Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 3
Vypravěč - Stan.com
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 4
Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 2
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 6
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým 11
Vypravěč - Davien
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Pozor, pozor, sličné dámy a chrabří pánové!
Bylo by záhodno a zároveň velmi fajn, kdybyste tento odstaveček pravidelně pročítali. Dozvíte se totiž novinky z místnosti a senseiové zde naleznou i žádosti z mé strany adresované jejich osobám.
5. 5. 2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Út, 2017-11-14 13:45 | Ninja už: 4637 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Kasumi Hyuuga (Tým 1) souboj v lese
Jakmile se jí podařilo zasáhnout ty dva a oni skončili někde mezi stromy spolu s výbušnými lístky, přestala si jich všímat. Kousek dál útočili ostatní na toho kluka, paradoxně ji ale zajímalo víc, jak je na tom Midori, šel po ní ten Inuzuka a to nemohlo dopadnout dobře. Ani si neuvědomila, že má o ni strach, přišlo to zcela přirozeně. Nemohla tady toho kluka nechat samotného proti dvěma nepřátelům, ale zdržovat se s nimi také moc netoužila. "Vydrž Midori." Uznala, že druhá Hyuuga musí ještě nějakou chvíli počkat. Teď se musela soustředit na boj. Ze všech sil se rozběhla k tomu muži, který vypadal, že ovládá svůj stín. Už cestou pečlivě mapovala body chakry soupeře, aby se trefila co nejlépe. "Ovládá stíny? Nara?" Nebyla si jistá, co je ten chlápek zač, ale vzhledem k tomu, že tu pobáhal nějaký Inuzuka bez psa, tohle ji dvakrát nepřekvapilo. "Hakke Sanjūni Shō!" Hlasitě vykřikla, rozmáchla se a pokusila se zaútočit na body chakry po jeho těle, aby zastavila tok. Moc dobře věděla, že jí to usnadní práci, pokud útok provede dobře. Předpokládala, že jako uživatel takové techniky se ten chlápek nejspíš sám nemůže hýbat a pokud to udělá, zruší ji. Dávala ovšem pozor, aby se na ni neotočil s nějakou zbraní, kdyby o ní věděl včas, aby případně uskočila. "Nestydíte se dva na jednoho?" Vyprskla po nich, protože způsob jakým neustále zákeřně útočili ze všech stran na toho kluka ji podráždil, opravdu nesnášela takové lidi.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Jaden, Po, 2017-11-13 14:45 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Městečko Kasugawa
Takuya se dál řítil proti Bestii v naprosto přímém a předvídatelném útoku, jak u něho bývalo zvykem.
Proto mohlo být pro zahaleného, ale i pro Kumara s Onigiri, patrně překvapením, když chlapce těsně před dopadem jeho pěsti zahalil obláček kouře a místo něho se proti maskovanému najednou řítil špalek, polepený čtyřmi výbušnými lístky, které při doletu k Bestii explodovaly. „Namenna! (Nepodceňuj mě!)“ zařval na maskovaného Takuya, který se na něho ve skutečnosti řítil zleva.
Jak se zdálo, ani on jejich nepřítele nepodceňoval, nebo alespoň ne tolik. Zkušenosti, co jim postavil život od opuštění akademie do cesty, byly přeci jen znát.
Anikiho při tom genin svíral pevně v rukách a ve vodorovném seku vedeném zleva, do kterého dal vše, se jím ohnal po poraněném boku Bestie. „Kougekiii!“ vycenil černovlásek zuby jak napjal svaly. Tenhle výpad dokázal lámat meče. Jestli se jím trefí, měl by to ten prevít pěkně pocítit!
Železo na prodej
Čtveřice se ušklíbla, když jim Kaito upláchl. Nicméně nelenila a dala se do podnikání dalších kroků, jak chlapce vyřadit.
Pro ty dva, kryjící se za stromy, to teď znamenalo uskočit před trojicí kunaiů s vžbušnými lístky, které po nich Kaito hodil, jenže to jim překazil Kasumin příchod na scénu.
Ti dva se stihli sotva ohlédnout přes rameno, než schytali plný zásah dívčiny Jemné pěsti do zad, který je mrštil mezi stromy, kam letěla trojice Kaitových kunaiů. „GAHAAH!“ ozval se spolu s explozí řev obou ninjů.
Dvojice za hliněným štítem na tom byla o něco málo lépe. Vržené kunaie je sice donutily urychleně opustit jejich úkryt, ale alespoň se teď neváleli po zemi jako jejich kolegové.
Při zjištění, že jich je o dva méně, zatímco nepřátel o jednoho přibylo, mírně znejistěli, ale stát na místě jako snadné cíle evidentně nemínili. „Suiton: Mizurappa!“ poskládal ten, co uskočil doleva, několik pečetí, načež po Kaitovi plivl vlnu vody.
Jeho kolega co se kryl úskokem doprava mezitím na zemi zaklekl na jedno koleno a složil jednu jedinou pečeť, díky které se jeho stín natáhl a vrhl se po tom chlapcově z druhé strany, aby tak zvýšil šanci, že se mu podaří Kaita při jeho úskoku před vodou polapit. „Co to sakra-!?“ ohlédl se po explozi a křiku Tatsuma, kterého chaos za jeho zády vyrušil z jeho lovu malé Hyuuugy. Ta toho ale umně využila a muži se v tu ráno zabodalo několik vodních jehliček do těla. „Gh! Ty malá...!“ zaskřípal Inuzuka vztekle zuby, když se ohlédl zpátky na Midori, řítící se proti němu s napřaženou dlaní, počkal až se dostane blíž a bodl proti ní svým mečem, co mu čouhal z rukávu pravačky. Jestli dívka ve svém útoku pokračovala, riskovala, že ze sebe udělá špíz.
Vložil Davien, Po, 2017-11-13 14:10 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
"Nezájem." Zachrčela Bestie a jistým rázným krokem se vydala Takuyovi naproti. V ruce stále svírala kovový střep.
Kumaru se zhrozil. Mladík neudržel nervy a ze strachu nejspíše zaútočil. Aspoň dívka odhadla oponenta správně. Nemělo cenu volat ať je opatrný, museli teď prostě do útoku. Jenže v postoji a chování Bestie byla určitá sebejistota, která ninju znepokojovala. Tohle nebude žádná legrace.
Kývl na dívku, aby chlapce kryla a sám vyrazil vpřed ve snaze obejít Bestii ze strany.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Ne, 2017-11-12 13:07 | Ninja už: 4637 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Yasuo Uchiha (Tým 4) Kancelář Hokage
Otevřela mu nějaká starší dívka, za stolem seděla Hokage a vypadala trochu přísně, chvilku hledala v nějakých papírech a Yasuo netrpělivě očekával, co mu poví, zjevně věděla přesně proč přišel. Její verdikt ohledně zařazení do týmu ho ovšem doslova šokoval. Podíval se na tu holku vedle sebe a pak zpět na Hokage, jestli to není nějaký vtip. Když ji uviděl, typoval, že jeto někdo, kdo s ním možná bude v týmu, ale... "Ona má být sensei?!" Měřil si ji od hlavy k patě. Vždyť mohla být tak o dva tři roky starší. "Nemám žádné dotazy," zakroutil trochu neochotně hlavou a kancelář opustil. Buď je ta holka zázrak přírody, nebo ho prostě nebude mít ani co naučit, potřeboval zjistit, která z těch možností to je. Navíc jestli budou v týmu zatím jen oni dva, je to hodně zvláštní, obyčejně by mu to nevadilo, ale takhle... Dost o tomhle rozhodnutí současné Hokage pochyboval. Vždycky pochyboval o cizích rozhodnutích. Navíc tahle slečna vypadala, že se s ním chce hned kamarádit. "Jo, jsem Uchiha," potvrdil a vypadal, jako že čeká nějakou reakci plnou předsudků, "není tu asi nic zvláštního, co o sobě můžu říct a nějak by ti to pomohlo, možná to, že se chci stát opravdu prvotřídním ninjou co nejdřív, chtěl bych vytvořit vlastní ohnivou techniku, kterou budu moct používat a probudit sharningan," všechno jí to oznámil, jako by to byly lehce dosažitelné cíle a on o jejich splnění nepochyboval. Pravdou ovšem bylo, že si spíš nemohl dovolit pochybovat.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil ichi, Pá, 2017-11-10 17:41 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Onigiri Ueda
Tým 11 Kasugawa
Onigiri sebou trhla. Postava si vytrhla střep z těla a najednou se chovala úplně jinak. Jako kdyby vůbec nebyla zraněná. Dívka si vzpomněla, že už dříve byla probodnuta mečem.
A pak se osoba… nebo ta věc otočila k měsíci. Dívka vyvalila oči a couvla o krok zpět. Studený mráz jí přejel po zádech a nechal za sebou studený pot. Co bylo tohle zač?!
Měla sto chutí schovat se za Kumara, nebo lépe… Utéct!
Probral ji řev vedle ní a kamarádův prudký výpad v před. Tmavovláska sebou trhla a vyvalila oči. Najednou si to uvědomila. Ten jeho znetvořený obličej byla jen maska?! „T-takuyo, počkej!“ vyhrkla a položila ruku na jílec. „Je to člověk. Je to ninja! Bohové, dávej pozor!“
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage Umeko Okazaki
Sensei týmu 4 Radnice, kancelář hokage
Dveře chlapci otevřela asi o tři roky starší hnědovlasá dívka. „Ahoj!“ usmála se a uhnula, aby mohl vstoupit. I když nestál přímo u ní, mohl cítit příjemnou vůni švestek. „Vítej,“ oslovila ho i žena sedící za stolem a zběžně pohlédla na papír, co držela v ruce. „Ty budeš Uchiha Yasuo, že?“ položila řečnickou otázku. „Přiděluji tě do týmu 4. Tvým velitelem je Okazaki Umeko, která stojí přímo vedle tebe. Zatím jste v tom týmu sami, takže spolu vycházejte. Nějaké dotazy?“
Umeko se dál usmívala, protože ona už dávno o přidělení věděla. Počkala na případné dotazy a pak s chlapcem opustila místnost. „Takže ty jsi Uchiha?“ začala se vyptávat. „Pověz mi něco o sobě,“ zajímala se upřímně a s úsměvem, zatímco měla založené ruce za hlavou.
Suzume Tachibana
Týmu 5 Skála
Naoko pobaveně chytila Suzume za slovo a žena nafoukla tváře. „Fajn, čtvrtá možnost je opora zubama. Nechceš si to vyzkoušet?“ vyplázla na dívku jazyk a pak se zazubila. „Polezu pod váma, abych mohla chytat, dobře?“
Zrzka počkala, až budou všichni trochu výš a sama začala lézt vzhůru jen za pomoci rukou. Ani ona se nechtěla flákat a včera trénovala nohy. Dnes byly na řadě paže a prsní svalstvo.
Vyrovnaně dýchala, soustředíc se na výčnělky na skále a sem tam pozorovala své žáky. Akihiro zvolil pro něj jistě jednoduchý postup. Kunoichi doufala, že se brzy zkusí víc rozšoupnout. Naoko oproti tmu přijala výzvu a stoupala s jednou rukou za zády, vybírajíc si velmi malé opěrné body. Byla opravdu lehoučká a svou rovnováhu měla pod kontrolou. Miki nakonec zvolil stejný způsob jako Akihiro a Suzume byla opravdu ráda, že nechtěl nijak machrovat. Jako nováček musel své limity teprve zjistit.
Když vylezli nahoru, zrzka se protáhla a dala ruce v bok, jako kdyby si právě dala šlofíka. „Za mnou!“ zavelela zvesela a rozeběhla se dál od vesnice.
Zastavila se teprve až u pláže jezera, kde z vody do výšky stoupal nespočet úzkých dřevěných kůlů s plochým koncem. „Jestli pak víte, co budeme dělat teď?“ otočila se na své svěřence.
Vložil stan.com, Čt, 2017-11-09 23:01 | Ninja už: 3799 dní, Příspěvků: 811 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Kaito Sarutobi
Tým 1 Souboj v lese 'Kuso!! Modoriii!'
Prolétl Kaitovi výkřik hlavou, když byl uvězněn ve své vlastní technice a právě metal kunaie do všech stran. V tu chvíli měl jasný přehled o svém okolí a jasně viděl, jak Midori proťala čepel Inuzuki. Úlevu však pocítil v okamžiku, když se dívka proměnila na větev, která uvízla nepříteli v čepeli. 'Kawarimi no jutsu...'
Více si však pomyslet nestačil, protože zaregistroval vržené Kunaie. V této technice se jim neměl šanci vyhnout a musel ji ihned přerušit. Kaito dokončil obrátku a uskočil stranou, než se ho stihl jediný z kunaiů dotknout. Ruce mu ihned zajeli do pouzdra, ze kterého vytáhl další várku kunaiů s výbušnými lístky a ty bez váhání vrhl na obě strany. Jak proti nepřátelům za stromy, tak proti těm za hliněnou stěnou. Dva, které měl byl připraven odpálit pečení, byli mířeny kousek nad hliněnou zábranu a byl je rozhodnutý odpálit hned, jak se dostane nad ně a tři, jenž měli vybuchnout nárazem do země mezi stromy, aby je kmeny výbuchem nemohli krýt. Kaito jednal ve spěchu, ale i tak se pokoušel, udržet si přehled o tom, jak se boj vyvíjí. Ani tak si však nepovšiml dívky, která se přidala do boje. Rudovlásek totiž nepočítal s tím, že by někdo přispěchal na pomoc na poslední chvíli. Taková šance byla naprosto mizivá a pokud nefungovala ani tenkrát na mostně, nemohla fungovat nikdy. V tom se však naprosto mýlil, nevědom si toho.
Tak jako tak se Kaito zaměřil na nepřátele za hliněnou zdí a hned jak odpálil lístky, nehledě na to, jestli je nepřítel vykryl, nebo ne, nahmátl fuuma shuriken a rozeběhl se obloukem k nim. Stále si však periferně hlídal i nepřátele na druhé straně, které měli výbuchy dočasně zastavit, aby mu dali pár vteřin.
Vložil Jaden, Čt, 2017-11-09 20:59 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Městečko Kasugawa
Navzdory Takuyovým pochybám byl Kumaru přesvědčený, že je tohle skutečně jejich cíl. Bestie po které pátrali.
Když tvář dotyčného konečně osvětlil měsíc, černovlásek ztuhl. Byl to vůbec člověk!? Tak děsivý škleb přece nemohl být lidský! „Iyada...“
Při pohledu do zelených teček se Takuyův pohled třásl a nechybělo málo, aby se k němu přidala i chlapcova kolena. „Iyada...!“
Jak se něčemu takovému měli postavit!? Ještě před chvilkou sotva stál na nohou, se zraněním, které by pro normálního člověka mohlo být klidně posledním, a teď se před nimi tyčil jako maják, odpočítávající vteřiny do jejich zkázy!? „IYADA!“ kousel se Takuya do rtu až se mu z něho spustila krev a zatnul pěsti. „TAK HELE TY ŠMEJDE! NETUŠIM KDO SEŠ ALE VIM KDO SEM JÁ! SEM TAKUYA RIKO Z KONOHY VO KTERYM SE BUDOU VYPRÁVĚT LEGENDY A ŽÁDNEJCH STRAŠIDEL SE NEBOJIM!“ napřímil se černovlásek odhodlaně a dloubl se palcem do prsou, načež se bez varování rozeběhl proti postavě.
Takhle to nešlo! Když se bude pořád krčit v něčím stínu, nikdy se jeho sen nesplní! Toho dosáhne jen tehdy, když dá v sázku vlastní život! „Du si pro tebe ať seš připravenej nebo ne, konoyarou!“ probodl maskovaného Takuya planoucím pohledem, skládající pečetě, načež se s napřaženou pěstí odrazil a vrhl se přímo proti němu.
Vložil Mitora, Čt, 2017-11-09 20:37 | Ninja už: 4542 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Tým 1 Les kousek od hořícího průchodu
Odpovědět Kaitovi čas neměla. Vlastně ani na cokoliv jiného. Čas jim chyběl, vše se odehrávalo moc rychle. Jednání se omezilo na pouhý instinkt. Byli v obklíčení, začala pracovat i panika. Stála proti nim velká přesila. Kaito na první misi, ona sama na druhé, ze které by se nedostala v pořádku nebýt Kasumi. Teď však tam byli jenom oni dva. A ona měla v plánu se odtamtud dostat. Doufala, že si to Kaito nevezme nějak špatně, rozhodně neměla v plánu ho proti všem nechat samotného.
Nestihla ani odpovědět na filozofickou otázku ohledně správných stran, přestože se jí již na jazyku něco formulovalo. A dokonce by to i řekla, kdyby měla čas. Jenomže přesně ten neměla. Už byl skoro u ní. Pokusila se vyhnout, nicméně nebyla dost rychlá. Jeho čepel se do ní zabodla a vlastně nezabodla, protože na dívčině místě se objevila větev, ve které čepel na moment uvízla. Chvíli se však ocitla mimo dění a konečně zaregistrovala známou chakru. "Ale vždyť to je Kasumi... Že by byla naděje?"
Zatímco ona zprocesovávala jejich situaci, dění se rychle obracelo. Tatsuma proti ní zřejmě musel něco mít, když s Kaitem nechal svou ochranku a vydal se za ní sám osobně. "S tím jsem nepočítala... Co teď? Nemá cenu se pokoušet dostat k vesnici... Musím ho zdržet natolik dlouho, aby se ti dva vypořádali se čtyřmi zbývajícími. To zvládnou... Kasumi má moment překvapení, nějak to musí vyjít... Nemá cenu k nim nahánět zpátky ještě tohoto. Ale je dost rychlejší než já, ani před ním neuteču. Nemám proti němu šanci, co teď? Zdržování mi nikdy nešlo... Ví,
kde jsem. Nemám u sebe nic, čím bych pachovou stopu mohla zakrýt... Do příště si s sebou musím vzít i nějaké smradové bomby... Pokud nějaké příště bude.
Odzátkovala svou lahvičku s vodou a vytvořila vodní jehly. "Mizu Hari." zašeptala a připravila se čelem k místu, odkud ho viděla přibíhat. "Teď už by to mohlo vyjít... A nebo zavětří Kasumi a otočí se... To by bylo k plánu ho zdržet. Ale kdyžtak na tuto vzdálenost moc rychlejší nebude."
Jestli se objevil v dostřelu, po vypuštění vodních jehel na chakra body Inuzuky se proti němu rozeběhla s úmyslem vyzkoušet Shotei, jestli se rozhodl zjistit, odkud se vzal nový pach, rozběhla se za ním.
Vložil Davien, Čt, 2017-11-09 16:15 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
"Hmm...jsem si jistý, že je." Odvětil Kumaru klidně na chlapcovu otázku.
Kapitán tvrdil, že se Bestie objeví a nikdo podezřelejší tu nebyl. Navíc ty pohyby, způsob, jakým se podezřelý odrážel od zdí domů, aby se dostal vzhůru. Stopa v kůře stromu v parku to potvrzovala, tohle musela být ona Bestie, kterou měli lovit. Byl si jistý.
