NFFORPG - Konohagakure no Sato

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Ren, sedící v tureckém sedu, se dál jen usmíval a hrál na svůj shamisen, sledující Natsuko tančit a zpívat. Jejich produkce jim už vydělala na rameny alespoň tři, ale protože se to tolik líbilo jak jejich posluchačům, tak jim, nepřestával. Ani když se pozornost dělníků začala obracet k muži na lešení.
Když ho na něj upozornila i dívenka, Ren jen mlčky vzhlédl, ale hrát nepřestal.
Postava na lešení se při tom chovala, jako by nikdy mrtvá nebyla a jednoduše jen přišla do práce, jako kterýkoliv jiný den. Dokonce se na muže pod lešením i usmála a od práce jim zamávala.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Smrt na stavbě

Natsuko
Tým 2
Natsuko vesele poskakovala a zpěvem doprovázela Renovu melodii. Zedníci tleskali a vhazovali drobné do slamáku. Všeobecné veselí však pomalu utichalo a muži okolo začali jeden po druhém zděšeně ukazovat vzhůru na lešení.
Dívenka se zarazila a ohlédla se, načež vyvalila oči. „Ren-san!“ vyhrkla a rozzářila se. „Ten pán neumřel! On žije!“ zajásala.

Hospoda
„Samozřejmě, že můžeš, jouchan,“ zavrtěl se muž na židli jako puberťák. Otázka ho donutila vzhlédnout ke stropu, jako by tam byla napsaná odpověď. „My nejsme vocaď. Přišli jsme sem z hlavního města a tahle vesnice není tak velká, abysme o ní něco věděli. Takže ani nevíme, jak je na tom pan starosta se zdejšíma. Koneckonců, ty už tady nebyli, když jsme dorazili,“ pokrčil rameny.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Kuso,“ pípla dívka a stiskla ruce v pěst. Probral ji Kumarův dotaz. Dívka se zahleděla na Takuyu a zbledla. „To tedy nejsi!“ vyhrkla a čapla ho za ruku, čímž ho zastavila. „Máš velkej kus něčeho v noze a krvácíš!“ vynadala mu.
„Sensei, Takuya bude potřebovat šití!“ zavolala na muže a z lékárničky vytáhla desinfekci, sterilní jehly a hedvábnou nit, které jouninovi připravila. „Zašijete ho, prosím? Já mu zatím ošetřím zranění na hlavě!“

Umeko Okazaki
Sensei týmu 4
Radnice, kancelář hokage > Ulice Konohagakure > Cvičiště
„Téda, na to, že jsem tvoje sensei, se ke mně chováš dost familiárně, nemyslíš?“ drcla do něj loktem. To všechno, co jí vyjmenoval, ji však donutilo překvapeně zamrkat. Povzdychla si, znovu si založila ruce za hlavou a vzhlédla k nebi. „Víš, prvotřídním ninjou se nestaneš jen tak, ale budu se snažit, heh. S ohnivou technikou ti můžu pomoct, ale sharingan budeš asi muset nechat na někom z tvojí rodiny. Vím o něm jen to, co se učí na akademii, víc mě k němu váš klan nepustil, čemuž se ale nedivím. Je to vaše technika. Přesto by se ale dost hodilo, kdybys mi řek i ty věci, co ti nepřijdou tak důležitý. Pomůže mi to tě líp poznat, však víš,“ mrkla na něj.
Když domluvila, právě procházeli vchodem na cvičiště, kde se Umeko zastavila naproti chlapci. „A tady si tě přezkouším,“ zazubila se.

Midori Hyuuga
Tým 1
Kdesi v lese

"Tak jo, byla to hloupost..." Dostala dívka náhlou chuť si vlepit, když jí oslovil titulem, který jí právem náleží. "Jistě, že ho to nevyvedlo dostatečně z míry... A teď je pro mě konec..."
Vnímala, jak se napřahuje k úderu čepelí a v duchu si zanadávala, že už pravděpodobně musí být opravdu unavená, že jí taková možnost vývinu událostí ani nenapadla. Těžko říct, kdo byl překvapenější že neskončila vejpůl. Jestli Inuzuka se zlomenou zbraní, nebo samotná Midori, ale nad slunce jasné bylo, kdo byl nadšenější. A dokonce dvojnásobně, když její úder trefil zamířený cíl. S nepříjemně zadostiučiněným pocitem sledovala, jak jej Shotei odmršil směrem vzad a nespouštěla ho z očí. Možná už tak nějak čekala, že to vzdá, nebo tak něco, ale vlastně jí ani nepřekvapilo, že se hned zvedl a znovu po nich zařval.
"Třeba už jede jen na hněv... jak moc pravděpodobné to je? Ono totiž ty dvě rány co teď schytal musely zanechat nějakou škodu, ne?" Zoufalým pohledem sledovala jeho počínání a už si z urážek ani nic nedělala. Bylo to automaticky vyhodnoceno jako zbytečné plýtvání energií, která byla potřeba.
"Ale no tak, proč zase já?" Stihla si jen povzdechnout a všimnout si počínání Kasumi, načež se připravila k rychlému úskoku stranou a umínila si, že pak Kasumi poděkuje, že nemířila přímo na ni.
Pokud vše klapne, neplete se do cesty jejímu útoku, ale pomaličku se připravuje na další ránu Shoteiem, pokud by se jí naskytla příležitost. "Už asi nemám na plnou ránu, ale... taky už na něj musí působit únava jako na nás... teda snad... A Hakke Sanjūni Shō by ho mohlo zastavit alespoň na dobu, abychom měli já i Kaito šanci na zásah. Pokud není úplně nezastavitelný, to by byl opravdu problém..."

