NFFORPG - Konohagakure no Sato

Smrt na stavbě

Natsuko
Tým 2
„Dobře,“ zamrkala, ale nakonec se usmála a vesele se rozeběhla za Renem. „Bude mňaminka!“ poskakovala a tančila.

Hospoda
„To moch, dyž to tady pánům nevadí,“ přikývl po krátkém zamyšlení hostinský. „Heleďte, starosta je takovej dost fér chlap. Ty domy tu dost chřadly, do bytů táhlo, okna špatně těsnily, postavil to ňákej takovej, co pořádný zdivo neviděl ani z dálky. Tak se starosta rozhod domy přestavit. Místní obyvatelé maj teď provizorní bydlo jinde a budou se sem moct nastěhovat, až bude všechno hotový. Jináč by tu mrzli. Eště něco, kopretinko?“

Tokune Wakamuro
Tím 12
Dom Senseia

Počúval som ostatných a odpíjal som z pohára. Potom ale sensei znova prehovoril a ja som prázdny pohár položil na stôl. Po jeho slovách som sa pousmial. Čakal som, že príde niečo také. Bolo toho toľko, čo by som mohol povedať. Obzrel som sa po ostatných, no potom som sa sám postavil.
,,Najhoršie na mne asi je moja neistota a starosť o ostatných, vrátane neprijateľov. Aj keď som na to doplatil a bolo mi povedané, že je to zlé, ja to nepovažujem za zlú stránku a snažím sa ju využiť vo svoj prospech," povedal som kľudným hlasom a potom som sa znova posadil a vzal si koláč.
,,Tieto sú naozaj dobré, sensei," povedal som a odhryzol som si z neho.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jezero za Konohou

Akihiro si poznámek svých týmových kolegů moc nevšímal. Teď se k tomu opravdu nemohl vyjadřovat, ale nějak očekával, že by jim pár věcí mohlo dojít. Alespoň tedy Naoko, pokud její deduktivní schopnosti nepřecenil. V rámci mezí se však dokázali s nově nastolenou situaci vyrovnat, což už to bylo hodno uznání, které však od něj neuslyší. Jak jinak.
Nic v současné chvíli nešlo podle plánu a Suzume taky nevytvářela zrovna moc situací, kdy by ji Akihiro mohl nachytat "na lelkách". Moc dobře věděla, co je její přednostní a jak snadno by se při špatném kroku dala omezit až do takové míry, kdy by i v tomto plavovlásek získal převahu.
Vodní klony po úhybu senseiky se nerozpadli, ale ladně v proudu dopadli na pevnou zem a kompletně se vytvarovali. Jelikož jejich účel však byl jasný, okamžitě se v navzájem překřižujícím běhu rozběhli proti Suzume a v ruce stále připravené kunaie.
Akihiro naopak jen mlčky přešel pronesenou pochvalu, otočil se a vyrazil směrem k ostatním. Času moc neměli. Pokud přestal kontrolovat akci svých klonů bylo jasné, že mají pevně daný příkaz a žádné překvapení už nehrozí. Cílem jejich týmu však nebylo bojovat, ale dostat se na druhou stranu jezera za pomocí kůlů. Plavovlásek však stále sledoval situaci za sebou a pro všechny případy plánoval už další akci. Tentokrát očekával pomoci i od Naoko, popřípadě Mikiho.
"Na co čekáte... už jste měli být o několik pozic dál..." Pronesl trochu nevrle ke svým kolegům, když k nim dorazil.
"Očekával jsem, že pár věcí vám dojde. Pokud sis nevšimla Naoko, Suzume tě chtěla vyprovokovat. Nějakou dobu už tě zná, takže nejspíše přesně věděla, co uděláš. Čas na vysvětlování nebyl z důvodu proti reakce, takže nejlepší volbou bylo něco nepředvídatelného, což bych přemlouváním Mikiho, popřípadě tebe, asi nedosáhl" Shrnul tichým hlasem svou předchozí akci a doufal, že to bude dostačující. Bylo sice jasné, že svým postojem si kladné reakce nezíská, ale o to mu nešlo. Když už mají dělat něco společně, bylo důležité alespoň nějak spolupracovat a bylo v podstatě jedno, jak toho dosáhnou. Tento trénink chtěl mít Akihiro co nejdříve za sebou a senseika dala dost dobře najevo, že bez toho, aby dělali alespoň trochu to, co od nich očekává, se brzkého konce opravdu nedočkají. Hlavně musí vyrazit a ne tu stát jak... no, jak kůl v plotě.
"Nejprve Miki a klon, pak ty Naoko a nakonec já. Furt si ale hlídejte záda a dívejte se pořádně kolem sebe, hlavně pod nohy." Teď už Suzume oba klony určitě už dávno vyřídila. Potřebovali náskok.
Že já se vůbec snažím....

Danno Yamanaka
Sensei týmu 12
Dům Danna Yamanaky

Spokojeně usrkával ze skleničky a jen přikyvoval, kdykoliv nějaký ze studentů domluvil. Bral je všechny v potaz. Jeho oči působily soustředěně, ale ne zase tak, aby to někoho znervózňovalo.
"Výborně. Pochválit se umíte. Jeden by to nečekal, ale spousta lidí s tím má problém. Teď přijde ta zajímavější část."
Vstal, dopil obsah skleničky a znovu si nalil.
"Teď si stoupnete a prohlásíte: Nejhorší na mně je, že..." zlomyslně se na ně ušklíbl. Přiznat své slabiny před cizími lidmi mohlo být ještě obtížnější, než se jen tak vychloubat. Ale bylo to potřeba. Pokud si je jedinec vědom svých slabin, může na nich pracovat. Pokud si jich je vědom tým, může je lépe skrývat.
"Nejhorší na mě je, že si často pustím pusu na špacír. Především v situacích, kdy se to vůbec nehodí."
Byla to pravda. Jeho mnohdy nemístné a kontroverzní poznámky ho občas dostaly do problémů a nejeden člověk mu říkal, že pokud ho nezabije nic jiného, tak tohle pravděpodobně ano.
Znovu se usadil, usrkl a pokynul hlavou, aby další pokračoval. Stejné kolečko, opačná výpověď.

