Vložil ichi, Ne, 2012-07-08 18:23 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra
HOKAGE
ZÁSTUPKYNĚ
STARŠÍ
STARŠÍ
Hiroko Satsuma
Yuhi Shinzare
Fumiko Abe
Tsutomi Itou
Náš příběh začíná krátce před válkou, v době kdy Takehito Maeda, v pořadí osmý Hokage, zemřel. Smrt každého Hokageho byla vždy tragédie, o to větší se stala tehdy, když byla země na pokraji války. Starší vesnice stáli před nelehkým úkolem, vybrat muže, který bude schopen sjednotit rozpolcené frakce Konohy a vést celou zemi do války. Volba trvala týden, behem kterého se každý bál, že by mohla Kirigakure udeřit a nestabilní Konohu zničit.
Po týdnu debatování a rozhodování byl Hokage nakonec vybrán. Muž považovaný za největšího génia své doby, v té době 26 letý člen klanu Nara, Daichi. Bleskovou rychlostí sjednotil rozpolcenou Konohu a uklidnil situaci na hranicích s Kiri, díky tomu se mu povedlo udržet mír po další dva roky, než nevyhnutelná válka vypukla a zaplavila zemi smrtí a rozkladem. Během války byli všichni sjednoceni proti jedinému nepříteli, ale poté co válka skončila, vypluly na povrch staré křivdy a mnozí usoudili, že stávající Hokage je nevhodný a měl by být nahrazen.
Následující měsíc vstoupil do dějin jako "Měsíční válka." Během této nelehké doby, kdy atentáty a travičství bylo na denním pořádku a každý den umírali muži i ženy, kteří se snažili sami obsadit post Hokageho. Nakonec však bitva ustala a pozici Hokageho stále hájil Daichi Nara, který se zbavil všech konkurentů. Tehdy poprvé se v hlavě Daichiho zástupkyně, Mao Yamanaky, zrodil nápad na obnovení staré sekce ANBU, Rootu.
Trvalo jí skoro rok než dala tuto organizaci dohromady, pod záminkou obnovení slávy převzala vedení bývalé přední divize ANBU, Naibun a začala ji přetvářet k obrazu svému.
V tu chvíli se však na scénu připletla divoká karta v podobě nukenina Kouheie a jeho poskoků, kteří z neznámých důvodů šli po jednom z předních členů Naibun, Homurovi.
Po jejich náhlém vpádu do Lesa smrti, kde měl Naibun své velitelství, nastává chaos, protože i přesto, že se jim nepovedlo dostat včas odveleného Homuru do svých spárů, během boje zemřela Mao Yamanaka a existence naibunu nyní vyplula na povrch. Navíc Hokage měl ke svojí zástupkyni víc než pracovní vztah a je teď na něm aby se s touto ztrátou vypořádal.
Co se stane příště?
Konoha Keimu Butai neboli Jednotky Konožské vojenské policie je speciální útvar zabývající se jak prací pořádkové policie, tak i vyšetřováním shinobi.
Homura (Jaden) 28 let | 179 cm | 82 kg | A Hodnost
jounin Splněné mise
(bude doplněno)
Veřejně známé věci
(bude doplněno) Veřejně neznámé věci
(bude doplněno) 650 bodů | Profil | Celý obrázek
Studenti
Midori Hyuuga (Mitora) 13 let | 152 cm | 39 kg | AB Hodnost
genin Splněné mise
(bude doplněno)
Veřejně známé věci
(bude doplněno) Veřejně neznámé věci
D-rank: 35
C-rank: 27
B-rank: 1 369 bodů | Profil | Celý obrázek
Kaito Sarutobi (Stan.com) 14 let | 160 cm | 51 kg | AB Hodnost
genin Splněné mise
D-rank: 32
C-rank: 28
B-rank: 1
Veřejně známé věci
- Policista na částečný úvazek Veřejně neznámé věci
(bude doplněno) 459 bodů | Profil | Celý obrázek
Tadashi Uchiha (Kitabatake) 14 let | 158 cm | 48 kg | A+ Hodnost
genin Splněné mise
D-rank:
C-rank:
B-rank:
Veřejně známé věci
- Policista na částečný úvazek Veřejně neznámé věci
(bude doplněno) 350 bodů | Profil | Celý obrázek
Tým 2
Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Nozomi Okazaki (ichi) 26 let | 129 cm | 27 kg | B Hodnost
jounin Splněné mise
60 D-rank, 71 C-rank, 353 B-rank, 67 A-rank, 1 S-rank
Veřejně známé věci
Nozomi je velmi dobrá lékařská kunoichi.
Kouhai jedenácté hokage Hiroko Satsumy.
Používá bariérové techniky, které proslavila osmá hokage Kujou Mitoama. Veřejně neznámé věci
Trpí vzácnou poruchou, která její tělesný vývoj zastavila okolo desátého roku života. 650 bodů | Profil | Celý obrázek
Studenti
Lei Takuki (Stranx) 15 let | 145 cm | 35 kg | AB Hodnost
chuunin Splněné mise
(bude doplněno)
Veřejně známé věci
Čestný občan Pandárie Veřejně neznámé věci
(bude doplněno) 448 bodů | Profil | Celý obrázek
Ren Kurogami (Jaden) 14 let | 151 cm | 39,8 kg | 0- Hodnost
genin Splněné mise
(bude doplněno)
Veřejně známé věci
(bude doplněno) Veřejně neznámé věci
(bude doplněno) 415 bodů | Profil | Celý obrázek
Shion Tachibana (stan.com) 17 let | 160 cm | 51 kg | A Hodnost
genin Splněné mise
1 D-rank, 1 C-rank, 0 B-rank, 0 A-rank, 0 S-rank
Veřejně známé věci
V Akaigawe sehrála svou roli v odhalení tamního tajemství, proč zvířata ohrožovali město.
Ovládán loutkařskou technikou svého otce, Kamiho Iwamota, byl přinucen spáchat bombový atentát na Hokage, po kterém se mu povedlo utéct z Konohy a po tři roky se jako nukenin potloukal svět.
Do Konohy se vrátil o tři roky později se zajatým Kamim, zraněnou SuzumeTachibanou a spoustou důkazního materiálu, a vzdal se úřadům, aby mohl očistit své jméno.
Shion zdědit veškeré majetky svého otce a stal se tak nejbohatším mužem Konohy. Veřejně neznámé věci
Naoko, pravým jménem Chiko Iwamoto, je synem Kamiho Iwomota, nejbohatšího obchodníka se zbraněmi v Zemi ohně, a jen málokdo zná Naočinu pravou totožnost.
V šesti letech zabila svou první sensei, aby zachránila život Suzume Tachibaně.
Během putování se přimíchal do občanské války v malém království a pomohl zabránit velkému krveprolití, když přinutil dosavadního krále přiznat, že se trůnu chopil neprávem. Díky tomu mu nově dosazený král, Tomawe Furukawa, zůstal zavázán a přidělil mu titul lorda.
Shion se stal žákem tygřího sanina, původem ze Sunagakure.
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
11. 05. 2020 - Přidány body. 16. 11. 2019 - Protříděno, nábor zavřen. 10. 1. 2017 - Protříděno, nábor otevřen. 26. 12. 2015 - Aktualizování odkazů na profily postav, aktualizování profilů postav na herním webu. 23. 10. 2015 - Změna hokage a přeřazení nebožtíka Daichiho mezi bývalé hokage. xD Díky Tobimu znovu nalezen obrázek naší sexy zástupkyně. 30. 8. 2015 - Aktualizace místnosti a přidání klanu Kayaku. 1. 4. 2015 - Aktualizace herního webu a odkazů na profily hráčů. 18. 3. 2015 - Aktualizování týmů, odkazů k profilům na fóru a vytvoření místečka pro zmražené postavy. 2. 2. 2018 - Nový vzhled místnosti.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Drazí a milí senseiové. Pěkně prosím, posílejte mi bodová hodnocení pro Vaše žáky po splnění tréninku, mise, či čehokoliv jiného, co hodláte bodovat. Nejpozději tak konejte do konce každého měsíce. Pokud za měsíc žádné body nepřibudou, napište mně aspoň, že se nic nedělo, jinak si budu myslet, že jste zapomněli. ^^
Též prosím všechny hráče: Pokud vás někdo zdržuje, stěžujte si senseiovi. Pokud se skutečností nebude zabývat ani sensei, stěžujte si mně - od toho tu jsem. (To platí i v jiných vesnicích, jejich senseiích a adminech. ^^)
Všichni si průběžně kontrolujte herní web a správnost údajů! Je možné, že jsem prostě něco přehlédla nebo se nějaký sensei neozval!
Vložil Jaden, Ne, 2018-08-19 22:55 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Vesnice Izumizaki
Když Hanako zaječela, Ren jen překvapeně zamrkal, načež mlčky sledoval, jak se dívka skácela k zemi a vzala s sebou i nebohou Nozomi, která se ji pokusila marně udržet.
Zatímco se Akane jala obě zvednout, Ren na ně zůstal chvilku jen zaujatě hledět, načež se tiše zahihňal. „Sokka. Wakatta, Nozomi-sensei, (Aha. Dobře, Nozomi-sensei,)“ usmál se, když se dočkal své odpovědi, a obrátil se zpátky k mrtvému na stole.
Na ten po krátkém štrachání ve své taštici rozložil pečetící svitek a jal se poskládat potřebné pečetě.
Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Vložil ichi, So, 2018-08-18 20:01 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Onigiri Ueda
Tým 11 Policejní stanice
Dívka si vnitřně oddychla. Kumaru naštěstí nejedl syrové flákoty často, takže pravděpodobnost výskytu tasemnice v jeho střevech se minimalizovala. Stále však měla starost o Takuyu, který nebyl na takové věci zvyklý a teď toho snědl docela dost.
Dojídala rýži, když na sobě ucítila jouninův pohled. „Un,“ kývla dívka a polkla sousto. S plnými ústy se neslušelo mluvit. „Pomoc Utariho-san by byla skvělá, ale o Takuyovi byste neměl říkat, že je trouba. Není to hezké,“ usmála se nejprve, načež káravě nakrčila obočí. Pak se natočila více k muži, aby mu mohla lépe vidět do očí. „O jakou teorii jde?“
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3 Lesy poblíž Konohy
Shikamurův pach byl stále hrozně promíchán z odporně silným odérem parfému, ale i tak se Mihimu podařilo docela přesně určit cestu, po které se jejich ztracený sensei vydal. Byla to přesně ta cesta, kterou Juuna našla vést křovím a dále se ubírala nějakou chvilku lesem. Jak mohla Juuna odhadnout, stopy v lese byly dokonale zametené, protože se ani nezdálo, že zde někdo vůbec kdy byl, což bylo samo o sobě divné. Pachová stopa však nelhala a proto po pár minutách cesty našli Shikamura sedět opřeného o skalní stěnu, která se táhla více než sto metrů dál.
"Tak tady jste. Tak můžeme začít. Kdo mi řekne, kde je naše jeskyně? A dobře si svou odpověď promyslete."
Shikamuro vypadal v dobrém rozmaru, i když opět vypadal, jako kdyby se věnoval něčemu úplně jinému. A taky že ano. Za použití provázku, posbíraných klacíků a kunaie něco vyráběl. Najednou však zpozorněl a pohlédl za Juunu, kde stály druhé dvě dívky. Obě stály strnulé, jako kdyby zkameněli. Shikamurovi stekla kapka po čele a povzdechl si. ”...a dávejte si pozor na pasti.”
Řekl jen mimoděk a ukázal na zem, kde z listí čouhali malé jehličky, které nebyly ani vidět. Hnědovlásek se zvedl, vytrhl jednu z jehliček a přičichl k ní. Poté složil nějakou pečeť a jehlu olízl. ”Paralizační jed. Neškodnej, ale holky jsou na pár hodin ze hry.”
Podrbal se na temeni, vzal dívky a položil je na zem, vedle skalní stěny. ”Takže Juuno. Už by si mi měla ukázat vchod, abychom mohli pokračovat v záchraně těch dětí.”
Jeho tón byl opět klidný, jako kdyby to byla stále jen nějaká zkouška.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Junna se překvapeně ohlédla a vytřeštila oči. Jak to že si té pasti nevšimly?
Shikamuro jejich omyl jen přešel a dívka polkla, když olízl klacek s jedem. Nic ale nenamítala a přiblížila se ke skalní stěně, opatrně osahávajíc její povrch, dávajíc si velmi dobrý pozor na pasti.
Po chvilce ruka ucítila něco jiného, než viděly oči. „Tady,“ oznámila a obrátila se zpět na jounina. „Kam schováme Momo-san a Rikku-san?
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3 Les poblíž Konohy
Shikamuro němě přihlížel a nakonec se pousmál. ”Máme tady někoho, kdo rád používá genjutsu.”
Podotkl tiše a vytáhl z brašny krycí plachtu, kterou přehodil přes ležící děvčata se zasněným výrazem, jako kdyby právě dostal srandovní hádanku a přemýšlel nad ní. Na to složil uvolňující pečeť. ”Kai!”
Šeptl tiše a iluze zmizela. Před nimi se rozprostírala jeskyně, ze které pokračovala cesta někam hloubš. Vchod do jeskyně byl prázdný, až na několik cigaretových nedopalků u jedné ze stěn, kde nejspíše stávala hlídka. ”Tak pojďme.”
Kývl na dívku a vyrazil do jeskynní chodby, kterou po chvilce osvětlilo několik zapálených pochodní na stěnách. Shikamuro jen zakroutil hlavou a vyrazil dál. Po několika metrech dorazili k provizorním dveřím z bambusu a černovlásek se opřel o stěnu, jako by chtěl dát Juuně přednost. Zpoza dveří byli slyšet mužské hlasy, které vedli šeptem zapálenou debatu. Co bylo zajímavé, byli to velmi nervózní hlasy. Hnědovlásek se zadíval na Juunu, pravou rukou ji pozvolna uchopil za jedno rameno a mírně stiskl, jako by ji dodával odvahy před tím, co muselo nevyhnutelně přijít. Nakonec se jen pousmál a prostě vstoupil dovnitř.
Jeskyní místnosti bylo poměrně veliká a docela příjemně zařízená. Pár kožešin po zemi, jednoduché lůžka, na konci místnosti bylo naloupené haraburdí a vedle něho klec s dětmi. Ty nejspíše spali, protože byli až podezřele potichu. Okolo ohniště seděla čtveřice mladíků. Jakmile zahlédli hnědovláska, vyskočili, jako kdyby je zem popálila a bez váhání vytáhli zbraně. To bylo ale všechno, jako kdyby si nebyli jistí, jestli by měli spíše útočit, nebo utéct. ”No to je nám ale náhodička, že se opět setkáváme, Toroshi, Naame, Manno a...no vida, připrali jste do party kamaráda? Okrádání stařenek jste pověsili na hřebík?”
Zahlaholil mírně pobaveně Shikamuro, ale vůbec nevypadal, že by něco takového nečekal. Zato ti tři jmenovaní se po sobě podívali a stisk jejich zbrani viditelně zesílil. Ten pohled byl přímo učebnicový. Říkal něco ve smyslu: “Sou jen dva a my sme čtyři! Navíc má sebou jen malou holku!”. ”To byla chyba, že si sem přišel mrzáku. A navíc s malou holkou!”
Vykřikl Naame, který zakoulel očima na Juunu a slizce se ušklíbl. Zato Shikamuro se jen pousmál. ”To jo, ale ona alespoň nepropadla u zkoušek, Naame.”
Odvětil Shikamuro a pobaveně sledoval, jak Naameův obličej zbělal a jak ho musel neznámý blonďák chytit za rameno, aby se proti němu ihned nerozběhl. Ten blonďák zatím nemluvil a jen sledoval dvojici z ninjů z Konohy. Jeho pohled byl však úplně jiný, než těch tří.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Junna jounina pozorovala a ukládala si do paměti vše, co bude jednou potřebovat. To kai by se rozhodně hodilo, pomyslela si.
Mlčky Shikamura následovala, naslouchala svému okolí a dávala pozor na podezřelé výstupky a jiné věci, které by mohly prozrazovat pasti. Když dorazili k hlasům, dívka zalapala po dechu. Její sensei prostě vešel mezi nepřátele. Neokoušel se skrývat, nic. To byl tak silný? ‘Toroshi, Naame, Manno…,’ zopakovala v duchu. ‘Jsou to snad jeho…?’
Malá kunoichi se nervózně zamračila a očima těkala od jednoho k druhému. Její oči zastavily u blonďáka. Ten se rozhodně nechoval tak nervózně. ‘Že by nový velitel skupiny?’
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3 Les poblíž Konohy
Oslovený Naame sevřel svou zbraň mnohem pevněji a celý vztekem zrudl. Kdyby mu Blonďák nepoložil ruku na rameno, nejspíš by okamžitě vystartoval. Blonďák měl, podle všeho, na ostatní velký vliv, protože neudělali nic, dokud nedostali rozkazy. ”Složte zbraně a vzdejte se. O tom, proč jste to udělali si...”
Začal Shikamuro, ale blonďák se pohnul tak rychle, že řeč přerušilo kovové cinknutí, když se Blonďákův kunai zarazil o Shikamurovo. Stalo se to tak rychle, že ani trojice zloduchů nestihla nic, než zírat. Shilamuro však nebyl ninja, který by se hodlal přetlačovat, proto uvolnil tlak na kunai, protočil se a kopem z otočky odkopl blonďáka přes celou jeskyni, kde, po pár kotrmelcích, tvrdě narazil na stěnu. To s ním však moc neudělalo, protože se ihned postavil a oprášil se. ”Zabíte tu holku, já se postarám o tohohle!”
Vyřkl své rozkazy a pohledem stále propaloval Shikamura. ”Věřím ti Juuno. Nenech je utéct.”
Pravil prostě a probleskl se blíž k blonďákovy, jako kdyby si byl naprosto jistý, že trojici dívka zvládne sama.
Toroshi, Naame, Manno
Toroshi, Naame a Manno se zatím rozešli k dívce každý si minimálně jednou protočil zbraní v ruce, jako kdyby byla Juuna snadná kořist. Bylo to však z nervozity, která z nich jasně čišela. Ta se mnohem více zvětšila poté, co dostali takhle přímý rozkaz. ”Tak pojď holubičko. Trochu si pohrajeme!”
Zatrilkoval Naame, složil pečetě pro katon, nutno podotknout, že špatně a... ”Katon: Goukakyuu no Jutsu”
… a nic se nestalo. Muž jen vyfoukl a čekajíce na efekt, který nepřicházel, nastala trapná chvilka ticha. Zbývající dva zatím obešli dívku ze stran, aby jí tak zablokovali únikové cesty. ”Eh...co?”
Vypadlo z Naameho, který nechápal, proč to nezabralo.
”Shikamuro, Neznámý Blonďák”
Shikamuro stanul před blonďákem a oba se chvilku poměřovali pohledem. První pohledy přerušil Blonďák, který v rychlosti složil několik pečetí, ale nestihl je dokončit, kvůli tonu, že se jen tak tak vyhnul hozeným Shurikenům a co hůř, stínu, který se k němu řítil po zemi. Proto začal uskakovat a přesně v té chvíli dostal chvilku na složení svých pečetí a když se dotkl země, vyjeli z ní ostny a nebezpečně se řítili na Shikamura, který byl donucen svou techniku zrušit a aby se vyhnul, úskokem vzad. Tam složil rychle další pečeti a praštil otevřenou dlaní do země. ”Kuchiyose no Jutsu!”
Obláček dýmu zmizel a před Shikamurem byla jen malá díra v zemi. Blonďák zpozorněl a vyzkoušel opět tu samou techniku, jenomže bez účinku.
Shikamuro se jen ušklíbl. Jedna nula pro konohu.
Pravil mile, jako kdyby vyhrál jednu z mnoha partií šachu a rukou Blonďákovy naznačil: “Tak pojď”.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Junna se zamračila. Bylo to stejné jako tenkrát u majáku. I tam jí šlo o život a ona svůj boj vyhrála, i když při tom oddělala nohu svého protivníka. Ona to tehdy dokázala.
Postavila se do bojové pozice a zakázala si vypadat nervózně. Věděla, že se jí potí ruce, ale to nesměli poznat.
Jenže jeden z nic začal skládat pečetě, které hnědovláska díky svému studiu poznala dříve, než sdělil název techniky.
Celá se našponovala a čekala, kam koule poletí, jenže ona se neobjevila a Naame se začal divit. To byla její šance!
Ihned vytáhla několik kunaiů a protočila jimi, čímž na jejich konce navázala ocelové lanko. Ty následně hodila mezi trojici a složila několik pečetí. „Raiton! Raikou no Mai!“ vykřikla pevně, aby jejich pozornost přitáhla ke své technice, a když mezi lanky a kunai začaly přeskakovat štípavé jiskřičky, rozeběhla se proti Naamemu, připravena vrazit mu pěstí na solar. V dlani třímala další kunai, který měl posloužit jako pěstní váleček a zatvrdit tak dívčinu ránu.
Toroshi, Naame, Manno
Manno a Torosmshi byli připraveni k útoku, ale když dívka začala kolem sebe točit Kunaii, raději počkali, co se z toho vyklube a když dívka vykřikla název techniky, nenechali se dlouho pobízet a uskočili nazpět. Na druhou stranu Namme zvedl hlavu a když ho kunai minul, začal se dívce posmívat.
“Ani házet kunaiem neumíš? He he héé?! Jak a do pr...”
Jeho výsměch však zanikl v překvapeném vyjeknutí a díky tomu nestihl zareagovat na Juunin výpad. Hlavice kunaie ho zasáhla s vražednou přesností, takže se muž jen s hýkáním svalil na zem.
Jeho dva společníci, kteří se zatím k ničemu neměli, se na sebe skepticky podívali a Toroshi se dokonce ohlédl k východu, kterým Juuna s Shikamurem do jeskyně vstoupili. Manno nervózně přehmátl na rukojeti a naprázdno polkl.
“Zaútočíme spolu...tři...dva...”
Začal odpočítávat, ale bylo vidět, že se mu do toho moc nechce.
“Počkej..počkej! Na...jedna...nebo nula?”
Přerušil ho Toroshi a meč, který držel oběma rukama se mu třásl.
“Nikdo nestartuje nic na nula pitomče! Tři...dva..a já se na to...teď!”
Vykřikl bojovně, jako vyklepaný králík a oba muži zaútočili na Juunu svými meči najednou. Útoky šli přesně naproti sobě, takže Juuna byla mezi nimi.
Shikamuro, blonďák
“Doton...doton...kusó!”
