NFFORPG - Konohagakure no Sato

Torashi Hanako
Tým 2
vesnice, staveniště

Výrazně se jí ulevilo a červeň z obličeje ustoupila zpět do líček, když Akane shledala její nápad dobrým. Rychle rudovlásku došla a s nejistým, rozpačitým pousmáním se jí zařadila po boku. Smaragdovýma očima přitom za chůze mapovala okolní domy a staveniště.
Bylo trochu zvláštní, že bylo ve vesnici potřeba opravit najednou tolik domů. Copak tu probíhala hromadná rekonstrukce? Nebo se něco přihodilo a domy byly díky tomu poškozené? Možná vychřice nebo prudké bouře mohly poškození způsobit. Stejně tak to ale mohla být podstatně horší varianta v podobě nájezdů rabujících nukeninů či výtržníků. Ať se však dívala, jak chtěla, na žádném ze stavenišť, které minuly, nebyly na první pohled patrné žádné známky většího poškození, než toho běžného díky používání. Co se tedy těm dělníkům vlastně dělo?
Hanako se za chůze natolik ponořila do svých hloubavých úvah, že když sotva metr od ní mladík promluvil, vylekaně uskočila do strany, div ramenem nevrazila do Akane. Byla tak zamyšlená, že si jeho přítomnosti vůbec nevšimla. Stejně jako předešlou noc Rena, který se zjevil na stromě přímo před ní. To nebylo dobré znamení. Jako kunoichi by rozhodně měla být více ostražitá a vnámat své okolí.
Zatímco se stačila v mysli vyčinit za svou nerozvážnou nepozornost, doširoka rozevřenýma očima zůstala na špinavého blondáka vyplašeně hledět, načež její tvář pomalu začala opět nabírat na odstínu jejích vlasů. Ne však ani tak proto, že byl mladík očividně hezký, ale především proto, že se tak polekala a ke všemu od ní patrně očekával odpověd. Nebo hůř, konverzaci, což se skutečností, že byl do půl těla nahý, uvádělo Hanako samým studem téměř do mdlob. Jak by vůbec mohla jen tak mluvit s někým, kdo se promenáduje po ulici nahý? A ke všemu s chlapcem? Naštěstí se slova jako první ujala Akane, která si narozdíl od Hanako nebrala žádné servítky. Rudovláska se tak nezmohla na nic jiného, než horečnaté přikyvování na souhlas s jejími slovy a obličejem připomínajícím svou barvou signalizační lampu.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Tokune Wakamuro
Tím 12
Monument

Zmýval som kamennú hlavu Jedenástej. Nemohol som si pomôcť, ale cítil som akoby mi tváre darovávali vyčítavé pohľady, ale to bolo predsa absurdné. Mohlo za to moje svedomie. Jediné skutočné pohľady boli začudované a posmešné, no niektoré aj pohoršené z dola od dedinčanov. Ani jeden z nich však nebol vyčítavý, lebo nikto tam dole odomňa nič nečakal, preto som ich nemohol sklamať. Možno akurát predavač ramenu. V tom som započul novú členku tímu.
,,T-to je v poriadku, ja a Shin to zvládneme..." navrhol som senseiovi, kedže by jej to mohlo zabrať nejaký čas, kým sa naučí chodiť po zvislých plochách. Už si ani nespomínam ako dlho to trvalo mne. Niekoľko hodín určite. Pokračoval som v umývaní a tvár a tvár Jedenástej bola umytá. Teraz je na rade tvár Juudaimeho.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Arigatou gozaimashita, tobi-san~!“ poděkoval dělníkovi Ren s úsměvem, uklonil se mu a s otočkou na patě si to zamířil směrem, kterým ho muž navedl, brnkaje na svůj shamisen veselou melodii, dokud byl na doslech.
Když ale dorazil na místo vraždy, přešel zpátky na tóny smuteční. Na místě strávil stejně dlouhou chvilku, jako na všech předchozích, hrající na svůj nástroj píseň pro zesnulé, prohlížející si při tom místo činu.
Když Renova píseň skončila, hnědovlásek si se zavřenýma očima tiše oddechl, znovu se uklonil, jako by děkoval publiku v záhrobí za jejich potlesk, a brnkaje na svůj shamisen píseň novou, spíše dokreslující šedivou atmosféru městečka, se vydal hledat zdejší hřbitov s márnicí.

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„Že jo!? Totální bludiště! Šel sem vodkaď sem přišel a najednou sem skončil v týdle masérský čtvrti nebo co!“ přidal se ke Kumarovi okamžitě Takuya, když se nechal jounin slyšet na téma bloudění ve městě.
„Vobešli sme spoustu míst-... míst, ale nic sme nenašli. Pak sem šel hledat ňákou Rin s každym vokem jinym, ale ta akorát furt hrála na flétnu a řikala něco vo tom, že ten prevít příde, jen když se mu bude chtít, a že na hodný lidi neútočí nebo co... Fakt pořádnej vopruz Vám řeknu, sensei! Jak máme toho šmejda sejmout když musí vylízt sám!?“ pustil se po cestě Takuya zapáleně do řečnění, přestože mu předtím Kumaru řekl, že to proberou až později.
Nakonec se ale na chvíli zarazil, zamyšleně zamračil a vzhlédl k jouninovi.
„Jaký povídačky?“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Sugawara Akane
Tým 2
Vesnice Izumizaki