Sugawara Akane
Tým 2
Hospoda v Izumizaki

S prozkoumáním márnice Akane souhlasila. Ne, že by se jí chtělo potulovat mezi mrtvými chladnoucími těly, už jen z té myšlenky jí zamrazilo, ale připadalo jí to jako nejlogičtější postup. V hospodě se beztak už nic nového nedoví, vlastně tu celou dobu páčí z dělníků nepodstatné informace a asi jediná důležitá věc, kterou se za celou dobu dozvěděly, je skutečnost, že z nějakých podivných důvodů nejsou ve vesnici původní obyvatelé.
Až na hospodského. Červenovláska se už už chtěla zvednout k odchodu a pokynout lidem v místnosti na rozloučenou, ale stydlivá Hanako sebrala odvahu a obrátila se na muže s několika otázkami. A tak kunoichi zůstala sedět na lavici a upřeně se zadívala na muže za barovým pultem, čekajíc na případné odpovědi.
Když muž začal mluvit, pootevřely se krapet dveře do hospody.

Bestie z Kasugawy

"Hmmm...váš nápad je dobrý, to uznávám. Ale já nejsem jen váš sensei, ale i velitel na této misi a vy budete poslouchat." Řekl Kumaru klidně a z jeho nečitelné tváře nebylo jasné v jakém rozpoložení jounin vlastně je.
Vousáč došel rychlým krokem k okraji střechy a snažil se odhadnout velikost požáru.
"Hmmm...tohle není nic, co by jounin nezvládl sám. Já od vás potřebuji něco jiného. Bestie se v noci určitě vrátí a vy musíte nabrat síly, aby jste mi mohli krýt záda. Proberte spolu co jste viděli a co o cíli víte a dobře se připravte. Do půl hodiny se vrátím." Dodal a snažil se u toho znít co nejvíce autoritativně.
Pak prostě jen seskočil z okraje budovy.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri sklopila oči k zemi. Kumaru měl pravdu. Akinobu měl právo na to se zlobit. Oni to opravdu podělali.
„Omlouvám se,“ pípla, i když vlastně nic neřekla. Jounin pak rozdal úkoly a dívka přikývla. Jenže to by nebyl Takuya, aby neměl námitky. I když momentálně měl pravdu.
Dívka se odhodlaně zamračila a postavila se vedle kamaráda. „Takuya má pravdu!“ vyhrkla. „Čím víc nás bude, tím rychleji všechno uděláme. Nemůžeme připravovat stlaní, když jsou tu ohroženi lidé!“

Takuya Riko
Tým 11
Město Kasugawa
„Chmpf!“ založil si Takuya se zabručením ruce na prsou. Kumaru měl možná pravdu, ale to nic neměnilo na tom, že ho nemohlo chování toho nabručeného policisty štvát. Přece jen tu nastavovali svůj krk, ne!? Tak moch taky prokázat trochu vděku.
„Já du s váma!“ protestoval černovlásek, když jim jejich sensei rozkázal, ať se vrátí na stanici, nebera při tom ohled na svá poranění. Nebyl přeci žádné ořezávátko a nehodlal to zabalit, zatímco jiní se dál snažili!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Suzume Tachibana
Týmu 5
Jezero
Suzume už viděla mnoho věci, ale tohle byla novinka. Žena vyvalila oči a dokonce vyprskla, protože jejich změnu chování vážně nečekala. Velmi brzy se však musela zase začít soustředit. Z vody po ní vyrazily dva proudy, které se vzápětí přeměnily na Akihira a zaútočili na ni kunaii.
Zrzka hbitě uskočila vzad. Demolovat vodní klony by ji nenapadlo ani ve snu. Technika vodního vězení, které by mohlo následovat, byla více než profláknutá, a ona by se nedivila, kdyby ji někdo tak zkušený jako plavovlásek ovládal. Navíc šlo o jednu z poutacích technik, která nešla překonat hrubou silou, což bylo velmi nepříjemné.
Náhlý úskok ji však donutil přerušit techniku, takže měli Naoko s Mikim volný postup.
Žena se bojovně zakřenila. „Hezky, Aki!“

Bestie z Kasugawy

"Hmm...docela ho chápu. Takovéhle věci vrhají na policii špatné světlo, navíc jako kapitánovi to jde všechno na jeho triko a radní ho mohou kdykoliv odvolat. Také by jste nechtěli přijít o práci. Pro člověka jako je kapitán Ueda by to mohla být katastrofa." Vysvětlil Kumaru.
Navíc nebyla tak docela pravda, že policie zvládla houby. Seržant údajně Bestii probodl mečem skrz na skrz v boji jeden na jednoho. Ten muž utekl s mečem v hrudi a druhý den ho seržantovi vrátil čistý a nabroušený u něj doma. Všechno ohledně Bestie bylo prostě znepokojující.
Navíc ani po prvním střetu nebylo vůbec jasné, proti čemu to vlastně stojí.
"Hmmm...vy dva se vraťte na stanici a sežeňte nám něco na spaní. Já ještě pomůžu těm hasičům, než shoří polovina čtvrti."