Blonďák vyzkoušel několik svých technik, ale protože každá využívala skálu kolem nich, nefungovala. Shikamuro se k němu zatím pomalu blížil a tvářil se prostě nezaujatě. Nedokázal pochopit lidi, kteří zjistili, že něco nefunguje již napoprvé, ale i tak to zkoušeli dál. Blonďák ho přestal zajímat a na jeho mysl se opět vkradlo něco vcelku jiného. Blonďák vypadal čím dál tím nervózněji a tak sáhl po kunaii a rychlostí shunshinu se vrhl proti hnědovláskovi. Ten se jen protočil a kopem z otočky odkopl blonďáka na stěnu o pět metrů dál. Náraz byl tak prudký, že se jeskyně otřásla. Blonďák se malátně vyhrabal z kamenné suti a pokusil se postavit, ale kolem krku se mu sevřela ruka, vyzdvihla ho do vzduchu a znovu ho přirazila na skálu. Shikamuro to nehodlal protahovat. Blonďák se v marném pokusu snažil zabodnout do hnědovláska kunai, ale už při prvním pokusu se od jeho boku kunai odrazil, jako kdyby byl Jounin z kovu.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Junna se připravila a rychle vyhodnotila směry, odkud budou meče přicházet. Ti muži byli sice dospělí, ale schopnostně snad pod úrovní genina. Ještě rychle zkontrolovala svou únikovou cestu a pak se vrhla parakotoulem od nich, aby prosekli vzduch. Přitom mezi nimi a sebou nechala malou hloupou past - hodila dva kunaie daleko od sebe a mezi nimi viselo lanko, které jim podtrhne nohy. Chtěla zjistit, jak nemožní doopravdy jsou.
Toroshi a Manno
Oba muži hleděli jen na svůj cíl, kterým byla Juuna a když se přiblížili na kontaktní vzdálenost, sekli. Plán to byl docela dobrý, kdyby dívka zůstala na místě. Ta se ale špalkem stát nechtěla a zákeřně uskočila, takže se stalo, že Toroshi, který vedl sek o půl vteřiny dříve, než Manno, prosekl jen vzduch, kdežto Maane zasáhl.
“JÁÁÁU!! Ty blbče..tys mě seknul!”
Ozvalo se bolestné zasténání, když Maane zasáhl místo Juuny Toroshiho do ruky a protože jeho zbraň nebyla ani tak ostrá, zůstala jeho zbraň napůl v jeho kamarádovi. Manne okamžitě pustil svou zbraň a než stačil něco říct, odporoučel se k zemi, když se mu okolo nohou omotalo lanko.
“Eh...huh..co?!”
Stačil jen zmateně vyheknout a ihned se začal prát se svým svázáním. Toroshi, na druhou stranu, postával s Manneho mečem zaseknutým v ruce a naprosto netušil, co má teď dělat. Ruka ho bolela jako čert a on nevěděl, má-li meč z rány vytáhnout nebo ne. Ani jeden Juuně nevěnoval žádnou pozornost. Manne navíc vypadal, že zbavit se lanka z nohou je úkol na který zatím nestačí. Snažil se ho totiž přetrhnout holýma rukama.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Nemožní bylo slabé slovo. Naame nebyl schopen se zvednout, Manno netušil, co dělat s mečem v těle a Toroshi nedokázal přeseknout hloupé dráty. Hnědovlásčin pohled ztvrdnul, jak přešla k zamotanému a přehodila přes něj další smyčku, čímž ho definitivně svázala. Pak předstoupila před Torishiho. Byla sice menší než on, ale rozhodně si tak nepřipadala. „Sedněte si. Ošetřím vás, ať nevykrvácíte, než vás odvedeme do Konohagakure. Měl byste se za sebe stydět. Vy i vaši kumpáni.“ Junna sice mohla vypadat, že neuměla do pěti počítat, ale bytostně nesnášela lemply. Teprve při setkání s takovými lidmi se dokázala takhle chovat. Obzvláště když ohrožovali nevinné.
Toroshi a Manno, Naame
Manno se z čiré zoufalosti přestal snažit a Naame, který se konečně přestal kroutit a lapat po dechu se ani nesnažil zvednout. Toroshi byl jediný, který byl při smyslech si na povel Junny sedl a tupě sledoval své zranění. Byl v šoku a bolest se ještě nedostavila.
“Gomen. On nás k tomu donutil...my fakt nechtěli, aby ty dva Goro zabil, ale...nabídli nám fakt hodně peněz a...nám se fakt dlouho nedařilo...”
Blekotal tiše a jeho pohled se nehnul z meče.
Shikamuro, Blonďák.
Shikamuro odhodil blonďáka, který byl v bezvědomí na zem a rychlím pohledem zkontroloval svou žačku. Vedla si opravdu dobře, až se hnědovlásek musel pousmát. Už zbývalo jen vysvobodit děti a… .
“Kai!”
Ozval se hrubý hlas jeskyní a výbušné lístky na stropu, které tam před chvilkou jistě nebyli, explodovali a zahalily jeskyni do hustého kouře. Na hlavy všech dopadly jen malé kamínky a prach, i když podle zvuků měl spadnout celý strop. Když se kouř částečně rozplynul, klečel Shikamuro uprostřed jeskyně, ruce spojené v pečeť klanu Nara a svou stínovou technikou držel velké balvany u stropu. Rozhodně nevypadal, že by to mohl udržet dlouho.
“Junno! Děti! Tohle dlouho neudržím!”
Vykřikl na dívku a i z jeho hlasu bylo znát, že má veliké problémy udržet svou techniku v chodu.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy „Zoufalí lidé dělají zoufalé činy,“ pronesla Junna soustředěna na svou práci. Jenže když dotáhla poslední uzel, stalo se něco hrozného.
Strop se začal řítit a dívka se rozkašlala. Nějakou chvíli trvalo, než se prach usadil, a už skrze něj křičel Shikamuro. „Rozumím!“ vykřikla a prohnala se okolo mužů, přičemž Manna kunaiem rychle uvolnila. „Utečte odsud!“
Dál se o zkrachovalé bandity nestarala a přiskočila rovnou k dětem, které popadla do náruče a vyrazila k východu. Kdyby alespoň dokázala své kroky popohnat chakrou!
Nakonec se však podařilo. Kunoichi vběhla do chodby, jejíž strop byl stále pevný, a oddychla si. Jenže pak jí něco došlo. „Kde je sensei?“ vytřeštila hrůzou oči a otočila se k zasypávajícímu se dómu. „Shikamuro-sensei!“
Na to si uvědomila další hroznou věc. „Gomen. On nás k tomu donutil… My fakt nechtěli, aby ty dva Goro zabil, ale… nabídli nám fakt hodně peněz a… nám se fakt dlouho nedařilo…“ vzpomněla si na Toroshiho slova.
Byl tu někdo další, kdo jeskyni odpálil, a pravděpodobně to nebyl žádný hlupák jako ta čtyřka. Junna se začala splašeně rozhlížet.
Toroshi
Juuně v patách pospíchala trojice banditů, ale jediný Toroshi se dostal bezpečně do chodby. Jen co proběhl, strop dómu se zřítil a pohřbil všechny ostatní pod kamennou sutí. Toroschi se s nevěřícím výrazem otočil a zbledl.
“Kamarádi...”
Vydechl roztřeseným hlasem, když za sebou spatřil jen kamennou suť. Když Junna vykřikla jméno jejího senseie, trochu trhaně se otočil a pohlédl na dívku.
“Jsou mrtví...”
Vydechl nevěřícně a zvedl se na nohy, i když mu to dělalo problémy.
“Jak to mohl...udělat..?! Proč?!”
Od pohledu bylo jasné, že Toroshi utrpěl šok a i když to byl lump, nejspíše nikdy nebyl tak zlý, aby někomu přál smrt.
Chodba byla prázdná a vedla někam dál. Jediná pochodeň byla však kousek od Junny, ale dál byla jen temnota.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Promluvil Toroshi a dívka se přestala rozhlížet. Upřela na muže zoufalý pohled plný slz. „Protože mu na vás nezáleželo! A kvůli vám je teď sensei mrtvý!“ vykřikla naprosto konsternovaně. Bolelo ji v krku a u srdce bodalo. Toho člověka si oblíbila, věřila mu a vzhlížela k němu, ale teď… Teď už prostě nebyl.
Zatnula zuby, postavila obě děti a sundala ze zdi pochodeň. „Vyvedu aspoň tebe a ty dva, i když si to vůbec nezasloužíš. Aspoň nebude senseiova smrt zbytečná. A teď mi okamžitě řekni, co je to za muže,” pravila mezi potahováním. Musela si utřít slzy do rukávu, aby lépe viděla. Znovu se začala soustředit na pasti. Tohle musela dotáhnout do konce.
Toroshi
Toroshi zavřel oči, když se na něj dívka rozeřvala a provinile sklonil hlavu. Otřásal s ním hluboký žal nad ztrátou a fakt, že má na svědomí životy dvou svých přátel, Gora a Shikamura mu situaci vůbec neulehčovala. Nakonec pozvedl svou hlavu a naprázdno polkl. Musel alespoň jednou v životě udělat něco správného a proto se rozhodl všechno říct.
“Je to náš kontakt z organizace Morushi. Dělali sme pro ně pár práciček a tady sme se měli sejít, aby si vyzvedl ty děcka. Neznám jeho pravé jméno. Říká si Mitsubachi, nosí masku a je to fakt nebezpečnej člověk. Říká se, že otrávil svojí vlastní rodinu. Víc ale fakt nevím. Pokaždé si jen převzal balíček a dal nám peníze...”
Vstal, došel k louči a vytáhl ji z držadla roztřesenýma rukama.
“Shikamura je mi líto. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo.”
Pravil upřímně a vydal se chodbou dál. Musel udělat alespoň něco. I kdyby měl skončit ve vězení. Nikdy nebyl žádný hrdina, ale smrt jeho přátel v něm něco pohnulo. Pokud Mitsubacho potká, nebude proti němu dívka sama.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy „Nemáš právo jeho jméno vůbec vyslovovat,“ procedila skrze zuby. Tolik hněvu ještě nikdy necítila. ,Morushi? Mitsubachi?‘ snažila se zaměstnat svou mysl. ,Otrávil? Specializuje se na jedy? Může to být skutečný nukenin?‘ „Musíme se dostat do Konohy, na tohle nestačím,“ zavrtěla hlavou. „Dostanu tam děti, rodiče i své kolegyně. Ty se rozhodni podle svého svědomí, jestli nějaké máš,“ pokračovala dál chodbou a hlídala případné pasti.
Normálně by se cizího člověka stranila, ale situace udělala své.
Toroshi
Mladík kráčel, s pochodní v nezraněné ruce, dál a už neřekl ani slovo. Chodba byla vcelku rovná a po cestě nebylo nic, z čeho by si mohli dělat starosti. Až na samém konci, kdy bylo ke vchodu dobrých dvacet metrů byla po stěnách nalepena zvláštní hmota, podobná pryskyřici. Zem však byla spálená, jako kdyby si někdo otevřel cestu ohněm. Toroshi se vydal dál za světem. Udělal zhruba pět kroků, když šlápl na něco, co vydalo kovový zvuk. Byla to mechanická veverka, ze které už moc nezbývalo. Mladík pohlédl na Junnu, ale raději veverku rychle překročil a němě pokračoval dál.
Když se dostali z jeskyní ven, Toroshi odložil pochodeň a důkladně se rozhlédl.
“Do vesnice je to touhle cestou. Jestli chceš, pomůžu ti nést...Pozor!”
Mladík chtěl nabídnout svou pomoc, ale zahlédl za Junnou něco, co ho polekalo. Už když v vykřikl, nohy se mu pohnuly o své vlastní vůli a svým tělem zakryl Junnu s dětmi, i jejich výhled. Udělal to na poslední chvíly, protože se ihned propnul, když mu hrudí projel ostrý bodec se zpětným hákem. Toroshi se podíval dolů na hák a z koutku úst se mu vyřinula krev.
“K sakru...”
Dodal tiše, načež někdo zatáhl za řetěz a mladík i s hákem byl odhozen na zpět. Junně se odkryl pohled na maskovaného muže v černém plášti, který si dívku nebezpečně měřil.
“Ty děti!”
Pokynul dívce rukou v gestu, aby mu je podala. Toroshi mu zůstal ležet u nohou, kam byl odhozen.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Překvapeně trhla pohledem za sebe a skočila k dětem, aby je kryla vlastním tělem. Byl to spíš reflex a dívka prakticky celou dobu viděla, co se Toroshimu stalo.
Najednou byla mrtvému desátému vděčná za to, že mohla na poloostrově Minamizuki vidět tolik krve. Alespoň měla své první zamrznutí dávno za sebou a teď se mohla donutit nějak jednat. Tohle jí samozřejmě došlo jen podvědomně. „Ne!“ vyhrkla a postavila se před ně s rozpřaženýma rukama. „N-na co je chcete? Jsou nevinné a nic vám neudělaly!“ To, co ji napadlo, ji celou roztřáslo. Musela to však udělat, aby ty dva zachránila. „Můžu jít místo nich!“
Maskovaný
“Nemám ti taky říct, kdo si to objednal?”
Pravil s ironií v hlase a velmi odporně se uchechtl.
“Prostě tě zabiju a vezmu si je.”
Vytáhl velký nůž a už chtěl vykročit k Junně, ale Toroshi se z posledních sil odhodlal a chytil muže za nohu, kterou k sobě přitiskl jako klíště.
“Uteč!”
Vydechl slabým hlasem Toroshi. Maskovaný zaklel a začal do něho kopat, ale marně. Toroshi se držel, jako kdyby to měl být jeho poslední zoufalý skutek v jeho životě. Mitsubchi se napřáhl ke smrtelné ráně a ztuhl. Stín, který vrhal na zem se zvláštně prodloužil a za jeho zády se ozval známý hlas.
“Snad nejdu pozdě.”
Shikamuro klečel za maskovaným, spojené ruce ve známou stínovou pečeť a vypadal, jako kdyby se právě vyhrabal ze zavalené jeskyně. Byl špinavý, od krve, ale živý.
“Junno, použí světlici, aby nás rychle našli posily.”
Pravil a soustředíc se na svou techniku se ani nepohnul.
Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Junna se nenechala. Musela ty dva ochránit už kvůli Shikamurově oběti. „A k čemu vám budou? Jsou moc malí. Já jsem mladá a zdravá a zvládnu cokoliv, co se po mě bude chtít!“ chrlila ze sebe, zatímco se jí dělaly mžitky před očima. Tohle nechtěla, ale musela to udělat!
Mitsubachi se chystal zabít Toroshiho, ale zastavil se. Nemohl se hýbat. ‚Nemůže se hýbat?‘ vytřeštila oči a podívala se na jeho stín. Tohle dokázali jen Narové. A jediný Nara v širém okolí byl… „Shikamuro-sensei!“ vyhrkla překvapeně se slzami na krajíčku. On žil! Byl tu a zachraňoval ji! „H-hai!“ vyhrkla, vytáhla flashbang přivázaný na kunai a vší silou ho vyhodila do vzduchu vysoko nad jejich hlavy, aby je neoslepil. „Kai!“
Shikamuro Nara, Maskovaný[b]
Sensei Týmu 3 Les poblíž Konohy
Maskovaný muž se začal technice vzpírat ze všech sil a podle výrazu Shikamura bylo jasné, že ho dlouho neudrží. Hnědovlásek, špinavý a pomlácený těžce oddechoval a ruce, spojené v pečeti se mu začali třást.
“Pěšec na B-2...”
Pronesl s povzdechem, jako kdyby byl donucen udělat špatný tah a stín se přerušil. Maskovaný, prakticky ihned odskočil stranou, protože se zdálo, že Toroshi ztratil vědomí, nebo už zemřel, v rychlém sledu složil několik katonových pečetí a vyslal na Shikamura několik ohnivých koulí. Hnědovlásek rychle pozvedl umělou ruku, něco na ní druhou rukou zmáčkl a vytvořil tak chakrový štít, který sice vydržel všechny tři ohnivé koule, ale samotná protéza byla v háji. Shikamuro rychle odepnul protézu z ramenního kloubu a odhodil ji stranou. Teď byl souboj velmi nevyrovnaný. Bez jedné ruky nemohl Shikamuro používat techniky a maskovaný muž se zdál v naprosto ideální formě. Zrovna se chystal znovu Shikamura zasáhnout, když tu najednou přerušil pečetě a bleskově uskočil několika přemety vzad. Na místo, kde předtím stál, dopadla nějaká tekutina, který spíše připomínala velký plivanec, než vodu. Před maskovaným se z ničeho nic zjevila trojice maskovaných speciálních ninjů z Konohy. Nepřítel na nic nečekal a okamžitě se dal na ústup se třemi pronásledovateli v zádech. Všechno se to seběhlo velice rychle a Shikamuro s Junnou zůstali sami. Hnědovlásek se pomalu došoural k Toroshimu a změřil mu pulz.
“Byla si skvělá Junno.”
Pravil Shikamuro vyčerpaně, když se snažil jednou rukou vytáhnout a rozbalit svitek, ze kterého již předtím tahal různé mechanické hračky. Jednal trochu nemotorně, ale na to, jak vypadal to bylo vlastně docela dobré.
[b]Junna Sasaki
Tým 3 Les poblíž Konohy
Junna celou situaci napjatě sledovala a odpočítávala vteřiny, aniž by věděla, jak daleko jsou posily. Ty se ale nakonec ukázaly a dívka za nimi zůstala vykolejeně civět. Bylo po všem.
Z konsternace ji dostal až Shikamurův hlas. Hnědovláska se na něj otičila. „Jak…,“ pípla, načež její obličej ovládl výraz nahněvaného štěněte a ona k muži přiběhla a pokusila se s ním zacloumat, jak ho čapla za límec. „Jak můžete hrát šachy při tomhle všem? Jako kdyby se nic nedělo! Já… já…,“ křičela, zarazila se a do očí jí vhrkly nové slzy. „Myslela jsem, že jste umřel! Tohle mi už nikdy nedělejte!“
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3 Les poblíž Konohy
Hnědovlásek ji sledoval s lehkým úsměvem a nechal sebou cloumat, jak jen to bylo dívce po chuti. Chápal o čem Junna mluví a jak se cítí, ale vysvětlovat ji proč dělá to co dělá by bylo zdlouhavé. Nakonec ji jen zbývající rukou objal a přitiskl k sobě. Normálně by to nebylo vhodné, ale Junna nebyla normální žačka a on nebyl zrovna normální sensei. Navíc, nikdo v okolí nebyl a tak mohl zapojit i svou lidskou stránku.
“Už je to dobré Junno. Všechno je zase dobré.”
Chvilku tak setrval, aby poskytl dívce čas a poté se opět odtáhl. Toroshi měl velmi malou šanci na přežití, ale i ta šance se musela využít.
“Holky byli ještě trochu omámené, když jsem se druhým východem dostal ven, ale byli prakticky při vědomí, takže jsem je poslal zpátky do vesnice. O ně se bát nemusíme. Teď musíme vzít Toroshiho a děcka. Ta zbraň sice minula všechny důležité orgány, ale musíme si s ním pospíšit do nemocnice. Je to sice lump, ale ani tak si nezaslouží zemřít. Navíc, kdyby ho nechytl za nohu, nejspíš bych ho nestihl spoutat.”
Pravil k věci a kývl na Junnu, aby se připravila.
“Vezmi děti a připrav se. Snad mám ještě dost sil, abych zvládl běžet.”
Pravil mile, poplácal ji po rameni a přivolal si ze svitku novou protézu ruky, která byla úplně jednoduchá a neposkytovala tolik možností. Na podpěru mladíka však stačila. Upnul si ji, zvedl Toroshiho s viditelnou námahou a poté se dal do volného běhu k vesnici.
“Dobře si promysli co řekneš Hokage, protože hlášení podáš ty.”
Cesta uběhla poměrně rychle a po vstupu do vesnice předali děti i Torosiho do rukou ninjům u brány, kterým dal jasný instrukce, aby je ihned dopravili do nemocnice.
“Teď musíme zajít k hokage. Hiroko-sama by se to měla dozvědět ihned.”
Pravil stručně a volným tempem se vydal k radnici. Hnědovlásek konečně nasadil svůj klasický zasněný pohled a konečně se trochu uvolnil. Když dvojice došla ke dveřím kanceláře, Shikamuro zlehka zaklepal na dveře a bez vyzvání vstoupil dovnitř s Junnou za zády.
“Shikamuro!”
Vykřikla Amio, zvedla se od rádia, které už dobrou hodinu horečně štelovala, aby zachytila Shikamurovo signál, jenž se ztratil, a přispěchala k Shikamurovi a začala ho nesmlouvavě kontrolovat.
“Jsme v pořádku drahá.”
Odpověděl odevzdaně a nechal se usadit na zem u dveří, kde se opřel o stěnu.
“To vyprávěj holubům! Vypadáš, jako kdy na tebe spadla celá jeskyně!”
Odvětila starostlivě žena a už chtěla něco říct o jeho protéze, když ji Shikamuro rukou umlčel.
“Vyřídíme to později drahá, musíme podat hlášení.”
Vysvětlil ji láskyplně a pohlédl na Hokage.
“Gomen, Hiroko-sama, že sme se neozvali. Měli jsme nějaké potíže a odešla mi vysílačka. Junna vám podá jistě zevrubné hlášení.”
Pravil tiše a zatnul zuby, když mu Amio prohmatala obzvlášť bolavé místo, kam ho uhodil kámen.
Junna Sasaki, Hiroko Satsuma
Týmu 3 Les poblíž Konohy > Radnice, Konohagakure
Byla ráda, že se dívkám ani jejímu senseiovi nic nestalo. Dokonce měla i malou starost o Toroshiho, a tak kývla, sebrala děti a společně se rozeběhli zpátky domů.
Před dveřmi do pracovny hokage pocítila po Shikamurově oznámení silnou nervozitu. Ona měla podávat hlášení? Vždyť to ještě nikdy nedělala!
Hlasitě polkla a kývla. Vzpomněla si na svou předchozí učitelku. Co by udělala Shizu-sensei?
Stanula před černovlasou ženou a s hučením v uších nevěnovala pozornost Amio, na to byla příliš nervózní. „H-hai!“ „Jste zpátky a to je to hlavní,“ usmála se mírně černovláska. „Už jsem byla vyrozuměna, že zbytek vašeho týmu je v nemocnici na kontrole. A ten dezertér, kterého jste přivedli, právě prodělává operaci.“
Junna kývla a zhluboka se nadechla na kuráž. „Krátce po skončení tréninku jsme narazili na přepadenou karavanu. Vydali jsme se po stopách, dokud jsme neobjevili jeskyni. V ní se schovávali bandité, kteří karavanu přepadli, a měli s sebou dvě děti, které z karavany unesli. Utkali jsme se s nimi, jenže pak někdo nechal pomocí výbušných lístků zřítit strop. Mně s dětmi a jedním banditou se podařilo utéct. Sensei tam zůstal.
Když jsme vyšli z jeskyně, čekal tam na nás ještě jeden muž a ten byl schopnostmi jinde než bandité. Shikamuro-sensei ho ale zastavil a pak ho začali stíhat ANBU. Po té jsme se vrátili do Konohy.“
Shikamuro Nara, Amio
Hnědovlásek poslouchal Junnu a měl na tváři zamyšlený výraz, jak to bývalo u něho zvykem. Amio mu zatím kontrolovala podlitiny, ale zdálo se, že to není nic vážného, protože nasadila mnohem klidnější výraz. Tedy, až do té doby, dokud Junna nezmínila jeskyni. Taktně nechala dívku domluvit a pak na Shikamura spustila.
“Tak to tě tak zřídilo! Co na sebe máš co nechat padat stropy?!”
