NFFORPG - Konohagakure no Sato

Kumichi Shinya
Tým 2
Shinya spokojeně oddechovala čekajíce na poslední okamžik těsně před tím, než úplně usne, zvenku se ozíval už jen tlumený smích.
Z jejího poklidného večerního relaxování ji vyrušily jakési podivné zvuky. Opatrně pootevřela jedno oko a to co viděla na stěně svého stanu ji tak vyděsilo, že se s výkřikem prudce posadila a vytřeštěnýma očima hleděla na to zjevení. Po stanové plachtě tančil černý stín ve tvaru něčeho okřídleného a vytvářelo to děsivé pohybové kreace, Shinya se v tu chvíli prostě hrozně lekla, a to i sama sebe, resp. svého vlastního výkřiku. Chytla se za ústa a chvíli zůstala tiše sedět, slyšela výraznéý Renův smích, který byl stále prolínán snahou o strašidelné zvuky. Rozdýchávala tenhle zatím asi největší trapas za tuhle misi a modlila se, aby to nikdo neslyšel. V tu chvíli se vchod u stanu rozevřel. Shinya si rezignovaně povzdecha a čekala na první hloupou poznámku.

Jít spát ven pod širák? Proč ne, horší už to nebude.. zauvažovala Shinya hrabající se ze stanu i se spacákem za svou podložkou/karimatkou/jaktomuříkat, která chvíli před tím proletěla vchodem ven stále rudá jako rajče. Z tohohle jejího bubákování jí bude trapně ještě dlouho..,,Tak jo, už se hrabu, už padla rosa?" hodí dotaz to černé tmy, kde krom Renova šaškování nebyly vidět pořádně ani obrysy, co se Rena týče, Shin začalo hryzat svědomí, jestli udělal dobře s odkladem vražedného řádění na další den. Vyčerpaně sebou dnes snad už naposledy plácla na zem vedle Akane, má se zvednout a dodělat toho člověka teď, aby je už konečně nechal žít pod tou krásnou noční oblohou? Už jí tak trochu docházely poslední nouzové zásoby trpělivosti. Ale to nebe..dokáže přivést na jiné myšlenky, které následně vezme na bobovou dráhu mezi hvězdy..,,Brou" šeptla Shin ještě předtím, než se jí podařilo upadnout nadobro do říše snů.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Les
Nozomi skryla úsměv za knihou, nenápadně pozorujíc své svěřence. Budování týmových vztahů bylo pro pozorovatele vždy velmi zábavné. Ren ji vlastně bavil ze všech nejvíc. Byl jako z jiného světa a na vše se snažil dívat z roztodivných úhlů. Rozhodně ji zajímal jeho styl boje.
Shinya jí na druhou stranu připadala jako naprosto normální dívka, která Renovu zvláštní náturu nepobírala. Akane byla usměvavá dívka, která se vždy snažila ze situace vytěžit alespoň nějaké klady. A Hanako svou roztomilostí překonávala kohokoliv, koho žena znala.
Zvědavě povytáhla obočí, všímajíc si Shinyina stanu a různě reakce.
„Hanako, nikdo neřekl, že si musíme vzít stany. Podívej, třeba já budu spát jen ve spacáku pod širákem,“ uklidňovala ji, ukazujíc na svůj spací pytel, do nějž nakonec zalezla.
„Rozdělíme si hlídky. První si vezme Akane, druhou Ren, třetí já a poslední Shinya. Hanako se dnes vyspí, protože trénovala. Nějaké námitky?“

Onigiri Ueda
Tým 11
Cesta
„Onbaacký šermíř?“ zamrkala dívka a představila si obrovské zvíře ve zbroji válečníků bushi, obřadně tasícího katanu. „To přeci nejde, ne, ne, ne,“ zaháněla obraz rukou.
Ani Kumaru nesouhlasil a tmavovlásce rozhodně připadala pravděpodobnější jeho teorie, ač byla stejně znepokojivá. „To je pravda,“ přitakala. „Svět je velký a technik je bezpočet.“
Moki si následně všiml Takuyova meče a kunoichi poskočilo srdce radostí. Byla ráda, že se o kamarádův výtvor konečně někdo zajímá nějak pozitivně. Tedy alespoň tak jí seržant připadal.
Geninova průprava ji však zděsila. „Je skvělý, Takuyo, a rozhodně silný, ale žádné katany se tady rozbíjet nebudou, jasné?“ zaúpěla při vzpomínce na zničený bokken. Když chlapec zvládl rozflákat dřevo dřevem, co by tak Aniki provedl s její katanou?

Yamanaka Seiji
Tým 12
skála s hlavami Hokage

Když se do jeho zorného pole dostal černovlasý mladík, Seiji jeho přibližování se sledoval pouze koutkem oka. Na pohled se tak zdálo, že jej vůbec nevidí, ani nevnímá jeho přítomnost. Ale i přes minimální pozornost, jakou mu Seiji věnoval, měl naprosto perfektní přehled o jeho pozici i pohybech.
"Hledáš Seijiho, jo?" zeragoval na otázku, kterou mu Tokune položil, jakmile se u něj zastavil a s důležitou odmlkou, jako by velmi vážně zvažoval svou odpověď, dále pokračoval v přehazování mince ve dlani.
"Tak to-" nádech k odpovědi přerušil příchod druhého chlapce, který začal okamžitě hulákat na černovláska. Seiji vydechl přebytečný vzduch plic, zatímco otočil hlavu k nově příchozímu. Jeho okázalá ignorace mu však na rtech vyloudila akorát tak poťouchlý úšklebek.
"Konečně jste tady, vy dva," přehodil naposledy minci v dlani, pevně ji sevřel v pěsti a tu schoval do kapsy tmavých kalhot. Zároveň se ramenem odlepil od skály a napřímil se před oběma mladíky.
"Jsem Seiji. Váš nový, dočasný sensei. A tohle-" zalovil v náprsní kapse svojí vesty.
"-je váš první úkol," natáhnul k oběma ruku, ve které držel dva útržky papírku. Na obou byly napsány tři různé znaky.
"Chodit po pevných předmětech díky chakře už umíte, ne? Takže si tohle vemte, dojděte si pro kýble s barvou a na přeskáčku tyhle znaky opíšete. Přímo támhle," ukázal směrem nad sebe, kde byl monument současné Hokage.
"Pořádně přes celý obličej, počínaje od tebe," podíval se na Tokuneho.
"A čitelně. Žádná flákárna. Máte na to hodinu. Kdo to nestihne, půjde pomáhat k seniorům, dokud se vaši senseiové nevrátí z mise," oznámil jim s rukama opět zastrčenýma v kapsách a ledabilým úsměvem na rtech.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Takuya Riko
Na cestě do Kasugawy
„A proč by jako nemoch? Chmpf...“ našpulil Takuya uraženě rty a se založenýma rukama na prsou uhnul pohledem poté, co Kumaru jeho teorii tak rychle zavrhl.
Když vysoký shinobi ale zmínil možnost, že se může jednat o ninju, černovláskovi se zajiskřilo v očích.
„Yosh! Takže to furt může bejt nukeňák že jo!? To je bomba!“ zatnul zapáleně pěsti, představující si sám sebe, jak svádí s tím ničemou lítý duel, ze kterého vyvázne jak jinak, než jako vítěz a vzestupující hvězda ninja světa.
„Huh?“ vytrhl ho však vzápětí ze zasnění Mokiho dotaz, „sou da! (Přesně!)“ přikývl okamžitě a široce se zazubil. „Hustej co!? Dělal sem ho když mi bylo sedum!“ prohlásil Takuya hrdě a vytáhl Anikiho z pouzdra na zádech, aby na něho seržant lépe viděl. Už na první pohled bylo znát, že si s těmi sedmi lety Takuya nevymýšlel. Do nějaké precizní kovařiny měl Aniki vážně daleko. Slušný kovář by se patrně styděl něco takového vůbec kdekoliv prezentovat. Meč ale i tak pořád působil jako zbraň, mající svou bitevní hodnotu. Jeho design byl výjimečný a čepel na běžné poměry také.
„Sice neni tak vostrej jako ňáká katana nebo tak ale zato se jen tak nerozbije! To spíš by von rozbil tu katanu, hehé!“ zakřenil se černovlásek a potěžkal svůj meč hrdě v rukách.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Suzume Adi
Tým 2
Tábořiště

