NFFORPG - Konohagakure no Sato

Ayame Hyuuga
Pracovna Hokage
Čekám na to, co odpoví Hokage-sama, když se tam najednou objeví nějaký tým, jounin a nejspíše dva geninové. Když poté onen jounin řekne, že chytil tyhle kluky při vandalismu, tak se trochu překvapeně zamrkám a následně se opět podívám na skálu, na tváře všech Hokagů.
'To opravdu udělali ti dva, nevím proč by ale osočili senseie a proč by psal jeden a dal to tomu druhému a naopak. A proč se jeden přiznal k tomuto a druhý zase, že to udělal sensei, ach jo, no celé mi to přijde trochu divné, ale raději o tom nebudu dále přemýšlet, řeknu si pro sebe, zatím co si prohlížím onoho jounina.
Následně se znuděně se dívám z okna a čekám, jestli si mě Hokage-sama všimne a přidělí mě k nějakému týmu a nebo na mě zapomene a budu tady stát ještě celkem dost dlouho. 'Možná by bylo zajímavé, kdyby mě přidala do tohoto týmu, no i když jak by mě brali, když jsem Hyuuga,' proletí mi hlavou.
Když se na mě podívá onen Jounin, tak raději pohled přesunu na jednoho z dvou kluků a následně na druhého, následně se podívám směrem na Hokage-sama a čekám, co řekne.

Yamanaka Seiji
Tým 12
Ichiraku rámen, kancelář Hokage

Blonďatý jounin zachoval ledový klid, i když začal Shin zcela nepokrytě žalovat. Jasně modrýma očima pouze přejel k papírku, který mladík předložil Hokage a v duchu se pobaveně usmál.
"To není moje písmo," promluvil zcela vážným, autoritativním tónem hlasu a překřížil si paže přes hrudník v odmítavém postoji nad takovým nařčením. Kdyby si oba chlapci hned na začátku prohlédli papírky, které jim svěřil, všimli by si, že jsou psané jejich vlastním rukopisem. Zatímco Tokuneho znaky měly rukopis Shina, Shinovy nesly rukopis Tokuneho. Přiznání, se kterým se vytasil hned po Shinovi Tokune, si v duchu vysloužilo Seijiho uznání. Alespoň jeden z těch dvou chápal, co se sluší a patří. Alespoň v rámci týmu a senseie. Přestože to z jeho strany byla podpásovka.
"Jak už tady Shin zmínil-" ujal se Seiji opět slova a zabodnul svůj pohled do chlapcova zátylku. "Patrně tím chtěli vyjádřit svůj obdiv vůči vám, Hokage-sama. Akorát to neudělali tím nejlepší způsobem."
Seiji se na několik vteřin odmlčel, když jeho pohled zavadil o dívku stojící kousek vedle.
"Nebo to naopak udělali tím nejlepším způsobem. Jsou to přeci teprve genini," pokračoval, když zakotvil pohled na Tokunem. "Jelikož jsem ale během cesty zjistil, že se jedná o můj nový tým, jako jejich sensei bych navrhoval potrestat je tím, že to půjdou zase umýt. Pro příště si je už ohlídám."

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Takuya Riko
Město Kasugawa
„Huuh?“ protáhl Takuya otráveně obličej, když se dozvěděl, že bude muset onu dívku hledat. Moki se ho ale snažil ubezpečit, že to bude hračka, dal mu ještě pár rad, jak tu Rin najít, a měl se k návratu na stanici.
„Hmm... Tak jo no, tak já se po tý Rin mrknu a pak Vám přídu říc, co sem zjistil, Moki-san,“ souhlasil nakonec genin a založil si ruce za hlavou.
„Ja ne, (Zatim,)“ rozloučil se, otočil se na patě a vykročil si to do ulic.
„To je votrava todleto... Sem se těšil na bitky se záporákama a místo toho tu lezu po střechách a hledam malý holky...“ bručel si pod fousy Takuya v duchu zatímco si to podobně nadšeně štrádoval ulicemi Kasugawy a rozhlížel se otráveně kolem sebe, jestli někde neuvidí nebo neuslyší onu hráčku na flétnu, nebo alespoň někoho, koho by se na ni mohl zeptat.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 12
Ichiraku Ramen--->Kancelária Hokage

S chuťou som zjedol ramen, ktorý sensei potom zaplatil. Sensei ešte pochválil našu prácu. Potom sme vstali a sensei povedal, že ideme za Hokage. To ma zarazilo a ja som sa počudovane pozrel po Shinovi. Kráčali sme k budove a mne furt vŕtalo hlavou, že čo má sensei za lubom. To sa chce snáď pochváliť? Došli sme pred kanceláriu a sensei nás z ničoho nič chytil za ramená.
,,Hej!" zmohol som sa na jediné slovo a to už sme vleteli do pracovne. Sensei nás krivo udal.
Čože? Čo si to ten chlap myslí? Kto to je?! na Shinovi som si všimol, že jeho tvár nadobudla červenú farbu a aj moja. Nezmohol som sa na slovo, no Shin reagoval pohotovo a vytiahol papierik na ktorom boli znaky, ktoré nám dal sensei. Tie nám ale moc nepomôžu, to sme kľudne mohli napísať my. Shinova historka sa takisto zdala absurdná, no najviac to zaklincoval svojou poslednou vetou, ktorá ma úplne dorazila.
Shin, to si asi nemusel hovoriť... pomyslel som si. Teraz by som bol najradšej všade inde iba nie tu. Potom mi ale niečo došlo. Z hlboka som vydýchol a chytil Shina za rameno.
,,Boli sme to my..." povedal som a sklopený výraz som zdvihol.
,,Mali sme vedieť lepšie... Shin mi hovoril, že by sme to asi nemali robiť, ale... Jednoducho sme to spravili..." povedal som a výraz som opäť sklopil. Čakal som na akýkoľvek trest. Poslanie späť na akadémiu, verejné poníženie, či dokonca smrť. V mojej duši však ale horel plamienok nádeje, že ma poznajú ako Konožského patriota, ktorým som. Musel som ale prijať zodpovednosť za rozhodnutie, ktoré som učinil.