Shikamuro se zatvářil provinile, ale i tak svou ženu gestem umlčel.
“Počkej s tím na potom drahá.”
Dodal láskyplně a dále pokračoval k Hokage.
“Já bych to ještě trochu doplnil, Hokage-sama. Junna si vedla naprosto skvěle na to, jak se to celé pokazilo. Zachránila dneska celkem čtyři životy a byla odhodlaná chránit bezbranné až do samého konce. Ty dvě další jen ukázali, že nejsou ještě připravené. Doporučil bych, aby se vrátili na Akademii.”
Pronesl klidně a mírně se odmlčel, když mu jeho družka prohmatala citlivější místo, kam schytal zásah kamenem.
“Ten maskovaný nukenin byl ze skupiny Morushi a byl opravdu silný. Nejsem si jistý, jestli bych ho v tom stavu zvládl, kdyby nebyl nucen ustoupit.”
Pravil a pousmál se, jako kdyby nevykonal vlastně vůbec nic.
Junna Sasaki, Hiroko Satsuma
Tým 3 Radnice, Konohagakure
Hokage taktně ignorovala drobnou manželskou hádku a zaměřila se spíše na Shikamurova slova.
Junna se při pochvale začervenala schovala ústa i nos do šály, což dělala vždy, když se styděla. A zavrtala se ještě víc, když se přidala samotná Hiroko. „Skvělá práce, Junno. Co mě ale teď trápí, jsou Morushi. Nenapadlo by mě, že budou tak blízko Konohy.“
Dívenka vylezla z šály. „Omluvte mou neznalost, ale kdo jsou Morushi?“
Přesunuly se k ní černé oči. „Překupníci a nájemní vrazi. Hýbou lanky ze stínů, proto mě překvapuje, že ten muž byl poblíž místa činu.“
Shikamuro Nara, Amio
Sensei Týmu 3 Radnice, Konohagakure
Shikamuro přikývl a jedinou rukou co mu zbyla si pročísl vlasy.
“Měli zájem o ty děti a vsadil bych se, že ten Nukenin tam byl proto, aby si zásilku vyzvedl. Odpověď bych tedy hledal u rodičů z té přepadené karavany. Pokud nebyli zvláštní ty děti, mohlo by to souviset s vydíráním, ale to bych vypustil, protože by se je pak nepokusili zabít. Podle trosek karavany usuzuji, že přijeli ze Země řek, nebo z pohraničí Země větru. Nezbylo tam toho moc, ale neřekl bych, že to byli obchodníci. Spíše jen v přestrojení prchali. Nedivil bych se, kdyby to byly členové nějakého utajovaného klanu s Kekkei genkai. Jedině takové děti mají obrovskou cenu sami o sobě. K uvážení je i fakt, že karavana byla přepadena jedním chuninem a třemi normálními lapky. Ti dva zranění nejspíš nejsou rodiči těch dětí. Tipoval bych je spíše na nějaké sluhy, které děti zachránili před něčím, co se tam u nich mohlo přihodit.”
Pravil Shikamuro a jeho pohled směřoval nějak do stěny, jako kdyby si ke každému slovu, které vyřkl hledal nezvratné důkazy.
“Na osmdesát osm procent by to mělo sedět. Nejsem si úplně jistý, jestli přijeli z pohraničí Země řek. Mohlo to být také z vnitrozemí...”
Pravil tiše a přikyvoval vlastním výpočtům, jako by to byl jediný detail se kterým si nebyl zcela jistý.
“Pokud vám to nebude vadit, já i Junna potřebujeme trochu odpočinku a hlavně sprchu. Můžeme odejít?”
Optal se, jako kdyby již neviděl důvod, proč se zde déle zdržovat a s pomocí své ženy vstal.
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage Radnice, Konohagakure „Děkuji za informace,“ kývla Hiroko, dopisujíc poslední slovo, a vzhlédla k Shikamurovi. „Vyslechneme dospělé a děti vyšetříme. Pak si je vezme na starosti Kotoka. Ta už děti má, takže ví, jak na ně. Samozřejmě máte teď volno. Pozítří bych vás ale zase ráda viděla na tréninku. S Inuzukou Momo i Sato Rikku to vyřeším já. Vám pošlu nové kolegy hned, jak to bude možné. Můžete odejít.“
Junna Sasaki
Tým 3 Radnice , Konohagakure
Junna po zbytek konverzace odehrávající se mezi hokage a jejím senseiem mlčela. Teprve když zaslechla něco o nových kolezích, hrklo v ní a ona se zase schovala do šály.
Už zase někdo cizí v týmu.
Mlčky následovala Shikamura a až venku se zastavila. „Sensei… Nemůžeme… Nemůžeme fungovat jen ve dvou? Já…,“ uhnula pohledem a upravila si brýle na nose, „tohle už bude několikátý tým.“
Vložil Uzumaki_Adi, Čt, 2018-08-16 09:08 | Ninja už: 4082 dní, Příspěvků: 389 | Autor je: Propadlý student Akademie
Sugawara Akane Tým 2 Márnice
Nozomin argument o tom, že jsou ve vesnici první den a na podrobnější průzkum tím pádem ještě mají čas, červenovlásku přeci jen poněkud uklidnil. Ačkoliv je otázka, kolik máme času, když kolem řádí ten šmejd a každou chvíli odkrouhne někoho dalšího... proběhla jí hlavou znepokojivá myšlenka, ale tu raději rychle zahnala.
Když za svými zády náhle uslyšela Renův bezstarostný hlas už se ani nelekla. Zaprvé - zřejmě vypotřebovala veškerou dávku leknutí v předchozích minutách, zadruhé - Rena se snad ani nebylo možné leknout. Bát se jeho divného chování nepřetržitě? To ano.
Nečekaně se objevivší chlapec přistoupil se svým obvyklým nevyzpytatelným výrazem k mrtvole a položil sensei nadmíru zvláštní otázku. Akane nepochybovala o tom, že nějakým velkým sofistikovaným a hlubokým způsobem souvisí s případem a jejich pátráním, ale než stihla jakkoli přemýšlet o tom jak, Hanako zjevně neunesla nahromaděnou tíži situace. Z jejího hrdla se vydral výkřik a o setinu vteřiny později už se poroučela k zemi, přímo na ubohou Nozomi sensei.
Akane se trochu vyděsila, ale bleskově zareagovala a dřepla si, aby pomohla Nozomi dívčino tělo pokud možno šetrně odvalit stranou a sensei vyprostit. Potom se nad kunoichi naklonila a ne zrovna něžně jí propleskla tváře. Nepochybovala o tom, že Hanako bude v pořádku, tohle všechno zřejmě byla část její osobité nátury.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Vložil Jaden, Út, 2018-08-14 19:30 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Dům seržanta Mokiho
Když dostal Takuya třetinu masa, rozzářily se mu oči ještě víc. „Un, arigatou Kumaru-sensei!“ popadl maso, horlivě přikývl a zakousl se.
Jedlo se to obtížně a nijak extra to nechutnalo, ale ten pocit, že se černovlásek krmí syrovým masem jako král zvířat mu to několikanásobně vynahrazoval. „Hai!“ přikývl s napůl ukousnutým masem v puse, když mu jeho mistr rozkázal, ať se na zítřek pořádně vyspí, a dál se pral se svou večeří, zatímco se Onigiri umyla a vybalila si své jídlo. Oproti muži s chlapcem bylo její stolování podstatně způsobnější. „To bylo super! Du se mejt!“ povzdechl si Takuya spokojeně, když maso spořádal, vyskočil na nohy a vyrazil do koupelny. „Aaah~!“ vydechl blaženě, když se polil teplou vodou. Rána na noze mu ale připomněla jejich střet s bestií a on se zamračil.
Příště to dopadne jinak! Příště už jim jen tak neuteče a on si s ním srovná účet a zjistí, co je ten chlápek ve skutečnosti zač!
Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Vložil ichi, Po, 2018-08-13 21:50 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Smrt na stavbě
Nozomi Okazaki, hospodský, Natsuko
Tým 2 „Jsme tu teprve první den a tohle je podle mě dost informací. Pořád si myslím, že jste odvedly dobrou práci,“ usmála se a její tmavě zelené oči přejely k Hanako. „Paralizuje i parazituje,“ zatvářila se mateřsky, aby si dívka nepřipadala tak špatně kvůli svému přeřeknutí.
Nevěděla, jak dívky, ale Nozomi Rena zaregistrovala. S povzdychem se na něj obrátila. „Žádný člověk by si neměl být stoprocentně jistý svou pra…,“ začala, jenže stydlivá rudovláska šíleně zaječela a začala se kácet k zemi. Jouninka vyvalila oči, snažíc se kunoichi chytit, protože padala přímo na ni, a nakonec skončily na zemi obě. „Uh,“ hekla žena, civíc do stropu.
Vložil stan.com, Po, 2018-08-13 20:47 | Ninja už: 3799 dní, Příspěvků: 811 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Kaito Sarutobi
Tým 1 Les - Vesnice
Vesnice se rychle přibližovala a byla již na dohled, ale obě dívky stále mlčeli. Kaito usoudil, že bude muset iniciativu vzít na svá bedra. O Midori a jejím asociálním přístupu již věděl a Kasumi vypadala, že trpí podobnou obsesí, jen zcela opačného druhu. 'To je tým. Jedna mlčí ze strachu z a druhá kvůli pocitu, že je něco extra a že jí lidi nerozumí. Jak můžou udělat tým z takových introvertů?'
Postěžoval si v duchu a ušklíbl se. "Yosh! Uděláme to takhle. Vyhledáme místo na střeše v nejrušnější části vesnice, upoutáme pozornost a já k nim promluvím. Na upoutání pozornosti bude stačit výbušný lístek, hozený na oblohu, to by si měla vzít na starost jedna z vás a já k nim poté promluvím a přesvědčím je o tom, že jim Ryuusei jen popletl hlavy a že by se měli podívat sami do lesa, aby se o tom přesvědčily. Až se tam vydají, musíme zajistit, aby se nikomu z nich nic nestalo. Nejsou to naši nepřátelé, ale spojenci, kterým Ryuusei popletl hlavy. Potřebujeme je na straně Konohy."
Z jeho slov čišelo sebevědomí člověka, který si je jistý tím co dělá a mrkl na Kasumi. "Potom najdeme Homuru, kterej bude s tím týpkem hotovej."
Pravil s jistotou, aby těm dvěma dal jasně najevo, že je jejich jounin na sto procent v pořádku. Když domluvil, oběvili se před nimi první budovy a Kaito s pomocí Sudu vyskočil dvěma rychlými tempy na nízkoi střechu budovy a pokračoval po nich dál, až k ulici, kde sídlili kováři. To bylo přesně to místo, kde by mohl hovořit k davům. Pokud by zapůsobil na kováře, kteří se díky své povaze pyšnili svou tvrdohlavostí, celá vesnice by je následovala. Důležoté bylo, zvolit správná slova. "Teď, upoutejte pozornost."
Kývl na dívky a zformoval si svou řeč, kterou si promýšlele cestou.
Když byla pozornost upoutána, postavail se na okraj střechy, aby ho bylo dobre vidět a začal mluvit silným a sebevědomým hlasem. "Lidé Urakawy, věnujte mi pozornost. Jmenuji se Sarutobi Kaito a jsem ten mladík, kterého vytáhli rybáři z vody poté, co vybuchl váš most a shinobi z Konohy."
Podle Takovy představy měli prostí lidé právo vědět, kdo k nim mluví, ještě před tím, než si vyslechnou, jaké poselství jim přišel sdělit. "Se svým týmem jsme doprovázeli Naokiho-san z Konohy sem, do Urakawi, ale při návratu jsme byli svědky toho, jak Ryuuseiovi muži pobíjejí shinobi z Konohy. Bez sebemensího zaváhání se pokusili pobít i nás, protože jme toho moc viděli. Podemnou odpálili most a díky tomu si mysleli, že jsem mrtev."
To byla druhá část. Zapůsobit na ně krátkým příběhem, kde obviní Ryuuseie a kde poukáže na zničení jejich důležitého spojení se světem. "Chápu, že nemáte důvod mojim slovům věřit, ale věřím, že máte právo si udělat oprázel sami. Proto vás vyzívám, pojďte se podívat do lesa, abyste se přesvědčili sami, jestli vám Ryuusei říkal pravdu."
Na to Kaito seskočil ze střechy mezi lidi, aby dal najevo, že není o nic lepší než oni.
Vložil Nespěchej, So, 2018-08-11 18:51 | Ninja už: 2537 dní, Příspěvků: 7 | Autor je: Pěstitel rýže
Geiji Ato Tým 4 Jižní cvičiště
Výzva jejich sensei, aby na ni začali útočit, ho nijak nepřekvapila. Bylo logické, že potřebuje znát jejich schopnosti, než se pustí do samotného tréninku, či než se dokonce vydají na nějakou misi. Sám byl dokonce víc než zvědavý, co vlastně jeho noví kolegové dokážou. Představa, že bude muset spolupracovat s dvěma Uchihy zněla sice dost otravně, ale sám musel uznat, že při misích, a především během bojů, se jejich schopnosti budou hodit. Zvláště pak, pokud je jeden z nich medik. A ten druhý, pomyslel si, zatímco k němu nenápadně stočil pohled, bude určitě schopný bojovník. Nejspíš lepší, než on sám.
Nic z toho samozřejmě neřekl nahlas. Na chvíli se zatvářil, jako že ho výzva jejich sensei překvapila, a tento výraz po chvíli vyměnil za odhodlaný úsměv. "Okej sensei, to zní zábavně!" okomentoval to se zájmem a sáhl do kapsy pro kunai. Mezitím se dala do pohybu Saeki, která se přisunula o něco blíž k nim a vypadala, že už plánuje útok. To mu dalo čas popřemýšlet, co by měl udělat, protože na rozdíl od té holky žádný plán neměl. Nechtěl to ale dát najevo a už vůbec nechtěl zůstat pozadu. Zaujal bojový postoj a tvářil se přitom soustředěně a zaujatě, takže to i vypadalo, jako že ví, co vlastně dělá. Nevěděl. Koutkem oka ale zaregistroval, že Saeki něco udělala, zřejmě po sensei něco hodila, čehož samozřejmě hned využil, a s kunaiem, který pořád držel v ruce, se rozběhl směrem k Umeko, aby na ni zaútočil z blízka.
Vložil theFilda4, So, 2018-08-11 16:27 | Ninja už: 4280 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže
Shin Mizukin tým 12 cvičiště "Už jsem si myslel,že na boj snad nedojde."Pomyslel si Shin,když sensei vytvořil klona a sám se pasoval do role nepřítele.Mezitím co Tokune mluvil,naznačil jakési znamení Shinovi rukou schovanou za hlavu.Ať tím Tokune myslel cokoliv,Shin si to vyložil dle svého a vystřelil na senseie jako čertík z krabičky.Ozvalo se zaškrábání oceli o vnitřní stranu pochvy,jak Shin vytasil svojí černě lakovanou katanu a okamžitě začal skládat pečetě."Konoha-ryuu Yanagi!"Zašeptal neustále sledující senseie před ním a zaútočil.Mezitím,co sensei viděl hned několik rukou třímajích katanu,pravý útok byl veden od úrovně pasu směrem nahoru k pravému rameni.
Útok byl veden obouruč,čili o síle schopné rozpárat jak břicho tak hrudník,ale Shin jím hlavně chtěl donutil nepřítele ustoupit,aby tím Tokune za ním získal čas navíc.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Pá, 2018-08-10 21:33 | Ninja už: 4637 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Kasumi Hyuuga (Tým 1) v lese
Z jeho odpovědi si nebyla jistá, jestli ji vůbec pochopil, ale neměla čas se tím zaobírat. Jen pomalu přemýšlela, jestli má vůbec smysl pro nějakou pomoc jít, jestli by se s tím nevypořádali lépe sami. Netušila v jaké je jejich sensei situaci a tak trpěla pocitem, že ať je to sebehorší, jestli jdou za lidmi, co jim ani nechtějí pomoct, dělají jen obrovskou hloupost.
Když jí mladík trochu osvětlil situaci, začala hned přemýšlet, co by je tak mohlo do toho lesa dostat. "Fajn, tak teda na to půjdeme jednoduchým způsobem, řekneme jim, že by do toho lesa z nějakého důvodu rozhodně neměli chodit, to je ten nejsnazší trik, jak se tam budou chtít podívat." Dál už jen přemýšlela nad důvodem, pochopitelně jim nemohli říct, že je tam zuřivý medvěd, pak tam vážně nikdo nepůjde, ale potřebovali v nich navodit pocit, že se tam ukrývá něco, co rozhodně potřebují vidět. Jednoduchý selský rozum, pokud jsou to takoví pitomci přesvědčení, že oni jsou ti špatní, jen ať si myslí, že tam před nimi něco skrývají.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Ero Michi, Čt, 2018-08-09 16:39 | Ninja už: 5979 dní, Příspěvků: 640 | Autor je: Pěstitel rýže
Torashi Hanako Tým 2 vesnice Izumizaki -> márnice
Nečekaný příchod posledního člena týmu konečně probudil Hanako zpět k plnému vědomí, které se kymácelo na hranici nevědomí a bezvědomí. Její už tak velké oči se ještě zvětšily, když je dokořán rozevřela a s vytřeštěným pohledem před sebe se jen velmi, velmi pomalu otočila k Renovi čelem. Pohled do jeho usměvavého obličeje, jako by na ně právě narazil někde na ulici a bezstarostného zapředení rozhovoru, přímělo naprosto zděšenou Hanako k hlubokému nádechu. "KYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" rozezněl se přes celou márnici hlasitý, vyděšený výkřik.
Vzápětí se rudovláska povážlivě zakymácela a odporoučela se v mdlobách rovnou k zemi.
SAJRAJTI!
Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3
Vložil Davien, Čt, 2018-08-09 13:34 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
Kumaru seděl na matraci a žvýkal svojí oblíbenou solenou flákotu, když v tom před ním seděl Takuya. Vůbec si ho nevšiml, jak byl zabraný do jídla.
Mladík velikýma očima hypnotizoval jeho večeři a evidentně si chtěl dát taky.
Kumaru zabručel. Měl nutkání poslat kluka do kouta místnosti, ale nakonec sáhl po kunaii a třetinu zbývajícího masa odřízl a podal mu ji.
"Hmmm...kdyby ti to zachutnalo, tak to nežer moc často. Občas si to dávám když jsem línej vařit, ale fakt to příště aspoň opeč."
Poučil Takuyu a dodal "Po jídle se umej a mazej spát. To je rozkaz, potřebujeme nabrat sílu."
Když se mladík najedl a zmizel v koupelně, zadíval se ninja na Onigiri.
"Hmmm...Onigiri. Mám určitou teorii o totožnosti Bestie, ale také to může být slepá ulička. Potřebuji, aby jsi ohlídala toho našeho troubu a spolu jste se podívali po té holce. Nechám ti plyšáka jako pomoc, kdyby jsi chtěla."
Plyšákem samozřejmě myslel malého starého méďu Utariho.
Vložil Juukya, Út, 2018-08-07 20:04 | Ninja už: 5929 dní, Příspěvků: 64 | Autor je: Prostý občan
Saeki Uchiha Tým 4 Cvičiště
Po svém představení už neutrousila ani slovo a jen si ty dva přeměřovala pohledem. Najednou začínala být ráda za všechen ten čas, který strávila studiem lékařských svitků. Aspoň tu všichni hned tak neumřou. Nevkládala do nich ani do jednoho příliš velké naděje. Nevěděla sice, jaký druh umění nebo boje provozuje Geiji, ale za to u Yasua úplně přesně věděla, jaký bojový styl má očekávat. Sama v něm byla cvičená. Třeba jí to k něčemu bude.
Střelila pohledem po sensei a okamžitě zaregistrovala její změnu postoje. Zareagovala na ni téměř instinktivně. Stála trochu dál od skupinky, takže se jedním přískokem přesunula za druhého Uchihu, na střední vzdálenost od sensei a v podřepu se rychle rozhlédla, aby si vytvořila mentální mapu okolí. Jako další krok by ideálně potřebovala vodu, ale v okmažité blízkosti žádná nebyla. Možná se se někde v dálce vlevo mezi stromy třpytil potůček, ale nesázela by na to. Nu což, bude si muset pomoci jinak. Třeba ji ti dva trotlové překvapí a nebude ji potřebovat. Měla i jiné způsoby, jak získat to, co potřebuje. Jenže k jednomu z nich by nejspíš potřebovala i Yasua, jenže mu moc nevěřila, že by jí "omylem" nepodpálil oblečení.
Prozatím potřebovala zjistit, proti čemu vlastně stojí. Nebyla takový blázen, aby po sensei vyběhla okamžitě hlava nehlava. Tohle mileráda přenechala klukům. Prozatím však směrem k jejím nohám hodila dva kunaie, které k sobě měli přivázané výbušné lístky.
Vložil ichi, Út, 2018-08-07 11:43 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Suzume Tachibana
Sensei týmu 5 Jezero za Konohou „Přesně tak!“ ukázala Naoko Suzume vztyčený palec jako důkaz toho, že občas ze sebe toho šaška člověk opravdu udělat musí.
Nad dalším dotazem si povzdychla. „Jasně, že je to součást tréninku. Kolikrát ti to mám ještě opakovat? Trénink se skládá ze tří důležitých částí,“ oznámila a začala počítat na prstech, „cvičení, jídla a odpočinku.“
Nikdo další nic proti neměl, takže žena ukázala směrem, kterým se nacházela její oblíbená restaurace. „Cílem je Yakiniku Q! Třidvajednastárt!“ vyhrkla a rozehnala se zpátky k vesnici, až se za ní zvedl oblak kouře.
Onigiri Ueda
Tým 11 Policejní stanice „Říkala jsem, že by tu mohla být,“ zaúpěla dívka. Alespoň sem chlapce dostala.
Následovala Kumara a přikyvovala. Došli až k hezkému domečku, který měl vlastní zahradu. Onigiri mžourala v ranním šeru, aby dokázala rozeznat, jak asi seržantova zahrada vypadá a usmála se, když si uvědomila, jak je hezká.
V pokoji sundala batoh a překvapeně se ohlédla na senseie, který vytáhl syrové maso a začal se s ním cpát. To se samozřejmě ohromně líbilo Takuyovi, který začal muže hypnotizovat. ‚Budu se muset Haki-san zeptat na nějaké bylinky proti parazitům,‘ povzdychla si skepticky a vytáhla krátké shitagi.
V rámci asi dvou minut se vysprchovala a usedla na svoji postel, kde si rozbalila své bento a začala z něj ujídat. Ona radši jídlo tepelně upravené, pokud nešlo o sushi.
