Zvládli byste obětovat svůj život pro někoho, koho máte rádi?
Vložil Lissi, Út, 2009-07-28 16:28 | Ninja už: 5693 dní, Příspěvků: 22
Dokázali byste pro někoho obětovat svůj život?
Pro koho a za jakých okolností byste to udělali?
Nebo proč si myslíte, že byste to nedokázali?
Dostali jste se do nějaké podobné situace?
Zachránili jste někoho?
Napište ostatním svůj názor či příběh.
Zde můžete k danému tématu řešit vše, co nebude porušovat Pravidla smeťáku.
Pokud budete chtít toto téma jakkoli upravit, napište svůj názor SEM. V případě, že s tím bude souhlasit více uživatelů se téma příslušně upraví.
Spam pište SEM.
Děje se to - neznamená že je to normální!! Naprostá většina lidí civilizovanějšího světa nějaké znásilňování odsuzuje.
Ale stejně. Je fajn, že je tady tolik moralistů. A co tedy děláš proti tomu?
Jasně, tak jsou 12-13 leté děti nevychovaní spratci. Co s tím uděláš? Ty nic, asi, pokud nejsi rodič, učitel, apod.
Ničení pralesů? Staneš se ekologem, či co?
Zabíjet zvířata. Jsi vegetarián? Jestli ano, fajn. Ale hádám, že takové šampony testované právě na nich jsi určitě už někdy použil/a. Ono, i ten počítač tak není dokonale zdravá záležitost.
Ono říkat, že naše planeta se zničí, že lidstvo je to nejhorší, je fajn. Ale kecy a úvahy o ničem moc fajn nejsou - jsou totiž zbytečné. A propos - říkáš, že "lidstvo". Co je to lidstvo? Abstraktní masa lidí, které soudíš podle toho, co dělají ti mocnější, zatímco sedíš sám za monitorem. Hmmmm. Omlouvám se, jestli proti tomu skutečně něco děláš - pak tohle neusíš brát vážně.
Jasně, planeta jde do háje. Víme. Co to má ale společného se zbytkem, co jsem napsala? Tvůj optimismus je skutečně skvělý, tvá uvědomělost také. Škoda jen, že jsi taky nepochopil, co a proč jsem napsala, vysvětlím ti to - něco, co mělo vysvětlovat nesmyslnost jejich hádky, protože jedna kašlala na to, co psala druhá a odpovídala na něco jiného.
Uhm, chyba.
Nerobím proti tomu nič, pretože nemôžem nič robiť. Ľudia sa NIKDY neuvedomia, a náprava sveta je beznádejná. Jediné, čo by sa dalo, je vyhubiť ľudí, pretože oní sú zdrojom všetkého zla na tomto svete.
Už ma to aj prestáva zaujímať, veď je to predsa normálne pre túto dobu.
_____________________________________
Jinými slovy si tady úžasně říkáš, jak je lidstvo špatné, na druhou stranu ovšem sám přiznáváš, že jsi sám jeden z těch špatných. Takže se sice zničí, ale.. co bys něco dělal, však při tom ničení sám pomáháš.
Logika mě někdy fascinuje.
No a? Ja by som to aj tak nemohol zmeniť, pretože uvedomiť by sa muselo CELE ľudstvo a to sa NIKDY nestane. Proste nie je nádej...
A okrem toho, nepoznáš ma, nevieš ako sa chovám, tak ma neposudzuj.
_____________________________________
Chci zaprvé upozornit - Já si dobře četla, co psala!
), ale snažím se něco dělat, když odejdu z místnosti nenechám rožlé světlo, když se nedívám na TV vypnu ji, když někam můžu zajít pěšky, jdu pěšky a nepožádám rodiče, aby mě tam zavezli. A jím maso, ale normálních zvířat, ne skoro na pokraji vyhynutí, nejsem vybíravá, stejně jako třeba lvy v savaně oni také zabíjejí kvůli masu, já maso také jím, ale jím maso zvířat hospodářských, kuře atd... nepotřebuju maso kosatek, velryb ani ničeho podobného! A vždycky, když mamka chce ochutnat maso žraloka, jen jí upozorním, že se mi to nelíbí a nechci aby to dělala, ať stojí za mým názorem! Možná toho nedělám tolik, ale něco dělám, nejsem u moci a nemohu změnit společnost, ale snažím se přesvědčit lidi ve svém okolí, to dělám!