"Do nemocnice pošlu já vás, jestli mě nenecháte jít." Řekla postava tiše, když si konečně vytáhla střepinu z boku. Tohle nebylo varování, ale výhrůžka.
Bestie se zvedla na nohy. Tentokrát mnohem jistěji, než před hořícím domem.
Kumaru zpozorněl. Tohohle člověka údajně seržant Moki probodl mečem skrz na skrz. Takovéhle zranění ho jistě nezastaví.
Postava natočila hlavu a svit měsíce odhalil obludnou tvář pod kápí.
Ninjovi se v první moment sevřely útroby děsem, než si uvědomil, že hledí na upravenou samurajskou masku a zářivé oči jsou s největší pravděpodobností jen obyčejná světla.
Byl to prostě jen člověk pod maskou. O hlavu menší než Kumaru, což rozhodně neznamenalo být malý, a rozhodně poloviční váhy, ale instinkt ninju varoval, že tohle nebude žádná legrace. Jen doufal, že se děti nesesypou ještě před střetem. Tohle přeci jen nebyl žádný vzteklý pes.
"Počítám do tří...jedna."
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Čt, 2017-11-09 14:50 | Ninja už: 4637 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Kasumi Hyuuga (Tým 1) Cesta lesem
Běžela lesem a podle množství chaker které vnímala si byla jistá, že už je blízko, jen překvapivě přes tu směsici necítila chakru senseie, která byla obvykle znát na dálku. Okamžitě si kladla otázku, proč se rozdělili, i když věděla, že na to brzy dostane odpověď. Nebylo pochyb o tom že bojují. Jakmile doběhla k místu, kde už poznávala i chakru Midori, spatřila několik chlapů, kteří nepochybně patřili k Ryuuseiovi. Ten který jim velel vypadal jako Inuzuka, to jí tak chybělo, jejich techniky byly obří a ničivé, rozhodně jí nedělalo radost bojovat proti někomu takovému, Kasumiina pokousaná noha si na pouhý trénink s Inuzukou pamatovala do teď. "A kde je dohajzlu Homura?!" Nebyla si jistá, proč je tu jen Midori a tenhle, ale senseiova nepřítomnost ji silně znepokojovala.
Její byakugan byl v pozoru a naštěstí s jeho pomocí zjistila, že nikde v okolí nevidí psa, který by tomu chlapovi mohl pomoct. I tak jich tu ale bylo dost, aby je všechny tři snadno sejmuli. Musela se rychle rozhodnout co dělat. Dva z těch chlapů se schovávali mezi stromy, všechno se událo tak rychle, že ani netušila, jestli si jí všimnou. Rozběhla se na ně. "Shotei!" Obě její dlaně pokryla chakra a ona se pokusila ze všech sil jim vrazit do nejzranitelnějších míst na zádech.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Jaden, Čt, 2017-11-09 00:15 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Městečko Kasugawa „Kuso, ten šmejd je rychlej!“ mračil se Takuya za běhu. I když se s Kumarem hnali za tím přízrakem co to šlo, pořád jim unikal. Krvavá stopa naštěstí nelhala a tak ho oba nakonec dostihli na jedné ze střech, kde proti němu stanuli sami dva, dokud se k nim nepřidala Onigiri.
Takuya věnoval dívce krátký pohled, rád, že byla celá, načež se zamračeně obrátil zpátky na jejich neznámého protivníka.
Tohle bylo divný. Čekal nějakého obrovského, děsivého chlapa skříženého s medvědem, ale tenhle vypadal spíš jako stín. A co měli být ty svítíce oči!?
Takuya se mírně otřásl, ale hned si zase dodal kuráž a rozhodl se, že se žádným strašidlem vystrašit nenechá!
Jejich strašidlo ale vypadalo, že spíš dřív omdlí, než se po nich vrhne. Masy krve, co dotyčnému tekly z rány po šrapnelu, byly děsivé. „Oi, Kumaru-sensei, fakt je todle ten týpek co po něm dem?“ optal se černovlásek nejistě jounina.
Stejně jako Onigiri i on při pohledu na zahalence pochyboval, jestli by mu neměli dát spíš první pomoc, než pořádně za vyučenou. Konec konců, takhle dopadl proto, že zachránil tu ženu s dítětem před plameny, nebo ne?
Železo na prodej
„Koho to zajímá!? Vybrali ste si špatnou stranu, holčičko!“ zasmál se krvelačně Tatsuma, řítící se proti Midori. Když ji ale proklál svou čepelí, zahalil dívku kouř a ona se proměnila ve větev. „Ta malá-!“ zúžily se Inuzukovi zorničky a on okamžitě instinktivně zavětřil. Pohyb před ním ho ale donutil se soustředit na Kaita, který se roztočil kolem své osy a začal kolem sebe nebezpečně přesně metat kunaie.
Tatsumu tak donutil prudce škubnout čepelí do strany, aby se zbavil dřeva na ní, a okamžitě zase uskočit, aby zvětšil vzdálenost mezi nimi a měl tak lepší podmínky pro vykrývání a uhýbání. „Guah!“ zaúpěl jeden ze zbylé pětice, když schytal jedním kunaiem do břicha a druhým do ramene. Zbylí dva se ale stihli schovat za kamennou zeď, kterou jeden z nich vytvořil, a třetímu se čtvrtým poskytly útočiště stromy. „Podržte mi ho!“ zavelel Tatsuma vztekle a znovu zavětřil. Hodlal si podat Midori, zatímco se jeho muži postarají o Kaita, což se čtveřice také okamžitě jala učinit.
Zatímco po rotujícím chlapci dva z každé strany mrštili drát s kunaiem na konci jakožto závažím, aby ho tak donutili se do lanek zamotat, připravili se po něm zbylí dva vrhnout z každé strany salvu shurikenů.
Vložil stan.com, Čt, 2017-11-09 07:06 | Ninja už: 3799 dní, Příspěvků: 811 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Železo na prodej
Kaito Sarutobi
Tým 1 obklíčeni v lese
Kaito se hnal dýmem, co mu nohy stačili a doufal, že odhadl cestu správně. Věřil, že pokud by náhodou změnil směr, Midori ho navede, protože měla schopnosti, které nějaký kouř nedokázal zastavit. Homura tam zůstal sám, ale podle jeho činů si o něj nedělal žádné starosti. Dříve viděl pár jeho technik, ale to nebylo nic oproti tomu, co předvedl na mýtině. Navíc se odtamtud ozývaly výbuchy, takže se stále bojovalo. Najednou byl dým pryč a Kaito zjistil, že je ještě před Midori a udává tempo. Stále to bylo však třicet na jednoho, takže Kaito pochyboval, že je nikdo pronásledovat nebude. To mu potvrdilo dívčino varování a Kaito i v běhu navázal několik výbušných lístků na kunaie, aby byl připraven na boj. "Až nás dohoní, pokus se běžet dál! Dám ti nějaký čas!"
Vyhrkl rychleji, než si stačil uvědomit co dělá a kysele se sám pro sebe zašklebil. To byl celý on. Hrát si na hrdinu i v tu nejhorší možnou situaci, ale zbývalo mu něco jiného?! Byl těsně po dokončení tréningu a jediná jeho použitelná technika byla přesně dělaná pro obklíčení. Byl stále jen genin, takže bylo nemyslitelné, že by jeho technika vyšla. Na nějaké přepadení ze zálohy nebylo ani pomyšlení, o tom se přesvědčil již ve městě a utéct nestíhali. Nebo to nestíhali oba. Město nebylo nijak daleko, takže stačilo jen získat trochu času... .
A najednou byl obklíčen. Popálený Inuzuka stál přímo před ním a ostatní byli okolo něj. Midiri si nějakým záhadným způsobem stoupla přímo před něj, což nebylo dobré. Pokud spustí techniku...ale ne. Netrefí ji. Jeho technika byla vypilována a ještě ji nepoužil tak, aby o ní někdo další mohl mluvit. To mohla být výhoda, ale na Inuzuku stačit nemohla. Byl příliš rychlý.
Inuzuka zařval rozkaz a vrhl se vpřed. Kaito byl však připraven a roztočil se. Z výru, který místo něho vznikl, vylétávali kunaie obrovskou rychlostí a navíc byl každý přesně mířený tam, kde mohl poranit nejvíce. Kaito tak zaútočil na všechny nepřátele naráz.
Vložil Mitora, Čt, 2017-11-09 07:00 | Ninja už: 4542 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Tým 1 hořící průchod bývalým lesem
Když zaregistrovala Kaita kousíček za sebou, ulehčeně si oddechla a zrychlila do své téměř nejvyšší rychlosti. 'Až si bude příště stěžovat na nudné mise, asi se opravdu ozvu. Toto má do mírumilovného čehokoliv pěkně daleko. A těch škod, které jeho řádění udělá... Vůbec bych se nedivila, kdyby našemu týmu byly do budoucna podobné mise zakázány... Mám pocit, že to vždy skončí v plamenech... Tentokrát to naštěstí není nově vybudovaná vesnice.' raději svůj myšlenkový pochod zastaví a zaměří se kupředu. 'Ne, nedívej se dozadu... Ještě tě to rozhodí... On to zvládne... Viděla jsi jeho nadšení a kolik jich bylo proti němu? Třicet? Pfff... Posledně jich určitě bylo víc. Ale tihle jsou z Konohy... Třeba někoho z nich zná... Ne, nemysli na něj, sama máš svůj úkol.' Taktak se vyhnula jedné výše hořící větvi a neskončila jako lidská pochodeň. V té chvíli už se raději neohlížela a co nejrychleji pokračovala dál. Už jí přišlo, že vidí krajní domy vesnice, když zaregistrovala cizí přítomnost. Už jen kousek za nimi. "Dohánějí nás. Nestačíme jim utéct." Vykřikla směrem k mladíkovi, který se mezitím dostal kousek před ní. Posledních pár chvil, které měli, využila k rychlému pokusu dostat se k vesnici co nejblíže, snad aby upoutali pozornost a když už věděla, že je ninja dostal, vyhlédla si mimo dohled ostatních v lese větev a složila pečetě pro Kawarimi no jutsu. Takže na střet byla tak připravená, jak jen to za tak krátký čas dokázala a proto, když byli přinuceni zastavit, vypadala klidně.
Tedy alespoň do doby, než zjistila, kdo že byl vlastně tím narušitelem jejich cesty. Předtím se jeho chakrou nijak nezabývala, nebrala to nějak vážně, přeci jen znali pouze tohoto a ten měl zrovna dostávat na frak od ohnivce. 'Ale ne... To není... Nemůže... Jestli je tady, znamená to, že je sensei... Ne... Nemůže... Vím, že si na něj pořád stěžuju, ale... A navíc, když ho nedokázal porazit On... Co zmůžeme my?' Na chvíli tam zůstala zaraženě stát a pouze zírala na spálený krk zběhlého Inuzuky. Uvnitř ní narůstala panika, ale ona věděla, že teď se jí poddat nesmí. Kdyby to tak skončilo, viděli by se se senseiem velice brzy. A on by je z posmrtného života zase hezky rychle vykopal. V to věřila a tak se vzpamatovala ještě dřív, než stihl Tatsuma rozdat pokyny k obklíčení. Oproti svému obvyklému vzezření se ušklíbla a opravdu se snažila působit sebevědomě. "Smradi? Vždyť jsi ze stejné vesnice." Vyhrkla jako naivní malá holka, jako která působila a skočila před Kaita s úmyslem nechat se nakonec trefit a prohodit s větví a dát tak mladému Sarutobimu čas na přípravu čehokoliv, co ho napadne. Co pak dál těžko říct, pomoc z dálky, moment překvapení, když nebudou vědět odkud se přiblíží. Pokud se otevře možnost pokračovat k vesnici? Kdo ví, zatím se pouze blížil Tatsumi a ona měla v plánu se alespoň chvíli pokusit bránit.
Vložil ichi, Ne, 2017-11-05 23:40 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Onigiri Ueda
Tým 11 Kasugawa „To jsem ráda,“ oddychla si a postavila se. Hasič přiběhl k oknu a ona za ním. „Je to možné,“ vydechla, když viděla osobu s těžkým zraněním. „Musí to být ninja jako my,“ stiskla ruce v pěst. Znamenalo to, že ho někdo najal? Ale proč zachraňoval ty lidi? To ten požár nezaložil on? Proč tedy před tím útočil na strážce zákona?
Náhle si uvědomila, že na ni muž mluví. Zmateně se na něj otočila a krátkou chvilku trvalo, než si uvědomila, co říkal. „Půjdu,“ kývla a usmála se. „Já si ale nemyslím, že byste nebyli skvělí. Hasiči jsou hrdinové. Možná větší než my shinobi,“ přiznala upřímně. „Dávejte na sebe pozor!“ zvolala ještě, načež se vydala za svým týmem. Ještě v dálce zaslechla hasičovo zvolání a její tváře se mírně začervenaly. Faktem bylo, že ten chlap byl celkem fešák. Hned, jak se ta myšlenka ale objevila, tmavovláska si vynadala. Vždyť byla oproti němu naprostý cucák. Chtěl jí prostě jen poděkovat.
Zatřásla hlavou a soustředila se na chakru v nohách, jak vybíhala po zdi. Teď tu byly důležitější věci!
Hbitě doskočila vedla Kumara a Takuyi a zarazila se. Zraněná osoba stála před nimi a už nemohla. Ten střep byl ohromný. „Musíte k lékaři!“ vyhrkla najednou dívka.
Vložil Davien, So, 2017-11-04 13:32 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
Onigiri s velitelem hasičů skončili v prázdném bytě protější budovy. Oba naštěstí až na pár škrábanců nezraněni.
"Ano, jsem v pořádku, děkuji." Ujistil dívku hasič. Počkal až z něj dívka sleze a vrhl se k oknu zhodnotit situaci.
"No koukněte na to..." Řekl si spíše pro sebe, než k dívce.
Onigiri mohla akorát zahlédnout postavu v černém, zachraňující lidi uvězněné v pátém patře a po druhém výbuchu padající k zemi.
"To přece není možné..." Žasl hasič, když se tajemný zachránce s vrávoráním zvedl ze země a s těžkým zraněním začal před Kumarem utíkat. Takuya a oddíl policistů jim byl hned v patách.
"Měla by jste jít za přáteli, slečno. Nebojte, my to tu zvládneme, jsme tvrdší, než vypadáme." Řekl jí a začal si připravovat vybavení pro slaňování.
Když se dívka dala k odchodu, hasič za ní ještě zavolal "Večer vás musím pozvat na jídlo!"
Kumaru se hnal za svým cílem. Ten sice zmizel v uličkách, ale krvavá cestička a svit měsíce v úplňku ninju vedli dostatečně. Takuya ho brzy dohnal a krvavá cestička najednou končila.
Shinobi vzhlédl. Stín měli přímo nad sebou. Ten se odrážel od stěn naproti sobě stojících domů a stoupal vzhůru. Nakonec se elegantním přemetem vyhoupl na střechu.
"Za ním, rychle!" Houkl Kumaru na Takuyu a společně začali též po stěně jednoho z domů stoupat vzhůru.
Ke Kumarově překvapení jejich cíl dále neprchal a čekal na ně na střeše.
Možná ho limitovalo zranění. Nebo se jim rozhodl čelit dále od zvědavých očí a oddílu policistů.
Stín promluvil až když se ke dvojici ninjů připojila Onigiri.
"Držte se ode mne dál, shinobi!"
Měl hluboký zastřený hlas a z pod černé kápě ve výšce očí plála jasně zelená světla.
Pravá ruka v černé rukavici sjela ke kovovému střepu trčící mu z boku a začala jej pomalu vytahovat ven.
Ukázalo se, že střep byl nakonec delší, než se zdál a měl dobrých čtvrt metru. Z rány se vyvalila spousta krve a začala vytvářet na zemi malou louži. Ta bolest musela být neuvěřitelná, protože postava v plášti se roztřásla a klesla na jedno koleno.
"Držte se...dál." Zachrčela znovu.
Vložil ʭSasuke Uchihaʭ, Pá, 2017-10-27 21:45 | Ninja už: 4637 dní, Příspěvků: 664 | Autor je: Recepční v lázních
Yasuo Uchiha Rezidence Hokage
Po událostech posledních dní neměl Yasuo vůbec dobrou náladu. Vstával trochu podrážděný a zajímalo ho, jak bude vypadat jeho nový tým. Čekal na tenhle den dlouho a byl pro něj opravdu důležitým, otevíraly se mu nové možnosti, aby ze sebe vydal to nejlepší. Proto se doma příliš nezdržoval, věci měl nachystané už večer dopředu, vydal se Konohou do sídla Hokage, aby se nahlásil. Tajně se modlil, aby se nemusel dostat do stejného týmu jako Cori, která byla podobně stará a také maturovala. Představa, že ji bude pravidelně potkávat a celá ta fraška ze strany jeho rodiny bude pokračovat, mu naháněla husí kůži. V hlavě se mu honila spousta myšlenek, například jak těžké bude probuzení sharinganu, co bude proto muset udělat. Šel poměrně svižně, pozdravil cestou několik známých, které potkal, ale nezastavoval se, nechtěl přijít pozdě. Cesta mu utekla a málem si ani nevšiml, že už stojí přede dveřmi, jak byl zamyšlený. Zastavil se, přešlápl a věděl, že už mu chybí jen ten poslední krůček stát se opravdovým ninjou. Zaklepal a počkal, až ho někdo vyzve, aby vstoupil.
- povídky, fanart, cosplay
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Vložil Uzumaki_Adi, St, 2017-10-25 20:18 | Ninja už: 4082 dní, Příspěvků: 389 | Autor je: Propadlý student Akademie
Sugawara Akane Tým Vesnice Izumizaki
Zatímco dívky kráčely dál ulicemi, ostýchavá červenovláska se osmělila a oponovala Akaniným mumlaným myšlenkám. Jí nepřišlo opravování domů jen proto, aby vypadaly lépe, jako podivná záminka. Snad jen to, že je nařídil Takahiro-san. Ale dívce to přeci jen nepřestalo vrtat hlavou. Jistě, kdo by nechtěl hezčí dům. Ale proč by se začínalo s tak velkou rekonstrukcí? Jeden měšťan, který si našetřil peníze na opravu fasády, to by pochopila. Ale náhlá oprava takřka celého města? To se červenovlásce nezdálo. Nechtěla však svou kolegyni a proud jejích myšlenek přerušovat a tak se ostražitě rozhlížela kolem, aby nepřehlédla něco podezřelého a zároveň poslouchala, co Hanako chce říct. "Tvoje teorie o postarších mužích má něco do sebe. Vážně by to takhle mohlo bejt. Ale nezdá se mi ta část o vytipování chvíle, kdy dělník odejde. Nebo čekání na to, až bude sám. Utkvělo mi v paměti to, co nám řekl ten polonahej drzoun. Že Tarou zničehonic řekl, že MUSÍ pryč a pak už se nevrátil. Leda, že bys tohle myslela polapením do techniky. Co když je vrah shinobi a chytil je vždycky do nějakýho genjutsu nebo něčeho podobnýho a jednoduše je donutil odejít někam pryč od ostatních? vyslovila Akane myšlenku, která se neodvratně uhnízdila v hlavách obou dívek.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Vložil Asaki Uchiha, St, 2017-10-25 10:20 | Ninja už: 3910 dní, Příspěvků: 403 | Autor je: Účastník Irukova doučování
Ayame Hyuuga
Tým 12 Monument>Domov
Mlčky sledovala zem a čekala, co se bude dít dále. Po chvíli jsem zvedla hlavu a podívala jsem na oblohu, která začínala chytat odstín červené a Slunce mizelo na západě. Když potom sensei řekl, že mají pro dnešek hotovo, tak jsem si potichu vydechla a podívala jsem se na oba dva kluky, ale nic jsem neřekla. Sensei zmizel a tak jsem jen pokrčila rameny. „Mějte se,“ řeknu a následně se rozejdu směrem čtvrt klanu Hyuuga. Trochu jsem přemýšlela, jestli už chci domů a nebo někam ještě zmizím. Nakonec jsem se rozmyslela, že půjdu rovnou domů.
