NFFORPG - Konohagakure no Sato

Shinya Kumichi
tým 2

Shinya vstala a otřepala se. ,,Brr! Jako voda dobrý, ale nemusela by bejt tak studená" zamrmlala polouraženě Shinya v reakci na Renovu hloupou poznámku. Normálně by jí to přišlo roztomilé, ale když se vám při mytí nádobí povede skončit v řece, nálada se vám změní. Čekala, že by jí alespoň pomohl vydrápat se na břeh. To že je divný neznamená, že nemůže být trochu gentleman, ne? Shin se vyškrábala k místu, kde ještě před chvílí v klidu seděla suchá. Teď měla část vlasů mokrou a z oblečení jí kapala voda. ,,Díky" utrousila podrážděně. Vzala to, co bylo už umyté a vydala se k ohni a ke svým věcem, aby se mohla převléknout do suchého. Nehodlala strávit zbytek večera jako vodník.

Onigiri Ueda
Tým 11
Konohagakure - Radnice
„Takuyo,“ sykla k němu, „nemůžeš se takhle chovat k našemu zákazníkovi. Je to nezdvořilé,“ napomenula ho. Chápala, že se chlapec těší. I ona se cítila podobně. Ale chovat se takhle k cizímu člověku, a ještě ke všemu k někomu, kdo zaplatil? To nepřicházelo v úvahu!
Od myšlenek o pohostinství ji zpět do reality přivedl seržant Moki, který se zmínil o svém nadřízeném.
„Kapitán Ueda?“ zamrkala a chvilku trvalo, než jí svitlo. U nich doma se o širším příbuzenstvu moc nemluvilo, takže se jméno vybavovala déle. „Já se uvidím s ojisan?“ rozzářila se jí očka. Ještě nikdy ho neviděla, ale byl to přeci bratr jejího otce, takže s ním musela být legrace!

Bestie z Kasugawy

"Hmmm...tak pamatuj, že legendy se nechovají jako hulváti." Napomenul Kumaru Takuyu poklidně, zatímco pan Moki se lehce uklonil na pozdrav.
"Také mě velmi těší, slečno Onigiri. Vy musíte být neteř našeho kapitána Uedy..." Pozdravil a nadnesl otázku policista s úsměvem.
"Hmmm...ne Takuyo, nejdeme sejmout nějakýho nukeňáka co ukradl supr tajnej svitek. Seržant Moki-san patří k policejnímu sboru ve městě Kasugawa, potřebují pomoct s případem. Ale aby to pro tebe neznělo moc nudně, s bojem se počítá." Vysvětlil Kumaru narychlo evidentně přemotivovanému studentovi. Chtěl rychle vyrazit, protože je čekala dlouhá cesta. Ninjovským tempem běhu by se to dalo zvládnout celkem rychle, ale jako doprovod budou podstatně pomalejší.

Takuya Riko
Ulice Konohagakure, před sídlem hokage
„Hmmmm...“ bručel a šklebil se dál Takuya. Byl příšerně natěšený a nedočkavý, takže mu bylo úplně jedno, jestli tu jsou moc brzo nebo ne. Ostatně ze svých příchodů na poslední chvíli nebo pozdě si zvykl, že hned, jak přišel, se začalo něco dít a teď, zrovna když šli na misi, tomu tak nebylo!
Kumaru se ale naštěstí objevil vzápětí, čímž Onigiri ušetřil poslouchání dalších hlasitých stížností. Nebo alespoň ne tolika.
„To je dost, Kuma-jiji!“ nechal se černovlásek okamžitě slyšet.
„Hmm?“ sklouzl poté pohledem k Mokimu, když jim ho Kumaru představil.
„Yo, Moki-san,“ vypadlo z něho ne zrovna zdvořile, ale tak pořád to mohlo být horší. „Já sem Takuya Riko, budoucí legenda,“ představil se, jako by to byla samozřejmost, načež se obrátil zpátky na Kumara.
„Oi, Kumaru-sensei, tak co to je tentokrát!? Po tý poslední akci sme určitě dostali něco vostrýho že jo!? Je to ňáky esko? Nebo aspoň áčko!? Koho máme sejmout teďkon? Určitě ňákýho nukeňáka co lohnul ňákej supr tajnej svitek nebo tak něco že jo? Že jo!?“ začal se Takuya s pěstmi nedočkavě zatnutými před sebou a žhnoucími plamínky v očích zapáleně vyptávat na detaily jejich mise, naprosto nedbaje Kumarova včerejšího varování ohledně vysokých očekávání.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Na rozdiel od zbytku svojho tímu, Tenshi zostala reakciou toho chlapa na pár sekúnd zmätená. Čo ak hovorí pravdu a svoj pach len nejak majstrovsky zamaskoval? Absolútne nerozmýšľala nad tým, prečo by to vlastne robil a čo by tým chcel dosiahnuť. Tenshi nerozmýšľala. To bol vedecky podložený fakt. A keby sa aj snažila rozmýšľať, hlava by jej pravdepodobne vybuchla. Nuž.. Nie každý je dokonalý. Nasledujúce sekundy prebehli neuveriteľne rýchlo a zároveň pomaly. Tenshine zreničky sa v šoku presunuli z Kaita na Midori, avšak po štekotu Haru sa s ostatnými dala na útek. Prečo utekali od jedného, očividne neškodného nepriateľa? Nedávalo jej to zmysel! Utekala však s nimi, pretože jej to Haru prikázala. Väčší zmysel jej to začalo dávať až v momente, čo ich Midori upozornila na ďalšie dve osoby. Haru nahnevane zavrčala. Tenshi sa nad hlavou rozsvietila žiarovka.
"Takže oni sú viacerí, ha!" Prehovorila možno až priveľmi nadšene k danej situácií. Na perách jej panoval hravý úsmev, možné bolo, že si vážnosť tejto situácie ani neuvedomovala. Behom zašli do uličky, ktorá ich mala oddeliť od nepriateľov. Okolo nich sa striedali rôzne domy, v ktorých momentálne pravdepodobne všetci členovia rodiny pohodlne spali a vôbec si neuvedomovali dianie vonku. Haru zaštekala a tromi plynulými pohybmi odskočila na strechu domov, kde splynula s tmou. Jej beh bol takmer nepočuteľný - natrénovaný nekonečne dlhými behmi s Tenshi.
"Vraj nás bude z hora kryť! Možno o nej nevedia!" zakričala červenovláska o niečo hlasnejšie a razantne prikývla hlavou. Prerozprávanie Haruiných myšlienok jej išlo veľmi dobre.

