NFFORPG - Konohagakure no Sato

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
les

Myslela si, že na něj zaútočí, až se zastaví a půjde po Midori, ale on měl zjevně dost síly, aby takhle rotoval pořád, tentokrát se otočil a zaútočil na Kaita. Kasumi se zatím připravila do pozice a byakuganem hledala zranitelné místo, jakmile se na chvíli zastavil. Bylo jí jedno, jestli Kaito dokáže Inuzukovi uhnout dostatečně daleko, aby ho také nezasáhla, nebo ne, ani toho kluka neznala, nechtěla ho zranit, ale moc šancí zastavit Inuzuku mít nebude.
"Hakke Kūshō!" Vykřikla a vystřelila tlakovou vlnu do místa na nepřítelově těle, které byakugan shledal nejzranitelnějším.
"Snad se tam nikdo nepřiplete," pomyslela si.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Suzume Tachibana
Týmu 5
Jezero
„Rovnováha je věc každýho z vás! A vaším úkolem je se dostat na druhou stranu a zpátky! I ty, Miki!“ houkla po Akihirovi, načež trhla hlavou k Naoko. Samozřejmě musela zkusit, co udělá neoznačený kůl, a hned jak to zjistila, rozhodla se Suzume vytřít zrak, což se jí povedlo.
Zrzka na ni chvilku opařeně civěla s bradou až na zemi, dokud se bojovně nezazubila. ‚Tak ty mě chceš vyzývat, jo?‘ Díky tomu si pořádně nevšimla Mikiho, který musel chudák začít od znova.
Kunoichi složila několik pečetí. „Doton: Daijishin!“ práskla dlaněmi o zem, načež se země začala otřásat i s kůly. Byla to rozhodně výzva pro rovnováhu jejich studentů.

Železo na prodej

Kaito Starutobi
Tým 1
Souboj v lese
Kaito jasně viděl, jak se jeho soupeř napřahuje, ale musel dokončit co začal, proto nestihl nijak zareagovat, když se z kouře vynořil končík vodního biče a nemilosrdně ho zasáhl do tvář, kde zanechal viditelný krvavý šrám. Chlapec instinktivně ucukl a vydal ze sebe bolestné syknutí. Jeho soupeř to však schytal přímo a to byl cíl.
'Cesta do vesnice je volná, ale nenechám tu Midori s tím magorem! Snad není ještě pozdě...kde ale...'
Kaito neztrácel čas a okamžitě následoval neznámou Hyuugu. Přeci jen mu pomohla a navíc byla šance, že Hyuuga nebude chtít, aby další člen jeho klanu zemřel. To ale nebylo jisté. Musel ji následovat. Nesměl Midori nechat svému osudu. To bylo poprvé, kdy Kaito neuposlechl rozkaz, nebo si ho schválně poupravil pro sebe. Nakonec, klidně přijme trest, pokud z toho Midori vyjde živá a zdravá. Po chviličce se dostali k bojující dvojici, kde neznámá Hyuuga zadupala všechny Kaitovo pochybnosti o své loajalitě do země. Proto se mohl věnovat plně tomu pomalovanému magorovy. Možná, že by ho ve třech dokázali dostat. Navíc byl Inuzuka poraněný od souboje s Homurou a to taky trochu pomáhalo. I tak si však musí udržovat vzdálenost, protože na souboj z blízka byl ve velké nevýhodě. Inuzuka byl mnohem rychlejší.
'Jeden Fuuma shuriken, jeden výbušný lístek a ještě spousta Kunaiů a shurikenů. Dobrá. Je popálený na krku a pravé ruce. Jeho slabinou je,
že je sám a moc zuřivej. Tak fajn. Trochu ho provokovat nebude na škodu.
Nebyli to sice myšlenky taktického génia, ale v této situaci to muselo stačit. Za krátkou dobu se musel smířit s tím, že možná přišel o tým, skoro i o život a to několikrát, důstojnost a zabil, nebo těžce zranil několik lidí. A to všechno od lidí z jeho vlastní vesnice poté, co poprvé vyšel za hradbu Konohy na misi. Na to, že toho bylo tolik, se ale držel vcelku obstojně. Kaito se zastavil tak, aby stál přímo proti němu.
"Seš na řadě zrádče!"
Křikl, aby upoutal jeho pozornosti. Mělo to být hlavně z důvodu, aby získal Midori nějakou vteřinu.

Akane Sugawara
Tým 2
Hospoda

Hospodský Akanin nepříjemný tón oplatil stejnou mincí a vzhledem k tomu, že se dívky nacházely de facto na jeho území, i asertivní červenovláska poněkud zaváhala. Něchtěly přece, aby je vykopnul hned potom, co vešly. Hanako, která se mezitím samým studem proměnila v solný sloup, mohla dívku sotva podpořit a tak se Akane ohromně ulevilo, když se za ně postavili sami dělníci.
Uvědomila si, že si vlastně není zrovna dvakrát jistá, na co přesně by se měla ptát a co by neměla opomenout. Nejradši by vedle sebe měla sensei nebo klidně i podivína Rena, vždyť ten pošuk občas přišel s něčím důležitým. Ani jeden z nich tu nicméně nebyl a tak kunoichi nezbylo nic než doufat, že alespoň něco vytěží ze své role sebejisté vyšetřovatelky.
"Nebudeme tu postávat jako nějací zkostnatělí úředníci. Můžeme si k vám přisednout, pánové?" pokusila se trochu uvolnit napjatá červenovláska, popadla strnulou Hanako za ruku a táhla ji na lavici naproti černovlasému mladíkovi, který se ozval.
"Potřebujeme, abyste nám řekli všechno, co by se nám mohlo hodit. Znali jste oběti? Spojovalo je něco? Víte něco o bližších okolnostech jejich smrti? Všimli jste si něčeho podezřelého? Kdo myslíte, že má umřít jako další?" začala Akane chrlit otázky a teprve u poslední si uvědomila, že jde na obědvající chudáky možná až příliš zhurta.
"A... omlouváme se, že vás rušíme při obědě." dodala už trochu pokorněji, s pohledem zabodnutým do desky stolu.

