NFFORPG - Konohagakure no Sato

Sachi Kyosei
Tým 16
"Konečně slova rozumu." povzdechl si Sachi, když uslyšel zvolání Nao. Před ním stáli tři Shiové a další dva běželi osvobodit cíle. Kupodivu se však Sachi Kyosei ani nepohnul, jen jeho rty zformovaly ironický úšklebek. Nevěděl který z Shinů je ten pravý, ale to ani vědět nepotřeboval. Jeho předpověď věcí budoucích byla jednoduchá: Nejspíše jeden z Shinů za ním je pravý, aby mohl osvobodit cíle, ale Sachi prostě zabije kohokoliv koho osvobodí a nějaký třináctiletý fracek s katanou ho nezdrží ani na vteřinu. A přesně to říkal i jeho úsměv, ale pokud Shin nebyl jedním z těch tří co stáli před ním, nemohl to vědět.
"Nao, vstávej. Mrtvé neoživíš, ale pokud by tu byl nepřítel, byla bys už 3x mrtvá nebo alespoň přítěž pro svůj tým."

Sarutobi Asayake
Tým 6
Asayake sledoval jak sensei zařídila jejich propustku a poté adekvátním tempem vyrazil za ní, přičemž si dal pozor, aby byl vždy o několik kroků pozadu, čistě z panoramatického hlediska. Poté co dostal odpověď na svoji otázku jen zamručel v odpověď a jal se zpracovávat informace, ovšem žádné vysvětlení se mu nelíbilo. Nikdo přece neplatil za mise víc nebylo potřeba, spíše naopak, tak proč by zákazník přeplácel? A pokud byla mise zaplacena adekvátně... Asayake zadoufal, že v takovém případě potkají jen chuniny.
Když Tokune položil svoji otázku, Asayyke ani moc neposlouchal. Pokud sensei znala odpověď, tak mu to stačilo. No a pokud ne, tak jim neměla co říct, takže Asayake prostě shledal tuto informaci zbytečnou a místo dávání pozor si pouze užíval výhled před sebou. Dokonce ani nevěnoval moc pozornosti okolí, byli sami a pokud nebyl jeden šílený, neopovážil by se napadnou shinobi tak blízko vesnice.

Přepadená karavana

Shikamuro Nara
Sensei Týmu 3
Lesy poblíž Konohy
Shikamuro kráčel mlčky za Momo po klikatící se cestě, kde mladá Inuzuka měla jasně vyhrazenou cestu. Doslova nosem mohla vidět barvy pachů a nejzřetelnějším z nich byl parfém se světle fialovou barvou, který jako tenký provázek ukazoval, kam dál. Hnědovlasý sensei trochu doufal, že nebude muset vysvětlovat nic z toho, co Juuna nebo Momo zaslechli a co si domysleli. Dlouhá léta se o tom totiž bál jen uvažovat a tak vzpomínku zavřel do jednoho z těch šuplíků, které nechtěl nikdy otevřít. To však nemohlo vydržet navěky, protože ho minulost pronásledovala všude, kam se jen hnul.
Stejně jako mohla stopovat Momo, mohla i Juuna vidět po cestě znatelné stopy, které svědčili o tom, kudy se koně pohybovali, jak byli těžcí a že se vlastně ani moc rychle nepohybovali. Vypadalo to trochu, jako kdyby se ani neobávali pronásledování. Po zhruba třech kilometr se však objevila pro momo nastražená past. Na cestě ležel rozbitý flakónek s parfémem a hustota pachů byla tak ostrá, že musela Momo tak zmást, že z toho mohla dostat dost solidní bolehlav. Stpy na prašné cestě byly sotva zřetelné a člověk se musel zastavit, aby je vůbec našel.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Rozhodla se vrátit ke zbytku týmu. Rychle opláchla ryby od prachu, který zvedl strom, a zamrzla. „Kde jsou mé šaty?“ zamrkala, načež zbledla. Zpod stromu koukal kus fialové látky. Dívka zmateně přiběhla ke kmeni a kousla se do rtu. Její oblečení už nebylo oblečením, nýbrž ohořelými cáry. „Co mi na to řekne maminka?“ zaúpěla a zahleděla se směrem, odkud dřevina vlastně přilétla. Přesně tam nechala Kumara s Takuyou. Že by se tam zase objevil ten obrovský medvěd?
Nechala oděv oděvem, sebrala katanu a i s úlovkem se rozeběhla zpět. Snad je najde ještě živé!
„Kumaru-sensei! Takuyo!“ křičela z dálky. „Jste v pořádku? Není vám nic?! Proletěl tudy strom a málem mě rozmáčkl!“
Zastavila se až u nich a a s potěšením zjistila, že jsou oba v pořádku.

Kumaru (tým 11)
S tímhle klukem to jinak nešlo, nejdřív jste si museli získat jeho pozornost něčím fakt drsným a teprve potom jste ho mohli něco učit. Jeho mladická nerozvážnost zmizí spolu s věkem, tím si byl Kumaru jistý. Pokud se toho tedy Takuya dožije.
"Hmmm...začíná se tím, že začneš pořádně žrát. Dlouhodobě. Není to o tom se jednou dvakrát přežrat. Doma u jídla, až si budeš myslet, že si plnej, přidej si! Samozřejmě když se pozvracíš, tak to taky k ničemu nebude." Vysvětlil Kumaru trpělivě, když se Takuya zeptal.
Bylo jasné, že ho zaujme hlavně síla. Navíc trik se shurikeny už ukazoval.
"Hmmm...a teď znova. A nezapaluj žádný stromy! Ekologickou katastrofu tu nikdo nechce." Pobídl mladíka k tréninku katonu.
Radši ho bude sledovat. Kvůli údajným mouchám. Pak by se mohli podívat k vodě jak se rybaří Onigiri.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
Ren se zvědavě optal na sny a Nozomi vnitřně znervózněla, ačkoliv se na venek stále usmívala. Zrovna o jejím snu se jí moc mluvit nechtělo. Nikdy by nic takového neměla vyslovit na hlas. Znamenalo by to potom, že se sebou není smířená.
Dívky si naštěstí vyložily chlapcovu otázku jinak a hnědovláska si oddychla. Nemusela nic vymýšlet. Zradila ji až Hanako, která dotaz pochopila správně. Přesto se musela jouninka pousmát.
„Na tom není nic trapného,“ usmála se na ni mile a jemně jí položila ruku na rameno. „Tohle si přeci přeje mnoho žen a mnoha ženám se tenhle sen splní,“ uklidňovala ji, zatímco jí v očích proběhl záblesk smutku. Měla stejný sen, ale jí se nikdy nesplní. Vždyť ani nevěděla, jestli by ji porod nezabil. Uvědomila si, že ještě neodpověděla, a tak se obrátila k hnědovláskovi.
„Já bych si přála, aby nebyly už žádné války. Aby všichni žili v míru a pokoji.“