Ayame Hyuuga
Tým 12
Domov>ulice Konohy>Dům neznámé osoby
Už to bylo nějakou dobu, co se stala ona událost s monumentem a já jsem se raději zdržovala doma, i když ne vždy to šlo. Doma jsem trénovala a přemýšlela jsem, co by se s našit týmem mohlo stát, jakou šílenou misi nebo další ponížení by mohlo ze strany senseie přijít.
Jednoho dne jsem našla nějakou pozvánku, tak jsem jí vzala do ruky a začala jsem jí číst. ‘Danno Yamanaka, hmm, kdo to asi je, takovou osobu vůbec neznám,‘ pomyslím si. No jelikož to bylo pozvánka, tak jsem tam musela dorazil, přece jen by to bylo neslušné.
Část dne jsem trénovala, než jsem se začala chystat, abych tam nepřišla pozdě. Vzala jsem si nějaké slušné oblečení a kolem páté hodiny jsem vyrazila. Celou dobu mi hlavou vrtalo, kdo je to asi a proč zve zrovna mě.
Pomalu jsem se blížila k ulici, na které měl být dům. Když jsem zahnula za roh, tak jsem si všimla dvou známých osob. Zvedla jsem ruku a zamávala jsem na ně. Oba dva už byli skoro u dveří, tak jsem k nim došla a podívala jsem se na oba. Celkem mě zajímalo, co si o tom myslí. „Ahoj,“ řeknu jim jen.

Shin Mizukin
Tým 12
Shinův dům-ulice Konohagure-Xtá ulice,dům číslo YY
Když Shin našel ten dopis přede dveřmi,myslel si ,že je to nějaký omyl,protože ani on ani jeho sestra s tetou neměli o nějakém muži jménem "Danno Yamanaka" ani ponětí."Jen tam běž,třeba se mu taky líbí Hokage-sama a budete si rozumět hehe."Poznamenala jeho sestra a usmála se od ucha k uchu.Zrudlý Shin po ní hodil kyselý pohled a šel si radši pro něco k jídlu.O počmárání monumentu přirozeně do dalšího rána věděla celá vesnice,takže byl Shin i zbytek týmu 12 cílem občasných žertů na toto téma a Shinova malá sestra se postarala o to,aby na to jen tak nezapomněl.Nakonec se však Shin rozhodl ,že alespoň zjistí o co jde a v den konání se vydal na zmíněnou adresu.
Svou katanu nechal opřenou o postel doma,ale jinak si vzal celý svůj bojový arzenál,kdyby se ukázalo,že to byla past.Posledních pár dní ho naučilo jisté...nedůvěře.Svou výbavu však obohatil o sáček koláčků plněných ovocem,kdyby se ukázalo ,že to skutečně není omyl ani past,i když tomu moc nevěřil.
Cestou přemýšlel jestli na něj budou čekat ostny pod rohožkou nebo výbušný zámek u dveří a po chvíli došel na začátek ulice,kterou hledal.Když uviděl ,kdo už stojí před domem uchechtl se.Tokune,který zrovna dokončil své klonování, se dneska vyšvihl a vzal si na sebe hnědý oblek a dokonce i kravatu.Shin na okamžik zaváhal,načež vyrazil a cestou kývnutím ruky pozdravil Tokuneho klona ,který se schovával v křoví před domem."Aha tak ani ostny ani výbušný zámek."Pomyslel si blondák a písknul na Tokuneho,který zrovna klepal na vchodové dveře.

Tokune Wakamuro
Tím 12
Hotel--->Dom neznámeho muža

Bolo to už pár dní od toho fiaska s hokage monumentom. Chvíľu som aj rozmýšľal, či sa neodsťahovať, nezmeniť si meno na Raito Gateba, alebo niečo podobné a nezačať sa živiť farmárstvom, ale o dobytku toho moc neviem, tak som ten nápad zavrhol. Išiel som do kuchyne a dal som si instantný ramen. Vonku som sa teraz moc ukazovať nechcel, ľudia o nás stále hovorili. Už mi ale dochádzalo jedlo. Najedol som sa a išiel som do kúpelne. Obzrel som si ranu na mieste, kde bývalo moje ucho. Už to bolo viac menej zahojené, ale aj tak som si ho radšej zakrýval obväzom. Rana bola iba ďalší dôvod prečo som priťahoval pozornosť. To, hokage incident a moja minulosť, ktorá ale našťastie nebola ľuďom známa. Prešiel som k dverám a na zemi bol nejaký list.
Pošta?! Od koho asi bude? pomyslel som si a obzrel som si list. Potom som ho otvoril.
Pozvánka! skrikol som v hlave, Danno Yamanaka? Nikoho takého nepoznám, asi preto napísal "budúci priateľ", premýšľal som. Niečo na tom liste mi nesedelo. Bol až príliš priateľský. Žeby to bol nejaký krutý žart? Nie, málokto vedel kde bývam, navyše pochybujem, že niekto z Yamanaka klanu by sa znížil na takúto úroveň a keby to bol niekto, kto sa iba vydáva za niekoho z klanu Yamanaka, vedenie by o tom vedelo a určite by mu to zatrhli. Je to pasca?
Počkať, sensei je predsa z klanu Yamanaka! Je toto nejaký test ako to s tým monumentom? svitlo mi. Nuž, odmietnuť som nechcel, nebolo by to slušné, ale určite som tam nechcel ísť nepripravený. Obliekol som si hnedé spoločenské nohavice, hnedé sako, červenú kravatu a bielu košeľu. Pod sako som si ale dal pás s shurikenmi na ramená. Nebol to žiadny ultra-elegantný oblek, ale bolo to to najlepšie, čo som doma mal. Nikdy som ho ani nevyužíval, kedže som na spoločenské akcie nechodil. Čas plynul. Odbilo päť hodín a ja som vyrazil. Po ceste som sa ešte zastavil v obchode s knihami. Kúpil som knihu Stratení na Ostrove. Bol to román o piatich ľudoch, kapitánke lodi, ktorá má temnú minulosť a vlastných démonov, ktorí ju prenasledujú, sadistka, ktorá sa nedokáže s nikým zo stroskotancov zniesť, jednonohý pirát, ninja-medik-génius a muž, ktorému už neostalo na svete nič iné iba jeho dcéra, ktorú chce ochrániť. Je to plné zvratov a tak. Napadlo ma, že by to bol vhodný darček pre hostiteľa. Kúpil som ju a pokračoval. Došiel som na adresu. Ešte predtým som ale zložil pečate na Bunshin no jutsu. Vedľa mňa sa zjavili dve moje kópie. Nechal som ich vonku a skryl, keby náhodou. Potom som prišiel k dverám. Chvíľu som zaváhal a potom zaklopal.