Na dívčinu poznámku o tom, že by bylo logické obhlédnout nejdřív okraj vesnice, Akane krátce přikývla přišlo jí to logické. Složila tedy mapu a vykročila ulicí směrem k západnímu okraji vesnice. Během chviličky si ovšem uvědomila, že Hanako ji nenásleduje a tak se zastavila, otočila se na patě a ohlédla se za stojící kunoichi. Ta mezitím nabrala barvu zralého rajčete a Akane měla pocit, že může takřka vidět obláčky páry, které se vznášejí z dívčiny rozpálené hlavy. "Hanako? Myslím, že tvůj nápad je dobrý. Myslíš, že můžeme začít támhle odtud?" ukázala hlavou směrem, kterým se původně vydala a doufala, že když dá dívce jasně najevo, že s jejím návrhem souhlasí a nebude se nijak pozastavovat nad tím, proč nejde s ní, trochu se vzpamatuje a bude ji následovat.
Obě kunoichi ještě ani nedošly k nejokrajovější části vesnice, když se kousek vedle nich ozval hlas. Akane ostražitě otočila hlavu a spatřila umouněného mladíka vykukujícího zpoza míchačky, kterak se na ně zubí.
Zastavila se a v rychlosti si mladíka prohlédla. Hlavou jí probleskla rychlá myšlenka, že kdyby se umyl, nebyl by k zahození. Ba naopak. Akane tuhle myšlenku ale zase rychle zahnala. Nebyla ani trochu profesionální. A navíc se jim tady ten cucák skoro otevřeně poškleboval!
"Přesně tak, od tohoto tu jsme, pane. A proto potřebujeme posbírat co nejvíc informací. Mohl byste nám říct všechno, co o těch tajemných útocích víte?" vyplivla na něj červenovláska vážně. Z její tváře ovšem šlo číst lehce nasupený výraz. Ano, tohle je jejich úkol. A nějaký dělňas, byť s hezkou tvářičkou, se jim nebude vysmívat.

Yamanaka Seiji
Tým 2
monument

Když se Tokune se Shinem rozhodli přeci jen poslechnout a jít monumenty bývakých Hokage umýt, Seiji je se stále založenýma pažema na hrudi doprovázel upřeným pohledem. Že si Shin vyložil jeho slova jinak, mu nemělo v tuhle chvíli smysl vyjasňovat. Byl rozpálený do běla, dotčený a uražený. V takovém rozpoložení by stejně neposlouchal. A Seiji si byl docela jistý, že až se mladík pořádně uklidní a schladí si ve studené sprše hlavu, dojde mu to. Vydržet do té doby jeho bublání a naštvaný obličej bylo to nejmenší, co by Seijiho tížilo.
Jasně modrými oči přejel na malou černovlásku vedle, která na něj začala mluvit.
"Ayame, jo?" ujistil se, že si její jméno pamatuje správně, načež spustil ruce podél těla a zastrčil si je obě do kapes.
"Jsi z klanu Hyuuga, lezení po pevných věcech by ti nemělo dělat problém. Jediný, co musíš udělat, je soustředit chakru do chodidel stejně, jako to děláš s očima, když aktivuješ byakugan. Pak už jí jen využiješ jako pojidlo mezi tebou a tímhle kamenem," vyjel očima na monument a sjel zpět k Ayame. Z kapsy přitom vytáhnul svou minci a začal si s ní pohazovat.
"Bylo to srozumitelný?"

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Bestie z Kasugawy

Dívka se sehnula a přešla do protiútoku s úmyslem podrazit mu nohy.
Jak už ale bylo řečeno, Akinobův útok byl jen předstíraný. Hbitě odskočil zpět, během toho v rukou změnil sevření dřevěného meče na podhmat a bodl směrem dolů.
Tupý konec meče udeřil o nablýskanou podlahu a dívčina noha se zastavila o nastavený bokken. Být to ocelový meč, přivodila by si ošklivé zranění.
"A přesto ti o naší rodině v podstatě nic neřekli. Přemýšlej o tom, proč asi?" Řekl s naléhavostí v hlase.
Poté rychle přišlápl dívčinu nataženou nohu v kotníku a bokkenem v jedné ruce zaútočil bodným útokem na její hruď.

"Hmmm...jasně." Zamumlal Kumaru, založil ruce na své široké hrudi a tvářil se dost pochybovačně. Co ho přivedlo zrovna sem?! Vlastně by tu kluka ani nehledal, kdyby ho nenavedla zvláštní rudovlasá dívka. Hned jak zahlédla mohutného shinobiho na sídlišti s fontánou, usmála se na něj a bez jakýchkoliv slov jen pokynula hlavou směrem, kterým chlapec před chvílí zmizel. Skončil tak s dítětem ve vykřičené čtvrti.
"Hmmm...o případu mi povíš potom, teď hlavně musíme odsud zmizet, než se začnou o náš šířit nějaké povídačky!" Bručel tiše Kumaru, aby to slyšel jen Takuya a vedl chlapce ze čtvrti pryč, sám hledajíc východ.
"Hmmm...je to tu šílený bludiště! Zlaté lesy, to ti povím..."

Ayame Hyuuga
Tým 12
Monument
Do tohoto rozhovoru jsem se raději nezapojovala a jsem je poslouchala. 'Pořád si jen stěžují, pořád se jim něco nelíbí, bohužel věci jsou tak jak jsou a povykem to nezmění,' řekla jsem si pro sebe.
Následně se otočím a podívám se na monument Hokagů a jen si lehce povzdechnu, ráda bych se pustila do práce, ale nevím jak, když neumím chodit po stěně jako ti dva, kteří jsou se mnou v týmu, takže asi budu muset šplhat nebo co. Ti dva se s odporem postili do práce a tak jsem si jen povzdychla a podívala jsem se na senseie.
„Když já ještě neumím chodit po stěnách sensei,“ řeknu a poté se rozejdu ke kartáči a lehce smutně se podívám na monument.