Bestie z Kasugawy

"Rýha od kovu?" Podivil se Kenzo nad dívčiným nálezem a posunul si silné brýle na nose. "Pokud to má něco společného s naším pachatelem, tak si nejsem jistý co to vlastně dokazuje. Možná..." Zarazil se a evidentně usilovně přemýšlel.
"Pokud podle naší teorie přišel horem...tohle by mohl být důkaz. Možná i odešel stejný způsobem. Ale vy ninjové se dokážete dostat všude beze stop, že? Dokázala jsi to u toho stromu i teď...každopádně se budu muset vrátit na stanici. Jednak to nahlásit a jednak mě čeká ještě spousta papírování."
Vyšli z budovy a zamířili zpět ke stanici.

"Jak to mám vědět? Jsem policista, ne věštec chlapče." Odpověděl Seržant chlapci na otázku kde ta holka je.
Musíš zapnout tu věc mezi ušima. Ptej se lidí na Rin. Vím, že si občas vydělává peníze hraním na flétnu. Dneska je hezké počasí, třeba ji někdo viděl. Ta dívka je dost nepřehlédnutelná, rozhodně ji poznáš, když ji uvidíš." Instruoval Seržant Takuyu a snažil se znít tak, že pro kluka to bude hračka.
"Já mám ještě práci na stanici. Třeba se tam sejdeme až budeš hotov."

Torashi Hanako
Tým 2
les, vesnice Izumizaki

"U-uh," vyšlo z Hanako přidušeně v reakci na Renovo poděkování, jakmile byla i poslední černá čmouha pryč. Koutkem oka sledovala, jak došel až k ohništi, aby se s ostatními nasnídal, načež stočila pohled zpět ke špinavé žínce ve svých rukách.
"Nemáš zač," zamumlala opožděně, když už ji nemohl hnědovlásek slyšet a se zrudlými tvářemi se vytáhla na nohy také.
"Děkuju," hlesla k Nozomi při převzetí svého přídělu snídaně a s tvářemi hořícími studem se usadila do trávy. Po celou dobu hleděla upřeně do své misky, z hlavy se jí kouřilo pod náporem rozpačitých pocitů z toho, čeho byli všichni přítomní svědkem, a sousta do sebe urychleně soukala jedno po druhém, aby snad nezdržovala. Jakmile se vydali znovu na cestu, vrátila se její tvář pozvolna do přirozeného odstínu díky nulové pozornosti ostatních. Vydrželo jí to však pouze do okamžiku, než se přistihla při nenápadném obhlížení okolí, zda někde přeci jen nezahlédne tlupu podivných psů. Ihned, jakmile si to uvědomila, celá zrudla do temně purpurové a prudce zavřela hlavou. Renovy i její vlastní úvahy jí natolik vtáhly, že té hlouposti téměř uvěřila taky. Z horečnatého přemítání jí však vyrušilo náhle Renovo odtržení od skupiny.
"He??" zamrkala vyjeveně na záda hnědovláska, který ihned na to zmizel z jejího zorného pole. To prostě.jen tak odešel? V úplně cizí vesnici? A Nozomi-sensei nenamítala nic?
Hanako ještě jednou nechápavě mrkla na prázdné místo, jež po Renovi zůstalo, a následovala podle pokynů Nozomi s Akano a Shinyou. V kanceláři stejně jako ostatní po vstupu zdvořile pozdravila může za stolem a poslouchajíc pozorně jeho rozhovor se sensei sjela pohledem k oknu.
Copak u tohohle Ren být nemusí?

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
„Ach tak,“ kývla. Její postup se zastavil až u podivné rýhy v zábradlí. Dívka doskočila vedle ní a přidřepla si, aby lépe viděla. Přitom doufala, že nevyděsí majitele balkónu. „Kenzo-san!“ zavolala na policistu pod ní. „Tady je nějaká rýha! Vypadá, že je od kovu.“ Zamračila se. „Bohužel nedokážu určit její stáří. Tam mé schopnosti nesahají. Mohl by se na ni někdo podívat a zjistit o ní co nejvíce informací? Buď na Abeho-san někdo doopravdy skočil, nebo tudy utekl. Anebo ta rýha s případem vůbec nesouvisí.“
Tmavovláska seskákala k mladíkovi a usmála se na něj. „Takže jsme hotovi? Třeba přijde na něco ještě sensei, když mu všechno vylíčíme.“

Shin Mizukin
Tým 12
Ichiraku rámen-kancelář Hokage
"Aaaa to fakt bodlo."Pomyslel si Shin ,když dojedl.Sensei se zdál být potěšen a zaplatil za ně všechny oběd ,což Shin uvítal.Jenže pak jim oznámil,že se jdou pochlubit Hokage a Shinovi zamrznul úsměv."No hurá....co je zase tohle za divadlo?"Odpověď dostal,když ho s Tokunem sensei před kanceláří chytil za rameno a natlačil dovnitř,kde je osočil z vandalismu.
"Mor na tebe ty dřeváku!"Zamumlal a stisknul levou ruku v pěst."Ehm zdravím Hokage-sama..."Začal Shin ,jehož obličej nyní evidetně taktéž někdo pomaloval červenou barvou.Z hluboka se nadechnul a rukou zašmátral ve své boční kapse.Nemělo smysl tu něco žvatlat ,pokud by neměl nějaký důkaz.A kvůli zkušenostem se sensei z posledních dnů rozhodně neměl v plánu nějak krýt blonďáka jen proto ,že to je jounin.Konečně nahmatal útržek papíru se znaky,který hledal a trapné ticho přerušil zvuk kroků."Tenhle maník."Ukázal na bloncku."Nám řekl ,že máme napsat nějaké znaky na monument.Tohle je půlka těch znaků,druhou má můj kolega."Položil útržek na stůl a vrhnul nakvašený pohled po Seijim."Ehm řekl nám,že je to součást naší mise ,jinak bychom něco takového nenapsali."Zamručel Shin načež honem rychle dodal."Teda né že by to nebyla pravda,jste fakt kus ale ehm...no to je jedno."Dokončil a radši už zůstal zticha.

