Můžou umřít...?

Byla noc. Ta temná letní noc. Kdy je vše zticha, jakoby se bálo porušit tu panenskou čistotu přírody. Jenom Měsíc a hvězdy dohlíží na zem a sledují pár mladých shinobi sedících u vesele poskakujícího ohně. Zdají se jako obyčejní a nezajímaví, ale přeci jen, jdete je prozkoumat.

Připlížíte se blíž. Ovládne vás zvědavost. Vykouknete z křoví, za kterým se schováváte a sledujete onen pár.
Jdete ještě blíž, abyste mohli rozeznat detaily jejich tváří. Nejdřív nevidíte nic, vše zakrývá tma, ale pak je ozáří další neposedný plamínek a měsíční svit a vy poznáte. Ano, poznáte, že se jedná o muže a ženu. Na pohled tak rozdílných, jak jen to jde. Jako den a noc, jako jin a jang. Rozdílných, ale přesto patřících k sobě.

Na něm vás upoutají jeho neposedné a mírně rozcuchané vlasy, zářící jako slunce v parní letní den. A jeho přivřené jasně modré, přemýšlející oči, jako mořské hlubiny nebo ničím neposkvrněná svěží obloha, sledující poskakující plamínky.
Tvář mu zdobí tři slabé čárky, které jeho mu dodávají poněkud tvrdší ráz, ale po chvilce přemýšlení uznáte, že mu to s nimi vlastně sluší. A přesunete se k tomu, do čeho je oblečen. Na sobě má černé triko s krátkým rukávem a s oranžovou spirálkou na rameni a přes něj jouninskou vestu, která jen podtrhuje jeho vypracovanou mužnou postavu. Kalhoty po kolena mají podélný oranžový pruh a opravdu moc mu sluší. Hodí se k němu, k jeho opálené pleti, k jeho laskavosti a nepochybně velkému zlatému srdci pravidelně tepající v jeho hrudi. Ano, hodí se to k němu, k člověku, který je schopný obětovat všechno, opravdu všechno pro své přátele, mír a lásku.

A ona je přesný opak. Má dlouhé pečlivě učesané havraní vlasy, které splývají po jejích zádech jako závoj utkaný samotnou nejtemnější tmou. Její rysy jsou jemné, elegantní. Jako rysy víly. Na rozdíl od něj, působí tak křehce, jakoby se mohla každou chvilku rozpadnout a chtě nechtě ve vás vzbuzuje ochranitelský instinkt.
Má drobnou postavu, jemné malé ručky a pleť bílou jako ten nejčistší sníh. Nedokážete uvěřit, že by tato božská bytost mohla někoho zabít, nebo jen krví nepřítele se potřísnit.
Oblečena je též do černé. Má černé triko a na rameni se skví precizně vypracovaný znak
jin-jang a přes to zapnutou stejnou jouninskou vestu. I kalhoty jsou stejné, jen onen pruh je fialový. Na nohách má černé ninjovské boty, ale na rozdíl od něj na mírném podpatku.
Detail, který však nejvíc přitahuje vaši pozornost a kterého byste si normálně pravděpodobně ani nevšimli, jsou její oči. Její nádherné oči schované pod delší ofinou.
Ano, ty oči. Šedé, až téměř bílé bez zorničky. Kekkei genkai jejího klanu - Byakugan. Ty oči se vám líbí na tolik..., ne, vy jste se do nich zamilovali a nedokážete se odtrhnout. Jsou jako dvě hvězdy. Hvězdy, které spadly na zem a vybrali si tuhle dívku, ženu, tuhle bohyni, za jejich opatrovnici.

Chtěli byste se dívat do nekonečna, ale sami víte, že to nejde, a tak se otáčíte a odcházíte tmou do světa, do něhož patříte. Odcházíte a necháváte je za sebou, samotné, zahalené přírodou a temným závojem. Chtěli byste se vrátit, proto, abyste je mohl chránit, ale víte, že nemůžete. Nemůžete je chránit před jejich osudem. Společným osudem všech shinobi. Osudem, jímž je smrt. Tak rádi byste se vrátili a varovali je, chránili je, ale nejde to. A tak je tam necháváte na pospas jejich osudu a modlíte se ke hvězdám a k Měsíci, aby na ně dohlédli. Alespoň do doby, než je opět uvidíte. Je - Hrdinu a jeho Anděla, jeho Bohyni... dokonalý pár... a doufáte, že až je znovu potkáte, budou ještě živí, ale... mohou Hrdinové, Andělé a Bohyně... umřít?