli. Na vodopád, který volně tekl přímo pod skalou, na které oba dva seděli. Tiše vzdychl.
" Už jsem zjistil, že kdybych Naruta opravdu zabil, ani to by ho nezastavilo mě přivést zpět," Sakura si Sasukeho s malou nadějí prohlédla. Už se chtěla Sasukemu vrhnout kolem krku, když Sasuke opět začal mluvit " Ovšem, raději to risknu, než bych se musel vrátit zpět do té slabošské vesnice, která mě těch nejdůležitějších pout zbavila!"
Sakura vytřeštila oči, slzy prolétly vzduchem. Sasuke se beze změny otočil k věcem opět tak pohrdavě a nadřazeně. Sakura už ničemu nerozuměla.
" Jak tohle můžeš říct po tom všem, co jsme společně prožili? ..Jak to vůbec můžeš vypustit z úst? !" Sasuke se bez jediného slova provokativně usmál. Dívka nevěděla, co všechno tohle vlastně znamená, ale i beze všeho jí Sasukeho pýcha rozčilovala. Sasuke nakonec Sakuřin vztek ještě dovršil svým povýšeným pohledem.
V mžiku sekundy se Sakuřin kunai, který rychle vytáhla z pouzdra, střetl se Sasukeho katanou. Bylo jí jasné, že její záměr prokoukl svou vrozenou schopností, která mu dávala na vrh. Vztek mísila arogantnost. Děvče se drželo v bojové pozici, z čela jí stékal pot. Sasuke byl pořád tak klidný a uměl jednat několik tahů dopředu. Posměšně se ušklíbl.
" Myslíš, že tvoje laciné náčiní mě nějak ochabí?"
" Však to hned zjistíme!"