A pak dále, možná proto nic on nedělá, to je pravda, ale je tu ta smutná skutečnost, on nemůže, tyhle věci by si měli uvědomit mocní tohoto světa a něco dělat, když si to uvědomí pár lidí na světě, může se snažit, jak chce, ale stejně proti tomu nic nezmůže! My jsme stále mladí a třeba z nás jednou budou ekologové, kteří se za tohle postaví veřejně a podaří se jim změnit svět. Nejsem svatá, používám počítače a elektřinu všeobecně a těším se na řidičák a dokonce nejsem vegetarián (spráskněte ruce, nejsem
Fajn, tak mě nesnášej. Protože přesně tohle jsi myslím.
Ale...já neřekla, že psa zachraňovat nemůžeš. Pro toho svého...taky bych ho šla zachránit. Ale určitě ne za cenu svého vlastního života.
Když ti zemře pes, koupíš jsi nového, nebo za ním budeš smutit...co já vím, měsíc. Ale když ze,řeš TY...co tví rodiče, přátelé, kluk? To ti přijde jako zcela normální? Zatratit svůj život, kvůli životu zvířete, když ty můžeš žít nejmíň osmkrát díl?
A hele, řekni mi, doopravdy jsi tak věříš, že řekneš, že toho svého psa, i za cenu svého života zachrániš? Doopravdy, jsi tak věříš?
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
konečně někdo normální
nebo aspoň s podle mě dobrým názorem na tuto věc, myslela jsem úplně na to samé, jen se mi to už nechtělo psát xD
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Vždycky není nutné obětovat svůj život! Mnohdy něco uděláš, pro toho druhého a ani nečekáš, že přitom zaplatíš životem. A ano upřímně věřím si natolik, že to mohu s čistým štítem říci, protože to dokáže říct každý, který se alespoň trochu zná! Vím o svých neduhách, ale vím také o svých cnostech! Zkrátka věřím v to, že když se říká, že pes je členem tvé rodiny, tak je to 100% pravda! Někdo jako ty tomu nemůže rozumět! Denny je členem mé rodiny a kdyby mu někdo chtěl něco udělat, tak já udělám něco jemu! Tohle je můj PŘIROZENÝ řád věcí!
Promiň, že se do toho tak pletu, ale měla jsi někdy psa?
Víš,protože život psa, i těch 12 let života, ti dá více štěstí a vzpomínek, než život většiny lidí, kdo ví jak je dlouhý. Tady nejde o čas. Tady jde o to přátelství. 
Vítal tě deset let každý den když jsi přišla ze školy? Přišel za tebou když jsi brečela a položil ti hlavu na rameno? Běhali jste jak idioti po zahradě a řvali na celé kolo? Koukali jste spolu na Naruta a cpali se piškotama? Asi ne
"I have long since closed my eyes… My only goal lies in the darkness." Uchiha Sasuke.
Jo měla. Představ jsi, před necelým rokem zemřel. Možná jsem do té doby byla stejná jako ty, ale když ti opitý řidič přejde psa, když běží za tebou a ty o tom ani nevíš, všimneš jsi to až když se po nějaké době vracíš, na tobě zanechá následky.
Kašlu na přátelství. Co mi je po něm, když tak skoro pomine? Ano, mám jiné názory jako ty, ale NEBUDU je měnit jenom proto, že jsem narazila na tenhle topic.
Čiže, konec. Odpovědi se ode mně už nedočkáš.