K Adiině zájmu o to, jak se z ubohé kunoichi stalo potoční strašidlo se přidala i sensei, které zřejmě nasupená dívka nemohla neodpovědět a tak prohodila něco o své nešikovnosti a o tom, že jistí lidé se tím dokáží pobavit, přičemž směrem k nevinně se šklebícímu Renovi vrhla tak vražedný pohled, že by o něj šlo nakrájet cibuli.
Navíc se den začal pomalu chýlit ke svému konci, takže Nozomi zavolala Hanako, která se pořád pachtila s tréninkem chůze po stromech a zavelela ke spánku. Shinya si s sebou jako jediná vzala i stan, do kterého se teď mlčky nasoukala, zatímco ostatní si vybalili svoje spacáky pod šeřícím se nebem.
Červenovláska se neobtěžovala s takovými věcmi jako převléci se - ostatně, kdyby na ně někdo v noci zaútočil, asi by proti němu nechtěla bojovat ve spodním prádle nebo v pyžamu. Místo toho se zaujetím sledovala, co to zase Ren vyvádí, když vytáhnul baterku a začal na plachtě stanu vytvářet stínovou potvoru k níž ho Adi přirovnala, když jí vyděsil. "Rene, ty seš fakt magor! Myslim, že jeho končetiny nejsou zkroucený v dostatečně trčícím úhlu." prohlásila červenovláska se smíchem. A za chvíli už se smála tak, že se s ní spacák otřásal jako kukla s posmrtnými křečemi. To nám ta mise začíná docela zábavně. Co taky čekat, s tímhle pošukem. pomyslela si mezi jednotlivými záškuby a pak se odkulila ke dveřím Shinyina stanu a nakoukla dovnitř.
"Shin? Nechceš jít taky spát ven? Vypadá to, že bude hezky a je tu docela bžunda." promluvila na kamarádku v přítmí stanu, protože jí přišlo jako škoda, aby byla jediná oddělená.

Shin Mizukin
ulice vesnice-monument
Shin si to vykračoval po zaprášené ulici a nepěkně zavrčel,když do něj nějaký neurvalý muž vrazil.Moc dobře se nevyspal a zatím ho ráno nepřesvědčilo,že by se mu měla nálada zlepšit.Otřásl se ,když si vzpomněl na včerejší události ve sklepení se Sachi-senseiem.Nakonec ještě ráno našel na dveřích lístek,že je zase předělen do jiného týmu.V lístku též stálo ,že se jedná o tým 12 a místo setkání je pod monumentem,kam Shin právě mířil.
Měl rád ty obří tváře v kameni,bylo na nich něco uklidňujícího.Když vyšplhal po schodech nahoru všimnul si známé čubřiny patřící jeho bývalému kolegovi Tokunemu."Zdarec Tokune!Co tu děláš?Myslel jsem si ,že se ještě válíš v nemocnici."Zahlaholil na mladíka a vcelku ignoroval nějakého blonďatého týpka,se kterým se Tokune vybavoval.

Bestie z Kasugawy

Onigiri se zeptala pana Mokiha, jak jejich cíl vypadá. Pan Moki už se nadechoval k odpovědi, když v tom přišel Takuya s vlastní teorií.
Kumaru si povzdechl a plácl se do čela. Myšlenkové pochody toho chlapce pro něj i teď byly pořád záhada.
"Co je Onbaa?" Zeptal se Moki trochu zmateně.
"Hmmm...velký bílý chlupatý tvor. Humanoidního typu, řekl bych. Velmi vzácný. Ale to neřešte. Drtivá většina lidí se s ním nesetká, takže je velmi nepravděpodobné, že by něco takového běhalo po městě a využívalo předměty jako meče." Vysvětlil Kumaru a rovnou zpochybnil Takuyovu bláznivou teorii.
Seržant si odkašlal, setřel pot z čela a dal se do řeči.
"Rád bych vám přiblížil, co to vlastně je, ale nejsem si jistý, jestli to dokážu dobře popsat. Podle mé teorie je to člověk...jen netuším jak moc. Připomíná stín. Rychlý a silný stín. Když se k vám dostane máte štěstí, když skončíte jen se zlomeninami. A rozhodně dokáže vaši zbraň obrátit proti vám jak jsem měl možnost nedávno vidět."
"Hmmm...nezapomínejme na možnost, že to pořád může být ninja. V naší profesi existuje mnoho triků a technik. Pokud byli nějací lidé zavražděni, rozhodně se musíme podívat na místa činu."
Prozradil Kumaru své dojmy a snažil se udělat si ve voze větší pohodlí, jen se mu to moc nedařilo.
"Kapitán vám jistě dovolí místa činu navštívit." Přisvědčil Seržant a jeho mocný knír jakoby přikývl s ním.
"Máš zajímavý meč Takuyo-kun. Ten sis vyrobil sám?" Obrátil Moki svou pozornost na Takuyu a změnil tak téma.

Rikku Sato
Tím 3
Okolie jaskyne

Odhodlaná vyriešiť celú situáciu horkou hlavou a v súlade s myšlienkou "nejak bolo, nejak bude, treba sa len do toho pustiť", nedbala na slová svojich kolegýň. Len škoda, že jej plán narušil sensei. Alebo vlastne ešte šťastie, lebo ktovie, kam by sa odtrepala. Prekvapene zažmurkala, keď ju niečo v jej chôdzi zastavilo a v dôsledku zotrvačnosti sa naklonila mierne dozadu, lebo jej nohy ešte pokračovali v ceste, kým jej horná časť tela zostala stáť v dôsledku senseiovho zásahu. Ako ju natočil na správny smer, zažmurkala prekvapene a po chvíľke sa zahanbene zasmiala.
"Jasné, jasné, ja som to vedela," prehovorila, pričom na tvári sa jej zjavil seriózny výraz. Až na to, že jej viditeľne trhalo kútikmi, ako sa snažila nesmiať na vlastnej chybe. "Len som vás skúšala," nevinne sa usmiala na senseia a svoje kolegyne.
"A-" Zdvihla ukazovák, že sa ide niečo spýtať, ale to už sensei zmizol. S otvorenými ústami, nachystaná vysloviť tú otázku, prekvapene zažmurkala na prázdne miesto, kde pred chvíľou stál sensei."Okej," prehovorila pomaly a otočila sa k zvyšku tímu. "Taaakže... Máte nejakú predstavu, kde to je? Alebo... By nám mohol pomôcť..." Pohľad jej padol na nie tak obyčajného psa."On?" Spýtavo sa zadívala na Junnu a Momo.