Torashi Hanako
Tým 2
na cestě do vesničky Izumizaki

Těkavým pohledem přejela po všech třech členech svého týmu, kteří byli nachystaní a očividně i natěšení na misi, načež sklopila pohled ke svým botám a špičky uší se jí rozhořely. I tak málo jako pohled na jejich obličeje odrážející vzrušení jí stačilo k tomu, aby pocítila osten studu, že jejich pocity nesdílela. V tenhle okamžik se cítila všelijak, ale ani zdaleka ne vzrušeně či nedočkavě. Měla strach, pociťovala panickou hrůzu, byla zahanbená a nejistá sama sebou. Nic z toho ale nemohla dát najevo. Teď už nebyla jen student Akademie, který se mohl hroutit pod návalem vlastních rozpaků. Byla kunoichi, takže se podle toho také musela chovat.
Tiše vykročila po boku ostatních dvou dívek, které se střídavě věnovaly konverzaci.
Hanako skutečně oceňovala jejich snahu zapojit ji alespoň částečně do rozhovoru, byla však příliš plná dojmů z nových lidí i skutečností, že se nezmohla na víc než zdvořilé odpovědi, pokud jí některá z dívek položila nějakou otázku. O dialogu z její strany nemohla být ani řeč. Neuměla to. Nevěděla, jak s druhými mluvit a nyní nebyla správná chvíle na to, aby se tomu pokusila přijít na kloub. Většinu času proto mlčky kráčela s pohledem upřeným na zem, po níž kráčela, a pouze s poloviční pozorností naslouchala svému okolí, utopená ve svých myšlenkách. Spozorněla teprve v okamžik, kdy se poblíž rozezněly první tóny tlumené melodie, jež rozehrál Ren na svůj shamisen.
Hanako zdvihla nepatrně hlavu a zelené oči upřela k chlapci, který se celou cestu věnoval všelijakým činnostem. Pozorovala ho sice jen zběžně koutkem oka, stejně jako Adi se Shinyou a Nozomi-sensei, i tak ale postřehla, že se jeho pozornost neustále stáčela k různým věcem. Do tváří se jí nahrnula červená barva, když si uvědomila palčivou skutečnost, že se ani jedna nepokusila zapojit i jeho do hovoru. Jenomže oslovit ho, to bylo pro rudovlásku až příliš a pokud to neučinily ani zbývající dvě dívky, patrně k tomu měly své důvody. Ren přeci jen trochu vypadal jako někdo, kdo většinu času trávil ve svém vlastním světě, možná tedy o konverzaci ani nestál.
V okamžik, kdy se všichni utábořili a Hanako se usadila poblíž ohně, napětí z jejích ramen trochu opadlo. Mohly za to kromě příjemného tepla především vůně, které se kolem nich rozlinuly z uvařeného vývaru. Rudovláska zcela automaticky sáhla do svého batohu, ve kterém krátce zašátrala, než nahmatala malý látkový sáček, sotva jej však vytáhla ven, uvědomila si své počínání. Líce jí nepatrně zčervenaly studem, urychleně schovala sáček zpátky a odložila batoh zpět vedle sebe. Ve stejný okamžik jí Nozomi přidělila první trénink. S Adi. Rudovláska pokradmu pohlédla na druhou dívku, jež bez námitek souhlasila, a nervózně stočila pohled na opačnou stranu.
Chůze po stromech... To dozajista znamenalo pokročilou manipulaci s chakrou. Hanako nejistě poposedla na místě a ošila se pod návalem horkosti, která jí stoupala do hlavy. Nebyla přeci hloupá, to vůbec ne. Ale věděla moc dobře, jak na tom byla, pokud šlo o provedení v praxi. Potřebovala klid a přinejlepším žádný pár očí navíc poblíž. A tady měla hned čtyři. Ne, to dozajista nedopadne dobře. Nepůjde jí to. Bude se neustále rozptylovat okolím a málo se soustředit. Takže to nakonec tak jako tak pokazí.
Od rudých vlasů jí pomalu začínala stoupat pára, jak jí myšlenky předbíhající událostem vřely v hlavě. Než však začala připomínat doutnající poleno v ohništi, vytrhnul jí z víru myšlenek Ren se svou otázkou. Překvapeně zdvihla k chlapci pohled a zamrkala.
Sny... Každý měl přeci sny... Ne snad?
"Jeden," hlesla na odpověď jako poslední z dívek a sklopila pohled ke svým dlaním, které měla nečinně složené v klíně.
"Mít manžela, děti... rodinu," začala palci nervózně točit kolem své osy a tváře jí rozpaky z vědomí, že právě přede všemi mluví, zrůžověly. Vzápětí si však uvědomila, že Adi i Shinya odpověděly úplně jinak. Nemluvily o svém životním snu. Jejich odpověď byla o snech, které se jim zdály. Horkost v rudovlásčině tváři okamžitě stoupla o několik stupňů, obličej se odstínem nebezpečně přiblížil odstínu jejích vlasů a tvář se orosila potem. Dívka celá ztuhla pod návalem paniky z vědomí, že pochopila Renovu otázku úplně jinak a právě se přede všemi naprosto ztrapnila. Trvalo jen několik vteřin, které však Hanako přišly jako celá věčnost, než jí panenky ve vytřeštěných očích prudce zakmitaly ze strany na stranu a rudovláska se zajíkavě nadechla.
"Teda- teda- myslel jsem- jen jsem chtěla- totiž-!" začala překotně koktat a prsty si drtit látku kalhot, nakonec ale zmlkla, kousla se do jazyka a chvějící se pohled zabodla do ohně.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kumichi Shinya
Tým 2

Sensei vyzvala teď už kompletní skupinu k pochodu. Shinya byla ze začátku spokojená, že je mimo nudnou vesnici, a tak se otáčela za každou hloupostí, od lesních květin po ty neobyčejnější věci, jako pohledy na krajinu rýsující se mezi kmeny stromů. Sem tam dokonce vytáhla kus papíru a něco na něj načmárala. Jak cesta ubíhala, prohodila pár slov s Adi i s Hanako. Nebyla sice v nevázaném klábosení nijaký přeborník (jinými slovy by se mohla nazývat společenským polenem), ale konverzace s Adi a chvílemi i s Hanako jí kupodivu nedělala sebemenší problém. Když se den začal chýlit ke konci, Shin už přestávala bavit okolní fauna a flóra. Začínalo se smrákat a sensei zavelela k rozbití tábora.
Shinya s hvězdičkami v očích sledovala senseiinu všestrannou zručnost, kterou předvedla při přípravě večeře.
,,Hai" kývla Shinya na souhlas, že umyje s Renem nádobí. Sice nechápala, proč by tak primitivní a rychlou práci měli dělat dva lidé, ale neměla v úmyslu sensei odmlouvat. Po dobrém jídle ale ještě chvíli poseděli. Bylo sice trochu chladno, ale to bylo spíše osvěžující. Trochu vykulila oči, jako to dělala vždycky, když ji něco zaskočilo a nutilo jí to zamyslet se. ,,Sny?" řekla ještě stále zamyšleně po tom, co si vyslechla Adiinu odpověď. ,,Sny mám, vím, že je mám a snažím se, si je zapamatovat, ale vždycky těsně potom, co se probudím, mi utečou a rozplynou se..",,Ne, že by to bylo tak těžké v tom harampádí, které se mi válí v myšlenkách každé ráno" dodala ještě s úsměvem na tváři.

