Memories(SasuxSaku)-3.díl

Stráň se zahalila do ticha.V lehounkém větříku se stébla trávy navzájem ovívaly.Stromy pod lehoukým větříkem upouštěly k zemi jeden lístek za druhým.Zem se poryvem listů zabarvila do teplých barev ve vyvážených odstínech.A do té harmonie hrál ten napjatý humbuk...
Tep byl tak rychlý, jako hejna ptactva při stěhování do teplejších krajin. Čas se zasekl v jedné jediné sekundě. Na suchou zem padaly kapky potu z napětí panující mezi oběmi stranami. Růžovovlasá dívka se ale odmítala vzdát. Z nechtěných pohybů svými kunai se jí na hebké pokožce objevily do krve viditelné šrámky. On byl stále klidný a jeho tvrdé rysy se v obličeji nepohnuly. Naopak, jeho grimasa při pohledu na vyčerpanou dívku byla sebevědomější a uspokojivější, než tomu tak bylo na začátku boje. Sakura se chytla za břicho. Z jejích úst vytryskla malá dávka krve. S posledními kunai se krčila jen pár metrů od černovlasého mstitele. Jeho arogance nezůstávala jen u jeho obvyklých poměrů, Sakuru každý jeho pohrdavý pohled vytáčel. Cítila se, jako by jí Sasuke testoval. Nikdy nepodnikl žádný bezhlavý a poloprázdný útok, spíše jen uhýbal těm Sakuřiným a pobaveně přihlížel, jak plýtvá svou chakrou, která teď byla to jediné, v čem měla položenou naději. Bylo mu jedno, že Sakura je na zhroucení a že její schopnosti jsou na rozhraní. Chtěl jí oslabit, vyprovokovat, sesadit... ale chtěl jí mít stále na očích. Sakura ani netušila, jak se Sasukeho city vůči ní změnily. Sasuke jí už neviděl jako nevinnou přítelkyni, tu holku, která ho každým jeho krokem nenechávala bez dozoru a zkoušela si s ním za jakoukoliv cenu navodit sebemenší kontakt. Konečně jí viděl jako zdatnou kunoichi-Tu,která se netřese v koutě a lituje později toho, že nic nepodnikla, když měla možnost. Ten obal malé poslušné holčičky se změnil v něco jiného. Svádělo ho jen to, když se koukal, jak ostražitě reaguje na jeho pohledy, postoje, přístup k lolaalitě. A jestli nechtěl tyhle uspokojující pocity zpřetrhat, musel si udržovat dostatečný odstup. Sakura ani netušila, co se Sasukemu honilo hlavou.
"Co je na tom tak vtipnýho, že se směješ?!"
"S těmi změnami jsem nežertoval, jen mě v mém mínění každou minutou přesvědčuješ. Od kdy jsi tak obětavá?" Prohodil a ušklíbl se, když se ostří od sebe nátlakem vzdálily.

Dívka od skočila, při styku se zemí si otřela pramen krve, který se jí po bradě spouštěl z dolního rtu.
Sasukemu se Sakuřina výdrž a odhodlanost líbila. Ta to ale ani z poloviny tak nepociťovala-V jednu chvíli si dala za úkol ho přivést zpět do Konohy a doufat, že se vše změní k starému obrazu. Proč by to teď tedy měla měnit? A když viděla jeho škodolibé reakce, které jí oplácel, trpěla. Pořád Sasukeho milovala, ta láska i za ta léta nevybledla a ani nezešedla. Možná... možná se ještě více prohloubila. Proto každého útoku, který na něj provedla, v záhy litovala. Nechtěla se s ním bít. Chtěla ho přesvědčit, i když věděla, že už to asi ani nemá cenu. Jistota jaksi zeslábla. Jenže.. mohla se teď vzdát a celou záležitost odpískat se slovy: "Už mě nech být a jdi si po svých. Budeme dělat, že jsme se nikdy nepotkali." ? To bylo absurdní. Teď to nemohla hodit za hlavu a doufat, že Sasuke se opět vytratí. Ne, když ne Naruto, ona ho zpět přivede!