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Něco ti řeknu. Měli jsme psa. Byl to můj miláček, nikdy neudělal nic zlého. Já osobně jsem si ho domů donesla zabaleného pod mikinou a v pláči jsem prosila rodiče, abychom si ho nechali. To štěně si získalo lásku i rodičů. Řeknu ti, byl to jediný pes v mém životě, za kterého bych ten život dala, protože jsem si z něj mohla udělat polštář když mi bylo smutno a jemu to nevadilo, byla jsem pro něj malinká kamarádka, která ho nadevšechno miluje. Ten pejsek mohl chodit ven bez vodítka a bez náhubku, protože ho měli všichni okolo rádi a nikdy nám neutekl. Rodiče u něj dokázali bdít celou noc když jednou moc vážně onemocněl. Před šesti roky 23.12.2003, bylo mi deset, šel můj táta někam ven a vzal si Beníka sebou. Věř, že nikdy neutekl, ale tehda prostě vzal a přeběhl cestu, aby mohl počůrat tyčku v zemi. Když tam stál a čůral, najednou se rozjel autobus a přestože táta přeběhnul na druhou stranu a chtěl ho zavolat do bezpečí, se ten pes blbě postavil a ten autobus mu rozbil hlavu. Namístě byl mrtvý. Nikdy jsem neviděla brečet mého taťku tolik, jako když musel v devět večer odvážet psa na veterinu. Byl to bezvadný přítel a zemřel nám den před vánoci a to jsme pro něj měli dárek. Žádnýho psa nemiluju tolik jako jeho.
Tak tady nemluv nic o tom, že riskovat pro psa je blbost.
Ano, riskovat pro psa je blbost. Tedy, alespoň ten život pro něj obětovat ano. Rozeber jsi to jak chceš...
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Moc hezky řečeno!
Nemohu než plně souhlasit s tvým komentářem
"I have long since closed my eyes… My only goal lies in the darkness." Uchiha Sasuke.
Bejt normální je nuda =))=)) Když si váší pejska víc než sebe, tak proč ne? ^^
"I have long since closed my eyes… My only goal lies in the darkness." Uchiha Sasuke.
V tom případě to je ale smutné, že si váží víc života, který pomine - bohužel - celkem rychle, než toho vlastního, který může být i osmkrát delší a... naplněnější. Ale každý jsme jiný
)
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Proč myslíš, že život zvířat je pomíjivý a nenaplněný? Některá zvířata žijí lépe než lidi a kdybych si měla vybrat jestli nechat žít člověka, nebo zvíře, tak nechám žít zvíře, protože lidé jsou zkažení, mají černou mysl a ta zvířata ctí svou přírodu, jsou to čistí tvorové a stojí za ochranu víc než lidi, protože nikdy neudělají nic bez důvodu... Obětovat život za psa, který by to pro tebe udělal třeba 100x, je někdy lepší než to udělat pro lidi, u kterých nikdy nevíš, kdy tě zradí...
Nejdřív - neřekla jsem, že život zvířat je pomíjivý a nenaplněný. Nikdy. Mluvila jsem s užitím stupňování.
.
A ani jsem nezevšeobecňovala, což z mého příspěvku asi nevyplynulo - mluvila jsem (nepřímo) konkrétně o tom děvčeti/chlapci (?), které tu napsalo, že by za svého pejska život obětovalo. Zdá se ti on/a zkažený/á, s duší černou, který/á si zaslouží žít míň, než jeho/její pejsek? Mně to tak nepřijde. V tomhle případě, ač je neznám, bych je postavila oba na stejnou rovinu - tvorové nezkažení - a poté už se, odpoutána tímto od citových záležitostí, řídila čísly
Ovšem, chceš-li zevšeobecňovat, pak... jak kdo, Kioko. Mrzí mě, žes asi zažila něco tak nepěkného, že si o lidech všeobecně myslíš takové věci. Ale ne každej je sv**ě a házení všech do jednoho pytle... Kde je pak naše úchvatná spravedlnost?
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Nevím v jakém světě to přesně žiješ, spravedlost je jen blud, kterým se ostatní povzbuzují. Spravedlnost, nevím kterou myslíš, jako například chlapa, který znásilnil malou holku a dostal za to 10 let? To je ta tvoje spravedlnost? Jo jo dbejme na ni, ta nás jednou všechny vytrhne!