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy
„Kuso kuso kusó! Klídek vohni! Nežer to listí sakrá!“ panikařil Takuya pod hořícím stromem, ovívající plápolající korunu svou bundou, jako kdyby to mohlo něčemu pomoct, načeš se poplašeně ohlédl za hromujícím hlasem svého senseie.
„Já za to nemůžu! To ta moucha!“ snažil se černovlásek bránit, ale to už kolem něho Kumaru proběhl a popadl strom do medvědího obětí, načež začalo dřevo praskat, jen z trochu jiného důvodu.
Když se začal kmen třást, napadlo Takuyu, který to celé nechápavě sledoval, že by nebylo od věci uhnout stranou, a tak to také rychle učinil, načež jen nevěřícně zíral na to, jak rve Kumaru celý strom ze země i s kořeny, načež jím hází kamsi do dáli, jako by to byl nějaký obyčejný oštěp.
Muž poté pokračoval ve své šou fintou se čtveřicí fuuma shurikenů, s jejichž pomocí odťal hořící listí a větve okolních stromů a zabránil tak rozšíření plamenů, načež to celé zakončil ve vhodném, cool gestu.
Takuya na něho zůstal chvíli jen oněměle zírat s ústy zcela dokořán. Obdiv naprosto na místě, vzhledem k tomu, jaký um a preciznost mu muž se čtveřicí zbraní právě předvedl.
„TO BYLO MEGA HUSTÝ! JAK STE TO SAKRA UDĚLAL!?“ vyhrkl mladík nadšeně s hvězdičkami v očích, „ten strom ste vyrval jak párátko! To chci taky umět! Jak se to dělá!? Naučte mě to, Kumaru-sensei!“ přiskočil k muži obdivně Takuya, naprosto ignorující Kumarovu fintu s shurikeny.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím 6
Brána--->Les

Asayake položil ešte jednu otázku. Nad tou som sa zamyslel. Predtým som sa nezamýšľal nad možnou hrozbou iných ľudí, aj keď sensei povedala, že hrozba tu je. Sensei nám povedala, že vyrazíme. Ako ukazovala priepustku stráži, ešte som si skontroloval ruksak. Potom som vyrazil za ňou. Misia je vraj zaplatená ako B. Sensei zároveň zodpovedala aj Asayakeho otázku. Cestovali sme lesom a okolo plynuli stromy. Bolo mi chladno, dobre, že som si zobral bundu. Nemal som ani potuchy, kam by sme mali ísť a kde tá rastlina je. Sensei to ale určite vie. Dúfam.
,,Tak... A kde by ta rastlina mala byť? V akej oblasti? Sever, juh...?" spýtal som sa napokon počas cesty

Nara Nanami
Tým 14
lesní mýtina

Ramena jí klesla pod tlakem úlevného vydechnutí, když její malá, nevinná lež prošla bez větších potíží. V myšlenkách si už stačila představit hned několik variant toho, co by pravděpodobně následovalo, kdyby se sensei dovtípil nebo jinak dozvěděl, co mu provedli a ke všemu vědomě zamlčeli. A žádná z nich nebyla příliš hezká. Příjemný pocit úlevy však ihned vystřídal tísnivý pocit provinilosti a hanby. Bylo to úplně poprvé, co někomu lhala, ke všemu přímo do tváře - byť celé pomalované - a skutečnost, že tím někým byl její sensei, byla o to tíživější. Drobná brunetka provinile sklopila pohled ke svým špičkám a zamířila raději k pomalu se rozhořívajícímu ohništi, aby nachystala alespoň jídlo. Při přípravě rýže, ze které o dvacet minut později pečlivě tvarovala trojhránky, do nichž schovala kousky usušeného masa, si dávala obzvlášť záležet, aby dobrým obědem alespoň trochu odčinila jejich prohřešek. Během přípravy všk bedlivě naslouchala mumlavému vyprávění Shikaroua o náplni jejich mise.
"Hotovo," hlesla, když postavila misku s onigiri vedle ohniště a kolem nich se po mýtince rozvoněla miso polévka v kotlíku, jež stál na kameni hned vedle.
"Jestli všude mizí jen zásoby masa... možná to mají pro nějaká zvířata? Třeba ho kradou překupníci obchodující se vzácnými druhy," pronesla zamyšleně.

Onodera Sayuri
Tým 6
lesy Konohagakure no Sato

"Výborně. Tak vyrazíme," pokývla hlavou, krátce prohodila několik slov se stážnými u brány, jimž ukázala propouštěcí svitek a vrátila se zpět k mladíkům.
"Jdeme," odrazila se od země a svižným tempem zamířila z vesnice do nejbližšího lesa, jímž se začali od Konohagakure vzdalovat.
"Mise je zaplacená jako Bčková, přestože se podle popisu tváří maximálně na úroveň C. Úkolem je pouze bylinu najít a získat. O žádním dalším zájemci nic nevíme, takže je to pravděpodobně otázkou náhody. Zda bude mít někdo o bylinu stejný zájem jako člověk, který si nás najal, teprve zjistíme. Buďte proto pozorní," odpověděla Asajakemu na otázku, s čímž jim vysvětlila i pravděpodobný průběh celé mise.
"Utáboříme se až s obědem. Do té doby udržujte tempo," oznámila jim po cestě.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Suzume Adi
Tým 2
Cvičiště > Na cestě na misi

Renovu poznámku o brzdách Adi přešla s lehkým úsměvem. Kdyby měla jednu ze svých bezdůvodně nazlobených chvilek, možná by jí to rozdurdilo, ale protože jí rozjařily vyhlídky na fascinující nové zkušenosti, připadal jí i ten podivín milý.
O něco později se přihnaly i další dvě rudovlásky a teprve teď si Adi lépe všimla očividných rozpaků nové dívky. Nepřisuzovala jim ale příliš velkou váhu. Konec konců, je pochopitelné, že člověk je vyvedený z míry, když přijde mezi nové lidi a hned je vmeten doprostřed něčeho tak děsivě nezvyklého jako je první mise. Adi tedy alespoň předpokládala, že je pro Hanako první. Nicméně, než se stihla nějak hlouběji zamotat do svých myšlenek, sensei všechny pobídla k odchodu a tak jí červenovláska svižným krokem následovala.
Během celodenní cesty se pokusila více méně nezávazně konverzovat s oběma dívkami (protože ani jednu z nich vlastně neznala dlouho). Ne, že by něco měla proti Renovi, on spíš věčně vypadal jako někdo, kdo je ztracen hluboko v myšlenkách a Adi přišlo skoro násilné ho z jeho zasnění burcovat. Ve chvílích kdy jí přišlo již příliš náročné udržovat naživu plamínek konverzace, šla dívka s rukama v kapsách a přemýšlela nebo sledovala líně se měnící krajinu a poslouchala Rena jak hraje na shamisen. Chvílemi jí cesta přišla skoro nudná, ale přesto jí překvapilo jak rychle čas uběhnul, když se konečně začalo stmívat. K utáboření se vybrala Nozomi poměrně příjemné místo mezi stromy, ale s rozdělaným ohněm přeci jen všechno bylo dvakrát lepší, kromě tepla se kolem něj šířila jakási pohodlná, až skoro domácká atmosféra a později i vůně z jídla, které Nozomi začala připravovat. Kromě kuchtění ovšem sensei stihla rozdělit zbytku "mužstva" úkoly a zatímco na Shinyu s Renem připadlo umývání nádobí, Adi byla vybrána jako ten, kdo má Hanako vysvětlit jak funguje chození po stromech za pomocí chakry. Ne, že by dívka příliš chápala proč by zrovna ona měla být nejlepší kandidát na vysvětlování, ale nechtěla nijak odporovat a tak jenom kývla na srozuměnou, směrem k Hanako vrhla povzbuzující úsměv a potom blaženě natáhla do trávy nohy, které si přeci jen po dlouhém pochodu trochu odpočinku zasloužily.
Do praskání ohně a lehkého šumění listí se po chvíli mlčení ozval Renův hlas. S podivnou otázkou. Adi se na chlapce zaujatě otočila a protože nikdo jiný se k odpovědi neměl, s trochu překvapeným výrazem promluvila sama. "Jo. Vlastně se mi jich každou noc zdá spousta. A i když si pamatuju jen útržky, bývaj dost barvitý, pokud vim. Tobě se nic nezdá, Rene?"