Torashi Hanako
Tým 2
hospoda

V márnici...
Proč je ještě nepohřbili? Vždyť už to bylo od první smrti spoustu dní. To proto, že tu nebyl nikdo z místních?
Hanako výřily hlavou další a další otázky navíc, aniž by se jí zodpověděly některé z těch starších. Otazníků přibývalo, ale informací bylo stále stejně málo. Bloudily v kruhu, ze kterého ne a ne najít cestu ven.
Rudovláska pohlédla koutkem oka na svou kolegini hned vedle.
"Musíme do té márnice zajít," špitla k Akane tiše. Sice si nebyla jistá, co chce na rozkládajících se mrtvolách vlastně vyzvědět, ale žádný lepší nápad ji nenapadal.
"A vy- vy byste nám na některou z našich otázek odpověděl dokázal?" vzhlédla poté s patrnými obavami k hostinskému. Ten muž jí přišel ze všech ostatních tady asi nejděsivnější už proto, jak nemile je ve svém podniku zprvu přivítal. Proto těkala pohledem všude kolem jeho obličeje, jen aby se vyhnula přímému očnímu kontaktu, z něhož by patrně v mdlobách spadla pod stůl.
"Víte něco o vašem starostovi nebo proč se tu domy opravují? A kdy tu byl někdo z místních obyvatel naposledy?" vykuňkala ze sebe jako žabka na kluzkém kameni, která by při sebemenším neopatrném pohybu spadla do jezera pod sebou.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Zatímco dělníci zděšeně pozorovali muže na vrcholku stavby a Natsuko nechápala, proč se tak chovají, namísto aby se radovali, Ren dál mlčky brnkal na svůj shamisen, jako by si umanul, že přece nepřestane hrát uprostřed písně, děj se co děj.
Muž na vrcholku stavby ještě párkrát praštil kladivem do hřebíků v trámu, načež si otřel čelo, odložil kladivo a s úsměvem, věnovaným jeho kolegům dole na ulici, se poté prostě sebral, seskočil z lešení na střechu sousedního domu, a zmizel.
Chvilku na to skončila i Renova píseň, on se všem okolo poklonil, i když ho už nikdo neposlouchal, posbíral drobné ze svého slamáku a nasadil si ho zpátky na hlavu.
„Pojďme na ten ramen, Natsuko-chan~“ usmál se na dívenku hnědovlásek a za brnkání písně nové si to zamířil do hospody, kde mezitím zpovídaly Hanako s Akane dělníky.

Takuya Riko
Tým 11
Město Kasugawa
„KUSO!“ zaklel Takuya vztekle, když bylo definitivní, že jim nepřítel upláchl.
Díky tomu se ale alespoň už neměl k tomu se dát okamžitě do pronásledování a kecl si podrážděně na zem, takže ho Kumaru s Onigiri mohli ošetřit.
„Fajn... díky,“ zabručel nejprve černovlásek s pohledem zabodnutým do země, když mu jeho kamarádka sdělila, co se s ním chystá provést. Nakonec se na ni ale přeci jen obrátil a pousmáním jí poděkoval. Přeci jen byl rád, že ji ten granát neublížil.
Když se dívka pustila do šití, byla patrně tou, která si z toho dělala nejvíc. Takuya ji celou dobu sledoval při práci, jako kdyby vůbec o nic nešlo, čímž jí patrně moc nepomáhal, ale to si neuvědomoval, protože on vlastně jen tak koukal do prázdna, zatímco ho ti dva ošetřovali.
Když se na střechu přiřítil policejní oddíl s kapitánem Uedou, který okamžitě utrousil kousavou poznámku na účet týmu 11, Takuya zatnul pěsti.
„Tak hele-!“ chtěl se začít vztekat, ale protože mu Kumaru akorát utahoval obvaz kolem hlavy, jen sebou v sedě škubl.
„Co si vo sobě ten chlap sakra myslí!?“ rozčílil se mladík, když policisté opustili střechu a Onigiri s Kumarem skončili s jeho ošetřováním.
„Sami proti tomu týpkovi zvládli houby a navíc ho příště už tutově dostanem ne!? Tse!“ máchal při tom pažemi kolem sebe jako nějaký zapálený rétor, načež nakopl už poškozenou ventilaci a založil si ruce vztekle v bok.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ayame Hyuuga
Tým 12
Senseiův dům
Dívám se na ně, a tak trochu čekám, co se bude dít dále. Když následně chce sensei připít na náš tým, tak vezmu do ruky skleničku a lehce se usměju. „Na budoucnost,“ řeknu potichu. ‘No záleží, jak dlouhá bude, pokud to bude jako s našim předchozím senseiem, tak to asi moc dlouhé nebude,‘ pomyslím si a pak se podívám na ty dva.
Chvíli je ticho, které přeruší sensei s tím, že má nějakou hru. Zvědavě jsem se na něj podívala. No když řekl o co se jedná, tak jsem jen zaraženě zamrkala a rychle jsem se podívala na ty dva. Vůbec, ale vůbec jsem nevěděla co říct, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela.
Mezitím co jsem se snažila něco vymyslet, tak jsem poslouchala i ostatní a pořád mě nic nenapadalo. Po chvíli jsem se začala zoufale dívat na zem. Poté co dojde řada na mě, tak se po ostatních nejistě podívám. „To nejlepší na mě je asi, to že když něco chci, tak neustoupím a ještě asi to, že lidé, kteří mě berou takovou jaké jsem tak pomůžu, ať se děje cokoliv,[/i] řeknu a pak už se jen podívám na senseie, protože jsem vůbec netušila, jestli jsem to řekla dobře, přece jen jsem kdo jsem.