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„To je dobrý, Oni-chan! Nejdřív musíme dostat toho týpka!“ procedil Takuya skrz zatnuté zuby, rozhlížející se po okolí, jestli někde nezahlédne jejich nepřítele nebo alespoň stopu, co by k němu vedla.
„Kuso! To jako ten srab zdrhnul!?“ zavrčel černovlásek naštvaně, když se k nim přidal i Kumaru.
„Sem v pohodě, Kuma-jiji!“ trval si na svém, když se začal muž starat o jeho stav, a přejel si hřbetem pravačky po spánku, aby si z něho setřel krev, která mu tudy tekla z rány o něco víš. Šrapnel, co mu čouhal zezadu ze stehna a díky kterému stékala chlapci krev po noze až na zem, také nevypadal zrovna dobře.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Danno Yamanaka
Sensei týmu 12
Dům Danna Yamanaky

Obývací pokoj jeho domu zel ještě před několika dny prázdnotou. Teď už do něj přibyla prostorná sedací souprava, rozkládací stolek, několik židlí, poličky, obrazy a další věci, které dělaly prostor veselejším. Přibylo i několik ozdob, to kvůli tomu, co chystal. A samozřejmě květiny, přímo z květinářství jejich klanu. Fialové, modré a rudé.
Dům už se konečně dal nazývat domem. Měl v něm zařízenou ložnici, pracovnu, kuchyň a obývací pokoj. Trvalo to dlouho a Dannovi už všechno to shánění a zařizování lezlo na nervy.
Aby se uklidnil, udělal si večerní procházku po městě. Při té příležitosti roznesl pozvánky. Doufal, že všichni budou mít čas.
*Budou muset. Kdo by odmítl pozvání?*
Následující den nakoupil všechno možné. Dával si na všem záležet. Jídla i pití muselo být dost, přeci si neuřízne ostudu. Nic extra nóbl, prostě uvítací párty pro pár přátel.
Tři dny po odeslání pozvánek měl nastat den D. Byl nervózní. Blížila se čtvrtá hodina. Hosté měli přijít sice až v šest, ale on ty hodiny na zdi kontroloval už snad po šedesáté.
Seděl v obývacím pokoji a upíjel z šálku zelený čaj. Čas se táhnul. Začínal doufat, že se objeví dřív.

Bestie z Kasugawy

Jounin otráveně zabručel. Síla toho muže byla znepokojující. Nebylo divu, že se místní policie obrátila na shinobi.
"Hmmm...ten výbuch znehodnotil všechny stopy, navíc díky požáru je dole na ulici spousta lidí, musel sázet na to, že se mezi nimi ztratí. Navíc tohle je jeho domácí hřiště, nemusíme se bát, že bychom se ještě nepotkali. Nechal nám dost jasný vzkaz, že po dnešku bude lovit on nás." Řekl dívce. Škoda, že ji musel zklamat.
Musejí teď být velice opatrní. Nevěděli, kdo pod maskou Bestie je a mohl by je nečekaně kdykoliv napadnout v civilu.
"Hmmm...je Takuya celý?"
Nevypadalo to nijak vážně, ale pro jistotu se zeptal.

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
souboj v lese
Měl neuvěřitelnou výdrž, ona i Midori ho zasáhly a ten chlap stále útočil, jako by tu nebylo nic, co by ho zadrželo. Kasumi si uvědomovala, že už použila spoustu útoků a tak začínala být mírně vyčerpaná, domýšlela si, že ostatní jsou také a nemají už moc možností, jak nepřítele porazit, ideálně kdyby zaútočili naráz, jenže to se jim jen těžko povede. Uvedomovala si, že jako Inuzuka musí mít citlivé smysly, jenže nic čím by ho mohla udusit tu bohužel nebylo a tak si usmyslela, že zaútočí na sluch. Vzala dva kunaie, s výbušnými lístky a hodila je mezi něj a o kus dál stojící Midori, házet rovnou na místo, kde stála druhá Hyuuga si netroufala, protože nevěděla, jak dlouho ještě vydrží uhýbat. Každopádně doufala, že i kdyby to nezasáhlo udělá to pořádnou ránu. Pokud by se jí povedlo Inuzuku tímhle na chvíli zbrzdit, rozběhla se jeho směrem se snahou použít Hakke Sanjūni Shō, aby mu konečně zabránila dělat tady ze sebe rotující zbíječku.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Suzume Tachibana
Týmu 5
Jezero
Bylo vidět, že Akihiro i Naoko už mají něco za sebou, protože se oba dokázali velmi dobře přizpůsobit. Zato Miki vypadal, že se znovu namočí.
Suzume si zkousla ret. Nemohla to tomu klukovi mít za zlé, ale rovnováha a výdrž nebylo to jediné, co se tady měli naučit. Navíc, čím těžší bude trénink, tím se chlapec rychleji zlepší.
„Hezky sis zachránila zadek,“ křikla žena po dívce. „Ale co Miki? Nemyslíš si, že mu to dost ztěžuješ?“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri se ohlédla. Kumaru byl na střeše sám a muž nikde. Pláchl.
„T-takuyo, počkej!“ vyhrkla dívka, když se chlapec ozval, a rychle ho přispěchala podepřít. „Prosím, sedni si. Máš pravděpodobně něco s kotníkem. Měla bych ti to stáhnout!“
Tohle bylo špatné. Jejich cíl utekl a střetnutí s ním bylo opravu nebezpečně. Ten muž si přeci bez problému poradil s oběma dětmi, a dokonce odolával i jejich senseiovi, který byl tak velký a zkušený. Navíc on sám byl určitě ninja. Proti komu to vlastně stáli? I fakt, že s ním tak těžká rána, jako bodnutí ostrým střepem nebo proříznutí tepny katanou nic neudělalo… Počkat!
„Kumaru-sensei!“ vyhrkla a přiběhla k okraji střechy. „Krev! Vedou odněkud stopy krve? Možná dokáže přežít šílené rány, ale krvácení se nedá jen tak zastavit!“