Po nějaké době už jsem stála před domem. Otevřela jsem dveře a rychle jsem zmizela doma. „Jsem doma,“ řeknu jen a následně zmizím do svého pokoje a poté do koupelny. Následně jsem se převlékla do čistého oblečení a podívala jsem se na to špinavé a jen jsem si povzdychla. 'Vypadám snad jako někdo kdo uklízí čmáranice z hlav Hokagů' pomyslím si a následně zamířím do kuchyně, kde si vezmu něco k jídlu. Když se najím, tak zamířím do svého pokoje, kde si po nějaké chvíli hledění před sebe raději začnu číst, abych nemyslela na své dnešní první setkání s novým týmem, ze kterého mám zatím celkem dost smíšené pocity.
Vložil Jaden, St, 2017-10-25 00:22 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Ren Kurogami Tým 2 Vesnice Izumizaki
Dívka se usmívala a Ren jí její dětský, upřímný úsměv oplácel. „Jsem z vesnice, ukryté mezi kůrou a listovím, nad níž drží ochranou ruku nehynoucí plamen jejích obyvatel,“ odpověděl dívce tajemně na její otázku, načež vynechal jednu sloku a seskočil z náhrobku na zem. „A jmenuji se Ren. Moc mě těší, Natsuko-chan~“ usmál se na dívenku Ren mile a přejel svým bachi přes struny. „Dovedla bys mě do márnice, prosím?“ zadíval se na Natsuko s očekáváním v očích, aniž by přestal hrát na shamisen nebo jeho úsměv jakkoliv povadl.
Takuya Riko Tým 11 Městečko Kasugawa „No jasně! Teda... ne tak docela... ale to je fuk! Vylákáme ho ven a pak ho sejmem!“ prohlásil nejprve s pořád tou samou energií Takuya, krátce se nejistě zarazil, načež s úsměvem od ucha k uchu pokračoval.
Kumaru ho poté stihl jen lehce doplnit, než se slova ujal Akinobu. „Huh?“ zamračil se Takuya, nachápaje, co tím ten upjatý chlap myslel. Zvuk sirén a pohled z okna mu k tomu ale stačili. „Hoří...!?“ civěl na plápolající dům v dálce černovlásek překvapeně, dokud se nedal policejní sbor do akce a od nich se nečekalo totéž. „Huh? Jo, jasně, dem!“ trvalo mu chvilku, než se rozhoupal, ale hned jak Kumaru vyskočil oknem, bez zaváhání se vrhl za ním a následoval ho na místo činu.
Hořící dům, na který se jim naskytl pohled, chlapci na chvilku sevřel hrdlo. I on si vzpomněl na jejich trénink se Seitem. Tehdy to bylo všechno jenom jako, ale to se ti dva dozvěděli až na konci...
Zpět do přítomnosti ho přivedla až exploze uvnitř domu. I on zaregistroval padající žebřík a hasiče, Onigiri se ale dala do akce dřív. „Onigiri!“ vykřikl černovlásek, když viděl svou kamarádku stoupat po stěně hořícího domu a následně mizet spolu s velitelem hasičů v okně protější budovy, ale to už se dal Kumaru do pronásledování podezřelého zahalence, který se objevil na scéně, a na Takuyovi bylo, aby se také rozhoupal k akci.
Genin trhl několikrát nervně hlavou od Kumarových vzdalujících se zad k oknu, ve kterém Onigiri zmizela, a zpět. „Necham to tu na tobě Oni-chan, jo!?“ zakřičel nakonec s dlaněmi u úst k oknu, načež se otočil na patě a vystřelil za Kumarem.
V tuhle chvíli nepřemýšlel, jestli honí toho pravého nebo ne. Prostě se hnal za svým cílem, odhodlaný ho dopadnout stůj co stůj!
Železo na prodej
Kaito s Midori Homuru poslechli a tak se ocitl uprostřed nepřátelského kruhu rázem úplně sám. „Kuso!“ zaklel hnědovlasý se značkami na tvářích, držící se za krvácející nos, zatímco se na něho Homura děsivě vesele zubil. „Co čumíte!? Chyťte ty parchanty!“ zařval ninja na pětici, která se sbírala za Homurou ze země, kam je před chvilkou donutila ohnivcova ohnivá koule uskočit.
Jejich snahu uposlechnout rozkaz ale překazil jouninův řev. „JESTLI SE HNETE, USMAŽIM VÁS ZAŽIVA!“ zařval na pětici, aniž by se na ně otočil, a ta rázem ztuhla. „Neopovažujte se mi někam zdrhnout...!“ zavrčel jounin a vyfoukl skrze rty trochu kouře.
Hnědovlasý na něho chvilku zaraženě civěl, načež zaskřípal zuby. „FAJN TY ŠMEJDE! NEJDŘÍV TI VYRVU STŘEVA A PAK S NIMA OSOBNĚ TY SPRATKY UŠKRTIM!“ zařval na Homuru nepříčetně a vrhl se na něho, s ostatními třiceti ninji jen vteřinku pozadu.
Jouninův úsměv se ale jen rozšířil. „OMOSHIRE! KOI! (ZAJÍMAVÝ! TAK POJĎTE!)“ pobídl muže gestem dlaní a vrhl se jim naproti.
Po cestě se vyhnul několika vrženým shurikenům a kunaiům, dva chytil a hodil nazpátek, načež se prudce sehnul, díky čemuž mu čepel pomalovaného těsně prosvištěla nad hlavou, po čemž následoval ohnivcův protiútok v podobě hořícího podběráku, zasazeného tvrdě na bradu hnědovláska, kterého tím odmrštil vzad proti dvojici jeho mužů, čímž je srazil k zemi.
Prudkým tasením čtveřice shurikenů a mrštěním jich do stran odpálil za letu čtveřici kunaiů s výbušnými lístky dřív, než k němu doletěly, načež poté, co se vynořil z kouře, poskládal pečetě a praštil dlaněmi o zem. „Katon: Kayuka no Jutsu!“ zvolal, načež se z jeho dlaní vyvalila spalující vlna ohnivé chakry, měnící všechnu trávu a listí po cestě na popel. Když se prohnala pod nohama prvních šesti ninjů, seškvařila jim jak obuv, tak chodila, a oni se poroučeli s křikem k zemi.
Dalších šest za nimi se díky tomu ale stihlo odrazit do vzduchu, kde na ně spalující vlna nemohla. Dva z nich se okamžitě napřáhli svými pomocí Bubun Baika no Jutsu zvětšenými pěstmi, zatímco je zbylí čtyři kryli salvou shurikenů. „Katon: Housenka Tsumabeni!“ zaznělo však z úst jounina pohotově, zatímco proti šestici a jejich hvězdicím vrhl vlastní salvu shurikenů, posílených ohnivou chakrou co jim výdechem dodal, které za letu odrazily letící zbraně a hned na to se zakously i do samotných nepřátel. Cílů měl Homura ale pořád dost a jeho likvidační tempo se nezmenšovalo.
Úhyb do strany, zachycení ruky s kunaiem, přehození dotyčného přes rameno a praštění s ním o muže, který se na jounina řítil v tu samou chvíli zepředu... Sensei týmu 1 mezi nepřáteli prakticky tančil.
Sotva jeden vyprskl krev od kopance do břicha, už se poroučel k zemi s popálenou tváří od Homurovi hořící pěsti, kterou mu na cestu jounin poslal hned, co druhému za sebou rozdrtil loktem té samé ruky nos. „GAAH!“ zařvalo osm mužů, když se pokusili na Homuru seslat několik kamenných a větrných technik, načež je i s nimi smetl obří, ohnivý býk, kterého na ně jounin poslal. Čím více přibývalo křiku a krve, tím se vznikající palouk uprostřed lesa rozšiřoval, stejně jako oheň všude kolem. „Kde máš psa, Inuzuko!?“ prohodil ohnivec k pomalovanému, když vykryl jeho výpad čepelí po svém krku kunaiem, který vzápětí mrštil proti nepříteli, řítícímu se na něho zprava. „Gh! Nebyl dost dobrej... Ha! Tak sem se ho zbavil! A tebe za nim hned pošlu! Gah!“ procedil muž skrze zuby, zatímco se snažil Homuru všemožně probodnout nebo podříznout. Ten se ale jeho útokům docela obstojně bránil a vykrýval je. Ohnivcova defenzíva ale skončila hned, co se bývalému psovodovi podařilo ho škrábnout na rameni. Jako by to byl signál pro tisícinásobnou odplatu.
Do vzduchu odskočilo několik jisker, když Homura udeřil do Inuzukovi čepele kunaiem ve výpadu připomínajícím ránu pěstí, a přerušil tak jeho sérii seků a bodů. Pro šermíře výhodnou vzdálenost překonal během mrknutí oka, levačkou sevřel zápěstí hnědovláskovi pravačky, pustil kunai, co držel v druhé ruce, a popadl muže za krk. „Khah!“ vyjekl ninja přiškrceně a okamžitě Homuru volnou rukou za tu jeho chytl, aby se zbavil drtivého, planoucího sevření, které mu ani řvát bolestí nedovolovalo.
Jouninův stisk ale naštěstí pro hnědovlasého moc dlouho netrval. Homura se totiž se svým sokem otočil na patě a vší silou s ním mrštil proti stromu za ním.
Když do něho pomalovaný shinobi narazil, vyprskl, svezl se na kolena a držící se za popálený krk začal lapat po dechu. „Tatsuma-san!“ přiskočil ke svému vůdci jeden z pěti zbylých mužů, kteří se ještě drželi na nohou.
Homura se jen ušklíbl a chystal se pokračovat, ale dlouhý stín jednoho z nich, napojený na ten Homurův, ho donutil se zastavit. „Chmpf. Měl sis ho nechat!“ křikl na Inuzuku Homura a zapáleně se ušklíbl. Hned na to z jeho těla vyšlehla vlna tak příšerného horka, až se ninjům před ním na chvilku zamlžil zrak. Nikdo z nich neomdlel, ale na rozptýlení Nary to stačilo a spolu s hrubou silou, které měl ohnivec také dost, nepřátelská technika povolila. „S nim to mohlo bejt zábavnější!“ poskládal další sadu pečetí a zhluboka se nadechl. „Katon:“ zvolal a jeho nepřátele vytřeštili oči. „GOUKASAME NO JUTSU!“ vypustil Homura na bandu před sebou ne jednu, ale hned deset ohnivých koulí, o průměru zhruba šest metrů každá.
Tři z nich se pohotově vrhli do vlastního skládání pečetí, po nichž se pokusili blížící se ohnivou katastrofu porazit kombinací technik Suihachi a Mizurappa. Vzhledem k tomu, jak rychle se ale jejich vodní útoky vypařily, aniž by se jim podařilo zredukovat blížící se pekelný déšť o víc jak dvě koule, bylo jasné, že ani jeden z nich žádným výrazně pokročilým uživatelem suitonu nebyl. „S-Sonna...! (T-To snad ne...!)“ vydechl jeden z ninjů, v jehož očích se zračila beznaděj stejně, jako záře blížících se plamenů. „Geemu oubaa, yarou domo! (Konec hry, šmejdi!)“ ušklíbl se Homura krvelačně.
Než ale ohnivá pohroma odvedla svou práci, kdosi další se jí postavil do cesty, skládaje pečetě stejně rychle, jako předtím ohnivec. „Suiton: Suijinheki!“ zvolal muž, když dokončil sérii ručních znamení, a vypustil z úst proti obřím, ohnivým projektilům neméně rozsáhlou masu vody. Jakmile se obě techniky střetly, vzájemně se vyrušily a do okolí se vyvalila mračna vodní páry. „Takhle mě nutit na vás plýtvat chakrou...“ nechal se slyšet nově příchozí nevrle, když svěsil ruce podél těla a narovnal se, zatímco se pára pomalu rozptylovala.
Tatsuma, který se vzpamatoval jako první, zamrkal a na dotyčného skrze páru zaostřil. „S-Souji!?“ „Pro tebe je to Souji-SAN, Tatsumo...! Vážně ti chlapi, co za něco stojej, zůstali v Konoze...!?“ zamračil se modrovlasý. Jeho pohled se ale neupíral ani na jednoho z dvanácti, kterým právě zachránil život, nýbrž na muže před ním, jehož koutky úst se zvedli opět o něco výš. „Yo, Souji... Hisashiburi...! (Nazdar Souji... Dlouho sme se neviděli...!)“ „Yo... ‚Uchiha‘ no Homura... (Nazdar... ‚Uchiho‘ Homuro...)“ oplatil ohnivci modrovlásek pozdrav s ledově chladným výrazem. „C-Co tu děláš!? Měl sem to-!“ chtěl Tatsuma začít namítat, když se trochu vzchopil, ale Souji ho rychle umlčel. „Sklapni! Kdybych nepřišel, byli byste mrtvý. Proč si myslíš, že se mu říká ‚Uchiha‘...!? Běž radši chytit ty děti, já se tu o to postarám,“ probodl ho přes rameno pohledem, načež se obrátil zpátky na Homuru.
Tatsuma chvilku vypadal, že ještě něco řekne, ale nakonec sklapl, kývl na pět ninjů a společně se jali ohnivce oběhnout, který je tentokrát nechal.
Tatsuma se na něho za běhu ještě jednou ohlédl, zaskřípal zuby, a běžel dál. Takhle si z nich dělat hračky... To mu vrátí. Na těch spratcích! „Takže ses přidal k Ryuuseiovi? To sem nečekal... Ale ne že bych to nevítal... Vždycky si mě šel na nervy,“ ušklíbl se Homura a zatnul pěsti, které opět vzplály. „Chmpf... Ne že bych nemohl říct to samé o tobě. Překvapuje mě ale, že ses k němu nepřidal i ty. Pročpak?“ odfrkl si zamračeně Souji. „Mam svý důvody, Souji. Každopádně sem rád, že ti díky tomu můžu uškvařit ten tvuj samolibej ksicht!“ zazubil se Homura zběsile, načež se odrazil a rozeběhl se proti Soujimu.
Kaito s Midori mezitím pokračovali lesem k Urakawě, dokud jim nezastoupili cestu Tatsuma a pět jeho mužů. „Konečná, smradi!“ ušklibl se Inuzuka a promnul si popálený krk, načež se zlostným šklebem trhl pravačkou do strany a tasil tak svou již známou skrytou čepel. „Obkličte je, ať mi nikam nezdrhnou,“ rozkázal pětici, která se hned jala rozkaz splnit, a sám se na oba geniny vrhl jako hladový vlk na ovce.
Vložil stan.com, Út, 2017-10-24 18:32 | Ninja už: 3799 dní, Příspěvků: 811 | Autor je: Utírač Udonova nosu
Železo na prodej
Kaito Sarutobi
Tým 1 Rozpoutané peklo
Kaito upřel pohled na Ohnivce a nasadil nervózní výraz. Jeho výraz mu připdal trochu povědomí, ale přesto tak vzdálený tomu, který spatřil na obličeji tetovaného shinobiho. Byl sice krvelačný, ale tak nějak jinak. Kaito to neuměl popsat, ale nebyl na to ani čas. Doskočil k nim tetovaný.
Chlapec zatnul zuby a pohled mu sklouzl na shinobiho. Ruka mu ihned sjela k stehenímu pouzdru s Kunaiem a konečky prstů se ho sice dotkl, ale nevytáhl ho. Věděl, že kdyby tu byli jen oni dva, nestihl by ho ani vytáhnout, natož, aby mu k něčemu byl. Najednou se objevili i ostatní ninjové a trojice byla obklíčena. Kaito se instinktivně otočil k Homurovi zády, aby nebylo tolik slepého místa, kterého by se dalo zneužít a čekal. Jediný pohyb, který učinili všichni nepřátelé současně donutili Kaita, aby vytáhl kunai, k jeho použití se ale nedostal. Homuro jednal tak rychle, že se Kaito nestačil divit a neubránil se otevřeným ústům v úžas, smýšený se strachem a respektem. "H..hai.."
'On..chce...sám?! Woow..Zdá se mi to, ne se tu zvyšuje teplota?!'
Kaitovi náhle vyschlo v ústech a musel naprázdno polknout slinu. Všechno se ponořilo do dýmu a chlapec se marně rozhlížel. Najednou se dým rozsvítil v rudé záři a Kaitovi cvaklo. Tak obří ohnivá koule musela znamenat jediné. Volnou cestu skrz obklíčení. Na nic tedy nečelal a vyrazil přes vypálenou cestu. Nevěděl sice, kde je Midori, ale doufal, že její oči ho uvidí.
Vložil Noemyska, Po, 2017-10-23 18:11 | Ninja už: 4298 dní, Příspěvků: 675 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka
Miki Hakumei, tým 5
Hleděl na stěnu a přemýšlel, proč tu asi jsou. Měl nemilé představy, co může následovat. Prohlédl si dlaně, poté zrakem spočinul na skále. Jestli do ní budou mlátit, přeláme si všechny kosti, a také si přivodí pár dalších jizev, to ovšem bylo vedlejší. Z myšlenek ho vytrhla sensei. Užuž otevíral pusu, že ji bude oponovat, přeci se snažil, ale radši ji zavřel a jen se zasmál. Hádku se ženou nehodlal riskovat, kór se sensei. Stáhli si rukávy trochu níže, aby zakryl ruce a sledoval Suzume. Ze srdce mu spadl balvan, když se dozvěděl, že se nebude mlátit do skály, avšak jiný balvan mu na srdci přistál. Vylézt to?! "Tak jdem na to!" spojil prsty a řádně si protáhl ruce. Na poslední možnost určitě neměl, předposlední se zdála slibná. Přistoupil blíže ke stěně. Když teda prohrál závod, pokud se tomu dalo říkat závod, chtěl aspoň tady ukázat, co v něm je. Dal si levou ruku za záda, pravou si vyhmátl menší hrbolek a pustil se do akce. Nedostal se ani centimetr nad zem bez použití jedné ruky. Povzdechl si. Naoko vypadala jako by to byla brnkačka a on se nedostal ani pořádně nad zem. Levačkou si našel další hrbolek a pustil se do šplhání oběma rukama.
