Návrat a co dál? 5

Naruto nakoupil vše co chtěl a vracel se do svého bytu, když mu do cesty skočila anbu.
„Hokage-sama s Vámi chce mluvit, máte se okamžitě dostavit.” řekla a hned zmizela v obláčku kouře.
„Co mi tak může chtít?“ řekl si sám pro sebe. Rozběhl se směrem k Hokage a cestou přemýšlel, co bude dělat, když se vrátil do Konohy. Doběhl ke kanceláři Hokage, chvilku uvažoval, že tam vtrhne jako za starých dob, ale radši zaklepal. Vešel dovnitř, v kanceláři byla Tsunade a Kakashi.
„Brej večír Sensei koukám, že jste už v pořádku.“ Podotknul Naruto a trochu ze usmál.
„No dal jsi mi hodně zabrat, to musím uznat. Taky si hodně zesílil za tu dobu, co jsi byl pryč z vesnice.“
„Celou tu dobu jsem trénoval, naučil jsem se pár dobrých ninjutsu, ale jsem rád, že jsem zpátky.“ dodal Naruto s nostalgii v hlase.
„No ale nevolali jsme tě sem na pokec.“ Dodala Tsunade a kývla na Kakashiho.
„To je pravda, máme tu pro tebe dědictví po tvém otci a něco i po tvé matce.“ Řekl Kakahi a zmizel v malém obláčku. Na tom samém místě se objevil o chvilku později. V rukou držel dva velké svitky a něco zabaleného.
„Tady to všechno je tvoje Naruto.“ Podal mu všechny věci po svém Senseiovi.
„Co je to za věci?“ zeptal se zvědavě Naruto a čekal, jestli mu někdo odpoví.
„To zabalený je plášť co nosíval tvůj otec, ale ty svitky ani my nevíme co v nich je. Tvůj otec s matkou ti to odkázali, ale nedokázali jsme zjistit co to je. Vypadá to jako prázdný svitky. Prázdné s ale nebudou. Vypadá to, že budou reagovat na nějaké ruční znamení nebo na tvojí chakru.“ Vysvětlovala mu Tsunade.
„Děkuju.“ Řekl Naruto a prohlížel si věci které dostal.
„Já už budu muset jít. Tak zatím.“ Rozloučil se Kakashi a zase zmizel.
„Ty už taky můžeš jít, já tu mám ještě něco na práci.“ Řekla a pobídla Naruta k odchodu.
„Ještě jsem se chtěl zeptat, kdy bude k dispozici ten nový byt? Ty hosti co jsem očekával už dorazili.“

„Zítra už bude připravený, tady máš adresu.“ Odpověděla mu Tsunade a podala mu papírek s adresou.
„Děkuju moc a já teda mizím.“ Jen co to dořekl, zabouchli se za ním dveře.