Sugawara Akane
Tým 2
Hospoda

Prostá mužova odpověď donutila dívku, aby se krapet zamračila. Jistě, bylo to podezřelé. Čím dál tím míň si byla jista, co si vlastně má o starostovi myslet. Jenže tahle informace jim nijak konkrétně nepomohla a Akane začínala mít pocit, že marní čas a rozhodně nesplní očekávání sensei, která jim uložila pátrat po důležitých věcech.
Uvědomila si, že vlastně vůbec neví, co by měla odpovědět. O to víc se jí ulevilo, když se konverzace znovu ujala Hanako. Začala se na starostu vyptávat. Na jednu stranu měla červenovláska pocit, že trochu chápe pohnutky své kolegyně, ale na druhou stranu skepticky očekávala, že se nejspíš nedozví nic důležitého.
Zatímco propalovala dělníky kolem soustředěným pohledem, neubránila se myšlenkám na to, že by vlastně možná bylo lepší, kdyby se v oblaku štiplavého kouře zjevil padouch páchající zlo ve vesnici uprostřed místnosti a dívky ho mohly dopadnout. Vzápětí si ovšem uvědomila hloupost svých myšlenek. Na někoho, kdo tady morduje dělníky jednoho po druhém by dvě děvčátka nejspíš nestačila. A akorát by je taky připravil o kejhák.

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„T-To nic není,“ opřel se černovlásek dlaněmi za sebou v sedě, když z něho Onigiri slezla, a podrbal se za hlavou. Když dal ruku ale zpátky, spatřil na ní krev a mírně se zarazil.
„T-Trochu krve nic neni!“ pokusil se na dívku znovu zazubit, zatímco se opřel o poškozenou klimatizaci a postavil se.
„Musíme se vrátit a pomoct Kumarovi-sensei!“ zahleděl se mírně nahrbeně k protější střeše, kde stál jejich sensei. Po Bestii ale ani stopy.
„Huh?“ vyvalil černovlásek oči, „kde ten šmejd sakra-!? Itte-!“ nestihl včas zatnout zuby, když se pokusil vykročit k druhé střeše. Pravá noha se při tom celkem hlasitě ozvala a on na ni málem nedošlápl.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Kumaru na nic nečekal a dlouhým skokem na střechu jedné z protějších budov vyklidil pole. Ohlédl se za místem výbuchu. Vypadalo to, že děcka jsou v pohodě, ale co Bestie? Nechal se jejich cíl roztrhat výbuchem? Navíc se mu zdálo, že v černé šmouze od výbuchu něco vidí.
Soustředil chakru do nohou a skočil zpátky.
Bylo s podivem, že granát téměř nepoškodil střechu. Výbušnina musela mít zesílené dno a síla výbuchu tak musela jít především do stran. Ale tohle byla vždycky Aobova parketa. Z už tak krátkého zamyšlení ho vytrhla ona černá šmouha od výbuchu. Nebo spíše to, co bylo v ní. "Tak to začíná." Přečetl si text v mysli.
"Hmmm...si děláš srandu."
Bestie jim nechala v prachu napsaný vzkaz, než jim evidentně pláchla.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Ne všechno je nutné řešit smrtí!“ oponovala mu. Muž však už nic neřekl a prořízl si tepnu. Onigiri vyvalila oči, když její čepel potřísnila krev, a kvůli šoku si nevšimla ani granátu kousek od ní. Při Kumarově varování jen vyvalila oči a zalapala po dechu, ale víc nestihla.
Ozvala se šílená rána a dívka ucítila, že ji někdo bere do náručí.
Trvalo několik vteřin, než si plně uvědomila, co se vlastně stalo. Původní myšlenky na spoustu krve naštěstí zahnal hlas jejího kamaráda. „Takuyo?“ zamrkala. ‚Počkat, to on mě zachránil!‘ uvědomila se a rychle se posadila vedle něj. „Takuyo! Já jsem v pořádku, ale ty ne!“ vyhrkla, jakmile spatřila jeho zranění a vytáhla obvaz. „Jsi zraněný! Rychle tě ošetřím!“