Shikarou Nara
Tím 14
Čistinka

Tvárou muža preletel zlovestný tieň. Na jeho perách sa zjavil úsmev tak diabolský, až sa vtáky na vzdialenom strome rozleteli preč. Okolo neho prúdila temná aura.. V duchu sa však neuveriteľne smial a zároveň sa snažil nepozerať na Naomi a jej.. novú podobu. Jeho zlatisté oči však neustále tikali sem a tam, medzi tmavým priestorom okolo nej a medzi hebkým telom a dokonalými bokmi a.. NIE! Shikarou sa v mysli okríkol a hlasno zakašľal, čím si na svojej profesionalite trochu ubral. Potom však urobil krok. A ďalší. A ďalší. Každým krokom bol rýchlejší a smeroval bližšie k miestu, kde sa Nanami skrývala. Až napokon začal bežať. Nebol to však on, kto sa k hnedovláske približoval. Bolo to nahé telo dievčaťa opakujúce všetky jeho pohyby. V hlave mu vírilo snáď milión pochybností, avšak bol tou myšlienkou unesený. Naomi v cudziom tele naháňa Nanami. Trochu hlasnejšie sa uchechtol, potom sa však znovu snažil tváriť vážne. Už mu to tak dobre nešlo.

Som späť, bojte sa ^_^

Onigiri Ueda
Tým 11
Konohagakure - Radnice
„Jsme tu dobře, Takuyo. Jen o pár minut dřív. Kumaru-sensei má ještě čas a třeba ho zdržela hokage-sama,“ umírňovala ho máváním dlaní před sebou.
Kumaru samozřejmě dorazil a s ním šel i nějaký cizí muž v uniformě. Onigiri se před nimi zastavila a slušně se uklonila. „Jsem Ueda Onigiri,“ usmála se na něj mile. „Velmi mě těší, že vás poznávám, Moki-san.“
Samozřejmě byla zvědavá, o jakou misi jde, ale trpělivosti měla dostatek. Doufala však, že se zbrzdí i Takuya a neudělá jim před zákazníkem ostudu. Trochu rozpačitě po chlapci střelila pohledem.

Kumaru (tým 11)
Muž jen kývl na znamení toho, že rozumí a opustil kancelář Hokage.
Seržant Moki mezitím rychlým krokem vyšel ven z budovy, kde si zapálil cigaretu a rozhlédl se po okolí. Jeho pozornost zaujal ječící chlapec a dívka co ho doprovázela. V duchu se modlil aby tohle nepřivedl svému šéfovi jako pomoc.
Kumaru Seržanta dohnal a zařadil se vedle něho. Pak zvedl dlaň a pozdravil se s dětmi.
"Takuyo, Onigiri! Pozdravtem se s panem Mokim!"
Pan Moki si odkašlal a setřel si pot z čela.

Po stopě zločinu

Shikamuro Nara
Sensei Týmu 3
Cesta
Shikamuro se zahleděl na veverku a přiložil si ukazováček na spodní ret, jako kdyby snad chtěl vypadat, že přemýšlí, což bylo zvláštní, protože nebylo pochyb, že mu myslí myšlenky lítají, jako nezastavitelní králíci. Tomu, že se tam před nimi Rikku natáhla, jak široká, tak dlouhá, nevěnoval vůbec žádnou pozornost.
"To není špatný plán, ale jsme tu sami a nikoho z vás samotného nikam nepošlu. Tohle měl být jen tréning a i přes to, že máš už nějaké zkušenosti, nehodlám to riskovat. Tady XZJ-567 nám zajistí, že bude druhý východ neprůchozí, takže nám tudy nikdo neproklouzne. Takže...co kdybychom prvně našli vchod do jeskyně a já vás pak naučil, jak se dostat z Genjutsu? Teda..je to jen malá finta, která nefunguje pokaždé, ale teoreticky..."
Tu poslední větu dodal spíše jen sám pro sebe, ale zřetelné to bylo dost. Shikamuro se poté skrčil, poklepal na svou veverku a ta po pár skocích zmizela v roští, kterého bylo kolem hodně.
"Tak hurá do práce holky. Pokuste se spolupracovat, když už spolu budete v jednom týmu. Mě si nevšímejte. Stále to může být hezky poučný tréning."
Po tomto proslovu zmáčkl nějaké tlačítko na svých sluchátkách a zavřel oči.
"Toriu jsi tam? Polož černý kámen na pole K-14. Opakuji, černý kámen na pole K-14."

Naoko
Tým 5
Cvičiště
Naoko pomalu doklikovala a postavila se. Sto kliků nebylo zase tolik, aby odpadla, ale rozhodně to stačilo na to, aby se cítila mnohem slabší. Musela si oklepat ruce, aby do nich zase načerpala alespoň trochu síly. Suzume se najednou rozkročila a rozkázala, aby jí praštili do břicha, protože tak by prý měla zjistit, jak jsou na tom se silou.
'Jo...teď jsme udělali sto kliků a máme testovat sílu. Jasně. Moje rána nejspíš nebude ani tak silná jak Suzume čeká a hlavně teď, kdy mám ruce docela vysílené.'
Zakroutila v duchu hlavou a přikývla, aby tak odpověděla Suzume a dala těm dvou najevo, že začne ona. Naoko přistoupila k zrzce a ránu vedla, jako by spodním hákem, s příkrokem, takže rána byla podpořena silou celého těla a měla tak větší razanci, což díky drobné postavě nebylo zrovna tolik účinné, jako kdyby to udělal Akihiro.
Pěst se zastavila o Suzumino břicho a Naoko vystřelila rukou bolest, jako kdyby právě praštila vší silou do stromu. Její oči se rozevřeli a velmi pomalu odendala třesoucí se ruku od jejího břicha, přičemž si ji druhou rukou chytila za zápěstí a velmi pomalu ji začala rozevírat.
"Omluvte mě..."
Pronesla velmi slabým a velmi kontrolovaným hláskem, jako kdyby se snažila ze všech sil soustředit na to, aby to řekla normálně. Naoko pomalu došla za kmen stromu, aby na ní nebylo tak moc vidět a upustila všechny bolestné úlevy s pár velmi sprostými výrazy. Ani její boxovací pytel nebyl tak tvrdý, aby si o něj málem zlámala všechny prsty jediným úderem.