Smrt na stavbě

Natsuko
Tým 2
Muži dávno přestali vnímat hudbu a zděšeně ustoupili vzad. „To není možný!“ vykřikl jeden téměř hystericky. „Já ho viděl mrtvýho! On nemůže bejt živej! Co je to za blbost!“
Natsuko se zamračila. „P-proč?“ zamrkala. „Proč nejsou rádi, že jejich kamarád žije?“

Hospoda
„Co já vim?“ pokrčil rameny dělník. „Jsem placenej, abych makal, ne abych se zajímal.“
Barman vzhlédl od utírané sklenice a kývl. „Já ano. Jsem tu, abych nakrmil hladový krky, slečinko.“
Zedník chvilku pozoroval nervózní Hanako a trochu posmutněl. „Na zdejším hřbitově v márnici. Tam ležej.“

Miki Hakumei, tým 5

Držel se svého sloupu a odmítal se jakkoli pustit. Byl to teď jeho sloup a chraň ruka kohokoli, kdo by chtěl tento sloup zabrat si pro sebe. Našel si hezkou a stabilní polohu, u které nesjížděl dolů a tvářil více než spokojeně. Jenže tento stav dlouho netrval. Super. Nejenže musel být svému týmu pro smích, teď si s ním ještě museli házet. Tohle mělo znamenat jako co? Hoď si s Mikim?! Už viděl, jak tohle bude vyprávět babi. Ale to víš, první den super, nejdřív mi málem upadly ruce, pak si se mnou házeli nový kolegové, celkem fajn den... Tohle neměl vůbec zapotřebí. Akimu snad nic neudělal, nebo si aspoň na nic nevzpomínal. V letu ho chytla Naoko nebo její klon. Nebyl si tím jistý a to ho vyvádělo z míry. Stáli v objetí na kůlu a Miki se odmítal pustit stínového klonu. Jestli zase měl sletět do vody, musel vzít někoho sebou, přeci ve dvou to jde líp.
Nechal si poradit od Naoko a udržoval rovnováhu pomocí rukou. Po pravdě, neměl zas takový problém s rovnováhou, spíše ho štvalo, že ti dva provokují sensei, aby jim přitížila a on, chudák, to odnáší nejvíc. Povzdechl si. Tahle věc ho opravdu mrzela. Chápal, že trénink nebude procházka růžovou zahradou, ale doufal, že si z něj nebudou dělat míč. Usmál se na Naoko.
"Jsem v poho, klidně můžeš jít s Akim dál provokovat sensei." mrkl na dívku a na důkaz svých slov skočil na další sloup své barvy, na kterém ustálil rovnováhu.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„P-prohodíme?“ vyhrkla a zděšeně si převzala jehlu s nití. ‚Ale já v životě člověka nešila!‘ Onigiri se rychle napomenula. Musela se tvářit, že ví, co dělá, jinak by vyděsila Takuyu.
Obrátila se na kamaráda a usmála se. „Teď ti vyčistím rá-ránu, umrtvím kůži a budu šít, d-dobře?“ předvedla křečovitý úsměv. No dobře, tohle se nepovedlo.
Během čištění a natírání znecitlivující masti si vybavila stehy, které se učili na akademii. Všechny si je dobře pamatovala, ale chyběla jí praxe. Zkoušeli je jen na panně.
I přesto navlekla nit na jehlu a začala. Díky umrtvení Takuya nemohl cítit vůbec nic, zato tmavovláska si uvědomovala každý průtah ostrého předmětu lidskou kůží.
Nakonec šití dokončila, očistila okolí a zaopatřila nohu obvazem. „Až se vrátíme do Konohagakure, stehy ti vyndají a ošetří tě lépe,“ řekla už uvolněněji, zatímco si sundávala gumové rukavice. Dokázala to. Opravdu to dokázala!
Veškerou radost zkazil dorazivší Akinobu s ostatními policisty. Onigiri zatnula ruce v pěst a mlčela, dokud kapitán nezmizel. Celou scénu vlastně vůbec nekomentovala a raději se věnovala kamarádově hlavě. „Kumaru-sensei…,“ pípla nejistě. „Já bych mu to s dovolením trošku upravila,“ pravila opatrně a hned celé ošetření upravila, takže Takuyovi nehrozilo, že se o něco zachytí.

Shin Mizukin
tým 12
Senseiův dům
"Na budoucnost..."Zopakoval v ozvěně Shin ,když o sebe ťukly sklenky.Hovor se pak stočil na Tokuneho klony,načež se sensei vytasil s jakousi hrou na odpovědi."Heh jak mám vědět co je na mě nejlepší,když jakýkoli úkol co jsem dostal šel do kopru,nebo se z něho vyklubala bouda..."Pomyslel si trpce Shin.Sensei,který jim zrovna říkal o své nejlepší stránce, se mu zdál jako rovný chlap,takže ho nechtěl hned při první příležitosti odmítnout."No tak,na něco přijdeš Shine!Vzpomeň si na sklep nebo bitvu u muničního skladu!Teda na to,než tě tam ten mlžňák ztřískal do bezvědomí."
Další byl na řadě Tokune,který zmínil svou spravedlnost.Shin byl zabraný v myšlenkách ,takže mu chvíli trvalo ,než si všiml,že je řada na něm.Vstal a zhluboka se nadechnul."Ehm to nejlepší na mě je,že..."-Krátká odmlka-"Že tak snadno neustoupím a jen tak se nevzdám,i když..to občas může být i má nejhorší stránka."Hlesl Shin a posadil se.

Torashi Hanako
Tým 2
hospoda

Podobně jako její kolegině zůstala po mužově odpovědi strnule sedět na místě a přemýlat si jeho poslední slova stále dokola.
'Místní tu už nebyli.'
Co se to tady dělo? Copak nebyl ve vesnici jediný původní obyvatel? Ale kde tedy všichni byli? A proč vůbec odešli? Bydlel tu předtím vůbec někdo? A co byl tedy jejich starosta zač?
Hanako se pomalu na židli natočila bokem k opěradlu a zdvihla pohled k hostinskému. Ten přeci musel být místní, když tu pracoval. Nebo snad ne?
"Vy ale jste zdejší, ne?" hlesla k němu se skomírající jiskřičkou naděje a koutkem oka pohlédla zpět na postaršího muže.
"Nevíte alespoň, kde jsou teď uložena těla vašich mrtvých kolegů? Pohřbili jste je už?" šoupla se na židli zase zpět a potící se dlaně si položila na kolena.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Železo na prodej