Miki Hakumei, tým 5

Byl rád, že rozesmál snad celý tým, přeci u Naoko se o tom mohlo pouze spekulovat, dokonce si vysloužil poplácání od sensei. Musel se zhluboka nadechnout, aby do plic nabral vyražený vzduch, a počastoval svůj tým úsměvem. On byl ten typ, který radši žertoval, než aby se litoval. Úkol se zdál jednoduchý, v podání Akiho byl stále jednoduchý, v podání Naoko se obtížnost nijak nezměnila. Sledoval dívčinu s pobaveným výrazem. Celkem záviděl její ladnost. Tahle schopnost mu chyběla, vlastně mu chybělo více věcí, ale ladnost právě potřeboval, taky potřeboval rovnováhu.
"Dobře, Naoko, pokusím se neskončit ve vodě." mrkl na dívku. Narovnal si brýle ukazováčkem a vyhledal kůl se žlutým označením. Napodobil skok Naoko, ovšem dopad byl zcela rozdílný.
"To...je...blbost!" sice si stěžoval, ale v očích se mu zrcadlila smrt se špetkou pobavení. Mával rukama sem a tam. Konečně našel ten správný bod, kde nepadal z kůlu.
"Nestačí jen stát na místě? Pro některááááá..." začal se řítit dolů, avšak stihl se odrazit. K jeho smůle přistál na neoznačeným kůlu, který se s ním zřítil. Promočený až na kost se vydal na břeh. Prohrábl si vlasy a mrkl na sensei. Jako správný chlap se odmítl vzdát a vyskočil znova na kůl. Tentokrát rovnováhu už udržel, ale odmítal pokračovat dál.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki, hřbitov
Ren se měl k odchodu, ale Natsuko se měla k osobnímu testování oné zázračné mantry k rozmlouvání s mrtvými.
"Asi se stydí", pronesl hnědovlásek zamyšleně, když sledoval dívčinu marnou snahu.
Když to dívka vzdala, doprovodil ji ven, kde se protáhl, nasadil si slamák, vzal do ruky svůj shamisen a hrábl do strun.
"Děkuji ti za pomoc, Natsuko-chan~! Šla bys se mnou na ramen?" usmál se na ni široce zpod svého slamáku.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
kdesi v lese

"Ajaj... opět se mi ho povedlo pouze více rozdráždit... Asi na to budu mít talent a je jedno, jestli mluvím a nebo konám... chjo." Stihlo jí problesknout hlavou těsně předtím, než jí vývoj událostí přinutil opět jednat. Kasumi zaregistrovala až s jejím výkřikem a ta krátkodobá úleva, kterou pocítila, se jí zobrazila ve tváři. Jakoby teď, když je tu Kasumi by mělo být vše v pořádku. Ovšem její úmysl vyhnout se rotujícímu Inuzukovi, ještě podpořen výkřikem druhé Hyuugy, se projevil téměř vzápětí a ona tak velice těsně uhla tomu tornádu. Odskočit už nestihla, spíše se tak nějak vrhla do strany.
"A teď ses předvedla ještě před ní... skvěle, opravdu skvěle. Nesmíš se dostat ze soustředění tak snadno... A už zase to děláš. Třeba se mě bude chtít jako jednoduššího cíle zbavit dřív a to by mohlo poskytnout trochu času na plánování." Rozhodla se pozorně sledovat rotující tornádo, včetně kunaiů letících na něj a vytáhla dva své, které hodila v krátkém intervalu do směrů nejjednodušších směrů odbočení od místa na které mířila Kasumi.

Smrt na stavbě

Natsuko
Tým 2
Izumizaki, hřbitov
„Ty umíš mluvit s mrtvými?“ nadchla se dívka. Ren se začal činit a ona ho mlčky pozorovala.
„Sohlasí?“ poskočila pak a přitáhla si stoličku, na kterou vyskočila a začala se k mrtvole nahýbat „Může mi tobi-san taky něco říct? Namyamrenhou… tento…!“ vyhrkla a hrozně se do mantry zamotala.

Hospoda
„Chcete rušit mý zákazníky při jídle?“ povytáhl hostinský obočí.
„Ale no tak,“ ozval se zamazaný čtyřicátník a poklepal vedle sebe na lavici. „Ty holky nám přišli zachránit krky, ne? Měli bychom bejt víc nápomocný.“
Muž trhnul uraženě hlavou do strany. „Jako by takový vyžle něco zmohly. Fajn, ptejte se.“
„Mě se taky může jedna z vás zeptat!“ uculil se skoro třicetilétý černovlásek.