Suzume Tachibana
Týmu 5
Konohagakure – Jižní cvičiště
Dodělala svoji stovku a sedla si do tureckého sedu, pozorujíc své žáky. Naoko se soustředila na posílení fyzičky, Miki také a Akihito kombinoval fyzičku s výdrží. Když všichni doklikovali, Suzume se postavila a krátce zamyslela.
„Hmm… Když jste všichni projevili zájem o taijutsu, budu potřebovat vědět, jakou sílu jste schopni vyvinout.“ Rozkročila se, jednu ruku dala v bok a druhou se plácla do plochého břicha.
„Dejte mi sem pěstí a pořádně se do toho opřete. Tak si to nejlíp ověřím. Fakt se neupejpejte, nejsem ořezávátko.“

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Než stihl Shikamuro odpovědět, objevili se před nimi muž se zrzavou dívkou. Ninja, patrně Inuzuka, kterého sensei oslovil jako Marea, je stroze varoval o chakře v pachu jednoho ze sledovaných a pak prostě zmizel.
„Těší mě,“ pípla Junna stydlivě při pohledu na novou kolegyni a málem by se kvůli jejímu pádu schovala za jounina, kdyby je nevrátil zpět k tématu.
Spustila pohled k malé roztomilé veverce a srovnala si brýle na nose. „Sensei…, j-já… měla na mysli někoho, kdo mluví, zvládne ovládat vysílačku a je schopen logických závěrů,“ sdělila tiše a opatrně. „Dál… Mě napadlo…, že ten pozorující by podával zprávy o pohybu v jeskyni a navigoval skupinu u východu. Jsou dvě možnosti… Buď zůstanou v jeskyni, nebo půjdou dál. Musíme se připravit na obě varianty…“ Krátce vydechla, protože ji dlouhý hovor trochu unavil, a začervenala se. „Tedy… Tohle je můj názor,“ dotkla se brýlí a zamumlala do šály.

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Zatímco čekala na výbuch lístku jako signál pro vypálení vodních jehel, s jistým nemístným humorem sledovala tik v oku neznámého muže.
"Asi poprvé se zachoval trochu jako Homura. Ušklíbla se pro sebe a trochu nakrčila nos nad pachem rybiny. Tedy spíše mrtvé rybiny.
Na výbuch nakonec nečekala ani tak dlouho a ještě daleko předtím, než se kouř rozptýlil, rozletěly se na muže malé nenápadné jehličky, mířící do kritických míst. Díky byakuganu byly její cíle stejně viditelné jako za jasného dne, a proto nečekala, že by něco nevyšlo. Přece jenom muže určitě alespoň trochu překvapili a to byl důležitý element. Zůstala ještě chvíli stát a podívala se, kam muže Kaitovi kunaie zasáhly a poté se rozběhla za za svým týmem pryč.
V dálce na okraji jejího zorného pole se objevily dvě neznámé chakry a ona v duchu zaúpěla. "Samozřejmě to nemůže být jednou normální nudná diplomatická mise... Doufám, že se skutečný sensei pořádně baví." Potlačila silné nutkání protočit očima a pokusila se najít nějakou únikovou cestu. Vepředu, asi uprostřed vzdáleností od nepřátel, zahlédla uličku. Nebyli od ní tak daleko a tak se snažila prozkoumat jestli není slepá. Kam až dohlédla, tak ulice nekončila a dokonce zahlédla i nějakou jednu dvě křižovatky. Doběhla do popředí skupinky a ukázala směrem na ústí uličky.
"Tímhle směrem!" Nemyslela si, že někdy promluvila tak nahlas, ale zoufalé situace si žádají zoufalých činů a teď opravdu potřebovala aby jí bylo slyšet.
"Pronásledují nás další dva. Můžu hledat únikovou cestu a nějak nás tudy proplítat, abychom jim utíkali, ale určitě to nevydrží napořád. Zas tak široké zorné pole nemám. Můžou nás zkusit překvapit, tudíž navrhuji najít nějaké strategicky výhodné místo a postavit se jim. Jsme čtyři, oni dva, měli bychom se alespoň udržet, než hluk boje někoho vzbudí. Pokračovala za běhu a kdyby v ní nekolovala jistá dávka adrenalinu, jistě by se podivila, že ze sebe zvládla vypravit tak dlouhou řeč, aniž by se zakoktala, zvláště mezi zrychlenějšími nádechy. Nicméně na takové věci teď nebyl čas a ona svou pozornost rozdělila na čtyři části. Sledování postupu cizích chaker, hledání vhodné cesty, týmové kolegy a snahu nezakopnout o vlastní nohu.

Momo Inuzuka
Tým 3
I přes smutný kukuč, který Inuzuka udělala jí však Junna pustila a odvětila, že týmy by měly být tříčlenné. Hnědovláska z toho byla upřímně nejdřív trochu zklamaná, ale to jí brzy zase přešlo, protože stejně věděla, že se onomu nepříjemnému setkání nevyhne. Poté to kolem na chvilku utichlo, dokud Momo nezachytila onen známí pach, při kterém jí na těle vyskočila husí kůže. Křoví za nimi zašustilo a na místě se objevil Mareo i s nějakou dívkou. Hnědovláska na sucho polkla a pomalu se obrátila směrem k nově příchozí dvojici, když v tom Mareo stejně rychle jako přišel začal zase rychle mizet pryč. Až nyní se ztuhlý výraz v dívčině tváři uvolnil a ona si hlasitě oddechla načež se posadila na zadek sledujíc dívku, kterou za sebou muž zanechal.
"A-Ahoj. Já jsem Momo a tohle je Mihi," ukázala na psa vedle ní, "rádi tě poznáváme." Zvolala s úsměvem k dívce a věnovala jí přátelský pohled, i když se stále po očku dívala směrem ke keři, ve kterém Mareo zmizel. Naštěstí jí však nejspíš nepoznal, takže byly její obavy přeci jen zbytečné. Dnešní den však jen tak z hlavy asi už nedostane.

Rikku Sato
Tím 3
Cesta k tímu

"Ehm," zahmkala s prstom ešte stále "zabodnutým" do vzduchu, ukazujúc smerom k výbuchu. Ten očividne Marea netrápil, keď sa ani neunúval odpovedať jej. Ešte raz sa pozrela smerom k výbuchu, potom pokrčila plecami a rozbehla sa za Mareom. "Čo ak tam niekto potrebuje pomoc," prehovorila na mužov chrbát, ako tak za ním bežala. Ale potom Mareo konečne prehovoril a tie slová ju zastavili v akýchkoľvek ďalších protestoch. Zasekla sa a na malý moment zostala stáť na mieste. Za tým kriakom je jej tím, jej nový tím a sensei. Mala by prísť nejako veľkolepo. Tak, aby urobila dobrý dojem. Na perách sa jej objavil široký úsmev, keď spravila jeden veľký krok vpred.
"Ahojtee-e-e-eaaa" Len...mala skôr pozerať pod nohy, než naťahovať krk, aby cez kriak videla na tím. Tak by si všimla koreň trčiaci zo zeme, o ktorý sa potkla a zletela tvárou k zemi ako také vrece zemiakov. "Auč," vydýchla, než zdvihla tvár od zeme a niekoľkokrát zažmurkala, aby zaostrila na osoby pred sebou. "Hupsi," rýchlo sa zdvihla zo zeme, žiarivo sa usmiala na svoje nové kolegyne a aj na senseia. "Ahojte, som Rikku. Konečne vás stretávam!"Predstavila sa im, akoby sa nič nestalo a potom upriamila pozornosť na senseia a niekoľkokrát pokývala hlavou. "To je dobrý nápad," povedala a potom sa zadívala na dievčatá a opäť na senseia a pousmiala sa. Konečne jej tím.