Vložil ichi, So, 2017-10-21 20:02 | Ninja už: 6414 dní, Příspěvků: 2188 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha
Holčička
Tým 2 Izumizaki, hřbitov „Tak snad už se jim spí lépe,“ pokývala zúčastněně s dětskou vážností a usmála se. „Jsem ráda, že je tu i někdo jiný, kdo jim pomáhá usnout.“
Rena však zajímalo ještě něco jiného. Hnědovláska udělala piruetu do rytmu chlapcova shamisenu a začala pohupovat sukýnkou. „Můžu tě za ním dovést, oniichan,“ nabídla se. „Je tu spousta harampádí a jeden se tu lehce ztratí. Odkud vlastně jsi?“ vysvětlila a se zájmem se zeptala.
Pak se dívenka přestala pohupovat a upřela na ninju své velké oči. „Jéje! Já se zapomněla představit!“ vyhrkla. „Jmenuji se Natsuko!“
Onigiri Ueda
Tým 11 Kasugawa
Onigiri stiskla ruce v pěst. „Já vím.“ Opravdu to věděla. Její kenjutsu bylo průměrné. Nikdy si nemyslela, že by bylo něco úžasného. Ale laciné triky? To si neuvědomoval, jak ji a jejího otce urazil?
Naštěstí dorazili do pracovny a atmosféra trochu zřídla, za což mohla Takuyova energie. Dívka zamrkala a vzpomínky na potyčku se strýcem ustoupily do pozadí. „Vy už jste přišli na to, kde je?“ zamrkala.
Ukázalo se že ne. A než stihl cokoliv něco vymyslet, pronesl Akinobu něco opravdu divného.
Tmavovláska překvapeně trhla hlavou k oknu a jí spadla brada. Bylo to tu zase. Požár.
Skrze okno se dostali z budovy, zanedlouho se ocitli na místě činu. Plameny olizovaly domy okolo a dívka si začala mnout cíp sukně. To trauma se zase vracelo a jí vysychalo v ústech. Probral ji až šílený výbuch. A pak se to stalo.
Její tělo se prostě začalo hýbat samo. Vidělo padajícího muže vstříc smrti a na nic víc nečekalo.
Kunoichi se shunshinem dostala až do potřebné výšky na postižené budově a chakrou posíleným skokem se vrhla naproti hasiči, kterého prorazila oknem protější budovy.
Teprve potom se probrala, ležíc na zachráněném. „Jste v pořádku?!“ vyhrkla, podepírajíc se na rukách.
Vložil Mitora, Pá, 2017-10-20 21:23 | Ninja už: 4542 dní, Příspěvků: 807 | Autor je: Tsunadin fackovací panák
Midori Hyuuga Tým 1 Blízkost čerstvého hrobu
Vůbec si nevšímala povytáhnutí Homurova obočí, potom co se zasekla, protože v té chvíli již jejím tělem začala procházet vlna zvýšeného adrenalinu. Napjatý pohled skutečně ohnivci věnovala a tak jí neunikl ani způsob, jakým se jouninovy zorničky zúžily. "Strach, obavy... kéžby za tím bylo něco takového...Velice pochybuji, spíše kalkuluje jak jich zničit co nejvíce jednou ranou a při tom zničit okolí ještě více..."
Když se mu na tváři roztáhl úsměv, bylo jí jasné, že tato situace se mu začíná líbit přímo úměrně, jako jí přestávala. Od vykopávání hrobu se dostali až k onomu boji na život a na smrt. Být v jiné situaci, asi by protočila očima, ale teď měla chuť si tak akorát vrazit. "Přesně tak... přivolala sis to..." Racionálně věděla, že je to blbost, ale v ten moment jí to moc nemyslelo. Ovšem to se rázem změnilo, dívka se několikrát hluboce nadechla a již stejně klidná, jako předtím, zírala vstříc nepřátelům.
Senseiovo předvádění se již ani nevnímala. Z jejího pohledu to bylo skvělé odvedení pozornosti a proto se pouze snažila zjišťovat, jestli jim nehrozí ještě jiné bezprostřední nebezpečí, mimo toho již známého muže z nočního setkání.
Jeho slova jí lehce zaskočila a všechny instinkty velely najít nějaký únikový východ. Na to však již bylo pozdě. Ani se nemusela otáčet, aby viděla, že jejich obklíčení je kompletní. Zároveň však Homurovi věřila, že tam jen tak nezemře a když se ho budou držet, s trochou štěstí to přežijí i oni. "Jasný," přikývla rázně a teď, když měla své pokyny, vypadala daleko klidnější. Hledala skulinku, kudy by mohli oni dva proklouznout, ale zároveň si vytáhla kunai pro jakousi pofiderní možnost obrany, nebo možná jen ten pocit a vyčkávala. Salva výbušných lístků a kunaiů jí také nerozhodila, protože si všimla hromadění chakry v ohnivcově těle a neubránila se drobnému úšklebku. "A teď bude horko... I nám... možná je i trošku lituju..." Sledovala ohnivou stěnu a donutilo jí to přemýšlet, kolik těch ohnivých technik vůbec Homura umí.
Už už chtěla zjišťovat, jestli je potřeba jejích naváděcích schopností, když všude kolem nich byl dým, ale sensei si bez problémů poradil i tak.
Tak velkou ohnivou kouli Midori snad nikdy dříve neviděla. A rozhodně jí překvapila, naštěstí však ne natolik, aby nepoznala, že toto je jejich šance splnit rozkazy.
Když se tedy rozpoutal boj mezi ohnivcem a tím s rudými značkami na obličeji, rozhodla se zkusit využít příležitosti a rozběhla se volným prostorem po ohnivé technice plnou rychlostí k vesnici. Po pár krocích lehce zpomalila, aby zjistila, jestli jí Kaito následuje a případně ho nějak pobídla a už mířila k Urukawě. Cestou se pouze obezřetně a zkušeně vyhýbala stále hořícím částem nově vzniklé průrvy."Sice netuším, čemu pomůže spousta lidí na místě nebezpečného boje a nelíbí se mi, že ho tu necháváme samotného, ale rozkazy jsou rozkazy."
Vložil Davien, Čt, 2017-10-19 12:56 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
Napětí mezi dívkou a Kapitánem bylo téměř hmatatelné. Kumaru si odkašlal.
"Hmmm...vypadá to, že se můžeme dát do práce. Víme o cíli dost, abychom ho zkusili nalákat na malou léčku." Snažil se přenést pozornost všech na jejich současný úkol.
"Vypadá to, že to nebude nutné. Bestie už svou výzvu poslala." Odpověděl Akinobu překvapivě klidně. Díval se z okna na město. Téměř ihned, co odpověděl, rozezněly se po celém policejním komplexu poplašné zvonky. Ihned byly slyšet rychlé kroky policistů, kteří ještě byli na stanici.
Dveře se kanceláře se najednou rozletěly. Ve dveřích stál holohlavý policista s knírkem.
"Kapitáne! Kasugawa hoří!" Křikl rozrušeně.
"Vidím. Chci tam všechny zkušené jednotky, nováčci zůstanou na stanici!" Vydal Akinobu rozkaz chladnokrevně, jako správný velitel v těžké situaci.
"Hai!" Odpověděl policista a zmizel na chodbě.
"Hmmm...myslíte, že to je práce našeho pachatele?" Zeptal se Kumaru.
"Na tom nezáleží, vím, že tam bude a to je rozhodující!" Řekl Akinobu spěšně, zatímco si oblékal plášť a připínal si meč k pasu.
"Tak na co tu ještě čekáte?! Běžte rychle tam a dostaňte ho!" Křikl na ninji a vyhnal je z kanceláře.
Kumaru kývl na žáky, otevřel okno a seskočil z něj na pěstěný trávník před policejní stanicí. Okamžitě se rozeběhl k požáru na téměř druhém konci teď již potemnělého města.
Hořící sídliště připomínalo peklo. Z vysoké obytné budovy šlehaly několikametrové plameny. Žár byl obrovský a hasiči bojující s plameny měli problémy se k budově přiblížit.
Uprostřed všeho toho organizovaného zmatku stál překvapivě mladý velitel zásahu a z plna hrdla křičel rozkazy.
"Připojte hadice k hydrantům! Nenechte oheň rozšířit se na okolní budovy! Chci dva muže se sekerami na požární schodiště! A žebřík k támhle k tomu oknu! Hned!"
V okně v pátém patře, kam velitel ukazoval, stála postarší žena s malým chlapcem a zápasila s petlicí starého okna. Před plameny pro ně nebylo úniku.
Hasiči rychle přistavili ocelový žebřík a velitel hasičů se neohroženě vrhl vzhůru.
Byl už v druhé třetině, když se ozvala strašlivá rána, ve čtvrtém patře vybuchla pravděpodobně propan-butanová láhev a tlak následného výbuchu smetl žebřík i s velitelem.
Akorát dorazivší Kumaru zaregistroval pohyb na střeše protější budovy.
Tohle musel být jejich cíl. Kapitán Akinobu měl nejspíš pravdu.
Ze střechy vystřelilo lano s hrotem na konci a zabodlo se hluboko do stěny domu nad oknem v pátém patře.
Po laně se spustil temný stín, nabral rychlost a okno prorazil. Po chvíli se temná silueta v okně objevila znovu. Z dálky to vypadalo, že se snaží ženu zaháknout za lano nad oknem. Ozvala se další rána, tentokrát o patro výše než předtím. Další výbuch odmrštil stín z okna ven a ten dopadl z velké výšky tvrdě na zem. Když Kumaru zaostřil, zjistil, že je to osoba, zahalená ve velkém černém plášti. Nemohla být naživu, protože takovýto pád nemohl žádný běžný člověk přežít. Zpod pláště se vykoulel malý chlapec. Vyděšený, ale evidentně nezraněný. Postarší žena visela na laně taktéž nezraněna. Jen jejich zachránce se nehýbal. Kumaru se s obezřetností k tajemné osobě vydal. Ta se najednou z ničeho nic pohnula a s vrávoráním se zvedla. Držela se za bok, ze kterého trčel dlouhý kovový střep. Střep byl zaražený hluboko a rána velmi krvácela.
Když tvář v temné kápi zahlédla Kumara, jeho žáky a akorát dorazivší policisty, dala se na útěk.
"Stůj!" Křikl shinobi a rozeběhl se za postavou. Nechtěl, aby se mu ztratila ve stínech. Další šanci už mít nemusí.
Vložil Jaden, Út, 2017-10-17 20:34 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Městečko Kasugawa
Zatímco se černovlásek probíral vlastními myšlenkami, směřujícími úplně mimo jejich misi, pohár Kumarovi trpělivosti se pomalu plnil, dokud nepřetekl úplně.
Když muž udeřil do stolu a razantně chlapce okřikl, Takuya sebou prudce trhl, jak se lekl, načež se už už měl k námitkám, že se přece soustředil, ale to už se dveře do kanceláře otevřely a v nich se objevila Onigiri s kapitánem Uedou. „Oni-chan,“ obrátil se Takuya na svou kamarádku, překvapeně, že ji vidí tak brzo, načež se mu ve tváři roztáhl nepatrný úsměv. „Yo, Oni-chan! Dem toho šmejda chytit!?“ založil si Takuya okamžitě ruce energicky v bok a odhodlaně se zazubil, jako by už bylo všechno nachystané, jen si pro jejich záhadného pachatele dojít.
Železo na prodej
„Hm?“ povytáhl Homura obočí, když se Hyuuga zasekla. Následný příval informací, co ze sebe dívka vychrlila, celkem razantně změnil situaci. Nepřítel se dal do pohybu, a to dost ofenzivního.
Oba geninové upřeli své pohledy napjatě na jounina. Co bude dál? Ve tvářích se jim zračilo napětí. I Homurův výraz se změnil. Byly to obavy nebo snad strach, kvůli kterým se jeho zorničky tak zúžily? Úsměv, co se mu pomalu roztáhl ve tváři, byl každopádně zapříčeněný něčím jiným. Vzrušením. „Konečně se přestali schovávat, co...!?“ zajiskřilo se muži v očích jako dravci, který se nemůže dočkat, až se zaklesne pařáty a tesáky do své kořisti.
Chvilku na to doskočil kousek před skupinku muž, který jim byl již dobře známý. Byl to ten shinobi s rudýni značkami a samolibým úsměvem ve tváři. „Yó,“ usmál se krvelačně a trhl pravačkou, ze které mu vyskočila jeho dlouhá, rovná čepel, načež se zpoza křovin a stromů okolo trojice, stojící u hrobu zvědů, vynořil zbytek ninjů, všichni ozbrojení a připravení k popravě. „Konečná, kamarádi. Hloubš už vás rypákama rejt nenecháme,“ ušklíbl se hnědovlasý muž a přes oči mu přelétl stín, „ste obklíčený, takže se vůbec nesnažte. Jen se hezky nehejbejte a brzo bude po všem, hah!“ „Kaito, Midori,“ oslovil dvojici Homura, aniž by se na ně otočil. Jeho pohled směřoval jen a pouze k tomu hnědovláskovi, kterému začínal jeho samolibý úsměv pomalu mizet z tváře. „Až uvidíte šanci, doběhněte do města pro co nejvíc lidí, jasný? Do tý doby se mi nepleťte do cesty...!“ roztáhl se jeho úsměv ještě víc a on si prokřupl prsty na obou rukou. „Chmpf! Zabte je!“ zařval hnědovlasý a máchl k trojici rukou, načež se proti nim rozletěla salva kunaiů, shurikenů a výbušných lístků ze všech směrů.
Homura ale nelenil a spráskl dlaně v rychlém sledu několika pečetí, načež se nadechl a vypustil pod sebe mohutnou, ohnivou vlnu, kterou následujícím máchnutím rukama do stran proměnil v ohnivý vír, obepínající jak jeho, tak oba geniny.
Pekelná smršť strhla všechny hozené zbraně stranou a odpálila i všechny výbušné lístky. Ty ji ale zároveň rozptýlily do ovzduší a zanechaly po ní jen kouř, halící trojici v centru. „Katon:“ zaznělo z mračna. Teplota všude okolo se citelně zvedla a jak Kaito s Midori, tak jejich nepřátelé mohli pocítit, jak jim začalo vysychat v ústech. „GOUKAKYUU NO JUTSU!“ zařval Homura, načež kouř prorazila obrovská, ohnivá koule, sahající skoro až k vrcholkům okolních stromů.
Pětice ninjů, stojící technice v cestě, se okamžitě vrhla do stran, aby se spalujícím plamenům vyhnuli, díky čemuž po sobě Homurova technika zanechala namísto zuhelnatělých těl pouze hořící průrvu v lese, vedoucí přímo k Urakawě. „Kh!“ zaskřípal pomalovaný muž vztekle zuby, načež se odrazil a vrhl se Homurovi do zad.
Ten se ale odrazil vzad, jemu naproti, a poté, co se za letu přetočil čelem k němu, zachytil hnědovláskův výpad pravačkou s čepelí svou hořící levačkou, ve které ninjovo zápěstí bolestivě sevřel a krvelačně se na něho zazubil, načež mu vrazil ránu čelem přímo do nosu, po které muž zaskočeně klopýtl vzad.
Vložil Leon. S. Uchiha, Út, 2017-10-17 15:35 | Ninja už: 4472 dní, Příspěvků: 1297 | Autor je: Obsluha v Ichiraku
Tokune Wakamuro Tím 12 Monument--->Domov
Sensei sa opieral o stenu až dokým sme mu neoznámili, že sme skončili. Potom odložil svoju mincu a povedal, že plány na zajtra sa dozvieme včas. Rozlúčil som sa s Shinom a Ayame a sám som sa vybral domov. Prechádzal som už po takmer prázdnych uličkách Konohy. Niektoré obchody mali ale stále otvorené. Prišiel som do hotela, v ktorom som býval a akonáhle som vošiel do izby, ihneď som šiel do kúpeľne. Ako som predpokladal, tvár som mal od farby. Heh, ironické ako som dnes natieral a stieral farbu z tvári Hokagov, teraz ju budem stierať aj zo svojej. Kto vie, možno mi osud naznačuje, že aj ja raz budem Hokage, zasmial som sa v hlave. Osud mi pravdepodobne naznačoval, aby som nekreslil po Hokagoch. Farba išla dole zťažka, drhol som si tvár uterákom a potom aj kartáčom. Bolestivé. Po nejakom čase farba z tváre zmizla úplne. Ešte som sa na rýchlo osprchoval a po tomto dni, na ktorý by som radšej zabudol, som si ľahol do postele.
Vložil theFilda4, Ne, 2017-10-15 13:56 | Ninja už: 4280 dní, Příspěvků: 421 | Autor je: Pěstitel rýže
Shin Mizukin tým 12 Monument-ulice-Shinův Domov
Když se konečně všichni umouňenci seřadili před blonďákem,obloha už začala rudnout a stíny začaly pohlcovat ulice Konohy.Blonďák jim jen řekl ,že mají konečně hotovo a můžou jít domů,pak zmizel v obláčku kouře."Kéž by jsi takhle zmizel navždy..."Pomyslel si nakvašeně Shin.Netušil však,že se mu jeho přání může klidně zítra vyplnit.
Rozloučil se s Tokunem,pokynul Ayame a vydal se ulicemi domů."Jsem doma.."Zahučel když otevřel dveře a uviděl svojí sestru jak se v kuchyni snaží něco jedlého ukuchtit.Podle zápachu ,který prostupoval domem jí to moc nevycházelo."Heee velký shinobi se vrací ehm... co to máš na sobě?TO JE KREV?!"Zděsila se drobná blondýnka když uviděla červené fleky od barvy na jeho tvářích i oblečení."To je jenom barva a nechci-o-tom-mluvit."Odpověděl jí rychle Shin a vyploužil se po schodech do svého pokoje,kde ze sebe serval špinavé oblečení a padnul na postel."Pořád lepší než tu jen sedět a koukat do zdi."Pomyslel si trpce Shin ,když si přehrával celý den v hlavě.Po chvíli se s povzdechem zvednul,převlékl se a šel zjistit co to v kuchyni jeho sestra vytvořila a jestli se to dá jíst.
Vložil Davien, So, 2017-10-14 14:27 | Ninja už: 5923 dní, Příspěvků: 1470 | Autor je: Prostý občan
Bestie z Kasugawy
"To bych byl vděčný!". Odpověděl Akinobu chladně. Svěsil ruce a uvolnil se. Lekce skončila. Stejně jako dívka odložil bokken do stojanu a vydal se za ní. Zhasl světla suterénu, zavřel za sebou dveře a vydal se po schodech. Asi v polovině schodů po nějaké době napjatého ticha promluvil.
"Nepohrdám výcvikem tvého senseie, v tom se mýlíš. Kumaru-san je mistr shinobi a chovám vůči němu respekt. Tvé kenjutsu...je prostě průměrné na někoho v tvém věku, nic vyjímečného, jenže na Bestii to rozhodně stačit nebude. Nedáš si pozor a skončíš jako mrzák. Nebo mrtvola."
"Hmmm..." Zabručel Kumaru nahlas, aby probral svého zamyšleného žáka. Rozhodně nemohl přemýšlet nad případem, když se ani doopravdy nedíval na fotky před sebou.