Sugawara Akane
Tým 2
Na cestě na misi

Zatímco Akane dokončila ledabylé balení a lačně, byť ne s přílišnou dívčí něžností, snídala, pozorovala pobaveně Rena s Hanako. Ti dva blázínci byli jako živá televize. Na chlapcovo vážné ujištění, že čmáranici mu na tváři zanechal gang psích shinobi, červenovláska neméně seriózně svraštila čelo a co nejpřesvědčivějším hlasem odpověděla: "Ach tak, musíš mít pravdu,
Ren-kun." Nozomi sensei se při pohledu na to komické divadlo musela náležitě bavit.
Hanako oproti tomu byla opět značně vyvedena z míry - Akane došla k závěru, že dívčiny vlasy musely nabrat svou současnou barvu kvůli tomu, jak často kunoichi červená. Na druhou stranu, aby člověk nezkoprněl, když ho pošahaný magor poprosí, aby mu z obličeje smyl kočičí fousky...
Ještě komičtější než samotný akt umývání, při kterém se Hanako zjevně musela značně překonat však byla konverzace, která ho doprovázela. Červenovláska očividně nechtěla ani v nejmenším zapříčinit chlapcův smutek, takže se sebevražedně vrhla do víru konspiračních teorií o psích shinobi a Akane se v duchu potutelně smála tomu, že z toho chudinka už nevybředne. V tomhle týmu je holt bžunda.
Veselení ale není prací a povinností, takže pětičlená skupina přeci jen musela zahladit stopy po tábořišti, nasadit si batohy na záda a vydat se na pochod k místu určení.
Vesnice Izumizaki, která se před skupinkou brzy vyloupla, nebyla ničím výjimečná. Alespoň ne na první pohled. Jenže ačkoliv všední domky příchozím nepřipravily žádné překvapení, postaral se o ně Ren. Prohlásil, že si potřebuje "něco vyřídit" a než kdokoliv stihnul něco namítnout, odhasil si to pryč. To překvapilo i Akane, která si na chlapcovy výstřelky začala zvykat. Vždyť to tady přece vůbec nezná?!
Kam zase mohl zmizet, blázen jeden? uvažovala dívka se svraštěným čelem, když následovala Nozomi do kanceláře jakéhosi místního hlavouna.
Při vstupu do místnosti se červenovláska na pozdrav lehce uklonila. Skupinu přivítal postarší zadumaný muž sedící za stolem a dívka ho upřeně pozorovala, připravena hltat jakákoliv upřesnění ohledně jejich mise. Přesto jí hlavou nepřestalo vrtat, kam zase jejich týmový pošuk zmizel. A proč tak náhle?

Takuya Riko
Město Kasugawa
„Huh?“ zklidnil se Takuya a ohlédl se zpátky na seržanta, „na zmrzku!? Jasan!“ přikývl okamžitě vesele, ale seržant pak navrhl ještě jednu možnost, kde hledat stopy, přesněji u koho, a tím někým měla být nějaká dívka bez domova.
„Dívka z ulice?“ zopakoval po Mokim Takuya s vytaženým obočím, „no, proč ne no... A kde ta holka je?“ optal se mírně zaraženě.
V duchu si totiž už představoval, jaká to bude otrava, tahat nějaký informace z holky. I když... Onigiri byla fajn a to byla přece taky holka, ne? Třeba to nebude tak hrozný...

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

"Ano, jsou. Pár kilometrů odsud, ale o ty už by se měl starat pan Moki s Takuyou. Tak snad na něco přišli." Vysvětlil Kenzo a zadoufal, že se vyšetřování pohne.
Onigiri celou cestu vzhůru nic nenašla. Její počínání bylo odměněno až téměř na vrcholu panelového domu. Na černém zábradlí posledního balkonu, zhruba uprostřed, svítila čerstvá rýha jakoby od kovu.

Seržant si povzdech. "Ne, se zmrzlinářem nic není. Ptal jsem se jestli nechceš na zmrzlinu." Vysvětlil už ne tak trpělivě. Pak ho něco napadlo. Třeba by mohl prověřit stopu, kterou policisté nemůžou.
"Pokud bys tedy nechtěl prověřit ještě jednu stopu. Je tu jedna dívka z ulice. Prý ví o všem co se na ulici šustne, ale odmítá nám cokoliv říct. Nemá policisty zrovna v lásce a utíká hned jak zahlédne uniformu. Možná, že s tebou mluvit bude...ale já u toho být nesmím."

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
Onigiri kývla. „Snad to nebude jeho paní vadit. Chci říct, lidé rádi své soukromí.“
Kenzo navrhl, aby dívka prozkoumala i vyšší místa, kam se ne každý podíval.
Bylo zajímavé, že čím častěji chodila pomocí chakry, tím bylo každé další použití snadnější. Jako například nyní, když se ocitla v pravém úhlu se stěnou budovy, v níž se nacházeli. Pozorně hledala jakoukoliv stopu, jako byla například odrolená omítka, prohnutý plech na parapetu a podobně. „Jsou pak ještě jiná místa přepadení?“

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do vesnice Izumizaki v zemi Deště > Vesnice Izumizaki
„Un, arigatou, Hanako-san,“ usmál se na rusovlásku Ren, když mu smyla všechno špínu s obličeje, zvedl se a šel se nasnídat.
Chvíli na to už byla skupinka opět na cestě.
Když se před nimi skrze stromy vyloupla vesnice, nebo spíše budoucí město, jménem Izumizaki, jejich cílová destinace, Ren ji sjel pohledem od jednoho konce na dohled k druhému.
„Nozomi-sensei,“ obrátil se na hnědovlásku, když se měl tým opět k pohybu, „musím si něco zařídit, tak běžte prosím napřed, ano?“ usmál se nevinně, načež se odrazil a byl pryč.
Žádnou tělesnou potřebu ale vykonávat nešel.
Ve skutečnosti se vydal do Izumizaki sám, jinudy, a zatímco se čtveřice obeznamovala s celou situací v kanceláři jejich klienta, Ren se procházel ulicemi se slamákem na hlavě, od jednoho staveniště k druhému. Celou dobu při tom hrál na svůj shamisen melodii, která se hrávala při obřadech, které měli pomoct nalézt duším zesnulých cestu do posmrtného života.
U každého lešení se hnědovlásek vždy na pár minut zastavil, než se vydal k dalšímu, a pak k dalšímu, a pak k dalšímu...