Kaito Sarutobi
Pomocná síla týmu 1
Přístav
Kaitovi přišlo velmi nelogické, že se ten dotyčný "Homura" snažil hrát svou roli i poté, kdy dokonce i Haru dala najevo, že je při Kaitovi. Leda, že by hrál o čas, než dorazí podpora. To Kaito nemohl riskovat. Nedokázal ochránit své předchozí přátele a kdyby zaváhal, nedokázal by nejspíše ochránit ani Tenshi s Midory. Právě tento pocit ho donutil jednat.
"Kai!"
Odpálil výbušný lístek a pravou nohou se odrazil do pridké rotace. Než stihl doznít výbuch, hodil po odmrštěmém muži výbuchem tři kunaie, které mířili na životně důležité orgány. Dík otočce letěli mnohem rychleji a s vražednou přesností. Naštěstí Kaito ani nepřemýšlel nad tím, co udělal. Musel myslet dopředu a nenechat ani vteřinu na zmar.
"Běžte!"
Rozběhl se jedním směrem, ale proto že neměl ponětí o blížící se dvojici, kterou upozornil výbuchem, běžel prostě pryč, aniž by řešil směr. Snažil se však postupovat jen tak rychle, jako nejpomalejsí z týmu.

Shikamuro Nara, Mareo Inuzuka
Tým 3 + průvodce
Lesní cesta
Mareo neodpověděl a zpomalil tempo. Občas se zastavil a počkal. Bezeslova nasál okolní pachy a opět vyrazil dál. Takhle pokračovali dobrých patnáct minut, kdy se před nimi rozprostřelo husté křoví.
"Jsme tu."
Promluvil tiše a prošel křovím, jako by ho snad mohl vidět.
Za dívkami se nakednou rozhrnulo křoví a z něho vyšel velký muž s barevným malováním klanu Inuzuka a po boku mu šel nevrle vypadající vlčák. Za nimi šla nějaká dívka. Shikamuro se otočil za zvukem a oči mu ulpřel na dvojico se psem.
"Máte správné načasování Mareo-san."
Co bylo na Mareovi zvláštní, nehleděl prakticky nikam. Jeho bílé oči jasně značili, že musel přijít o zrak. Nikak všal nevypadal, že by mu to dělalo jakýkoliv problém.
"V té vůni je chakra, takže ste vlezli do genjutsu pasti. Dejte na sebe pozor."
Pravil, jako kdyby se ho to netýlalo, plácnul se dvakrát o stehno, načež se probleskly pryč.
"Takže sebou mají ninju, který más čeká. Skvěle."
Usmál se Shikamuro a usmál se na Rikku.
"Ahoj Rikku. Já jsem Shikamuro Nara a tohle je Juuna a Momo, tvoje nové kolegině. Právě jsme na stopě nějaké bandy, která přepadla karavanu a následně unesla pár dětí. Zločinci se nám ukryli do jeskyně, která má dva východy a právě tady Juuna navrhla, že bychom se měli rozdělit a nechat jednoho z nás, aby hlídal druhý východ. Tak proč to tak neudělat. Doběhne tam XZJ-567"
Dokončil s úsměvem a vytáhl svitek, ze kterého, za doprovodu pufnutí, vyvolal roztomilou veverku, která vypadala jako živá.
"Co dál holky?"

Takuya Riko
Ulice Konohagakure, před sídlem hokage
Chvilku na to oba konečně dorazili na smluvené místo. Díky Onigiri, která Takuyu ráno vyzvedla s dostatečným předstihem, tu byli oba genini pár minut před osmou.
„Kde ten kuma-jiji zase je!? Fakt tu sme dobře, Oni-chan? To de zas pozdě!?“ rozhlížel se kolem sebe nedočkavě otrávený Takuya, s rukama založenýma za hlavou.

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do vesnicky Izumizaki v zemi Deště
Ren se vesele usmál, když na jeho poznámku o vodě dívka přitakala, načež se při mytí zaujatě zahleděl na to, o co se rusovláska pokoušela. Bohužel jí to ale nevyšlo a ona se rázem sama ocitla ve vodě, pořádně zmáčená.
„No páni, Shinya-san,“ pronesl Ren zaujatě, sledující smáčenou dívku, dřepící v potůčku, „to jsem nevěděl, že máš vodu až tak moc ráda. To je moc hezké pouto,“ zazubil se.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jižní cvičiště

I když by to Akihiro nepřiznal, byl rád za trochu uvolněnější náladu. Přeci jen, když se neustále s někým hádáte, umí to spíše jen zdržovat, než pomáhat. Co však Akihira asi nejvíce zaujalo tak to, co říkala Suzume. Neznal moc lidí, kteří by se specializovali zrovna na soujutsu a popravdě dříve to bylo považováno spíše za řadový bojový styl. Ne moc hodnotný. I dnes by jste několik takových lidí našli, kteří by to tvrdili. Se spojením destruktivního taijutsu to ale mohlo být velice zajímavý.
Hm... To by se mohlo hodit. Nemám moc příležitostí si procvičit i Kenjutsu... Prolétlo na chvíli mladíkovi hlavou. Už si v podstatě ani nepamatoval, kdy by sehnal nějakého spolehlivého "sparing" partnera a nemusel využívat prach sprosté figuríny a nástražné pasti. To, že věk této "dívky" je tak vysoký, k tomu se raději nevyjadřoval. V dnešní době si člověk nikdy nemohl být zrovna tímto jistý, ale mírné nedůvěřivé pozvednutí pravého obočí si však neodpustil.
Co se týče ostatních, ta dívka, Naoko, ta na první odhad zaujímala podobné postavení jako sám Akihiro. Ten se tomu ale ani nedivil vzhledem na to, že její tým očividně dostál také velké změny. Díky tomu však samozřejmě neměl hned potřebu se s ní nějak extrémně bratříčkovat, ale v podstatě proto ní nic neměl, takže jak se říká "měl to na háku".
Naopak v případě Mikiho... no... To byl případ sám o sobě. Zdál se tak trochu dětinský a mladicky hloupoučký jak by se zdálo. Sám Aki však moc dobře věděl, že právě takový lidé by se neměli podceňovat. Obzvláště, když v různých věcech byl až přehnaně podobný Kaitovi...
A zase jsme byli u toho...
Akihiro se rozhodl raději pro teď tolik nad vším nepřemýšlet a dát se do jejich úkolu. Byla pravda, že procvičení fyzičky mu rozhodně neuškodí. Jeho čakra a Ninjutsu se neustále vyvíjelo a v brzké domě mělo dojít k opravdu obrovské změně, což raději bylo lepší si důsledky nepředstavovat, pokud by mladík nezačal něco se sebou a se svým okolím dělat. Jeho fyzička však s tímto vývojem už tolik krok nedržela a vzhledem i na jeho sekundární specializaci, měl i sám Akihiro v plánu celkově z touto záležitostí pohnout. A co více člověka k tomu dokope, než přímo povinnost.
Akihiro v mžiku zaujal beze slova pozici do kliku, zpevnil tělo, především tedy břicho a záda, aby byli tyto svaly po celou dobu cvičení zatnuté a samotný cvik dosahoval co nejlepších možných výsledků. Hned na to pak začal svižným tempem klikovat. Nechtěl nijak machrovat nebo se chlubit, ale se svým bývalým senseiem a týmem prodělal několik fyzických tréninků a opravdu velice náročných, což díky tomu toto nebylo v podstatě nic. I jeho ranní rozcvička bývalá několikrát náročnější... tedy, když na ni došlo. Toho volné času v poslední době také moc nebylo... Znovu však díky tomu zabrouzdil myšlenkami tam kam nechtěl, což Akihira ještě více utvrdilo, že by se teď měl čistě soustředit jen na tento trénink a nepřemýšlet na hovadinami.
Akorát si tím přidělávám starosti...