"Hmmm..." Zkusil to znovu. Nic. Takuya stále seděl a civěl do blba jako zaražený prd.
"Tak sakra Takuyo prober se!" Řekl vyčítavě a jemně udeřil pěstí do stolu, ale v jeho podání to byla pořádná rána. Stůl byl pevný a naštěstí to ustál. Nechtěl ničit policejní majetek a ještě k tomu v Kapitánově kanceláři.
"Nenech mě litovat, že jsem tě bral sebou, rozumíš?!" Okřikl chlapce přísně.
Než mohl Takuya cokoliv namítat, dveře kanceláře se otevřely a dovnitř vstoupila Onigiri s Kapitánem.
Vložil Jaden, Čt, 2017-10-12 23:52 | Ninja už: 6194 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky
Takuya Riko Tým 11 Městečko Kasugawa „Hmm...“ zabručel zamyšleně černovlásek, když mu Kumaru stručně vysvětlil, kam jeho kamarádka s tím nepříjemným kapitánem šli.
Jounin poté přešel k řešení mise a posunul před chlapce fotografie obětí, ke kterým se černovlásek shýbl a opřel lokty o stůl, podpíraje si při tom jednou dlaní zamračeně bradu. Na misi ale vůbec nemyslel. „Ten chlap byl fakt pitomej... Co s nim Oni-chan řeší? Musí to bejt fakt votravný... Co když je na ní vošklivej?“ mračil se Takuya dál, hledící spíše skrze fotky, než na ně.
RSS
| Česká stránka o seriálu NARUTO a BORUTO. Slouží pouze jako fan web, všechny postavy a příběh vymyslel Kishimoto Masashi, popř. TV-TOKYO, a také jsou jejich majiteli. Obrázky na webu patří jejich autorům. Titulky k anime a překlad mangy patří týmu Konoha.cz. Není dovoleno si je přivlastňovat (tzn. měnit jméno překladatele). Pokud je chcete použít, vždy uveďte zdroj. Články patří tomu, kdo je vložil, není-li uvedeno jinak. Prosíme, nekraďte tyto články do svých blogů. Konoha.cz je web bez komerčních reklam, o žádné nestojíme.
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
souboj v lese
Jakmile se jí podařilo zasáhnout ty dva a oni skončili někde mezi stromy spolu s výbušnými lístky, přestala si jich všímat. Kousek dál útočili ostatní na toho kluka, paradoxně ji ale zajímalo víc, jak je na tom Midori, šel po ní ten Inuzuka a to nemohlo dopadnout dobře. Ani si neuvědomila, že má o ni strach, přišlo to zcela přirozeně. Nemohla tady toho kluka nechat samotného proti dvěma nepřátelům, ale zdržovat se s nimi také moc netoužila.
"Vydrž Midori." Uznala, že druhá Hyuuga musí ještě nějakou chvíli počkat. Teď se musela soustředit na boj. Ze všech sil se rozběhla k tomu muži, který vypadal, že ovládá svůj stín. Už cestou pečlivě mapovala body chakry soupeře, aby se trefila co nejlépe.
"Ovládá stíny? Nara?" Nebyla si jistá, co je ten chlápek zač, ale vzhledem k tomu, že tu pobáhal nějaký Inuzuka bez psa, tohle ji dvakrát nepřekvapilo.
"Hakke Sanjūni Shō!" Hlasitě vykřikla, rozmáchla se a pokusila se zaútočit na body chakry po jeho těle, aby zastavila tok. Moc dobře věděla, že jí to usnadní práci, pokud útok provede dobře. Předpokládala, že jako uživatel takové techniky se ten chlápek nejspíš sám nemůže hýbat a pokud to udělá, zruší ji. Dávala ovšem pozor, aby se na ni neotočil s nějakou zbraní, kdyby o ní věděl včas, aby případně uskočila.
"Nestydíte se dva na jednoho?" Vyprskla po nich, protože způsob jakým neustále zákeřně útočili ze všech stran na toho kluka ji podráždil, opravdu nesnášela takové lidi.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
Takuya se dál řítil proti Bestii v naprosto přímém a předvídatelném útoku, jak u něho bývalo zvykem.
Proto mohlo být pro zahaleného, ale i pro Kumara s Onigiri, patrně překvapením, když chlapce těsně před dopadem jeho pěsti zahalil obláček kouře a místo něho se proti maskovanému najednou řítil špalek, polepený čtyřmi výbušnými lístky, které při doletu k Bestii explodovaly.
„Namenna! (Nepodceňuj mě!)“ zařval na maskovaného Takuya, který se na něho ve skutečnosti řítil zleva.
Jak se zdálo, ani on jejich nepřítele nepodceňoval, nebo alespoň ne tolik. Zkušenosti, co jim postavil život od opuštění akademie do cesty, byly přeci jen znát.
Anikiho při tom genin svíral pevně v rukách a ve vodorovném seku vedeném zleva, do kterého dal vše, se jím ohnal po poraněném boku Bestie.
„Kougekiii!“ vycenil černovlásek zuby jak napjal svaly. Tenhle výpad dokázal lámat meče. Jestli se jím trefí, měl by to ten prevít pěkně pocítit!
Železo na prodej
Čtveřice se ušklíbla, když jim Kaito upláchl. Nicméně nelenila a dala se do podnikání dalších kroků, jak chlapce vyřadit.
Pro ty dva, kryjící se za stromy, to teď znamenalo uskočit před trojicí kunaiů s vžbušnými lístky, které po nich Kaito hodil, jenže to jim překazil Kasumin příchod na scénu.
Ti dva se stihli sotva ohlédnout přes rameno, než schytali plný zásah dívčiny Jemné pěsti do zad, který je mrštil mezi stromy, kam letěla trojice Kaitových kunaiů.
„GAHAAH!“ ozval se spolu s explozí řev obou ninjů.
Dvojice za hliněným štítem na tom byla o něco málo lépe. Vržené kunaie je sice donutily urychleně opustit jejich úkryt, ale alespoň se teď neváleli po zemi jako jejich kolegové.
Při zjištění, že jich je o dva méně, zatímco nepřátel o jednoho přibylo, mírně znejistěli, ale stát na místě jako snadné cíle evidentně nemínili.
„Suiton: Mizurappa!“ poskládal ten, co uskočil doleva, několik pečetí, načež po Kaitovi plivl vlnu vody.
Jeho kolega co se kryl úskokem doprava mezitím na zemi zaklekl na jedno koleno a složil jednu jedinou pečeť, díky které se jeho stín natáhl a vrhl se po tom chlapcově z druhé strany, aby tak zvýšil šanci, že se mu podaří Kaita při jeho úskoku před vodou polapit.
„Co to sakra-!?“ ohlédl se po explozi a křiku Tatsuma, kterého chaos za jeho zády vyrušil z jeho lovu malé Hyuuugy. Ta toho ale umně využila a muži se v tu ráno zabodalo několik vodních jehliček do těla.
„Gh! Ty malá...!“ zaskřípal Inuzuka vztekle zuby, když se ohlédl zpátky na Midori, řítící se proti němu s napřaženou dlaní, počkal až se dostane blíž a bodl proti ní svým mečem, co mu čouhal z rukávu pravačky. Jestli dívka ve svém útoku pokračovala, riskovala, že ze sebe udělá špíz.
Bestie z Kasugawy
"Nezájem." Zachrčela Bestie a jistým rázným krokem se vydala Takuyovi naproti. V ruce stále svírala kovový střep.
Kumaru se zhrozil. Mladík neudržel nervy a ze strachu nejspíše zaútočil. Aspoň dívka odhadla oponenta správně. Nemělo cenu volat ať je opatrný, museli teď prostě do útoku. Jenže v postoji a chování Bestie byla určitá sebejistota, která ninju znepokojovala. Tohle nebude žádná legrace.
Kývl na dívku, aby chlapce kryla a sám vyrazil vpřed ve snaze obejít Bestii ze strany.
Yasuo Uchiha (Tým 4)
Kancelář Hokage
Otevřela mu nějaká starší dívka, za stolem seděla Hokage a vypadala trochu přísně, chvilku hledala v nějakých papírech a Yasuo netrpělivě očekával, co mu poví, zjevně věděla přesně proč přišel. Její verdikt ohledně zařazení do týmu ho ovšem doslova šokoval. Podíval se na tu holku vedle sebe a pak zpět na Hokage, jestli to není nějaký vtip. Když ji uviděl, typoval, že jeto někdo, kdo s ním možná bude v týmu, ale...
"Ona má být sensei?!" Měřil si ji od hlavy k patě. Vždyť mohla být tak o dva tři roky starší.
"Nemám žádné dotazy," zakroutil trochu neochotně hlavou a kancelář opustil. Buď je ta holka zázrak přírody, nebo ho prostě nebude mít ani co naučit, potřeboval zjistit, která z těch možností to je. Navíc jestli budou v týmu zatím jen oni dva, je to hodně zvláštní, obyčejně by mu to nevadilo, ale takhle... Dost o tomhle rozhodnutí současné Hokage pochyboval. Vždycky pochyboval o cizích rozhodnutích. Navíc tahle slečna vypadala, že se s ním chce hned kamarádit.
"Jo, jsem Uchiha," potvrdil a vypadal, jako že čeká nějakou reakci plnou předsudků, "není tu asi nic zvláštního, co o sobě můžu říct a nějak by ti to pomohlo, možná to, že se chci stát opravdu prvotřídním ninjou co nejdřív, chtěl bych vytvořit vlastní ohnivou techniku, kterou budu moct používat a probudit sharningan," všechno jí to oznámil, jako by to byly lehce dosažitelné cíle a on o jejich splnění nepochyboval. Pravdou ovšem bylo, že si spíš nemohl dovolit pochybovat.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri sebou trhla. Postava si vytrhla střep z těla a najednou se chovala úplně jinak. Jako kdyby vůbec nebyla zraněná. Dívka si vzpomněla, že už dříve byla probodnuta mečem.
A pak se osoba… nebo ta věc otočila k měsíci. Dívka vyvalila oči a couvla o krok zpět. Studený mráz jí přejel po zádech a nechal za sebou studený pot. Co bylo tohle zač?!
Měla sto chutí schovat se za Kumara, nebo lépe… Utéct!
Probral ji řev vedle ní a kamarádův prudký výpad v před. Tmavovláska sebou trhla a vyvalila oči. Najednou si to uvědomila. Ten jeho znetvořený obličej byla jen maska?! „T-takuyo, počkej!“ vyhrkla a položila ruku na jílec. „Je to člověk. Je to ninja! Bohové, dávej pozor!“
Hiroko Satsuma
Jedenáctá hokage
Umeko Okazaki
Sensei týmu 4
Radnice, kancelář hokage
Dveře chlapci otevřela asi o tři roky starší hnědovlasá dívka. „Ahoj!“ usmála se a uhnula, aby mohl vstoupit. I když nestál přímo u ní, mohl cítit příjemnou vůni švestek.
„Vítej,“ oslovila ho i žena sedící za stolem a zběžně pohlédla na papír, co držela v ruce. „Ty budeš Uchiha Yasuo, že?“ položila řečnickou otázku. „Přiděluji tě do týmu 4. Tvým velitelem je Okazaki Umeko, která stojí přímo vedle tebe. Zatím jste v tom týmu sami, takže spolu vycházejte. Nějaké dotazy?“
Umeko se dál usmívala, protože ona už dávno o přidělení věděla. Počkala na případné dotazy a pak s chlapcem opustila místnost. „Takže ty jsi Uchiha?“ začala se vyptávat. „Pověz mi něco o sobě,“ zajímala se upřímně a s úsměvem, zatímco měla založené ruce za hlavou.
Suzume Tachibana
Týmu 5
Skála
Naoko pobaveně chytila Suzume za slovo a žena nafoukla tváře. „Fajn, čtvrtá možnost je opora zubama. Nechceš si to vyzkoušet?“ vyplázla na dívku jazyk a pak se zazubila. „Polezu pod váma, abych mohla chytat, dobře?“
Zrzka počkala, až budou všichni trochu výš a sama začala lézt vzhůru jen za pomoci rukou. Ani ona se nechtěla flákat a včera trénovala nohy. Dnes byly na řadě paže a prsní svalstvo.
Vyrovnaně dýchala, soustředíc se na výčnělky na skále a sem tam pozorovala své žáky. Akihiro zvolil pro něj jistě jednoduchý postup. Kunoichi doufala, že se brzy zkusí víc rozšoupnout. Naoko oproti tmu přijala výzvu a stoupala s jednou rukou za zády, vybírajíc si velmi malé opěrné body. Byla opravdu lehoučká a svou rovnováhu měla pod kontrolou. Miki nakonec zvolil stejný způsob jako Akihiro a Suzume byla opravdu ráda, že nechtěl nijak machrovat. Jako nováček musel své limity teprve zjistit.
Když vylezli nahoru, zrzka se protáhla a dala ruce v bok, jako kdyby si právě dala šlofíka. „Za mnou!“ zavelela zvesela a rozeběhla se dál od vesnice.
Zastavila se teprve až u pláže jezera, kde z vody do výšky stoupal nespočet úzkých dřevěných kůlů s plochým koncem. „Jestli pak víte, co budeme dělat teď?“ otočila se na své svěřence.
Kaito Sarutobi
Tým 1
Souboj v lese
'Kuso!! Modoriii!'
Prolétl Kaitovi výkřik hlavou, když byl uvězněn ve své vlastní technice a právě metal kunaie do všech stran. V tu chvíli měl jasný přehled o svém okolí a jasně viděl, jak Midori proťala čepel Inuzuki. Úlevu však pocítil v okamžiku, když se dívka proměnila na větev, která uvízla nepříteli v čepeli.
'Kawarimi no jutsu...'
Více si však pomyslet nestačil, protože zaregistroval vržené Kunaie. V této technice se jim neměl šanci vyhnout a musel ji ihned přerušit. Kaito dokončil obrátku a uskočil stranou, než se ho stihl jediný z kunaiů dotknout. Ruce mu ihned zajeli do pouzdra, ze kterého vytáhl další várku kunaiů s výbušnými lístky a ty bez váhání vrhl na obě strany. Jak proti nepřátelům za stromy, tak proti těm za hliněnou stěnou. Dva, které měl byl připraven odpálit pečení, byli mířeny kousek nad hliněnou zábranu a byl je rozhodnutý odpálit hned, jak se dostane nad ně a tři, jenž měli vybuchnout nárazem do země mezi stromy, aby je kmeny výbuchem nemohli krýt. Kaito jednal ve spěchu, ale i tak se pokoušel, udržet si přehled o tom, jak se boj vyvíjí. Ani tak si však nepovšiml dívky, která se přidala do boje. Rudovlásek totiž nepočítal s tím, že by někdo přispěchal na pomoc na poslední chvíli. Taková šance byla naprosto mizivá a pokud nefungovala ani tenkrát na mostně, nemohla fungovat nikdy. V tom se však naprosto mýlil, nevědom si toho.
Tak jako tak se Kaito zaměřil na nepřátele za hliněnou zdí a hned jak odpálil lístky, nehledě na to, jestli je nepřítel vykryl, nebo ne, nahmátl fuuma shuriken a rozeběhl se obloukem k nim. Stále si však periferně hlídal i nepřátele na druhé straně, které měli výbuchy dočasně zastavit, aby mu dali pár vteřin.
Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
Navzdory Takuyovým pochybám byl Kumaru přesvědčený, že je tohle skutečně jejich cíl. Bestie po které pátrali.
Když tvář dotyčného konečně osvětlil měsíc, černovlásek ztuhl. Byl to vůbec člověk!? Tak děsivý škleb přece nemohl být lidský!
„Iyada...“
Při pohledu do zelených teček se Takuyův pohled třásl a nechybělo málo, aby se k němu přidala i chlapcova kolena.
„Iyada...!“
Jak se něčemu takovému měli postavit!? Ještě před chvilkou sotva stál na nohou, se zraněním, které by pro normálního člověka mohlo být klidně posledním, a teď se před nimi tyčil jako maják, odpočítávající vteřiny do jejich zkázy!?
„IYADA!“ kousel se Takuya do rtu až se mu z něho spustila krev a zatnul pěsti.
„TAK HELE TY ŠMEJDE! NETUŠIM KDO SEŠ ALE VIM KDO SEM JÁ! SEM TAKUYA RIKO Z KONOHY VO KTERYM SE BUDOU VYPRÁVĚT LEGENDY A ŽÁDNEJCH STRAŠIDEL SE NEBOJIM!“ napřímil se černovlásek odhodlaně a dloubl se palcem do prsou, načež se bez varování rozeběhl proti postavě.
Takhle to nešlo! Když se bude pořád krčit v něčím stínu, nikdy se jeho sen nesplní! Toho dosáhne jen tehdy, když dá v sázku vlastní život!
„Du si pro tebe ať seš připravenej nebo ne, konoyarou!“ probodl maskovaného Takuya planoucím pohledem, skládající pečetě, načež se s napřaženou pěstí odrazil a vrhl se přímo proti němu.
Midori Hyuuga
Tým 1
Les kousek od hořícího průchodu
Odpovědět Kaitovi čas neměla. Vlastně ani na cokoliv jiného. Čas jim chyběl, vše se odehrávalo moc rychle. Jednání se omezilo na pouhý instinkt. Byli v obklíčení, začala pracovat i panika. Stála proti nim velká přesila. Kaito na první misi, ona sama na druhé, ze které by se nedostala v pořádku nebýt Kasumi. Teď však tam byli jenom oni dva. A ona měla v plánu se odtamtud dostat. Doufala, že si to Kaito nevezme nějak špatně, rozhodně neměla v plánu ho proti všem nechat samotného.
Nestihla ani odpovědět na filozofickou otázku ohledně správných stran, přestože se jí již na jazyku něco formulovalo. A dokonce by to i řekla, kdyby měla čas. Jenomže přesně ten neměla. Už byl skoro u ní. Pokusila se vyhnout, nicméně nebyla dost rychlá. Jeho čepel se do ní zabodla a vlastně nezabodla, protože na dívčině místě se objevila větev, ve které čepel na moment uvízla. Chvíli se však ocitla mimo dění a konečně zaregistrovala známou chakru. "Ale vždyť to je Kasumi... Že by byla naděje?"
Zatímco ona zprocesovávala jejich situaci, dění se rychle obracelo. Tatsuma proti ní zřejmě musel něco mít, když s Kaitem nechal svou ochranku a vydal se za ní sám osobně. "S tím jsem nepočítala... Co teď? Nemá cenu se pokoušet dostat k vesnici... Musím ho zdržet natolik dlouho, aby se ti dva vypořádali se čtyřmi zbývajícími. To zvládnou... Kasumi má moment překvapení, nějak to musí vyjít... Nemá cenu k nim nahánět zpátky ještě tohoto. Ale je dost rychlejší než já, ani před ním neuteču. Nemám proti němu šanci, co teď? Zdržování mi nikdy nešlo... Ví,
kde jsem. Nemám u sebe nic, čím bych pachovou stopu mohla zakrýt... Do příště si s sebou musím vzít i nějaké smradové bomby... Pokud nějaké příště bude.