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Les
‚Takže to byla Akane,‘ pousmála se na dívku vědoucně. ‚Jak se říká, potrefená husa se vždycky ozve.‘ Poslouchajíc Hanako s Renem se její koutky zvedly ještě víc. Ti dva byli spolu neskutečně roztomilí.
Nakonec se přeci jen sbalili a vyrazili na cestu.
Zanedlouho se před nimi objevila vesnice Izumizaki, která připomínala spíše menší město. Mnoho domů bylo obehnáno lešením a některé byly polozbořené.
Nozomi zavedla svůj tým až do moderně vyhlížející budovy, kde se jich ujala blonďatá slečna, patrně Takahirova sekretářka, která je uvedla až do kanceláře zadavatele mise.
Tím byl postarší muž sedící za stolem v obleku, kouřící dýmku. Hned, jak ninjové vešli, odložil papír a začal se jim věnovat. „Dobrý den. Jsem rád, že jste přišli, co nejdřív to bylo možné.“

Yamanaka Seiji
Tým 12
Ichiraku rámen, kancelář Hokage

Nechal oba chlapce, aby si k němu přisedli a objednali si podle svého vkusu oběd. Po odvedené práci na to přeci jen měli nárok.
"Viděl jsem," kývnul hlavou, přeci jen mu to však nedalo a podíval se na jejich výtvor ještě jednou. Tohle byl prostě pohled k nezaplacení. Ačkoliv by ho nejspíše vyměnil za možnost vidět výraz Hokage, když si nápisu všimla poprvé.
"Dobrá práce," ohodnotil jejich výkon, odstrčil od sebe prázdnou misku a pomalu vstal z vysoké židle.
"Tak jdeme. Uvidíme, co na to Hokage řekne," položil na pult mince za oběd všech tří a s jednou rukou zastrčenou v kapse vyšel na ulici. S poslední mincí, co mu zbyla v dlani, si začal pohazovat, zatímco volným krokem mířil v doprovodu geninů do centra vesnice.
Před kanceláří Hokage se zastavil, chytil vyhozenou minci a s rozevřením dlaně se podíval, která strana padla. V obličeji se mu objevilo pobavené pousmání. Minci schoval zpátky do kapsy a hřbetem ruky zaklepal na dveře. Po vyzvání chytil Tokuneho za jedno rameno, Shina za druhé a společně s nimi vstoupil dovnitř.
"Hokage-sama," kývnul hlavou na pozdrav, načež oba chlapce postrčil kupředu.
"Chytil jsem tyhle dva při vandalismu," oznámil se zcela vážnou tváří černovlásce a znovu do obou chlapců žďuchnul, aby přistoupili ještě o něco blíž. Sám si překřížil paže přes hrudník a přísně se zahleděl na jejich zátylky.
"Omluvte se."

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Nakonec se ani nedostala ze dveří, protože se v nich objevila osoba, jež chtěla jít hledat, tedy její sensei. Málem do něj vrazila, ale protože si přes noc odpočinula a rychlost jejích reakcí se obnovila, stihla včas svůj pohyb stočit zpátky k zabitému oknu a pokusila se škvírkami vykouknout ven.
Na vyzvání beze slova Homuru následovala až do místnosti, která měla zjevně sloužit jako koupelna. Tam se však nejistě zastavila u díry, vedoucí do jakési stoky z výšky pochybovačně hleděla dolů. Na nějaké protesty však nebyl čas, a popravdě i kdyby byl, mladá Hyuuga by se stejně neozvala, protože ohnivec již seskočil na chodníček pod nimi a dívka rozhodně otočila hlavu na druhou stranu, nabrala si hluboký dech jakž takž čistého a nesmradlavého vzduchu a zadržujíc dech, seskočila dolů. Byla tak zabraná do snahy se nenadechnout, že se ani neprojevila její nešikovnost a neskončila tak mimo chodníček. Po chvíli již ovšem i přes všechno vnitřní přesvědčování a postupné rudnutí byla nucena přijmout další kyslík a tak si na prvních pár nádechů zacpala nos a poté se snažila dýchat pouze pusou. Opatrně kladla jednu nohu před druhou a následovala světlo ohníčku plápolajícího v jouninově dlani.
Jejich krátký průvod uzavírala, takže se co chvíli otočila dozadu, aby zkontrolovala i dění za jejich zády a když se jednou otáčela, zaškobrtla o něco, možná i o vlastní nohu, v té tmě to nešlo moc dobře poznat. Do ticha zaznělo tlumené vyjeknutí, po kterém následovalo rychlé šoupaní jednich nohou co nejdále od smradlavé kapaliny vedle. I kdyby se někdo otočil červenou tvář by nemohl vidět, přestože se objevila. Midori se dívala do země a i kdyby vzhlédla, ve světle ohně by se to nepodařilo rozlišit.
"Uff... vypadá to, že to Homura-sensei ignoruje... Ale ztrapnit se před výpomocí našeho týmu zrovna takto... Proč se to děje jenom mi?" Dumala ve svých myšlenkách a navenek se snažila tvářit, jako by se nic nestalo. Když poté začal ohnivec povzbuzovat Kaita, ohlížela se dozadu ještě častěji a vyhýbala se pohledu na mladíka. Nevěděla co říct a tak raději mlčela.