Torashi Hanako
Tým 2
hostinec

Když dívky vstoupily do hostince a veškeré pohledy přítomných se k nim upřely, měla Hanako pocit, že patrně každým okamžikem omdlí. Tolik cizích pohledů upírajících se přímo na ni bylo víc, než byla schopná zvládnout. Několik dlouhých vteřin tak zůstala opařeně stát na místě s očima vytřeštěnýma k zemi a vzduchoprázdnem v mysli. V první okamžik tak zcela přeslechla otázku hostinského, i ostrou odpověď svojí kolegyně. Jediné, co byla schopná vnímat, bylo naprosté černo před očima, hukot v uších a nohy jako z olova přikované k dřevěné zemi.Teprve hlasité vrznutí židle někde v zadní části vytrhlo Hanako z konsternace. Vyplašeně se rozhlédla kolem sebe a s kapkou studeného potu na spánku přetěkla pohledem mezi nabroušenou Akane a hostinským.
"M-M-M-Hm," vyšel z ní nezdařilý pokus o navázání hovoru, načež celá zrudla jako rajče a potící se zabodla pohled ke špičkám svých bot. Tohle bylo absolutní fiasko. Místo schopné kunoichi pátrající po stopách tu postávala jako malá školačka, která se bála vlastního stínu.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
Jejich nepřítel na návnadu skočil, i když se jí včas zbavil, aby ho výbuch lístků nezasáhl. Šanci k útoku to ale Takuyovi dalo a to mu bohatě stačilo.
„Kurae! (Sežer si to!)“ prolétlo chlapci hlavou, když se jeho meč řítil proti muži. Jenže těsně před dopadem maskovaný cosi zvolal, vzduch kolem něho se zavlnil a namísto toho, aby se Aniki zakousl do jeho zraněného boku pořádně hluboko, se zastavil těsně před ním, jako by Takuya zasáhl neviditelný, ocelový trám.
„Gh!“ přimhouřil chlapec jednoho oko, když mu meč v rukou od nárazu nepříjemně zavibroval.
Bestie ho poté popadla, vyblokovala s ním a s Anikim v jeho rukách výpad Onigiri, vrazila mu facku jak od medvěda a zasadila tvrdý kopanec do břicha.
„Bhah-!“ vyprskl Takuya, když se mu nepřátelská podrážka zaryla do břicha a on se proletěl ze střechy. Nechybělo málo, a mezi slinami by chlapec plival i krev.
„Guh!“ hekl genin, když přistál na odklápěcím víku z tenkého kovu čtvercové popelnice, které se pod ním prohlo, jak mu to jen odpadky v ní dovolily, a ztlumilo tak jeho dopad.
Po zakašlání od kopance a dopadu se Takuya s menším zaúpěním zavrtěl. Přistání to příjemné rozhodně nebylo, ale zlomeného naštěstí nic neměl.
„Jauvajs...“ přejel si černovlásek s přimhouřeným okem dlaní po tváři, kam schytal ránu, a vzhlédl k okraji střechy, kde zbytek jeho týmu stále bojoval.
„Ten týpek má příšernou sílu! A co měla bejt ta technika nebo co kterou vykryl muj útok!?“ mračil se popuzeně Takuya, mnoucí si tvář. Na útoky toho chlapa si bude muset dát bacha, až mu půjde tu facku a kopanec oplatit.
A navíc tam nahoře nechal Anikiho!
„Todles fakt přehnal ty šmejde! Du ti natrhnout zadek ať se ti to líbí nebo ne!“ bručel podrážděně černovlásek, když se zvedal z popelnice, načež se odrazil a vyběhl po zdi zpátky na střechu.
„Daijoubu, Oni-chan!“ křikl na dívku, když se octl opět nahoře a vyhledal pohledem svůj meč. Ležel na zemi pár metrů od něho, mezi ním a bestií.
„Yosh!“ zamračil se Takuya odhodlaně a rozeběhl se přímo proti muži.
„To sem sotva cejtil ty vyžle!“ zařval na maskovaného za běhu a tasil fuuma shuriken, který po něm mrštil hned, jak doběhl ke svému meči. „Kage Shuriken no Jutsu!“ prolétl mu při tom hlavou název techniky, kterou použil, a doufal, že si Onigiri s Kumarem vzpomenou, jak bojovali proti Onbuovi.
Hned jak na bestii obě hvězdice vrhl, odrazil se vpřed, sklouzl se po zemi, během čehož sebral Anikiho, a díky setrvačnosti si to skluzem zamířil přímo mezi nohy maskovaného, do kterých ho chtěl zezadu seknout hned, jak mu mezi nimi profičí, aby mu tím znemožnil se tak rychle hýbat.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naoko
Tým 5
Tréning s novým týmem

Naoko se nad Mikiho odpovědí pousmála, i když to samosebou nebylo vidět. Miki byl vážně roztomilý a bylo jen dobře, že k tomu přistupoval s menší skepsí. To totiž znamenalo, že by se mohl ze svých chyb učit a ne nadávat na život, jak je nespravedlivý. Suzume celkem jasně vysvětlila co je cílem a kupodivu to nebyl závod.
Nikam nespěchej a snaž se vyrovnat svou stabilitu. Sleduj.
Řekla povzbudivě k Mikimu velmi krásným hláskem, plným roztomilosti odrazila se v nejzákladnějším skoku. Na první kůl dopadla špičkou pravé nohy a zhoupla se v kolenou. Mezitím vybrala očima jiný kůl a bez toho, aniž by se jakkoliv v pohybu zabrzdila, odrazila se v ladném saltu a druhou nohou dopadla na druhý kůl, čelem k Suzume a Mikimu.
"Nějak takhle."
Pravila a zhoupla se v koleni, aby Mikimu jasně ukázala, kde je všechna rovnováha. Pak jí pohled padl na neoznačené kůly, které byli rozmístěné mnohem rozumněji, než ty barevné.
'Žeby zrada?'
Ušklíbla se a připravena na nejhorší přeskočila na jeden z neoznačených kůlů, který se pod ní okamžitě zhroutil.
"Kage Bunshin no jutsu!"
Zareagovala pohotově a od klonu, který se objevil těsně pod ní se odrazila zpět na první označený kůl. Významně pohlédla na Suzume a jako by se nechumelilo, opět skočila na jeden z neoznačených kůlů. Naoko přesně sledovala, jakým způsobem se kůl zlomil a tak byla připravena. Když dopadla na kůl, zůstala na něm špičkou jedné nohy stát a sledovala reakci Sensei, když se nic nestalo.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jezero za Konohou