U sakury

Sakura sledovala Naruta, když ho viděla vběhnout do svého bytu spolu s kunoichi a malým chlapcem, chtěla jít a promluvit si s ním. Ale nestihla to, protože Naruto hned vzápětí vyskočil z okna a skákal přes střechy pryč. „Budu ho sledovat, třeba se naskytne příležitost a budu si s ním moct promluvit.“ Řekla si sama pro sebe a rozběhla se za Narutem.
Sledovala Naruta až ke kanceláři hokage . Sedla si na chodník a čekala až se Naruto bude vracet.
Po půl hodině viděla Naruta jak odchází od Hokage s velkými svitky a nějakým balíčkem.
„Tak teď máš příležitost!! Neseď tu tak, a jdi se ho zeptat!!!“ Zavřískala na ní vnitřní Sakura. Sakura se zvedla a rozešla se směrem k Narutovi, který jí hned zpozoroval.
„Je ahoj Sakuro, co ty tu tak pozdě děláš? Taky si tě zavolala Babi Tsunade?“
„Čau ne Tsunade si mě nezavolala, jenom jsem s tebou chtěla o něčem mluvit. Máš chvilku čas?“ zeptala se Sakura.
„Jo mám čas, nezajdeme teda na rámen?“ odpověděl jí. Oba vyrazili směrem k Ichiraku a objednali si rámem.
„Tak o čem si chtěla mluvit?“ pobídnul Sakuru a přemýšlel co to tak může být.
„Ten kluk a ta kunoichi kdo je to? Neměli ani čelenku Konohy. Proč ti ten klučina říkal tati? Vysvětlíš mi o co tady jde?“ zeptala se nervozně Sakura.
„Tak ten kluk je Riki, kunoichi se jmenuje Maia, ale já sem myslel, že se představili. Čelenku nemají protože patří do skryté vířivé vesnice. No a proč mi Riki říká tati je na hodně dlouho.“ Odpověděl jí a posmutněl.
„Nemyslela sem jak se jmenujou, ale co pro tebe znamenaj!“ naléhala dál.
„Dobře tak ti řeknu pravdu, ale musíš si jí na nějaký čas nechat pro sebe.“ Řekl rozhodně.
„Dobře nikomu to neřeknu.“ Řekla nedočkavá Sakura a přikývla na souhlas.
Tak se Naruto pustil do vyprávění: „ Když sem s Jirayou-senseiem odešel z Konohy, putovali jsme po různých vesnicích a já jsem neustále trénoval, abych mohl zkrotit Kyubiho nebo ho aspoň dokázal sám potlačit. Sensei se rozhodl, že mi řekne o mých rodičích. Tak jsme se vydadli do skryté vířivé vesnice, odkud pocházela moje matka. Naučili mě tam hodně jutsu, docela jsem tam zesílil. Pak jsem se dozvěděl, že mám bratrance, který se jmenuje Taiga. Chtěl jsem se s ním seznámit, ale bylo mi řečeno, že odešel před několika lety z vesnice. Rozhodl jsem se, že po něm budu pátrat, pak sem zjistil, že má syna a to je Riki. Od Maii sem se dozvěděl, že po Rikovi jde spouta lidí, ale nemůžu ti říct proč. Tak jsem zůstal s Maiou a Rikem a pomáhal jsem jim, jak to jen šlo. Postupem času mi Riki začal říkat tati . Svého pravého otce nikdy neviděl. Opravdu si myslí, že jsem jeho táta, takže prosím tě nikomu nic neříkej. S Maiou se brzo chystáme, že mu všechno řekneme, ale rozhodli jsme se mu to říct, až dokončí akademii. Sem štastný, že mám aspoň nějakou rodinu a nechci jí ztratit. Takže prosím tě nikomu nic neříkej, kdyby se to náhodou dostalo k Rikimu zranilo by ho, že jsme mu to neřekli. Chceme to s Maiou udělat sami.“ Dovyprávěl Naruto a čekal na Sakuřinou reakci.
Sakuře chvíli trvalo, než si všechno urovnala v hlavě, ale pak řekla: „Neboj se nikomu nic neřeknu, ale teda nevěděla jsem, že máš ještě někoho příbuzného. Dávej na ně pozor a promiň, že jsi mi to musel vyprávět.“ Omlouvala se Sakura.
„Nevadí, ale už budu muset jít.“ Řekl Naruto se smíchem a trochu se mu ulevilo.
„Jasně já už taky musím. Tak snad se brzo uvidíme zatím se měj hezky!“ rozloučili se a každý si šel svým směrem. Naruto došel domů uklidil jídlo do ledničky. Zjistil že Kaze a Lisa tam už nejsou. Zkontroloval Maiu s Rikem, vzal svitky a vyskočil oknem opět ven. Vydal se na hlavy Hokagu. Tam se uvelebil a vytáhl svitky.
„ Tsunade ani Kakashi nevěděli co je to za svitky, asi to doopravdy bude fungovat na chakru nebo můžu ještě zkusit krev.“ Mluvil si sám pro sebe.
Pak zkusil vypustit chakru do jednoho ze svitku nic se nestalo tak zkusil krev. Tentokrát svitek zazářil a s velkým puf se tam objevili čtyři katany a pár ostatních zbraní. První katana byla stříbrná s tmavě modrou rukojetí, druhá vypadala úplně stejně, ale místo modré byla rukojeť červená. Zbylé dvě vypadaly úplně jinak. Jedna byla stříbrná, oranžovým písmem na ní bylo napsáno Namikaze, ta další byla úplně černá se zlatým nápisem Uzumaki. Wow ty jsou nádherný bylo první, co Naruta napadlo, katany ho strašně moc uchvátili.
„Jenomže s katanama moc zacházet neumím.“ Dodal si sám pro sebe a povzdychnul si. Ostatní zbraně byli svitky na uzavírání smluv s dvěmi druhy sunmonů, svitky s různými technikami, několik lahviček s jakousi tekutinou a pár kunaiu, které byli zvláštní - měli tři hroty. Hodně užitečný věci pomyslel si Naruto. Zkusil chakru s krví i na druhý svitek, ale nic se nedělo.
„To je divný na ten první to fungovalo tak, proč to nejde i teď?“
Naruto ať vypustil do svitku sebe víc chakry nic se nestalo. Už byl vyčerpaný, ale zkusil to ještě jednou. Tentokrát uvolnil trošku Kyubiho chakry. Svitek se trochu rozsvítil, ale jinak se nic nestalo.
Zkusil to znovu, svitek se tentokrát rozzářil, po pěti minutách se Narutovi na předloktí objevil znak vířivé vesnice a Naruto omdlel.

V Narutově podvědomí

Naruto se objevil v podvědomí u Kyubiho klece. Nebyl tam ale sám, vedle něho stála Červenovlasá žena a zdruhé strany Yondaime.
„To je teda sen, zdá se mi, že jsem u Kyubiho a ještě s lidma který neznám.“ Řekl s úsměškem.
„Tohle není sen, ale jutsu a my dva jsme tvoji rodiče!“ vysvětlila mu Kushina.
„Dyť já vím si z vás dělám jenom srandu. Slyšel jsem o vás od Jirayi-senseie, taky mi řekl, že vám říkali červená paprička a žlutý blesk.“ Dořekl a musel se zasmát. I Minato se zasmál, ale jak viděl naštvanou Kushinu tak toho hned nechal.
„Tvoje máma tuhle přezdívku moc ráda nemá, spíš jí přímo nesnáší.“ Pošeptal mu Minato.
„Zajímalo by mě, kterej debil tu přezdívku vymyslel!“ řekla rozčílená Kushina.
„Tak ale kvůli tomu tady nejsme.“ Řekl rázně Minato a podíval se na Naruta.
„To je pravda proč jsem vůbec tady? Je pravda, že vás rád vidím.“
„S Kushinou jsme ti nechali tenhle svitek, abychom tě mohli něco naučit. Teď tu strávíš dva roky ale ve skutečném čase to bude jenom týden, takže se nemusíš bát, co se děje venku. Pustíme se do práce ať tě stihneme všechno naučit.“ Vysvětlil mu Minato.