Takuya Riko
Město Kasugawa
„Huh?“ vykoukl zpoza okraje střechy Takuya, „aha! No jo!“ zazubil se, když Moki jeho dedukci poupravil, načež se sebral a jednoduše ze střechy na zem seskočil.
„Hm?“ vzhlédl k seržantovi, když se narovnal z podřepu a krátce se odmlčel.
„To ten šmejd jako napad i zmrzlináře jo!? To je nevodpustitelný! Zmrzlináři rozdávaj radost a štěstí! Ti se nemaj mlátit! Za to ten chlap zaplatí!“ rozohnil se vzápětí černovlásek a se zatnutou pěstí začal chrlit oheň a síru.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Bestie z Kasugawy

Kenzo pokrčil rameny. "Netuším, když tam byl pan Moki naposledy, tak byl prý v bezvědomí. Čekáme na zprávu z nemocnice. Třeba ale budeme mít štěstí."
Mladý muž se podíval na balkony nad sebou. "Třeba bude zase nějaká stopa nahoře co ostatní přehlédli. Podíváš se?" Zeptal se a opět dívku pobídl k hledání.

"Asi byl v pokleku, když se díval přes okraj střechy ty trdlo!" Zahuhlal pan Moki a plácl se do čela. Připadal si, jako kdyby dostal zelenáče z policejní akademie. Kvalita byla asi zhruba podobná.
"Pojď dolů...tohle asi nemá moc smysl. Nechceš...nechceš radši jít na zmrzlinu, nebo tak?" Navrhl Seržant, když se Takuya dostal dolů.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jižní cvičiště

Sám Akihiro ani nevěděl, co to do něj vjelo. Původně to měl být jen takový hec, který jej měl přivést trochu na jiné myšlenky a možná navodit i trochu jinou atmosféru, což ale bylo spíše ze sobeckých důvodů. Ale teď, teď si to opravdu užíval a velice ho překvapilo, že očividně nebyl jediný. Navíc, sama Suzume sdílela jeho pocit překvapení, protože asi znala Naoko už velice dobře a toto pro ni nejspíše nebylo obvyklé. Nakonec však ti dva zůstali společně pozadu, takže co se tam nadále dělo, o tom už mladík neměl ponětí.
Čas na to stejně nebyl, protože i přesto, jak mu to z počátku bylo ukradený, mínil tento závod vyhrát a vzhledem na to, jak jejich senseika přidala do kroku a začala se dostávat do vedení, nebyl jediný. Jak už ale bylo jednou zmíněno, nikdo neřekl, že je nutné hrát podle pravidel...
V tu chvíli, jak se začala skála přibližovat a Suzume stále nezpomalovala, jako by se o ni chtěla rozplácnout, nadešel čas pro změnu. Do té doby se totiž Akihiro nikterak nesnažil vedoucí dívku dohnat, ale spíše udržoval tempo do takové míry, aby neustále zůstával v jejím závěsu, což nebylo už tak zrovna jednoduché. Byla opravdu rychlá. V momentě, kdy však již mělo být rozhodnuto o vítězství, rozhodl se trochu si přilepšit.
"Suiton: Suiben!" Zaznělo kousek za Suzume a na nejbližší větvi stromu se objevil vodní bič, který se vzápětí kolem ní v mžiku omotal. Kdyby se však ohlédla, neviděla by mladíka za sebou, ale nad sebou. Akihiro totiž využil silného výskoku, aby v mezi čase mohl rychle aktivovat techniku a následný pád převést do zhoupnutí, které ho, nohama napřed, prudce vymrštilo proti skále. Alespoň na chvíli tak získal minimálně dvojnásobnou rychlost, než běžící senseika, což bohatě stačilo na její předběhnutí a pak již ne příliš měkké přistání nohama na skále. To se ale dalo nějak vykorigovat... K zhoupnutí však použil pouze jen jednu ruku, takže tou druhou neopomněl v letu vytáhnout, k tomu všemu, výbušný kunai a mrštit jej směrem přímo před Suzume. Docela úskočný, ale efektivní. Neměl v plánu ji samozřejmě trefit, avšak následný výbuch ji mohl alespoň donutit odskočit zpět a výsledný závod nemusel být tak těsný. Navíc, vzhledem ke zhoupnutí, nebyl Akihiro pro úskoky ze strany jejich senseiky zrovna ve výhodné pozici a vzhledem na to, že očividně Taijutsu zvládala na dost vysoké úrovni, nemínil riskovat případnou, jak se říká, "ránu pod pás". Což vzhledem na to, co sám vyváděl, to byla dosti velká ironie...

Onigiri Ueda
Tým 11
Kasugawa
V dívce náhle svitla naděje. „Takže to Abe-san přežil,“ oddychla si upřímně. Z Kenzova vyprávění pochopila, že nebyl mezi živými. Hned se jí přemýšlelo lépe. Následovala mladíka až na balkon a pozorně se rozhlédla. Při policistově spekulování vzhlédla a pokrčila rameny. „Tak ho přepadl se shora. Jak říkáte, světlo šlo z ulice, ale pochybuji, že by měli doma zhasnuto. Tolik světla nedává stínům prostor. Kdokoliv se k němu mohl přiblížit a když Abe-san spatřil stín, už bylo pozdě. Samozřejmě by to znamenalo, že byl útočník velmi tichý.“
Obrátila se na Kenzoa. „Je Abe-san schopný výpovědi?“