Od Mikiho velice dobrá poznámka. Bylo dobré, že si dokázal i sám ze sebe dělat srandu a to i přesto, že dnes se jednalo o jeho první den v týmu, což by každého vedlo k tomu, aby co nejlépe zapůsobil. Občas se však vyplatilo zvolit i jiný způsob a jelikož i Akihiro se dokázal nad tou poznámkou pobaveně pousmát, očividně zabíral.
Akihiro byl rád, že v případě tréninku se se Suzume shodli a oba mysleli v podstatě na to samé. Podobné tréninky totiž spojovali nejen výhodu zlepšování rovnováhy, ale i silové cvičení, protože udržet se jen tak na kůlu rozhodně nebylo snadné. Teď ještě, jestli si tento trénink mohli trochu poupravit nebo se stritně museli držet předem určeného postupu.
"Mám raději modrou..." utrousil Akihiro směrem k Suzumue, přičem na nic už nečekal a silným odrazem vyskočil do vzduchu a hladce přistál na prvním kůlu označeném oranžovou barvou. Pro vyrovnání rovnováhy na rychlo kolmo vztyčil levou ruku souměrně s trupem a naopak pravou upažil a zamezil tak případnému vyhnutí nebo kývání. Celou dobu pak v podstatě udržoval rovnováhu jen na jedné noze a to spíše na špičce.
Nádech, výdech, nádech, výdech... zklidnit dech, najít si rytmus... Opakoval si neustále v hlavě a tak jak říkal, tak jeho tělo i činilo. Celou dobu přitom měl zavřený oči.
Když je Akihiro nakonec otevřel potom, kdy se dostal do nějaké svého stavu klidu, nemohl si nevšimnout, že některé kůly nebyli označený. Nebyl si jistý, co by se stalo, kdyby se na ně postavil, ale rozhodně to nemínil riskovat.
"Je nutné neustále udržovat rovnováhu na noze a nebo je hlavním cílem se dostat přes jezero a způsob rovnováhy na kůlu si můžeme trochu pozupravit?" Zeptal se klidnám hlasem mladík, ale k Suzume se neotočil. Byla to asi dnes ta nejdelší a nejvíce neutrální věta, kterou řekl. Možná sice otázka ve svém celku vyzněla trochu zvláštně, ale pro Akihira byla odpověď na ni docela důležitá. Rád by totiž vyzkoušel v praxi a s trochu větší obtížností svůj trénink, na kterém už několik dní pracoval. Na odpověd ale nečekal a vteřinu na to se dalším odrazem plynule přesunul na ldaší kůl. Už tak dlouho ale nevyčkával a hned na to pokračoval. Počítal s tím, že pokud mu bude chtít Suzume odpovědět, udělá to ještě v tu chvíli, kdy ji bude moct slyšet.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Co to!“ Jeho reflexy byly neskutečné. Špalek byl rázem nad čtveřicí a na střechu začaly padat třísky, které na kůži nepříjemně štípaly, škrábaly a pálily. Onigiri se je snažila ignorovat a dál se soustředila na nepřítele před sebou.
Ten provedl další šíleně rychlý sled pohybů, při němž se dokonce tvládl vyhnout Kumarově pěsti! Dívka se raději ani nezapírala chakrou. Věděla, že kdyby vytvořila protitlak, její meč by se zlomil a ona by nejspíš přišla od hlavu. Takhle od čepele jen odlétly jiskry a kunoichina chodidla se v pevném postoji posunula o dobrý metr vzad.
Na následující sled událostí stihla jen zírat. Její kamarád dostal facku, až se otočil kolem dokola, načež schytal kopanec, jež ho poslal přes střechu.
Onigiri vytřeštila oči. „TAKUYO!“

Suzume Tachibana
Týmu 5
Jezero
Suzume se musela krátce zasmát Mikiho poznámce a přátelsky ho poplácala po zádech, což v jejím podání znamenalo způsobit stav blízký vyraženému dechu. „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti,“ zazubila se a ukázala na nejstaršího žáka. „Aki na to kápnul.“ Tohle cvičení by zvolila, i kdyby na ni mladík neházel významné pohledy.
Rukou mávla ke kůlům a významně se na trojici podívala. „Tohle bude další ze série tréninků bez chakry. Vrchol každýho kůlu je označen barvou, dohromady jsou tam barvy tři. Vaším úkolem bude se dostat vyznačený trase na druhou stranu jezera a zpátky. Chakru smíte používat jen k odrazům, ale je zakázáno ji použít, abyste se udrželi na kůlu. To musí zařídit vaše rovnováha. Aki má oranžovou, Miki žlutou a Naoko zelenou. Všechny jsou stejně těžký.“