Miki Hakumei, tým 5

Stál na kůlu, kolena se mu třásla. Připadal si jako malé dítě, které se právě učí.
Plně se soustředil na rovnováhu na svém kůle, který ještě neopustil. Tohle mohlo dopadnout jen zpátky ve vodě. Koukl na spolubojovníky a měl v tu chvíli nějaký špatný pocit. Možná za to mohli oni, jelikož se připravovali na něco, co u evidentně unikalo, nebo za to mohla sensei s velice zajímavým pohledem. Polkl. Rychle se přemístil na druhý kůl jeho barvy, pak i na třetí a tak dále. Zkákal z jednoho na druhý a jen se snažil zachránit. Avšak technika ho doběhla vcelku rychle. Sotva dopadl na dřevo, země se začala třást. Miki mával rukama jako splašený. Vůbec ho nebolely po šplhání po skále, vůbec ne. Nepamatoval si, že by jí něco udělal, ani ji moc neznal. Tohle si určitě nezasloužil. Mohla za to Naoko, že sensei vyprovokovala. Proč to jen udělala. Být v lepší situaci, určitě by po ní vrhl nehezký obličej, načež by se usmál. Držel se zuby nehty vrcholu kůlu a nohama jej objímal. Ani pořádně nevěděl, jak se do téhle pozice dostal, ale v jedné věci si byl jistý, neskončí znova ve vodě. Dokonce si stanovil nový cíl, neopustí tento kůl, nikdy!

Torashi Hanako
Tým 2
hospoda

Aniž by si to rudovláska uvědomila, svraštila po mladíkově odpovědi obočí, takže se jí nad kořenem malého nosu vytvořily dvě mělké rýhy. Stalo se jí to pokaždé, když se nad něčím opravdu do hloubky zamyslela.
Nebyl žádný skutečný důvod, proč všechny ty domy opravovat. A někdo, koho tu hledali a všem těm mužům ubližoval, byl bez pochyb ninja. Nebo člověk, který jim býval. Ale jak to spolu souviselo? Jak souviseli staří dělníci s neodůvodněnými opravami domů a shinobim, který je vraždil?
"Um..." Hanako si ani neuvědomila, že zůstala podmračeně hledět na černovlasého mladíka, zatímco přemítala nad otázkami, u nichž jí scházely odpovědi. Vzápětí se však vzpamatovala, doširoka rozevřela oči a na židli se otočila směrem ke staršímu muži, který předtím projevil ochotu promluvi si s nimi. Ačkoliv to Hanako ve svém prvotním zděšení zaznamenala jen velmi vzdáleně.
"Mohu-Mohu se vás zeptat? Vy znáte- Znáte vašeho starostu nějak blíže? Jak dlouho je v této vesnici vlastně starostou? Je mezi lidmi oblíbený?" zamrkala na dělníka nejistě a trochu se zavrtěla na místě. Možná bylo její směřování myšlenek hloupé, ale snad bylo lepší ptát se na zbytečnosti, než jenom mlčet. Někdy přeci i zdánlivě nedůležitá věc mohla být vodítkem ke správné odpovědi.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„Nedělej machra jo!? Prostě to vzdej a-!“ obořil se Takuya na Bestii, ale nedořekl. Z mužova krku vystříkla krev, aniž by se meč Onigiri pohnul.
„Ten chlap se sám podříz!?“ vytřeštil Takuya oči.
Z konsternace ho však vytrhl Kumarův řev. Mladík ze svého vyvýšeného místa okamžitě zabodl pohled do granátu vedle Onigiri a jeho zorničky se zúžily.
Aniki zajel s hlasitým cinknutím do chlapcova pouzdra na zádech a Takuya se vrhl k zemi, mezi Bestii a Onigiri.
„Shunshin no Jutsu!“ zapružil po doskoku v kolenou, rozehnal po svém těle chakru a vrhl se vpřed. Onigiri při tom prudce zvedl ze země a vrhl se i s ní v náruči co nejdál od granátů. To znamenalo minout okraj střechy, přes který je následná exploze mrštila s o to větší silou, a přeletět přes ulici pod nimi až na druhou střechu.
Po té se Takuya svezl dobrých pár metrů po zádech, na která se za letu saltem přetočil, než se mu podařilo nohami tvrdě zabrzdit o ventilaci, do které s hlasitým dopadem prošlápl dvě prohlubně.
Celé to ale ustál jen s bolestivým úšklebkem. Přece se před holkou neztrapní nějakým bědováním!
„D-Daijoubu, Oni-chan!?“ pokusil se proto bolest hlavy a v pravé noze, do které ho trefil jeden šrapnel, zamaskovat zazubením, zatímco mu po spánku stekl pramínek krve a levá nohavice zvlhla krví.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Železo na prodej

Kaito Sarutobi
Tým 1
Les poblíže města

Kaito sledoval Inuzukův každý pohyb a moc dobře si všiml, jak se přikrčil k odrazu, takže měl hodně času zareagovat. Navíc Inuzuka docela žvanil a to bylo dobře. To dávalo holkám čas si připravit cokoliv, co chtěli použít, protože jim Inuzuka prakticky zdělil dopředu, kam zaútočí. Chlapec věděl, že sám je proti němu bezbranný. Jediné, co měl v rukávu byli jen další nože a shurikeny a proti těm byl psík imunní a poslední výbušný lístek, který by musel dostat nepříteli na tělo, aby to něco znamenalo. Kaito tedy musel sehrát roli volavky a doufat. Když se super-psík odrazil, uskočil mu chlapec z cesty a přes parakotoul se dostal z dosahu jeho techniky a hodil po něm tři kunaie, aby se neřeklo. Byl připraven znovu uskočit, protože si byl vědom Inuzukovo rychlosti a nehodlal ji podceňovat. Jediné v co doufal bylo, aby měli holky v rukávu něco speciálního, protože o klanu Hyuuga kolovalo hodně historek a pokud byla jen polovina z nich pravda, bylo dobré, mít je na svojí straně.