Shinya Kumichi
Tým E

Shinya na pokyn sensei pomalu a relativně lidsky probudila postupně celý zbytek týmu, kromě Hanako, která někam vystřelila i se svými věcmi. Shin nezbývalo, než pokrčit rameny a jít pomoct sensei s polévkou.
Milosrdné ranní sluníčko už rozehřálo i její ztuhlé prsty, které bývají studené i za normálních okolností, natož když je v noci chladněji.
Prsty poklepávala po okraji hrnku a sledovala dění kolem ní.
Milovala, když mohla sedávat na střeše a pozorovat ruch na hlavní ulici. Ne jako celek, ale každého malého človíčka zvlášť, když prodávají pomeranče, vaří, nebo jen postávají u stánků a klevetí o tom a tamtom.
Na mýtince jich bylo sice jenom pět, ale Shin to stačilo. Pohled jí sklouzával přes vařící sensei, Akane, snažící se necpat spací pytel do obalu až jí utkvěl na Renovi. Otřásla se při vzpomínce na noc. blee, co to bylo? ..ale jako neni ošklivej, to se říct nedá..ALE..je to Ren..a je divnej, a o čem tu jako právě teď přemejšlim? Běžely jí hlavou nepolapitelné řeky myšlenek, které zastavila až Renova věta, mířená na Hanako, kterou do té doby Shin nevnímala.
„smyla bys mi ji prosím?“
Shin vytřeštila oči a měla co dělat aby se nějak nahlas neprojevila, např. zlomyslným smíchem, nebo tak, že jo. Napjatě čekala, co Hanako udělá a upřímně jí tuhle chvíli nezáviděla..možná trochu..ne.
Shin se s lehce zlomyslným uchechtnutím, které plnilo roli ukazatele Shinyina "nadhledu", a taky toho, že je jí to vlastně jedno, zvedla a šla si umýt onen hrnek, který už asi po osmé za tu chvilku hodila na zem. Když někdo neumí ani držet v ruce kus nádobí..

Shin Mizukin
tým 12
Ichiraku rámen

"Čmáranice je hotová sensei."Oznámil Shin blonďákovi,který se zrovna krmil nudlema.Když už si mohla dvojice geninů prohlédnout co vlastně napsali...nezbylo Shinovi nic než souhlasit.Mrknul na Tokuneho a sednul si na židli vedle senseie.
Když přišla obsluha, mrknul druhým okem Shin na senseie,jestli nemá něco proti a pak si objednal svoje jídlo.Když bylo hotové,chvíli mlčky srkal nudle s kousky bambusu a užíval si pocit teplého jídla,než začal zase plně vnímat dění kolem sebe a vyčkával co pro ně má blonďák dalšího.

Železo na prodej

Kaoto Sarutobi
Ninja bez týmu
dům na prodej
Chlapec se probudil a prakticky okamžitě se posadil. Jeho spánek nebyl nijak tvrdý a pohyboval se spíše jen na úrovni polospánku. Byl to přesně ten typ spánku, kdy sice spíte, ale máte celou tu dobu dojem, že jste vzhůru. Jeho tvář byla absolutně bez výrazu. Vypadalo to, jako kdyby ho všechna jeho životní energie opustila a zůstala tu jen ninja skořápka bez osobnosti, která ale stále fungovala. Oplatil Midori pozdrav kývnutím a zkontroloval své vybavení. Všechno bylo na svém místě a připraveno. Kaito jen vytáhl poslední z výživových tyčinek, která mu zbývala a začal ji pomalu chroupat. Jeho původní mide neměla být nijak dlouhá, proto si nebral moc zásob a stejně mu jich většinu zničila voda, takže je musel vyhodit. Nasadil si batoh na záda a opřel se v tichém vyčkávání o stěnu místnosti a hleděl k oknu. Nic necítil. Neměl ani žádnou chuť něco dělat, nebo nějak přemýšlet. Čekal jen na rozkazy.

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Když se probudila do rána nového dne, chvíli přemýšlela co se stalo. Jako první jí došlo, že je již světlo a tudíž noc proběhla bez zbytečných komplikací, a hned poté následovalo uvědomění, že tento budíček rozhodně nebyl tak šílený, jak by v případě ohnivce býti mohl. Lehce prozíravě se na něj zahleděla a snažila se vypozorovat, zda si s ním zase někdo neprohodil místo. Netrvalo však dlouho, kdy se do jejích stále mírně ospalých myšlenek vloudila vzpomínka na to, že na sebe opravdu prozatím neupozorňují. Na chvíli tedy spustila prozíravost dolů a pokusila se co nejrychleji plně probudit.
"Na místo střetu? Nebudou si to tam ještě hlídat? I kdyby, diskutovat v tomto případě nemá cenu..." Proletělo jí hlavou, než se zvedla a začala se chystat.
Nachystala se poměrně rychle. Na dívku jejího věku to byla opravdu nečekaná rychlost a když byla upravená a měla u sebe všechnu zbroj, kterou potřebovala, opatrně koukla na Kaita, zda je také připravený. Jestliže byl nebo ne, bylo celkem jedno, protože mu jenom kývla jako pozdrav na dobré ráno a zmizela do zbytku domu hledat Homuru.
"Škoda, že se Tenshi s Haru ani nerozloučily..."

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do vesničky Izumizaki v zemi Deště
Ren se od dívky odtáhl a zklamaně zamrkal.
„Nezdálo...? Aha... To je škoda... Tak příště,“ sledoval Shinyu odcházet, načež se přeci jen s nadějí, že se zadaří příště, usmál a šel se zavrtat zpátky do svého spacáku, ve kterém usnul podobně rychle, jako předtím.
Noc vystřídalo ráno a tým 2 se začal pomalu budit.
Hnědovlásek pootevřel oči, načež je znovu pevně sevřel, jen aby je mohl otevřít dokořán, posadit se a zívnout.
„Un, Nozomi-sensei!“ přitakal na hnědovlásčin dotaz a v obličeji se mu opět roztáhl ten jeho věčně pozitivní úsměv, který nenarušila ani poznámka Akane.
„To bylo dílo psího gangu, co se tu v noci sháněl po nových partnerech, Akane-san!“ vysvětlil dívce, „ale asi jsem se jim dost nelíbil,“ dodal Ren a asi na vteřinku posmutněl. Než se však stihl vydat k Nozomi pro snídani, přistoupila k němu Hanako s hadříkem a svou typickou rozpačitostí.
„Hm?“ vzhlédl k ní Ren, načež sklouzl pohledem k navlhčené žínce.
„Ah, to je pravda, Hanako-san,“ souhlasil zamyšleně chlapec, „smyla bys mi ji prosím?“ zvedl k ní však hned na to pohled a zářivě se na ni usmál, konkurujíc tak směle vycházejícímu slunku.