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
boj v lese

"Parchant!" Ulevila si, jakmile její nepřitel ležel na zemi.
Chvíli nemohla uvěřit, že její kombo skutečně vyšlo, zcela jednoznačně už teď ten Nara nějakou chvíli stíny používat nebude, protože se jí podařilo zasáhnout chakrové body.
Neměla teď čas se zajímat o toho kluka, který tu byl s ní, jestli jí někdo dělal největší starosti, byl to Inuzuka, který šel po Midori. Ihned se rozběhla směrem, kterým oba zmizeli a soustředila se, jestli je někde uvidí.
"Do háje kde jsi? A kde je sensei, když jsme v takové situaci?!" V duchu si slibovala, že hned jak na Homuru narazí, opravdu hrozně mu vynadá, že nechal tu holku samotnou, když ví, jak na tom je.
Netrvalo dlouho a doběhla na místo, kde právě souoj mezi druhou Hyuugou a nepřítelem šel do tuhého, jediné co viděla byl rotující Inuzuka, který díky bohu neměl nikde poblíž psa.
"Abunai!"(Pozor!) Vykřikla k Midori, protože tušila, že dostat se k ní už tak rychle nestihne a tak doufala, že děvče aspoň uskočí. Teď potřebovala nějaký chytrý plán.
"Ještě že většina nepřátel pochází z klanů z listové, takže o nich lecos víme." Přesně tímhle dostala Naru a doufala, že tady to půjde stejně, jenže tentokrát to nebylo tak snadné. Co mohla použít proti němu?
"Je rychlý, z kouřové bomby se dostane snadno, citlivý má nejspíš čich a sluch, ale na to tu nic nemám," snažila se přemýšlet rychle, protože ten chlap momentálně připomínal tornádo a ona začínala být unavená. Vytáhla dva kunaie a oba je hodila směrem, kde byla Midori, protože věděla, že tam Inuzuka útočí a jestli v něco doufala, tak že v té rychlosti nestihne změnit směr, to mohla být snad jeho jediná nevýhoda. Zároveň doufala, že tam ta holka nezůstane stát a nenechá se trefit jak nepřítelem tak zbraněmi.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
Když dívenka pochopila a zamířila si to hlouběji mezi hroby, Ren ji jen se slamákem na hlavě a úsměvem ve tváři mlčky následoval, brnkaje při tom na shamisen do rytmu Natsučina veselého poskakování.
Nakonec skutečně dorazili k márnici, do které vzápětí vešli.
„Chtěl jsem se tobiho-san zeptat, jestli by mi nepomohl najít jeho vraha, Natsuko-chan,“ vysvětlil dívce Ren s úsměvem, když kolem ní prošel ke stolu s tělem mrtvého.
Se hrou na shamisen po vstupu do márnice přestal a uložil si ho zpět na záda, stejně jako svůj slamák, načež se zastavil u těla, odkryl ho a důkladně si ho prohlédl.
Když viděl dost, pokýval zamyšleně hlavou, načež se narovnal, spojil před sebou dlaně jako by se modlil, zavřel oči a nadechl se.
„Namu myouhou renge kyou~ tobi-san~! Prosím pomůžeš mi najít tvého vraha, abych ti mohl pomoci odejít na onen svět bez závazků a zášti? Namu myouhou renge kyou~!“ začal mladík uctivě recitovat jakousi mantru a prosit mrtvolu o pomoc.
Když se svou modlitbou skončil, pootevřel nepatrně jedno oko, koukl po mrtvém a následně se k jeho ústům naklonil, jako by mu měl dotyčný něco pošeptat.
„Yatta~! Souhlasí!“ zavískl vesele hnědovlásek, když se zničehonic prudce narovnal a otočil se s rukama nadšeně nataženýma nad hlavou na Natsuko.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Bestie, svírajíc v ruce kovovou střepinu, bodla vpřed s rychlostí zmije.
Střepina se zabodla do špalku polepeného výbušnými lístky. Byl to jen okamžik, než lístky celé vzplanuly a vybuchly, ale nepříteli to stačilo.
Švihl nohou, nakopl špalek a ten vyletěl vzhůru dobrých dvacet metrů.
Střechu tak zasypaly doutnající třísky.
Bestie už ale nestihla zareagovat na Takuyův útok. Nebo to tak aspoň vypadalo.
"Bishamonten!" Zvolal maskovaný. Chlapec mohl těsně před útokem vidět, jak se před maskovaným nepřítelem zvlnil vzduch. Nebylo to nic výrazného, ale Takuyův úder se nepochopitelně zastavil pár centimetrů od těla nepřítele. Bylo to jako udeřit vší silou mečem do betonové zdi. Meč v chlapcových rukou se rozvibroval a byl jen zázrak, že se nezlomil.
Bestie se obrátila k němu, oběma rukama sevřela Takuyovi zápěstí, smýkla s ním jako s kusem hadru a jeho mečem vyblokovala dívčin úder až odletěly jiskry. Zároveň sklonila hlavu a vyhnula se Kumarově obří pěsti.
Následně schytal chlapec facku, kvůli které musel meč pustit a otočit se o třistašedesát stupňů, jinak by mu síla úderu zlomila vaz. Po téhle ráně bylo jasné, že Kumaru-sensei je celou dobu alespoň trochu šetřil. Pak přišel kopanec do hrudi, který poslal chlapce bez dechu ze střechy dolů. Chlapec naštěstí dopadl do přeplněné popelnice.

Sugawara Akane
Tým 2
Vesnice Izumizaki - Hospoda

Když Hanako navrhla, že by se měly dívky jít podívat do hostince, Akane už ani nezaznamenala změnu v jejích rozpacích. Připadalo jí, že dívka je rudá jako rajče víc než polovinu času a tak ji nenapadlo, že by se mohla obávat pochybné mužské společnosti, kterou mohly v hospodě dost dobře najít.
"Máš pravdu, Hanako. Tam by teď mohli vysedávat nějací lidé, kteří by nám mohli pomoct." přikývla červenovláska na návrh a rázným krokem zamířila ke vchodu do místního hostince. Nedalo se říct, že by to snad byla nějaká špinavá špeluňka a tak dívka ani na chvíli nezaváhala a vkráčela dovnitř.
K podivné návštěvě ihned stočila zrak většina osazenstva, výlučně mužská. Kolem stolů posedávali upracovaní dělníci a táhl z nich pot. Akane krapet pokrčila nos. První se dívek zeptal hostinský. Jistě ho jejich náhlý příchod překvapil. Červenovlásce se zrovna dvakrát nelíbil tón, kterým se jich vyptával a už vůbec ne označení křepelky a tak mu odpověděla trochu naježeně. "Sbíráme informace o podivných úmrtích několika dělníků. Tady bychom mohly naleznout to, co potřebujeme." Akane zvolila taktiku zastrašit nepřítele profesionálně obaleným vyjádřením, které ho ani na chvíli nenechá na pochybách, že i takováhle dvě písklata můžou mít velmi důležitou roli ve vyšetřování.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri položila ruku na jílec, kývla na Kumara a rozeběhla se. Ani si nechtěla představovat, jak mohl její kamarád v příštích několika sekundách skončit.
Jenže se stalo něco, co by v životě nečekala. Ne od Takuyi.
Chlapec, ač vypadal, že útočí bezhlavě, se náhle proměnil ve dřevěný špalek, který těsně před bestií explodoval.
Dívka, spatřivši výbušné lístky, se zalapáním po dechu uskočila za maskovaného a zastavila se u okraje střechy, kde vyvalila oči. Černovlásek měl plán! On skutečně provedl fintu místo přímého předvídatelného útoku!
Šermířka byla tak překvapená, že se málem zapomněla soustředit na boj. Hned si vynadala a zamračila se.
Takuya útočil zleva, Kumaru zprava. Bez dlouhého rozmýšlení se pomocí chakry odrazila a zaútočila vodorovným sekem z pochvy zleva, jdouc naproti chlapcově meči a sklánějíc se tak, aby ji nesetnul Aniki. Zároveň dávala pozor na dráhu Kumarova útoku.