Děláš si ze mě, s prominutím a ještě slušně řečeno, pr*el??? Nemohu to jinak vyjádřit... Protože přesně s takovýmhle přístupem, jaký máš to, té spravedlnosti nikdy nedosáhneme! Jistě, budou tu individua provádějící špatné věci, viz to znásilnění, ale pokud budou existovat soudci, kteří si neřeknou: "Spravedlnost - chá, blud, hehe, ten nás určitě vytrhne, no jó!", pak tu je, sakra, šance! Nevím, v jakém světě žiješ ty, ale tolik beznaděje a odevzdanosti se často nevidí...
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
Súhlasím s tebou ^^ Ale je naozaj smutné, že skutočnosť je práve taká a že si ju mnohí ani neuvedomujú...
www.my-art.estranky.sk
Tohle člověk nikdy neví a pozná to, až se do té situace dostane. Takže opravdu nevím ...
Ta otázka je těžká. Jak už tu hodně lidí řeklo, ono se to snadno říká, ale samozřejmě nemůžeme tušit, jak bychom doopravdy v té které situaci reagovali. Na druhou stranu, je spousta lidí, u kterých bychom to nečekali, ale kteří se v těžkých situacích zachovají naprosto překvapivě a obětavě. To je taky jedna důležitá hluboká pravda.
Osobně, za sebe, bych byl rád, kdybych to v daném případě dokázal se za někoho obětovat - přinejmenším za někoho z mých blízkých. Oběť by na jednu stranu určitě neměla být slepá, kolikrát můžeme udělat mnohem víc svým životem, na druhou stranu, jak se tu několikrát objevilo i v osobních zážitcích, jsou okamžiky, kdy oběť vůbec není otázka, ale člověk prostě jedná. V takovém případě jde skutečně uvažování stranou.
Ale jinak bych ještě rád řekl že oběť, pro mě, je především v rámci života jako takového. Oběť vlastního života je jenom to nejextrémnější vyjádření určitého celkového přístupu. Oběť znamená zapřít sebe na úkor ostatních, těch, které máme rádi (a když to dokážeme, tak i těch, které zrovna rádi mít nemusíme) - i když z toho třeba nic nemáme, vyjma možná dobrého pocitu, že oni jsou díky nám šťastní. Tohle je vlastně definice lásky - dávání místo pouhého braní. Může to být pro někoho velký romantický sen, obětovat vlastní život, ale to je jen poslední krok na cestě oběti, která se vlastně projevuje v celém našem životě nebo dalo by se říct životním stylu. Řekl bych, že představa oběti bez takového postoje a bez lásky je vlastně falešná.
Asi takhle:
Člověk by neměl mít rád pouze ostatní. Veškerá láska začíná SEBEláskou. Náš život je náš život, jejich život je jejich život. A myslím si, že hodně lidí, co by si vzalo život pro druhé, by možná nebylo tolik pro druhé, jako pro sebe. No co to je za život, že? Ztratit milovaného člověka a žít s hrozným pocitem, že už ho nikdy neuvidím...? To se radší zabiju!
V tomhle já vidím tu sobeckost. O koho se teď ten člověk zajímá nejvíce? O sebe. Strach, strach, strach... O SEBE. Co budu dělat? Jak se s tím vyrovnám? Jak těžce to budu nést? A jak dlouho mě to bude trápit? Zvládnu to vůbec? Jsem silný tomu čelit...?
Ta druhá část si řekne: Jak ten člověk bude žít? Může žít pokojným a nádherným životem, bude mít spoustu dětí, najde si novou lásku, do smrti bude šťastný. NULOVÁ SEBELÁSKA. Kde jsou otázky typu: Jak nám pomohu? Budeme šťastní oba dva? Nebo se jeden bude trápit/radovat se a druhý to už bude mít "za sebou"?