Vložil stan.com, Po, 2018-08-06 22:09 | Ninja už: 3799 dní, Příspěvků: 811 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Kaito Sarutobi
Tým 1 Cesta do mésta
Narozdíl od jeho kolegiň, byl on celkem čilý a nevypadal, jako kdyby bojoval nijak dlouho. Jeho styl boje sice nebyl tolik efektivní a nejspíš i postrádal onen pověstný "cool efekt", ale na druhou stranu mohl bojovat tak dlouho, dokud mu zbývali kunaie a shurikeny a to byla celkem výhoda. Kaito si toho byl vědom a proto se rozhodl, že nebude jízlivost oplácet jízlivostí a raději se bude věnovat zefektivnění jejich činů. "Pochybuju, že by nám pomohli, i kdybychom vypadali upraveně. Netuším, kolik máš informací, ale pokud si potkala tu rudovlasou Inuzuku, nějaké informace ti mohla předat."
Pravil tónem, který naznačoval, že tady velí on. "Věc se má tak, že tady nejsme nijak populární a proto musíme lidi přesvědčit o tom, že oni sami se do toho lesa chtějí podívat, nehledě na to, kdo se jim snaží radit. Ryuusei je všechny přesvědčil o své pravdě, proto musíme zařídit, aby se přesvědčili oni sami a aby si udělali vlastní obrázek o situaci."
Jako vždy z Kaita vyzařovalo sebevědomí, které nešlo nijak uhasit a tempo, kterým se hnal lesem nebylo zrovna pomalé. Na druhou stranu, byli skoro na místě.
Vložil Jaden, Čt, 2018-08-02 13:15 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Vesnice Izumizaki „Sugoi~!“ zazněl márnicí hlas, který trojice dobře znala. Když se otočily, stál přímo za nimi Ren a usmíval se jako sluničko, tak jako vždy. Kdy nebo odkud se tu vzal bylo nejasné. Sledoval snad ty dvě? „Zjistili jste toho vážně hodně, Hanako-san, Akane-san~“ stáhl si slamák z hlavy a nechal si ho pověšený za šňůrku na zádech, načež se na obě dívky znovu upřímně usmál. „Co myslíte, Nozomi-sensei?“ přidal se hnědovlásek k trojici stojící u mrtvoly a zahleděl se zesnulému do tváře. „Jsou si ninjové svou prací vždy absolutně jistí...?“ položil jounince zvláštní dotaz.
Takuya Riko Tým 11 Policejní stanice > Dům seržanta Mokiho „KDE JE!? KDE JE TEN ŠMEJD!?“ vtrhl Takuya do policejní stanice a začal se ihned divoce rozhlížet všude okolo! Po boji a policistech v nesnázích ale nebylo ani stopy. „Oi Oni-chan! Dyťs řikala že tu Bestie určitě bude!“ obrátil se černovlásek okamžitě napůl dotčeně a napůl rozzlobeně na Onigiri, jako by za to mohla ona, že tu jejich pachatel, kterému si Takuya umanul nakopat zadek, nebyl. Vždyť to měla být tutovka!
Jenže Bestie nikde a Takuya tak byla opět na začátku.
Když se vrátili za Kumarem s Mokim, tvářil se mladý ninja jako ztělesnění zklamání a naštvanosti.
Tým z Konohy se poté spolu se seržantem vydal k Mokiho domu, kde je ten hodlal ochotně ubytovat.
Takuyův výraz se celou cestu ani trošku nezměnil a ani to zabručení z něho ani jednou nevyšlo. Prostě trucoval.
Až když procházeli zahradou černovláskovi rysy konečně povolily a on se začal rozhlížet kolem sebe. Mokiho domov vypadal vážně krásně.
Seržant je pustil dovnitř a nasměroval do pokoje pro hosty. Zmínka o koupelně Takuyu nijak nezaujala, za to o jídle ano.
Když si Kumaru sedl doprostředka místnosti a vytáhl z batůžku flák syrového masa, které začal žvýkat, Takuyův pohled byl rázem jen jeho.
To jak do sebe Kumaru cpal to syrové maso bylo tak... mužné! Tohle byla určitě ta pravá strava pro pořádné chlapy a legendární shinobi!
Netrvalo ani okamžik a rázem seděl Takuya na matraci naproti Kumarovi, v tureckém sedu, s rukama složenýma v klíně, třpytícím pohled zabodnutým do masa a slinou v koutku pootevřených úst.
Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Vložil Davien, Čt, 2018-08-02 13:09 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
Ze zamyšlení ho vytrhly hlasité kroky. Vousatý ninja se otočil v momentě, kdy se dveře otevřely a do místnosti vtrhli Takuya s Onigiri.
"Hmmm...dobrá. Můžeme vyrazit." Řekl stroze a zvedl se ze židle.
Nepotřeboval se ptát, jestli přišli na něco nového.
Seržant kývl a vyvedl skupinu ze stanice. Kumaru začal po cestě vysvětlovat jejich další postup.
"Hmmm...máme asi zhruba pět hodin na jídlo a spánek. Potřebuju si něco ověřit a ještě jsem se nerozhodl jak to udělám. Ráno moudřejší...rána, v tomhle případě.
Útoku bestie se obávat nemusíme, vždy prý útočí jen v noci, kdy se může snadno ukrýt."
A medvěd se prostě potřeboval trochu prospat.
Seržant je vedl ulicemi města, dokud výškové budovy nezačaly řídnout a neocitli se na předměstí u velkého dvoupatrového rodinného domu s oplocenou zahradou.
"Tak, tohle je můj domov." Prohlásil seržant s úsměvem, vytáhl svazek klíčů a pustil brankou ninji do zahrady.
Sice byla ještě tma, ale zahrada ninjovi i tak přišla velice krásná a jako skvělé místo k odpočinku.
Cestu k domu lemovaly ovocné stromy, trávník byl hezky zastřižený a někde dokonce slyšel fontánku.
Seržant otevřel dveře domu, zul si boty a všichni společně vešli do prostorné předsíně.
"Prosím." Vyzval je seržant a poslal je k posuvným dveřím na konci předsíně.
"Za dveřmi vpravo jsou schody nahoru. Hned první dveře na které narazíte jsou pokoj pro hosty. K místnosti je připojená i koupelna.
Vzbudím mou paní, aby vám udělala něco k jídlu, já se musím vrátit do práce..."
Kumaru ho zdviženou rukou zadržel. "Hmmm...to nebude nutné Moki-san. Máme svoje. Jen upozorněte paní, že tu jsme, ať nedojde k nějakému nedorozumění." Řekl a vydal se po schodech vzhůru. Kolik schodů už dneska vyšel?
Pokoj pro hosty byl slušně zařízen, ale v rozích stály jen dvě postele. Naštěstí Kumaru našel pod jednou z nich matraci navíc.
"Hmm...ještě že tak." Bručel si pro sebe.
"Hmmm...tak jo, rychle něco snězte a vyspěte se co to půjde. Čeká nás krušný den a ještě krušnější noc.
Ninja hodil matraci doprostřed místnosti, sedl si na ni, z batůžku vytáhl slušnou flákotu masa a začal ji žvýkat.
Vložil ichi, St, 2018-08-01 13:24 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Onigiri Ueda
Tým 11 Náměstí s fontánou > Policejní stanice
Nečekala, že její nápad zabere tak, jako zabral. Takuya najednou obrátil o sto osmdesát stupňů jak myšlenkově, tak směrově, čapnul dívku za ruku a jako už tolikrát ji proměnil ve zmítající se šňůrku vlající za malým černovlasým tajfunem. „Pohočkéééj!“ hýkala. „Stanice je támhlé!“
Na policejní stanici dorazili asi o deset minut později. Teprve tam našla Onigiri zase pevnou půdu pod nohama a oddychla si. Nezapomněla si ani způsobně oprášit šaty, načež se rozešla po schodech, dokud se nezastavila na recepci.
Umeko Okazaki
Sensei 4 Jižní cvičiště
Všichni tři se znovu spořádaně představili. „Týmový medik?“ zamrkala překvapeně. „To se bude dost hodit!“ zazubila se na Saeki, načež se postavila do bojového postoje a bojovně se zamračila. „Možná se to bude hodit už teď!“ dodala. „Teď si vás ozkouším, ať to nezdržuju. Yasuo-kun by mě usmažil pohledem. Pojďte na mě všichni tři. Vaším úkolem je mě dostat na lopatky. Když se vám to podaří do dvou hodin odpoledne, zvu vás na oběd. Když ne, platíte oběd vy nám všem.“
Vložil Ero Michi, Út, 2018-07-31 13:37 | Ninja už: 5979 dní, Příspěvků: 640 | Autor je: Pěstitel rýže
Torashi Hanako
Tým 2
vesnice Izumizaki -> márnice
Rudovláska zakývala pomalu hlavou na znamení, že rozumí, ačkoliv jen ztěží vnímala, na co vlastně přikyvuje. Alespoň, že mluvila s Nozomi-sensei Akane, takže nepanovalo trapné ticho, které by dalo další prostor pro Hanačiny katastrofické scénáře, jež by se jí promítaly v hlavě.
"Láká své oběti pomocí genjutsu do ústraní a parazituje tam..." hlesla sešle. Vzápětí jí v hlavě bliklo světélko, když si uvědomila svůj přeřek.
"Paralizuje je tam- Tedy paralizuje je tím - totiž tedy... Uhm," utnula své blábolení a zrudla.
SAJRAJTI!
Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3
Vložil Akihiro, Ne, 2018-07-29 21:01 | Ninja už: 6204 dní, Příspěvků: 383 | Autor je: Prostý občan
Akihiro Kazuki
Tým 5 Konohagakure - Jezero za Konohou
Dnešek nebyl zase tak špatný. Akihiro sice byl stále toho názoru, že by měl i lepší věci na práci, protože toho měl ještě hodně před sebou a čím více to odkládal, tím více se to kupilo. Někdy bylo ale fajn se vyloženě věnovat jen tréninku a očividně si třeba přitom i trochu zablbnout. Jak však mohl mít takový myšlenky, když věděl, že každá drobnost, která ho odváděla od toho podstatného, přináší další a další komplikace. Měl by se trestat za každou chvíli, kterou takhle hloupě promrhal... Ale i tak... i tak neustále měl pocit, že je to správné. Však smířit se s tím, to už bylo zase něco jiného... "Ach..." Skoro neslyšně si plavovlásek povzdychl. "Nějaké jídlo by se hodilo" Pokrčil rameny směrem k Suzume a ještě stále se všem vyhýbal pohledem. Najíst se stejně musel a jak jeho matka vždycky říkala "i chvíle posezení u jídla může prolomit ledy". Ne, že by na tom zase tolik záleželo, ale alespoň jí tím udělá radost, když se zase bude mervomocí vyptávat.
Vložil Jaden, Ne, 2018-07-29 10:54 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Náměstí s fontánou „Hmmm...“ drbal se na bradě zamyšleně Takuya, jak Onigiri poslouchal. To co mu dívka říkala na něj byla moc velká filozofie, ale uvnitř tak nějak cítil, že měla asi pravdu, i když mu maminka od mala říkala, že krást se nemá. Přeci jen, ani oni nebyli nejbohatší a stejně Takuyův taťka nikdy nic neukradl.
Takuyův zamyšlený výraz se tak postupně změnil ve výraz někoho, kdo se zamotal do vlastních myšlenek.
Až Onigiřino zvolání ho probralo. „Huh?“ zamrkal zmateně, než mu význam dívčiných slov zcela došel, „n-no jo! Esli tam na ně ten týpek naběhne tak budou v průs**u! A Kuma-jiji taky!“ vykulil oči. „Dem je zachránit Oni-chan!“ popadl černovlásek Onigiri za ruku, ze které se vzápětí stal opět dráček na lanku, a vyrazil k policejní stanici první ulicí, která se namanula, aniž by si byl vlastně jistý, jestli neběží náhodou na druhou stranu.
Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, So, 2018-07-28 22:11 | Ninja už: 4637 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Hyuuga Kasumi
(Tým 1) v lese
"Ne, dáš mi tipy?" Zareagovala na to co řekl, napůl jízlivě a napůl úplně vážně, když už byli na cestě. Opravdu neměla plán, vymýšlela tyhle věci až za pochodu a momentálně byla tím klukem dost šokovaná. Jejich nedůvěra byla vzájemná. Ale jak se zdálo, Midori mu věřila, jenže ta by taky věřila kde komu.
Zkontrolovala druhou Hyuugu pohledem, zdála se že má taky pomalu dost. Za tu dobu co spolu strávili, byla pro ni Midori trochu jako mladší sestra. Tedy velmi těžce šikanovaná a nevlastní mladší sestra, ale přece jen na ni podvědomě dávala pozor.
Takhle unavené jí to ohledně plánů zrovna moc nemyslelo, to ale nehodlala nahlas přiznat. "Takže až se tam dostaneme, nevypadáme dost hrozně na to, aby nás poslechli, že se něco děje a pomohli nám?" Prohodila směrem k ostatním, jestli čeká moc, když si myslí, že bude stačit co jim řekne.
Yasuo Uchiha (Tým 4) cvičiště
Otráveně se narovnal, že teda asi žádný boj zatím nebude, když přišli tihle dva a ani se nesnažil tvářit, že ho to představení zajímá, přerušili mu číst, která ho opravdu zajímala, trénink - tedy první z kroků k tomu, co si přál.
Nejprve ta holka pronesla, že je medik, což ho uklidnilo, bude mít spíše podpůrnou roli v týmu, takže aspoň tady si možná bude moci ulevit od věčného soutěžení, jakmile ale z druhého z jeho kolegů vypadlo, že je umělec, začínal mít obavu, že tohle nebude nikdy použitelná skupina. Nechal si sice raději jakékoli poznatky pro sebe, aby nedělal unáhlené závěry, ale vůbec se mu to nezdálo. Sensei nepůsobí důvěryhodně, Saeki s ním od pohledu nebude vycházet a ten poslední prostě působil jako cvok. Co víc dodat, kdyby měl říct, co má za problém, ideálně by chtěl vyměnit celý tým.
Jestli ho něco zaujalo, tak zmínka o Mlžné, ale pro zatím nedal nic najevo. Doufal, že tuhle úvodní řeč ukončí brzo a přesunou se k nějakému tréninku schopostí. Pořád nějak nemohl uvěřit, že ta holka co je dostala na starost, by byla opravdu silná, i když si uvědomoval, že zdání klame a pro nic za nic tu s nimi asi nebude.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil ichi, So, 2018-07-28 15:34 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Onigiri Ueda
Tým 11 Náměstí s fontánou
Onigiri se roztržitě podrbala za hlavou. „Ne úplně zlí. Nikdo není černobílý,“ odvětila a zahleděla se stranou. Jak by mu to jen vysvětlila? „Třeba jen udělali něco špatného. Co když třeba… Jen si představ… Pan někdo, který dřív pomáhal chudým, ale přišel o práci, potřeboval peníze, ale neměl jinou možnost, než je ukrást. Tak je ukradl, aby… Aby se třeba najedl, protože měl hlad. Udělal špatnou věc, i když byl hodný. To přeci neznamená, že je zlý, ne?“
Dívka se zahleděla k východu a kousla se do rtu. Potřebovala Takuyu dostat zpátky na stanici, ale netušila, jak. Pořád chtěl jít jen po bestii!
Zarazila se, až jí málem nad hlavou zablikala žárovička. „T-takuyo! Co když jsou nejvíc v nebezpečí policisti? Zabil čtyři z nich! Musíme se vrátit!“ vyhrkla.
Vložil Noemyska, Pá, 2018-07-27 15:26 | Ninja už: 4298 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka
Miki Hakumei, tým 5
Byl velice rád, že i sensei to brala z humorem. I když musel přiznat, že čekal nějakou tu zákeřnost. Naštěstí nepřišla.
Z posledního kůlu seskočil na pevnou zem. Konečně! Už se nemusel trmácet přes dřevěné kůly, pod kterými na něj číhala studená voda. Sice už byl mokrej, ale přeci nemusel být více. Nahodil ten svůj přátelský úsměv a poslouchal Suzume. Byl velice polichocen. Aspoň nemusel Aki ani Naoko kvůli němu jít někam, kde by se nejspíš oba unudili k smrti. "Ale jděte, sensei." s mírným ruměncem se podrbal rukou na zátylku. Klidně nějakou další chválu by snesl, ale musel se mírnit. Když padla věta o jídle, ožil. Vůbec mu v tu chvíli nevadilo mokré oblečení, umírající nohy ani ruce, ale vidina čehokoli sladkého...tohle bylo pro něj. "No, jako bránit se nebudu, když budou mít na výběr něco sladkého." prohodil tak ledabyle do vzduchu. Mohli by si jako tým v klud popovídat, i když Naoko nevyzněla, že by ji tohle zajímalo.
Vložil Leon. S. Uchiha, Pá, 2018-07-27 05:02 | Ninja už: 4472 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 12 Cvičisko
Keď dorozprával Shin slova sa ujal sensei. Ako sa dalo očakávať, toto bolo súčasťou nášho tréningu. Odrazu sa tam zjavil jeho klon a on nám povedal situáciu. Potom sa to už začalo. Keď sensei v roli útočníka dopovedal, kapitulačne som si položil ruky za hlavu.
,,Nechceme žiadne problémy, prosím nechajte nás prejsť," začal som a za hlavou som prstami niečo naznačil Shinovi, ,,Nechceme s vami bojovať a určite ani vy s nami. Svoje peniaze si nechajte a nechajte nás prejsť, prosím."
Ruky som stále držal za hlavou a oči nespúšťal z Danna-senseia/útočníka.
Vložil Swreck, So, 2018-07-21 18:49 | Ninja už: 5151 dní, Příspěvků: 778 | Autor je: Prostý občan
Danno Yamanaka Tým 12 Cvičitě
Překvapili ho. Sice se nedostali k tomu, k čemu chtěl, ale to bylo pravděpodobně špatně položenou otázkou. Jejich taktika by klidně mohla vyjít. "Výborně. Je fantastické, že myslíte i na záložní plány a několik kroků dopředu. To se opravdu hodí. Není nic horšího, než shinobi, který jde bezhlavě, bez strategie a hlavně bez únikového plánu. Mít zadní vrátka není zbabělost. Je to jen zdravý rozum a pud sebezáchovy," začal, protože si myslel, že slova chvály by mohla jeho studenty namotivovat. "Tedy, pokud to není na úkor vašich kolegů. Zadní vrátka v podobě živého štítu, který si uděláte z parťáka není dobrý únikový plán. Ale to už závisí na vaší morálce."
"Popojedem. Shine, zmínil jsi, že jsem vám neřekl situaci. To bylo schválně. Přijde to totiž teď."
Danno poskládal pečeť a vytvořil klasický bunshin, který přešel k těm dvěma. "Situace je následující. Jste na cestě. Máte za úkol chránit civilistu. To jest ten klon. Já tady stojím na cestě, přímo proti vám. Berte to jako divadelní představení, ale zároveň jako misi," usmál se naposledy, než zaujal roli.
"Mám pro vás nabídku, lístci. Nechte mi tady toho chlápka a můžete svobodně odejít, ještě dostanete zaplaceno. Co vy na to?" usmál se sice znovu, ale tentokrát jinak. V jeho úsměvu se zrcadlilo sebevědomí, postupně přecházející do arogance. Stál stále na jednom místě. Neozbrojen, bez dalších pohybů. Díval se na svůj vlastní klon.
Vložil Davien, Čt, 2018-07-19 12:04 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
"Myslíte, že se vrátí do rána? Za dvě hodiny začíná ranní směna a já musím být kapitánovi k dispozici hned jak vám zajistím přespání."
Zeptal se seržant Moki a usrkl si kávy. Kumarův hrnek už byl opět prázdný. Vlastně už po třetí. V konvici v kuchyňce už žádná další nezbyla, takže měli se seržantem smůlu.
"Hmmm...těžko říct. Takuyovi obvykle trvá, než vychladne a k Onigiri jsem se nechoval zrovna citlivě." Odpověděl shinobi a podepřel si se zívnutím hlavu.
"Hmmm...máte tu taky někdy klid?" Zeptal se, aby řeč nestála.
Seržant se zatvářil trochu zachmuřeně, odložil hrnek a s rukama založenýma za zády se přesunul k oknu, kde se zahleděl na policejní pozemky a noční Kasugawu. Odraz v okně dělal muže mnohem starším a sešlejším, než doopravdy byl.
"Sloužím u policie tady v Kasugawě už více než dvacet let. Většinu toho času to byla standardní policejní práce jako krádeže, pašování zboží nebo korupce. Právě korupce byla to, co nás tu zasáhlo a zostudilo asi nejvíce.
Zhruba před deseti lety se ukázalo, že náš kapitán, tehdá kapitán Murakami, je zkorumpovaný ničema. Kryl různé nelegální aktivity a jeho manželka prý osnovala vraždu starosty. Ueda-san už s námi nějakou dobu byl a byl to právě on, kdo celou zkaženost policejního vedení odhalil."
Seržant se odvrátil od okna a zahleděl se do země.
"To...co se stalo potom...to si nezasloužili. Kapitán Murakami byl odsouzen a uvězněn mezi vězni které tam on sám dostal. Pochopitelně dlouho nevydržel. Když se to dozvěděla paní Murakami...spáchala sebevraždu a z jejich syna byl rázem sirotek. Skandál se zvrhl v tragédii."
Vousatého ninju překvapilo jak se seržant rozpovídal. Zřejmě to v sobě dusil už hodně dlouho. Vyprávění v něm probudilo zájem nebo ta káva už konečně začala fungovat.
"Hmmm...To už jste byl seržant?"
"Ne, tehdá byla prvním seržantem paní Murakami a druhým Ueda-san."
Ninjovi se začaly honit hlavou různé, ničím nepodložené teorie, které si žádaly zodpovědět.
"Hmmm...zmiňoval jste se o jejich synovi. Předpokládám, že skončil v děcáku? Pamatujete si, kolik mu tehdy bylo?"
Musel vědět víc, byla slušná šance, že syn bývalého kapitána je dnešní Bestií.
Seržant si zase přisedl a se zamračeným výrazem pátral v paměti.
"Malej kluk...osm? Rozhodně ne více, než deset let."
To znamenalo, že by mu dnes bylo asi osmnáct, ne více než dvacet. Deset let byla dost dlouhá doba na vytrénovaní elitního zabijáka.
Kumaru se podrbal na vousaté bradě. Pokud se má vydat touto cestou, bude se muset rozhodnout, jestli po ní půjde sám, nebo využije Onigiri. Takuyu samotného moc využít nemohl a jen by si zadělal na další problémy. Museli zjistit, zda tahle teorie vede k Bestii a čas měli jen do další noci a to ještě nespali, ani nejedli. Potřeboval své studenty rychle zpátky.
Vložil Mitora, St, 2018-07-18 10:39 | Ninja už: 4542 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga tým 1 Les->cesta k vesnici
Ve chvíli, kdy jí mladík položil ruku na rameno sebou cukla a couvla dozadu. "Není zač." zamrmlala potichu hlasem, ve kterém byl zvláštní podtón, který by snad nedokázala vysvětlit ani ona sama. Dál se k tomu nevyjadřovala. Zřejmě usoudila, že na to budou mít čas až všechen ten shon skončí, najdou senseie a odpočinou si. Nikam dál ve svých myšlenkách nezabíhala, nemělo to v tu chvíli cenu a chmurné myšlenky jen podkopávají zbývající energii. Vyhrabala se tedy zpět do vzpřímeného postavení a odvrátila pohled od Kaitova doplňování zásob zbraní. Sama jich již moc neměla, ale usoudila, že v tu chvíli je nějaké sbírání ztráta času a rozpohybovala se směrem ke Kasumi snad ještě předtím, než ten 'rozkaz' vůbec zazněl. Když se přešlo do běhu, zatla zuby a držela krok. Byla ráda, že adresována byla pouze Kasumi, jelikož vše, na co se soustředila bylo udržení tempa a rozhlížení se po okolí. Kdyby se chtělo, aby něco vymyslela, musela by dlouho přemýšlet a i tak by to zřejmě nebyl nejlepší nápad. Poslouchala je tedy, ale oči skenovaly prostor okolo cesty.