Junna Sasaki
Tým 3
Les
„A-arigatou,“ pípla na chválu své kolegyně a začervenala se.
Shikamuro odpověděl až po menší chvilce. Junna už si stihla všimnout jeho zpomalených reakcí. Trochu ji štvaly, což nedávala najevo. Vždycky byla trochu netrpělivá.
Jeho slova ji zaujala, ale všechny myšlenky zatlačila do ústranní nová informace. „Nová žačka?“ zopakovala a trhnutím obrátila hlavu k Momo, která ji vzala za ruku. Samy? Junno-chan? Vždyť se skoro neznaly a ona se jí dotýkala. A co ta nová žačka? Další úplně cizí člověk? Okamžitě se jí nervozitou zpotily ruce a ona je raději stáhla k tělu, čímž se vymanila ze sevření.
Zavrtěla hlavou. „Týmy… Týmy geninů jsou tříčlenné,“ sdělila tiše a upravila si brýle. Odkašlala si a vrátila se raději k předchozímu tématu. „I přesto že známe východ, nebylo by lepší, kdyby jeden… jeden z nás sledoval a podával hlášení? Máte vysílačky navíc?“ pokračovala zdrženlivě.

Kumichi Shinya
tým 2
Ren zareagoval překvapivě potěšeně, jestli to udělal, protože chtěl z tohoto dialogu vyváznout se ctí, nebo proto, že byl skutečně zvláštní, Shinya neměla ani potuchy, ale byla ráda, že se jí hned první večer podařilo nepřičinit se nějakému faux pas. Chlapec jí pomohl odnést nádobí a šli ho umýt k řece. ,,Máš pravdu, voda je moc fajn" usmála se chlapcově postřehu. Při umývání druhé misky se jí pokusila udržet v ruce jen pomocí chakry za pomocí stejného principu jako u chození po stromech. Na chvíli se jí to podařilo, ale jen na chvilku zaváhala a miska už se poroučela dál po vodě. Shinya vyjekla a hmátla po misce, která se rychle vzdalovala. To byla osudová chyba, Shin totiž ztratila rovnováhu a skončila dřepíc ve studené mělké vodě. ,,Jo, voda je moc fajn" potvrdila pravdivost svého předešlého výroku a jala se drápati se z vody ven, v ruce dezertérskou misku. Doufala, že si opravdu přibalila náhradní oblečení..

Naomi Taiko, tým 14

Ještě chvíli se natřásala před senseiem, dokud ji nelapil do svého jutsu. Bohužel, pro určité lidi bohudík, zůstala v mírném předklonu s jednou rukou u pasu druhou posílala pusu. Očima přelétla Shikaroua, přičemž si všimla kapky krve z nosu. Ha! Měla tušení, že něco takového zabere, jen zapomenula na to, že ji také může chytit. Po čele ji stekla menší kapka potu. S lapením do stínů opravdu nepředpokládala.
Očima se pokusila vyhledat Nanami-chan. Z hloubi duše doufala, že její kolegyně vymyslí nějaký plán a taky ji přinese meč. Pokud by ji ovšem nějak vysvobodila, vůbec by se nebránila, beztak nemá ani jak. Vážně by měla začít nejdřív přemýšlet, poté jednat a také počítat s následky jejího počínaní.

Miki Hakumei, tým 5

Pozornost přesměroval na posledního člena týmu, který se opravdu snažil představit. S výřečností na tom byli všichni tak trochu podobně. Miki si povzdech s úsměvem a zadíval se na sensei. Při zmínce o jejím věku mlčel, ale malinko ho to vyvedlo z míry. Byla pravda, že na to vypadala, ale beztak bylo těžké tomu uvěřit. Suzume shrnula pěkně jejich tým, moc pěkně, hlavně co se týkalo Akihira. Miki se tomu trochu zasmál.
Hlavní náplní pár minut byly kliky. Ne že by se nepokoušel denně cvičit, ale sto mu připadalo hodně. Srovnal si brýle na nose a zaujal pózu na kliky. Ještě než začal, srovnal tělo do roviny a pustil se do kliků svým tempem.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