Pokud chceme obětovat život pro někoho milovaného, který naší lásku opětuje, proč už si neuvědomíme, jak hrozně by mu bez nás bylo, pokud nás skutečně miluje? Příšerně, ne snad...? Chyba je v tom, že spousta lidí si řekne, že to jednou smete čas. Takže je dobré se na to podívat svýma očima: Jak by Vám bylo? Já bych celý život oplakávala to, že mou vinou někdo přišel o život, přotože se pro mně obětoval. Ještě navíc bych byla zničená z toho, že jsem přišla o milovanou osobu. A ikdyby uplynula už hezká řádka let, tuhle děsivou vzpomínku bych v sobě nosila celý život... nějaká klamná iluze, že jednou bude všechno OK, by neexistovala. Takže bych se buď zbláznila, celý život bych byla smutná a z toho by byli smutní i další osoby, které mě milují, a nebo bych se prostě zabila. Jedno lepší jak druhé, co?
Je to jako svalování zodpovědnosti na někoho jiného. Troufám si říct, že by ze sobeckých důvodů jednala valná většina. Nerozvážnost, strach, EGO.
Hlavní je naučit se milovat SÁM SEBE. Za nikoho ani nic neneseme zodpovědnost. Pokud ten člověk má umřít, tak umře. Já vím, ŠPATNĚ SE TO POSLOUCHÁ! JE TO ALE JEHO ŽIVOT. Nemáme právo s jeho životem bez jeho svobodné vůle manipulovat podle svého uvážení! I bez ohledu na to, jak moc ho milujeme. Život je dar. Ne každému se poštěstí, že tento dar dostane. To je ale zase o něčem jiném, co tady nebudu rozvádět...
Co se má stát, tak se stane. Možná je těžké uvěřit tomu, že i smrt je plánovaná. Žijeme svůj život, který nám do cesty staví nejrozličnější zkoušky... a zkoušky jsou od toho, aby jsme je překonali... a šli dál! Takhle se totiž vyvíjíme. Proto si myslím, že OBĚTOVAT ŽIVOT ZA NĚKOHO JINÉHO JE HLOUPOST.
Doufám, že jsem si teď nikoho proti sobě nepoštvala. A jestli ano, je mi to líto, ale za tímto názorem SI STOJÍM a stát si i budu.
:smile:
Jsem naivní a zasněná holka.
By the way... SasuSaku & NaruHina fan! 
Ale ta naivita je sladká.
jo tak nad timhle sem hodně přemejšlela
ale s tim asi nic nenadělám, nejlepší by asi bylo, kdyby se lidi naučili pomáhat, ale zároveň při tom nezraňovat 
už jen z těch klasika filmů, kdy jeden řekne: "uteč, já tu zůstanu, zachraň se" a přitom si myslí, kolik toho nedělá, ale přitom toho druhýho zraňuje, ale musim se přiznat, že i když se na to podívám z jakéhokoli úhlu, nakonec by mě stejně přemohlo to nutkání chránit ty, který miluju, takže... asi sem hodně velkej sobec
obdivuju třeba naruta, kterej je ochotnej za vesnici položit život, ale zároveň bojuje celou svou silou o to, aby si ho mohl ponechat a žít dál ve světě, kterej zachránil...
takže: máš pravdu, je v tom těžká sobeckost, ale i když to člověk ví, nemyslím, že bude vědět, jak s tim naložit :)
Hmm... "Keď má ten človek umrieť, nech umre... Nemáme právo zasahovať do života iných ľudí..." - s týmto nesúhlasím.
Poviem ti príklad... Niekde v meste vypukne požiar, v budove plnej ľudí... ale hasiči neprídu a neuhasia ho. Prečo by mali? Však všetci, čo boli v tej budove, mali umrieť, nie? Načo by sme im mali zasahovať do života, načo by sme ich mali zachraňovať? Serme na nich!
Alebo rovno zrušme nemocnice, kde sa zachraňujú ľudské životy, však tí ľudia majú umrieť a my im do toho nemáme čo zasahovať!