Shikamuro Nara
Sensei Týmu 3
Okolí jeskyně
I přesto, že Shikamuro vypadal, že ignoruje okolní svět, jeho ruka vystřelila a chňapl Rikku za límec, jak vyrazila na špatnou stranu a ladně ji otočil na správnou stranu, jako kdyby ani nic nevážila.
"Tudy."
Pravil sladce, ale když se nikdo neměl k odchodu, krom Rikku, která neměla tušení kam jde, povzdychl si a protáhl si dřevěnou protézu, kterou měl místo ruky.
"Jak Juuna správně řekla, ti lotři mají v držení děti těch přepadených obchodníků a nechceme, aby se jim něco stalo, že? Takže, co kdybyste začali hledat ty jeskyně? A neřekl bych, že máme moc času."
Po těch slovech se bez varování probleskl a byl ten tam.

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Celkem zmateně zpozorovala Tenshiino nadšení, když přišla zmínka na Homuru. Druhá dívka asi stále ještě žila v domnění, že jakmile dorazí ohnivec, bude vše v pořádku, a v rámci okolností, by tomu chtěla věřit i Midori. Nicméně Kaitův tým měl také jistě skvělého sensei a stejně se o nich teď neví. A jestli se to stalo v této vesnici, je docela možné, že jde o stejné lidi, kteří je tehdy napadli. Rychle tuto myšlenku zatlačila do co nejvzdálenějšího koutu jejího podvědomí a zavrtěla hlavou. "Je to jen domněnka, ale jestli správná... Neměla jsem dovolit, abychom se rozdělili... Teď mu nijak nepomůžu, jestli se něco pokazí..." Ztěžka polkla ve snaze překonat své výčitky a soustředit se zpět na dění. Tenshi se nadšeně chopila svého úkolu a chvíli jí bylo líto nic nevědoucích obyvatel městečka. Asi by se nechtěla probudit do zvuků vlčího vytí, ale jako indikátor pozice pro Homuru to stačilo. Haru se tím sice také prozradila, ale ten shinobi stejně již byl na střeše a tak to byla jen otázka času, než by si jí všiml. Když tento čin vyvolal na muži zmatený výraz, projel jí záchvěv uspokojení, který však neměl dlouhého trvání. Ten muž byl pouze jeden a to znamenalo, že ten druhý se jim buď pokusil naběhnout, nebo objevil schovaného Kaita. V momentu, kdy muž zpracovával zmatení, dovolila si pohlédnout dozadu a skutečně, ten druhý byl u Kaita. Tentokrát se již zaklení v duchu neubránila. Viděla ho jak tam stojí s rukou na čele a proti němu běží neznámý s jasným úmyslem sprovodit ho ze světa. "Je to moc daleko, nestihnu se tam dostat včas... Proč jsem dovolila, abychom se rozdělili? Jako tým bychom měli větší šanci..." Z jejího přemýšlení co udělat dál jí vytrhly dvě věci. Kaito se vzpamatoval a muž nad její hlavou zpracoval zmatení. Usoudila, že v tuto chvíli by se tam Kaitovi tak akorát pletla, a tak ho zkusila pustit na chvíli z dohledu a soustředila se na chakra body bližšího ninji. Byl k ní zády a protože nevyla, tak jí snad i ignoroval, takže vyskočila na střechu rovněž a protože to měl přes ulici, když se dostala nahoru, byla přímo za ním. "Teď po něm Tenshi prosím nic neházej..." Zaprosila v duchu dívku, i když jí bylo jasné, že jí neuslyší, ale po první zkušenosti s touto technikou by to nejraději zakřičela. Neudělala to, protože muž byl zjevně zabrán do útoku na rudovlásku, a tak se rozhodla zariskovat. Do výhodnější pozice zboku by se totiž nestihla dostat včas a tohle byla její jediná příležitost. "Hakke Sanjūni Shō" Pokusila se zaútočit na jeho tenketsu bez jakéhokoliv zaváhání hned, jak se jeho záda objevily na dosah. "Ať ho to alespoň zpomalí..." Nicméně si neodpustila ani šeptem pronesenou odpověď na jeho podrážděné zaskřípání. "Slovní spojení ´v tichosti´ jim nic neříká...

Kaito Sarutobi
Sám uprostřed doci
Město
Kaito zatajil dech, když se z poza rohu vyřítil jeden z jejich pronásledovatelů.
'Je sám?'
Problesko Kaitovi hlavou a snažil se nevydat ani tej nejmenší zvuk. Na tu krátkou chvilku se mu i tlukot vlastního srdce zdál hlasitý, ale stačilo to. Ninja ho minul a Kaito počítal do tří. Načež měl v plánu napadnout ninju do zad. To však nevyšlo. Nepřítel se zarazil pod lampou a Kaito věděl, že je odhalen.
'Stopy! Kusó! Co je to za magora, když si všimne takového detailu uprostřed honičky?!'
Pohotově ze sebe strhnul maskovací látku, když právě mluvil a pohlédl muži do očí. Kaito vytřeštil oči hlavou mu projela ostrá bolest, jak se mu všechno začalo vracet. Ta pomalovaná tvář mu v jediné vteřině odhalila všechny ztracené vzpomínky najednou, až Kaito vykřikl, chytl se za čelo a dlaní si přikryl jedo z očí. Ten muž tam byl a jestli stále žil, jeho tým byl mrtev. Kaitovi se rozproudila ktev a pohled se mu rudě zamlžil, když vzhlédl k muži, který po něm právě skočil, aby ho rozpáral. V tu chvíli na něho Kaito upřel pohled, jako šelma, které povraždili mladé a s šíleným řevem se vrhnul proti pomalovanému. Navíc se mi v rukou objevili dva nové Kunaie.

Suzume Tachibana
Týmu 5
Konohagakure – Jižní cvičiště
Suzume trpělivě hodnotila sílu úderů, které dopadly na její břicho, a v duchu se trochu škodolibě uchechtávala oběma chlapcům, které musela pořádně brnět ruka.
Karma se ozvala ve chvíli, kdy ji praštil Akihiro. Stejně jako jemu i Suzume zacukalo obočí, i když se rána jinak neprojevila.
‚Do háje, já zapomněla, že už je zkušenější,‘ zaúpěla v duchu. To, že s ní málo co hnulo, ještě neznamenalo, že necítila bolest.
„Echm,“ odkašlala si krátce, maskujíc předchozí situaci. „Takže, Naoko a Miki by si spíš zlomili ruku, než prorazili strom, což se ninjovi fakt nehodí. Proto zahájíme pořádný taijutsu trénink,“ dala ruce v bok. „Akihiro na tom není tak špatně, takže tomu trénink stížím. Teď si dáme běh odsud až ke skále na druhý straně vesnice. Za mnou!“

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do vesničky Izumizaki v zemi Deště
„Aha,“ posadil se do tureckého sedu Ren, prohlížející si přebal Nozominy knížky, když dostal svou odpověď, načež se zahleděl směrem, kterým Hanako údajně trénovala a s jedním obočím lehce povytaženým naklonil hlavu na stranu.
„Huh? Postiženej plížící se neviditelnej netopýr?“ zamrkal párkrát hnědovlásek zaskočeně, když mu jeho kolegyně vytkla jeho chování. Ať se zamýšlel, jak chtěl, takové zvíře ještě nikdy neviděl. To byla novinka! Jak asi vypadalo?
Skupinka se poté začala pomalu ukládat ke spánku. Shinya si zalezla do stanu, který stihla bůhví kdy postavit, zatímco si Ren vybalil klasičtější ležení v podobě skladného spacáku.
„Podívejte, Hanako-san, Adi-san, Nozomi-sensei,“ pronesl s nevinným úsměvem Ren, sedící ve svém polorozepnutém spacáku, „vypadá to jako postiženej plížící se neviditelnej netopýr?“ optal se jich, zatímco se obrátil k jedné ze stěn stanu, ze které si udělal pomocí baterky a výstřižku z papíru promítací plátno pro svou stínohru čehosi, co vypadalo jako netopýr s berlou, kterému tekla slina z koutku úst a měl místo očí spirálky. Onen neviditelný efekt mladý umělec vyřešil zapínáním a vypínáním světla.