Odzátkovala svou lahvičku s vodou a vytvořila vodní jehly. "Mizu Hari." zašeptala a připravila se čelem k místu, odkud ho viděla přibíhat. "Teď už by to mohlo vyjít... A nebo zavětří Kasumi a otočí se... To by bylo k plánu ho zdržet. Ale kdyžtak na tuto vzdálenost moc rychlejší nebude."
Jestli se objevil v dostřelu, po vypuštění vodních jehel na chakra body Inuzuky se proti němu rozeběhla s úmyslem vyzkoušet Shotei, jestli se rozhodl zjistit, odkud se vzal nový pach, rozběhla se za ním.
Bestie z Kasugawy
"Hmm...jsem si jistý, že je." Odvětil Kumaru klidně na chlapcovu otázku.
Kapitán tvrdil, že se Bestie objeví a nikdo podezřelejší tu nebyl. Navíc ty pohyby, způsob, jakým se podezřelý odrážel od zdí domů, aby se dostal vzhůru. Stopa v kůře stromu v parku to potvrzovala, tohle musela být ona Bestie, kterou měli lovit. Byl si jistý.
"Do nemocnice pošlu já vás, jestli mě nenecháte jít." Řekla postava tiše, když si konečně vytáhla střepinu z boku. Tohle nebylo varování, ale výhrůžka.
Bestie se zvedla na nohy. Tentokrát mnohem jistěji, než před hořícím domem.
Kumaru zpozorněl. Tohohle člověka údajně seržant Moki probodl mečem skrz na skrz. Takovéhle zranění ho jistě nezastaví.
Postava natočila hlavu a svit měsíce odhalil obludnou tvář pod kápí.
Ninjovi se v první moment sevřely útroby děsem, než si uvědomil, že hledí na upravenou samurajskou masku a zářivé oči jsou s největší pravděpodobností jen obyčejná světla.
Byl to prostě jen člověk pod maskou. O hlavu menší než Kumaru, což rozhodně neznamenalo být malý, a rozhodně poloviční váhy, ale instinkt ninju varoval, že tohle nebude žádná legrace. Jen doufal, že se děti nesesypou ještě před střetem. Tohle přeci jen nebyl žádný vzteklý pes.
"Počítám do tří...jedna."
Kasumi Hyuuga (Tým 1)
Cesta lesem
Běžela lesem a podle množství chaker které vnímala si byla jistá, že už je blízko, jen překvapivě přes tu směsici necítila chakru senseie, která byla obvykle znát na dálku. Okamžitě si kladla otázku, proč se rozdělili, i když věděla, že na to brzy dostane odpověď. Nebylo pochyb o tom že bojují. Jakmile doběhla k místu, kde už poznávala i chakru Midori, spatřila několik chlapů, kteří nepochybně patřili k Ryuuseiovi. Ten který jim velel vypadal jako Inuzuka, to jí tak chybělo, jejich techniky byly obří a ničivé, rozhodně jí nedělalo radost bojovat proti někomu takovému, Kasumiina pokousaná noha si na pouhý trénink s Inuzukou pamatovala do teď.
"A kde je dohajzlu Homura?!" Nebyla si jistá, proč je tu jen Midori a tenhle, ale senseiova nepřítomnost ji silně znepokojovala.
Její byakugan byl v pozoru a naštěstí s jeho pomocí zjistila, že nikde v okolí nevidí psa, který by tomu chlapovi mohl pomoct. I tak jich tu ale bylo dost, aby je všechny tři snadno sejmuli. Musela se rychle rozhodnout co dělat. Dva z těch chlapů se schovávali mezi stromy, všechno se událo tak rychle, že ani netušila, jestli si jí všimnou. Rozběhla se na ně.
"Shotei!" Obě její dlaně pokryla chakra a ona se pokusila ze všech sil jim vrazit do nejzranitelnějších míst na zádech.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„Kuso, ten šmejd je rychlej!“ mračil se Takuya za běhu. I když se s Kumarem hnali za tím přízrakem co to šlo, pořád jim unikal. Krvavá stopa naštěstí nelhala a tak ho oba nakonec dostihli na jedné ze střech, kde proti němu stanuli sami dva, dokud se k nim nepřidala Onigiri.
Takuya věnoval dívce krátký pohled, rád, že byla celá, načež se zamračeně obrátil zpátky na jejich neznámého protivníka.
Tohle bylo divný. Čekal nějakého obrovského, děsivého chlapa skříženého s medvědem, ale tenhle vypadal spíš jako stín. A co měli být ty svítíce oči!?
Takuya se mírně otřásl, ale hned si zase dodal kuráž a rozhodl se, že se žádným strašidlem vystrašit nenechá!
Jejich strašidlo ale vypadalo, že spíš dřív omdlí, než se po nich vrhne. Masy krve, co dotyčnému tekly z rány po šrapnelu, byly děsivé.
„Oi, Kumaru-sensei, fakt je todle ten týpek co po něm dem?“ optal se černovlásek nejistě jounina.
Stejně jako Onigiri i on při pohledu na zahalence pochyboval, jestli by mu neměli dát spíš první pomoc, než pořádně za vyučenou. Konec konců, takhle dopadl proto, že zachránil tu ženu s dítětem před plameny, nebo ne?
Železo na prodej
„Koho to zajímá!? Vybrali ste si špatnou stranu, holčičko!“ zasmál se krvelačně Tatsuma, řítící se proti Midori. Když ji ale proklál svou čepelí, zahalil dívku kouř a ona se proměnila ve větev.
„Ta malá-!“ zúžily se Inuzukovi zorničky a on okamžitě instinktivně zavětřil. Pohyb před ním ho ale donutil se soustředit na Kaita, který se roztočil kolem své osy a začal kolem sebe nebezpečně přesně metat kunaie.
Tatsumu tak donutil prudce škubnout čepelí do strany, aby se zbavil dřeva na ní, a okamžitě zase uskočit, aby zvětšil vzdálenost mezi nimi a měl tak lepší podmínky pro vykrývání a uhýbání.
„Guah!“ zaúpěl jeden ze zbylé pětice, když schytal jedním kunaiem do břicha a druhým do ramene. Zbylí dva se ale stihli schovat za kamennou zeď, kterou jeden z nich vytvořil, a třetímu se čtvrtým poskytly útočiště stromy.
„Podržte mi ho!“ zavelel Tatsuma vztekle a znovu zavětřil. Hodlal si podat Midori, zatímco se jeho muži postarají o Kaita, což se čtveřice také okamžitě jala učinit.
Zatímco po rotujícím chlapci dva z každé strany mrštili drát s kunaiem na konci jakožto závažím, aby ho tak donutili se do lanek zamotat, připravili se po něm zbylí dva vrhnout z každé strany salvu shurikenů.
Železo na prodej
Kaito Sarutobi
Tým 1
obklíčeni v lese
Kaito se hnal dýmem, co mu nohy stačili a doufal, že odhadl cestu správně. Věřil, že pokud by náhodou změnil směr, Midori ho navede, protože měla schopnosti, které nějaký kouř nedokázal zastavit. Homura tam zůstal sám, ale podle jeho činů si o něj nedělal žádné starosti. Dříve viděl pár jeho technik, ale to nebylo nic oproti tomu, co předvedl na mýtině. Navíc se odtamtud ozývaly výbuchy, takže se stále bojovalo. Najednou byl dým pryč a Kaito zjistil, že je ještě před Midori a udává tempo. Stále to bylo však třicet na jednoho, takže Kaito pochyboval, že je nikdo pronásledovat nebude. To mu potvrdilo dívčino varování a Kaito i v běhu navázal několik výbušných lístků na kunaie, aby byl připraven na boj.
"Až nás dohoní, pokus se běžet dál! Dám ti nějaký čas!"
Vyhrkl rychleji, než si stačil uvědomit co dělá a kysele se sám pro sebe zašklebil. To byl celý on. Hrát si na hrdinu i v tu nejhorší možnou situaci, ale zbývalo mu něco jiného?! Byl těsně po dokončení tréningu a jediná jeho použitelná technika byla přesně dělaná pro obklíčení. Byl stále jen genin, takže bylo nemyslitelné, že by jeho technika vyšla. Na nějaké přepadení ze zálohy nebylo ani pomyšlení, o tom se přesvědčil již ve městě a utéct nestíhali. Nebo to nestíhali oba. Město nebylo nijak daleko, takže stačilo jen získat trochu času... .
A najednou byl obklíčen. Popálený Inuzuka stál přímo před ním a ostatní byli okolo něj. Midiri si nějakým záhadným způsobem stoupla přímo před něj, což nebylo dobré. Pokud spustí techniku...ale ne. Netrefí ji. Jeho technika byla vypilována a ještě ji nepoužil tak, aby o ní někdo další mohl mluvit. To mohla být výhoda, ale na Inuzuku stačit nemohla. Byl příliš rychlý.
Inuzuka zařval rozkaz a vrhl se vpřed. Kaito byl však připraven a roztočil se. Z výru, který místo něho vznikl, vylétávali kunaie obrovskou rychlostí a navíc byl každý přesně mířený tam, kde mohl poranit nejvíce. Kaito tak zaútočil na všechny nepřátele naráz.
Midori Hyuuga
Tým 1
hořící průchod bývalým lesem
Když zaregistrovala Kaita kousíček za sebou, ulehčeně si oddechla a zrychlila do své téměř nejvyšší rychlosti. 'Až si bude příště stěžovat na nudné mise, asi se opravdu ozvu. Toto má do mírumilovného čehokoliv pěkně daleko. A těch škod, které jeho řádění udělá... Vůbec bych se nedivila, kdyby našemu týmu byly do budoucna podobné mise zakázány... Mám pocit, že to vždy skončí v plamenech... Tentokrát to naštěstí není nově vybudovaná vesnice.' raději svůj myšlenkový pochod zastaví a zaměří se kupředu.
'Ne, nedívej se dozadu... Ještě tě to rozhodí... On to zvládne... Viděla jsi jeho nadšení a kolik jich bylo proti němu? Třicet? Pfff... Posledně jich určitě bylo víc. Ale tihle jsou z Konohy... Třeba někoho z nich zná... Ne, nemysli na něj, sama máš svůj úkol.' Taktak se vyhnula jedné výše hořící větvi a neskončila jako lidská pochodeň. V té chvíli už se raději neohlížela a co nejrychleji pokračovala dál. Už jí přišlo, že vidí krajní domy vesnice, když zaregistrovala cizí přítomnost. Už jen kousek za nimi.
"Dohánějí nás. Nestačíme jim utéct." Vykřikla směrem k mladíkovi, který se mezitím dostal kousek před ní. Posledních pár chvil, které měli, využila k rychlému pokusu dostat se k vesnici co nejblíže, snad aby upoutali pozornost a když už věděla, že je ninja dostal, vyhlédla si mimo dohled ostatních v lese větev a složila pečetě pro Kawarimi no jutsu. Takže na střet byla tak připravená, jak jen to za tak krátký čas dokázala a proto, když byli přinuceni zastavit, vypadala klidně.
Tedy alespoň do doby, než zjistila, kdo že byl vlastně tím narušitelem jejich cesty. Předtím se jeho chakrou nijak nezabývala, nebrala to nějak vážně, přeci jen znali pouze tohoto a ten měl zrovna dostávat na frak od ohnivce.
'Ale ne... To není... Nemůže... Jestli je tady, znamená to, že je sensei... Ne... Nemůže... Vím, že si na něj pořád stěžuju, ale... A navíc, když ho nedokázal porazit On... Co zmůžeme my?' Na chvíli tam zůstala zaraženě stát a pouze zírala na spálený krk zběhlého Inuzuky. Uvnitř ní narůstala panika, ale ona věděla, že teď se jí poddat nesmí. Kdyby to tak skončilo, viděli by se se senseiem velice brzy. A on by je z posmrtného života zase hezky rychle vykopal. V to věřila a tak se vzpamatovala ještě dřív, než stihl Tatsuma rozdat pokyny k obklíčení. Oproti svému obvyklému vzezření se ušklíbla a opravdu se snažila působit sebevědomě.
"Smradi? Vždyť jsi ze stejné vesnice." Vyhrkla jako naivní malá holka, jako která působila a skočila před Kaita s úmyslem nechat se nakonec trefit a prohodit s větví a dát tak mladému Sarutobimu čas na přípravu čehokoliv, co ho napadne. Co pak dál těžko říct, pomoc z dálky, moment překvapení, když nebudou vědět odkud se přiblíží. Pokud se otevře možnost pokračovat k vesnici? Kdo ví, zatím se pouze blížil Tatsumi a ona měla v plánu se alespoň chvíli pokusit bránit.
Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„To jsem ráda,“ oddychla si a postavila se. Hasič přiběhl k oknu a ona za ním.
„Je to možné,“ vydechla, když viděla osobu s těžkým zraněním. „Musí to být ninja jako my,“ stiskla ruce v pěst. Znamenalo to, že ho někdo najal? Ale proč zachraňoval ty lidi? To ten požár nezaložil on? Proč tedy před tím útočil na strážce zákona?
Náhle si uvědomila, že na ni muž mluví. Zmateně se na něj otočila a krátkou chvilku trvalo, než si uvědomila, co říkal.
„Půjdu,“ kývla a usmála se. „Já si ale nemyslím, že byste nebyli skvělí. Hasiči jsou hrdinové. Možná větší než my shinobi,“ přiznala upřímně. „Dávejte na sebe pozor!“ zvolala ještě, načež se vydala za svým týmem. Ještě v dálce zaslechla hasičovo zvolání a její tváře se mírně začervenaly. Faktem bylo, že ten chlap byl celkem fešák. Hned, jak se ta myšlenka ale objevila, tmavovláska si vynadala. Vždyť byla oproti němu naprostý cucák. Chtěl jí prostě jen poděkovat.
Zatřásla hlavou a soustředila se na chakru v nohách, jak vybíhala po zdi. Teď tu byly důležitější věci!
Hbitě doskočila vedla Kumara a Takuyi a zarazila se. Zraněná osoba stála před nimi a už nemohla. Ten střep byl ohromný. „Musíte k lékaři!“ vyhrkla najednou dívka.
Bestie z Kasugawy
Onigiri s velitelem hasičů skončili v prázdném bytě protější budovy. Oba naštěstí až na pár škrábanců nezraněni.
"Ano, jsem v pořádku, děkuji." Ujistil dívku hasič. Počkal až z něj dívka sleze a vrhl se k oknu zhodnotit situaci.
"No koukněte na to..." Řekl si spíše pro sebe, než k dívce.
Onigiri mohla akorát zahlédnout postavu v černém, zachraňující lidi uvězněné v pátém patře a po druhém výbuchu padající k zemi.
"To přece není možné..." Žasl hasič, když se tajemný zachránce s vrávoráním zvedl ze země a s těžkým zraněním začal před Kumarem utíkat. Takuya a oddíl policistů jim byl hned v patách.
"Měla by jste jít za přáteli, slečno. Nebojte, my to tu zvládneme, jsme tvrdší, než vypadáme." Řekl jí a začal si připravovat vybavení pro slaňování.
Když se dívka dala k odchodu, hasič za ní ještě zavolal "Večer vás musím pozvat na jídlo!"
Kumaru se hnal za svým cílem. Ten sice zmizel v uličkách, ale krvavá cestička a svit měsíce v úplňku ninju vedli dostatečně. Takuya ho brzy dohnal a krvavá cestička najednou končila.
Shinobi vzhlédl. Stín měli přímo nad sebou. Ten se odrážel od stěn naproti sobě stojících domů a stoupal vzhůru. Nakonec se elegantním přemetem vyhoupl na střechu.
"Za ním, rychle!" Houkl Kumaru na Takuyu a společně začali též po stěně jednoho z domů stoupat vzhůru.
Ke Kumarově překvapení jejich cíl dále neprchal a čekal na ně na střeše.
Možná ho limitovalo zranění. Nebo se jim rozhodl čelit dále od zvědavých očí a oddílu policistů.
Stín promluvil až když se ke dvojici ninjů připojila Onigiri.
"Držte se ode mne dál, shinobi!"
Měl hluboký zastřený hlas a z pod černé kápě ve výšce očí plála jasně zelená světla.
Pravá ruka v černé rukavici sjela ke kovovému střepu trčící mu z boku a začala jej pomalu vytahovat ven.
Ukázalo se, že střep byl nakonec delší, než se zdál a měl dobrých čtvrt metru. Z rány se vyvalila spousta krve a začala vytvářet na zemi malou louži. Ta bolest musela být neuvěřitelná, protože postava v plášti se roztřásla a klesla na jedno koleno.
"Držte se...dál." Zachrčela znovu.
Yasuo Uchiha
Rezidence Hokage
Po událostech posledních dní neměl Yasuo vůbec dobrou náladu. Vstával trochu podrážděný a zajímalo ho, jak bude vypadat jeho nový tým. Čekal na tenhle den dlouho a byl pro něj opravdu důležitým, otevíraly se mu nové možnosti, aby ze sebe vydal to nejlepší. Proto se doma příliš nezdržoval, věci měl nachystané už večer dopředu, vydal se Konohou do sídla Hokage, aby se nahlásil. Tajně se modlil, aby se nemusel dostat do stejného týmu jako Cori, která byla podobně stará a také maturovala. Představa, že ji bude pravidelně potkávat a celá ta fraška ze strany jeho rodiny bude pokračovat, mu naháněla husí kůži. V hlavě se mu honila spousta myšlenek, například jak těžké bude probuzení sharinganu, co bude proto muset udělat. Šel poměrně svižně, pozdravil cestou několik známých, které potkal, ale nezastavoval se, nechtěl přijít pozdě. Cesta mu utekla a málem si ani nevšiml, že už stojí přede dveřmi, jak byl zamyšlený. Zastavil se, přešlápl a věděl, že už mu chybí jen ten poslední krůček stát se opravdovým ninjou. Zaklepal a počkal, až ho někdo vyzve, aby vstoupil.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Sugawara Akane
Tým
Vesnice Izumizaki
Zatímco dívky kráčely dál ulicemi, ostýchavá červenovláska se osmělila a oponovala Akaniným mumlaným myšlenkám. Jí nepřišlo opravování domů jen proto, aby vypadaly lépe, jako podivná záminka. Snad jen to, že je nařídil Takahiro-san. Ale dívce to přeci jen nepřestalo vrtat hlavou. Jistě, kdo by nechtěl hezčí dům. Ale proč by se začínalo s tak velkou rekonstrukcí? Jeden měšťan, který si našetřil peníze na opravu fasády, to by pochopila. Ale náhlá oprava takřka celého města? To se červenovlásce nezdálo. Nechtěla však svou kolegyni a proud jejích myšlenek přerušovat a tak se ostražitě rozhlížela kolem, aby nepřehlédla něco podezřelého a zároveň poslouchala, co Hanako chce říct.