"Svedok?" Nad hlavou dievčaťa naskákalo tak zo desať otáznikov, avšak poslušne pokračovala v chôdzi, i keď absolútne nemala tušenia, čo sa ďalej bude diať a ako si počnú. Nikdy sa s podobnou situáciou nemusela potýkať a tak ani nevedela rozpoznať podobu svojich emócií - bola viac vystrašená alebo nadšená, že sa konečne niečo deje? Na druhú stranu Haru bola neuveriteľne obozretná, okolité prostredie preskúmavala všetkými zmyslami a snažila sa zachytiť akýkoľvek náznak blížiaceho sa nebezpečia. Všetko išlo až priveľmi jednoducho a to bolo zvláštne. Už boli od domu toho kováča vzdialení dostatočne, bola si istá tým, že útok príde čoskoro. Oni však stále postupovali ďalej. Boli čoraz vzdialenejší od bezpečného úkrytu. Kde vlastne bol skutočný Homura?
Na križovatke nový chlapec vrazil do falošného senseia. Tenshi absolútne nepostrehla manévru, ktorý pri tomto úkone vykonal. Pes však okamžite. Kaitovi venovala vďačný pohľad, ktorý si však chlapec určite nevšimol. Kráčali ďalej, až ku prístavu. Všade panovalo stále ticho, len čo vlny narážali do mola. Stále neprichádzalo ku žiadnemu ohrozeniu. Boli naozaj v takom nebezpečí alebo ten človek bol jednoducho len idiot, čo spravil obrovskú chybu? Vzduch bol nasiaknutý slanotou morskej vody a čuch Inuzuku a jeho psa zachytil aj nepríjemný pach umretých rýb. V okolí však nezachytili žiadnu cudziu osobu.. Buď sa veľmi dobre naučili svoj pach zakryť alebo tam nikto nebol.
Pred loďkou zaznelo razantné "Nie!" z chlapcových úst. Tenshi i Haru prekvapene vzhliadli, avšak obe pocítili akési zadosťučinenie. Haru výstražne zavrčala, aby zdôraznila Kaitov nesúhlas, Tenshi sa len trochu nemiestne a priblbo zubila. Prišlo jej to z nejakého dôvodu vtipné a cítila, že majú navrch. Nezišlo jej na um, že by sa niečo z toho mohlo pokaziť - oni boli predsa traja, on bol jeden. Jasný nepomer! Haru prestala daného chlapa sledovať a podišla trochu ďalej od trojice a svoje zmysly využívala na ostražité sledovanie okolia a prípadného nebezpečenstva. Zatiaľ všetko išlo ľahko a oni možno o chvíľu dostanú odpovede.

Som späť, bojte sa ^_^

Momo Inuzuka
Tým 3
Chvilku to trvalo, ale nakonec se Junna přeci jen vydrala z křoví ven načež se zeptala, jestli poblíž není nějaká jeskyně. Hm... Že by se skrývali? Nemůže to být past? Přemýšlela Momo a věnovala znepokojený pohled Mihimu, který jen bezmyšlenkovitě zakroutil hlavou. Bylo jasné, že myslel na to samé co ona, skoro vždy to tak bylo. Ti dva byli za ta dlouhá léta skoro jako jeden a tak nebylo divu, že byli vždycky na stejné vlně.
"Čas nakopat nějaké zadky." Pronesla odhodlaně a už už se chtěla vydat směrem k jeskyni. V tu chvíli jim však Shikamuro řekl o dvojici, která jim měla přijít na pomoc.
"Kdo že to?" Optala se nervózně a otočila se na Shikamura. Odpověď však byla jasná. Nic nepřeslechla, byl to Mareo, každý v Inuzuka klanu ho znal. Hnědovláska nasucho polkla a doběhla k Junně.
"Ať zase odejdou, my je nepotřebujeme. Zvládneme to sami, že jo Junno-chan." Řekla nervózně a vzala hnědovlásku za ruku.
"Prosím nezklam mě." Zašeptala tiše a usmála se, jako by to bylo naposled. Z jejího hlasu šla rozpoznat nejen nervozita, ale i velký smutek a obavy. Byla ohromně nervózní z toho, že by se měla s Mareem setkat i přes to, že už stejně byli na cestě. Byl to jeden z nejváženějších a hlavně nejobávanějších členů klanu a i přes to, že měla Momo pro strach vcelku uděláno, z něho strach skutečně měla.

Shikamuro Nara
Sensei týmu 3
Okolí Konohy
Když se Juuna prodrala křovím nazpět, stál Shikamuro uprostřed cesty a hleděl do oblak. Jeho výraz byl klasicky zasněný, jako kdyby stále něco počítal a nezareagoval hned. Zhruba s pětivteřinovým zpožděním se k holkám otočil a nasadil onen mírně ztracený výraz.
"Co? Ehm...jo tohle. Zhruba pět set metrů od nás je jeskyní komplex, který má podzemní cesty vedoucí zhruba dva kilometry tímhle směrem."
Ukázal ledabyle rukou směr, kam vedou tunely a zakroutil nevěřícně hlavou.
"Kdysi tu operovali výzvědné jednotky...hmm..prostě nějaké jednotky a od tý doby jsou tohle druhý prevíti, kteří se tu usídlili. To znamená, že oni neví, že my víme, že oni neví, že my známe jejich "tajný" východ. Takže...je na vás co dál. Jako Shinobi musíte mít odpovědnost a schopnost, dobře se rozhodnout. Jo..asi sem vám to mohl říct dříve, ale míří k nám Slepej Mareo s novou žačkou. Amio si myslela, že by nám mohla pomoct a poslala jí za námi."
Zatím, co povídal, vytáhl notes a začal si do něho něco kreslit a čmárat. Rozhodně to nevypadalo, jako něco k tématu.

Naoko
Tým 5
Cvičiště
Naoko sledovala ty dva a ironicky se pod svou maskou ušklíbla. Miki byl nejspíše zbraňový ninja a ti pro Naoko měli snad nejmenší hodnotu. Navíc jí přišlo, že jeho nátura nemá s Shinobim nic společného. V jedné chvíli se přistihla, že přemýšlí o tom, zda by vůbec někoho dokázal zabít. Tuhle myšlenku však musela ihned zavrhnout. Nemohla takhle myslet a pak se dušovat tím, že je objektivní a nezaujatá. Miki byl úplný zelenáč a měl čas se ukázat a vytáhnout. Chtělo to jen trpělivost. Akihiro vypadal rozumně. Moc toho nenamluvil a dokonce se snažil být milý. Všechny její myšlenky zahnala Suzume klikováním. Naoko bez řečí podřepla a přesunula se na všechny čtyři. Zpevnila zadek, narovnala záda a zatnula břišní svaly, aby jí cvik dal co nejvíce a ona nepromrhala zbytečně moc energie. Stejně jí dá sto kliků docela zabrat. Dívka se pomalu spustila v kliku dolů a pomalu nahoru. Nikdy však nedospěla do horní polohy ze které začala. Vypadalo to spíše, že se vždy zasekla zhruba někde na půli cesty, aby byli svaly stále v tahu. Každý její pohyb byl promyšlený a pomalým tempem překonala první desítku a stejným tempem pokračovala dál.