Shin Mizukin
tým 12
Monument
Blondák ho neposlal do háje,nebo alespoň ne hned na začátku,což rudou tvář trochu vyvedlo z míry.Místo toho začal kafrat o systému a rozkazech."Jo jasně...určitě vám vedení nařizuje ,aby jste si z nás dělali botník."Poznamenal už jen kysele Shin a svěsil rukou s namířeným prstem,kterým mířil na senseie.Tokune,který se předtím postavil za jeho názor, se ukázal jako ten vyrovnanější a šel umývat kamenné obličeje.Shin ještě hodil pohled na senseie a okolní čumilstvo a šel si taky pro rejžák a kýbl.Pak vyskákal na hlavu Rokudaimeho a pustil se do práce.
Stavět se na hlavu by k ničemu nebylo a boj proti jouninovi považoval Shin za projev chorohlavosti.Pak si vzpomněl ,že by to byl třetí sensei ,se kterým by se bil do krve za poslední tři dny a radši se začal plně věnovat drhnutí.Slunce pražilo jako kdyby za to bylo placené a jediné oko Rokudaimeho se zase na Shina dívalo ,jako kdyby mu chtěl Šestý říct: Já ti to říkal,ať neděláš fleky navíc."Sklapni."Zamumlal Shin ke kameni a přesunul se na další hlavu.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Izumizaki
„V pořádku, nemohla jsi to vědět. Ani mně to nejdřív nedošlo,“ usmála se na Akane, která se horentně omlouvala. „Hodně štěstí a dávejte na sebe pozor.“
Nozomi sice zmizela z dívčiných pohledů, přesto ještě zůstala na blízku, aby si vyposlechla jejich plánování. Zajímalo ji, co vymyslí. Když pak zaslechla Akaniny pochybnosti, pro sebe se pousmála. Dívka byla opravdu skromná, na to jak ji Hiroko-senpai vychválila. Hanako měla zase moc dobrý nápad.
Lešení byla po vesnici různě rozestavěná. Nedalo se říct, že by jich někde byla větší koncentrace. Obě kunoichi se vydali k okrajům obce. Na každém domě dělali alespoň dva zedníci a tak měly spoustu materiálu. V okolí však nebylo vůbec nic zničené.
„Ó! Slečny kunoichi!“ ozvalo se zpoza míchačky, odkud vykoukla hlava mladíka s šedivými vlasy od prachu a obličejem upatlaným od všemožného materiálu. „Přišly jste nás ochránit od těch zloduchů?“ Kdyby se umyl, mnoho dívek by se shodlo na jeho dobrém vzhledu. Blondýn byl do půle těla vysvlečený a rozhodně nevypadal, že by byl nějaké ořezávátko. Od Hanako s Akane ho dělilo možná tak šest let.
…
„To já taky, kluku, to já taky,“ zazubil se a utřel si hřbetem ruky nos, čímž si na obličeji přidělal další šmouhu. „Támhle za rohem se to stalo, támhle! Zabíjelo se v noci,“ ukázal.
„Támhle za rohem“ bylo místo označené žlutou páskou. Vše tam bylo ponecháno tak jako v noc, kdy umírali lidé. Tělo bylo dávno pryč, místo něj někdo nakreslil siluetu na zem, kde ho našli. Na různých místech lešení byly stopy krve, jako kdyby dělník padal.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri vycenila zuby a sesunula se před útokem na rameno do dřepu, odkud se po Akinobuovi ohnala z otočky nohou, aby ho podrazila. „Maminka nedává najevo svoje emoce tak často! Když o tobě slyšela, úlevně a radostně se usmála! Měla radost!“
Určitě to musel být omyl! Její rodiče měli svou rodinu rádi, vždy byli tak čestní a… Co když ale její strýc mluvil pravdu? Co když v minulosti zhřešili? Co když chtějí to, co provedli, ututlat? Tomu nechtěla věřit. Nemohla!
Vždyť to byli oni, kdo vytvářeli její hodnoty.

Tokune Wakamuro
Tím 12
Monument

Sensei nám ale namiesto odpovede dal iba prednášku.
Ach, nemali sme to robiť, pomyslel som si. Chopil som sa kartáča a párkrat som ho namočil do vody. Potom som prešiel po skale až k tvári Jedenáctej. Slnko mi pieklo na hlavu a to bolo na nevydržanie. Po chvíli kartáčovania som si vyzliekol tričko, lebo slnko bolo neznesiteľné. Po chvíli sa mi kartáč úplne vysušil, tak som si ho šiel znova namočiť. Trápilo ma hlavne to, že si to musela odpykať aj nová členka tímu. Po namočení som sa opäť vrátil na hlavu Jedenástej a začal som stierať. Čelenka na hlave vpíjala pot z čela.
Toto bude dlhý deň, pomyslel som si počas stierania na ukrutnom a neľútostnom slnku.

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej, U zříceného mostu

Nevnímala napětí, které při jejích slovech panovalo minimálně ze směru mladého Sarutobiho. Chtěla celý ten obrázek vymazat zpoza svých vnitřních očí, ale věděla, že to nepůjde. A hlavně, chtěla se stát ninjou a toto k tomu prostě patří... Nikdo se neptá, jestli je člověk připraven, prostě to přijde a musí se tomu čelit. Kaitův tým na tom byl jistě rovněž a tady se vlastně o žádný boj na život a na smrt nejedná... Zatím...
Hlubokými nádechy se pokoušela chvíli uklidnit a skutečně se jí alespoň podařilo zvenku vypadat opět celkem vyrovnaně, až na vykulené oči, což mohla svést na to, že byla její technika náhle přerušena. Určitě to tak mohlo být. Ani ohnivec by snad nemusel mít argumenty proti. I když on je zřejmě ani nepotřebuje, ale to už by odbíhala od tématu.
Samozřejmě se museli vydat směrem k hrobu. Bylo to pouze logické, ale stejně se k tomu musela přinutit. Ne, že by to byla její první návštěva nějakého hrobu, ale rozhodně první za takovéto situace. S hlubokým povzdechem se pomalu loudala za nimi.
Když tam konečně dorazili, snažila se zaměřovat na cokoliv jiného, než udusanou hlínu. Dokonce i na to chabé maskování. "Tamhle by to chtělo ještě trošku."Po chvilce ticha vzhlédla k Homurovi. "Ne, neříkej to...No, jasně, že to řekl... nechci se tam dívat... stačilo z dálky. To nešlo nic vidět...
Probodla ho podhledem jasně říkajícím mohla-ale-fakt-se-mi-nechce, tedy takto si ho vykládala ona. Co viděli ostatní byla věc druhá. S velice hlubokým, snad uklidňujícím, nádechem jí kolem očí naběhly žilky. Chtěla držet oči zavřené, ale stejně jí to nepomohlo. Občas jí to trošku šlo na nervy. Lehce neochotně spustila pohled dolů pod sebe a mírně roztřeseným hlasem hlásila.
"Je tu... pod námi celkově... pět těl. Všechno dospělí, průměrného vzrůstu? Předpokládám, těžko říct... Rozhodně jsou z Konohy, nebo je navlíkli do věcí ninjů z Konohy, což by bylo fakt hnusný, ale... je dobře, že tam není žádné dítě, či dospívající že ano?" Čím déle se tam dolů dívala, tím více bílou barvu nabírala. Ani jí nedošlo, že vlastně kvůli tomu mluví daleko více, než je zvyklá. A neodříkala pouze fakta, jak se čekalo. Nakonec sice techniku nechala aktivovanou, ale část pod nimi se snažila ignorovat a pomalu se odsunula dále od kraje čerstvého hrobu.
"Nechcete ho vykopávat, že ne?