Takuya Riko
Ulice Konohagakure, před sídlem hokage > Na cestě do Kasugawy
Skupinka se rozešla k bráně a Moki se dal s Onigiri do řeči o kapitánovi Uedovi, který byl podle všeho dívčiným příbuzným.
Takuya se držel s Kumarem v závěsu za nimi a s rukama v kapsách přejížděl možná až zbytečně moc zamyšleným pohledem z tmavovlásky na seržanta a zpátky.
Tyhle rodinné vztahy mu připadaly nějak moc složité. On měl všechny příbuzné v jednom domě a bylo.
Když se poté po cestě Moki rozpovídal detailněji o tom případu, se kterým mu měl tým 11 pomoct, Takuya, sedící na jednom z balíků oblečení, se zaujatě naklonil dopředu.
Nejprve to znělo, jako dost hustá detektivka, ale když se Moki zmínil o nějakém netvorovy, chlapec se mírně ušklíbl.
„Už zas ňáká potvora!? Sakra práce já nechci bejt ňákej legendární krotitel potvor! To to nemůže bejt ňákej normální nukeňák!? Chjo!“ podepřel si černovlásek mírně otráveně bradu, ale poslouchal dál.
Netvor, který má ohromnou sílu a je skoro nemožné ho zabít... Mohl jít o...!?
„Tak to je jasný vo co de!“ napřímil se zničehonic Takuya a bouchl se pěstí do dlaně v gestu pochopení.
„To bude určitě ňákej onbaackej šermíř!“ prohlásil genin a přejel po trojici seriózním pohledem.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tokune Wakamuro
Hotel--->Monument

Od misie prešli dva dni. Začal som sa pomaly, od incidentu s Kentom, začleňovať do spoločnosti. Opäť som zistil, čo musím urobiť. Sedel som v kresle s kunaiom v ruke. Bodol som si s ním do predlaktia. Potom som nakoncentroval chakru do dlane a tá sa mi rozsvietila na zeleno. Priložil som ju k rane. Chcel som zdokonaliť svoje liečiteľské schopnosti. Po pár sekundách mi krvácanie zastavilo a rana sa mi zacelila, zostala tam iba jazva. Takých som mal viac. Potom som ale započul, ako mi prišiel nejaký lístok. Vstal som a íšiel som poň. Stálo na ňom, že som bol preložený do tímu 12. Ďalšie preloženie. Vzal som si tričko a bundu, aby som zakryl jazvičky. Vyrazil som k monumentu hokagov, kde by sa mal sensei nachádzať. Pri tom som si spomenul na tréning, ktorý sme raz mali. Sensei nám dal hádanku a my sme ju mali rozlúštiť a nájsť na monumente spojku. Pamätám si znenie tej hádanky. Ak sa so mnou rozdelíš, prestanem existovať, niečo v tom zmysle a správna odpoveď bola tajomstvo. Prišiel som na to ja. Za sprievodu myšlienok som dorazil k monumentu a uvidel som vyššieho blonďáka.
,,Dobrý deň, hľadám tu muža, senseia tímu 12, nachádza sa tu niekde?"

Torashi Hanako
Tým 2
na cestě do vesnicky Izumizaki

Třetí krok, čtvrtý krok, pátý krok, bylo to přeci tak snadné! Hanako s tváří orosenou maličkými kapkami potu a výrazem zarputilého soustředění, stoupala bez větších obtížích po kmenu stromu. Zdálo se, že to pro rudovlásku skutečně nebyl problém, její kroky byly jisté a pevné, bez výkyvů nebo zaváhání. Avšak pokaždé, když si připustila myšlenku, že ji někdo cizí bude sledovat, vyvedlo ji to z rovnováhy natolik, až skončila na zadku. Nyní se však soustředila, jak jen to bylo možné, rozhodnutá splnit svůj úkol bez toho, aby znovu spadla. Musela to zvládnout, musela překonat vlastní strach a rozpaky!
'To zvládnu, to zvládnu, to zvládnu!' přesvědčovala se urputně v duchu, zatímco měla místo rtů tenkou linku, obočí svraštěné k sobě a pomalu se začínala potit jako sumo zápasník v páře. Hlas Nozomi ji však vytrhnul zcela nečekaně z koncentrace.
"He?" obrátila vyplašeně svůj obličej, přičemž udělala další krok. Noha jí však po kůře prošla zcela na prázdno. Hlava Hanako se v úleku vrátila zpět do původní pozice, ale bylo příliš pozdě. Nezřítila se sice nekontrolovatelně na zem jako kdykoliv předtím, zůstala však viset na levé noze, načež se vlastní vahou převrátila a zátylkem se udeřila o kmen. Do celého obličeje jí vystoupala rudá čára, načež pomalu sjela po zádech až k zemi, kam se překlopila do trávy na všechny čtyři.
"Uhm..." vyšlo z ní neidentifikovatelné zaskučení, když se posbírala zpět na nohy a s oprášením kolen zamířila nejistým krokem zpět na tábořiště. Sotva však prošla mezi stromy, čímž se jí plně odkryl výhled na mýtinu, strnula, jako by do ní uhodil blesk a šokovaně zůstala civět na plachtu před ní.
'S-S-S-Stan?!!' zkroutila se její tvář do hrůzného výrazu, zatímco nevěřícně civěla přímo před sebe. Teprve o několik dlouhých vteřin později odvrátila svou tvář do strany a celá tvář nabrala odstín plápolajícího ohně.
'Proč mi nikdo neřekl, že si sebou máme vzít i tohle?' prolétlo jí zničeně myslí, zatímco jí po zrudlém obličeji stékaly potoky imaginárních slz.

Yamanaka Seiji
Tým 12
skála s hlavami Hokage

Slunce nad Konohou bylo již vysoko na nebi a příjemně hřálo. Blonďatý mladík postával ramenem opřený o rám dveří s levou rukou zastrčenou do kapsy tmavých kalhot a v pravé ruce si pohazoval se starou měděnou mincí. Zatímco mlčky poslouchal výklad Hokage o jeho nové roli, modrými oči sledoval, jak se paprsek slunce pomalu sune po Hokage hrudníku až do jamky mezi ňadry.
Udělat zrovna z něj senseie byl docela vtipný nápad, ale svým způsobem se mu zamlouval. Proto, když Homage skončila s obeznamováním všech okolností téhle zodpovědnosti, se s lehkým zhoupnutím těla narovnal a zastrčil minci v pěsti do kapsy.
"Hai, hai, Hokage-sama," vyšel z její pracovny, načež si to s rukama ležérně zastrčenými v kapsách namířil od budovy Hokage rovnou pod skálu s jejich podobiznami.
Zastavil se pod obličejem současné Hokage, načež zvednul pohled a se zvrácením hlavy se na kamennou tvář zadíval.
"Hm," přeběhnul mu po tváři pobavený úsměv a se skloněním hlavy se zády opřel o skálu. Teď zbývalo jen počkat, až se jeho tým objeví.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kumichi Shinya
tým 2
Shinya "položila" nádobí k hromadě dalších věcí, které v budoucnu budou též využívat k přežití v divoké a kruté přírodě, sundala si alespoň mikinu, aby ji vyždímala.
Sensei kupodivu neunikl její nakvašený výraz ani promoklé oblečení. Shinya na zvídavou (a taky samozřejmou, je normální, že když jste v lese s dětma, které máte na starost a jedno přijde zmoklé jako slepice, že se zeptáte) otázku Shinya odpověděla něco jako ,,Ale nic, to jenom je někdo trochu nešikovnej a ten druhej někdo se při tom moc dobře baví.." větší část věty sensei nemohla slyšet, protože si ji Sjin řekla prakticky sama pro sebe.
Mezitím přišel Ren, který měl namířeno do "postele", Adi a Hanako tam určitě už dávno jsou.
Shin se jen rychle usmála na sensei a popřála jí dobrou noc ,,radši si půjdu lehnout" ..než někomu omylem ublížím loupla okem po chlapci, který ponechal situaci prozatím bez komentáře. grr.
Shin se převlékla a lehla si za doprovodu Adiina pravidelného oddechování. Během romantického civění do temné střechy stanu se jí podařilo přesvědčit samu sebe, že je přeci jen unavená a ráno moudřejší večera. Vraždit se dá i zítra.