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Jídlo proběhlo v příjemné tichosti a to mladé člence klanu Hyuuga naprosto vyhovovalo. Prostě poprvé za docela dlouhou dobu plně vypnula a soustředila se pouze na další sousta skvělého pokrmu a na tváři se jí po celou dobu rozhostil uvolněný výraz. Chvíli se odprostit od každodenních problémů, jež se s příchodem do týmu staly převážně snahou neskončit jako běžící hořící pochodeň, případně pokusit si ochránit hlavu před častými nárazy do země, bylo to co hnědovláska potřebovala a když všichni dojedli a začali vymýšlet co dál, vypadalo to, že dívka získala nový příval energie.
"Děkuji moc za jídlo, bylo to opravdu skvělé." poděkovala s drobnou úklonou a už už chtěla začít pomáhat sklízet ze stolu, když jí zastavila slova kovářovy ženy a ona s poněkud nejistým výrazem opustila prostor kolem stolu a s děkovným kývnutím směrem jak k paní Hanako, tak ke Kaitovi, následovala pána domu do umývárny přes obývací pokoj, kde zanechala svůj batoh, ze kterého vytáhla ručník. Cestou se o nic nepřerazila a než je kovář ponechal o samotě vyhrkla poděkování: "Opravdu moc děkujeme za tohle všechno. Jste velice laskaví."
Jakmile v místnosti osaměly, Midori si okamžitě všimla, že Haru s nimi není a musela se nad tím pousmát. Když se však Tenshi natěšeně začala zbavovat oblečení, odvrátila se a také začala svlékat, tváře mírně zrudlé, schovaná za ručníkem.
"Máš pravdu, po včerejším souboji a noci v lese je teplá voda skvělou představou." Nadšení se jí zračilo v očích a až později jí došlo, že ta slova mohla být vyložena i jako stížnost. "Tedy spaní pod širým nebem mi nikdy nevadilo, ale po souboji je teplá voda více než vítaná." dodá tedy spíše pro sebe a široce se usměje.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Večera bola perfektná a červenovláska i so psom hneď pocítili, ako veľmi hladné obe naozaj boli. S plným bruchom sa Tenshi zvalila na podlahu a so širokým, trochu zamasteným úsmevom na tvári pozerala do stropu. Po pár minútach sa ozval hlas Toriya, ktorý teraz znel tak strašne milo, narozdiel od toho, aký bol prvýkrát, keď sem vkročili.. Nešlo sa však čudovať. Určite si to pred pár hodinami zaslúžili. Bolo však neuveriteľne milé, ako sa k ním začal chovať teraz. Tenshi obratne vyskočila spoza stola na nohy a uklonila sa.
"Ďakujem veľmi pekne za večeru!" Prehovorila o niečo hlasnejšie. Možno, v podstate určite sa nevedela správať ako sa patrilo, avšak to ešte neznamenalo, že nebola vychovaná. Bola proste Inuzuka. Nasledovala muža cez obývačku do umývarne, kde sa okolo seba rozhliadla a ešte raz mu venovala vďačný výraz pred tým, než ich nechal osamote. Haru tam s nimi nebola. Vodu nemala priveľmi v láske a do umývania ju doslova museli niekedy nútiť. Tenshi to chápala a tak tam stála s Midori samá. Začala sa vyzliekať donaha, akoby to nič neznamenalo.
"Neviem sa dočkať teplej vody!"

Shikarou Nara
Tím 14
Čistinka

"Hmmm, budem vám veriť.." Zamrmlal až priveľmi podozrievavo, ďalej sa však k danej téme nechcel vyjadrovať. Krajinka začínala pomaly naberať oranžového nádychu a síce jej to len pridávalo na kráse, znamenalo to, že slnko pomaly zapadne a oni nemali ani len oheň založený. Yoi sa však už chytil príležitosti a Shikarou ho zvedavo začal pozorovať. K vareniu sa ponúkla Nanami.
"Super, myslel som, že dnes budeme mať len instantné nezdravé sra-... produkty," zamrmlal zamyslene a ustarane si prešiel tromi prstami cez čelo. Deti mali jediné šťastie, že nevenoval pozornosť čiernote, ktorá na nich potom zostala. Tým sa však časť jeho diela rozmazala a na čele mu tým pádom zostala len veľká čierna machuľa. Vyzeralo to celé ako jedno veľké spojené obočie. Strašne. Deti však mali obrovské šťastie, že ich sensei bol pasívny a v prípadoch, kedy sa nič dôležité nedialo, dokázal byť aj nevšímavý, i keď to na väčšinu z jeho klanu nesedelo. S hlasným povzdychom si sadol na zem a pozoroval, ako sa drobné drievka nešikovne začali chytať. Okamžite si uvedomil, že člen klanu Yamanaka asi presne nevie, čo robí, avšak nechal to tak..
"Musíme si prejsť, čo vieme o situácií.. A vymyslieť plán na zajtra, keďže popoludní by sme mali byť na mieste." Nasadil zamyslený výraz, avšak jeho myseľ momentálne nepracovala vôbec. Chcel, aby pracovali tie ostatné.
"Niekto.. Niečo.. okráda miestne obchody vo Fuku. Nech ide o hocijaký obchod, vždy zmizne len mäso. Veľa kíl mäsa. Peniaze ani ďalšie predajné veci nášho zlodeja alebo zlodejov nezaujímajú.. Kvantita mäsa však značí, že ich musí byť viac.. Alebo že ide o obra," mrmlal si skôr pre seba a nemo pozeral do svetla ohňa. Čokoľvek by chceli deti dodať, určite by ich nechal..