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„To teda nechtěl holka, mam práci...!“ odmítl dívčinu Takuya, přejížděje její divný obleček od hlavy k patě. Nedovedl si představit, jak by v něčem takovém vypadala Onigiri, a vlastně ani nechtěl.
Když na něho poté další mlsně mrkla, chlapec se ušklíbl a raději vzdálenost mezi ní a sebou o krok zvětšil.
„Hele pani já na žádnou masáž nemam čas jo!? Potřebuju se dostat na-!“ namítl černovlásek nervózně, když tu ho kdosi popadl za ramenou rukou, která připomínala spíš hydraulický svěrač.
„K-Kumaru-sensei!?“ vyděsil se genin, „j-jak jako co tu dělám!? Vyšetřuju přece!“ ohradil se proti vyčítavému tónu svého mistra Takuya okamžitě a uhnul pohledem, aby zamaskoval rozpaky z toho, že se snaží nedat najevo, že skoro nic nezjistil, a ještě ke všemu se ztratil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

"Všichni se snažíme vnímat naše rodiče jako bezchybné, protože je milujeme. Náš pohled je bezchybnými rozhodně nedělá." Řekl Akinobu tvrdě.
Věděl, že pravda je na jeho straně. Udělal dva dlouhé kroky a nafingovaným výpadem se ohnal dívce po jejím levém ramenu.
"A tvá, jak ty říkáš zásadová matka, mě nikdy neměla ráda. Nebo moji Makoto! Nikdy nevynechala příležitost dát nám to najevo! Hádám, že ona rozmluvila Shinobuovi, aby se vrátil. Ale na tom už nezáleží..."

Takuya bloudil a zabloudil do čtvrti, které se údajně slušní lidé snaží vyhnout. U vchodů budov stály nevěstky snad všemožného věku. Některé se prostě jen apaticky pohupovaly na patách, jiné, většinou ty mladší, se naopak snažily zaujmout procházející muže či ženy. Ať už slovy, nebo mlsným pohledem.
A uprostřed toho všeho procházel naivní chlapec, který neměl páru kde vlastně je a co ženy nabízejí.
"Nechtěl by jsi se u mě zdržet, borče?" Lákala jedna z dívek, evidentně stejně stará jako Onigiri.
"Vypadáš unaveně, namasíruju ti záda...nejenom záda, když budeš chtít." Lákala zase druhá a přidala smyslné mrknutí oka.
Najednou Takuyu někdo pevně uchopil za rameno. Nejenom za rameno, protože chlupatá ruka byla obrovská.
"Hmmm...co tady ksakru děláš?!"
Byl to Kumaru-sensei.

Kaito Sarutobi
Tým 1
U zničeného mostu
Kaito napjatě poslouchal Midorino líčení a nevědomky přikyvoval, neboť nějak tak si to představoval i on. Bylo však poznat, když Midori vyslovila slovo "hrob". Kaitova tvář ztuhla a jeden z koutků mu zacukal, což u Kaita neznamenalo smích.
'Hrob. Jak jinak. Nebyli by to profesionálové, kdyby nechali všechny ty mrtvoly na očích. Ale musím se ujistit. Prostě musím.'
Chlapec pohlédl na Homuru.
"Žádám o prozkoumání těch hrobů."
Pravil zvláštně klidným hlasem.
"Potřebuju mít jistotu...a..tak jako tak by se hodil důkaz."
Nedopověděl, ale to určitě nebylo ani třeba. Kdyby tam náhodou byla těla jeho týmu, potřeboval je vidět. Nebyl si vůbec jistý, zda by mu stačilo Midorino slovo.

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Ah!“ Onigirin výkřik následovalo dřevěné zazvonění, jak bokken dopadl na zem. Dívka ho rychle zase zvedla a postavila se do střehu, sledujíc protivníkovy pohyby, zatímco se natáčela, aby k němu byla stále čelem.
Čím víc Akinobu mluvil, tím dívčino soustředění sláblo a její ruce se třásly. To, co muž říkal, přeci nemohla být pravda! Její rodiče byli jedni z nejstatečnějších a nejhodnějších lidí, které znala. Nic takového by neudělali!
„Lžete!“ vyhrkla, celá zpocená. „Tohle musí být lež! Otec musel mít důvod, proč se nevrátil! O by něco takového neudělal! A má matka… Je až příliš zásadová, aby něco takového schválila! Je to slovo proti slovu!“ třásla se vzteky, překvapením a naneštěstí i nejistotou, která jí koukala přímo z očí. Nechtěla uvěřit, že by se něco takového mohlo vážně stát.