Kaito Sarutobi
Tým1
Kdesi v lese
Chlapec sledoval vyvíjející se situaci a zpracovával získané informace, protože to byla jediná možnost, jak účinně přispět do boje. Jeho vlastní útoky neměli žádný velký vliv, pokud by je neprovedl přesně v tu chvíli, kdy Inuzuka vypadne z víru, protože mu trvalo zhruba vteřinu, než se vzpamatoval a to byla přesně ta chvíle, kdy by ho mohl zasáhnout a dorazit jedinou ranou. Kaito se pohyboval tak, aby byl stále v dobrém postavení pro zásah Fuuma Shurikenem a jen čekal na tu pravou chvíli. Jen co ho jedna z dívek vyhodí z víru, zaútočí. V tu chvíli byl připraven zasáhnout a dát do toho všechno.
‘Díky jeho zranění útočí bezmyšlenkovitě a stále stejně..předvídatelně. Tak pojď ty parchante! Udělej další chybu...pojď!.’

Tréning na Jezeře

Naoko
Tým 5
Jezero
Naoko doskočila na jeden z kůlů a tam zůstala stát v reakci na Suzumina slova.
‘Ona prostě neví kdy přestat. Co mám co dělat s nějakým nováčkem, když ani neumi stát na nehybném kůlu?! Co se tak má asi Miki naučit, když mu bude furt někdo pomáhat?!’
Dívka si odfrkla, jak jí myšlenky proběhly hlavou a otočila se. Čekala lecos, ale když spatřila Mikiho, jak se zoufale drží rukama i nohama kůlu, málem z kůlu spadla sama. Mohla se otočit a pokračovat bez nějakého zájmu, ale jak Naoko věděla, tohle byl zase jeden z těch testů s názvem “Jste dobrý ninja?” a i kdyby si mohla myslet cokoliv, musela test splnit. Alespoň bude mít Suzume radost a navíc je to dobrý druh tréningu. Stále se jednalo o to, jak dostat někoho, kdo byl neschopný, na druhou stranu.
Už se chystala vyrazit Mikimu na pomoc, když se kolem ní mihl Akihiro v Shunshinu. Naoko ho sledovala očima a už v tu chvíli ji bylo jasné, co se bude dít. Naoko nadzvedla obočí a rozpaženýma rukama si srovnala rovnováhu kvůli zemětřesení.
‘Ten musí mít dobrej komplex, když se tak předvádí. Ani tu nešlo o něj a stejně je do toho zase hrr. Tak dobře. trochu se mi vrátila chakra, takže zvládnu další stínovej klon.’
Pomyslela si a sledovala, jak je Miki odtrháván a vyhazován jejím směrem a na okamžik ztuhla, když Akihiro vytvořil vodní klon a zaútočil na Suzume.
”Co to sakra dělá?! Takže hrajem asi o čas. Humpf...fajn no. Jdeme na to. Kage bunchin no Jutsu!”
Klon se objevil na dalším kůlu vedle, v podřepu, kdy se rukama dotýkal dřeva a zahleděl se na letícího Mikoho.
“To je všechno? To je teda geniální plán.”
Řekl klon uštěpačně, odrazil se, v letu chytil Mikiho a dopadl na jeden z kůlů. Naoko chytla tik do oka, protože takovouhle poznámku jí ještě její klon nikdy neřekl a bylo to něco, co opravdu nečekala. Navíc ten klon předně věděl, jak zasáhnout do živého.
”Teď se opatrně postav na kůl a vyrovnej rovnováhu rukama. Kdyby něco, já ti pomůžu. Hlavně zhluboka dejchej a věř si.”
Pošeptal klon, když se v objetí s Mikim pokoušel srovnat rovnováhu a plánovala, hned jak po Miki postaví pevněji na své nohy, odskočit stranou. Pravá Naoko se držela před Mikim s Klonem a sledovala jak je, tak situaci s Akihirem a Suzume. Nemohla dovolit, aby je Sensei nějak zaskočila.

Tokune Wakamuro
Tím 12
Dom Senseia

Večer pokračoval a sensei potom predniesol prípitok. To bol čas na to aby som zrušil svoje klony. Už som si bol na sto percent istý, že je to bezpečné.
,,Tak, aký ste mali deň?" spýtal som sa po chvíli ľudi pri stole. Sensei sa ma potom opýtal na klony. S pohárom pri perách som sa pousmial.
,,Nemyslím si, že bolo nutné, aby ste ma posielali na akadémiu. Tie klony som spravil pred vaším oknom naschvál. Mojim cieľom bolo zistiť, že či je toto nejaká pasca. Chcel som spozorovať vaše reakcie na všetko, sensei. Ak by ste naozaj mali zlé úmysly, počítal som s tým, že moja 'pripravenosť' vás vyplaší a znervózniete a nakoniec spravíte niečo radikálne. Vy ste sa ale nemali čoho báť. Preto som sa celý čas snažil pôsobiť tak pokojne, tváriť sa, že mám všetko pod kontrolou. Pričom to boli iba obyčajné bunshiny, nie kage bunshiny. Jasné, nebol to úplne dokonalý plán a tá technika sa takto zvyčajne nepoužíva, ale musíte využiť situáciu, prostredie a aj protivníkov plán vo svoj prospech," hovoril som a potom som jedným dúškom dopil svoj pohár, ,,A to nám niekedy možno zachráni život," položil som pohár a stále s optimistickým úsmevom som venoval pohľad senseiovi. Dal som si ešte pár koláčov, ktoré boli na stole a potom prišiel Danno s nápadom. Dal nám názornú ukážku, ale každé slovo, ktoré povedal pôsobilo pravdivo. Vstal som a dal som si ruku na hruď.
,,Najlepšie na mne je, že vždy konám a snažím sa konať morálne a spravodlivo," povedal som a znovu som sa posadil. Trochu som ale znervóznel, nerád o sebe moc hovorím.