Som späť, bojte sa ^_^

Sarutobi Asayake
Tým 6
Výborně, teď si budeme hrát na zahradníky a babky kořenářky, pomyslel si Asayake znechuceně a v duchu se ušklíbl, navenek si však pouze zběžně prohlédnul rostlinu a pokusil se odpozorovat pouze nějaké výrazné rysy. Co se týkalo sdělení, že jejich nepřítomný sensei je na nebezpečné misi a kdo ví jestli se vrátí, tak ho Asayake přešel mlčením. Nového senseie si zrovna neoblíbil a pokud by se podruhé neviděli, nejspíš by slzu neurodil.
"Jen by mě zajímalo jaké úrovně tahle mise je a jestli těmi 'jinými zájemci' byl myšlen někdo specifický, případně kdo." zeptal se jen tak pro kontrolu Asayake, ne že by čekal pozitivní odpověď.
"Jinak já taky můžu." prohlásil nakonec, poté co dal jejich nové senseice dostatečný prostor pro odpověď.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Na zemi vedle kopičky Onigiřina oblečení přistála poslední klepnutá ryba. Dívka vrátila kunai do pouzdra na stehně a protáhla se. Lov byl rychlý a naprosto úspěšný. Stačilo se dát do kuchání, ale to chtěla udělat až u táboráku. „Bylo by fajn, kdyby mi sem Takuya nebo sensei poslali nějaký oheň,“ zamyslela se, načež ztuhla.
Okolo ní se objevil stín, který se neustále zvětšoval. V tušení něčeho nebezpečného vzhlédla a vyvalila oči. „Takhle jsem to nemyslela!“ vypískla splašeně, popadla své úlovky do náruče a skočila robinzonádu do strany, aby ji hořící strom nerozmáčknul.
Ozvalo se zasyčení a tmavovláska se zmateně posbírala ze země. „Co to u všech klasů bylo?“ zeptala se sama sebe s tikem v oku.

Kumaru (tým 11)
Ninja dál trénoval sérii taijusu s velkým zaujetím a žvatlání a řvaní svého studenta nevnímal. Dokud neucítil pach spáleniny a prskání hořícího dřeva.
"CO JSI TO ZASE UDĚLAL?!!" Zařval se zděšením z nadcházející katastrofy.
Svlečený do půl pasu se rozeběhl ke stromu co chlapcovo řádění odnesl nejvíc, objal jeho kmen a zabral.
"Hmmm...HÓÓÓÓÓ!"
S vrzáním a praskáním dřeva vyrval strom ze země i s kořeny, zvedl ho nad sebe a z rozeběhu mrštil hořící strom směrem k řece kde právě rybařila Onigiri.
Kumaru už se chtěl hned obořit na chlapce a dát mu pořádně za vyučenou, ale ještě nebyl konec. Oheň se stihl částečně rozšířit na listí a menší větve okolních stromů.
Ninja si povzdechl. "Hmmm....teď chlapče budeš svědkem absolutního mistrovství!"
Sáhl po jednom ze svitků u pasu, ve vzduchu ho rozvinul a vyvolal dva velké fuuma shurikeny. V každé ruce svíral jeden.
Ninja je v rukou roztočil a z otočky je oba hodil. V polovině dráhy letu se ukázalo, že zbraně jsou ve skutečnosti čtyři.
Shurikeny obletěly oblouk, usekaly hořící větve a zabodly se do země.
Kumaru po akci pak jen sevřel před sebou pěst v gestu jsem tak dobrej!

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy
„Katon: Housenka no Jutsu!“ zvolal už po několikáté Takuya a vypustil před sebe dvojici ohnivých střel, které měly zasáhnout jeho imaginární cíle.
První se „rozplynul“ v mohutném plamenu, k druhému ale černovláskova druhá ohnivá koule vůbec nedolétla. Zbylo mu na ni příliš málo plamene, jelikož ho použil až příliš na první, a tak se stalo, že se koule rozplynula dřív, než k cíli dolétla. Oba pokusy ale už vytvořily oheň ve tvaru koule, což byl v Takuyově případě obrovský pokrok.
„Kuso! Negeb se tak blbě ty šmejde! Tě sundam! Hned teď!“ zaskřípal navztekaně Takuya zuby, jak si jeho mysl podvědomě představila, že se mu jeho imaginární nepřítel vysmívá, a poskládal znovu tu samou sadu pečetí, kterou si díky neustálému opakování už dobře pamatoval.
„Katon: Hou-!“ zvolal mladík, když ucítil, jak se mu v plicích nahromadila ohnivá chakra, a pořádně se nadechl. V tu chvíli se mu ale k puse připletla muška, která byla vážně v nesprávný čas na nesprávném místě. Díky Takuyově hlubokému nádechu si totiž namísto výletu na květ chutné květiny dopřála exkurzi do černovláskových úst a následně i krku, kde se zasekla a Takuya vyvalil oči.
„Gheh bleh keh eh!“ rozkašlal se mladík namísto normálního výdechu, prskaje oheň okolo sebe. Z dvojice nevyvážených ohnivých koulí se tak stala nevypočitatelná salva žhavých projektilů, která zkropila široké pole před geninem a proměnila tak trávu na něm ve spáleniště.
„Blé, tfuj! Masařka pitomá! Bléh!“ prskal Takuya zbytky mouchy a kouře, otíraje si pusu do rukávu, načež se zadíval před sebe a zarazil se.
„Are?“ zamrkal, když viděl, že je celá oblast, kde si své dva imaginární nukeniny představoval, pokrytá ohněm, což znamenalo jediné: Úspěch!
„YOSHAAA! TAKLE SE TO DĚLÁ! Oi, Kuma-jiji! Už sem to-!“ poskočil si Takuya rozjařeně na kmeni s pěstí zabodnutou k nebesům, volaje na svého senseie cvičícího opodál, aby se mu pochlubil svým úspěchem, když tu se zarazil podruhé, protože zachytil kromě pachu spálené trávvy také pach pálícího se listí a dřeva.
„Eh?“ ohlédl se za kouřem černovlásek, načež zbledl.
Jeden ohnivý projektil totiž doletěl dál, než měl, a zasáhl jeden strom z řady listnáčů okolo paloučku, kde se nacházeli. Ten tak velice rychle chytl a oheň z jeho koruny se začal šířit na okolní stromy, hrozící skutečným lesním požárem.
„SHIMATAAA!“