Midori Hyuuga
Tým 1
Zřícenina mostu

Jako první její pohled přitáhly díry v zemi. Přesně jako po menších výbuších. Což však nebylo nic nečekaného, když jenom kousek od zkoumaného místa přecejenom vyletěl do vzduchu celý most i s jedním člověkem. Teda, ten vylétl spíše do vody, ale i tak... O boji již rovněž od Kaita věděla a tak jí nezaskočily ani řezné rány v kůře stromů, i když na chvíli uvažovala kdo by při boji sekal do stromů. Asi měli zvláštní strategii boje. Třeba na těch kunaích bylo něco zajímavého... jeden tam dokonce nechali, takže by to pak mohla prozkoumat, ale stejně se asi nejednalo o zvláštnost, o které ohnivec mluvil. Místo, kam její oči padly dále se do té kategorie jistojistě řadilo. Už přu udusané hlíně jí chytl nepříjemný pocit, ale když se podívala pod ní, znatelně zbledla a z vytřeštěných očí zmizel byakugan. Ne, že by viděla vše co plánovala, ale prostě jí to zasáhlo natolik, že ztratila koncentraci. Chvíli jen tak mlčela a vzpamatovávala se a obezřetně se dívala po zbytku týmu.
"Mám to říct? Přecejenom je možné, že je to jeho tým... To by rozhodně nebylo dobré, zrovna získal zpět své odhodlání, na druhou stranu zase neříct je špatné... A kdyby to byl jeho tým, asi by se neobtěžovali je zakopávat... teda asi... to jsem fakt nečekala..."
"Přesně tím směrem jsou evidence boje. Pár děr po výbuchu, několik poškrábaných stromů, jeden nechaný kunai. A tamtím směrem..."Ukázala na místo s udusanou zemí. "...tam je... hrob." při posledním slově se jí trošku zatřásl hlas, ale bylo poznat, že se rozhodně snažila, ať se to nestane. Potichu vydechla a obezřetně sledovala ostatní. A projistotu také okolí.

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„Kuso kuso kuso kuso kusoooo!“ úpěl Takuya, když prošel tím samým místem už potřetí, „todle neni žádný město ale bludiště! Jak se mam sakra dostat zpátky na tu policejní stanici? Co když toho šmejda Oni-chan už našla a teď se s nim rve beze mě!? KUSOOO!“ lamentoval černovlásek dál, dokud nezahnul do jedné větší ulice, ve které ještě nebyl. Podivné barvy a neprůhledná okna většiny obchodů ho zaráželi. A co bylo s těma všema ženskejma v divnejch sukních a halenkách, co po něm pokukovali jako had po myši!?
„Ugh, kde to sakra sem...?“ rozhlížel se ohroženě genin kolem sebe, ale odvahu se některé z těch dam zeptat na cestu nenašel. Už ta Rin byla divná! Jen tak mu dala pusu! A tyhle se tvářili ještě divnějc!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yamanaka Seiji
Tým 12
monument

Když Shin bouchnul jako papiňák a začal na Seijiho pokřikovat, jounin zastrčil minci zpět do kapsy a překřížil si paže přes hrudník.
"My na to kašleme? My jsme stejní? My vás nutíme ubližovat nevinným?" zopakoval po chlapci s naprostým klidem v hlase, avšak jeho obočí vylétlo tázavě vzhůru a levá paže se pomalu napřímila, jak ukázal směrem k radnici, ze které právě odešli.
"To oni jsou ti, kdo rozdávají rozkazy. My nejsme nic víc než vy. Obyčejní vojáci poslouchající cizí rozkazy," odpověděl na jeho výčitky a osočování.
"Dostali jste od nadřízeného rozkaz. Jestli ho splníte nebo ne je však pouze vaše rozhodnutí. Nikoho jiného. Tak za něj převezmi zodpovědnost a jdi udělat, co máš," svěsil paži zpět podél těla a upřel na Shina jasně modré oči.

Torashi Hanako
Tým 2
vesnice, staveniště

Hanako mlčela jako zařezaná s pohledem zabodlým do podlahy, a snažila se po celou dobu tvářit, že v kanceláři vůbec není. Jediné, na co myslela, byly motlidby, aby se jí na nic nezeptali, a někde v koutku také na Rena a zvláštní okolnosti, jež se kolem něj tvořily. Ze srdce jí spadnul obří kámen, když konečně kancelář opustily a ocitly se samotné na ulici.
Zelené oči Hanako se rozšířily překvapením nad vysvětlením, které jim Nozomi-sensei o Renovi podala. Takže Ren byl skutečně tak dobrý shinobi? Rudovlásku vlastně tolik nepřekvapovalo, že měl Ren na Akademii vynikající výsledky. Už na Akademii si všímala, že ti z nejchytřejších měli své malé či větší zvláštnosti oproti ostatním. Ať už to byl nezájem, podivné záliby nebo zvláštní chování. Vždy nějak vybočovali z řady. O tom, že byl Ren chytřejší než průměrný ninja, byla přesvědčená už od chvíle, kdy začal mluvit o psím spřežení řádícím po nocích. Rudovlásce naskočila do tváří signální červeň, když si při toku svých myšlenek uvědomila, že Renovi sice přisuzovala vyšší inteligenci, ale také zvražovala možnost, že je prostě jen trochu trhlý.
"H-Hai, Nozomi-sensei," přikývla na její pokyny, když si uvědomila, co sensei říká a se zatřepáním hlavy vyhnala všechny přebytečné myšlenky pryč. Nad poznámkou druhé rudovlásky stočila pohled na okamžik k nebi a krátce se nad ní zamyslela.
"Nejvíce lešení bylo na okraji vesnice, když jsme přicházely. Možná bychom mohly začít právě tam. Pokud by šlo o napadání zvenčí, byli by staveniště na krajích mezi prvními napadenými," stočila nakonec pohled zpět a zadívala se na Akane, zda bude s jejím návrhem souhlasit. Ihned poté ale zrudla do krvava a od hlavy jí začala stoupat pára, jakmile si uvědomila, že jako úplně nový člen týmu by měla spíše mlčet a více naslouchat.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Bestie z Kasugawy

