後ろの - ep.09 - Úmrtí

Sěděla na kameni, v Uchihově objetí. Hladil ji po vlasech, nic neříkal. A Neko plakala... protože už zase udělala stejnou věc, jako tehdy před lety. Skutečně se od té doby vůbec nezměnila?
"Tohle je..." zašeptala, ale dál už nemohla.
Zakryl jí ústa rukou.
"Pššt," zašeptal jí do ucha, "nekaž mi tuhle šťastnou chvíli, má malá Neko..."
Trhla hlavou směrem k němu. Takhle jí vždycky říkal, dokud ho nezranila. Tak jí oslovoval, když ještě netušila nic o prokletí Midoriganu, když si myslela, že se uvnitř ní mixují dva stejně silné city. A teď si říkala, jestli je pro ni skutečně nemožné se do Itachiho doopravdy zamilovat. Vždyť se k ní zase chová stejně... stejně mile a sladce, jako tehdy. Proč by to nemělo jít? Prostě podlehnout té slabosti... a časem si vypěstovat skutečné city. Nezasahovat už znovu Nejimu do života...
Odstrčila jeho ruku.
"Itachi, poslouchej mě," zaprosila. A on mlčel. Díval se na ni, v očích neidentifikovatelný cit.
"Já.." hlas se jí zadrhl. Co když ho tím, co che říct, nějak nahněvá? Co když se rozhodne ublížit někomu z těch, na kterých jí záleží? Co když...
"Klid," řekne a jeho slova jí skutečně zvláštně uklidňují, "řekni mi, co máš na srdci."
Neko se nadechne a zase vydechne. A pak se přinutí mluvit.
"Víš, tohle je špatné," řekne a udělá odmlku. Ale náhle se jí uvolní jazyk a ona to všechno vychrlí najednou.
"Já totiž miluji Nejiho. Ale i tak, vždycky když se na mě podíváš, tak nedokážu vzdorovat. Nevím přesně jak to funguje, ale ten tvůj sharingan mě připravuje o možnost svobodné vůle... nejsem si jistá, jestli jsem k tobě vůbec někdy cítila něco reálného a hrozně mě mrzí, že ti to tu teď musím říkat. Ale prostě si myslím, že bys to měl vědět, protože já... tě nechci zraňovat, víš?"
Černovlasý chvíli mlčí. Pak se ale na ni podívá tak něžně, jako by mu právě vyznala nehynoucí lásku.
"Má malá Neko-chan," dívá se jí do očí, snad naschvál, aby ochromil její odpor, "tohle všechno dávno vím."
Dívka vytřeští oči. Proč ten nebezpečný muž teď vypadá tak smutně, tak zlomeně?
"Ale přes to všechno," pokračuje Itachi, ušklíbaje se nad vlastní patetičností, "přesto si prostě nedokážu poručit, donutit se přestat tě tak šíleně, bláznivě a neopodstatněně milovat."
To je na Neko trochu moc.
"Ach bože, Itachi," zašeptá zlomeně, "a já jsem na tebe tak..."
Zarazí ji prstem, přiloženým na rty. A pak ji, oslněnou pohledem jeho očí, dlouze políbí.
Utápí se v těch rudých očích, podléhá tomu pohledu tak lehce jako nikdy dříve. Jako by jen s ním všechno zapadalo na své místo. Jako by ztrácela všechny ty negativní emoce, když se jí dothne. Jako by jí jeho polibek vynášel na obláček blažené nevědomosti. Jako by to takhle mělo být... byla snad stvořena jako partnerka pro osobu, vlastnící sharingan? Proč se tomu nepoddat? Proč nezastrčit vzpomínku na Nejiho do zakázaného šuplíku své mysli? Stejně... jejich vztah už dávno skončil a on, ikdyž ve slabých chvílích tvrdí něco jiného, bude po boku TenTen na ni schopen zapomenout. Protože hnědovláska je hodná a milá dívka, které na Nejim upřímně záleží.
Tohle všechno proběhene Neko v mysli, než se od ní Uchiha odtáhne.

A vteřiny ubíhají. Dívka zírá do země a zabiják zase na ni.
"Tak," hlas černovlasého protne to ticho, je chladný a tak zvláštně vzdálený, v kontrastu proti tomu intenzivnímu, zoufalému polibku, "máš nějaké informace pro Akatsuki?"
Rudovláska přikývne.
"Hodlají příští týden přesunout lišcčího jinchuurikiho na jiné místo. Mají za to, že během festivalu Země Ohně, kdy bude Konoha plná cizích lidí, pro něj bude bezpečněji mimo vesnici. Přesun by měl proběhnout v úterý večer a měly by s ním jít dvě jednotky ANBU a dva obyčejné týmy jako doprovod. Také díky vaší neopatrnosti během cesty do Suny, si už uvědomili, že nejste po smrti. A snaží se být připraveni na všechny vaše útoky."
"Nic víc?" optá se Itachi Uchiha ještě. Když jeho osobní špiónka zavrtí hlavou, poklekne, sebere masku a vloží ji dívce do ruky.
"Tak v tom případě," usměje se a zmizí.
A Neko si nasadí masku a naštvaná sama na sebe vyrazí zpět do Konohy. Už není cesty zpět. Aby uchránila Nejiho od zjištění, že stále ještě žije, zahodila svou čest a stala se práskačkou zločinecké organizace.

Hyuuga Neji šel vybrat svou poštu. Moc dopisů tam neměl, ale mezi nimi se objevil jeden, převázaný černou stuhou. Věděl hned, že se jedná o oznámení o úmrtí, jen ho nenapadalo, kdo mohl zemřít.
Avšak jméno, které nalezl v dopise, by tam skutečně neočekával.
Neko Aka.
Nevěřícně zíral na datum, oznamující, že dívka umřela toho dne, co vyrazili na misi do Suny. Jak je to jen možné? Vždyť ta ANBU... to ona měla být jeho malá Neko! Chovala se úplně jako ona, mluvila jako ona! I styl boje měla podobný! Jak to, že se tak spletl?
Vztekle zmačkal oznámení v ruce. Takže Neko je mrtvá...

Pozorovala to zvenku oknem.
"Takhle je to lepší, Neji," zašeptala, "už se nebudeš trápit tím, co kdybych se vrátila. A budeš moci žít lepší život..."