Ren Kurogami
Tým 2
Most > Na cestě do vesnicky Izumizaki v zemi Deště
Když se Ren rozhodl, že tohle asi vážně stínové klony nebudou, široce se usmál. Být v takhle pestře složeném týmu bylo úžasné. Komu by se poštěstilo spolupracovat ne s dvěma, ale hned třema rusovláskama naráz?
„Já jsem Ren, těší-,“ představil se dodatečně i on, ale než dořekl, jeho tři parťačky zmizely.
„...mě,“ zamrkal a dokončil tedy alespoň větu, načež pokrčil rameny a sedl si znovu na zábradlí mostu, brnkaje si jednu z melodií, které znal, na svůj shamisen.
Když se na scéně objevila první z dívek, stál Ren už zase na mostě a s rukama v bok a hlavou zakloněnou pozoroval mraky, co pluly po obloze, tvářící se při tom maximálně soustředěně. Nemohl se rozhodnout, jestli mu ten největší připomínal netopýra se znakem Konohy na břiše, nebo okřídleného hrocha.
Dusot nohou ho ale vytrhl se zamyšlení a on se zadíval před sebe, jen aby spatřil jako vichr se blížící Adi, která vypadala, že ho převálcuje.
„Hooo?“ vylétlo mladíkovo obočí vzhůru a on se napjatě naklonil dopředu.
Rusovláska ale naštěstí zabrzdila těsně před ním a omluvně se zazubila, čímž si vysloužila potlesk.
„Skvělé brzdy, Adi-san!“ zubil se hnědovlásek.
Když se ukázala i Shinya s Hanako, skupinka vyrazila na cestu.
Cesta sice trvala dost dlouho, ale Ren se zabavil. Chvíli jim hrál na svůj hudební nástroj do kroku, chvíli před trojicí kráčel pozadu, snažící se je za chůze zachytit ve svém skicáku, chvíli z nepovedených obrázků skládal a pouštěl vlaštovky, chvíli se zas díval na mraky... A tak se ani nenadál a najednou místo na nebi plujících oveček sledoval pomalu se osmělující hvězdy.
„Hái~“ souhlasil se zdviženou dlaní vzhůru se zadaným úkolem, načež se uvelebil na zem do tureckého sedu, vytáhl svůj skicák, kde nalistoval obrázek co po cestě nakreslil, který se mu líbil nejvíc, a dal se do jeho dokončování.
„Máte sny? Sensei, minna,“ optal se po chvilce, aniž by vzhlédl od své práce.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Oba kývli. Takuya se přitom odhodlal, že do oběda bude naučený. Onigiri se zazubila. „Dobře, Takuyo. Spoléhám na tebe!“ naklonila hlavu do strany a vydala se k řece. Jelikož byla z dohledu a nikdo v okolí nebyl, svlékla se do spodního prádla a několikrát se ve vodě ošplouchala. Po cvičení byla nejen hladová, ale i zpocená a vlažná voda jí jen prospěla.
Po krátké koupeli poodešla od místa, kde zvířila bláto, jistě se rozkročila postavená proti proudu a naprosto se uklidnila. Její oči hleděly skrz vodu, hledajíce svou oběť.
První ryba se přiblížila k dívčiným nohám. Kunoichina ruka rychlostí a přesností šermíře vyrazila vpřed a plnou silou rybu vymrštila nad vodu, kde ji tmavovláska pomocí chakry v dlaních bez problému chytila. „Yosh! To máme první,“ zaradovala se.

Železo na prodej

Kaito Sarutobi
Bez týmu
Kovárna
Kaito bez zbytečných řečí dojedl a pomalu vstal od stolu, když se kovář rozhodl, co se bude dít dál. Umýt se potřeboval, ale pochyboval o tom, že by se mu vůbec povedlo usnout. Navíc jim Homura řekl, že se vrátí v noci, takže by nějakej spánej jen zdržoval.
"Dobrá."
Pravil a zatím, co se dívky přesunuli s kovářem k umívárně, pomohl sklidit ze stolu a spolu s Hanako se přesunul do kuchyně, kde dostal na práci utírání nádobí. Kaito dělal co mu bylo řečeno a dělal to dobře. Nastalé ticho prolomila až Hanako, která se pokusila navázat konverzaci.
"Vypadá to, že jo. Zranrní se hlásí, ale nebrání mi v pohybu, tak snad... ."
Přikývl a věnoval hostitelce úsměv, kde se nepochybně pokoušel zakrýt starosti, které se mu honili hlavou. Bezvýsledně.
"A to hlavně díky vám, Hanako. Vám a vašemu muži vděčím za mnohé."
Pravil tiše a svůj pohled opět upřel na nádobí. Neměl chuť rozebírat, co ho trápilo. Hlavně proto, že se tomu snažil nevěřit a doufal. Stále doufal.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Cvičiště
Tým se po necelé půl hodině znovu sešel a Nozomi zavelela k odchodu. „Nemusíš se omlouvat,“ usmála se za sebe na Hanako, když prošli branou Konohagakure. Žena mávla na dva hlídající ninji a oni jí zamávali nazpátek.
„Přišla jsi akorát včas.“
Putovali celý den, a když se setmělo, rozhodli se rozbít tábor pod ochranou stromů. Byl chladný večer, takže rozdělali oheň.
Nozomi začala vytahovat různé nádobí, mezi nímž se nacházel kotlík, vařečka a pět misek. Na oleji osmahla cibuli, načež ji zalila vodou, do níž vhodila sušené maso. Tábořiště provoněl vývar. „Až se najíme, Shinya s Renem umyjí nádobí a Adi vysvětlí Hanako, jak se leze na stromy pomocí chakry. Co vy na to?“

Kumaru (tým 11)
Takuya se chvilku rozčiloval, ale za chvilku ho to přešlo. Samozřejmě ve chvíli, kdy přišla Onigiri za senseiem s prosbou o možnost jít rybařit.
Vousatý ninja jen kývl na souhlas. Sám měl hlad a oběd v podobě ryb by rozhodně ocenil.
Dívka odběhla a Takuya se dal do zkoušení. Sice to protentokrát opět nevyšlo, ale progres byl očividný.
"K ohni má opravdu blízko." Pomyslel si Kumaru, když mladíka sledoval. Do budoucna bude rozhodně zajímavé sledovat, jestli ovládne nějaké další elementární podstaty. To samé Onigiri.
Rozhodl se, že si dá ještě jednu sérii kuma-te pohybů, než se dívka vrátí z rybaření.
Tvrdé rány rozevřenou dlaní, pěstmi, lokty a koleny znovu dopadaly na imaginárního nepřítele. Jenže Kumarův nepřítel měl konkrétní podobu. Blonďatý a obtloustlý Doktor se po každé ráně jen provokativně smál. O to zuřivěji každá ninjova rána dopadala.