Toto všetko vyplýva z tvojho názoru. Preto s tvojím názorom nesúhlasím.
_____________________________________
TAK POZOR!
Napsala jsem: "Nemáme právo s jeho životem bez JEHO SVOBODNÉ VŮLE manipulovat podle svého uvážení!"
A za tím si stojím.
Každá bytost má svobodnou vůli rozhodovat se. Je to prostě zákon. Pokud chceš někomu pomoci a ignoruješ to, že o to ta osoba třeba nemá zájem, protože si myslíš, jak dobrou děláš pro ni věc, mýlíš se. Pomoc někomu, pokud o to ten dotyčný bude stát.
Pokud hasiči nedorazí k hořící budově včas a ta osoba umře, umřít taky měla. Pokud jí ještě stihnou zachránit, tak ještě nebyl její čas. Proč by si lidé nemohli pomáhat? Hasiči, policisté, doktoři... na tom není nic špatného, to jsem ani netrvrdila. Je to jejich úkol a jejich poslání, pomáhat tam, kde je potřeba. Pokud ale ta osoba umřít MÁ, umře. Bez ohledu na to, jak moc jí budou všichni pomáhat. Lidé s tímto povoláním mají pomáhat- takže pomoci člověku, který umírá a ještě nepřišel jeho čas. To samozřejmě nejsou schopni poznat, kdy přijde jeho čas... takže pomáhat, pomáhat, pomáhat, pomáhat. Pomáhat, jak nejlépe to půjde. A buď ta bytost bude žít dál -protože se ještě nenaplnil její čas- a nebo umře -protože její čas nadešel a ona teď musí "odejít" . Stejné je to i s nemocemi. Můžeš mít bůhví co... rakovinu, cukrovku, vysoký krevní tlak... ale i když tohle všechno máš, stále nezemřeš do té doby, dokud nenadejde Tvůj čas. Od toho tu jdou doktoři a jiní, aby Ti pomohli zachránit Tvůj život, abys neumřel předčasně. Názornou ukázkou je klinická smrt. Můj názor jsi nepochopil správně. Přetvořil sis ho podle sebe. Je mi líto, jestli Ti z tohoto textu vyplynulo to, co jsem vůbec neměla na mysli.
Tak jako tak, každý má právo na svůj názor
Jsem naivní a zasněná holka.
By the way... SasuSaku & NaruHina fan! 
Ale ta naivita je sladká.
Tys to nepochopil.
Ona to myslela spíš tak, když máš umřít na rakovinu, nebo i na obyčejnou chřipku...nikdo ti nepomůže, i když se o to budou snažit...
Nebo víš co, uvedu ti názorní příklad: Umíráš na nějakou chorobu... a umřeš. Jenže, co kdyby se osud rozhodl, že neumřeš na chorobu, ale na...co já vím...například tě někdo zastrelí. (vím je to ulítlí příklad). Při chorobě, se za tebe NEMŮŽE nikdo obětovat, i kdyby sebevíc chtěl, ale do dráhy kulky se postavit může. Takže....buď zemřeš na chrobu, nebo tě někdo zachráni před kulkou. Jenže, když už žít budeš...já věřím, že když zemřít máš, tak prostě zemřeš, a nikdo a nic tomu nezabráni.
Vlastně...celej tvůj příklad z hasičema je špatný. Lidi se musejí pokoušet zachránit životy ostatních a taky to dělají. Ale...prostě když tě zachránit nejde, tak to prostě nejde. Každému osud přichystá to, co uzná za vhodné, a zasahovat do rozhodnutí osudu... se nevyplácí, pokud se to ovšem-li dá.
Celé tohle téma je diskutabilné a každý má na něj jiný názor. Ale já ti ten tvůj neberu. Ovšem myslím si, že názor Alchemi-chan je správny, souhlasím s ním. Ve všech bodech.
Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)
Víceméně jsem to takto myslela :smile:
Jsem naivní a zasněná holka.
By the way... SasuSaku & NaruHina fan! 
Ale ta naivita je sladká.