Naomi Taiko, tým 14

Sledovala muže před sebou. Nejdříve ho probodávala pohledem, načež se spíše tvářila zaskočeně. Celá se chvěla z toho, co má Shikarou za lubem, neboť z jeho výrazu jí nic nenapadlo, než ty nejhorší věci. Na sucho polkla a podívala se směrem Nanami. Tohle mohlo skončit pouze špatně.
Udělala krok, nedobrovolně, a pak další a další a najednou běžela, stále nedobrovolně. Hleděla s vytřeštěnými oči na malou Naru. Tohle byla jedna z nejvíce nejzlomyslnějších věcí, které ji potkaly. Její přednosti se pohupovaly v rytmu běhu. Očima se pokoušela sledovat Nanami, která náhle zmizela, a pak běžela na proti ní. Vůbec nechápala, proč se řítí na ně. To se dívenka snažila sejmout Naomi na zem, či co?
"Utíkej, Nanami-chan! křikla na klon, kterému věřila, že je opravdová Nanami. Víc pro ní nemohla udělat.

Onigiri Ueda
Tým 11
Cesta
„Eh!“ vyhrkla, jak ji Takuya objal kolem ramen, načež se s narůžovělými tvářemi usmála na Mokiho. „Uděláme vše, co bude v našich silách,“ přidala svou trošku o něco střízlivěji.
„Určitě je skvělý. Můj otec je též velmi zapálený,“ odvětila mu.
Zanedlouho všichni seděli v povozu a poslouchali seržantův výklad. „To je hrozné,“ zatvářila se sklesle. Tolik mrtvých na jednom malém místě… Onigiri se zamračila a vzhlédla. „Čistý, nabroušený a zabalený? Je přeci divné, aby nějaké monstrum vědělo, jak se starat o meč. Moki-san, pokud jste s tím bojoval, víte, jak ta věc vypadala?“

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Les
Nozomi se opírala o batoh s věcmi a četla si knihu, jejíž přebal prozrazoval spojitost s detektivním žánrem. Světlo ohně sice nebylo úplně ideální, ale ona se právě dostala do zajímavé pasáže.
První se z výpravy vrátila Adi, která si šla lehnout. Žena jí nevěnovala moc pozornosti. Tu přivolala teprve Shinya, která přišla celá promáčená.
„Co se stalo?“ povytáhla nechápavě obočí nad mračící se dívkou.
Ren se objevil vzápětí a zajímal se o poslední členku týmu. Hnědovláska pokynula hlavou směrem k ní. „Hanako ještě trénuje.“
S povzdechnutím zaklapla knihu, doložila ji a postavila se. „Hanako! Pro dnešek to stačí, musíme se vyspat!“ houkla ke kunoichi, zatímco se oprašovala.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Skupina naďalej bežala úzkou uličkou medzi domami, v ktorých doposiaľ nič netušiac spali ich obyvatelia. Zatiaľ čo sa Tenshi pohybovala so zbytkom svojho tímu, Haru skákala zo strechy na strechu a často menila pozície. Jej vzdialenosť od skupinky bola približne desať metrov a fenka bola pripravená na akýkoľvek útok zo zadu. Keď už nič, aspoň by ich mohla zdržať. Pokiaľ by to Tenshi teda pripustila..
Tá teraz len zdesene sledovala miznúceho Kaita a možno prvýkrát ňou namiesto vzrušenia prešla vlna strachu. Ten pocit sa však po pár sekundách vytratil.
"Homura-sensei?" Zvolala nadšene a úsmev sa znovu usadil na jej tvári. Žiadosť Midori bola pre červenovlásku ako stvorená. Pokiaľ išlo o urobenie hluku, či upútanie pozornosti, pozerali ste sa na číslo jedna v danom rebríčku. Tenshi sa zoširoka zazubila a z ničoho nič vyskočila taktiež na jednu zo striech. Jej pohyby boli ladné a isté, to sa jej muselo nechať. Zaujala polohu ako vlkodlaci z bájnych mýtov a z plného hrdla začala vyť. Od vlčieho vytia sa jej hlas veľmi neodlišoval.
Haru za skupinou zastrihala ušami, zdvihla ňufák vysoko k mesiaci a zavyla spolu s Tenshi. Ich hlasy rezonovali celým tichým mestečkom. Táto noc pre obyvateľov Urukawy určite nebude pokojná.

Som späť, bojte sa ^_^

Suzume Adi
Tým 2
Tábořiště

Z klidného povalování se Adi vyrušila Shinya, která se s ne zrovna nadšeným výrazem zjevila s umytým nádobí. A očividně nejen nádobí schytalo pořádnou vodní lázeň, protože červenovlásčino oblečení vypadalo všelijak, jenom ne suše. Adiina lenost dívce nedovolila víc než jen nadzvednout hlavu, ale i v leže se na svou týmovou kolegyni obrátila s dotazem: "Cože jsi se rozhodla taky koupat? To se Ren při umývání tak vášnivě rozháněl?" V červenovlásčiných slovech sice byl lehký náznak pošťuchování, ale rozhodně tím nechtěla Shin ještě víc naštvat.
Ještě dřív než jí zmáčená stihla odpovědět, těsně před Adiiným obličejem se jakoby odnikud náhle zjevil Renův obličej, což dívku, která si navykla na poklidné leháro v trávě značně vyděsilo, takže s úlekem trhla hlavou a málem chlapci dala čelem hlavičku. Teprve když se jí znovu podařilo nabrat duševní rovnováhu a smířit se s tím, že Ren se chová spíš jako pošahaný fantom než jako obyčejný chlapec, odpověděla mu na jeho otázku. "Kousek támhle trénuje. Nechala jsem jí o samotě, protože myslím, že jí to svědčí víc. Ještě si na naši společnost asi úplně nezvykla." Zatímco se zvedla do sedu (protože to je přeci jen bezpečnější pozice, když se vás někdo rozhodne nečekaně bombardovat otázkami a nacpat vám svůj nos skoro do oka) dodala ke svým seriózním slovům ještě: "A tohlecto mi už nedělej, Rene, nebo z tebe dostanu infarkt! Nemůžeš chodit jako normální člověk a ne jako postiženej plížící se neviditelnej netopýr?!" nešetřila Adi barvitým popisem.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jižní cvičiště