Železo na prodej

Kaito Sarutobi
Tým 1
Souboj v lese

Kaito doslova cítil, jak mu zvlhla záda, když jenom těsně minul nepřátelskou techniku. Taková drobnost ho však nedokázala vykolejit. Když šlo do tuhého, dokázal si zachovat profesionální přístup, který byl jasně daný soustředěním. Chlapec dopadl nohama na zem a pohledem propálil nepřítele, který se obratně vyhnul jeho vražednému shurikenu tím, že vyběhl na strom. Narozdíl od Kaita uměl použít chakru k tomu, aby na něm zůstal stát, což by mohlo být velice výhodné, kdyby nebyl Kaito bojovníkem na střední vzdálenost. Fakt, že se k němu nepřítel nehodlá přiblížit, přijal Kaito s vnitřním uspokojením a když viděl, že protivník utváří další techniku, v rychlosti aktivoval své tělo.
'Nemůžu tady ztrácet čas, když je Midori v nesnázích! Proč si ten Inuzuka nevybral mě! Kuso. Musím to rychle skoncovat!'
Nemělo smysl lámat si hlavu, kdo je ta neznámá holka, hlavně když zaměstnala Naru. Z vodního proudu, který se ve vteřině proměnil v bič bylo jasné, co musí udělat. V první chvíli se sice chtěl problesknout, aby uhnul případné další vlně, ale bič byl zbraní, kde každý nápřah poskytoval Kaitovi až půl vteřiny času a to stačilo na rozhodnutí. Musel blíž, aby nebyl bič tak efektivní. Ve chvíli, kdy se protivník napřáhl, Kaito se probleskl pod strom s nepřítelem s rukama u pasu, kde prostředníček pravé ruky provlékl očkem a bez váhání vyhodil nahoru předposlední kunai s výbušným lístkem, složil pečeť a okamžitě jej odpálil. Přesné načasování bylo velice důležité a v podobných propočtech Kaito vždy na Akademii vynikal. To ale nebyl konec plánu. Bylo pravděpodobné, že se na něco takového nepřítel nechytne a tak po něm Kaito začal házet Kunaie, jeden za druhým. Chlapec počítal s tím, že nepřítel uskočí a právě ve vzduchu by mohl být snadným cílem.

Miki Hakumei, tým 5

Lezení bylo náročnější, než si vůbec dokázal představit. Svaly ho začaly pobolívat, ale rozhodně se nehodlal vzdát. Pravda byla, že kdyby to vzdal, hezky by se proletěl směrem dolů.
Konečně se vyšplhal na skálu, načež okoukl osazenstvo. Cítil menší závist k těm dvěma, vůbec nevypadali, že právě něco vylezli. Protřepal si ruce a nasadil úsměv, jelikož s úsměvem šlo všechno líp. Neměli moc času na oddech a sensei zavelela k další činnosti, k běhu. Měl zase běžet. To se snad rozhodla dneska zničit nováčka? Protočil oči v sloup a rozeběhl se za nimi. Už teď věděl, že bude spát jako zabitý a ráno, až se vzbudí, ho bude všechno neskutečně bolet. Celou cestu k jezeru přemítal o další části tréninku. Odpověď na jeho nevyřčenou otázku se vzápětí objevila. Jezero a nějaké kůly. Povytáhl tázavě jedno obočí. Nejenže ruce maličko rezignovali a nohy se k nim začínaly přidávat, ještě bude od hlavy k patě mokrý.
"Pozorovat nováčka, jak se snaží marně přeskákat kůly a končí po většinu času ve vodě?" tipl si odpověď na otázku Suzume, nebo se pokoušel předpovědět budoucnost.

Midori Hyuuga
Tým 1
Nedaleko hořícího průchodu

"Ajajajaj... Tohle není dobré... vůbec není dobré... Jak rychlý ten chlápek vůbec může být?" Vytřeštěnýma očima sledovala přibližující se čepel a rychle se pokusila dostat z jejího dosahu. Tím si však překazila možnost útoku a musela velice rychle znovu zanalizovat situaci.
"Jsme v lese a na zemi... znám způsob jak si koupit trochu času a v podstatě je to tak stupidní, že by tomu ani nemusel věnovat pozornost... teda asi ne, zase tak zahleděnej do své síly asi není... ale... no uvidíme..." Co nejrychleji dovedla zase ona, vytáhla dva kunaie s předem navázanými výbušnými lístky a vrhla je proti němu. Jeden směrem k pravému rameni a druhý o chviličku později na úroveň levého boku. Nevybrala si ty směry náhodně, zároveň se totiž snažila, aby kdyby Tatsuma uhnul, se kunaie zabodaly do protějších stromů. A jejich dráhu a následný dopad pozorně sledovala, pokud s nimi neprovedl něco jiného. Kdyby je chytil, pokusila by se mu ublížit alespoň odpálením oněch lístků pečetí. Jinak je ovšem ještě nenechala vybuchnout a tak nějak doufala, že k explozi nedojde po dopadu. I tak by ho to mohlo alespoň slabě vyvést z rovnováhy. Nečekala ovšem ani, že by nějak muži ublížila. Na něco takového byl moc dobrý, ale doufala, že to poslouží jako chvilkové rozptýlení. Rychle našmátrala další výbušný lístek, tentokráte volný a připevnila ho ke stromu, vedle kterého se svým úhybným manévrem ocitla. Omylem však zřejmě vytáhla dva, nicméně neměla čas se tím zabývat a tak si ho pro tu chvíli nechala v levé ruce. V pravé si již chystala chakru a přitom se snažila věnovat pozornost i nebezpečnému ostří.
"Lidi? Vím, že tam ještě jste... ale já to tu asi opravdu nedávám... toto už je opravdu akt zoufalství... Naštěstí vypadá, že si chce zatím hrát a já tak ještě nejsem špíz, ale... chtělo by to někoho zkušenějšího, než jsem já..." Ono vyděšení v ní fungovalo jako něco, co jí pohánělo dál a ještě se před ním nesesypala, takže teď stála, čelem k němu v rukou pouze svou chakru a výbušný lístek a čekala na věci příští. "Pochybuju, že bych vydržela se mu vyhýbat ještě o moc déle... Nějak ho udržet přibližně na místě a dostat se k tamtomu stromu... Není tak daleko, ale směr boje si nebudu vybírat já a celá tato příprava bude k ničemu... Jako ona asi bude i tak, ale... Já už opravdu nevím, co dělat."