Takuya Riko
Město Kasugawa
Zatímco se Onigiri s Kenzem věnovali skutečně usilovně vyšetřování vražd v Kasugawě, snažili se Moki s Takuyou alespoň nemarnit čas, když už nic jiného.
Když na chlapce seržant zavolal, zahleděl se Takuya na ne moc patrné stopy v prachu na okraji střechy ještě jednou, ještě usilovněji.
„Vypadá to jako ruka a bota... To byl asi ňákej cirkusák ne? Že tu lez jen po jedný ruce a noze,“ zavolal zpátky na Mokiho.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yamanaka Seiji
Tým 12
Ichiraku rámen

Blonďatý jounin seděl poklidně na barové stoličce a do úst si pomocí hůlek hrnul nudle z misky plné horkého rámenu stojící před ním. Od chvíle, co zmizel z dohledu obou geninů, sledoval z povzdálí jedné ploché střechy, jak se ve svém úkolu činní.
V první okamžik se zdálo, že to nakonec vzdají, rozhoupat se k činu jim trvalo na Seijiho vkus až příliš dlouho. Nakonec ale přeci jen poslechli a na celém monumentu se tak skvěl jasně červený nápis: "Hokage je kus!"
Seiji v první okamžik nechápavě zůstal hledět na objevující se čáry po celém monumentu, přestože zadal chlapcům na počmárání jen hlavu současné Hokage. V závěru se mu však jejich iniciativa zalíbila. Už jen proto, že tak nápis mnohem víc vyniknul.
Jakmile měli kluci hotovo, zmizel Seiji ze svého stanoviska a zamířil do restaurace, aby si dal konečně teplý oběd. Když se tam o malou chvíli později objevili i ti dva, Seiji na ně pouze mávnul rukou, aniž by svůj pohled odtrhnul od misky, a vtáhnul do úst další nudle.
"Hotovo?" zeptal se, jakmile došli až k němu.

Torashi Hanako
Tým 2
na cestě do vesničky Izumizaki v zemi Deště

V okamžik, kdy se její mysl uklidnila díky nočnímu dokončení tréninku a šok z pomalovaného Rena zcela ustoupil, usnula tvrdým, pokojným spánkem. I přes noční dobrodružství se však rudovláska probrala v pět hodin ráno, jak byla zvyklá, přestože ještě ostatní spali kromě hlídkující Shinyi.
Hanako se ve spacáku přetočila na opačný bok zády k ohništi a zadívala se do šera mezi stromy. Nečekala by, že se tak dobře vyspí v neznámém prostředí mezi skupinkou téměř cizích lidí, přesto byl její spánek nerušený a klidný. Jen ten sen o pomalovaném, mňoukajícím Renovi, který našlapoval po čtyřech jako kočka, nosem šťouchal do dlaně Shinyi a vrníce nastavoval hlavu kvůli pohlazení, byl trochu... nebo spíše hodně zvláštní.
Hanako zrudla ve tvářích, když si průběh snu vybavila, urychleně však zavrtěla hlavou, aby tu myšlenku vytěsnala pryč a uklidnila se ujištěním, že se jí taková slátanina zdála jen díky nočnímu trauma. Ihned poté se vytáhla do sedu a vyškrábala se ze spacáku.
"Dobré ráno," pozdravila hlídkující rudovlásku, která právě budila Nozomi. Dokud ještě většina spí, mohla toho využít, aby se bez cizích očí navíc dala do pořádku. Představa, že by se musela svlékat a umývat v přítomnosti někoho dalšího, v ní vyvolávala mírnou závrať, stupňující se s vědomím, že by to nebylo pouze v přítomnoti dívek.
"Odskočím si, Nozomi-sensei," pípla rozpačitě k hnědovlásce, než zmizela i s pár věcmi mezi stromy. Když se vrátila o malou chvíli později zpátky, byli už vzhůru i ostatní. Hanako se na okamžik zarazila několik metrů opodál a s mokrou gázou v rukách nejistě přešlápla na místě.
Neušlo jí, že si Ren nechal Akaninu malůvku na obličeji, kde se během spánku z větší části přeměnila z kočky na vojenské maskování. A jelikož Hanako nabyla dojmu, že něco takového ani nebude mít sám od sebe v plánu, napadlo ji přinést mu navlhčenou žínku sem. Když teď ale sledovala hnědovláskova záda a vybavovala si jejich noční rozhovor o kočičím a psím gangu summonů, začínala jí přepadat panika. Možná to tak dobrý nápad nebyl a udělá ze sebe akorát hlupáka, když se ho pokusí přimět, aby si ten popel smyl.
Hanako znovu přešlápla z nohy na nohu, zatímco se jí od zčervenalých tváří šířila rudá barva do celého obličeje jako stín díky putujícímu slunci na obloze. Během několika vteřin jí tak červenou barvou nehořely jen vlasy, ale i uši, když se rozhodla přeci jen z úkrytu mezi kmeny vystoupit a nejistým krokem k Renovi dojít.
"Um... Ren-san..." oslovila ho sotva slyšitelně a pomalu se svezla vedle něj na kolena. Před sebou přitom držela vlhkou žínku v rukách, jež natáhla k mladíkovi.
"Asi- asi by sis měl smýt tu kočičí masku z tváře," zakoktala se. Zřetelně cítila, jak pod tíhou nastalé situace nabírá v obličeji sytejší odstín, od hlavy jí stoupá samou nervozitou pára a začíná se nesnesitelně potit.
"M-Mohla by se ti jinak udělat vyrážka!"