Danno Yamanaka
Sensei týmu 12
Dům Danna Yamanaky

Nervozita postupně odpadávala. Začala, když se představoval první a zmizela úplně, když domluvila Ayame. Danno se jen spokojeně usmíval. S neskrývaným překvapením, díkem a úklonou přijal dárek od svého nového nejoblíbenějšího studenta. Nakonec si také sedl zpátky ke své skleničce.
"Tak. To bychom měli formality a představování za sebou. Jste můj první tým. Nedělám si iluze, že si všichni ve všem budeme vyhovovat, ale snažte se o to, prosím. Tým je vaše druhá rodina. Dělejte prosím všechno, abyste ji ochránili a pomohli ji růst. Takže," pozvedl skleničku k přípitku, aby tohle veselí mohlo začít: "na budoucnost!" Přípitek pro něj vždy znamenal stvrzení něčeho, dalo by se říci, že šlo o navázání pouta. No a kdy jindy, než teď.
Celou dobu si je pozorně prohlížel. Vnímal, jak reagují, jak se tváří při jednotlivých situacích. Jestli jsou stále ještě podezřívaví, nebo jestli mu už důvěřují. Všehovšudy věděl o senseiování kulový, mohl jen předávat zkušenosti a snažit se, aby nikdo z těch tří nepřišel k vážnější úhoně.
"Mimochodem, Tokune, technická otázka. Zrušil jsi už ty klony, které jsi vyvolal? Můžu jen hádat, proč jsi to udělal a nechci tě kvůli tomu vracet na akademii."
Podal to jako žert a pošťouchnutí, ale věděl, že se za tím skrývá víc. Umět nějakou techniku, byť jen tuhle základní, byla jedna věc, ale umět ji využít, to byla věc druhá. Pokud budete elektrické techniky používat pod vodou, jde v podstatě o přirozený výběr.
Nechal svým hostům trochu času, snažil se vést nevázanou konverzaci a když čas trochu postoupil, zlomyslně se usmál.
"Fajn, teď bych si s vámi rád zahrál hru. Jmenuje se "To nejlepší na mně je..." začal a nechal jim chvilku na zpracování informace a na případné vznesení námitek.
"Ta hra spočívá v tom, že si stoupnete, dáte si ruku na srdce a prohlásíte: "To nejlepší na mně je, že jsem třeba nápomocný v jakékoliv situaci, jsem upřímný, dokážu přiznat svou chybu, cokoliv. Třeba takhle," vstal a položil si ruku na srdce.
"To nejlepší na mně je, že udělám vždy maximum pro to, abych dosáhl cíle, který si vytyčím. Že nikdy nezapomínám na lidi, kteří stáli při mě. A že jsem věrný věcem, kterým věřím."
Uvědomil si, že má celou dobu teatrálně zavřené oči. Kývl na dalšího z nich. Byl vážně zvědavý, jak tahle hra nakonec dopadne. Tohle totiž byla jen první část.

Bestie z Kasugawy
Kluk se cítil v pořádku, ale to jen proto, že si na ránu neviděl.
Dívka navrhla postup ošetření a dala se do práce. Kumaru se skepticky zahleděl na své obrovské dlaně a široké prsty. Předměty jako jehla a nit do nich zkrátka nepatřily.
"Hmmm...myslím, že se prohodíme." Prohlásil Kumaru a vzal si raději bandáže.
Na požárním schodišti zaslechli kroky a o chvíli později na střechu vběhl celý oddíl policistů s Akinobuem v čele.
Kapitán byl celý rozcuchaný a na tváři měl šmouhy od sazí. Zbytek policistů vypadal dost podobně.
"Nechtě mě hádat, zdrhnul vám, že jo?!"
Zněl opravdu naštvaně a nikdo na střeše mu to nemohl mít za zlé. Tohle se prostě nepovedlo.
Kumaru neodpověděl a dál se věnoval Takuyově hlavě.
"Ksakru!...Ksakru!" Klel Kapitán a policisté za ním začali s rozpaky ve tvářích couvat.
"Seržante! Chci okamžitě uzavřít celé město! Nikdo se nedostane dovnitř ani ven dokud toho parchanta nedostaneme!"
Seržant Moki udělal krok vpřed.
"Ale pane, na něco takového nemáme kompetence...starosta..."
"Zpochybňujete mé velení, Moki?!" Řekl Kapitán tiše. V jeho hlase bylo varování, možná v tom byla cítit i výhrůžka, každopádně seržant sklonil hlavu a pokynul policistům, aby se vydali ze střechy dolů.
Akinobu se ještě naposledy obrátil na ninji.
"A s vámi si to ještě vyřídím..." Zavrčel naštvaně a vydal se za ostatními.
"Hmmm...udělali jsme vskutku dojem." Prohlásil Kumaru s u něj nečekanou dávkou sarkasmu v hlase.
Poodstoupil od chlapce aby zhodnotil svoji práci. Chudák chlapec vypadal, jako by si na hlavě v jakémsi chaotickém systému snažil sám umotat turban jako lidé ze země Větru. Bandáže trčely do všech světových stran a dokonce to vypadalo, že má obvaz více konců než dva.
"Hmmm...myslím, že takhle je to přijatelné." Zabručel jounin a vážně vypadal s ošetřením spokojen.

Sugawara Akane
Hospoda
Tým 2

Mužova odpověď zněla zprvu jednoduše neuspokojivě. Super, takže ten dědula nám zase neřekl nic kloudného... proběhlo červenovlásce hlavou a měla co dělat, aby nepohoršila kolem sedící otráveným protočením panenek, kterému zabránila jen tak tak. Jenže potom muž dořekl poslední větu a dívka jakoby rázem zmrzla.
"Místní už tady nebyli?" zopakovala mužova slova a pronesla tak nahlas otázku, která jí okamžitě vytanula na mysli. Možná je úplně hloupá a přehlédla něco naprosto jasného a samozřejmého. Ale přesto si nemohla pomoci. "To jako starosta nechal vystěhovat vesnici a potom si zavolal cizí dělníky, aby ji zvelebili?" zakroutila Akane nechápavě hlavou.
Pořád měla pocit, že je úplně hloupá a uniká jí něco zjevného, ale vskutku netušila, co tím chlápek u stolu myslel. Opravdu kromě starosty a dělníků nepotkaly žádné místní, ale až dosud to kunoichi nepřišlo nijak podezřelé. Pokud si všimla, domy byly v opravě jen zvenku. Co tedy bránilo obyvatelům ve vesnici zůstat a vesele se povalovat ve svých domech?