Nara Nanami
Tým 14
mýtinka

S nosem u země se doplížila až do bodu, kde jí přestávaly stromy i keře poskytovat záštitu. Tam se na okamžik zastavila a se strategicky zvolenou pozicí nakukující kočky do místnosti plné mléka, opatrně nahlédla na mýtinku, aby zhodnotila situaci. Potřebovala alespoň pět vteřin Shikarouovi nepozronosti, během kterých by stihla doběhnout mezi stromy a schovat se za křovím, odkud by měla dobrý výhled. Jenomže stále neměla nejmenší tušení, jak senseiovu pozornost odvést někam jinam, aby potřebný čas získala.
Jejípohled padnul na jounina, který se akorát otočil k šustícímu křoví a zamířil k němu se svým kagemane.
"Yosh!" zatnula Nanami ruku v pěst nad šťastnou hvězdou, jež jí stála patrně nad hlavou, a urychleně na všech čtyřech zamířila ke svému cíli. Těsně před dosaženým kýženého úkrytu jí však pohled sklouzl k senseiovu úlovku. Nanami v okamžiku ztuhla uprostřed pohybu, vyvalila už tak velké oči na nahou dívku a obličej se jí zkroutil do výrazu naprostého zhrození.
Naomi-senpai! Taková perverzní technika! proběhlo jí myslí, když zatěkala pohledem mezi bujným poprsím a obličejem senseie, jež z něj nespouštěl oči. Nanami se sýpavě nadechla, jak z šoku úplně zapomněla dýchat, a urychleně překonala zbývající metr, který jí dělil od toužebného úkrytu. Skrytá za hustým křovím dosedla ztěžka na zadek, dlaň si přitiskla k hrudi a celá se jako lusknutím prstu orosila potem, jak jí dohnala vlna adrenalinu z cesty, jež právě absolvovala.
Cítila, jak jí krev zuřivě pulzuje ve spáncích a tělo se samovolně rozechvělo neovladatelným třesem. Několikrát se lapavě nadechla chladného nočního vzduchu s tvářemí zčervenalými napětím a v duchu napočítala do dvaceti, než se konečně dokázala alespoň natolik uklidnit, aby byla schopná znovu pohlédnout na mýtinku. Sensei měl Naomi polapenou stínem a Naomi byla stále nahatá. Nanami se kousla do spodního rtu. Teď potřebovala skutečně dobrý plán, kterým by senseie překvapila.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Jakmile se dostali z kovárny ven a bylo vidět o něco líp, každou další vteřinou si jen potvrzovala, že tohle jejich sensei není. Vlna chladného vzduchu jí pořádně probudila a dívka se tak dostala do stavu plné ostražitosti. Bylo zajímavé sledovat muže, vypadajícího jako Homura, chovat se ostražitě. Byla si celkem jistá, že jestli se z toho dostanou, předhodí to ohnivci klidně sama.
"Je bezpečné aktivovat byakugan? Nevím jak citlivě dokáže vycítit používání chakry, ale jestli moc ne, mohla bych ho pomocí vodních jehel zpomalit... Kdyby došlo k boji, nebylo by od věci mu trošku zavařit uzavřenými tenketsu. Rozhodla se tedy aktivovat svou oční techniku a pouze si definitivně potvrdila, že ten někdo se je snaží podvést. Nespouštěla ho z očí, ani když otáčela hlavu všemi směry ve zdání hledání případného nebezpečí, využívajíc přitom svého rozšířeného pole vidění. Potichu odzátkovala nádobu s vodou, která se jí jen tak houpala u pasu a část vody v ní smísila se svou chakrou.
"Připraveno až se někdo rozhodne zaútočit." Usmála se pro sebe v duchu a již o něco uvolněněji kráčela za neznámým mužem. Dovolila si i postranní pohled směrem ke Kaitovi a uznalé přikývnutí hlavou. "Ten výbušný lístek byl dobrý nápad... Nakonec třeba bude "sensei" přece jenom trochu výbušný."
Jakmile dorazili na molo, podezřívavě si loďku začala z bezpečné vzdálenosti prohlížet. Kaitovo jednání jí mírně zaskočilo, ale poté si uvědomila, že na loďce by moc šancí k obraně nedostali a tak to bylo pouze logické. Jenom doufala, že v okolí není moc posil. Pro jistotu se začala pozorněji soustředit na jejich okolí pro případ, že by se k nim někdo blížil, nebo byl v blízkosti její dohledové vzdálenosti schován. Vždy bylo lepší být předem varován. Zároveň však nevypustila dění rovnou před ní a byla připravená během chviličky vypustit vodní jehly směrem k podvodníkovým tenketsu, případně jiným citlivým místům a to očím či uším, kde by mohla napáchat spoustu škody. Prozatím ovšem nechala chlapce mluvit a pouze se připravila.

Suzume Tachibana
Týmu 5
Konohagakure – Jižní cvičiště
Suzume se udržela, aby překvapeně nehvízdla. Naočin chlad se ztratil a dívka se představila naprosto normálně. Zachytila černovlásčin pohled a musela se usmát.
Miki ji zaujal svou specializací v taijutsu. Po očku si prohlédla jeho stavbu těla. Připadal jí jako hubeňourek, ale třeba překvapí.
Akihiro se pokoušel tvářit přívětivěji. Přesto se mu úplně nepovedlo skrýt svůj výraz, jakmile zabrousil do minulosti. Nevěděla, co se mu stalo, ale přesto si dokázala představit bolest ze ztráty kolegy. Sama o několik přišla.
„Já jsem Suzume a… když už se bavíme o věku, je mi čtyřiadvacet. Zaměřuju se na destruktivní taijutsu a soujutsu. Mojí slabinou je genjutsu, což tajit nemusím, protože Naoko to už ví.“
Krátce je přejela očima. „Tákže! Naoko projevila zájem o taijutsu, Miki se na něj specializuje a Akihirovi se bude hodit. I kdyby ne, fyzička je důležitá!“ sečetla a zvedla ruku, aby zaťala svaly, což přes oblečení nebylo vidět. „Takže si všichni dáme do začátku na rozehřátí pár kliků. Asi tak sto,“ zazubila se, okamžitě se přemístila do pozice vhodné pro kliky a začala.