Sakura se šibalsky usmála. Chtěla Sasukemu ukázat, že jedno eso v rukávu stále drží. Rukama si narychlo zahojila ty nejbolestivější ranky na končetinách a udělala ruční znamení. Sasuke zbystřil. Proti němu vyběhly dva stínové klony, podobající se Sakuře jako vejce vejci. 'Pravá' Sakura se zatím vyčkávala správného okamžiku mezi listím stromů...
Stačilo jednou máchnout katanou a všechny klony se po dopadu se zemí proměnily v bohapustý dým a obláčky mračna. Mstitel nehyben, mžoural po stranách s netrpělivým pohledem. Vyčkával dívky, jenž mu chtěla zasadit osudovou ránu. Bylo to tak divné, nevšední... Staří přátelé teď stojí proti sobě. Jen jeden z nich věděl, jak tohle všechno skončí. Ale kdo? Už stačilo jen vyčkávat...konce.
Ona zatím promýšlela schéma útoku. Rozbřesklo se jí-V hlavě jí zavítal nový plán.
Ostražitě nabrala do plic dech a odhodlaně vyrazila za Sasukem, do středu bojiště. Hned ale jak vyskočila na stráň připravena Sasukemu zasadit omamující jed na špičce kunaie, zděsila se. Na skále nikoho víc nebylo. Všude byl neuvěřitelný klid, jakoby se nic neodehrálo. Sakuře se nechtělo uvěřit, že všechno byl jenom výplod snu, které jí podvědomí způsobilo.
Kde je kdo?
Ruku s napřaženým ostřím pomalu vztyčila podél těla a pustila ho k prachovité půdě. Byla jako v transu. Tělo jí vůbec neposlouchalo. Vytřeštila oči,když jí to došlo-Sasuke ještě před bitvou aktivovat svůj sharingan a uvrhl jí do iluze. Iluze,kde ona musela poslouchat jeho, jako šachová figurka. Jako obyčejná hadrová panna na hraní. Mohla vnímat, co se kolem ní odehrává za děj, ale nemohla ho nijak ovlivnit. Jen vyčkávala, kdy se on objeví a bude si s ní podle chuti hrát. A tentokrát to bylo doslova...
Ucítila jeho dech na jejím krku. Jeho pravidelnost a chladnost... Srdce se jí rozbušilo o několik desítek bouchnutí. Stál přímo za ní. Mlčky, že to ani nezpozorovala, se dostal až za ní. Cítila jeho přítomnost a nevěděla, co má dělat. Teď, přímo teď, bylo jeho tělo jen pár centimetrů od toho jejího. Čelist a břišní svalstvo se jí až nepříjemně napjaly. Jeho studený dech byl určený pro tu nejlíbeznější pohádku. Ona teď byla bezmocná a musela přistoupit na jeho drastickou hru, kde neměla ani minimální náhled do budoucna. Mohla jen tiše doufat, jak to dopadne. Po chvilce mlčení byl on první, kdo ticho povolil.
"Nač si hrát na kočku a myš,Sakuro?"Sakura ještě více rozevřela trhem oči, "Už od začátku si musela vědět,jak tahle maškara dopadne."Jeho sametový akt zazněl v Sakuřiných uších jako symfonie. Zrovna teď se bála a strach byl ten jediný, kdo jí dokázal nohami vrátit zpět do reality. Zlost už vyprchala...
"Jsi tak...bezmocná."Řekl, až skoro zasténal, a jeho dlaně nenasytně obtočil kolem jejího pupíku. Přitiskl si jí k sobě blížeji a vychutnával si teplo jejího vláčného těla až do samotného dna. Pořád byl velmi tajemný, ale momentálně ztratil jakýkoliv nárok na nesmělost. Její vlasy mu tak voněly...jako kdyby se položil do rozkvetlého šípkového keře. Nechybělo toho moc, aby se na ní vrhl, ale o hlavu mu tloukly dvě podstatné věci:Ona je vystrašená a stejně napjatá, jako on. A navíc...ho nechápe. Pral se s těmi myšlenkami. Poroučel jim, aby mu vypadly z hlavy a nekazily mu ten adrenalin, vzrušení, které se mu teď naskytlo. Ale nešlo to. Ty myšleny mu tam zůstaly a efektivně ho zrazovaly od toho, co chtěl vší svou vůlí udělat. Sakura byla omámená, jakoby byla všech pěti smyslů zbavená. Cítila jeho ledové dlaně na své horké pokožce. Ještě nikdy nebyla v takové extázi pocitů, jako v této chvíli.
Nemusel se jí podívat do očí, aby věděl, že by jí teď jen zneužil a vybil si na ní svůj nastřádaný a seskupený chtíč po jejím těle. Bylo to přesně tak, jak si myslel. Nemohl to udělat...Dokázal to jen těžce vstřebat, ale na zbytečné prolévání slz jí měl až moc rád.
Pustil své ruce z jejího pasu a mírně sklopil hlavu. Sakura ihned pootevřela oči a probudila se ze svého snění v momentě, kdy Sasukeho konečky prstů a polštářky na jeho dlani opustily její břich. Nakonec slyšela jen jeho skleslý hlas.
"Už v životě ti neublížím. Už nikdy se tě nedotknu a nedovolím si toho tolik, abys kvůli mně brečela. Už nikdy na tebe nevztáhnu ani malíček. A až mě pochopíš, proč se nemůžu a ani nechci vrátit zpět, pak teprve mě opět uvidíš. Prozatím...na mě zapomeň."
Opět se mohla hýbat. Už necítila jeho slastný dech pod svými vlasy. Teprve teď jí došel až do mozku význam těch vyřčených slov. Chtěla se otočit,říct: "Jak bych mohla?" a dlouho s tím nečekala. Naděje jí přešla až po chvíli, kdy za sebou nikoho neviděla...