Ayame Hyuuga
Tým 12
x-tá ulice, dům číslo YY
Když jsme byli všichni tři pohromadě, tak jsem si vyslechla jejich slova. „Proč mám takový pocit, že to bude něco, co se týká našeho týmu, nezdá se vám to,“ zeptám se jich a následně se zastavím přede dveřmi.
Chvíli nervózně čekám, až se otevřou dveře, nebyla jsem si jistá, co bych mohla čekat. Najednou se otevřely dveře. Objevil se tam nějaký muž, který asi nebyl o moc starší než my. Rychle jsem si ho prohlédla a pak jsem se podívala na ty dva. Poté co ti dva vešli dovnitř, tak jsem vešla za nimi.
Následně jsem vešla do obývacího pokoje a podívala jsem se okolo. Poté jsem si sedla a koutkem oka jsem pozorovala i ty dva. Následně se mu oba dva představili, a tak přišla řada na mě. V duchu jsem si povzdechla a následně jsem začala mluvit. „Já jsem Ayame Hyuuga. Jsem genin. Mojí specializací jsou hlavně klanové techniky, taijutsu a taky trochu ninjutsu. Ovládám Fuuton,“ řeknu trochu nervózně, zatím co se dívám na senseie. Poté se podívám na ty dva a následně na stůl. Nějak moc jsem o sobě nechtěla mluvit, tak jsem řekla jen něco málo. Nevím ale prostě nikdy jsem o sobě moc nemluvila už kvůli toho, kdo jsem.

Shin Mizukin
tým 12
Xtá ulice,dům číslo YY
Když si ho Tokune všimnul vypadal trochu překvapeně,na to však Shin nedbal a s úsměvem zahlaholil."Podle toho jak ses vyšvihl hádám ,že jdeš taky na to tajemné přátelské setkání."O chvíli později dorazila i dívka,která se,pokud si Shin dobře vzpomínal,jmenovala Ayame.Tokune to všechno krásně shrnul slovy "že to nemůže být náhoda" v čemž mu blonďák dal za pravdu,když se najednou otevřely dveře.
Ve dveřích stál jakýsi mladík,který je pozval dál.Shin vešel dovnitř,sundal si boty a vydal se za hostitelem do obývacího pokoje,kde si vybral nejpohodlněji vypadající křeslo.Muž,který se o chvíli později představil jako jejich nový sensei,jim dal volnou ruku v okupování připraveného jídla a pití.Shin nejistě položil na stůl vedle ostatních dobrot své koláčky,něco zamumlal a vzal si z chladícího boxu limonádu.Ne že by přestal být do jisté míry podezřívavý,ale nechtěl bojovat a přitom se kroutit žízní.
Po Tokuneho představení a předání dárku,převzal Shin iniciativu a začal."Já se jmenuji Shin Mizukin,taktéž genin, specializuji se na ninjutsu plus něco z genjutsu a kenjutsu.Jsem taktéž uživatel suitonu."Na chvíli se odmlčel,loknul si limonády a pokračoval."Co se týče mě jako člověka,tak mám rád přírodu,zvířata,dobré jídlo a nesnáším lhaní a přetvářku."Dokončil své představení a kývnutím dal signál Ayame,že může začít.

Tokune Wakamuro
Tím 12
Dom senseia

Ako som tak čakal pred domom, tak som niečo započul.
Shin? Čo tu asi tak robí?... z premýšľania ma prerušila ďalšia osoba. Ayame. Všetci sme stáli pred dverami. Oboch som pozdravil.
,,Počúvajte, toto nemôže byť náhoda, že sme tu práve my traja. Prosím, všimajte si-" šeptom som začal rozprávať smerom k nim, no potom ma prerušilo otvorenie dverí. Tam stál mladý muž, nie o moc starší ako my a privítal nás. Nevyzeral nijako podozrivo. Pozval nás dnu a povedal nech sa posadíme a ponúkneme sa niečim. Jedlo a koláče na stole vyzerali lákavo. Jeden som si dal. Potom sa predstavil ako náš nový sensei. Niečo mi tu nehralo, bol tak mladý. Rozhodol som sa ale nič nehovoriť, zatiaľ. Na mojej tvári bolo ale vidieť prekvapenie. Obzrel som sa po Shinovi a Ayame.
,,Volám sa Wakamuro Tokune. Som gennin, špecializujem sa na genjutsu a ninjutsu a moja chakrová podstata je blesk. Mojim cieľom je byť užitočný ninjom pre Konohu. Čo sa týka mojich záľub, mám rád mangu a ramen od Ichiraku, takže ak ma tam budete chcieť pozvať, nebudem sa brániť," pri posledných slovách som sa pousmial. Takmer som zabudol na tašku, ktorú som mal v ruke.
,,Ano, uh, ešte... Toto je pre vás, malý dar," povedal som sa podal som Dannovi tašku s knihou. Nuž, nedávam darčeky všetkým senseiom, no zatiaľ ma ani jeden nepozval na oslavu. A Danno sa stal o mnoho sympatickejší než ten predtým.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jezero za Konohou