Torashi Hanako
Tým 2
Východní most

Hanako si připadala jako v mrákotách, když naslouchala slovům svojí nové senseiky. Jakmile se však zmínila o misi, rudovláska sebou trhla a s doširoka otevřenýma očima, které tak působily ještě větší, než už samy byly, zůstala na hnědovlásku zděšeně zírat. To, že byla Nozomi přinejmenším o hlavu menší jak ona, ji ani na okamžik nezarazilo. Vlastně jí ani nepřipadalo zvláštní, že její sensei vypadá spíše jako dítě než jounin. Ovšem skutečnost, že má teď hned jít se všemi na misi a trávit tak s nimi rovných 24 hodin několik dní v kuse, jí upřímně vyděsilo.
Strnule přejela pohledem na první dívku, která na ni promluvila a křečovitě zakývala hlavou na znamení, že ji těší. Úplně stejným způsobem pak pohlédla na druhou rudovlásku, které dala najevo své vnímání úplně stejným způsobem. Nakonec se vrátila pohledem zpět k sensei a dvakrát rychle mrkla, jelikož ji už začaly nesnesitelně pálit oči z nepřetržitého zírání.
"H-Hai..." vydechla sotva neslyšně a se strnulým otočením zamířila chvtným krokem zase nazpět domů. Čím více se od svého týmu vzdalovala, tím více její šok ustupoval a myšlenky tak začaly zurivě proudit.
Na misi. Se svým týmem. Na několik dní. S úplně cizími lidmi. To bylo strašné. Byla to jako malá noční můra, která se právě stala skutečností.
Hanako přímo vrazila do dveří jejich bytu a vřítila se do svého pokoje, kde urychleně popadla batoh a začala do něj zuřivě balit vše potřebné.
Co vlastně všechno potřebovala? Ani nevěděla, kam mají jít. Jak tedy mohla určit, co bude a nebude potřeba?
v hlavě jí vířilo na tisíc mišlenek, zatímco házela jednu věc za druhou do ruksaku. Přesně v okamžik, kdy jej konečně zavřela a s popadnutím se otočila k odchodu, se ve dveřích jejího pokoje objevila její matka s pocuchanými vlasy a udiveným výrazem ve tváři. Hanako se s leknutím zarazila na místě, velmi rychle si však uvědomila, že musí spěchat. Když už nic jiného, alespoň na ni nesměli čekat!
"Máme misi! Nevím, kdy se vrátím zpátky!" vyhrkla na matku krátkou informaci a spěšně se kolem ní protáhla. Rudovlasá žena stačila pouze nechápavě zamrkat, když za dívkou s bouchnutím zapadly vchodové dveře, a stočit svůj tázavý pohled na manžela, který stejně překvapeně vyhlížel ze dveří vedlejšího pokoje.
Hanako se zpět k mostu řítila se stejnou rychlostí jako poprvé, tentokrát ji však batoh na zádech trochu zpomaloval. Přesto měla pocit, že se objevila u zbývajících čtyř v rekordním čase.
"Gome- Gome- Gomenassai," dostala ze sebe udýchaně, jakmile se zastavila po boku jejich sensei. Když ale znovu otevřela ústa, aby pokračovala, pouze s nimi naprázdno pohnula a zčervenala ve tvářích. Už zase jí zcela došla slova.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kumichi Shinya
tým 2

Shinya si oddechla. To, že budou stát proti nějakým sabotérům sice neznělo moc pozitivně, ale pořád líp, než kdyby měli bojovat proti yokai, nebo jiným strašidelným nadpřirozeným bytostem.
Shin už už chtěla vyrazit domů pro věci na misi, když tu k jejich týmovému hloučku přiběhla cizí dívka, celá rudá, vlasů včetně. Představila se, přes to, že vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Vypadala fajn. ,,Ahoj, já jsem Shinya, Shinya Kumichi, můžeš mi říkat Shin, jak chceš.." usmála se na novou dívku, když už bylo jasné, že patří k nim. Chvíli přemýšlela, jestli je normální, že se složení týmu tak často mění, nebo jestli má zrovna ten její smůlu. Nedivila by se, nikdy nebyla dítě nějaké štěstěny a možná se to přeneslo i na její tým. Ne, že by jí to nějak trápilo, byla zvyklá, prostě nikdy nic nešlo samo od sebe. ,,Tak já jsem hned zpátky." otočila se tentokrát už opravdu k odchodu a odběhla současně s Adi a vydala se přímým směrem k jejich baráku. Doma nikdo nebyl, což Shinye vyhovovalo, jelikož si mohla nerušeně sbalit co chtěla a potřebovala, plus balíček jakýchsi pochybných sušenek. Vzala si ještě mikinu kolem pasu a vyrazila vztříc Renovi a sensei, kteří zřejmě na místě zůstávali. ,,Tak jsem zpět, můžem vyrazit?" vypadlo z ní, když dosupěla na mostek. Rozhlédla se po ostatních. Byla ráda, že má svůj tým.

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy
„Znovu!“ rozkročil se odhodlaně Takuya a začal skládat opět ty samé pečetě, rozhodnutý tentokrát konečně uspět, ale Kumaru ho přerušil s radou.
„Hmm...“ mručel černovlásek, soustředěně sledující vysokého shinobiho, skládajícího tu pravou sadu pečetí, načež mu po krátké odmlce naskočila žilka na čele.
„TO STE MOCH ŘÍC DŘÍV, KUMA-JIJI!“ zaječel na muže Takuya dopáleně. To už se k nim ale připojila i Onigiri a nabídla se, že chytí ke svačině pár ryb.
„Jo! To je supr nápad, Oni-chan!“ zakřenil se na dívku Takuya, načež se zatvářil pro změnu krapet zbědovale, když mu hlasitě zakručelo v břiše. Okamžitě se ale napomenul a hned zase vypnul hruď.
„Yosh! Než přídeš tak se to naučim, Oni-chan!“ prohlásil, dávaje tak především sám sobě jakési ultimátum, a hned na to se otočil ke Kumarovi s Onigiri zády a vyskočil zpátky na poražený kmen.
„Kuso! Jak to bylo!? Krysa tygr, vlk, králik... počkat, jak se dělá vlk!? Shikushou! Vlk neni!“ soustředil se Takuya na svoje ruce, skládající pečetě, různě přerušující průběh a zkoušející to znovu.
„... zajíc, tygr! Yosh! To je vono!“ zamračil se odhodlaně, když měl pocit, že konečně trefil správnou sérii, a zhluboka se nadechl.
„Katon: Housenka no Jutsu!“ zvolal a s prsty přiloženými u úst vypustil na první imaginární cíl menší ohnivou kouli, načež se natočil lehce bokem, aby sestřelil i druhý cíl. Na ten ale místo ohnivé koule vyslal širokou ohnivou vlnu, která se rozptýlila po okolí a být tam skutečně nepřítel, nezasáhla by ho.
„Ghah, hah...“ vydýchával se Takuya, zpracovávající v hlavě to, co se právě stalo.
Pořád to nebylo ono, ale alespoň se mu povedlo vytvořit pokaždé oheň. To byl prokrok!
„Yosh! Takle to pude! Hehé!“ zakřenil se zpocený černovlásek.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Tím D
Brána

Sensei mi odpovedala. Mal misiu. Nevedel som, či sa z nej niekedy vráti. Chvíľu som pozeral do zeme. Potom sensei povedala, že sme dostali misiu v zemi čaju. Potom vytiahla nejaký zvitok a na ňom bol nákres rastliny. Chvíľu som si rastlinu prezeral očami. Sensei pokračovala a hovorila, že to máme doručiť nejakému chlapíkovi, ktorý si za to zaplatil. Prišlo mi to trochu podozrivé. Len tak nejaký chlapík si najme ninjov aby mu doručili vzácnu, liečivú rastlinu. Neriešil som to, určite to bol nejaký zbohatlík, ktorý nevedel čo s peniazmi.
,,Hej, som v pohode, môžeme vyraziť," dostal som zo seba, predpokládal som, že Asayake je pripravený, kedže už bol predtým.