Akihiro doklikoval nějak stejně časově jako všichni ostatní. Nechtěl nijak předbíhat a tím na sebe strhávat více pozornosti, než by mu bylo libo.
Další jejich úkol byl už o něco zajímavější. Před tím samozřejmě proběhlo velice rychlé shrnutí situace jejich senseiem, což bylo v podstatě docela výstižné a až pak byli vyzváni, aby se trochu předvedli. I když velice zvláštním způsobem. Nebylo by to v zásadě nic neobvyklého, pokud by se proti vám postavil 2 metrový svalnatý chlap a žádal vás o to sámé. V případě Suzume to ale znělo dost neobvykle, až skoro bláznivě. Jak už ale mladík usoudil před tím, nikdy nebylo dobré někoho soudit podle vzhledu, jelikož pak člověka dokázalo zaskočit spoustu neočekávaných situací.
Nejprve se úkolu zhostili jeho dva mladší kolegové, což Akihirovi mohlo přinést alespoň nějakou představu toho, co by měl očekávat. Ukázalo se to pak jako velice dobrý plán, jelikož Suzume očividně s tím "ořezávatkem" nepřeháněla, ba to ještě brala velice zeširoka. Výrazy a reakce těch dvou mluvili za vše. Teď však přišla řada přímo na Akihira.
Celých pár minut Akihiro přešel bez jediné reakce, i když celou dobu v hlavě vše pečlivě promital a zvažoval. Nemínil se nechat zahanbit a už vůbec nepřicházelo v úvahu, že by ustoupil nebo svůj úkol zlehčoval. V podstatě, pro taijutsu techniku, kterou se chtěl naučit, to byl vlastně velice dobrý trénink. Trochu v něm ale hlodal i červíček nervozity a červíček ega, protože pokud by jeho výkon nebyl dostačující, mohlo by to názor ostatních, a především Suzume, dosti ovlivnit.
Když zůstal mladík jediný, který do senseiky neuhodil, jen si zlehka vydechl a postavil se před ní. Tvářil se ale až překvapivě vážně na to, že to byl jen trénink. Pevně se rozkročil tím, že dal pravou nohu šikmo do zadu, srovnal záda a zatnul svaly. V tu chvíli už na nic nečekal a trochu točovým napřáhnutím po směru hodinových ručiček prudce vyrazil pravou pěstí proti Suzume, přičemž před dokončením točivého pohybu se nezapomněl znovu pořádně nadechnout. Když se pak osa rotace otočil a on přenesl skoro celou váhu svého těla do tohoto jediného úderu, nezapomněl silně a dlouze vydechnout, díky čemuž mohl maximálně využít sílu, kterou mu jeho svaly poskytovali. Pěst měl zaťatou pevně a palec schovaný pod ostatními prsty aby nezavazel a nedošel k úhoně. Následně se ozvala dutá rána a Akihirovi projela ostrá bolest od pěsti až pomalu k rameni a lopatce. Zapraskání kloubů na prstech muselo být snad slyšitelné na vzdálenost 5 metrů kolem něj, i když si to nejspíše hoch jenom představoval. Byla to silná rána, i když pro někoho zaměřeného na Taijutsu ten poměr byl už menší. Jeho pohyb však dokázal částečně rozvířit vzduch kolem něj a ten okamžitě zastavil po nárazu do těla Suzume. Střetnutí pěsti a jejího trupu se dalo přirovnat k tomu, jakoby jste chtěli dát přes hubu zdi. Taky to bolelo více vás, než ji a Akihiro si tu bolest moc dobře uvědomoval. Snažil se však na sobě nedát nic znát, přičemž si nějak neuvědomil, že při prvním střetu se mu částečně skřivila tvař nečekanou bolestí. Ještě chvíli pak takhle nechal svou ruku nataženou, načež ji zase stáhl zpátky a sám se narovnal. Svou ruku svěsil ledabyle kolem trupu, stále s pěstí zaťatou a až potom pěst pomalu rozevřel. Také to nebylo nic příjemného, ale tentokrát si svou mimiku Akihiro až moc dobře hlídal. Za celou dobu však nevydal ani hlásku. To by mu asi vlastní ego ani nedovolilo, jinak by se musel asi zahrabat do země.
(chyby opravím, jen jak to půjde a nebudu na mobilu )

Bestie z Kasugawy

"V pořádku." Odbyl Takuyovu nezdvořilost Moki, ale bylo evidentní, že chlapcovo chvástání na něj neudělalo ani trochu dojem.
"Ano bylo mi řečeno, že Kapitán je Váš strýc. Nikdy však o rodině nemluvil a to s ním pracuji už asi deset let." Zareagoval na Onigiřinu poznámku a pokynul jí rukou, aby se dali do kroku směrem k bráně. Muž se nechtěl zdržovat a zároveň věděl, že dívka bude mít nějaké otázky.
"Kapitán je velmi...zapálený pro svou práci." Dodal po chvíli a pokračoval tak v konverzaci.
Kumaru s Takuyou se také vydali k bráně a o několik hodin později už všichni seděli na povoze obchodníka vezoucího balíky oblečení stejným směrem. Vůz měl plachtu, takže byli kryti před deštěm co už nějakou dobu padal z oblohy a byl tažen dvěma mohutnými strakatými voly.
"Ty vraždy začaly asi před půl rokem. Během téhle doby zemřeli čtyři moji kolegové. Dva byli zavražděni a dva zabiti při pokusu pachatele zadržet. Dále zemřelo asi patnáct civilistů a o počtu zraněných ani nemluvě. Nejdřív jsme si mysleli, že ty případy spolu nesouvisí, ale podle výpovědí toho mála svědků co bylo, jsme si dali střípky dohromady. Když vám někdo zabijí nebo mrzačí takové množství lidí v jednom městě, je to problém. Starosta tak naléhá na Kapitána Uedu, aby rázně zakročil.
Jednou To naháněla dobrá stovka policistů po celém městě! Nejdřív jsme se snažili to monstrum zajmout živé, jenže to nikam nevedlo. A když jsme se To snažili zabít...nevím jak, ale povedl se mi zásah, který by měl být smrtelný, přísahám! Musel jsem napsat do zprávy, že pachatel utekl s mým mečem v těle...což je absurdní, že?...nejhorší je, že jsem svůj meč našel o dva dny později na prahu svého domu. Čistý, nabroušený a zabalený!" Rozpovídal se pan Moki o misi, která je čekala a při zmínce o nalezení meče poklepal prsty na zbraň, jež měl nyní opřenou o balík oblečení.

Junna Sasaki
Tým 3
Les
Junna spojila ruce před sebou a hlavu schovala mezi ramena, čímž vnořila bradu více do své šály. „Dobře, omlouvám se za takový závěr,“ pípla. Shikamuro se však nezlobil a místo toho se nabídl, že je naučí malý trik, kterým se dá dostat z genjutsu, což dívku zaujalo stejně jako její kolegyně.
Rikku byla celá žhavá do hledání vchodu a Momo se nabídla, že by dokonce jeskyni mohla zničit, což v brýlaté kunoichi vyvolalo velkou nevolnost. „Momo-san,“ zamávala rukama. „Nemůžeš tu jeskyni zničit. Jsou tam děti,“ zavrtěla hlavou. ‚Co to s těmi dvěma je? Tohle přeci není hra!‘
Navíc zaslechla i jouninovo sdělení do vysílačka. ‚To hraje Go?‘ ohlédla se po něm a znervózněla. ‚Ale tohle vážně není hra! Ayanne-chan! Shizu-sensei! Kde jste?‘

Takuya Riko
Ulice Konohagakure, před sídlem hokage
„Huh?“ nechápal nejprve černovlásek, proč ho Kumaru už zase napomíná, ale když se k němu přidala i Onigiri, uraženě nafoukl tváře.
„No jó furt...“ zabručel tiše a s pohledem upřeným stranou a rukama založenýma za hlavou našpulil pusu.
Kumaru mu ale zvedl náladu příslibem akce, takže se geninova tvář hned zase rozjasnila a on se s rukama založenýma v bok obrátil na Mokiho.
„Buďte bez vobav, Moki-san! Na nás se mužete spolehnout!“ popadl Takuya Onigiri kolem ramen dřív než se nadála, načež se se svým typickým, sebejistým a zapáleným úsměvem od ucha k uchu dloubl palcem do hrudi.
„Sejmem ten váš případ raz dva, hehé!“