Akinobu jí nedal možnost k protiútoku a neúprosně dívku naháněl po dódžu.
Bylo evidentní, že bez použití chakry by byla dívka samá modřina.
"Protože mu to řekl otec. Bratr měl tvou těhotnou matku dostat do bezpečí...tehdy v noci jsem je slyšel. Ale to není ten důvod, proč si zbytek rodiny zaslouží mé pohrdání, protože bych udělal to samé."
Kapitán předvedl bleskurychlou otočku a dívce vyrazil bokken z rukou. Nechal ji však tréninkovou zbraň zvednout ze země, zatímco dívku obezřetně sledoval a obcházel v kruhu. Během toho se rozpovídal.
"Rodina Ueda po generace chránila Takawu. V podstatě stejné jako když platíš výpalné mafii za ochranu. Dlouho jsme si díky tomu žili jako prasata v žitě. Zpychli jsme a považovali se za strážce starých pořádků. Dokud nepřišel muž jménem Hoshizou s jakousi listinou tvrdící, že takové pravomoce nemáme a že v Takawě nemáme vlastně ani co dělat. Ta listina byla podepsána Feudálním pánem. Na jeho pravosti ale moc nezáleželo. Můj otec, tvůj dědeček Yuuzou, se odmítl podřídit a celá situace vyústila v masakr lidí které jsem miloval kvůli chamtivosti a nenažranosti vlastní rodiny! Dokonce i lidi z vesnice se začali obracet proti nám!
Každičký den jsem se uprostřed toho chaosu, smrti a utrpení modlil ke všem možným božstvům, aby se můj skvělý bratr vrátil a situaci zachránil. Aby všechno to lidské utrpení zastavil. Tehdy jsem v něj věřil, víš? Byl můj vzor a já k němu vzhlížel. Už jsem ho nikdy nespatřil. V bezpečí Listové začal nový život, zatímco nás ostatní nechal zemřít. Udělal ze mě jen krásnou vzpomínku...
Říkal ti Shinobu o naší rodině?! Jak je počestná a jak jsme se stali oběťmi politiky? Opak je pravdou, Onigiri! Naše rodina je odpad a já se stydím za jméno, které nosím!"

"Právě jsem ti řekla, že přijde..." Řekla dívka trochu zmateně nad Takuyovými myšlenkovými pochody. Nevěděla co si o chlapci myslet. Ninjové byli nebezpeční a prozíraví. Tenhle se jevil jako úplný blb, ale mohl to jen hrát jako někteří místní policisté. Muselo mu být přece jasné, že ví mnohem víc než mu sdělila. Jenže on se evidentně spokojil s tím nic a prostě se dal k odchodu. Bylo tak jednoduché se ho zbavit! Navíc ten trouba šel úplně opačným směrem, než přišel. Směřoval k vykřičené čtvrti...

Kaito Sartutobi
Tým 1, Výpomoc
Zničený most
Katio tiše sledoval dívčiny oči. Tato schopnost byla dokonalá a dělala z uživatele velice silného soupeře. Protože však nevěděl, co přesně tyto oči dokážou, nehodlal o tom nijak spekulovat. Proto se od dívky odvrátil a zahleděl se na zbytky mostu, než následoval senseie. Pokud to takto odnesl most, nebylo divu, že byl mladík tak dlouho mimo. Dokonce bylo štěstí, že vůbec žil a bylo velice hloupé, že málem zahodil život, když zaútočil na toho pomalovaného šílence. Byla to opravdu pitomost, ale co mohl dělat? Utéct jako zbabělý srábek? Nic takového. Nic takového. Měl ho prostě... .
Kaito zavrtěl hlavou, jako kdyby si snažil zaplašit neposlušné myšlenky, které se ubíraly špatným směrem a raději dával pozor na okolí. Musel být připraven, kdyby se náhodou něco pokazilo. Byli přece na "nepřátelském území".

Midori Hyuuga
Tým 1
Zbytky mostu přes řeku

Když se od Kaita odtahovala, zaregistrovala pousmání a znovu nabyté odhodlání. Bezmyšlenkovitě se také pousmála. Až do té chvíle netušila, že by ohnivec skutečně dokázal povzbudit.
Zatímco spolu mladík se senseiem hovořili, nebo spíše když Sarutobi popisoval, co si pomatuje, obcházela kolem mostu a koukala se do trávy, jakoby něco hledala. Když zaznělo její jméno, lehce provinile sebou škubla a trošku zrudla, jako by snad dělala něco jiného, než se očekávalo a naštěstí stihla zaregistrovat směr, kam Kaito ukazoval. Po chvíli jí kolem očí naběhly žíly a zjevila se v nich zornička a všichni tak mohli poznat, že beze slova plní Homurův příkaz. Po chvilce jí však došlo, že v jeho slovech zazněla i otázka a tak celkem potichu zamumlala.
"Rozumím." Její tón byl bezvýrazný, neprozrazoval ani nadšení, že konečně něco dělá, ani otrávení z toho, že je využívána jako nějaké týmové rentgenové vidění. Těžko říct, jestli vůbec něco z toho cítila. Zůstala stát stále čelem ke zbytku týmu, ale díky rozšířenému poli vidění mohla bez problémů sledovat i místo, kam ukazoval mladý Sarutobi.
"Tak se podívejme o co se to tu jedná..." Pozorně místo prohlížela včetně jeho okolí a dle rozkazu hledala co do obrázku nepatří.

Ren Kurogami
Tým 2
Vesnice Izumizaki
„Ooooh~!“ valil na dělníka oči Ren nazpátek, když mu muž vyprávěl o svém setkání s kunoichi, co lámala meče chrupem. „To zní moc zajímavě, tobi-san!“ zazubil se vesele chlapec, zatímco okolí dál rozeznívaly svižné tóny jeho shamisenu.
„Poradil byste mi prosím, na kterých staveništích v Izumizaki někdo umřel? Abych žádné z nich nevynechal. Je jich tu vážně hodně. Vy dělníci musíte být vážně pilní jako včely! Doufám, že už nikoho z vás nezabijí,“ požádal poté muže o radu a upřímně se na něho usmál, zatímco jeho prsty přejely dřevěným bachi po strunách.