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Sugawara Akane
Tým 2
Tábořiště - Na cestě na misi
Akane se vzbudila, když s ní Shinya jemně zatřásla. Zabručela, aby dala dívce najevo, že je vzhůru, ale ještě chviličku zůstala ležet ve spacáku se zavřenýma očima a snažila se svůj mozek přesvědčit, aby neupadl znovu do hlubin spánku.
Během noci se jí zdála řada barvitých, nesouvislých a značně dobrodružných snů, ale ani v jednom z nich se nevyskytoval Ren s kočičí vizáží, takže si kunoichi na svůj noční vtípek ani nevzpomněla. Teprve, když spatřila obličej rozčepýřeného chlapce koukající ze spacáku, na kterém se její dílo rýsovalo jen o něco rozmazaněji než, jak vypadalo na začátku, vzpomněla si na zábavnou část hlídky. Na tvář se jí vedral úšklebek, ale podařilo se jí ho zamaskovat hlasitým zívnutím při kterém si málem vyhodila čelist z pantu. "Brý ráno." prohlásila a začala se soukat ven ze spacího pytle a pucovat ho do obalu. "Mám pocit, že tu v noci pobíhali nějací žertovní duchové. A nějak nám vylepšili Rena." prohodila červenovláska konverzačním tónem, ze kterého nebylo možno vyčíst, zda vidí Renovu kočičí masku poprvé nebo jestli jí snad už viděla dříve.

Miki Hakumei, tým 5

Udržoval se spíše na úrovni Naoko. Nebyl zase takový blázen, aby soutěžil s vedoucí dvojicí, na to se měl rád. I kdyby pohnul ještě víc, což nebylo v tuto chvíli skoro možné, neboť sotva popadal dech, beztak by je nedohnal. Běžel za nimi svým tempem a sledoval je, jak si tam prohodily pár slov, a jak se krásně vzdalují. Aki se ještě k tomu začal probleskovat. Na malou chvíli zpomalil, mezitím hleděl na pomalu mizející dvojici. Rychle se vzpamatoval a přidal opět do kroku. Když už poslední nebo předposlední, tak aspoň se ctí. Koukl na Naoko, která měla něco lepšího na práci. Díval se na dým, který po ní zbyl a málem to napral do sloupu. Jen tak tak ho minul. Otřel si čelo a vydal se na cílovou rovinku. Jakmile dorazil, před klonil se a snažil se popadnout dech. Neměl ani sílu se zeptat na vítěze jejich malého neoficiálního běžeckého klání. Aspoň že to za něj udělala Naoko. Naoko se zmrzlinou a odhalenou tvářičkou. Zhluboka se nadechl. Konečně zjistil, že Naoko je opravdu dívka a ne, něco neurčitého, a celkem hodně pěkná dívka.
"Nám si asi nevzala, že?" optal se s menší nadějí v hlase. Zmrzka by mu opravdu přišla v hod.

Bestie z Kasugawy

"Pokud vím, tak paní Abe je v nemocnici s manželem a jejich děti jsou u babičky mimo město." Vysvětlil Kenzo a pobídl dívku, aby se na balkon bez obav podívala.
Kenzo otevřel domovní dveře a vyšel s dívkou do druhého poschodí, kde byly jedny z bytových dveří polepené černo-žlutou páskou. Mladík se sehnul, zvedl rohožku u dveří a sebral klíč co ležel pod ní.
"Naštěstí mám dobrou paměť a nezapomínám."
Vstoupili dovnitř, prošli bytem a vstoupili na balkon. Nebylo na něm nic zvláštního, jen rozsypaný popelník.
"Tak...předpokládejme, že když se člověk nachází na vyšší pozici, dívá se dolů. Jsme jen ve druhém patře, takže Abe-san by pohyb pod sebou musel vidět i když byla noc, protože lampy v téhle ulici osvětlují ulici docela dobře..." Zamyslel se mladík nahlas.

"Dobrá, dobrá..." Huhlal pan Moki. "A jak ty stopy vypadají?" Zavolal nahoru na Takuyu a zapálil si cigaretu co vyndal z krabičky. Moc nesázel na to, že by chlapec opravdu něco našel. Přeci jen postupoval podle vědomostí získaných z dětských časopisů. Měl kluka vzít maximálně na zmrzlinu a zpátky na stanici. Třeba by to vyšlo na stejno.

Železo na prodej

Kaito Sarutobi
Osamělý ninja
Domek na prodej
Kaito přikývl a uzavřel se před světem. Tma, která ho pohltila po zfoulnuti svíčky, vehnala Kaita do temného světa zlých myšlenek a výcitek. Mladík si lehl na zem, podepřel si hlavu pravou rukou a zavřel oči. Stále dokola si přehrával situaci, kdy přišel o tým a stále se mu hlavou honila jediná myšlenka.
'Co řeknu jejich rodičům...nebudu se jim moct ani podívat do očí.'
Ani si neuvědomil, kdy usnul. Bylo to na něho trochu moc a jediný spánek byl k němu milosrdný. Proběhl totiž bezesnů.
Předání hlídky proběhlo bez jediného slova a Kaito se prostavil. Jeho mysl byla absolutně prázdná, jako kdyby se spánkem pročistila a dovolila Kitovi soustředit se na jedinou věc. Chlapec se opřel o stěnu a ve stoje dával pozor na cokoliv podezdřelého. Protože trávily v domku první noc, bylo podezdrelých zvuků kolem spousta, ale ani jeden z nich nebyl tolik podezdřelý, aby se jím Kaito nějak vzrušil. Protože se nic nestalo ani za jeho hlídky, probudil Homuru a bez jediného slova si opět lehl ke stěně na tvrdou zem. Usnout se mu však hned nepodařilo. Ještě nějakou chvíli naslouchal okolním zvukům, než se konečně ponořil zpět so bezesného spánku.