Suzume Adi
Tým 2
Od mostu domů a zase nazpět

Sensei možnost se strašidly rezolutně zamítla, což u Rena způsobilo viditelné zklamání, zato u Adi naopak lehkou úlevu. Ačkoliv kdesi v jejím nitru pořád hlodal drobounký červík pochybností, který tvrdil, že Nozomi taky není vševědoucí a čistě teoreticky tu pořád je nějaká pravděpodobnost, že tohle nebudou mít na svědomí lidé, dívka se rozhodla tuto myšlenku zašoupnout co nejdál z dohledu. Koneckonců, k rozptýlení se jí naskytla poměrně dobrá záminka. Za svými zády totiž pocítila něčí přítomnost a její domněnka byla potvrzena jakmile se ona postava začala představovat. Jako... další členka jejich týmu...? Adi se překvapením málem vyvrátila čelist z pantů. Další úplně nový člověk do týmu? Vážně se bude tenhle tým měnit každý den? A fakt má i tahle holka červený vlasy?!? I přes svoje zaražení se Adi podařilo na dívku stále ještě překvapeně usmát a krátce se představit. "Suzume Adi, ráda tě poznávám. A teď si teda s dovolením doběhnu domů pro věci." Kývla dívka na zbylé členy týmu stojící okolo a tryskem se rozběhla směrem k domovu, kde si do batohu naházela jen to nejnutnější vybavení, oznámila babičce jaká je situace a potom se zase šílenou rychlostí přihnala zpátky.
Celou cestu, kdy jí výhled zakrývaly uvolněné prameny červených vlasů, které jí vlály do obličeje, byla zabraná do zběsilého guláše svých myšlenek. Ne, že by snad nebyla flexibilní člověk, ale tolik náhlých změn a překvapivých informací během tak krátkého času ji přeci jen zaskočilo. Neobratně se vyhnula několika ubohým chodcům a jen tak tak se jí podařilo nesrazit stařenku, která se pomalu šourala po chodníku s nákupem v tašce a potom už zabrzdila tak těsně před Renem, že se jí div nepovedlo ho povalit na chodník. Trochu rozpačitě se zasmála, omluvila se a odstoupila o několik kroků nazpět, kde zůstala trčet jako napjaté tvrdé y.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
„Mám to,“ usmála se odhodlaně dívka a znovu zopakovala celou sekvenci. Provedení technik a navazování mezi nimi bylo téměř bezchybné, stačilo jen vypilovat rychlost, která bude časem daleko vyšší. Zatím si však uvědomila, že je docela unavená a přivítala by delší přestávku.
Vrátila tedy meč do pochvy a vydala se ke Kumarovi, který zrovna něco říkal Takuyovi. „Napadlo mě, co kdybych nám nachytala pár ryb? Už je dávno po obědě a ke každému tréninku přeci patří i jídlo a odpočinek,“ usmála se ochotně.

Filler: Mega hustě kruto-přísný trénink týmu 5 a 11!

Onigiri Ueda
Tým 11
Cvičiště u řeky
Okolo Onigiri se probleskl stín a v dívce hrklo. Ostražitě projela očima okolí a stiskla ruce v pěst. Tenhle protivník byl rychlejší než ona. Muselo jít o toho Akihira. Vypadal z nich starší a zkušenější.
Zavrtěla hlavou. Ať už šlo o kohokoliv, nechal kunoichi za sebou a vrhl se vpřed, kde byla jeho týmová kolegyně. ‚Jde po Takuyovi!‘ Samozřejmě mohl jít i po Naoko, jenže pro Onigiri připadalo nepřípustné, že by se obrátil proti členovi svého týmu. O faktu, že Akihiro s černovlasou kunoichi se vůbec neznali, samozřejmě nevěděla.
Vzpomněla si, jak se na něj černovlásek tvářil, a zkousla si ret. Tušila, že její kamarád neodolá a přejde k přímému boji. Musela něco udělat. K místu střetnutí dorazila, zrovna když se ozval uši trhající „kougekiii“.
Situace vypadala obdobně její představě. Akihiro bránil Takuyovi v průchodu a chlapec se samozřejmě nechal vyprovokovat. Dívka si uvědomila, že teď se bude mladík muset soustředit na útok velkým mečem a tasila dva kunaie s výbušnými lístky, které odhodila každý na jinou stranu. „Takuyo, ústup!“

Onodera Sayuri
Tým 6
Brána Konohagakure no Sato

Přejela pohledem z jednoho na druhého podle pořadí, ve kterém na ni promluvili, načež se pod maskou letmo pousmála. Zajímavé. Zatímco jeden se ihned zajímal o to, kde je jejich předešlý sensei, druhý na pohled nehnul ani brvou.
"Byl odvolán na dlouhodobou misi, kam vás nemohl vzít sebou. Měla vyšší rank a příliš vysokou hrozbu, než aby vás jí mohl vystavit. Proto mě požádal, jestli bych se vás prozatím ujala," odpověděla chlapci na jeho otázku, když se k němu navrátila pohledem. Sayuri věděla dobře o tom, jak byl tenhle tým předávaný z ruky do ruky. Dost možná si tak ti dva připadali jako horký brambor, který si jounini přehazují mezi sebou. Otázku však bylo proč.
"Vy jste dostali misi v Zemi čaje," pokračovala, když pohlédla na Asajakeho, přičemž vytáhla svitek a spustila ho dolů, čímž se rozevřel. Na něm byla načrtnutá podobizna rostliny.
"Naším úkolem je získat tuhle bylinku a doručit ji jednomu muži, který si nás zaplatil. Jde o vzácnou rostlinu se silnými léčivými účinky. Je proto možné, že nebudeme jediní zájemci," osvětlila jim náplň mise, opět svitek srolovala a uschovala vzadu za opasek.
"Jestli nemáte žádné další otázky, můžeme jít."

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Ren Kurogami
Tým 2
Most
Renovi koutky srazilo dolů zklamání, když Nozomi možnost se strašidly zavrhla, ale hned na to se zatvářil odhodlaně, rozhodnutý se možnosti, že by tam přece jen nějaké mohli potkat, nevzdat.
Z myšlenek ho ale vytrhl příchod dívčiny, která byla se svou rudou hlavou už třetí do počtu a která se představila jako Hanako Torashi.
Ren několikrát zmateně zamrkal, načež mu naskákalo kolem hlavy nespočet pomyslných otazníčků.
„Are...? Kage Bunshin no Jutsu...?“ kmital pohledem z Adi na Shinyu s Hanako a zpět, tvářící se čím dál tím více nechápavě, přestože měl z téhle neobvyklé náhody celkem radost.
K odchodu se evidentně neměl. To nejdůležitější měl vždy u sebe, tak proč se vracet? Nejraději by vyrazil za strašidly hned!

INFO

Teď máte šanci k menšímu pokecu, je-li libo Midori s Tenshi a Kaito s Hanako. Samozřejmě si taky můžete dělat cokoliv jinýho vhodnýho, co vás napadne. Posty pište dál normálně do místnosti, jen berte v případě, že se pro ten pokec rozhodnete, v potaz individuální pořadí, vztahující se vždy jen na toho druhého, s kým kecáte

Dál s tím hnu až poznám, že nastal čas.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!