Co zase ten kluk vyvádí... Prolétlo Akihirovi hlavou. Bylo mu jasné, že to, co se jemu a Naoko mohlo zdát jako jednoduché, tak pro Mikiho je to překážka, kterou jen nelehce překonává. V duchu však doufal, že zrovna s tímto se popere lépe.
Asi bychom mu měli pomoct... Přičemž Akihiro zabloudil pohledem k dívce, která si i přes zemětřesení vedla dosti dobře. Mohlo jej napadnout, že se nebude jednat jen o pouhé překonání kůlů. Nikdy to nebylo tak, jak to na první pohled vypadalo. To se už za těch několik let v různých týmech mohl naučit. Když se k tomu navíc pak přidala i Suzume, tmavovláskova teorie byla potvrzena. Sám zmiňovaný nebyl, ale kdyby něco neudělal, zase by to měl od senseiky na talíři.
Akihiro pokrčil ruky v loktech, až se skoro hlavou dotkl kůlu, načež prudce švihl nohami, které také nejprve pokrčil a obloukem se přenesl o pozici zpět, čelem k Suzume. Při svém manévru však ještě stačil zvolat;
"Naoko, připrav se!" počítal s tím, že jeho kolegyně bude dosti pohotová, aby stačila zareagovat. Poprvé se v podstatě rozhodl věřit někomu z jeho týmu.
Jen se ale lehce dotkl povrchu dřeva jednou nohou, v šustivém zvuku na malou chvíli zmizel. Objevil se až těsně za zády Mikiho, přibližně o metr výše, jelikož i samotné kůly měly různou velkost. Použil techniku problesknutí.
Akihiro už nestačil Mikiho nějak varovat nebo mu něco říci. Jednalo se zde o sekundy, takže v jednu chvíli hocha zkrátka chytil za límec a vší silou s ním v letu mrštil za sebe, přičemž byl směrován mírně do vrchu jakoby do obloučku. I jako shinobi začátečníkovi by mu nemělo dělat větší problém nabrat alespoň nějakou stabilitu.
Normálně by se asi Miki proletěl, ale jelikož se přidržoval, část síly se přenesla na jeho odtrhnutí a zbytek až na samotný hod.
"Naoko, chytej!"
Náš iniciátor mezitím sám už doletěl ke svému kůlu a stačil se ještě levou rukou zachytit vršku a následně se na něj vyhoupnout.
Bylo hodně věcí, na které musel Akihiro při tomto manévru spoléhat. Na deduktivní schopnosti své kolegyně, která je již párkrát projevila a že pochopí, o co se snaží. Tedy aby Mikimu pomohla se přesouvat z kůlu na kůl, kdy se na tom svém alespoň na chvíli zachytí, než se společnou silou zase posunou dál. Bylo totiž dosti pravděpodobné, že kdyby oba dva přistáli na jednom kůlu, sesune se dolů. Některé přesuny ale mohl Miki zvládnout i sám a Naoko mohla dělat jen jakousi oporu v nouzi. Blonďák však nesměl začít po hodu extrémně panikařit, což byla další věc, na kterou Akihiro spoléhal. Nepochyboval ale o tom, že mladík není hloupý a že mu to snad dříve nebo později dojde. Lépe pro něj, když dříve. Tím vším se teď tmavovlásek však zabývat už nemohl. Vše naráz by sám nezvládl.
Už při zachycení Akihiro na pravé ruce měl složenou jednoduchou pečeť tygra, přičemž po vyhoupnutí již jen aktivoval techniku.
"Suiton: Mizu Bunshin"
Přímo před Suzume z vody vyrazily dva proudy vody, jejichž jedna část se v letu změnila na vrchní polovinu těla jejich tvůrců. Každý z klonů držel v ruce jeden kunai, kterým mířil přímo na senseiku. První letěl zprava a držel kunai v pravé ruce a druhý letěl zleva a držel kunai v levé ruce. To byl teď Akihirův úkol. Získat trochu času a alespoň na chvíli donutit Suzume přerušit techniku nebo přivést ji k jiné akci. Bohužel již první fáze zabrala několik málo sekund, takže hned ta následující už mohla být očekávána. Tak i tak, i kdyby se senseika připravila nebo se dala do pohybu, její prioritou bylo udržení techniky a pokud měla i jiné plány, Akihiro byl na ni připravený. Ve své podstatě by to totiž stejně splnilo svůj účel, získání alespoň trochu času pro ty dva, načež se on sám mohl pomalu posouvat dopředu.

Danno Yamanaka
Sensei týmu 12
Doma

Nedočkavě vyhlížel z okna své nové studenty. Nemohl se dočkat, až je pozná. Představoval si, co jim řekne, jak se budou chovat, co jsou vůbec zač...
První postava, která se blížila k domu, mu nepřišla ničím zajímavá. Tedy dokud nevytvořila dva klony, které rozmístila na "strategické pozice".
"Co to k čertu vyvádí?" vytřeštil Danno oči a dál nechápavě zíral, jak se k první postavě přidávají dvě další. Kluk a holka.
Sedl si, nalil si saké a nekolikrát usrkl. Když uslyšel klepání, zvedl se a šel ke dveřím.
Nádech...výdech...otevřít.
"Zdravím. Pojďte dál."
Jeho přívětivý úsměv na tváři nenapovídal, že by měl o čemkoliv podezření. Jen ty tváře mu připadaly povědomé. Alespoň některé z nich. Nechal je, ať se s pozváním dovnitř vypořádají, jak chtějí a sám zamířil přes chodbu zpět do obývacího pokoje, kde už čekal stůl s občerstvením a chladicí box s nápoji.
"Posaďte se kam je libo a neostýchejte se cokoliv si nabídnout" přejel rukou přes křesla a prostornou sedačku.
Počkal, až se zují, odloží si a usadí se, nebo alespoň dojdou do obývacího pokoje.
"Mé jméno je Danno Yamanaka a jsem vaším novým senseiem. Vítejte v týmu 12. Pozval jsem vás sem, abychom se poznali, než spolu vůbec začneme něco podnikat" usmál se a v klidu vysvětlil celou situaci.