Vložil stan.com, Ne, 2018-07-15 22:59 | Ninja už: 3799 dní, Příspěvků: 811 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Naoko
Tým 5 Cvičiště na kůlech
Dívka se přestala smát až ve chvíli, kdy se její klon rozplynul v obláčku kouře a ona tak byla donucena kontrolovat svůj pád. Proto se ve vzduchu pretočila a dopadla na vodní hladinu do pokleku, až se kolem roztříkla sprška vodní drti. Poté se jen zvedla a již tiše došla ke svým společníkům po vodě. "Někdy ze sebe musíš udělat hlupáka, abys vyhrál."
Odpověděla Akihirovi milým a stále pobaveným hláskem, který ale rychle chladl, protože si dívka uvědomila, že se jí to vymklo kontrole a opět si připomenula blížící se svatbu a pohled na zakrvácené tanto. Tohle byli nejspíše ty nejšťastnější dny, které v životě zažila a nejspíše, které i zažije, protože i když byl dnes sluný den, minulost i budoucnost byla zatažena do černých mračen ze kterého bude pršet jen krev a bylo nanejvíš pravděpodobné, že to bude, mimo jiné, i její krev. Ale nakonec teď bylo teď a potom bude potom. "To je taky v rámci tréningu?"
Naoko svou otázku přednesla, jako kdyby se jí nikam moc chodit nechtělo. Neměla ráda jiné podinky, než Pochoutkový rák a tam také chodila jen zřídla. Navíc jen tehdy, když si potřebovala s někým promluvit a tamnější majitel byl k tomu ideální. I když k němu nikdy nebyla přímo otevřená a mluvila hlavně v hádankách, vždy dokázal Naoko uklidnit a poradit ji.
Vložil Nespěchej, Ne, 2018-07-15 19:09 | Ninja už: 2537 dní, Příspěvků: 7 | Autor je: Pěstitel rýže
Geiji Ato Tým 4 Jižní cvičiště
Zkoumavým pohledem probodával všechny přítomné a přišlo mu, že celá tato situace je trochu trapná. V mysli si ji celou zrekapituloval: je členem týmu, jehož dva členové jsou namyšlení Uchihové, z nichž jeden nejspíš bude trpět přehnaným egocentrismem a ta druhá si bude hrát na tajemnou a stydlivou slepici. A jejich sensei vypadala, jako by sotva vyšla z akademie. A on tu teď musel stát, být členem této sebranky a tvářit se jako naprostý pako a sluníčko. A to taky dělal, na všechny se usmíval a vypadal, že je opravdu rád, že tam zrovna stojí a těší se na dobrodružství, která spolu prožijí. Své zklamání a otrávení skryl hluboko za tu přátelskou masku. "Už jsem se sice trochu představil, ale tak teda ještě jednou. Jsem Geiji Ato. Říkejte mi Geiji. Možná tak nevypadám, ale jsem umělec. Ninja a umělec." šarmantně se zazubil na ostatní a pak pokračoval. "Nic speciálního, co by stálo za zmínku, zatím neumím. Ale to se hodně brzo změní. Co bych tak ještě řekl... Moji rodičové jsou ze Skryté Mlžné, ale já jsem se narodil tady. Za což jsem rád." Roztáhl ústa do přívětivého úsměvu a pohledem opět sjel všechny přítomné. "Rád vás ostatní poznávám. Jsem si jistej, že spolu budeme skvěle vycházet."
Vložil Uzumaki_Adi, Ne, 2018-07-15 13:58 | Ninja už: 4082 dní, Příspěvků: 389 | Autor je: Propadlý student Akademie
Akane Sugawara Tým 2 V márnici
Naprosto klidný a vyrovnaný tón hlasu jejich sensei trochu uklidnil i Akane, značně vyvedenou z rovnováhy. Zato v druhé kunoichi se zjevně mísilo vyděšení a čirá hrůza v divokých vírech, stačilo se jen podívat na její nezdravě bledou barvu, kapky potu na tváři a především onen znepokojivě strnulý výraz. Teprve z pozdějšího zkratkovitého hovoru mezi Nozomi-sensei a Hanako vyplynulo, že dívka je v šoku nejen kvůli náhlé návštěvě, která se v márnici ocitla jako blesk z jasného nebe, ale také kvůli skutečnosti, že právě osahávala úplně neznámou mrtvolu bez rukavic. To vskutku nebyla zrovna uklidňující a vábná myšlenka, ačkoliv pro Akane, která byla i v oblasti zdravotnictví i v oblasti ohledávání mrtvol naprostý zelenáč, nebyla zdaleka tak znepokojivá jako pro Hanako a už vůbec by ji samotnou nenapadlo nad něčím podobným uvažovat.
Sensei strnulou kunoichi ostatně uklidnila a na informační okénko druhé červenovlásky reagovala pochvalně. "Je pravdou, že když se to poskládá dohromady, vypadá to, že je to práce nějakého ninji. Ale pořád mám pocit, že jsme nasbíraly spíš směsici nahodilých útržků, kterým chybí ještě hodně částí na to, aby pro nás byly opravdu užitečné." zareagovala Akane na sensei. Měla pořád nepříjemný pocit, že ve své práci sběraček informací nebyly zrovna dvakrát úspěšné.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Když Hanako zaječela, Ren jen překvapeně zamrkal, načež mlčky sledoval, jak se dívka skácela k zemi a vzala s sebou i nebohou Nozomi, která se ji pokusila marně udržet.
Zatímco se Akane jala obě zvednout, Ren na ně zůstal chvilku jen zaujatě hledět, načež se tiše zahihňal.
„Sokka. Wakatta, Nozomi-sensei, (Aha. Dobře, Nozomi-sensei,)“ usmál se, když se dočkal své odpovědi, a obrátil se zpátky k mrtvému na stole.
Na ten po krátkém štrachání ve své taštici rozložil pečetící svitek a jal se poskládat potřebné pečetě.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Onigiri Ueda
Tým 11
Policejní stanice
Dívka si vnitřně oddychla. Kumaru naštěstí nejedl syrové flákoty často, takže pravděpodobnost výskytu tasemnice v jeho střevech se minimalizovala. Stále však měla starost o Takuyu, který nebyl na takové věci zvyklý a teď toho snědl docela dost.
Dojídala rýži, když na sobě ucítila jouninův pohled. „Un,“ kývla dívka a polkla sousto. S plnými ústy se neslušelo mluvit. „Pomoc Utariho-san by byla skvělá, ale o Takuyovi byste neměl říkat, že je trouba. Není to hezké,“ usmála se nejprve, načež káravě nakrčila obočí. Pak se natočila více k muži, aby mu mohla lépe vidět do očí. „O jakou teorii jde?“
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Lesy poblíž Konohy
Shikamurův pach byl stále hrozně promíchán z odporně silným odérem parfému, ale i tak se Mihimu podařilo docela přesně určit cestu, po které se jejich ztracený sensei vydal. Byla to přesně ta cesta, kterou Juuna našla vést křovím a dále se ubírala nějakou chvilku lesem. Jak mohla Juuna odhadnout, stopy v lese byly dokonale zametené, protože se ani nezdálo, že zde někdo vůbec kdy byl, což bylo samo o sobě divné. Pachová stopa však nelhala a proto po pár minutách cesty našli Shikamura sedět opřeného o skalní stěnu, která se táhla více než sto metrů dál.
"Tak tady jste. Tak můžeme začít. Kdo mi řekne, kde je naše jeskyně? A dobře si svou odpověď promyslete."
Shikamuro vypadal v dobrém rozmaru, i když opět vypadal, jako kdyby se věnoval něčemu úplně jinému. A taky že ano. Za použití provázku, posbíraných klacíků a kunaie něco vyráběl. Najednou však zpozorněl a pohlédl za Juunu, kde stály druhé dvě dívky. Obě stály strnulé, jako kdyby zkameněli. Shikamurovi stekla kapka po čele a povzdechl si.
”...a dávejte si pozor na pasti.”
Řekl jen mimoděk a ukázal na zem, kde z listí čouhali malé jehličky, které nebyly ani vidět. Hnědovlásek se zvedl, vytrhl jednu z jehliček a přičichl k ní. Poté složil nějakou pečeť a jehlu olízl.
”Paralizační jed. Neškodnej, ale holky jsou na pár hodin ze hry.”
Podrbal se na temeni, vzal dívky a položil je na zem, vedle skalní stěny.
”Takže Juuno. Už by si mi měla ukázat vchod, abychom mohli pokračovat v záchraně těch dětí.”
Jeho tón byl opět klidný, jako kdyby to byla stále jen nějaká zkouška.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Junna se překvapeně ohlédla a vytřeštila oči. Jak to že si té pasti nevšimly?
Shikamuro jejich omyl jen přešel a dívka polkla, když olízl klacek s jedem. Nic ale nenamítala a přiblížila se ke skalní stěně, opatrně osahávajíc její povrch, dávajíc si velmi dobrý pozor na pasti.
Po chvilce ruka ucítila něco jiného, než viděly oči. „Tady,“ oznámila a obrátila se zpět na jounina. „Kam schováme Momo-san a Rikku-san?
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Les poblíž Konohy
Shikamuro němě přihlížel a nakonec se pousmál.
”Máme tady někoho, kdo rád používá genjutsu.”
Podotkl tiše a vytáhl z brašny krycí plachtu, kterou přehodil přes ležící děvčata se zasněným výrazem, jako kdyby právě dostal srandovní hádanku a přemýšlel nad ní. Na to složil uvolňující pečeť.
”Kai!”
Šeptl tiše a iluze zmizela. Před nimi se rozprostírala jeskyně, ze které pokračovala cesta někam hloubš. Vchod do jeskyně byl prázdný, až na několik cigaretových nedopalků u jedné ze stěn, kde nejspíše stávala hlídka.
”Tak pojďme.”
Kývl na dívku a vyrazil do jeskynní chodby, kterou po chvilce osvětlilo několik zapálených pochodní na stěnách. Shikamuro jen zakroutil hlavou a vyrazil dál. Po několika metrech dorazili k provizorním dveřím z bambusu a černovlásek se opřel o stěnu, jako by chtěl dát Juuně přednost. Zpoza dveří byli slyšet mužské hlasy, které vedli šeptem zapálenou debatu. Co bylo zajímavé, byli to velmi nervózní hlasy. Hnědovlásek se zadíval na Juunu, pravou rukou ji pozvolna uchopil za jedno rameno a mírně stiskl, jako by ji dodával odvahy před tím, co muselo nevyhnutelně přijít. Nakonec se jen pousmál a prostě vstoupil dovnitř.
Jeskyní místnosti bylo poměrně veliká a docela příjemně zařízená. Pár kožešin po zemi, jednoduché lůžka, na konci místnosti bylo naloupené haraburdí a vedle něho klec s dětmi. Ty nejspíše spali, protože byli až podezřele potichu. Okolo ohniště seděla čtveřice mladíků. Jakmile zahlédli hnědovláska, vyskočili, jako kdyby je zem popálila a bez váhání vytáhli zbraně. To bylo ale všechno, jako kdyby si nebyli jistí, jestli by měli spíše útočit, nebo utéct.
”No to je nám ale náhodička, že se opět setkáváme, Toroshi, Naame, Manno a...no vida, připrali jste do party kamaráda? Okrádání stařenek jste pověsili na hřebík?”
Zahlaholil mírně pobaveně Shikamuro, ale vůbec nevypadal, že by něco takového nečekal. Zato ti tři jmenovaní se po sobě podívali a stisk jejich zbrani viditelně zesílil. Ten pohled byl přímo učebnicový. Říkal něco ve smyslu: “Sou jen dva a my sme čtyři! Navíc má sebou jen malou holku!”.
”To byla chyba, že si sem přišel mrzáku. A navíc s malou holkou!”
Vykřikl Naame, který zakoulel očima na Juunu a slizce se ušklíbl. Zato Shikamuro se jen pousmál.
”To jo, ale ona alespoň nepropadla u zkoušek, Naame.”
Odvětil Shikamuro a pobaveně sledoval, jak Naameův obličej zbělal a jak ho musel neznámý blonďák chytit za rameno, aby se proti němu ihned nerozběhl. Ten blonďák zatím nemluvil a jen sledoval dvojici z ninjů z Konohy. Jeho pohled byl však úplně jiný, než těch tří.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Junna jounina pozorovala a ukládala si do paměti vše, co bude jednou potřebovat. To kai by se rozhodně hodilo, pomyslela si.
Mlčky Shikamura následovala, naslouchala svému okolí a dávala pozor na podezřelé výstupky a jiné věci, které by mohly prozrazovat pasti. Když dorazili k hlasům, dívka zalapala po dechu. Její sensei prostě vešel mezi nepřátele. Neokoušel se skrývat, nic. To byl tak silný?
‘Toroshi, Naame, Manno…,’ zopakovala v duchu. ‘Jsou to snad jeho…?’
Malá kunoichi se nervózně zamračila a očima těkala od jednoho k druhému. Její oči zastavily u blonďáka. Ten se rozhodně nechoval tak nervózně. ‘Že by nový velitel skupiny?’
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Les poblíž Konohy
Oslovený Naame sevřel svou zbraň mnohem pevněji a celý vztekem zrudl. Kdyby mu Blonďák nepoložil ruku na rameno, nejspíš by okamžitě vystartoval. Blonďák měl, podle všeho, na ostatní velký vliv, protože neudělali nic, dokud nedostali rozkazy.
”Složte zbraně a vzdejte se. O tom, proč jste to udělali si...”
Začal Shikamuro, ale blonďák se pohnul tak rychle, že řeč přerušilo kovové cinknutí, když se Blonďákův kunai zarazil o Shikamurovo. Stalo se to tak rychle, že ani trojice zloduchů nestihla nic, než zírat. Shilamuro však nebyl ninja, který by se hodlal přetlačovat, proto uvolnil tlak na kunai, protočil se a kopem z otočky odkopl blonďáka přes celou jeskyni, kde, po pár kotrmelcích, tvrdě narazil na stěnu. To s ním však moc neudělalo, protože se ihned postavil a oprášil se.
”Zabíte tu holku, já se postarám o tohohle!”
Vyřkl své rozkazy a pohledem stále propaloval Shikamura.
”Věřím ti Juuno. Nenech je utéct.”
Pravil prostě a probleskl se blíž k blonďákovy, jako kdyby si byl naprosto jistý, že trojici dívka zvládne sama.
Toroshi, Naame, Manno
Toroshi, Naame a Manno se zatím rozešli k dívce každý si minimálně jednou protočil zbraní v ruce, jako kdyby byla Juuna snadná kořist. Bylo to však z nervozity, která z nich jasně čišela. Ta se mnohem více zvětšila poté, co dostali takhle přímý rozkaz.
”Tak pojď holubičko. Trochu si pohrajeme!”
Zatrilkoval Naame, složil pečetě pro katon, nutno podotknout, že špatně a...
”Katon: Goukakyuu no Jutsu”
… a nic se nestalo. Muž jen vyfoukl a čekajíce na efekt, který nepřicházel, nastala trapná chvilka ticha. Zbývající dva zatím obešli dívku ze stran, aby jí tak zablokovali únikové cesty.
”Eh...co?”
Vypadlo z Naameho, který nechápal, proč to nezabralo.
”Shikamuro, Neznámý Blonďák”
Shikamuro stanul před blonďákem a oba se chvilku poměřovali pohledem. První pohledy přerušil Blonďák, který v rychlosti složil několik pečetí, ale nestihl je dokončit, kvůli tonu, že se jen tak tak vyhnul hozeným Shurikenům a co hůř, stínu, který se k němu řítil po zemi. Proto začal uskakovat a přesně v té chvíli dostal chvilku na složení svých pečetí a když se dotkl země, vyjeli z ní ostny a nebezpečně se řítili na Shikamura, který byl donucen svou techniku zrušit a aby se vyhnul, úskokem vzad. Tam složil rychle další pečeti a praštil otevřenou dlaní do země.
”Kuchiyose no Jutsu!”
Obláček dýmu zmizel a před Shikamurem byla jen malá díra v zemi. Blonďák zpozorněl a vyzkoušel opět tu samou techniku, jenomže bez účinku.
Shikamuro se jen ušklíbl.
Jedna nula pro konohu.
Pravil mile, jako kdyby vyhrál jednu z mnoha partií šachu a rukou Blonďákovy naznačil: “Tak pojď”.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Junna se zamračila. Bylo to stejné jako tenkrát u majáku. I tam jí šlo o život a ona svůj boj vyhrála, i když při tom oddělala nohu svého protivníka. Ona to tehdy dokázala.
Postavila se do bojové pozice a zakázala si vypadat nervózně. Věděla, že se jí potí ruce, ale to nesměli poznat.
Jenže jeden z nic začal skládat pečetě, které hnědovláska díky svému studiu poznala dříve, než sdělil název techniky.
Celá se našponovala a čekala, kam koule poletí, jenže ona se neobjevila a Naame se začal divit. To byla její šance!
Ihned vytáhla několik kunaiů a protočila jimi, čímž na jejich konce navázala ocelové lanko. Ty následně hodila mezi trojici a složila několik pečetí. „Raiton! Raikou no Mai!“ vykřikla pevně, aby jejich pozornost přitáhla ke své technice, a když mezi lanky a kunai začaly přeskakovat štípavé jiskřičky, rozeběhla se proti Naamemu, připravena vrazit mu pěstí na solar. V dlani třímala další kunai, který měl posloužit jako pěstní váleček a zatvrdit tak dívčinu ránu.
Toroshi, Naame, Manno
Manno a Torosmshi byli připraveni k útoku, ale když dívka začala kolem sebe točit Kunaii, raději počkali, co se z toho vyklube a když dívka vykřikla název techniky, nenechali se dlouho pobízet a uskočili nazpět. Na druhou stranu Namme zvedl hlavu a když ho kunai minul, začal se dívce posmívat.
“Ani házet kunaiem neumíš? He he héé?! Jak a do pr...”
Jeho výsměch však zanikl v překvapeném vyjeknutí a díky tomu nestihl zareagovat na Juunin výpad. Hlavice kunaie ho zasáhla s vražednou přesností, takže se muž jen s hýkáním svalil na zem.
Jeho dva společníci, kteří se zatím k ničemu neměli, se na sebe skepticky podívali a Toroshi se dokonce ohlédl k východu, kterým Juuna s Shikamurem do jeskyně vstoupili. Manno nervózně přehmátl na rukojeti a naprázdno polkl.
“Zaútočíme spolu...tři...dva...”
Začal odpočítávat, ale bylo vidět, že se mu do toho moc nechce.
“Počkej..počkej! Na...jedna...nebo nula?”
Přerušil ho Toroshi a meč, který držel oběma rukama se mu třásl.
“Nikdo nestartuje nic na nula pitomče! Tři...dva..a já se na to...teď!”
Vykřikl bojovně, jako vyklepaný králík a oba muži zaútočili na Juunu svými meči najednou. Útoky šli přesně naproti sobě, takže Juuna byla mezi nimi.
Shikamuro, blonďák
“Doton...doton...kusó!”
Blonďák vyzkoušel několik svých technik, ale protože každá využívala skálu kolem nich, nefungovala. Shikamuro se k němu zatím pomalu blížil a tvářil se prostě nezaujatě. Nedokázal pochopit lidi, kteří zjistili, že něco nefunguje již napoprvé, ale i tak to zkoušeli dál. Blonďák ho přestal zajímat a na jeho mysl se opět vkradlo něco vcelku jiného. Blonďák vypadal čím dál tím nervózněji a tak sáhl po kunaii a rychlostí shunshinu se vrhl proti hnědovláskovi. Ten se jen protočil a kopem z otočky odkopl blonďáka na stěnu o pět metrů dál. Náraz byl tak prudký, že se jeskyně otřásla. Blonďák se malátně vyhrabal z kamenné suti a pokusil se postavit, ale kolem krku se mu sevřela ruka, vyzdvihla ho do vzduchu a znovu ho přirazila na skálu. Shikamuro to nehodlal protahovat. Blonďák se v marném pokusu snažil zabodnout do hnědovláska kunai, ale už při prvním pokusu se od jeho boku kunai odrazil, jako kdyby byl Jounin z kovu.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Junna se připravila a rychle vyhodnotila směry, odkud budou meče přicházet. Ti muži byli sice dospělí, ale schopnostně snad pod úrovní genina. Ještě rychle zkontrolovala svou únikovou cestu a pak se vrhla parakotoulem od nich, aby prosekli vzduch. Přitom mezi nimi a sebou nechala malou hloupou past - hodila dva kunaie daleko od sebe a mezi nimi viselo lanko, které jim podtrhne nohy. Chtěla zjistit, jak nemožní doopravdy jsou.
Toroshi a Manno
Oba muži hleděli jen na svůj cíl, kterým byla Juuna a když se přiblížili na kontaktní vzdálenost, sekli. Plán to byl docela dobrý, kdyby dívka zůstala na místě. Ta se ale špalkem stát nechtěla a zákeřně uskočila, takže se stalo, že Toroshi, který vedl sek o půl vteřiny dříve, než Manno, prosekl jen vzduch, kdežto Maane zasáhl.
“JÁÁÁU!! Ty blbče..tys mě seknul!”
Ozvalo se bolestné zasténání, když Maane zasáhl místo Juuny Toroshiho do ruky a protože jeho zbraň nebyla ani tak ostrá, zůstala jeho zbraň napůl v jeho kamarádovi. Manne okamžitě pustil svou zbraň a než stačil něco říct, odporoučel se k zemi, když se mu okolo nohou omotalo lanko.
“Eh...huh..co?!”
Stačil jen zmateně vyheknout a ihned se začal prát se svým svázáním. Toroshi, na druhou stranu, postával s Manneho mečem zaseknutým v ruce a naprosto netušil, co má teď dělat. Ruka ho bolela jako čert a on nevěděl, má-li meč z rány vytáhnout nebo ne. Ani jeden Juuně nevěnoval žádnou pozornost. Manne navíc vypadal, že zbavit se lanka z nohou je úkol na který zatím nestačí. Snažil se ho totiž přetrhnout holýma rukama.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Nemožní bylo slabé slovo. Naame nebyl schopen se zvednout, Manno netušil, co dělat s mečem v těle a Toroshi nedokázal přeseknout hloupé dráty. Hnědovlásčin pohled ztvrdnul, jak přešla k zamotanému a přehodila přes něj další smyčku, čímž ho definitivně svázala. Pak předstoupila před Torishiho. Byla sice menší než on, ale rozhodně si tak nepřipadala.