"Tvoje teorie o postarších mužích má něco do sebe. Vážně by to takhle mohlo bejt. Ale nezdá se mi ta část o vytipování chvíle, kdy dělník odejde. Nebo čekání na to, až bude sám. Utkvělo mi v paměti to, co nám řekl ten polonahej drzoun. Že Tarou zničehonic řekl, že MUSÍ pryč a pak už se nevrátil. Leda, že bys tohle myslela polapením do techniky. Co když je vrah shinobi a chytil je vždycky do nějakýho genjutsu nebo něčeho podobnýho a jednoduše je donutil odejít někam pryč od ostatních? vyslovila Akane myšlenku, která se neodvratně uhnízdila v hlavách obou dívek.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Ayame Hyuuga
Tým 12
Monument>Domov
Mlčky sledovala zem a čekala, co se bude dít dále. Po chvíli jsem zvedla hlavu a podívala jsem na oblohu, která začínala chytat odstín červené a Slunce mizelo na západě. Když potom sensei řekl, že mají pro dnešek hotovo, tak jsem si potichu vydechla a podívala jsem se na oba dva kluky, ale nic jsem neřekla. Sensei zmizel a tak jsem jen pokrčila rameny. „Mějte se,“ řeknu a následně se rozejdu směrem čtvrt klanu Hyuuga. Trochu jsem přemýšlela, jestli už chci domů a nebo někam ještě zmizím. Nakonec jsem se rozmyslela, že půjdu rovnou domů.
Po nějaké době už jsem stála před domem. Otevřela jsem dveře a rychle jsem zmizela doma. „Jsem doma,“ řeknu jen a následně zmizím do svého pokoje a poté do koupelny. Následně jsem se převlékla do čistého oblečení a podívala jsem se na to špinavé a jen jsem si povzdychla. 'Vypadám snad jako někdo kdo uklízí čmáranice z hlav Hokagů' pomyslím si a následně zamířím do kuchyně, kde si vezmu něco k jídlu. Když se najím, tak zamířím do svého pokoje, kde si po nějaké chvíli hledění před sebe raději začnu číst, abych nemyslela na své dnešní první setkání s novým týmem, ze kterého mám zatím celkem dost smíšené pocity.
Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Dívka se usmívala a Ren jí její dětský, upřímný úsměv oplácel.
„Jsem z vesnice, ukryté mezi kůrou a listovím, nad níž drží ochranou ruku nehynoucí plamen jejích obyvatel,“ odpověděl dívce tajemně na její otázku, načež vynechal jednu sloku a seskočil z náhrobku na zem.
„A jmenuji se Ren. Moc mě těší, Natsuko-chan~“ usmál se na dívenku Ren mile a přejel svým bachi přes struny.
„Dovedla bys mě do márnice, prosím?“ zadíval se na Natsuko s očekáváním v očích, aniž by přestal hrát na shamisen nebo jeho úsměv jakkoliv povadl.
Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„No jasně! Teda... ne tak docela... ale to je fuk! Vylákáme ho ven a pak ho sejmem!“ prohlásil nejprve s pořád tou samou energií Takuya, krátce se nejistě zarazil, načež s úsměvem od ucha k uchu pokračoval.
Kumaru ho poté stihl jen lehce doplnit, než se slova ujal Akinobu.
„Huh?“ zamračil se Takuya, nachápaje, co tím ten upjatý chlap myslel. Zvuk sirén a pohled z okna mu k tomu ale stačili.
„Hoří...!?“ civěl na plápolající dům v dálce černovlásek překvapeně, dokud se nedal policejní sbor do akce a od nich se nečekalo totéž.
„Huh? Jo, jasně, dem!“ trvalo mu chvilku, než se rozhoupal, ale hned jak Kumaru vyskočil oknem, bez zaváhání se vrhl za ním a následoval ho na místo činu.
Hořící dům, na který se jim naskytl pohled, chlapci na chvilku sevřel hrdlo. I on si vzpomněl na jejich trénink se Seitem. Tehdy to bylo všechno jenom jako, ale to se ti dva dozvěděli až na konci...
Zpět do přítomnosti ho přivedla až exploze uvnitř domu. I on zaregistroval padající žebřík a hasiče, Onigiri se ale dala do akce dřív.
„Onigiri!“ vykřikl černovlásek, když viděl svou kamarádku stoupat po stěně hořícího domu a následně mizet spolu s velitelem hasičů v okně protější budovy, ale to už se dal Kumaru do pronásledování podezřelého zahalence, který se objevil na scéně, a na Takuyovi bylo, aby se také rozhoupal k akci.
Genin trhl několikrát nervně hlavou od Kumarových vzdalujících se zad k oknu, ve kterém Onigiri zmizela, a zpět.
„Necham to tu na tobě Oni-chan, jo!?“ zakřičel nakonec s dlaněmi u úst k oknu, načež se otočil na patě a vystřelil za Kumarem.
V tuhle chvíli nepřemýšlel, jestli honí toho pravého nebo ne. Prostě se hnal za svým cílem, odhodlaný ho dopadnout stůj co stůj!
Železo na prodej
Kaito s Midori Homuru poslechli a tak se ocitl uprostřed nepřátelského kruhu rázem úplně sám.
„Kuso!“ zaklel hnědovlasý se značkami na tvářích, držící se za krvácející nos, zatímco se na něho Homura děsivě vesele zubil.
„Co čumíte!? Chyťte ty parchanty!“ zařval ninja na pětici, která se sbírala za Homurou ze země, kam je před chvilkou donutila ohnivcova ohnivá koule uskočit.
Jejich snahu uposlechnout rozkaz ale překazil jouninův řev.
„JESTLI SE HNETE, USMAŽIM VÁS ZAŽIVA!“ zařval na pětici, aniž by se na ně otočil, a ta rázem ztuhla.
„Neopovažujte se mi někam zdrhnout...!“ zavrčel jounin a vyfoukl skrze rty trochu kouře.
Hnědovlasý na něho chvilku zaraženě civěl, načež zaskřípal zuby.
„FAJN TY ŠMEJDE! NEJDŘÍV TI VYRVU STŘEVA A PAK S NIMA OSOBNĚ TY SPRATKY UŠKRTIM!“ zařval na Homuru nepříčetně a vrhl se na něho, s ostatními třiceti ninji jen vteřinku pozadu.
Jouninův úsměv se ale jen rozšířil.
„OMOSHIRE! KOI! (ZAJÍMAVÝ! TAK POJĎTE!)“ pobídl muže gestem dlaní a vrhl se jim naproti.
Po cestě se vyhnul několika vrženým shurikenům a kunaiům, dva chytil a hodil nazpátek, načež se prudce sehnul, díky čemuž mu čepel pomalovaného těsně prosvištěla nad hlavou, po čemž následoval ohnivcův protiútok v podobě hořícího podběráku, zasazeného tvrdě na bradu hnědovláska, kterého tím odmrštil vzad proti dvojici jeho mužů, čímž je srazil k zemi.
Prudkým tasením čtveřice shurikenů a mrštěním jich do stran odpálil za letu čtveřici kunaiů s výbušnými lístky dřív, než k němu doletěly, načež poté, co se vynořil z kouře, poskládal pečetě a praštil dlaněmi o zem.
„Katon: Kayuka no Jutsu!“ zvolal, načež se z jeho dlaní vyvalila spalující vlna ohnivé chakry, měnící všechnu trávu a listí po cestě na popel. Když se prohnala pod nohama prvních šesti ninjů, seškvařila jim jak obuv, tak chodila, a oni se poroučeli s křikem k zemi.
Dalších šest za nimi se díky tomu ale stihlo odrazit do vzduchu, kde na ně spalující vlna nemohla. Dva z nich se okamžitě napřáhli svými pomocí Bubun Baika no Jutsu zvětšenými pěstmi, zatímco je zbylí čtyři kryli salvou shurikenů.
„Katon: Housenka Tsumabeni!“ zaznělo však z úst jounina pohotově, zatímco proti šestici a jejich hvězdicím vrhl vlastní salvu shurikenů, posílených ohnivou chakrou co jim výdechem dodal, které za letu odrazily letící zbraně a hned na to se zakously i do samotných nepřátel. Cílů měl Homura ale pořád dost a jeho likvidační tempo se nezmenšovalo.
Úhyb do strany, zachycení ruky s kunaiem, přehození dotyčného přes rameno a praštění s ním o muže, který se na jounina řítil v tu samou chvíli zepředu... Sensei týmu 1 mezi nepřáteli prakticky tančil.
Sotva jeden vyprskl krev od kopance do břicha, už se poroučel k zemi s popálenou tváří od Homurovi hořící pěsti, kterou mu na cestu jounin poslal hned, co druhému za sebou rozdrtil loktem té samé ruky nos.
„GAAH!“ zařvalo osm mužů, když se pokusili na Homuru seslat několik kamenných a větrných technik, načež je i s nimi smetl obří, ohnivý býk, kterého na ně jounin poslal. Čím více přibývalo křiku a krve, tím se vznikající palouk uprostřed lesa rozšiřoval, stejně jako oheň všude kolem.
„Kde máš psa, Inuzuko!?“ prohodil ohnivec k pomalovanému, když vykryl jeho výpad čepelí po svém krku kunaiem, který vzápětí mrštil proti nepříteli, řítícímu se na něho zprava.
„Gh! Nebyl dost dobrej... Ha! Tak sem se ho zbavil! A tebe za nim hned pošlu! Gah!“ procedil muž skrze zuby, zatímco se snažil Homuru všemožně probodnout nebo podříznout. Ten se ale jeho útokům docela obstojně bránil a vykrýval je. Ohnivcova defenzíva ale skončila hned, co se bývalému psovodovi podařilo ho škrábnout na rameni. Jako by to byl signál pro tisícinásobnou odplatu.
Do vzduchu odskočilo několik jisker, když Homura udeřil do Inuzukovi čepele kunaiem ve výpadu připomínajícím ránu pěstí, a přerušil tak jeho sérii seků a bodů. Pro šermíře výhodnou vzdálenost překonal během mrknutí oka, levačkou sevřel zápěstí hnědovláskovi pravačky, pustil kunai, co držel v druhé ruce, a popadl muže za krk.
„Khah!“ vyjekl ninja přiškrceně a okamžitě Homuru volnou rukou za tu jeho chytl, aby se zbavil drtivého, planoucího sevření, které mu ani řvát bolestí nedovolovalo.
Jouninův stisk ale naštěstí pro hnědovlasého moc dlouho netrval. Homura se totiž se svým sokem otočil na patě a vší silou s ním mrštil proti stromu za ním.
Když do něho pomalovaný shinobi narazil, vyprskl, svezl se na kolena a držící se za popálený krk začal lapat po dechu.
„Tatsuma-san!“ přiskočil ke svému vůdci jeden z pěti zbylých mužů, kteří se ještě drželi na nohou.
Homura se jen ušklíbl a chystal se pokračovat, ale dlouhý stín jednoho z nich, napojený na ten Homurův, ho donutil se zastavit.
„Chmpf. Měl sis ho nechat!“ křikl na Inuzuku Homura a zapáleně se ušklíbl. Hned na to z jeho těla vyšlehla vlna tak příšerného horka, až se ninjům před ním na chvilku zamlžil zrak. Nikdo z nich neomdlel, ale na rozptýlení Nary to stačilo a spolu s hrubou silou, které měl ohnivec také dost, nepřátelská technika povolila.
„S nim to mohlo bejt zábavnější!“ poskládal další sadu pečetí a zhluboka se nadechl.
„Katon:“ zvolal a jeho nepřátele vytřeštili oči.
„GOUKASAME NO JUTSU!“ vypustil Homura na bandu před sebou ne jednu, ale hned deset ohnivých koulí, o průměru zhruba šest metrů každá.
Tři z nich se pohotově vrhli do vlastního skládání pečetí, po nichž se pokusili blížící se ohnivou katastrofu porazit kombinací technik Suihachi a Mizurappa. Vzhledem k tomu, jak rychle se ale jejich vodní útoky vypařily, aniž by se jim podařilo zredukovat blížící se pekelný déšť o víc jak dvě koule, bylo jasné, že ani jeden z nich žádným výrazně pokročilým uživatelem suitonu nebyl.
„S-Sonna...! (T-To snad ne...!)“ vydechl jeden z ninjů, v jehož očích se zračila beznaděj stejně, jako záře blížících se plamenů.
„Geemu oubaa, yarou domo! (Konec hry, šmejdi!)“ ušklíbl se Homura krvelačně.
Než ale ohnivá pohroma odvedla svou práci, kdosi další se jí postavil do cesty, skládaje pečetě stejně rychle, jako předtím ohnivec.
„Suiton: Suijinheki!“ zvolal muž, když dokončil sérii ručních znamení, a vypustil z úst proti obřím, ohnivým projektilům neméně rozsáhlou masu vody. Jakmile se obě techniky střetly, vzájemně se vyrušily a do okolí se vyvalila mračna vodní páry.
„Takhle mě nutit na vás plýtvat chakrou...“ nechal se slyšet nově příchozí nevrle, když svěsil ruce podél těla a narovnal se, zatímco se pára pomalu rozptylovala.
Tatsuma, který se vzpamatoval jako první, zamrkal a na dotyčného skrze páru zaostřil.
„S-Souji!?“
„Pro tebe je to Souji-SAN, Tatsumo...! Vážně ti chlapi, co za něco stojej, zůstali v Konoze...!?“ zamračil se modrovlasý. Jeho pohled se ale neupíral ani na jednoho z dvanácti, kterým právě zachránil život, nýbrž na muže před ním, jehož koutky úst se zvedli opět o něco výš.
„Yo, Souji... Hisashiburi...! (Nazdar Souji... Dlouho sme se neviděli...!)“
„Yo... ‚Uchiha‘ no Homura... (Nazdar... ‚Uchiho‘ Homuro...)“ oplatil ohnivci modrovlásek pozdrav s ledově chladným výrazem.
„C-Co tu děláš!? Měl sem to-!“ chtěl Tatsuma začít namítat, když se trochu vzchopil, ale Souji ho rychle umlčel.
„Sklapni! Kdybych nepřišel, byli byste mrtvý. Proč si myslíš, že se mu říká ‚Uchiha‘...!? Běž radši chytit ty děti, já se tu o to postarám,“ probodl ho přes rameno pohledem, načež se obrátil zpátky na Homuru.
Tatsuma chvilku vypadal, že ještě něco řekne, ale nakonec sklapl, kývl na pět ninjů a společně se jali ohnivce oběhnout, který je tentokrát nechal.
Tatsuma se na něho za běhu ještě jednou ohlédl, zaskřípal zuby, a běžel dál. Takhle si z nich dělat hračky... To mu vrátí. Na těch spratcích!
„Takže ses přidal k Ryuuseiovi? To sem nečekal... Ale ne že bych to nevítal... Vždycky si mě šel na nervy,“ ušklíbl se Homura a zatnul pěsti, které opět vzplály.
„Chmpf... Ne že bych nemohl říct to samé o tobě. Překvapuje mě ale, že ses k němu nepřidal i ty. Pročpak?“ odfrkl si zamračeně Souji.
„Mam svý důvody, Souji. Každopádně sem rád, že ti díky tomu můžu uškvařit ten tvuj samolibej ksicht!“ zazubil se Homura zběsile, načež se odrazil a rozeběhl se proti Soujimu.
Kaito s Midori mezitím pokračovali lesem k Urakawě, dokud jim nezastoupili cestu Tatsuma a pět jeho mužů.
„Konečná, smradi!“ ušklibl se Inuzuka a promnul si popálený krk, načež se zlostným šklebem trhl pravačkou do strany a tasil tak svou již známou skrytou čepel.
„Obkličte je, ať mi nikam nezdrhnou,“ rozkázal pětici, která se hned jala rozkaz splnit, a sám se na oba geniny vrhl jako hladový vlk na ovce.
Železo na prodej
Kaito Sarutobi
Tým 1
Rozpoutané peklo
Kaito upřel pohled na Ohnivce a nasadil nervózní výraz. Jeho výraz mu připdal trochu povědomí, ale přesto tak vzdálený tomu, který spatřil na obličeji tetovaného shinobiho. Byl sice krvelačný, ale tak nějak jinak. Kaito to neuměl popsat, ale nebyl na to ani čas. Doskočil k nim tetovaný.
Chlapec zatnul zuby a pohled mu sklouzl na shinobiho. Ruka mu ihned sjela k stehenímu pouzdru s Kunaiem a konečky prstů se ho sice dotkl, ale nevytáhl ho. Věděl, že kdyby tu byli jen oni dva, nestihl by ho ani vytáhnout, natož, aby mu k něčemu byl. Najednou se objevili i ostatní ninjové a trojice byla obklíčena. Kaito se instinktivně otočil k Homurovi zády, aby nebylo tolik slepého místa, kterého by se dalo zneužít a čekal. Jediný pohyb, který učinili všichni nepřátelé současně donutili Kaita, aby vytáhl kunai, k jeho použití se ale nedostal. Homuro jednal tak rychle, že se Kaito nestačil divit a neubránil se otevřeným ústům v úžas, smýšený se strachem a respektem.
"H..hai.."
'On..chce...sám?! Woow..Zdá se mi to, ne se tu zvyšuje teplota?!'
Kaitovi náhle vyschlo v ústech a musel naprázdno polknout slinu. Všechno se ponořilo do dýmu a chlapec se marně rozhlížel. Najednou se dým rozsvítil v rudé záři a Kaitovi cvaklo. Tak obří ohnivá koule musela znamenat jediné. Volnou cestu skrz obklíčení. Na nic tedy nečelal a vyrazil přes vypálenou cestu. Nevěděl sice, kde je Midori, ale doufal, že její oči ho uvidí.
Miki Hakumei, tým 5
Hleděl na stěnu a přemýšlel, proč tu asi jsou. Měl nemilé představy, co může následovat. Prohlédl si dlaně, poté zrakem spočinul na skále. Jestli do ní budou mlátit, přeláme si všechny kosti, a také si přivodí pár dalších jizev, to ovšem bylo vedlejší. Z myšlenek ho vytrhla sensei. Užuž otevíral pusu, že ji bude oponovat, přeci se snažil, ale radši ji zavřel a jen se zasmál. Hádku se ženou nehodlal riskovat, kór se sensei. Stáhli si rukávy trochu níže, aby zakryl ruce a sledoval Suzume. Ze srdce mu spadl balvan, když se dozvěděl, že se nebude mlátit do skály, avšak jiný balvan mu na srdci přistál. Vylézt to?!
"Tak jdem na to!" spojil prsty a řádně si protáhl ruce. Na poslední možnost určitě neměl, předposlední se zdála slibná. Přistoupil blíže ke stěně. Když teda prohrál závod, pokud se tomu dalo říkat závod, chtěl aspoň tady ukázat, co v něm je. Dal si levou ruku za záda, pravou si vyhmátl menší hrbolek a pustil se do akce. Nedostal se ani centimetr nad zem bez použití jedné ruky. Povzdechl si. Naoko vypadala jako by to byla brnkačka a on se nedostal ani pořádně nad zem. Levačkou si našel další hrbolek a pustil se do šplhání oběma rukama.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Holčička
Tým 2
Izumizaki, hřbitov
„Tak snad už se jim spí lépe,“ pokývala zúčastněně s dětskou vážností a usmála se. „Jsem ráda, že je tu i někdo jiný, kdo jim pomáhá usnout.“
Rena však zajímalo ještě něco jiného. Hnědovláska udělala piruetu do rytmu chlapcova shamisenu a začala pohupovat sukýnkou. „Můžu tě za ním dovést, oniichan,“ nabídla se. „Je tu spousta harampádí a jeden se tu lehce ztratí. Odkud vlastně jsi?“ vysvětlila a se zájmem se zeptala.