Naoko
Tým 5
Cvičiště na jezeru
Pocit uspokojení se rozlil Naoko celým tělem, když viděla, jak se Suzume tváří. Kdyby tam stál někdo jiný, nikdy by se o nic takového ani nepokoušela a prostě by kůly přeskákala, ale protože tu byla Suzume, něco v Naoko se prostě rozhodlo, že se bude předvádět, aby udělala na svou sensei dojem. To však moc dlouho nevydrželo, protože se Suzumin pohled změnil a v té samé vteřině Naočino vědomí dostalo facku od jejího podvědomí, které bylo neustále na pozoru a v očích zrzky jasně zpozorovalo, že se něco chystá. Naoko se přikrčila k odrazu a těsně před tím, než Suzume udeřila dlaní do země vyskočila, směr barevný kůl. Suzume vyřkla nějakou dotonovou techniku, kterou Naoko neznala, ale to nebylo důležité, protože se zem kolem začala třást.
'Tak ty takhle...fajn!'
Dívka dopadla na kůl jen špičkami nohou a nechala lehce pokrčená kolena, což zapříčinilo, že všechny otřesy byly náhle ztlumeny díky pružení v chodidlech a kolenou, kterými se dívka vyrovnávala. Udržet rovnováhu bylo sice za těchto podmínek mnohem těžší, nakonec to nebylo ani potřeba. Když svou rovnováhu opět vyrovnala, odrazila se a skočila na další kůl, kde nezůstala ani chvilku a tak přeskakovala z jednoho kůlu na druhý, jako kamzík a dávala si dobrý pozor na to, aby dopadla vždy tak, aby nikdy neměla zpevněná kolena. Tím by se totiž vystavila úplnému vlivu zemětřesení a to by jí nejspíše schodilo do vody.

Bestie z Kurogawy

Vypadalo to, že Bestie byla zahnána do kouta. Kumaru ale z mnoha vlastních a mnohdy bolestivých zkušeností věděl, že právě tady hrozí útočníkovi největší nebezpečí. Musel se teď mít na pozoru.
"Nebuď směšná!" Zachrčel hluboký hlas zpoza masky.
"Listová vyslala na žádost místní policie tým shinobi, aby mě zlikvidoval, nevíš proč tu jsi?!"
Zelená světla zlověstně plála zpoza temné kápě a díky démonickému šklebu masky to vypadalo, že se Bestie dívce vysmívá i přes fakt, že dívčin nablýskaný meč byl od krku v černém roláku sakra blízko.
"Tak proč nedokončíš co musíš, hm?!"
Bestie škubla hlavou a sama si prořízla tepnu. Bylo to tak překvapivé, že granátu ležícího na zemi kousek od Onigiri si Kumaru všiml až na poslední chvíli.
"POZOR!" Zahřměl a doufal, že děcka se stáhnou včas.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jezero za Konohou

Suzume je očividně při tomto tréninku šetřit nechtěla. To ale Akihirovi vůbec nevadilo. Nakonec se totiž z celé této situace mohla vyklubat docela zábavná hra.
Původně měl hnědovlásek v plánu něco naprosto jiného, než se jim senseika rozhodla trochu zatřást s žaludkem. Když však nastaly tyto ztížené podmínky, nebylo zbytí.
Akihirovi stačilo jen zahlédnout pohyb, který znamenal přípravu na složení pečetí a okamžitě zbystřil. Přepnul se do jakého si analytického módu a téměř ve stejný okamžik, kdy Suzume vykřikla název techniky, on na ni již po svém reagoval. Bylo to jakoby se na chvíli čas zpomalil, ale přeci jen běžel normálně. Nějaké ty základy v dotonu a předchozí zkušenosti mu v tom také samozřejmě pomohli… Akihiro se prudce odrazil do vzduchu, přičemž se švihnutím dozadu stočil do klubíčka, což způsobilo rychlý sled saltových otáček. Při stáčení si neopomněl rukami obejmout kolena, díky čemuž ještě přidal na výsledné rotaci. Tento manévr způsobil, že se posunul hned o několik sloupků dopředu (po směru od Suzume) a následným rychlým “rozbalením” dokázal přistát na dalším sloupku jeho barvy. Nepřestávalo však na nohy, ale rovnou na rukách. Udělal téměř dokonalou strojku, až na to, že byl nucen dát dlaně k sobě a prsty pevně sevřít sloupek, aby dokázal udržet rovnováhu. I tak se však nakláněl ze strany na stranu, i když je o cca 25-30 stupňů. Svaly na těle a především na rukách se mu napínaly námahou, ale i tak svou pozici dokázal udržet ve stádiu, kdy jeho zřícení prozatím nehrozilo. Byl to skutečně slušný trénink výdrže, síly a rovnováhy.