„Sedněte si. Ošetřím vás, ať nevykrvácíte, než vás odvedeme do Konohagakure. Měl byste se za sebe stydět. Vy i vaši kumpáni.“ Junna sice mohla vypadat, že neuměla do pěti počítat, ale bytostně nesnášela lemply. Teprve při setkání s takovými lidmi se dokázala takhle chovat. Obzvláště když ohrožovali nevinné.
Toroshi a Manno, Naame
Manno se z čiré zoufalosti přestal snažit a Naame, který se konečně přestal kroutit a lapat po dechu se ani nesnažil zvednout. Toroshi byl jediný, který byl při smyslech si na povel Junny sedl a tupě sledoval své zranění. Byl v šoku a bolest se ještě nedostavila.
“Gomen. On nás k tomu donutil...my fakt nechtěli, aby ty dva Goro zabil, ale...nabídli nám fakt hodně peněz a...nám se fakt dlouho nedařilo...”
Blekotal tiše a jeho pohled se nehnul z meče.
Shikamuro, Blonďák.
Shikamuro odhodil blonďáka, který byl v bezvědomí na zem a rychlím pohledem zkontroloval svou žačku. Vedla si opravdu dobře, až se hnědovlásek musel pousmát. Už zbývalo jen vysvobodit děti a… .
“Kai!”
Ozval se hrubý hlas jeskyní a výbušné lístky na stropu, které tam před chvilkou jistě nebyli, explodovali a zahalily jeskyni do hustého kouře. Na hlavy všech dopadly jen malé kamínky a prach, i když podle zvuků měl spadnout celý strop. Když se kouř částečně rozplynul, klečel Shikamuro uprostřed jeskyně, ruce spojené v pečeť klanu Nara a svou stínovou technikou držel velké balvany u stropu. Rozhodně nevypadal, že by to mohl udržet dlouho.
“Junno! Děti! Tohle dlouho neudržím!”
Vykřikl na dívku a i z jeho hlasu bylo znát, že má veliké problémy udržet svou techniku v chodu.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
„Zoufalí lidé dělají zoufalé činy,“ pronesla Junna soustředěna na svou práci. Jenže když dotáhla poslední uzel, stalo se něco hrozného.
Strop se začal řítit a dívka se rozkašlala. Nějakou chvíli trvalo, než se prach usadil, a už skrze něj křičel Shikamuro.
„Rozumím!“ vykřikla a prohnala se okolo mužů, přičemž Manna kunaiem rychle uvolnila. „Utečte odsud!“
Dál se o zkrachovalé bandity nestarala a přiskočila rovnou k dětem, které popadla do náruče a vyrazila k východu. Kdyby alespoň dokázala své kroky popohnat chakrou!
Nakonec se však podařilo. Kunoichi vběhla do chodby, jejíž strop byl stále pevný, a oddychla si. Jenže pak jí něco došlo.
„Kde je sensei?“ vytřeštila hrůzou oči a otočila se k zasypávajícímu se dómu. „Shikamuro-sensei!“
Na to si uvědomila další hroznou věc.
„Gomen. On nás k tomu donutil… My fakt nechtěli, aby ty dva Goro zabil, ale… nabídli nám fakt hodně peněz a… nám se fakt dlouho nedařilo…“ vzpomněla si na Toroshiho slova.
Byl tu někdo další, kdo jeskyni odpálil, a pravděpodobně to nebyl žádný hlupák jako ta čtyřka. Junna se začala splašeně rozhlížet.
Toroshi
Juuně v patách pospíchala trojice banditů, ale jediný Toroshi se dostal bezpečně do chodby. Jen co proběhl, strop dómu se zřítil a pohřbil všechny ostatní pod kamennou sutí. Toroschi se s nevěřícím výrazem otočil a zbledl.
“Kamarádi...”
Vydechl roztřeseným hlasem, když za sebou spatřil jen kamennou suť. Když Junna vykřikla jméno jejího senseie, trochu trhaně se otočil a pohlédl na dívku.
“Jsou mrtví...”
Vydechl nevěřícně a zvedl se na nohy, i když mu to dělalo problémy.
“Jak to mohl...udělat..?! Proč?!”
Od pohledu bylo jasné, že Toroshi utrpěl šok a i když to byl lump, nejspíše nikdy nebyl tak zlý, aby někomu přál smrt.
Chodba byla prázdná a vedla někam dál. Jediná pochodeň byla však kousek od Junny, ale dál byla jen temnota.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Promluvil Toroshi a dívka se přestala rozhlížet. Upřela na muže zoufalý pohled plný slz. „Protože mu na vás nezáleželo! A kvůli vám je teď sensei mrtvý!“ vykřikla naprosto konsternovaně. Bolelo ji v krku a u srdce bodalo. Toho člověka si oblíbila, věřila mu a vzhlížela k němu, ale teď… Teď už prostě nebyl.
Zatnula zuby, postavila obě děti a sundala ze zdi pochodeň. „Vyvedu aspoň tebe a ty dva, i když si to vůbec nezasloužíš. Aspoň nebude senseiova smrt zbytečná. A teď mi okamžitě řekni, co je to za muže,” pravila mezi potahováním. Musela si utřít slzy do rukávu, aby lépe viděla. Znovu se začala soustředit na pasti. Tohle musela dotáhnout do konce.
Toroshi
Toroshi zavřel oči, když se na něj dívka rozeřvala a provinile sklonil hlavu. Otřásal s ním hluboký žal nad ztrátou a fakt, že má na svědomí životy dvou svých přátel, Gora a Shikamura mu situaci vůbec neulehčovala. Nakonec pozvedl svou hlavu a naprázdno polkl. Musel alespoň jednou v životě udělat něco správného a proto se rozhodl všechno říct.
“Je to náš kontakt z organizace Morushi. Dělali sme pro ně pár práciček a tady sme se měli sejít, aby si vyzvedl ty děcka. Neznám jeho pravé jméno. Říká si Mitsubachi, nosí masku a je to fakt nebezpečnej člověk. Říká se, že otrávil svojí vlastní rodinu. Víc ale fakt nevím. Pokaždé si jen převzal balíček a dal nám peníze...”
Vstal, došel k louči a vytáhl ji z držadla roztřesenýma rukama.
“Shikamura je mi líto. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo.”
Pravil upřímně a vydal se chodbou dál. Musel udělat alespoň něco. I kdyby měl skončit ve vězení. Nikdy nebyl žádný hrdina, ale smrt jeho přátel v něm něco pohnulo. Pokud Mitsubacho potká, nebude proti němu dívka sama.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
„Nemáš právo jeho jméno vůbec vyslovovat,“ procedila skrze zuby. Tolik hněvu ještě nikdy necítila.
,Morushi? Mitsubachi?‘ snažila se zaměstnat svou mysl. ,Otrávil? Specializuje se na jedy? Může to být skutečný nukenin?‘
„Musíme se dostat do Konohy, na tohle nestačím,“ zavrtěla hlavou. „Dostanu tam děti, rodiče i své kolegyně. Ty se rozhodni podle svého svědomí, jestli nějaké máš,“ pokračovala dál chodbou a hlídala případné pasti.
Normálně by se cizího člověka stranila, ale situace udělala své.
Toroshi
Mladík kráčel, s pochodní v nezraněné ruce, dál a už neřekl ani slovo. Chodba byla vcelku rovná a po cestě nebylo nic, z čeho by si mohli dělat starosti. Až na samém konci, kdy bylo ke vchodu dobrých dvacet metrů byla po stěnách nalepena zvláštní hmota, podobná pryskyřici. Zem však byla spálená, jako kdyby si někdo otevřel cestu ohněm. Toroshi se vydal dál za světem. Udělal zhruba pět kroků, když šlápl na něco, co vydalo kovový zvuk. Byla to mechanická veverka, ze které už moc nezbývalo. Mladík pohlédl na Junnu, ale raději veverku rychle překročil a němě pokračoval dál.
Když se dostali z jeskyní ven, Toroshi odložil pochodeň a důkladně se rozhlédl.
“Do vesnice je to touhle cestou. Jestli chceš, pomůžu ti nést...Pozor!”
Mladík chtěl nabídnout svou pomoc, ale zahlédl za Junnou něco, co ho polekalo. Už když v vykřikl, nohy se mu pohnuly o své vlastní vůli a svým tělem zakryl Junnu s dětmi, i jejich výhled. Udělal to na poslední chvíly, protože se ihned propnul, když mu hrudí projel ostrý bodec se zpětným hákem. Toroshi se podíval dolů na hák a z koutku úst se mu vyřinula krev.
“K sakru...”
Dodal tiše, načež někdo zatáhl za řetěz a mladík i s hákem byl odhozen na zpět. Junně se odkryl pohled na maskovaného muže v černém plášti, který si dívku nebezpečně měřil.
“Ty děti!”
Pokynul dívce rukou v gestu, aby mu je podala. Toroshi mu zůstal ležet u nohou, kam byl odhozen.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Překvapeně trhla pohledem za sebe a skočila k dětem, aby je kryla vlastním tělem. Byl to spíš reflex a dívka prakticky celou dobu viděla, co se Toroshimu stalo.
Najednou byla mrtvému desátému vděčná za to, že mohla na poloostrově Minamizuki vidět tolik krve. Alespoň měla své první zamrznutí dávno za sebou a teď se mohla donutit nějak jednat. Tohle jí samozřejmě došlo jen podvědomně.
„Ne!“ vyhrkla a postavila se před ně s rozpřaženýma rukama. „N-na co je chcete? Jsou nevinné a nic vám neudělaly!“ To, co ji napadlo, ji celou roztřáslo. Musela to však udělat, aby ty dva zachránila.
„Můžu jít místo nich!“
Maskovaný
“Nemám ti taky říct, kdo si to objednal?”
Pravil s ironií v hlase a velmi odporně se uchechtl.
“Prostě tě zabiju a vezmu si je.”
Vytáhl velký nůž a už chtěl vykročit k Junně, ale Toroshi se z posledních sil odhodlal a chytil muže za nohu, kterou k sobě přitiskl jako klíště.
“Uteč!”
Vydechl slabým hlasem Toroshi. Maskovaný zaklel a začal do něho kopat, ale marně. Toroshi se držel, jako kdyby to měl být jeho poslední zoufalý skutek v jeho životě. Mitsubchi se napřáhl ke smrtelné ráně a ztuhl. Stín, který vrhal na zem se zvláštně prodloužil a za jeho zády se ozval známý hlas.
“Snad nejdu pozdě.”
Shikamuro klečel za maskovaným, spojené ruce ve známou stínovou pečeť a vypadal, jako kdyby se právě vyhrabal ze zavalené jeskyně. Byl špinavý, od krve, ale živý.
“Junno, použí světlici, aby nás rychle našli posily.”
Pravil a soustředíc se na svou techniku se ani nepohnul.
Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Junna se nenechala. Musela ty dva ochránit už kvůli Shikamurově oběti. „A k čemu vám budou? Jsou moc malí. Já jsem mladá a zdravá a zvládnu cokoliv, co se po mě bude chtít!“ chrlila ze sebe, zatímco se jí dělaly mžitky před očima. Tohle nechtěla, ale musela to udělat!
Mitsubachi se chystal zabít Toroshiho, ale zastavil se. Nemohl se hýbat.
‚Nemůže se hýbat?‘ vytřeštila oči a podívala se na jeho stín. Tohle dokázali jen Narové. A jediný Nara v širém okolí byl…
„Shikamuro-sensei!“ vyhrkla překvapeně se slzami na krajíčku. On žil! Byl tu a zachraňoval ji!
„H-hai!“ vyhrkla, vytáhla flashbang přivázaný na kunai a vší silou ho vyhodila do vzduchu vysoko nad jejich hlavy, aby je neoslepil. „Kai!“
Shikamuro Nara, Maskovaný[b]
Sensei Týmu 3
Les poblíž Konohy
Maskovaný muž se začal technice vzpírat ze všech sil a podle výrazu Shikamura bylo jasné, že ho dlouho neudrží. Hnědovlásek, špinavý a pomlácený těžce oddechoval a ruce, spojené v pečeti se mu začali třást.
“Pěšec na B-2...”
Pronesl s povzdechem, jako kdyby byl donucen udělat špatný tah a stín se přerušil. Maskovaný, prakticky ihned odskočil stranou, protože se zdálo, že Toroshi ztratil vědomí, nebo už zemřel, v rychlém sledu složil několik katonových pečetí a vyslal na Shikamura několik ohnivých koulí. Hnědovlásek rychle pozvedl umělou ruku, něco na ní druhou rukou zmáčkl a vytvořil tak chakrový štít, který sice vydržel všechny tři ohnivé koule, ale samotná protéza byla v háji. Shikamuro rychle odepnul protézu z ramenního kloubu a odhodil ji stranou. Teď byl souboj velmi nevyrovnaný. Bez jedné ruky nemohl Shikamuro používat techniky a maskovaný muž se zdál v naprosto ideální formě. Zrovna se chystal znovu Shikamura zasáhnout, když tu najednou přerušil pečetě a bleskově uskočil několika přemety vzad. Na místo, kde předtím stál, dopadla nějaká tekutina, který spíše připomínala velký plivanec, než vodu. Před maskovaným se z ničeho nic zjevila trojice maskovaných speciálních ninjů z Konohy. Nepřítel na nic nečekal a okamžitě se dal na ústup se třemi pronásledovateli v zádech. Všechno se to seběhlo velice rychle a Shikamuro s Junnou zůstali sami. Hnědovlásek se pomalu došoural k Toroshimu a změřil mu pulz.
“Byla si skvělá Junno.”
Pravil Shikamuro vyčerpaně, když se snažil jednou rukou vytáhnout a rozbalit svitek, ze kterého již předtím tahal různé mechanické hračky. Jednal trochu nemotorně, ale na to, jak vypadal to bylo vlastně docela dobré.
[b]Junna Sasaki
Tým 3
Les poblíž Konohy
Junna celou situaci napjatě sledovala a odpočítávala vteřiny, aniž by věděla, jak daleko jsou posily. Ty se ale nakonec ukázaly a dívka za nimi zůstala vykolejeně civět. Bylo po všem.
Z konsternace ji dostal až Shikamurův hlas. Hnědovláska se na něj otičila.
„Jak…,“ pípla, načež její obličej ovládl výraz nahněvaného štěněte a ona k muži přiběhla a pokusila se s ním zacloumat, jak ho čapla za límec. „Jak můžete hrát šachy při tomhle všem? Jako kdyby se nic nedělo! Já… já…,“ křičela, zarazila se a do očí jí vhrkly nové slzy. „Myslela jsem, že jste umřel! Tohle mi už nikdy nedělejte!“
Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Les poblíž Konohy
Hnědovlásek ji sledoval s lehkým úsměvem a nechal sebou cloumat, jak jen to bylo dívce po chuti. Chápal o čem Junna mluví a jak se cítí, ale vysvětlovat ji proč dělá to co dělá by bylo zdlouhavé. Nakonec ji jen zbývající rukou objal a přitiskl k sobě. Normálně by to nebylo vhodné, ale Junna nebyla normální žačka a on nebyl zrovna normální sensei. Navíc, nikdo v okolí nebyl a tak mohl zapojit i svou lidskou stránku.
“Už je to dobré Junno. Všechno je zase dobré.”
Chvilku tak setrval, aby poskytl dívce čas a poté se opět odtáhl. Toroshi měl velmi malou šanci na přežití, ale i ta šance se musela využít.
“Holky byli ještě trochu omámené, když jsem se druhým východem dostal ven, ale byli prakticky při vědomí, takže jsem je poslal zpátky do vesnice. O ně se bát nemusíme. Teď musíme vzít Toroshiho a děcka. Ta zbraň sice minula všechny důležité orgány, ale musíme si s ním pospíšit do nemocnice. Je to sice lump, ale ani tak si nezaslouží zemřít. Navíc, kdyby ho nechytl za nohu, nejspíš bych ho nestihl spoutat.”
Pravil k věci a kývl na Junnu, aby se připravila.
“Vezmi děti a připrav se. Snad mám ještě dost sil, abych zvládl běžet.”
Pravil mile, poplácal ji po rameni a přivolal si ze svitku novou protézu ruky, která byla úplně jednoduchá a neposkytovala tolik možností. Na podpěru mladíka však stačila. Upnul si ji, zvedl Toroshiho s viditelnou námahou a poté se dal do volného běhu k vesnici.
“Dobře si promysli co řekneš Hokage, protože hlášení podáš ty.”
Cesta uběhla poměrně rychle a po vstupu do vesnice předali děti i Torosiho do rukou ninjům u brány, kterým dal jasný instrukce, aby je ihned dopravili do nemocnice.
“Teď musíme zajít k hokage. Hiroko-sama by se to měla dozvědět ihned.”
Pravil stručně a volným tempem se vydal k radnici. Hnědovlásek konečně nasadil svůj klasický zasněný pohled a konečně se trochu uvolnil. Když dvojice došla ke dveřím kanceláře, Shikamuro zlehka zaklepal na dveře a bez vyzvání vstoupil dovnitř s Junnou za zády.
“Shikamuro!”
Vykřikla Amio, zvedla se od rádia, které už dobrou hodinu horečně štelovala, aby zachytila Shikamurovo signál, jenž se ztratil, a přispěchala k Shikamurovi a začala ho nesmlouvavě kontrolovat.
“Jsme v pořádku drahá.”
Odpověděl odevzdaně a nechal se usadit na zem u dveří, kde se opřel o stěnu.
“To vyprávěj holubům! Vypadáš, jako kdy na tebe spadla celá jeskyně!”
Odvětila starostlivě žena a už chtěla něco říct o jeho protéze, když ji Shikamuro rukou umlčel.
“Vyřídíme to později drahá, musíme podat hlášení.”
Vysvětlil ji láskyplně a pohlédl na Hokage.
“Gomen, Hiroko-sama, že sme se neozvali. Měli jsme nějaké potíže a odešla mi vysílačka. Junna vám podá jistě zevrubné hlášení.”
Pravil tiše a zatnul zuby, když mu Amio prohmatala obzvlášť bolavé místo, kam ho uhodil kámen.
Junna Sasaki, Hiroko Satsuma
Týmu 3
Les poblíž Konohy > Radnice, Konohagakure
Byla ráda, že se dívkám ani jejímu senseiovi nic nestalo. Dokonce měla i malou starost o Toroshiho, a tak kývla, sebrala děti a společně se rozeběhli zpátky domů.
Před dveřmi do pracovny hokage pocítila po Shikamurově oznámení silnou nervozitu. Ona měla podávat hlášení? Vždyť to ještě nikdy nedělala!
Hlasitě polkla a kývla. Vzpomněla si na svou předchozí učitelku. Co by udělala Shizu-sensei?
Stanula před černovlasou ženou a s hučením v uších nevěnovala pozornost Amio, na to byla příliš nervózní. „H-hai!“
„Jste zpátky a to je to hlavní,“ usmála se mírně černovláska. „Už jsem byla vyrozuměna, že zbytek vašeho týmu je v nemocnici na kontrole. A ten dezertér, kterého jste přivedli, právě prodělává operaci.“
Junna kývla a zhluboka se nadechla na kuráž. „Krátce po skončení tréninku jsme narazili na přepadenou karavanu. Vydali jsme se po stopách, dokud jsme neobjevili jeskyni. V ní se schovávali bandité, kteří karavanu přepadli, a měli s sebou dvě děti, které z karavany unesli. Utkali jsme se s nimi, jenže pak někdo nechal pomocí výbušných lístků zřítit strop. Mně s dětmi a jedním banditou se podařilo utéct. Sensei tam zůstal.
Když jsme vyšli z jeskyně, čekal tam na nás ještě jeden muž a ten byl schopnostmi jinde než bandité. Shikamuro-sensei ho ale zastavil a pak ho začali stíhat ANBU. Po té jsme se vrátili do Konohy.“
Shikamuro Nara, Amio
Hnědovlásek poslouchal Junnu a měl na tváři zamyšlený výraz, jak to bývalo u něho zvykem. Amio mu zatím kontrolovala podlitiny, ale zdálo se, že to není nic vážného, protože nasadila mnohem klidnější výraz. Tedy, až do té doby, dokud Junna nezmínila jeskyni. Taktně nechala dívku domluvit a pak na Shikamura spustila.
“Tak to tě tak zřídilo! Co na sebe máš co nechat padat stropy?!”
Shikamuro se zatvářil provinile, ale i tak svou ženu gestem umlčel.
“Počkej s tím na potom drahá.”
Dodal láskyplně a dále pokračoval k Hokage.
“Já bych to ještě trochu doplnil, Hokage-sama. Junna si vedla naprosto skvěle na to, jak se to celé pokazilo. Zachránila dneska celkem čtyři životy a byla odhodlaná chránit bezbranné až do samého konce. Ty dvě další jen ukázali, že nejsou ještě připravené. Doporučil bych, aby se vrátili na Akademii.”
Pronesl klidně a mírně se odmlčel, když mu jeho družka prohmatala citlivější místo, kam schytal zásah kamenem.
“Ten maskovaný nukenin byl ze skupiny Morushi a byl opravdu silný. Nejsem si jistý, jestli bych ho v tom stavu zvládl, kdyby nebyl nucen ustoupit.”
Pravil a pousmál se, jako kdyby nevykonal vlastně vůbec nic.
Junna Sasaki, Hiroko Satsuma
Tým 3
Radnice, Konohagakure
Hokage taktně ignorovala drobnou manželskou hádku a zaměřila se spíše na Shikamurova slova.
Junna se při pochvale začervenala schovala ústa i nos do šály, což dělala vždy, když se styděla. A zavrtala se ještě víc, když se přidala samotná Hiroko.
„Skvělá práce, Junno. Co mě ale teď trápí, jsou Morushi. Nenapadlo by mě, že budou tak blízko Konohy.“
Dívenka vylezla z šály. „Omluvte mou neznalost, ale kdo jsou Morushi?“
Přesunuly se k ní černé oči. „Překupníci a nájemní vrazi. Hýbou lanky ze stínů, proto mě překvapuje, že ten muž byl poblíž místa činu.“
Shikamuro Nara, Amio
Sensei Týmu 3
Radnice, Konohagakure
Shikamuro přikývl a jedinou rukou co mu zbyla si pročísl vlasy.
“Měli zájem o ty děti a vsadil bych se, že ten Nukenin tam byl proto, aby si zásilku vyzvedl. Odpověď bych tedy hledal u rodičů z té přepadené karavany. Pokud nebyli zvláštní ty děti, mohlo by to souviset s vydíráním, ale to bych vypustil, protože by se je pak nepokusili zabít. Podle trosek karavany usuzuji, že přijeli ze Země řek, nebo z pohraničí Země větru. Nezbylo tam toho moc, ale neřekl bych, že to byli obchodníci. Spíše jen v přestrojení prchali. Nedivil bych se, kdyby to byly členové nějakého utajovaného klanu s Kekkei genkai. Jedině takové děti mají obrovskou cenu sami o sobě. K uvážení je i fakt, že karavana byla přepadena jedním chuninem a třemi normálními lapky. Ti dva zranění nejspíš nejsou rodiči těch dětí. Tipoval bych je spíše na nějaké sluhy, které děti zachránili před něčím, co se tam u nich mohlo přihodit.”