Takuya Riko
Tým 11
Městečko Kasugawa
„J-Já žádný štěstí nepotřebuju jasný!? Porazil bych ho i tak!“ prohlásil umanutě a sebevědomě Takuya s rukama založenýma na prsou.
„Huh?“ zarazil se pak, „jak jako že se zjeví jen když von chce!? Jak mu mam teda nakopat zadek když nepříde!?“ rozlítil se černovlásek nad dívčinou odpovědí, která mu přišla naprosto neuspokojivá.
„Ááh! Takže todle šechno bylo jako k ničemu!? Tos mohla říct taky hned holka!“ lamentoval Takuya držící se za hlavu, načež si zarazil ruce do kapes a s otráveným úšklebkem se měl k odchodu.
„Tak dík no... Se měj...“ broukl ještě na Rin přes rameno na rozloučenou, načež si to zamířil zpět do kasáren.
„To je teda bomba todleto... Jak máme toho týpka teda najít!?“ šklebil se dál, když tu se zastavil.
„Tak moment. Kudy...“ zamrkal a rozhlédl se několikrát kolem sebe.
„... kudy se mam dostat zpátkyyyy!?“ zaúpěl Takuya k nebesům, když si uvědomil, že se ztratil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Suzume Tachibana
Týmu 5
Skála
„Seš dost dobrej a úskočnej, Aki-chan!“ ozvalo se nad ním, zatímco na mladíka dopadaly kapky. Na stěně stála Suzume a celá mokrá se na něj zubila. Vodní bič ji sice chytil, ale hravě ho roztrhla a pokračovala dál podobným stylem jako Akihiro. Neopomenula ani výbušný lístek, který jediným vrženým shurikenem rozdělila vedví a zabránila jeho výbuchu. „To se mně na tobě líbí. Vlastnosti ninji, co ráda podporuju,“ známila.
Seskočila na zem a věnovala káravý pohled Mikimu a Naoko, která si navíc došla pro zmrzlinu. „Teda ale vaše nadšení by se dalo krájet.“
Povzdychla si a otočila se čelem ke kamenné zdi. „Nicméně! Všichni tři jste chtěli trénovat taijutsu. Proto jsem si na vás vymyslela moc hezkej trénink, kterej svého času zadával svým studentům legendární Rock Lee. Teď mi všichni čtyři vylezeme až nahoru. Máte čtyři možnosti, jak to provést. Buď použijete všechny čtyři končetiny, nebo polezete s jednou rukou za zády anebo bez použití nohou. Můžete si vybrat, co vám bude nejpříjemnější a nesmíte použít chakru. Není to žádný závod. Dávejte na sebe pozor, ať se nerozmlátíte. Jakmile začnete padat, smíte použít chakru, abyste se zachránili. Nejaký dotazy?“

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Uh!“ vyhrkla, když do ní Akinobu vrazil. Její oči zachytily nový útok a dívka na poslední chvíli soustředila chakru do nohou, aby chytila rovnováhu, díky čemuž svým bokkenem jen tak tak odvrátila útok na krk. Její zaváhání jí však nedalo čas na protiútok a malinko vypadla z rovnováhy.
„Proč by něco takového dělal?“ nechápala. Nedokázala si svého otce představit, jak utíká z nebezpečí a nechává své blízké za sebou. Tohle přeci nemohl udělat! „Co se vlastně v Takawě stalo?“

Ayame Hyuuga
Tým 12
Pracovna Hokage
Poté co sensei vyjde na chodbu a následně se někam rozejde, tak se spolu s kluky, kteří jsou se mnou v týmu rozejdu za ním. Nevím o co tam šlo, ale začínalo to být divné. „Ahoj,“ opětuju jednomu z kluků pozdrav a dále pokračuju v cestě, cestou si všímám lidí, kteří se dívají na monument.
Když se po chvíli zastavíme u monumentu, tak se jen podívám okolo a lehce nechápavě se podívám na kýbly a kartáče, které tam už byly připravené. Když jeden z kluků začal křičet po senseiovi, tak jsem jen trochu překvapeně zamrkala, ale nějak jsem na to nereagovala, jen jsem tam stála a dívala jsem se na ně, přece jen jsem kdo jsem a nemůžu vzdorovat vedení, kdyby se to dozvěděl někdo z hlavní rodiny, mohl by z toho být průšvih.
Následně jsem čekala, jak jejich rozhovor skončí, i když jsem měla tušení, jak to asi dopadne. 'Sensei jim řekne, že on má tady hlavní slovo a stejně budou muset udělat, co jim řekl,' pomyslím si.

Tokune Wakamuro
Tím 12
Monument

Ten muž sa ani neobťažoval odpovedať mi. Náš nový sensei si teda moje sympatie nezískal. Nemal som žiaden dôvod ho nasledovať, teda okrem toho, že máme umyť monument, do šľaka. Až teraz som kompletne zaregistroval novú členku nášho tímu. Ako prvé som si na nej všimol jej oči, bola z Hyuuga klanu.
,,Uhm, ahoj," pozdravil som sa a mierne som sa uklonil. Potom som nasledoval senseia. Došli sme na monument. Shin to tam vtedy už nevydržal a vybuchol. Za normálnych okolností by som ho zastavil, ale nie. Shin má predsa pravdu, aspoň z časti. Senseii, ktorých som mal ja boli v pohode týpci, aj Kenta bol v podstate decentný muž, ale niečo sa v ňom asi zlomilo. Ale hlavne Asai-sensei, to bol dobrý chlapík. Postavil som sa vedľa Shina a kývol na súhlas.

Shin Mizukin
tým 12
budova Hokage, monument
Když vyšli ven,Tokune se mu pokusil tak trochu omluvit.Shin si toho i přes momentální rozpoložení vážil a poznamenal,že to zpackali oba a vydal se za blonďákem ,který si evidetně usmyslil ingorovat jejich dotazy a námitky.Po jeho "lekci jedna" měl spíš Shin chuť po něm nějaký bezduchý nástroj hodit.Venkovní lekci číslo dva však už mladík překypující emocemi nevydržel a s namířeným prstem začal na muže před ním pokřikovat.
"Jistě klasické kecy a motta senseiů!Pořád je cpete ostatním a snažíte se tvářit ,že jste spolknuli moudrost světa...při tom na to všechno sami kašlete!"Pár okolních lidí se nejistě ohlédlo s výrazy "Co má ten kluk za problém?"Shin si toho však nevšímal a dál syčel."Všichni stejní!Všichni stejně zkažení...ať už nutíte ostatní ať ubližují nevinným,děláte si z nás dobrý den jen pro svoje potěšení,nebo zradíte vlastní žáky...všichni jste stejní!O týmovou práci vám jde asi stejně jako těm rejžákům támhle."Při posledních slovech máchnul rukou k připravenému nářadí,ale dál pokračoval ve svém "smrtícím pohledu" na blonďáka.Každý sensei,se kterým se Shin setkal,se později ukázal jako psychopat,podvodník či lhář.Jeho mínění o vesnici dostalo pořádný otřes...a teď je tu tenhle maník co se tu v klidu opírá o skálu,jako by se nechumelilo.