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„Tsch!“ procedil Takuya skrz zuby zlostné syknutí, když se jeho výpadu na nohy maskovaný vyhnul. Naštěstí jeho finta s fuuma shurikeny přeci jen nebyla úplně zbytečná. Kumaru se chopil příležitosti a muže pomocí své techniky znehybnil.
„Yosha!“ zazubil se odhodlaně černovlásek, když prosvištěl medvědovi mezi tlapami, zabrzdil, přetočil se na nohy a ruce a vyrazil vpřed.
S Anikim v pravačce se poté odrazil, vyskočil medvědovi na ramena a výstražně se mečem napřáhl nad Bestií, připravený seknout.
„Oni-chan má recht! Prohráls šmejde tak se koukej vzdát!“ zaburácel na Bestii Takuya.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Když vstoupili Natsuko s Renem do vesnice, jejich produkce si rychle získala pozornost všech na doslech, což byli z valné většiny dělníci.
„Hái~!“ zazubil se na jednoho z nich Ren, když se s dívčinou zastavili kousek od stavby, kolem které byl natažený policejní pásek a na zemi byl nakreslený obrys člověka. Totéž místo, které Ren dnes už jednou míjel.
Hnědovlásek si poté sundal z hlavy svůj slamák a hodil ho na zem, aniž by přestal volnou rukou brnkat na struny.
Písnička střídala písničku a klobouk se postupně plnil.
Zpěv a shamisen však začaly po chvilce narušovat tupé rány, jdoucí od uzavřeného lešení.
Na jeho vrcholku stál totiž ten samý muž, kterého viděli dnes Ren s Natsuko v márnici. Živý a zdraví, bušící kladivem do hřebíků.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Dívce se ulevilo, teprve když zaslechla Takuyovo ujištění, že je v pořádku, což jí dovolilo soustředit se plně na boj.
Nestačila se však divit. Ten ninja dál oponoval Kumarově útokům s neuvěřitelnou lehkostí, nemluvě o jejích vlastních, do kterých se hned vrhla.
Černovlásek se však velmi rychle vrátil do boje a okamžitě začal nepřítele zaměstnávat. Onigiri hbitě odskočila chlapcovým shurikenům a uvědomivši si, co má její kamarád vlastně za lubem, ucítila poprvé od začátku boje něco jako naději.
Za ninjou se rázem objevil hliněný medvěd. Tmavovláska polkla a na Kumarovo pobídnutí vyběhla protivníkovi vstříc. Špička jejího meče se však s cinknutím zastavila o sochu, ostří bylo nebezpečně blízko ninjově krku. Kunoichi se v případě neopatrného pohybu ani nemusela snažit, aby mu prořízla tepnu.
„Zachránil jste tu ženu s dítětem! Proč s námi bojujete?“ zamračila se a spustila. „K čemu bude, že my zabijeme vás, nebo vy nás?!“

Smrt na stavbě

Natsuko
Tým 2
„Dobře!“ vypískla dívenka a spustila. Velmi brzy se dostali zpátky do města, kde si jich začali všímat dělníci. Nějací dokonce slezli z lešení a prohrabávali kapsy.
„No ták, muzikante, sundej si ten slamák. Nemám ti kam přispět!“ zubil se jeden z nich, cinkaje mincemi ve dlani.

Hospoda
Všechny pohledy se stočily na Hanako. „Najal si nás starosta, ale fakt netušim, proč to chce opravovat,“ pokrčil rameny mladík.
Čtyřicátník se přidal. „Když nám zaplatíš, uděláme, co máme. Starosta zaplatil, má smlouvu s naší firmou, takže makáme.“

Sugawara Akane
Tým 2
Hospoda

Do řeči se pustil mladý černovlásek. Zprvu to vypadalo, že z něj nic důležitého nevypadne a Akane už chtěla otráveně začít přemýšlet nad tím, na koho dalšího se obrátit, ale v tu chvíli zbystřila, protože mladík použil úplně stejnou formulaci jako ten drzý polonahý dělňas na ulici. Řekl, že musí jít... Jenže tentokrát jiné jméno. Shiro. A o chviličku později se přidal souhlasně další dělník. Kiru. Dívka si obě jména opět soustředěně opakovala, aby si je zapamatovala. Měla pocit, že by to možná mohlo být užitečné.
Už chtěla začít dumat nad tím, kam dál by měla křížový výslech vést, ale v tu ránu ji nečekaně předběhla Hanako. Vypadala, jako by každou chvíli měla vybuchnout. A to ještě Akane nesledovala všechny myšlenkové pochody, které se kunoichi během rozhovoru jasně promítaly v tváři. Přesto se Hanako odvážila ze sebe vysoukat otázku. Smělou, ale důležitou. Červenovláska na ni nenápadně uznale kývla a potom přimhouřila oči, sledujíc dělníky v očekávání jejich odpovědí.

Bestie z Kasugawy

Když Takuya sletěl ze střechy, Kumaru se zhrozil. Měl o mladíka obavy, ale nebylo mu jak pomoci. Jejich protivník se jevil jako velmi nebezpečný.
Bestie se vyhnula sérii jouninových úderů pěstí s lehkostí šelmy a odněkud zpoza černého pláště vytasila dvě asi metr dlouhé ocelové tyče. V každé ruce svírala jednu a blokovala jimi dívčiny chabé šermířské útoky.
V kontaktním boji je oponent na velmi vysoké úrovni. Problesklo Kumarovi hlavou. Museli zkusit útok z dálky.
Situaci vyřešil Takuya, který se vrátil do boje překvapivě rychle a vrhl dvojici fuuma shurikenů.
Bestie se otočila za mladíkovým hlasem a dál blokovala údery zbývajících ninjů, aniž by se na ně dívala.
Než doletěl první ze shurikenů, Bestie spojila dva konce tyčí, otočila zápěstí a zbraně spojila, čímž vytvořila ocelovou hůl Bo.
Tou shuriken odrazila směrem vzhůru, až od obou zbraní odlétla sprška jisker. Nicméně druhý shuriken byl mnohem překvapující a jejich oponentovi vyrazil hůl z rukou. Než se Bestie stihla rozeběhnout vstříc Takuyovi, zformoval se jí za zády dobře známý hliněný medvěd a ve svém objetí ji znehybnil.
Kumaru stál opodál a ruce měl sepjaté. Byla to dokonale načasovaná technika, teď toho jen využít.
"Teď!" Křikl na studenty.
Bestie se ještě stihla zapřít, zvednout nohy a mladíkovu útoku na dolní končetiny se vyhnout, ale s dívčiným útokem už to tak růžově nevypadalo.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Ty zpívej a já budu hrát~!“ usmál se na dívenku Ren vesele a dal se do brnkání, doprovázející tak Natsučin zpěv. Byla snad chlapcova studnice písniček bezedná...?
„Takhle si na ten ramen vyděláme raz dva~“ usmíval se dál hnědovlásek, když opustili hřbitov a zamířili si to společně zpátky do města.
Než jejich hudba opustila zdi hřbitova úplně, zazněl tamním tichem další zvuk. Skřípavý zvuk, jak se dveře z márnice znovu otevřely. Vítr to ale na svědomí neměl. Byl to jakýsi stín, který se několikrát obezřetně rozhlédl, načež padl na všechny čtyři a vyrazil za dvojicí, nenápadně a tiše, jakoby tam vůbec nebyl.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
někde v hořícím lese