Kaito Sarutobi
Výpomoc týmu 1
Uragawa - Ulice městečka

Kaita ovanul chladný vzduch, který mu zostřil myšlení. Na holkách bylo poznat, že jsou nějajé nesvé a to rozhodlo. Kaito musel jednat.
'Takže jsem měl pravdu.'
Pomyslel si a v okamžiku vymyslel plán, který jim zaručí nutnou pojistku. Bohužel, i podle Kaita, měl plán velké trhliny a jedna z největších tkvěla v tom, že to přivolá posily, které jsou skryty v okolí. Bylo nepravděpodobné, že by nepřítel vymyslel takhle laciný plán a neměl záložní plán pro případ, že by ho genini prohlédli. Byla tu i možnost, že je nepřítel podcenil, ale Kaito stejnou chybu udělat nechtěl. Proto na senseiova slova nereagoval a nechal ho, aby si potvrdil jejich amaterismus a slepou důvěru ke známé autoritě. Už jen fakt, že mu říká "svědek" naznačoval, že se Kaito nemýlil. Následoval tedy poslušně falešného Homuru a byl mu doslova v patách, když se najednou zastavil na křižovatce, Kaito do něho lehce vrazil a zastavil se tak setrvačností o jeho záda.
"Uh...gomena..Homura-sensei."
Šeptl k němi tiše a stejně jako on, rozhlédl se okolo. V očích se mu leskla nervozita, ale v duchu se usmíval. Když se dvojník vydal opět na cestu, měl na zádech připevněn výbušný lístek. Kaito ho následoval až k loďce, kde se zastavil v jisté vzdálenosti od něj a zadíval se na loďku.
"Ne!"
Pravil důrazně a připravil si pečeť na odpálení.
"Vyklopte co ste zač a co máte v plánu, nebo vás zabiju. Počítám do tří! Jedna..."
Z jeho hlasu zněl autoritativní tón mladíka, který si už dávno nehraje a právě touží po pomstě.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Tenshi z toho chlapa, ktorého tvár jej bola známa, avšak pach ju ako vždy nezradil, ani na sekundu nespustila pohľad. V tej tme to však nemohlo až tak vadiť. Haru na tom bola podobne. V hlave jej hýrilo omnoho viac myšlienok ako červenovláske, pretože zapájala hlavne rozum, neriadila sa emóciami tak ako jej partnerka. Dievča sa obozretne vyškriabalo na nohy, Haru zoskočila zo sedačky na zem. Obe išli za ním, obe však zároveň pociťovali neskutočné obavy. Tenshi srdce divo bilo - čiastočne však aj od vzrušenia z neznáma. Haru len premýšľala, či ide naozaj o nepriateľa alebo len nejaké bláznivé cvičenie. Pohľadom skontrolovali Midori i Kaita. Midori pochopila a chlapec vyzeral byť na pochybách. Z vonka ich obe omráčil chladný vzduch. Tenshi milujúca skôr teplo sa striasla. Odrazu však pocítila neskutočnú potrebu prerušiť toto napätie - nedokázala zostať viac v tichu.
"Kam to ideme, H..Homura-sensei?" Zašepkala potichu, avšak zvedavosť v jej hlase bola počuteľná i tak. Haru ticho zakňúrala, avšak nepovolila v ostražitosti - jej nos pracoval na plné obrátky. Bolo tu veľa rôznych pachov, ale iného človeka by momentálne, keď všetci spali vo svojich teplých posteliach, určite zacítila.

Shikarou Nara
Tím 14
Čistinka

Čierne tiene postupovali bližšie a bližšie dvom vyplašeným i naštvaným dievčatám, avšak tie zvolili dobrú taktiku v tejto situácií - útek. Na jeho perách sa vyčaroval diabolský úsmev a v zlatastých očiach sa mu až nebezpečne zableslo. Podvedome sa neuveriteľne zabával a vôbec to nebral vážne. Navonok však pôsobil nahnevane.
"Neschovávajte sa! Nepriateľ sa nikdy nezdá a nikdy by ste pred ním neunikli!" Zakričal hrubým hlasom smerom ku kríčkom, kam sa dievčatá rozhodli svoje kroky nasmerovať. Chvíľu sa nič nedialo, bolo ticho. Shikarou vyčkával, v tejto situácií nemusel nič robiť. Skôr či neskôr sa nejak prezradia a potom to už bude len otázkou času, čo... V kríkoch sa zašuchorilo a muž neváhal ani sekundu a podujal sa k predlžovaniu svojich tieňov. To, čo však do nich po krátkej chvíli chytil, nebolo však ani jedno z dievčat. Rozhodne nie fyzicky. Shikarou strnul v polohe, techniku však nepúšťal a tak nemala ani Naomi možnosť svoju zvádzaciu techniku zrušiť. Z nosa mu stiekla drobná kvapka krvi. Mal čo robiť, aby sa udržal. I keď vedel, že je to len klam, Shikarou mal vždy slabosť pre ženy..
"Toto nie je hra!" zvolal trochu hlasitejšie a čo najpevnejším hlasom, avšak upretý pohľad zlatistých očí z dievčaťa-ženy nespustil.

Som späť, bojte sa ^_^

Kaito Sarutobi
Tým A
Severní cvičiště, den 1, 7:00am >> den 2, 11:00am

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jižní cvičiště

Akihiro tak nějak předpokládal, že na to přijde. Když však najednou všichni zmlkli a upřeli na něj pohled, jelikož byl vlastně poslední, který se nepředstavil, zrovna dvakrát se mu do toho nechtělo. V podstatě to nebylo tak, že by nebyl vůbec nijak společenský nebo se nesnažil. Spíše... poslední dobou toho bylo více, než by si přál a ať se to snažil sebevíce nedávat najevo, jeho osobní život se dost odrážel v jeho celkovém rozpoložení a všeobecnému působení na okolí. Nechtěl však pokračovat v nějakém nesmyslném dohadování, které by k ničemu stejně nevedlo. Navíc, když viděl, že Suzume očividně již nemá v plánu jejich první setkání nějak více rozebírat, mohl zkusit nasadit pro jednou alespoň trochu příjemnější tvář.
"No... hm... mé jméno je Akihiro Kazuki. Je mi... 15 let a v Konoze... hm... v Konoze nějaký ten pátek už žiju. Několik měsíců jsem byl teď na cestách, takže jsem byl delší dobu bez týmu, ale... toto je můj... nevím... 6 možná 8 tým. To je jedno" Akihiro zakroutil hlavou, ale spíše jen tak sám pro sebe. Tuto vzpomínku si zrovna vybavovat nechtěl...
Hnědovlásek se snažil mluvit trochu více souvisle, ale už jen to, netvářit se jako kdyby chtěl každého zabít, mu dalo dost práce, přičemž o své osobě toho nikdy dvakrát moc neprozrazoval. Díky tomu nad každým slovem přemýšlel až moc dlouho, což vedlo k tomu, že než ze sebe něco vysmolil, byli už pomalu Vánoce.
"Něco z mých schopností jste už mohli vidět, například Suiton. Dál by se dalo asi zmínit Kenjutsu, což jste si asi odvodili podle těch dvou "věcí" na zádech" A lehce prstem ukázal na své dva meče.
"No a to je v podstatě vše. Bylo by toho více, ale... to by asi bylo na dlouho" Pokusil se to Akihiro zahrát trochu do outu. Lepší, než říci, že nerad o sobě a svých schopnostech mluví. Toto mu přišlo o něco méně "urážlivé".
"Jo a... rád vás poznávám" Pokusil se alespoň o nějakou tu chabou přívětivost. Raději se však všem vyhnul pohledem. Doufal, že nikdo snad nic namítat nebude.