Kasumi Hyuuga (Tým 1)
souboj v lese

"Skvělé, to jsem si vybrala nepřítele," pomyslela si podrážděně. Bohužel si ale byla jistá, že tenhle chlápek ještě není žádný skutečný problém, ten nastane, až budou muset bojovat s Inuzukou a věděla, že by si měla pospíšit, jestli nechce Midori vracet Homurovi naporcovanou. Což ji znovu přivádělo k myšlence, proč tu s nimi není sensei, kdyby se dostala k jednomu z nich, možná by jí to vysvětlili.
"Tak jo, co můžu udělat, abych ho zastavila," zamyslela se. "Jestli si chce hrát, uvidíme, jak mu to půjde, když mě neuvidí." Byla naštvaná a rozhodnutá mu boj znepříjemnit jak jen to půjde.
Sáhla do pouzdra se zbraněmi a odskočila jen tak tak před jeho stínovou technikou, musela k odrazu použít i chakru, protože stíny po ní šly ze všech stran, ovšem nemínila od něj utéct daleko, právě naopak. Jako první hodila jeho směrem ještě ve vzduchu dýmovnici, aby ho oslepila. Hned jak přistála na zemi už pohotově držela v rukou shurikeny.
"Kage Shuriken no Jutsu!" Zašeptala a hodila po něm dva shurikeny, které skrývali další dva. Mířila na hruď, její výhodou bylo, že nějaký kouř jí nemohl zastavit, aby viděla nepřítele. Považovala své oči za dokonalé a plně je využívala v boji. Důvod proč neodskočila daleko byl ten, aby se mohla hned po hození sama vrhnout k nepříteli. Doufala, že její zbraně ho donutí pohnout se a zrušit techniku, přesto se ho ale pokusila ho oběhnout a zaútočit svými údery zezadu, pokud se jí podaří nepřítele zaskočit. Nebyla si totiž jistá, jestli by se při přímém útoku vyhnula jeho stínům, kdyby plán nevyšel, věděla že i tak neuvěřitelně riskuje. Teď už ani neměla čas se starat o to, co dělá ten kluk, po kterém jde druhý nepřítel.

- povídky, fanart, cosplay

Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________

Hospoda
Místní hostinec byl plný zedníků, kteří zrovna měli pauzu na jídlo, a tak byl šenk řádně vydýchaný a zpocený. Hostinský za pultem naprosto ignoroval smradlavou atmosféru a spokojeně natočil další korbel piva. Měl nyní skvělé obraty, tak proč by mu měl vadit pach? Tak to už v takových hospodách zkrátka bývalo.
Když dívky vkročily, upřely se na ně všechny pohledy, přičemž většina z nich se zase znuděně vrátila k vlastním talířům. Taková dvě kuřata chlapy moc nezajímala, ačkoliv ta menší se rozhodně neměla za co stydět. To si uvědomila malá část, která se znovu zadívala na nebohou Hanako.
„Co tu chcete, křepelky?“ zajímal se hostinský svým hrubým hlasem.

Železo na prodej

Kaito Sarutobi
Tým 1
Les

"Kai!"
Odpálil složenou pečetí dva výbušné lístky i přesto, že oba nepřátelé dávno svůj úkryt opustili. Další hluk a kouř mohli pomoci s dezorientací nepřítele a také nemohl riskovat, že by to mohli být jen klony a že originály nezůstaly v úkrytu, což byla šance jen jedna ku tisíci, ale stále tu ta šance byla. Každé mizivé procento chtěl Kaito nahrát ve svůj prospěch. Z druhé strany se ozvaly tři očekávané výbuchy s naprosto neočekávanými bolestnými výkřiky obou mužů. Kaito se zamračil, ale své protivníky z očí nespustil. Nebyl čas lámat si hlavu s tím hlavu. Svůj fuuma shuriken držel složený při těle, aby to mohla být do poslední chvíle utajená zbraň a konečně dokončil náběh, když zaútočili. První použil pečetě pro Suiton a druhý pro stínové zpoutání. První trchniku mohl Kaito jen špatně odhadovat, i když si byl jistý, že půjde o Suiton, ale druhou neomylně poznal. Sám měl v týmu Naru a tahle technika byla jejich specialitou.
'Od Nary si musím držet odstup, nebo ho donutit zrušit techniku dříve, než mě chytne. Výbušnej lístek? Stihnu hodit Fuuma shuriken i výbušnej lístek v letu?'
Plán mu blesk v hlavě a ihned si vyhlédl strom, který byl těsně před ním. Vodní technice se musel vyhnout a tohle byla šance. Kaito jen doufal, že to bude stačit.
První nepřítel po něm plivl rychlý proud vody, před kterým chlapec vyskočil na kmen stromu, udělal tři rychlé tempa nahoru, bez použití chakry, rozevřel Fuuma shuriken, odrazil se v mírném saltu zpět, čímž chtěl minout proud vody, v letu se přetočil a z rotace hodil Fuuma shuriken s mírnou falší po Suitoňákovi. Chlapec měl v plánu i výbušný lístek, ale zaprvé neměl kdy a zadruhé si všiml dívky, která na Naru zaútočila po Hyuugovsku.
'Naruki? Ne...to nemůže být ona...kdo to je?!'
Přítel či nepřítel, co na tom vůbec záleželo. Nyní mu pomáhala a to bylo to hlavní.