Pak se dívenka přestala pohupovat a upřela na ninju své velké oči. „Jéje! Já se zapomněla představit!“ vyhrkla. „Jmenuji se Natsuko!“
Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri stiskla ruce v pěst. „Já vím.“ Opravdu to věděla. Její kenjutsu bylo průměrné. Nikdy si nemyslela, že by bylo něco úžasného. Ale laciné triky? To si neuvědomoval, jak ji a jejího otce urazil?
Naštěstí dorazili do pracovny a atmosféra trochu zřídla, za což mohla Takuyova energie. Dívka zamrkala a vzpomínky na potyčku se strýcem ustoupily do pozadí. „Vy už jste přišli na to, kde je?“ zamrkala.
Ukázalo se že ne. A než stihl cokoliv něco vymyslet, pronesl Akinobu něco opravdu divného.
Tmavovláska překvapeně trhla hlavou k oknu a jí spadla brada. Bylo to tu zase. Požár.
Skrze okno se dostali z budovy, zanedlouho se ocitli na místě činu. Plameny olizovaly domy okolo a dívka si začala mnout cíp sukně. To trauma se zase vracelo a jí vysychalo v ústech. Probral ji až šílený výbuch. A pak se to stalo.
Její tělo se prostě začalo hýbat samo. Vidělo padajícího muže vstříc smrti a na nic víc nečekalo.
Kunoichi se shunshinem dostala až do potřebné výšky na postižené budově a chakrou posíleným skokem se vrhla naproti hasiči, kterého prorazila oknem protější budovy.
Teprve potom se probrala, ležíc na zachráněném. „Jste v pořádku?!“ vyhrkla, podepírajíc se na rukách.
Midori Hyuuga
Tým 1
Blízkost čerstvého hrobu
Vůbec si nevšímala povytáhnutí Homurova obočí, potom co se zasekla, protože v té chvíli již jejím tělem začala procházet vlna zvýšeného adrenalinu. Napjatý pohled skutečně ohnivci věnovala a tak jí neunikl ani způsob, jakým se jouninovy zorničky zúžily. "Strach, obavy... kéžby za tím bylo něco takového...Velice pochybuji, spíše kalkuluje jak jich zničit co nejvíce jednou ranou a při tom zničit okolí ještě více..."
Když se mu na tváři roztáhl úsměv, bylo jí jasné, že tato situace se mu začíná líbit přímo úměrně, jako jí přestávala. Od vykopávání hrobu se dostali až k onomu boji na život a na smrt. Být v jiné situaci, asi by protočila očima, ale teď měla chuť si tak akorát vrazit. "Přesně tak... přivolala sis to..." Racionálně věděla, že je to blbost, ale v ten moment jí to moc nemyslelo. Ovšem to se rázem změnilo, dívka se několikrát hluboce nadechla a již stejně klidná, jako předtím, zírala vstříc nepřátelům.
Senseiovo předvádění se již ani nevnímala. Z jejího pohledu to bylo skvělé odvedení pozornosti a proto se pouze snažila zjišťovat, jestli jim nehrozí ještě jiné bezprostřední nebezpečí, mimo toho již známého muže z nočního setkání.
Jeho slova jí lehce zaskočila a všechny instinkty velely najít nějaký únikový východ. Na to však již bylo pozdě. Ani se nemusela otáčet, aby viděla, že jejich obklíčení je kompletní. Zároveň však Homurovi věřila, že tam jen tak nezemře a když se ho budou držet, s trochou štěstí to přežijí i oni.
"Jasný," přikývla rázně a teď, když měla své pokyny, vypadala daleko klidnější. Hledala skulinku, kudy by mohli oni dva proklouznout, ale zároveň si vytáhla kunai pro jakousi pofiderní možnost obrany, nebo možná jen ten pocit a vyčkávala. Salva výbušných lístků a kunaiů jí také nerozhodila, protože si všimla hromadění chakry v ohnivcově těle a neubránila se drobnému úšklebku. "A teď bude horko... I nám... možná je i trošku lituju..." Sledovala ohnivou stěnu a donutilo jí to přemýšlet, kolik těch ohnivých technik vůbec Homura umí.
Už už chtěla zjišťovat, jestli je potřeba jejích naváděcích schopností, když všude kolem nich byl dým, ale sensei si bez problémů poradil i tak.
Tak velkou ohnivou kouli Midori snad nikdy dříve neviděla. A rozhodně jí překvapila, naštěstí však ne natolik, aby nepoznala, že toto je jejich šance splnit rozkazy.
Když se tedy rozpoutal boj mezi ohnivcem a tím s rudými značkami na obličeji, rozhodla se zkusit využít příležitosti a rozběhla se volným prostorem po ohnivé technice plnou rychlostí k vesnici. Po pár krocích lehce zpomalila, aby zjistila, jestli jí Kaito následuje a případně ho nějak pobídla a už mířila k Urukawě. Cestou se pouze obezřetně a zkušeně vyhýbala stále hořícím částem nově vzniklé průrvy."Sice netuším, čemu pomůže spousta lidí na místě nebezpečného boje a nelíbí se mi, že ho tu necháváme samotného, ale rozkazy jsou rozkazy."
Bestie z Kasugawy
Napětí mezi dívkou a Kapitánem bylo téměř hmatatelné. Kumaru si odkašlal.
"Hmmm...vypadá to, že se můžeme dát do práce. Víme o cíli dost, abychom ho zkusili nalákat na malou léčku." Snažil se přenést pozornost všech na jejich současný úkol.
"Vypadá to, že to nebude nutné. Bestie už svou výzvu poslala." Odpověděl Akinobu překvapivě klidně. Díval se z okna na město. Téměř ihned, co odpověděl, rozezněly se po celém policejním komplexu poplašné zvonky. Ihned byly slyšet rychlé kroky policistů, kteří ještě byli na stanici.
Dveře se kanceláře se najednou rozletěly. Ve dveřích stál holohlavý policista s knírkem.
"Kapitáne! Kasugawa hoří!" Křikl rozrušeně.
"Vidím. Chci tam všechny zkušené jednotky, nováčci zůstanou na stanici!" Vydal Akinobu rozkaz chladnokrevně, jako správný velitel v těžké situaci.
"Hai!" Odpověděl policista a zmizel na chodbě.
"Hmmm...myslíte, že to je práce našeho pachatele?" Zeptal se Kumaru.
"Na tom nezáleží, vím, že tam bude a to je rozhodující!" Řekl Akinobu spěšně, zatímco si oblékal plášť a připínal si meč k pasu.
"Tak na co tu ještě čekáte?! Běžte rychle tam a dostaňte ho!" Křikl na ninji a vyhnal je z kanceláře.
Kumaru kývl na žáky, otevřel okno a seskočil z něj na pěstěný trávník před policejní stanicí. Okamžitě se rozeběhl k požáru na téměř druhém konci teď již potemnělého města.
Hořící sídliště připomínalo peklo. Z vysoké obytné budovy šlehaly několikametrové plameny. Žár byl obrovský a hasiči bojující s plameny měli problémy se k budově přiblížit.
Uprostřed všeho toho organizovaného zmatku stál překvapivě mladý velitel zásahu a z plna hrdla křičel rozkazy.
"Připojte hadice k hydrantům! Nenechte oheň rozšířit se na okolní budovy! Chci dva muže se sekerami na požární schodiště! A žebřík k támhle k tomu oknu! Hned!"
V okně v pátém patře, kam velitel ukazoval, stála postarší žena s malým chlapcem a zápasila s petlicí starého okna. Před plameny pro ně nebylo úniku.
Hasiči rychle přistavili ocelový žebřík a velitel hasičů se neohroženě vrhl vzhůru.
Byl už v druhé třetině, když se ozvala strašlivá rána, ve čtvrtém patře vybuchla pravděpodobně propan-butanová láhev a tlak následného výbuchu smetl žebřík i s velitelem.
Akorát dorazivší Kumaru zaregistroval pohyb na střeše protější budovy.
Tohle musel být jejich cíl. Kapitán Akinobu měl nejspíš pravdu.
Ze střechy vystřelilo lano s hrotem na konci a zabodlo se hluboko do stěny domu nad oknem v pátém patře.
Po laně se spustil temný stín, nabral rychlost a okno prorazil. Po chvíli se temná silueta v okně objevila znovu. Z dálky to vypadalo, že se snaží ženu zaháknout za lano nad oknem. Ozvala se další rána, tentokrát o patro výše než předtím. Další výbuch odmrštil stín z okna ven a ten dopadl z velké výšky tvrdě na zem. Když Kumaru zaostřil, zjistil, že je to osoba, zahalená ve velkém černém plášti. Nemohla být naživu, protože takovýto pád nemohl žádný běžný člověk přežít. Zpod pláště se vykoulel malý chlapec. Vyděšený, ale evidentně nezraněný. Postarší žena visela na laně taktéž nezraněna. Jen jejich zachránce se nehýbal. Kumaru se s obezřetností k tajemné osobě vydal. Ta se najednou z ničeho nic pohnula a s vrávoráním se zvedla. Držela se za bok, ze kterého trčel dlouhý kovový střep. Střep byl zaražený hluboko a rána velmi krvácela.
Když tvář v temné kápi zahlédla Kumara, jeho žáky a akorát dorazivší policisty, dala se na útěk.
"Stůj!" Křikl shinobi a rozeběhl se za postavou. Nechtěl, aby se mu ztratila ve stínech. Další šanci už mít nemusí.
Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
Zatímco se černovlásek probíral vlastními myšlenkami, směřujícími úplně mimo jejich misi, pohár Kumarovi trpělivosti se pomalu plnil, dokud nepřetekl úplně.
Když muž udeřil do stolu a razantně chlapce okřikl, Takuya sebou prudce trhl, jak se lekl, načež se už už měl k námitkám, že se přece soustředil, ale to už se dveře do kanceláře otevřely a v nich se objevila Onigiri s kapitánem Uedou.
„Oni-chan,“ obrátil se Takuya na svou kamarádku, překvapeně, že ji vidí tak brzo, načež se mu ve tváři roztáhl nepatrný úsměv.
„Yo, Oni-chan! Dem toho šmejda chytit!?“ založil si Takuya okamžitě ruce energicky v bok a odhodlaně se zazubil, jako by už bylo všechno nachystané, jen si pro jejich záhadného pachatele dojít.
Železo na prodej
„Hm?“ povytáhl Homura obočí, když se Hyuuga zasekla. Následný příval informací, co ze sebe dívka vychrlila, celkem razantně změnil situaci. Nepřítel se dal do pohybu, a to dost ofenzivního.
Oba geninové upřeli své pohledy napjatě na jounina. Co bude dál? Ve tvářích se jim zračilo napětí. I Homurův výraz se změnil. Byly to obavy nebo snad strach, kvůli kterým se jeho zorničky tak zúžily?
Úsměv, co se mu pomalu roztáhl ve tváři, byl každopádně zapříčeněný něčím jiným. Vzrušením.
„Konečně se přestali schovávat, co...!?“ zajiskřilo se muži v očích jako dravci, který se nemůže dočkat, až se zaklesne pařáty a tesáky do své kořisti.
Chvilku na to doskočil kousek před skupinku muž, který jim byl již dobře známý. Byl to ten shinobi s rudýni značkami a samolibým úsměvem ve tváři.
„Yó,“ usmál se krvelačně a trhl pravačkou, ze které mu vyskočila jeho dlouhá, rovná čepel, načež se zpoza křovin a stromů okolo trojice, stojící u hrobu zvědů, vynořil zbytek ninjů, všichni ozbrojení a připravení k popravě.
„Konečná, kamarádi. Hloubš už vás rypákama rejt nenecháme,“ ušklíbl se hnědovlasý muž a přes oči mu přelétl stín, „ste obklíčený, takže se vůbec nesnažte. Jen se hezky nehejbejte a brzo bude po všem, hah!“
„Kaito, Midori,“ oslovil dvojici Homura, aniž by se na ně otočil. Jeho pohled směřoval jen a pouze k tomu hnědovláskovi, kterému začínal jeho samolibý úsměv pomalu mizet z tváře.
„Až uvidíte šanci, doběhněte do města pro co nejvíc lidí, jasný? Do tý doby se mi nepleťte do cesty...!“ roztáhl se jeho úsměv ještě víc a on si prokřupl prsty na obou rukou.
„Chmpf! Zabte je!“ zařval hnědovlasý a máchl k trojici rukou, načež se proti nim rozletěla salva kunaiů, shurikenů a výbušných lístků ze všech směrů.
Homura ale nelenil a spráskl dlaně v rychlém sledu několika pečetí, načež se nadechl a vypustil pod sebe mohutnou, ohnivou vlnu, kterou následujícím máchnutím rukama do stran proměnil v ohnivý vír, obepínající jak jeho, tak oba geniny.
Pekelná smršť strhla všechny hozené zbraně stranou a odpálila i všechny výbušné lístky. Ty ji ale zároveň rozptýlily do ovzduší a zanechaly po ní jen kouř, halící trojici v centru.
„Katon:“ zaznělo z mračna. Teplota všude okolo se citelně zvedla a jak Kaito s Midori, tak jejich nepřátelé mohli pocítit, jak jim začalo vysychat v ústech.
„GOUKAKYUU NO JUTSU!“ zařval Homura, načež kouř prorazila obrovská, ohnivá koule, sahající skoro až k vrcholkům okolních stromů.
Pětice ninjů, stojící technice v cestě, se okamžitě vrhla do stran, aby se spalujícím plamenům vyhnuli, díky čemuž po sobě Homurova technika zanechala namísto zuhelnatělých těl pouze hořící průrvu v lese, vedoucí přímo k Urakawě.
„Kh!“ zaskřípal pomalovaný muž vztekle zuby, načež se odrazil a vrhl se Homurovi do zad.
Ten se ale odrazil vzad, jemu naproti, a poté, co se za letu přetočil čelem k němu, zachytil hnědovláskův výpad pravačkou s čepelí svou hořící levačkou, ve které ninjovo zápěstí bolestivě sevřel a krvelačně se na něho zazubil, načež mu vrazil ránu čelem přímo do nosu, po které muž zaskočeně klopýtl vzad.
Tokune Wakamuro
Tím 12
Monument--->Domov
Sensei sa opieral o stenu až dokým sme mu neoznámili, že sme skončili. Potom odložil svoju mincu a povedal, že plány na zajtra sa dozvieme včas. Rozlúčil som sa s Shinom a Ayame a sám som sa vybral domov. Prechádzal som už po takmer prázdnych uličkách Konohy. Niektoré obchody mali ale stále otvorené. Prišiel som do hotela, v ktorom som býval a akonáhle som vošiel do izby, ihneď som šiel do kúpeľne. Ako som predpokladal, tvár som mal od farby.
Heh, ironické ako som dnes natieral a stieral farbu z tvári Hokagov, teraz ju budem stierať aj zo svojej. Kto vie, možno mi osud naznačuje, že aj ja raz budem Hokage, zasmial som sa v hlave. Osud mi pravdepodobne naznačoval, aby som nekreslil po Hokagoch. Farba išla dole zťažka, drhol som si tvár uterákom a potom aj kartáčom. Bolestivé. Po nejakom čase farba z tváre zmizla úplne. Ešte som sa na rýchlo osprchoval a po tomto dni, na ktorý by som radšej zabudol, som si ľahol do postele.
Shin Mizukin
tým 12
Monument-ulice-Shinův Domov
Když se konečně všichni umouňenci seřadili před blonďákem,obloha už začala rudnout a stíny začaly pohlcovat ulice Konohy.Blonďák jim jen řekl ,že mají konečně hotovo a můžou jít domů,pak zmizel v obláčku kouře."Kéž by jsi takhle zmizel navždy..."Pomyslel si nakvašeně Shin.Netušil však,že se mu jeho přání může klidně zítra vyplnit.
Rozloučil se s Tokunem,pokynul Ayame a vydal se ulicemi domů."Jsem doma.."Zahučel když otevřel dveře a uviděl svojí sestru jak se v kuchyni snaží něco jedlého ukuchtit.Podle zápachu ,který prostupoval domem jí to moc nevycházelo."Heee velký shinobi se vrací ehm... co to máš na sobě?TO JE KREV?!"Zděsila se drobná blondýnka když uviděla červené fleky od barvy na jeho tvářích i oblečení."To je jenom barva a nechci-o-tom-mluvit."Odpověděl jí rychle Shin a vyploužil se po schodech do svého pokoje,kde ze sebe serval špinavé oblečení a padnul na postel."Pořád lepší než tu jen sedět a koukat do zdi."Pomyslel si trpce Shin ,když si přehrával celý den v hlavě.Po chvíli se s povzdechem zvednul,převlékl se a šel zjistit co to v kuchyni jeho sestra vytvořila a jestli se to dá jíst.
Bestie z Kasugawy
"To bych byl vděčný!". Odpověděl Akinobu chladně. Svěsil ruce a uvolnil se. Lekce skončila. Stejně jako dívka odložil bokken do stojanu a vydal se za ní. Zhasl světla suterénu, zavřel za sebou dveře a vydal se po schodech. Asi v polovině schodů po nějaké době napjatého ticha promluvil.
"Nepohrdám výcvikem tvého senseie, v tom se mýlíš. Kumaru-san je mistr shinobi a chovám vůči němu respekt. Tvé kenjutsu...je prostě průměrné na někoho v tvém věku, nic vyjímečného, jenže na Bestii to rozhodně stačit nebude. Nedáš si pozor a skončíš jako mrzák. Nebo mrtvola."
"Hmmm..." Zabručel Kumaru nahlas, aby probral svého zamyšleného žáka. Rozhodně nemohl přemýšlet nad případem, když se ani doopravdy nedíval na fotky před sebou.
"Hmmm..." Zkusil to znovu. Nic. Takuya stále seděl a civěl do blba jako zaražený prd.
"Tak sakra Takuyo prober se!" Řekl vyčítavě a jemně udeřil pěstí do stolu, ale v jeho podání to byla pořádná rána. Stůl byl pevný a naštěstí to ustál. Nechtěl ničit policejní majetek a ještě k tomu v Kapitánově kanceláři.
"Nenech mě litovat, že jsem tě bral sebou, rozumíš?!" Okřikl chlapce přísně.
Než mohl Takuya cokoliv namítat, dveře kanceláře se otevřely a dovnitř vstoupila Onigiri s Kapitánem.
Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„Hmm...“ zabručel zamyšleně černovlásek, když mu Kumaru stručně vysvětlil, kam jeho kamarádka s tím nepříjemným kapitánem šli.
Jounin poté přešel k řešení mise a posunul před chlapce fotografie obětí, ke kterým se černovlásek shýbl a opřel lokty o stůl, podpíraje si při tom jednou dlaní zamračeně bradu. Na misi ale vůbec nemyslel.
„Ten chlap byl fakt pitomej... Co s nim Oni-chan řeší? Musí to bejt fakt votravný... Co když je na ní vošklivej?“ mračil se Takuya dál, hledící spíše skrze fotky, než na ně.