Pravil Shikamuro a jeho pohled směřoval nějak do stěny, jako kdyby si ke každému slovu, které vyřkl hledal nezvratné důkazy.
“Na osmdesát osm procent by to mělo sedět. Nejsem si úplně jistý, jestli přijeli z pohraničí Země řek. Mohlo to být také z vnitrozemí...”
Pravil tiše a přikyvoval vlastním výpočtům, jako by to byl jediný detail se kterým si nebyl zcela jistý.
“Pokud vám to nebude vadit, já i Junna potřebujeme trochu odpočinku a hlavně sprchu. Můžeme odejít?”
Optal se, jako kdyby již neviděl důvod, proč se zde déle zdržovat a s pomocí své ženy vstal.
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Radnice, Konohagakure
„Děkuji za informace,“ kývla Hiroko, dopisujíc poslední slovo, a vzhlédla k Shikamurovi. „Vyslechneme dospělé a děti vyšetříme. Pak si je vezme na starosti Kotoka. Ta už děti má, takže ví, jak na ně. Samozřejmě máte teď volno. Pozítří bych vás ale zase ráda viděla na tréninku. S Inuzukou Momo i Sato Rikku to vyřeším já. Vám pošlu nové kolegy hned, jak to bude možné. Můžete odejít.“
Junna Sasaki
Tým 3
Radnice , Konohagakure
Junna po zbytek konverzace odehrávající se mezi hokage a jejím senseiem mlčela. Teprve když zaslechla něco o nových kolezích, hrklo v ní a ona se zase schovala do šály.
Už zase někdo cizí v týmu.
Mlčky následovala Shikamura a až venku se zastavila. „Sensei… Nemůžeme… Nemůžeme fungovat jen ve dvou? Já…,“ uhnula pohledem a upravila si brýle na nose, „tohle už bude několikátý tým.“
Sugawara Akane
Tým 2
Márnice
Nozomin argument o tom, že jsou ve vesnici první den a na podrobnější průzkum tím pádem ještě mají čas, červenovlásku přeci jen poněkud uklidnil. Ačkoliv je otázka, kolik máme času, když kolem řádí ten šmejd a každou chvíli odkrouhne někoho dalšího... proběhla jí hlavou znepokojivá myšlenka, ale tu raději rychle zahnala.
Když za svými zády náhle uslyšela Renův bezstarostný hlas už se ani nelekla. Zaprvé - zřejmě vypotřebovala veškerou dávku leknutí v předchozích minutách, zadruhé - Rena se snad ani nebylo možné leknout. Bát se jeho divného chování nepřetržitě? To ano.
Nečekaně se objevivší chlapec přistoupil se svým obvyklým nevyzpytatelným výrazem k mrtvole a položil sensei nadmíru zvláštní otázku. Akane nepochybovala o tom, že nějakým velkým sofistikovaným a hlubokým způsobem souvisí s případem a jejich pátráním, ale než stihla jakkoli přemýšlet o tom jak, Hanako zjevně neunesla nahromaděnou tíži situace. Z jejího hrdla se vydral výkřik a o setinu vteřiny později už se poroučela k zemi, přímo na ubohou Nozomi sensei.
Akane se trochu vyděsila, ale bleskově zareagovala a dřepla si, aby pomohla Nozomi dívčino tělo pokud možno šetrně odvalit stranou a sensei vyprostit. Potom se nad kunoichi naklonila a ne zrovna něžně jí propleskla tváře. Nepochybovala o tom, že Hanako bude v pořádku, tohle všechno zřejmě byla část její osobité nátury.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Takuya Riko
Tým 11
Dům seržanta Mokiho
Když dostal Takuya třetinu masa, rozzářily se mu oči ještě víc.
„Un, arigatou Kumaru-sensei!“ popadl maso, horlivě přikývl a zakousl se.
Jedlo se to obtížně a nijak extra to nechutnalo, ale ten pocit, že se černovlásek krmí syrovým masem jako král zvířat mu to několikanásobně vynahrazoval.
„Hai!“ přikývl s napůl ukousnutým masem v puse, když mu jeho mistr rozkázal, ať se na zítřek pořádně vyspí, a dál se pral se svou večeří, zatímco se Onigiri umyla a vybalila si své jídlo. Oproti muži s chlapcem bylo její stolování podstatně způsobnější.
„To bylo super! Du se mejt!“ povzdechl si Takuya spokojeně, když maso spořádal, vyskočil na nohy a vyrazil do koupelny.
„Aaah~!“ vydechl blaženě, když se polil teplou vodou. Rána na noze mu ale připomněla jejich střet s bestií a on se zamračil.
Příště to dopadne jinak! Příště už jim jen tak neuteče a on si s ním srovná účet a zjistí, co je ten chlápek ve skutečnosti zač!
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Smrt na stavbě
Nozomi Okazaki, hospodský, Natsuko
Tým 2
„Jsme tu teprve první den a tohle je podle mě dost informací. Pořád si myslím, že jste odvedly dobrou práci,“ usmála se a její tmavě zelené oči přejely k Hanako. „Paralizuje i parazituje,“ zatvářila se mateřsky, aby si dívka nepřipadala tak špatně kvůli svému přeřeknutí.
Nevěděla, jak dívky, ale Nozomi Rena zaregistrovala. S povzdychem se na něj obrátila. „Žádný člověk by si neměl být stoprocentně jistý svou pra…,“ začala, jenže stydlivá rudovláska šíleně zaječela a začala se kácet k zemi. Jouninka vyvalila oči, snažíc se kunoichi chytit, protože padala přímo na ni, a nakonec skončily na zemi obě.
„Uh,“ hekla žena, civíc do stropu.
Kaito Sarutobi
Tým 1
Les - Vesnice
Vesnice se rychle přibližovala a byla již na dohled, ale obě dívky stále mlčeli. Kaito usoudil, že bude muset iniciativu vzít na svá bedra. O Midori a jejím asociálním přístupu již věděl a Kasumi vypadala, že trpí podobnou obsesí, jen zcela opačného druhu.
'To je tým. Jedna mlčí ze strachu z a druhá kvůli pocitu, že je něco extra a že jí lidi nerozumí. Jak můžou udělat tým z takových introvertů?'
Postěžoval si v duchu a ušklíbl se.
"Yosh! Uděláme to takhle. Vyhledáme místo na střeše v nejrušnější části vesnice, upoutáme pozornost a já k nim promluvím. Na upoutání pozornosti bude stačit výbušný lístek, hozený na oblohu, to by si měla vzít na starost jedna z vás a já k nim poté promluvím a přesvědčím je o tom, že jim Ryuusei jen popletl hlavy a že by se měli podívat sami do lesa, aby se o tom přesvědčily. Až se tam vydají, musíme zajistit, aby se nikomu z nich nic nestalo. Nejsou to naši nepřátelé, ale spojenci, kterým Ryuusei popletl hlavy. Potřebujeme je na straně Konohy."
Z jeho slov čišelo sebevědomí člověka, který si je jistý tím co dělá a mrkl na Kasumi.
"Potom najdeme Homuru, kterej bude s tím týpkem hotovej."
Pravil s jistotou, aby těm dvěma dal jasně najevo, že je jejich jounin na sto procent v pořádku. Když domluvil, oběvili se před nimi první budovy a Kaito s pomocí Sudu vyskočil dvěma rychlými tempy na nízkoi střechu budovy a pokračoval po nich dál, až k ulici, kde sídlili kováři. To bylo přesně to místo, kde by mohl hovořit k davům. Pokud by zapůsobil na kováře, kteří se díky své povaze pyšnili svou tvrdohlavostí, celá vesnice by je následovala. Důležoté bylo, zvolit správná slova.
"Teď, upoutejte pozornost."
Kývl na dívky a zformoval si svou řeč, kterou si promýšlele cestou.
Když byla pozornost upoutána, postavail se na okraj střechy, aby ho bylo dobre vidět a začal mluvit silným a sebevědomým hlasem.
"Lidé Urakawy, věnujte mi pozornost. Jmenuji se Sarutobi Kaito a jsem ten mladík, kterého vytáhli rybáři z vody poté, co vybuchl váš most a shinobi z Konohy."
Podle Takovy představy měli prostí lidé právo vědět, kdo k nim mluví, ještě před tím, než si vyslechnou, jaké poselství jim přišel sdělit.
"Se svým týmem jsme doprovázeli Naokiho-san z Konohy sem, do Urakawi, ale při návratu jsme byli svědky toho, jak Ryuuseiovi muži pobíjejí shinobi z Konohy. Bez sebemensího zaváhání se pokusili pobít i nás, protože jme toho moc viděli. Podemnou odpálili most a díky tomu si mysleli, že jsem mrtev."
To byla druhá část. Zapůsobit na ně krátkým příběhem, kde obviní Ryuuseie a kde poukáže na zničení jejich důležitého spojení se světem.
"Chápu, že nemáte důvod mojim slovům věřit, ale věřím, že máte právo si udělat oprázel sami. Proto vás vyzívám, pojďte se podívat do lesa, abyste se přesvědčili sami, jestli vám Ryuusei říkal pravdu."
Na to Kaito seskočil ze střechy mezi lidi, aby dal najevo, že není o nic lepší než oni.
Geiji Ato
Tým 4
Jižní cvičiště
Výzva jejich sensei, aby na ni začali útočit, ho nijak nepřekvapila. Bylo logické, že potřebuje znát jejich schopnosti, než se pustí do samotného tréninku, či než se dokonce vydají na nějakou misi. Sám byl dokonce víc než zvědavý, co vlastně jeho noví kolegové dokážou. Představa, že bude muset spolupracovat s dvěma Uchihy zněla sice dost otravně, ale sám musel uznat, že při misích, a především během bojů, se jejich schopnosti budou hodit. Zvláště pak, pokud je jeden z nich medik. A ten druhý, pomyslel si, zatímco k němu nenápadně stočil pohled, bude určitě schopný bojovník. Nejspíš lepší, než on sám.
Nic z toho samozřejmě neřekl nahlas. Na chvíli se zatvářil, jako že ho výzva jejich sensei překvapila, a tento výraz po chvíli vyměnil za odhodlaný úsměv.
"Okej sensei, to zní zábavně!" okomentoval to se zájmem a sáhl do kapsy pro kunai. Mezitím se dala do pohybu Saeki, která se přisunula o něco blíž k nim a vypadala, že už plánuje útok. To mu dalo čas popřemýšlet, co by měl udělat, protože na rozdíl od té holky žádný plán neměl. Nechtěl to ale dát najevo a už vůbec nechtěl zůstat pozadu. Zaujal bojový postoj a tvářil se přitom soustředěně a zaujatě, takže to i vypadalo, jako že ví, co vlastně dělá. Nevěděl. Koutkem oka ale zaregistroval, že Saeki něco udělala, zřejmě po sensei něco hodila, čehož samozřejmě hned využil, a s kunaiem, který pořád držel v ruce, se rozběhl směrem k Umeko, aby na ni zaútočil z blízka.
Shin Mizukin
tým 12
cvičiště
"Už jsem si myslel,že na boj snad nedojde."Pomyslel si Shin,když sensei vytvořil klona a sám se pasoval do role nepřítele.Mezitím co Tokune mluvil,naznačil jakési znamení Shinovi rukou schovanou za hlavu.Ať tím Tokune myslel cokoliv,Shin si to vyložil dle svého a vystřelil na senseie jako čertík z krabičky.Ozvalo se zaškrábání oceli o vnitřní stranu pochvy,jak Shin vytasil svojí černě lakovanou katanu a okamžitě začal skládat pečetě."Konoha-ryuu Yanagi!"Zašeptal neustále sledující senseie před ním a zaútočil.Mezitím,co sensei viděl hned několik rukou třímajích katanu,pravý útok byl veden od úrovně pasu směrem nahoru k pravému rameni.
Útok byl veden obouruč,čili o síle schopné rozpárat jak břicho tak hrudník,ale Shin jím hlavně chtěl donutil nepřítele ustoupit,aby tím Tokune za ním získal čas navíc.
Kasumi Hyuuga
(Tým 1)
v lese
Z jeho odpovědi si nebyla jistá, jestli ji vůbec pochopil, ale neměla čas se tím zaobírat. Jen pomalu přemýšlela, jestli má vůbec smysl pro nějakou pomoc jít, jestli by se s tím nevypořádali lépe sami. Netušila v jaké je jejich sensei situaci a tak trpěla pocitem, že ať je to sebehorší, jestli jdou za lidmi, co jim ani nechtějí pomoct, dělají jen obrovskou hloupost.
Když jí mladík trochu osvětlil situaci, začala hned přemýšlet, co by je tak mohlo do toho lesa dostat.
"Fajn, tak teda na to půjdeme jednoduchým způsobem, řekneme jim, že by do toho lesa z nějakého důvodu rozhodně neměli chodit, to je ten nejsnazší trik, jak se tam budou chtít podívat." Dál už jen přemýšlela nad důvodem, pochopitelně jim nemohli říct, že je tam zuřivý medvěd, pak tam vážně nikdo nepůjde, ale potřebovali v nich navodit pocit, že se tam ukrývá něco, co rozhodně potřebují vidět. Jednoduchý selský rozum, pokud jsou to takoví pitomci přesvědčení, že oni jsou ti špatní, jen ať si myslí, že tam před nimi něco skrývají.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Torashi Hanako
Tým 2
vesnice Izumizaki -> márnice
Nečekaný příchod posledního člena týmu konečně probudil Hanako zpět k plnému vědomí, které se kymácelo na hranici nevědomí a bezvědomí. Její už tak velké oči se ještě zvětšily, když je dokořán rozevřela a s vytřeštěným pohledem před sebe se jen velmi, velmi pomalu otočila k Renovi čelem. Pohled do jeho usměvavého obličeje, jako by na ně právě narazil někde na ulici a bezstarostného zapředení rozhovoru, přímělo naprosto zděšenou Hanako k hlubokému nádechu.
"KYAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!" rozezněl se přes celou márnici hlasitý, vyděšený výkřik.
Vzápětí se rudovláska povážlivě zakymácela a odporoučela se v mdlobách rovnou k zemi.
Bestie z Kasugawy
Kumaru seděl na matraci a žvýkal svojí oblíbenou solenou flákotu, když v tom před ním seděl Takuya. Vůbec si ho nevšiml, jak byl zabraný do jídla.
Mladík velikýma očima hypnotizoval jeho večeři a evidentně si chtěl dát taky.
Kumaru zabručel. Měl nutkání poslat kluka do kouta místnosti, ale nakonec sáhl po kunaii a třetinu zbývajícího masa odřízl a podal mu ji.
"Hmmm...kdyby ti to zachutnalo, tak to nežer moc často. Občas si to dávám když jsem línej vařit, ale fakt to příště aspoň opeč."
Poučil Takuyu a dodal "Po jídle se umej a mazej spát. To je rozkaz, potřebujeme nabrat sílu."
Když se mladík najedl a zmizel v koupelně, zadíval se ninja na Onigiri.
"Hmmm...Onigiri. Mám určitou teorii o totožnosti Bestie, ale také to může být slepá ulička. Potřebuji, aby jsi ohlídala toho našeho troubu a spolu jste se podívali po té holce. Nechám ti plyšáka jako pomoc, kdyby jsi chtěla."
Plyšákem samozřejmě myslel malého starého méďu Utariho.
Saeki Uchiha
Tým 4
Cvičiště
Po svém představení už neutrousila ani slovo a jen si ty dva přeměřovala pohledem. Najednou začínala být ráda za všechen ten čas, který strávila studiem lékařských svitků. Aspoň tu všichni hned tak neumřou. Nevkládala do nich ani do jednoho příliš velké naděje. Nevěděla sice, jaký druh umění nebo boje provozuje Geiji, ale za to u Yasua úplně přesně věděla, jaký bojový styl má očekávat. Sama v něm byla cvičená. Třeba jí to k něčemu bude.
Střelila pohledem po sensei a okamžitě zaregistrovala její změnu postoje. Zareagovala na ni téměř instinktivně. Stála trochu dál od skupinky, takže se jedním přískokem přesunula za druhého Uchihu, na střední vzdálenost od sensei a v podřepu se rychle rozhlédla, aby si vytvořila mentální mapu okolí. Jako další krok by ideálně potřebovala vodu, ale v okmažité blízkosti žádná nebyla. Možná se se někde v dálce vlevo mezi stromy třpytil potůček, ale nesázela by na to. Nu což, bude si muset pomoci jinak. Třeba ji ti dva trotlové překvapí a nebude ji potřebovat. Měla i jiné způsoby, jak získat to, co potřebuje. Jenže k jednomu z nich by nejspíš potřebovala i Yasua, jenže mu moc nevěřila, že by jí "omylem" nepodpálil oblečení.
Prozatím potřebovala zjistit, proti čemu vlastně stojí. Nebyla takový blázen, aby po sensei vyběhla okamžitě hlava nehlava. Tohle mileráda přenechala klukům. Prozatím však směrem k jejím nohám hodila dva kunaie, které k sobě měli přivázané výbušné lístky.
Suzume Tachibana
Sensei týmu 5
Jezero za Konohou
„Přesně tak!“ ukázala Naoko Suzume vztyčený palec jako důkaz toho, že občas ze sebe toho šaška člověk opravdu udělat musí.
Nad dalším dotazem si povzdychla. „Jasně, že je to součást tréninku. Kolikrát ti to mám ještě opakovat? Trénink se skládá ze tří důležitých částí,“ oznámila a začala počítat na prstech, „cvičení, jídla a odpočinku.“
Nikdo další nic proti neměl, takže žena ukázala směrem, kterým se nacházela její oblíbená restaurace. „Cílem je Yakiniku Q! Třidvajednastárt!“ vyhrkla a rozehnala se zpátky k vesnici, až se za ní zvedl oblak kouře.
Onigiri Ueda
Tým 11
Policejní stanice
„Říkala jsem, že by tu mohla být,“ zaúpěla dívka. Alespoň sem chlapce dostala.
Následovala Kumara a přikyvovala. Došli až k hezkému domečku, který měl vlastní zahradu. Onigiri mžourala v ranním šeru, aby dokázala rozeznat, jak asi seržantova zahrada vypadá a usmála se, když si uvědomila, jak je hezká.
V pokoji sundala batoh a překvapeně se ohlédla na senseie, který vytáhl syrové maso a začal se s ním cpát. To se samozřejmě ohromně líbilo Takuyovi, který začal muže hypnotizovat.
‚Budu se muset Haki-san zeptat na nějaké bylinky proti parazitům,‘ povzdychla si skepticky a vytáhla krátké shitagi.
V rámci asi dvou minut se vysprchovala a usedla na svoji postel, kde si rozbalila své bento a začala z něj ujídat. Ona radši jídlo tepelně upravené, pokud nešlo o sushi.
Kaito Sarutobi
Tým 1
Cesta do mésta
Narozdíl od jeho kolegiň, byl on celkem čilý a nevypadal, jako kdyby bojoval nijak dlouho. Jeho styl boje sice nebyl tolik efektivní a nejspíš i postrádal onen pověstný "cool efekt", ale na druhou stranu mohl bojovat tak dlouho, dokud mu zbývali kunaie a shurikeny a to byla celkem výhoda. Kaito si toho byl vědom a proto se rozhodl, že nebude jízlivost oplácet jízlivostí a raději se bude věnovat zefektivnění jejich činů.
"Pochybuju, že by nám pomohli, i kdybychom vypadali upraveně. Netuším, kolik máš informací, ale pokud si potkala tu rudovlasou Inuzuku, nějaké informace ti mohla předat."
Pravil tónem, který naznačoval, že tady velí on.
"Věc se má tak, že tady nejsme nijak populární a proto musíme lidi přesvědčit o tom, že oni sami se do toho lesa chtějí podívat, nehledě na to, kdo se jim snaží radit. Ryuusei je všechny přesvědčil o své pravdě, proto musíme zařídit, aby se přesvědčili oni sami a aby si udělali vlastní obrázek o situaci."
Jako vždy z Kaita vyzařovalo sebevědomí, které nešlo nijak uhasit a tempo, kterým se hnal lesem nebylo zrovna pomalé. Na druhou stranu, byli skoro na místě.
Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Sugoi~!“ zazněl márnicí hlas, který trojice dobře znala. Když se otočily, stál přímo za nimi Ren a usmíval se jako sluničko, tak jako vždy. Kdy nebo odkud se tu vzal bylo nejasné. Sledoval snad ty dvě?
„Zjistili jste toho vážně hodně, Hanako-san, Akane-san~“ stáhl si slamák z hlavy a nechal si ho pověšený za šňůrku na zádech, načež se na obě dívky znovu upřímně usmál.
„Co myslíte, Nozomi-sensei?“ přidal se hnědovlásek k trojici stojící u mrtvoly a zahleděl se zesnulému do tváře.
„Jsou si ninjové svou prací vždy absolutně jistí...?“ položil jounince zvláštní dotaz.
Takuya Riko
Tým 11
Policejní stanice > Dům seržanta Mokiho
„KDE JE!? KDE JE TEN ŠMEJD!?“ vtrhl Takuya do policejní stanice a začal se ihned divoce rozhlížet všude okolo! Po boji a policistech v nesnázích ale nebylo ani stopy.
„Oi Oni-chan! Dyťs řikala že tu Bestie určitě bude!“ obrátil se černovlásek okamžitě napůl dotčeně a napůl rozzlobeně na Onigiri, jako by za to mohla ona, že tu jejich pachatel, kterému si Takuya umanul nakopat zadek, nebyl. Vždyť to měla být tutovka!
Jenže Bestie nikde a Takuya tak byla opět na začátku.
Když se vrátili za Kumarem s Mokim, tvářil se mladý ninja jako ztělesnění zklamání a naštvanosti.
Tým z Konohy se poté spolu se seržantem vydal k Mokiho domu, kde je ten hodlal ochotně ubytovat.
Takuyův výraz se celou cestu ani trošku nezměnil a ani to zabručení z něho ani jednou nevyšlo. Prostě trucoval.
Až když procházeli zahradou černovláskovi rysy konečně povolily a on se začal rozhlížet kolem sebe. Mokiho domov vypadal vážně krásně.
Seržant je pustil dovnitř a nasměroval do pokoje pro hosty. Zmínka o koupelně Takuyu nijak nezaujala, za to o jídle ano.
Když si Kumaru sedl doprostředka místnosti a vytáhl z batůžku flák syrového masa, které začal žvýkat, Takuyův pohled byl rázem jen jeho.
To jak do sebe Kumaru cpal to syrové maso bylo tak... mužné! Tohle byla určitě ta pravá strava pro pořádné chlapy a legendární shinobi!
Netrvalo ani okamžik a rázem seděl Takuya na matraci naproti Kumarovi, v tureckém sedu, s rukama složenýma v klíně, třpytícím pohled zabodnutým do masa a slinou v koutku pootevřených úst.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Bestie z Kasugawy
Ze zamyšlení ho vytrhly hlasité kroky. Vousatý ninja se otočil v momentě, kdy se dveře otevřely a do místnosti vtrhli Takuya s Onigiri.
"Hmmm...dobrá. Můžeme vyrazit." Řekl stroze a zvedl se ze židle.