Kaito Sarutobi
Výpomoc týmu 1
Stoka města - zřícený most
Ve chvíli, kdy se Homura otočil nazpět, zatnul Katio ruce v pěst a stiskl pevně zuby. Právě se choval přesně tak, jako ti, kterými opovrhoval. Jako nějaký srábek, jenž by se vzdal jen proto, že se bojí.
'Kusoo...jsem Sarutobi! Zvládnu daleko víc, než ostatní! Kdybych se vrátil, jako ustrašená baba, nemohl bych se víckrát podívat otci do očí. Co otci?! Asayakemu. Ale já mu ještě ukážu.'
V očích mladého Sarutobiho se rozdmýchal plamen a na tváři se mu objevil odhodlaný výraz. Netrvalo dlouho a skupinka došla k vyústění hlavního tunelu do jezera, kde mladíka ovál čerstvý vzduch. Kaito se zastavil tak z nenadání, až do něho mladá Hyuuga málem narazila. Kaito na ni jen koutkem oka pohlédl a pousmál se. Opět z něho sálalo ono odhodlané sebevědomí, jako předtím.
"Ikuzo.(Pojďme)"
Homura už zmizel v lese a tak ani mladý Sarutobi nezahálel a skočil za ním. Své tempo upravil podle rychlosti Homury a proto jim cesta nezabrala moc dlouhou dobu. Navíc, onen most nebyl daleko od města. Před troskami mostu se Homura zastavil a Kaito mu doskočil po jeho bok, kde se rozhlédl. Tohle bylo přesně to místo, kde se to všechno stalo, tedy na druhé straně mostu. Za mostem byla veliká mýtina.
"Hai! Byli jsme zrovna tamhle na cestě, pár metrů za mostem."
Ukázal Kaito na cestu.
"První, co jsem spatřil bylo, když se objevil pronásledovaný ninja, přesně v tamhletom místě."
Ukázal Kaito na druhý konec mýtiny za mostem, kde proběhla veliká exploze, takže pokud to tam nikdo nepoklidil, bylo to tam dodnes.
"Prostor kolem něho pak explodoval a všechny nás to zahalilo do dýmu. Když opadl, byla mýtina plá bojujících Shinobi a v tu chvíli si všimly i nás. Takže bych typoval, že naši utíkali z tamhletoho směru."
Kaito ukázal na konec mýtiny a naznačil i rukou směr.

Midori Hyuuga
Tým 1
Stoka -> Les -> Zřícenina mostu

Cestu stokou celou mlčela a pouze pozorovala jednostranný rozhovor svého senseie a náhradního člena týmu. Zbytek cesty nebylo čemu se věnovat a tak se všudypřítomný zápach pomalu stával nesnesitelnějším až to dosáhlo bodu, že si chtěla zacpat nos a pak to přešlo a zase zápach upadl do pozadí, jak si na něj čichové buňky zvykaly. Ale pak přišel východ. Nejprve výhled na jezero a poté i čerstvý vzduch.
Ještě před tím, než se však dostali ven, Homura zastavil a Midori málem vrazila do Kaita před sebou. Zadrmolila něco, co znělo jako omluva a o trochu se stáhla. Na pokyn vyrazila okamžitě za ohnivcem a rychlostí ninjům vlastní zmizela mezi stromy. Kupodivu při této rychlosti se nezdálo, že by měla problémy se svou nešikovností a tak k mostu dorazila kousek po ostatních bez úhony. Došla až blíže k Homurovi a obezřetně se rozhlížela kolem. Nenechala toho, ani když se ohnivec začal mladíka ptát, ale rozhodně poslouchala.

Shikamuro Nara
Tým 3
Lesy poblíž Konohy
Shikamurův pach byl stále hrozně promíchán z odporně silným odérem parfému, ale i tak se Mihimu podařilo docela přesně určit cestu, po které se jejich ztracený sensei vydal. Byla to přesně ta cesta, kterou Juuna našla vést křovím a dále se ubírala nějakou chvilku lesem. Jak mohla Juuna odhadnout, stopy v lese byli dokonale zametené, protože se ani nezdálo, že zde někdo vůbec kdy byl. Pachová stopa však nelhala a proto po pár minutách cesty našli Shikamura sedět opřeného o skalní stěnu, která se táhla více než sto metrů dál.
"Tak tady jste. Tak můžeme začít. Tak kdo mi řekne, kde je naše jeskyně? A dobře si svou odpověď promyslete."
Shikamuro vypadal v dobrém rozmaru, i když opět vypadal, jako kdyby se věnoval něčemu úplně jinému. A taky že ano. Za použití provázku, posbíraných klacíků a kunaie něco vyráběl.

Bestie z Kasugawy

Akinobu měl rychlé reakce. Než stihla Onigiri dát do rány pořádný švih, Akinobu už její pokus spodním blokem srazil stranou. Jakmile zaznělo ťuknutí dřeva o dřevo, udělal v nacvičeném pohybu krok vpřed a do dívky vrazil ramenem, čímž ji rozhodil z rovnováhy. Získal tak místo k útoku a z širokého oblouku nad hlavou se bleskově rozmáchl dívce po krku.
"Opustil mě! Své přátele! Když šlo do tuhého utekl, zatímco jiní zůstali a bojovali...a přišli o všechno!"

"To bylo pro štěstí, budeš ho potřebovat." Mrkla na něj modrým okem dívka šibalsky. Pak rozpřáhla ruce a ukázala na budovy kolem sebe, čímž myslela celé město.
"Je všude. A zároveň nikde. Objevuje se vždycky v noci jako první noční stíny. Zjeví se jen když On chce. Nemá smysl ho hledat, jen čekat až si pro tebe přijde. Ale dobří lidé se od něj nemají čeho obávat, což ty určitě jsi." Vysvětlila záhadně a znovu se podívala na kamennou postavu fontány.