S hrůzou v očích pozorovala kmen stromu, u kterého ještě před malou chviličkou stála a ztěžka polkla. Několik třísek doletělo až k ní a tak teď vypadala jakoby se právě zúčastnila závodů bobrů v překousávání dřeva a stála hned vedle vítěze. Péči o svůj vzhled ovšem musela odložit na neurčito, protože zrovna v tu chvíli se dělo mnoho mnohem horších věcí než pár třísek ve vlasech.
Třeba takový krvežíznivý Inuzuka, o kterého se dle jejich informací nedokázal postarat ani sensei, řítící se přímo proti mladému Sarutobimu. Rychle tedy zapomněla na roztříštěný strom a veškerou jinou přírodní katastrofu s tragickým dopadem na místní ekosystém, kterou už stihli způsobit a vydala se hledat způsob, jak by mohla pomoct i ona. Tak nějak pochopila Kasumiin záměr a vyrazila cestou, kde nepřekážela jejímu útoku. Vyčkala a vyrazila až za tou tlakovou vlnou. Při té krátké cestě ve své pravé ruce nashromáždila chakru a zaměřila se na stejný bod, do kterého mířila ta tlaková vlna. "Shōtei"
"Opravdu doufám, že teď nedělám nějakou blbost..."

Torashi Hanako
Tým 2
hospoda

S barvou obličeji, která odstínem ladila s jejími vlasy, připomínala její hlava spíše velké, přezrálé rajče, než vyšetřující ninju, proto ani nepípla, když ji Akane odtáhla k jednomu ze stolů. Hanako si téměř nepřítomně kecla ztěžka na jednu ze židlí a vytřeštěný pohled zabodla do dřevěné desky stolu před sebou. Neměla tam být, připadala si tam tak nepatřičně! Kdyby se to tam zvrhlo, určitě by nedokázala vůbec nic udělat. Seděla by tam jako zařezaná a doufala, že se jí to jenom zdá. Ano, přesně to by se stalo. Namísto toho, aby zakročila jako správná ninja, pobíhala by vyplašeně mezi nimi a snažila se je přesvědčit, že je to určitě špatný nápad.
Ze zběsilých myšlenek se začalo Hanako od hlavy doslova pářit. Rudovláska cítila, jak jí polévá horko a měla pocit, že se musí potit víc než hromada strých můžů v sauně. Představa staříků v ručníkách, sedících na dřevěných lavičkách a koupajících se ve vlastním potu ji však vyvedlo ještě více z míry, usilovně proto zavřela oči a snažila se všechny ty myšlenky vypudit rychle z hlavy. To se jí však povedlo teprve v okamžik, kdy mladík zopakoval stejnou větu jako ten kluk na ulici.
Hanako prudce rozevřela oči dokořán a trhnutím hlavy vzhlédla k černovláskovi. Poté pohledem přeskočila na Akane s jasnou myšlenkou. To prostě muselo být genjutsu. Takže vrahem musel být ninja.
"P-P-P-Promiňte, ale- Proč vlastně všechny ty domy opravujete? A pro koho pracujete?" vykoktala se zjevnými rozpaky v pokrouceném obličeji, jak se snažila udržet alespoň trochu vyrovnaný výraz a nevpadat tak jako vyděšené kuře zahnané do kouta.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Smrt na stavbě

Natsuko
Tým 2
„Proč se stydí?“ nechápala dívenka.
Společně s Renem vyšli ven a Natsuko se znovu rozzářila. „Na ramen?“ vypískla zvesela a provedla piruetu. „Tak jo! Ale budeme si po cestě zpívat, že jo?“ souhlasila a přednesla si svou jedinou podmínku. Pak poskočila a spustila svým čistým hláskem veselou písničku o králíkovi, který závodil se želvou.

Hospoda
Čtyřicátník sklesle sledoval, jak se obě dívky posadily raději vedle mladšího dlouhána. Nu co, na takové koroptve byl stejně nejspíš starý.
Černovlásek se zazubil, když se k němu dívka tak měla, a dokonce k němu táhla i svou kolegyni. Mladík se protáhnul a sednul si trochu pohodlněji, aby na malé vyšetřovatelky viděl. „Jako jo, ty chlapi jsem znal. Jsme tu všichni ze stejný firmy, že jo. Ale nic jinýho než to, že byli starší čtyřiceti a že byli zedníci od nás. Co se tejká těch okolností, já byl u toho, když Shiro prostě přestal pracovat a řek, že prostě musí jít. Nechápal jsem ho, ale nechal jsem ho jít. Abych řek pravdu, dost z nás se tu bojí pracovat.“
„To je pravda. Kiru odešel kvůli úplně stejnýmu důvodu!“ houknul čtyřicátník. Pár dalších chlapů pokývalo hlavou.