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do vesnicky Izumizaki v zemi Deště
Hnědovlásek párkrát zamrkal, když kolem něho Shinya podrážděně prošla, načež vzal i svou část misek a jednoduše vyrazil za ní. Že by se s vodou nějak nepohodla?
Když se vrátili, nalezli u ohniště Adi, odpočívající na zemi, a Nozomi, ale Hanako nikde.
„Kdepak je Hanako-san?“ zjevil se rusovlásce, odpočívající v trávě, pár centimetrů před tváří Renův obličej, když jí chlapec položil svůj dotaz, načež vzhlédl k Nozomi, které se ptal v podstatě také.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Midori Hyuuga
Tým 1
Ulice Urakawy

"Rozhodně je nesetřeseme, jeden z nich se dostal na střechu." Snažila se o dění průběžně informovat i ostatní členy týmu, protože díky svým očím měla větší přehled a právě ten se jim teď hodil. "Úroveň jejich schopností takto nepoznám, ale..."
Najednou se uprostřed věty zarazila a po nějaké době skutečně protočila oči. Kaito se mezitím sám sebral a oddělil od týmu. Svou pozornost tedy rozdělila ještě o něco více a díky tomu se jí povedlo pírkrát zaškobrnout buď o vlastní nohu, nebo o nějaký nepatrný kamínek na cestě. Nicméně naštěstí nespadla a pokusila se je stočit blíže k místu výbuchu. Mírně zavrtěla hlavou, a předtím než vysvětlila proč se zarazila, si povzdechla.
"Právě jsem viděla chakru Homury-sensei. Míří k místu výbuchu. Něco takového si nemůže nechat ujít. Asi ten hluk budeme muset udělat co nejdřív, aby to neměl moc daleko a my se budeme muset ubránit než dorazí." Stále ovšem nezastavovala a počkala si na Tenshiinu reakci. "A nebo bys mohla třeba zavýt, nebo jinak dost hlasitě, aby tě šlo slyšet od místa výbuchu, na sebe upozornit?" Navrhla a nechala na druhé dívce jak se rozhodne a naplánovala cestu o něco dopředu, aby se mohla chvíli více soustředit za sebe a jak daleko od nich nepřátelé jsou.

Momo Inuzuka
Tým 3
Cesta
"Whoa whoaaaaa!" Zvolala Momo a ruce přeložila do kříže.
"Mihi není jen obyčejný pes, je to člen týmu." Konstatovala odhodlaně Momo a věnovala svému psímu společníkovi milý pohled. Nehledě na to, jak ho ona sama viděla, v klanu Inuzuka na něj ostatní psi nikdy moc milí nebyli. Samozřejmě, na první pohled se mohl zdát jen jako koule chlupů, ale nebýt jeho, Momo by se nikdy nedostala tam, kde dnes byla. Koneckonců, kdo byl ten, kdo jí věčně budil o hodinách na akademii, aby dávala pozor, kdo s ní celé noci protrénoval a kdo pomáhal sníst všechny ty objemné večeře, které doma vaří.
Pohledem však strnula na Shikamurovi, který řekl, že je naučí, jak se dostat z Genjutsu. Tedy... Až potom co najdou vchod do jeskyně.
"F-Fakticky?" Rozjasnily se jí oči a se zatnutou pěstí pohlédla sebevědomě k obloze.
"Nebojte, nechte to na mě! Prostě tu jeskyni zničím svojí technikou." Zvolala nažhaveně a už už byla na cestě pryč, ale někdo, nebo něco jí chytil, takže se nemohla hnout. Otočila se, aby uviděla Mihiho, který se jí zakousl do boty, na které visel, jako by mu šlo o život.
"Máš pravdu, to je blbej nápad. Radši prostě pojďme najít ten vchod." Pronesla zamyšleně a ohlédla se na trojici za ní.

Rikku Sato
Tím 3
Cesta

Aj napriek vlažnému prvému stretnutiu jej úsmev z pier nemizol. Lebo však... je to predsa jej tím! Konečne má tím. po dlhej a úmornej ceste zvanej štúdium na akadémii je konečne v akcii! A rovno v skutočnej akcii. O tom sa jej ani len nesnívalo. Hneď prvý deň v tíme a hneď na misii.
"Mihi," prehovorila detským hlasom na psa a žiarivo sa na neho usmiala. "Páni, to musí byť úplne paráda mať vlastného psa," pozrela na Momo a takmer jej aj závidela. Len škoda, že ona sa poriadne nevedela postarať sama o seba a nie to ešte, aby sa starala o ďalšiu živú bytosť.
Pousmiala sa aj na druhé dievča. Ihneď sa do jej mysle zapísala ako ten hlavný mozog. Chvíľu sa na ňu dívala, ako keby ani poriadne nerozumela slovám, ktoré vychádzali z úst dievčaťa. Doširoka roztvorila oči a stočila pohľad k senseiovi, akoby očakávala nejaké vysvetlenie alebo niečo podobné. Jej pozornosť ale upútalo niečo iné. Naučí sa ako sa dostať z genjutsu. Oči jej pri tej myšlienke zažiarili. Vystrela sa, rozhodne tleskla rukami a pokývala hlavou. "Dobre, poďme na to, nájsť vchod do jaskyne!" Zavelila celkom zbytočne, rukou vo vzduchu zamávala do jednej strany a do tej istej strany aj vykročila.

Kaito Sarutobi
Pomoc týmu 1
Temné uličky uprostřed hluboké noci
Prakticky ihned zareagival na změnu směru, protože sám nevěděl kam běží a dívce z klanu Hyuuga v tomto ohledu důvěřoval více, než sám sobě. Nevěděl sice, jak přesně jejich oči fungují, ale měl určitou představu od Hyuugi Kotoky, která pracovala pod jeho otcem v Konoha Keimu Butai. Kaito si vyslechl obě dívky a zaregistroval i oddělení Haru od zbytku týmu. Počkat si někde na ty dva bylo příliš ryskantní. Nevěděli ani jaké jsou jejich hodnosti a narazit na dva chuniny by byl opravdu problém. Kdyby byl navíc jeden z nich jounin, bylo by to hodně špatné. Kaitovi došlo, že tak jako tak nemají moc času a nepřátelé je lehce doženou, protože oni to tu znali lépe.
"Nezastavujte se! Postarám se o ně a pak vás doženu!"
Zvolal tak, aby to bylo holkám jasné a jen co zatočili za první roh, složil pečetě.
"Bunshin no Jutsu!"
Pravil důrazně a vytvořil jednoho klona, který následoval skupinu, místo Kaita. Sám přiskočil k jedné ze stěn a skryl se u ní pomocí Kakuremino no Jutsu splynul s okolík. Díky tmě to bylo dokonalé maskování. Kaito čekal jen na okamžik, kdy kolem něho proběhnou pronásledovatelé, aby jim mohl zaútočit do zad a díky klonu se chtěl ujistit, aby jeho past nečekali. Přece jenom by mohlo být divné, kdyby se jeden z prchajících najednou vytratil. Tím by se úspěch přepadení razantně snížil.