Midori Hyuuga
Tým 1
Kousek od nabytí nové hodnosti jako lidský špíz

Nemohla si dovolit sledovat, co se děje na původním místě bojiště. Na rozdíl od Inuzuky totiž její úroveň nebyla na takové úrovni, aby si mohla dovolit rozptýlení a přežila to. Věděla, že teď hraje pouze o čas a ne o vítězství. I přes ten zjevný fakt se jí však na rtech mihl velice kraťoučký úsměv, když její technika vyrušeného Tatsumu zasáhla. Bylo to vlastně poprvé, co se něco takového povedlo a že už se o to snažila dostkrát.
´Nečekala jsem, že to opravdu zasáhne... Mohlo by mu to pár věcí znepříjemnit... ale ne... moje štěstí opět, že ano? Prostě když už se trefím, tak do někoho, kdo používá zbraně spíše než ninjutsu... Na to jsem mohla myslet předtím... Tak jo, o teď? Co teď? Nemůžu o teď hned pokazit. Je tu Kasumi... Nemůžu působit, že na to nemám, ale... mám pocit, že se mi povedlo ho jenom ještě více vydřáždit.´ myšlenky v její hlavě putovaly velikou rychlostí. Ani ona sama nevěděla, že je to možné, ale poté již nastoupil instinkt a moment rozhodnutí. Pokračovat dále a se svým štěstím skončit jako lidský špíz, odskočit do bezpečnější vzdálenosti a nebo se pokusit nějak vyhnout meči a zůstat v blízkosti nepřítele? Všechny její buňky křičely po odskočení, ale jedna její část si uvědomovala, že by to znamenalo hru na kočku a myš, která byla předem předurčena k její prohře.
"Proč je styl Hyuugů na blízkou vzdálenost? Asi si ho budu muset opravdu osvojit... Jako Kasumi..." Z odskoku tedy sešlo a během jednoho momentu Midori najednou změnila směr. Kupodivu ani neklopýtla a zamířila doprava. Tedy kolem Inuzukovy levé ruky, která nedržela zbraň. Dlaň měla stále napřaženou před sebou, sice ne s dostatkem chakry na skutečné ublížení, ale alespoň něco a byla připravena vystartovat po jakékoliv části těla, která by se objevila v jejím dosahu.

Naoko
Tým 5
Tréning

Lezení za pomoci jedné ruky byl pro dívku mnohem náročnejší, než by se zdálo, protože silový tréning nikdy nebyl prioritní a do jejího stylu boje vůbec nespadal. I tak nebylo špatné, když ho musela podstoupit. Skálu zdolala obstojně, i když se nevyhla pár momentům, kdy jen tak tak našla skulinku pro své prsty. Na druhou stranu, kdyby lezl stejnou cestou někdo jiný, pravděpodobně by výlez nezvládl.
Poté, co se konečně vyškrábala na vrchol, ji ani nepřekvapilo, že tam již Akihiro čeká a ani to nijak nekomentovala. Mírné si protřepala ruce, aby z nich vytřásla část vysílení a kývla Suzume na souhlas. Po boku s Akihirem se tesy rozběhla za Suzume a ruce držela tak, aby si mohli odpočinout. Jejich cesta vedla k jezeru, které velmi dobre znala. Bylo to jedno z jejích tréningových míst, kde strávila nejvíce času. Akihiro Suzuminu otázku zodpověděl, tak nebylo potřeba, aby to dál komentovala. Jen trochu doufala, že nebudou muset bojovat, protože měla ruce stále tal vysílené, že by Shurikenem netrefila, ale statickej terč.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Skála/Jezero za Konohou

Když se Akihiro dostal konečně na vršek skály, měl ještě nějaký čas si trochu odpočinout. Nebyl sice nějak moc vysílený, ale jako rozcvička a protáhnutí svalů to bylo naprosto ideální. Původně samozřejmě počítal s tím, že tomuto tréninku se budou věnovat trochu déle a on prostřídá všechny možnosti od začátku až do konce. Tomu tak nakonec nebylo. Nikdo však neříkal, že se k tomu třeba nevrátí a nebo že by si tento trénink následně nemohl zopakovat sám a to už v trochu obtížnější podobě.
Na odpočinek moc času nezbylo, i když to zrovna nebylo potřeba, jelikož hned jak Suzume také vylezla, vydala se úprkem mimo vesnici. Akihiro ji jako vždy mlčky následoval, ale občas se ohlédl, jestli ostatní opakují jejich příkladu. Musel uznat, že i když jeho tým zrovna moc schopně nevypadal, se všemi úkoly se zatím dokázali vypořádávat docela slušně a v rámci svých možností. Hlavním důvodem bylo asi to, že nikdo moc nehodlal protestovat a tak se vyhnuli zbytečným debatám, které by je akorát zdržovali. Dnešní den musel projít co nejrychleji, jelikož pak měl ještě nějakou práci, která v současné době se dostávala do popředí jako priorita. Nijak nadšený z toho mladík ale nebyl...
Po nějaké době všichni pospolu dorazili k jezeru, ze kterého trčelo několik kůlů. Už na první pohled to vypadalo na zajímavé pokračování tréninku a tentokrát tomu hodlal Akihiro věnovat mnohem více, než před tím. podobným tréninkem si totiž v poslední době docela často procházel a pokud by měli možnost si zvolit různou obtížnost, hned by věděl, co by si vybral.
"Trénink rovnováhy různými způsoby?" Zkusil nahodit s trochu pobízivým tónem a doufal, že Suzume tento jemný signál pochopí.

Torashi Hanako
Tým 2
vesnice, staveniště

Rudovláska přikývla pomalu na souhlas k domněnce Akane, že by se mohlo jednat o nějakého ninju. Zároveň jí však v krku zase o trochu více narostl knedlík úzkosti z představy, že někdo jako oni vraždí nevinné a bezbranné lidi.
"Asi... Asi bychom se- měly zeptat jinde," hlesla sotva srozumitelně, takže její slova zněla spíše jako pískání papiňáku. V hlavě se jí přitom zuřivě otáčelo kolo štěstí s možnostmi míst, kde by se toho mohly pravděpodobně nejvíce dozvědět. Nakonec se zastavilo na té nejhorší možnosti, jakou si Hanako vůbec dokázala představit.
"H-H-Hostinec," pípla a celá v obličeji zrudla při představě všech těch mužských pohledů, které na ně budou zírat, až do takového podniku vstoupí.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3