Nepotřeboval se ptát, jestli přišli na něco nového.
Seržant kývl a vyvedl skupinu ze stanice. Kumaru začal po cestě vysvětlovat jejich další postup.
"Hmmm...máme asi zhruba pět hodin na jídlo a spánek. Potřebuju si něco ověřit a ještě jsem se nerozhodl jak to udělám. Ráno moudřejší...rána, v tomhle případě.
Útoku bestie se obávat nemusíme, vždy prý útočí jen v noci, kdy se může snadno ukrýt."
A medvěd se prostě potřeboval trochu prospat.
Seržant je vedl ulicemi města, dokud výškové budovy nezačaly řídnout a neocitli se na předměstí u velkého dvoupatrového rodinného domu s oplocenou zahradou.
"Tak, tohle je můj domov." Prohlásil seržant s úsměvem, vytáhl svazek klíčů a pustil brankou ninji do zahrady.
Sice byla ještě tma, ale zahrada ninjovi i tak přišla velice krásná a jako skvělé místo k odpočinku.
Cestu k domu lemovaly ovocné stromy, trávník byl hezky zastřižený a někde dokonce slyšel fontánku.
Seržant otevřel dveře domu, zul si boty a všichni společně vešli do prostorné předsíně.
"Prosím." Vyzval je seržant a poslal je k posuvným dveřím na konci předsíně.
"Za dveřmi vpravo jsou schody nahoru. Hned první dveře na které narazíte jsou pokoj pro hosty. K místnosti je připojená i koupelna.
Vzbudím mou paní, aby vám udělala něco k jídlu, já se musím vrátit do práce..."
Kumaru ho zdviženou rukou zadržel. "Hmmm...to nebude nutné Moki-san. Máme svoje. Jen upozorněte paní, že tu jsme, ať nedojde k nějakému nedorozumění." Řekl a vydal se po schodech vzhůru. Kolik schodů už dneska vyšel?
Pokoj pro hosty byl slušně zařízen, ale v rozích stály jen dvě postele. Naštěstí Kumaru našel pod jednou z nich matraci navíc.
"Hmm...ještě že tak." Bručel si pro sebe.
"Hmmm...tak jo, rychle něco snězte a vyspěte se co to půjde. Čeká nás krušný den a ještě krušnější noc.
Ninja hodil matraci doprostřed místnosti, sedl si na ni, z batůžku vytáhl slušnou flákotu masa a začal ji žvýkat.
Onigiri Ueda
Tým 11
Náměstí s fontánou > Policejní stanice
Nečekala, že její nápad zabere tak, jako zabral. Takuya najednou obrátil o sto osmdesát stupňů jak myšlenkově, tak směrově, čapnul dívku za ruku a jako už tolikrát ji proměnil ve zmítající se šňůrku vlající za malým černovlasým tajfunem.
„Pohočkéééj!“ hýkala. „Stanice je támhlé!“
Na policejní stanici dorazili asi o deset minut později. Teprve tam našla Onigiri zase pevnou půdu pod nohama a oddychla si. Nezapomněla si ani způsobně oprášit šaty, načež se rozešla po schodech, dokud se nezastavila na recepci.
Umeko Okazaki
Sensei 4
Jižní cvičiště
Všichni tři se znovu spořádaně představili.
„Týmový medik?“ zamrkala překvapeně. „To se bude dost hodit!“ zazubila se na Saeki, načež se postavila do bojového postoje a bojovně se zamračila. „Možná se to bude hodit už teď!“ dodala.
„Teď si vás ozkouším, ať to nezdržuju. Yasuo-kun by mě usmažil pohledem. Pojďte na mě všichni tři. Vaším úkolem je mě dostat na lopatky. Když se vám to podaří do dvou hodin odpoledne, zvu vás na oběd. Když ne, platíte oběd vy nám všem.“
Torashi Hanako
Tým 2
vesnice Izumizaki -> márnice
Rudovláska zakývala pomalu hlavou na znamení, že rozumí, ačkoliv jen ztěží vnímala, na co vlastně přikyvuje. Alespoň, že mluvila s Nozomi-sensei Akane, takže nepanovalo trapné ticho, které by dalo další prostor pro Hanačiny katastrofické scénáře, jež by se jí promítaly v hlavě.
"Láká své oběti pomocí genjutsu do ústraní a parazituje tam..." hlesla sešle. Vzápětí jí v hlavě bliklo světélko, když si uvědomila svůj přeřek.
"Paralizuje je tam- Tedy paralizuje je tím - totiž tedy... Uhm," utnula své blábolení a zrudla.
Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jezero za Konohou
Dnešek nebyl zase tak špatný. Akihiro sice byl stále toho názoru, že by měl i lepší věci na práci, protože toho měl ještě hodně před sebou a čím více to odkládal, tím více se to kupilo. Někdy bylo ale fajn se vyloženě věnovat jen tréninku a očividně si třeba přitom i trochu zablbnout. Jak však mohl mít takový myšlenky, když věděl, že každá drobnost, která ho odváděla od toho podstatného, přináší další a další komplikace. Měl by se trestat za každou chvíli, kterou takhle hloupě promrhal... Ale i tak... i tak neustále měl pocit, že je to správné. Však smířit se s tím, to už bylo zase něco jiného...
"Ach..." Skoro neslyšně si plavovlásek povzdychl.
"Nějaké jídlo by se hodilo" Pokrčil rameny směrem k Suzume a ještě stále se všem vyhýbal pohledem. Najíst se stejně musel a jak jeho matka vždycky říkala "i chvíle posezení u jídla může prolomit ledy". Ne, že by na tom zase tolik záleželo, ale alespoň jí tím udělá radost, když se zase bude mervomocí vyptávat.
Takuya Riko
Tým 11
Náměstí s fontánou
„Hmmm...“ drbal se na bradě zamyšleně Takuya, jak Onigiri poslouchal. To co mu dívka říkala na něj byla moc velká filozofie, ale uvnitř tak nějak cítil, že měla asi pravdu, i když mu maminka od mala říkala, že krást se nemá. Přeci jen, ani oni nebyli nejbohatší a stejně Takuyův taťka nikdy nic neukradl.
Takuyův zamyšlený výraz se tak postupně změnil ve výraz někoho, kdo se zamotal do vlastních myšlenek.
Až Onigiřino zvolání ho probralo.
„Huh?“ zamrkal zmateně, než mu význam dívčiných slov zcela došel, „n-no jo! Esli tam na ně ten týpek naběhne tak budou v průs**u! A Kuma-jiji taky!“ vykulil oči.
„Dem je zachránit Oni-chan!“ popadl černovlásek Onigiri za ruku, ze které se vzápětí stal opět dráček na lanku, a vyrazil k policejní stanici první ulicí, která se namanula, aniž by si byl vlastně jistý, jestli neběží náhodou na druhou stranu.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Hyuuga Kasumi
(Tým 1)
v lese
"Ne, dáš mi tipy?" Zareagovala na to co řekl, napůl jízlivě a napůl úplně vážně, když už byli na cestě. Opravdu neměla plán, vymýšlela tyhle věci až za pochodu a momentálně byla tím klukem dost šokovaná. Jejich nedůvěra byla vzájemná. Ale jak se zdálo, Midori mu věřila, jenže ta by taky věřila kde komu.
Zkontrolovala druhou Hyuugu pohledem, zdála se že má taky pomalu dost. Za tu dobu co spolu strávili, byla pro ni Midori trochu jako mladší sestra. Tedy velmi těžce šikanovaná a nevlastní mladší sestra, ale přece jen na ni podvědomě dávala pozor.
Takhle unavené jí to ohledně plánů zrovna moc nemyslelo, to ale nehodlala nahlas přiznat.
"Takže až se tam dostaneme, nevypadáme dost hrozně na to, aby nás poslechli, že se něco děje a pomohli nám?" Prohodila směrem k ostatním, jestli čeká moc, když si myslí, že bude stačit co jim řekne.
Yasuo Uchiha
(Tým 4)
cvičiště
Otráveně se narovnal, že teda asi žádný boj zatím nebude, když přišli tihle dva a ani se nesnažil tvářit, že ho to představení zajímá, přerušili mu číst, která ho opravdu zajímala, trénink - tedy první z kroků k tomu, co si přál.
Nejprve ta holka pronesla, že je medik, což ho uklidnilo, bude mít spíše podpůrnou roli v týmu, takže aspoň tady si možná bude moci ulevit od věčného soutěžení, jakmile ale z druhého z jeho kolegů vypadlo, že je umělec, začínal mít obavu, že tohle nebude nikdy použitelná skupina. Nechal si sice raději jakékoli poznatky pro sebe, aby nedělal unáhlené závěry, ale vůbec se mu to nezdálo. Sensei nepůsobí důvěryhodně, Saeki s ním od pohledu nebude vycházet a ten poslední prostě působil jako cvok. Co víc dodat, kdyby měl říct, co má za problém, ideálně by chtěl vyměnit celý tým.
Jestli ho něco zaujalo, tak zmínka o Mlžné, ale pro zatím nedal nic najevo. Doufal, že tuhle úvodní řeč ukončí brzo a přesunou se k nějakému tréninku schopostí. Pořád nějak nemohl uvěřit, že ta holka co je dostala na starost, by byla opravdu silná, i když si uvědomoval, že zdání klame a pro nic za nic tu s nimi asi nebude.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Onigiri Ueda
Tým 11
Náměstí s fontánou
Onigiri se roztržitě podrbala za hlavou. „Ne úplně zlí. Nikdo není černobílý,“ odvětila a zahleděla se stranou. Jak by mu to jen vysvětlila?
„Třeba jen udělali něco špatného. Co když třeba… Jen si představ… Pan někdo, který dřív pomáhal chudým, ale přišel o práci, potřeboval peníze, ale neměl jinou možnost, než je ukrást. Tak je ukradl, aby… Aby se třeba najedl, protože měl hlad. Udělal špatnou věc, i když byl hodný. To přeci neznamená, že je zlý, ne?“
Dívka se zahleděla k východu a kousla se do rtu. Potřebovala Takuyu dostat zpátky na stanici, ale netušila, jak. Pořád chtěl jít jen po bestii!
Zarazila se, až jí málem nad hlavou zablikala žárovička. „T-takuyo! Co když jsou nejvíc v nebezpečí policisti? Zabil čtyři z nich! Musíme se vrátit!“ vyhrkla.
Miki Hakumei, tým 5
Byl velice rád, že i sensei to brala z humorem. I když musel přiznat, že čekal nějakou tu zákeřnost. Naštěstí nepřišla.
Z posledního kůlu seskočil na pevnou zem. Konečně! Už se nemusel trmácet přes dřevěné kůly, pod kterými na něj číhala studená voda. Sice už byl mokrej, ale přeci nemusel být více. Nahodil ten svůj přátelský úsměv a poslouchal Suzume. Byl velice polichocen. Aspoň nemusel Aki ani Naoko kvůli němu jít někam, kde by se nejspíš oba unudili k smrti.
"Ale jděte, sensei." s mírným ruměncem se podrbal rukou na zátylku. Klidně nějakou další chválu by snesl, ale musel se mírnit. Když padla věta o jídle, ožil. Vůbec mu v tu chvíli nevadilo mokré oblečení, umírající nohy ani ruce, ale vidina čehokoli sladkého...tohle bylo pro něj.
"No, jako bránit se nebudu, když budou mít na výběr něco sladkého." prohodil tak ledabyle do vzduchu. Mohli by si jako tým v klud popovídat, i když Naoko nevyzněla, že by ji tohle zajímalo.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tokune Wakamuro
Tím 12
Cvičisko
Keď dorozprával Shin slova sa ujal sensei. Ako sa dalo očakávať, toto bolo súčasťou nášho tréningu. Odrazu sa tam zjavil jeho klon a on nám povedal situáciu. Potom sa to už začalo. Keď sensei v roli útočníka dopovedal, kapitulačne som si položil ruky za hlavu.
,,Nechceme žiadne problémy, prosím nechajte nás prejsť," začal som a za hlavou som prstami niečo naznačil Shinovi, ,,Nechceme s vami bojovať a určite ani vy s nami. Svoje peniaze si nechajte a nechajte nás prejsť, prosím."
Ruky som stále držal za hlavou a oči nespúšťal z Danna-senseia/útočníka.
Danno Yamanaka
Tým 12
Cvičitě
Překvapili ho. Sice se nedostali k tomu, k čemu chtěl, ale to bylo pravděpodobně špatně položenou otázkou. Jejich taktika by klidně mohla vyjít.
"Výborně. Je fantastické, že myslíte i na záložní plány a několik kroků dopředu. To se opravdu hodí. Není nic horšího, než shinobi, který jde bezhlavě, bez strategie a hlavně bez únikového plánu. Mít zadní vrátka není zbabělost. Je to jen zdravý rozum a pud sebezáchovy," začal, protože si myslel, že slova chvály by mohla jeho studenty namotivovat.
"Tedy, pokud to není na úkor vašich kolegů. Zadní vrátka v podobě živého štítu, který si uděláte z parťáka není dobrý únikový plán. Ale to už závisí na vaší morálce."
"Popojedem. Shine, zmínil jsi, že jsem vám neřekl situaci. To bylo schválně. Přijde to totiž teď."
Danno poskládal pečeť a vytvořil klasický bunshin, který přešel k těm dvěma.
"Situace je následující. Jste na cestě. Máte za úkol chránit civilistu. To jest ten klon. Já tady stojím na cestě, přímo proti vám. Berte to jako divadelní představení, ale zároveň jako misi," usmál se naposledy, než zaujal roli.
"Mám pro vás nabídku, lístci. Nechte mi tady toho chlápka a můžete svobodně odejít, ještě dostanete zaplaceno. Co vy na to?" usmál se sice znovu, ale tentokrát jinak. V jeho úsměvu se zrcadlilo sebevědomí, postupně přecházející do arogance. Stál stále na jednom místě. Neozbrojen, bez dalších pohybů. Díval se na svůj vlastní klon.
Bestie z Kasugawy
Zeptal se seržant Moki a usrkl si kávy. Kumarův hrnek už byl opět prázdný. Vlastně už po třetí. V konvici v kuchyňce už žádná další nezbyla, takže měli se seržantem smůlu.
"Hmmm...těžko říct. Takuyovi obvykle trvá, než vychladne a k Onigiri jsem se nechoval zrovna citlivě." Odpověděl shinobi a podepřel si se zívnutím hlavu.
"Hmmm...máte tu taky někdy klid?" Zeptal se, aby řeč nestála.
Seržant se zatvářil trochu zachmuřeně, odložil hrnek a s rukama založenýma za zády se přesunul k oknu, kde se zahleděl na policejní pozemky a noční Kasugawu. Odraz v okně dělal muže mnohem starším a sešlejším, než doopravdy byl.
"Sloužím u policie tady v Kasugawě už více než dvacet let. Většinu toho času to byla standardní policejní práce jako krádeže, pašování zboží nebo korupce. Právě korupce byla to, co nás tu zasáhlo a zostudilo asi nejvíce.
Zhruba před deseti lety se ukázalo, že náš kapitán, tehdá kapitán Murakami, je zkorumpovaný ničema. Kryl různé nelegální aktivity a jeho manželka prý osnovala vraždu starosty. Ueda-san už s námi nějakou dobu byl a byl to právě on, kdo celou zkaženost policejního vedení odhalil."
Seržant se odvrátil od okna a zahleděl se do země.
"To...co se stalo potom...to si nezasloužili. Kapitán Murakami byl odsouzen a uvězněn mezi vězni které tam on sám dostal. Pochopitelně dlouho nevydržel. Když se to dozvěděla paní Murakami...spáchala sebevraždu a z jejich syna byl rázem sirotek. Skandál se zvrhl v tragédii."
Vousatého ninju překvapilo jak se seržant rozpovídal. Zřejmě to v sobě dusil už hodně dlouho. Vyprávění v něm probudilo zájem nebo ta káva už konečně začala fungovat.
"Hmmm...To už jste byl seržant?"
"Ne, tehdá byla prvním seržantem paní Murakami a druhým Ueda-san."
Ninjovi se začaly honit hlavou různé, ničím nepodložené teorie, které si žádaly zodpovědět.
"Hmmm...zmiňoval jste se o jejich synovi. Předpokládám, že skončil v děcáku? Pamatujete si, kolik mu tehdy bylo?"
Musel vědět víc, byla slušná šance, že syn bývalého kapitána je dnešní Bestií.
Seržant si zase přisedl a se zamračeným výrazem pátral v paměti.
"Malej kluk...osm? Rozhodně ne více, než deset let."
To znamenalo, že by mu dnes bylo asi osmnáct, ne více než dvacet. Deset let byla dost dlouhá doba na vytrénovaní elitního zabijáka.
Kumaru se podrbal na vousaté bradě. Pokud se má vydat touto cestou, bude se muset rozhodnout, jestli po ní půjde sám, nebo využije Onigiri. Takuyu samotného moc využít nemohl a jen by si zadělal na další problémy. Museli zjistit, zda tahle teorie vede k Bestii a čas měli jen do další noci a to ještě nespali, ani nejedli. Potřeboval své studenty rychle zpátky.
Midori Hyuuga
tým 1
Les->cesta k vesnici
Ve chvíli, kdy jí mladík položil ruku na rameno sebou cukla a couvla dozadu.
"Není zač." zamrmlala potichu hlasem, ve kterém byl zvláštní podtón, který by snad nedokázala vysvětlit ani ona sama. Dál se k tomu nevyjadřovala. Zřejmě usoudila, že na to budou mít čas až všechen ten shon skončí, najdou senseie a odpočinou si. Nikam dál ve svých myšlenkách nezabíhala, nemělo to v tu chvíli cenu a chmurné myšlenky jen podkopávají zbývající energii. Vyhrabala se tedy zpět do vzpřímeného postavení a odvrátila pohled od Kaitova doplňování zásob zbraní. Sama jich již moc neměla, ale usoudila, že v tu chvíli je nějaké sbírání ztráta času a rozpohybovala se směrem ke Kasumi snad ještě předtím, než ten 'rozkaz' vůbec zazněl. Když se přešlo do běhu, zatla zuby a držela krok. Byla ráda, že adresována byla pouze Kasumi, jelikož vše, na co se soustředila bylo udržení tempa a rozhlížení se po okolí. Kdyby se chtělo, aby něco vymyslela, musela by dlouho přemýšlet a i tak by to zřejmě nebyl nejlepší nápad. Poslouchala je tedy, ale oči skenovaly prostor okolo cesty.
Naoko
Tým 5
Cvičiště na kůlech
Dívka se přestala smát až ve chvíli, kdy se její klon rozplynul v obláčku kouře a ona tak byla donucena kontrolovat svůj pád. Proto se ve vzduchu pretočila a dopadla na vodní hladinu do pokleku, až se kolem roztříkla sprška vodní drti. Poté se jen zvedla a již tiše došla ke svým společníkům po vodě.
"Někdy ze sebe musíš udělat hlupáka, abys vyhrál."
Odpověděla Akihirovi milým a stále pobaveným hláskem, který ale rychle chladl, protože si dívka uvědomila, že se jí to vymklo kontrole a opět si připomenula blížící se svatbu a pohled na zakrvácené tanto. Tohle byli nejspíše ty nejšťastnější dny, které v životě zažila a nejspíše, které i zažije, protože i když byl dnes sluný den, minulost i budoucnost byla zatažena do černých mračen ze kterého bude pršet jen krev a bylo nanejvíš pravděpodobné, že to bude, mimo jiné, i její krev. Ale nakonec teď bylo teď a potom bude potom.
"To je taky v rámci tréningu?"
Naoko svou otázku přednesla, jako kdyby se jí nikam moc chodit nechtělo. Neměla ráda jiné podinky, než Pochoutkový rák a tam také chodila jen zřídla. Navíc jen tehdy, když si potřebovala s někým promluvit a tamnější majitel byl k tomu ideální. I když k němu nikdy nebyla přímo otevřená a mluvila hlavně v hádankách, vždy dokázal Naoko uklidnit a poradit ji.
Geiji Ato
Tým 4
Jižní cvičiště
Zkoumavým pohledem probodával všechny přítomné a přišlo mu, že celá tato situace je trochu trapná. V mysli si ji celou zrekapituloval: je členem týmu, jehož dva členové jsou namyšlení Uchihové, z nichž jeden nejspíš bude trpět přehnaným egocentrismem a ta druhá si bude hrát na tajemnou a stydlivou slepici. A jejich sensei vypadala, jako by sotva vyšla z akademie. A on tu teď musel stát, být členem této sebranky a tvářit se jako naprostý pako a sluníčko. A to taky dělal, na všechny se usmíval a vypadal, že je opravdu rád, že tam zrovna stojí a těší se na dobrodružství, která spolu prožijí. Své zklamání a otrávení skryl hluboko za tu přátelskou masku.
"Už jsem se sice trochu představil, ale tak teda ještě jednou. Jsem Geiji Ato. Říkejte mi Geiji. Možná tak nevypadám, ale jsem umělec. Ninja a umělec." šarmantně se zazubil na ostatní a pak pokračoval. "Nic speciálního, co by stálo za zmínku, zatím neumím. Ale to se hodně brzo změní. Co bych tak ještě řekl... Moji rodičové jsou ze Skryté Mlžné, ale já jsem se narodil tady. Za což jsem rád." Roztáhl ústa do přívětivého úsměvu a pohledem opět sjel všechny přítomné.
"Rád vás ostatní poznávám. Jsem si jistej, že spolu budeme skvěle vycházet."
Akane Sugawara
Tým 2
V márnici
Naprosto klidný a vyrovnaný tón hlasu jejich sensei trochu uklidnil i Akane, značně vyvedenou z rovnováhy. Zato v druhé kunoichi se zjevně mísilo vyděšení a čirá hrůza v divokých vírech, stačilo se jen podívat na její nezdravě bledou barvu, kapky potu na tváři a především onen znepokojivě strnulý výraz. Teprve z pozdějšího zkratkovitého hovoru mezi Nozomi-sensei a Hanako vyplynulo, že dívka je v šoku nejen kvůli náhlé návštěvě, která se v márnici ocitla jako blesk z jasného nebe, ale také kvůli skutečnosti, že právě osahávala úplně neznámou mrtvolu bez rukavic. To vskutku nebyla zrovna uklidňující a vábná myšlenka, ačkoliv pro Akane, která byla i v oblasti zdravotnictví i v oblasti ohledávání mrtvol naprostý zelenáč, nebyla zdaleka tak znepokojivá jako pro Hanako a už vůbec by ji samotnou nenapadlo nad něčím podobným uvažovat.
Sensei strnulou kunoichi ostatně uklidnila a na informační okénko druhé červenovlásky reagovala pochvalně. "Je pravdou, že když se to poskládá dohromady, vypadá to, že je to práce nějakého ninji. Ale pořád mám pocit, že jsme nasbíraly spíš směsici nahodilých útržků, kterým chybí ještě hodně částí na to, aby pro nás byly opravdu užitečné." zareagovala Akane na sensei. Měla pořád nepříjemný pocit, že ve své práci sběraček informací nebyly zrovna dvakrát úspěšné.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)