Miki Hakumei, tým 5

Klikolav svým tempem, ne moc rychle aby se neunavil, ale ani moc pomalu, prostě zvolil střední cestu. Doklikoval krátce po Naoko. Jakmile vstal, už protahoval ruce. S úsměvem na rtech čekal na další část tréningu. Čekal něco jako běhání, dřepování nebo klidně i sklapovačky, ale sensei ho odrovnala. Povytáhl tázavě obočí. Přece nemohl uhodit dámu. Mezitím co v hlavě měl hádku, Naoko přistoupila k sensei a praštila ji. Miki jen sledoval onu odvážnou dívku, nebo stále v její pohlaví doufal. Zhluboka se nadechl a přistoupil k Suzume.
"Gomen, sensei." lehce se uklonil zmiňované. Když to dokázala Naoko on taky, i když měl pochyby o svoji ruku. Na čele mu vyrašil. Zhluboka se nadechl a připravil se na úder. Ještě jednou se omluvil a konečně vší silou udeřil. Polkl nehezké slovíčko, kousl se do rtu a sevřel si zápěstí. Ještě jednou se, tentokrát přiškrceně, omluvil Suzume a dal prostor poslednímu. Už chápal, proč Naoko odešla, šla klít. Zhluboka se na dechl a jen si mačkal zápěstí. Suzumino břicho muselo být snad z ocele. Jestli bude mít podobné v jejím věku, tak po něm ženské budou šílet.

Torashi Hanako
Tým 2
na cestě do vesničky Izumizaki

Velkýma zelenýma očima sledovala, jak se Adi pozvolna vrátila zpět k tábořišti, kde se pohodlně uvelebila. Pro ni byl dnešní úkol splněn, stejně jako Shinyu, která se v závěsu za Adi vrátila s umytýmnádobím k ohništi. Hanako překvapeně zamrkala při pohledu na mokrou rudovlásku. Nezdálo se jí to jenom? Přeci jen byla dál od ostatních, možná ji zrak klamal, ale... Hanako se zadívala na týmovou kolegyni o trochu upřeněji, zkoumajíc její mokré svršky. Ne, vážně byla celá zmáchaná. A Ren nikde.
Hanako pomalu stočila pohled zpět ke stromu, který jí Adi vybrala pro trénink, přičemž se jí do tváří začala hrnout růžová barva. Možná... Patrně si ti dva byli o něco bližší než jako týmový partněři nebo přátelé. Mohl mezi nimi klíčit upřímný vztah nebo- už dávno vzklíčil. To bylo přeci docela běžné, když byliv týmu dívky i chlapci. Vždyť i její rodiče se tak zamilovali...
Hanako vteřinu po vteřině nabírala stále ve tvářích stále intenzivnějšího odstínu červené, jak jí v myšlenkách vířily úvahy o vztahu mezi Renem a Shinyou, jež se odvozovaly odpředstavy jejich společnéh laškování při umývání nádobí.
'Ne, ne, ne, ne, ne,' zakroutila prudce hlavou ze strany na stranu, aby si ty myšlenky vyhnala z hlavy a znovu se zadívala na kůru stromu. Teď měla přeci splnit úkol od Nozomi-sensei, musela se zcela soustředit!
Takže chůze po pevných předmětech... Konstantní vkládání chakry do chodidel, které musela korigovat s ohledem na tlouťku předmětu... To přeci nemohlo být zase tak těžké.
Hanako spojila dlaně před sebou a s dlouhým, hlubokým nádechem zavřela oči, aby mohla zkoncentrovat svou chakru do chodidel. Celou svou mysl pozvolna přesměrovala ke splnění tréninku, díky čemuž červeň z jejích tváří zcela vymizela a rudovláska tak alespoň na chvíli měla svou přirozenou, bledou barvu.
"Yosh!" rozevřela opět oči, když nashromáždila dostatek chakry do nohou a odhodlaně se rozběhla proti stromu. Nevěděla sice, kolik chakry by mělo být ideální, aby ji udržela na takovém stromě, ale pokud uvážila svou váhu a sílu kmenu... S odrazem vyskočila proti kmenu, na který dopadla pravým chodidlem. Zdálo se, že opravdu drží. Stejně jako levé při dalším kroku. Hanako se ve tváři objevil šťastný úsměv. Dokázala to! Vážně to nebylo tak těžké, jak se to na první pohled zdálo. I když ji Adi trochu zmátla svým přirovnáním chakry k lepidlu, chůze po stromech byl prostě jen správný poměr chakry ku váze a tloušťce předmětu.
Hanako udělala v běhu další dva kroky, přičemž se její úsměv ještě rozšířil. Prozíravost Adi nechat ji osamotě byla obdivuhodná, protože kdyby tam stále byla s ní, určitě by se nedokázala soustředit a- Hanako v okamžiku ztuhla, naprázdno hrábla nohou ve vzduchu při dalším kroku a se zrudnutím dopadla z poloviny stromu přímo na zadek. Stačilo, aby pomyslela na to, že by jí přitom někdo z ostatních pozoroval a celá její koncentrace se rozplynula jako dým. Rudovláska zůstala konsternovaně hledět před sebe se zarudlým obličejem a dlaní mnoucí bolavý zadek. Teorie byla vždy její silnější stránkou než praxe. Tedy v případě, že nebyla úplně osamotě nebo nanejvýš se svým otcem, před nímž rozpaky neznala. Jenomže to tady skutečně nehrozilo. Teď už byla součástí týmu a to znamenalo dalších šest párů očí navíc...
Pomalu vyjela pohledem až ke koruně vysokého stromu a ztěžka oddechla. Tak tohle byl vážně průšvih.

Nara Nanami
Tým 14
mýtinka

Vyvalila zděšeně oči, když sensei udělal první, na to druhý a následně i třetí krok, načež se rozeběhnul přímo směrem k ní. Prudkým škubnutím hlavy se podívala na druhou stranu k Naomi, která se zpoza křoví řítila jejím směrem k ní, stále lapená ve stínové technice. Tvář jí ve vteřině celá zrudla a zpotila se při pohledu na pohupující se vnady nahé Naomi, načež se urychleně vyškrábala ze sedu zpátky na nohy a vyrazila ze svého úkrytu jako zajíc, kličkujíc mezi stromy, aby ji modrovláska ani sensei nedostihli. Tohle bylo zlé. To bylo moc zlé!
Nanami s prudkým odrazem skočila za široký strom, kam s kotoulem dopadla o něco ladněji než poprvé do křoví a v podřepu se zadívala před sebe urychleně přemítajíc nad svými možnostmi.
Co bude dělat? Co jen bude dělat?! Urychleně potřebovala strategický plán, jak z téhle šlamastiky vyváznout živá a přinejlepším oblečená...
Nanami se v půlce nádechu zarazila, jak jí díky vlastní ironické myšlence napadl spádný plán. Urychleně znovu vyrazila ze svého úkrytu, prokličkovala mezi řadou rostlých stromků a s ohlédnutím přes rameno, jak daleko za sebou vlastně Naomi se senseiem udržuje, vklouzla za záštitu dvou stromů, vyrůstjících z pařezů rostlých těsně u sebe. Zády se přitiskla k jejich kmenům a s roztřeseným výdechem poskládala pečetě.
"Bunshin no jutsu!"
Vedle hnědovlásky se objevily dvě identické kopie, které se okamžitě rozeběhly pryč. Jedna na opačnou stranu, než kterou se blížila Naomi, v několikametrové vzdálenosti kolem senseie, směřujíc k místu, kam odhodil Naomin meč a druhá přímo naproti přeměněné modrovlásce, zatímco pravá Nanami sklouzla do dřepu a s divoce tlukoucím sdrcem schovaná na stromy vytvořila pečeť.
"Kagemane no jutsu."
K nohám prchajícího klona mířícího pro meč se natáhl dívčin stín, simulující na pohled chybějící stín klona. Nanami doufala, že takovým vizuálním trikem alespoň na krátký okamžik senseie zmate a odvrátí jeho pozornost ke klonu.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3