NFFORPG - Konohagakure no Sato

Miki Hakumei, tým 5

Strčil ruce do kapes a čekal s dívkami na posledního. Kývl Akimu hlavou na pozdrav s úsměvem na tváři. Byl moc rád, že je v týmu, a konečně může něco ukázat. Suzume jim zadala vcelku jednoduchý úkol, jenže Miki úplně nevěděl, co jim má říct. Že neví nic ze své minulosti? Že jeho vzpomínky začínají v nemocnici? Naštěstí začala Naoko, tudíž dostal plus mínus nějaký vzor a námět.
"Nuže, jmenuji se Miki Hakumei, tohle je můj úplně první tým, což je asi na mě vidět. Specializuji se na taijutsu, především na boj se zbraněmi, mám vidlice sai. Celkem mi to s nimi jde, ale to si asi posoudíte sami. Jinak nevím, co bych měl o sobě říci...jo, je mi čtrnáct a jsem přátelský." svůj krátký proslov skončil s pořádným úsměvem. Moc chtěl na ně udělat dobrý první dojem, opravdu moc. Chtěl se konečně s někým sblížit a tým na to byl vhodný víc než dost. Další bod na jeho seznamu bylo zjistit pohlaví Naoko, sice mluvila o sobě jako o dívce, ale nějak jí to nevěřil. Přeměřil si ji pohledem, ne nějakým zlým, jen si ji prohlédl. Nakonec opustil zkoumání Naoko a pohlédl na Akiho.

Kumaru (tým 11)
"Hmmm...počk-" Nestihl zareagovat Kumaru když jeho student práskl do bot bez jakékoliv informace k zítřku.
"Hmmm...tak to vypadá, že ho budeš muset ráno vyzvednout. Sejdeme se u sídla Hokage v osm hodin." Zabručel ninja k Onigiri a nasypal hlínu na ohniště, čímž plameny uhasil.
Poté se s dívkou vydal do vesnice.
"Jestli máš nějaké úkoly od Haki, tak ti je doporučuju do zítra splnit. Je nesnesitelná, když jí něco naštve." Poznamenal Kumaru, když se s Onigiri loučili.
Doma ve srubu si vousatý muž zatopil v krbu a připravil pořádnou večeři. Potom, co se najedl (znovu), se rozvalil na gauč a přemýšlel.
Dnešek byl vážně dobrodružství. S touhle dvojkou se snad ani nešlo nudit. A jeho medvědí přátelé tomu také dost přidávali. Když se dozvěděl, že bude učit děti, byl ohledně toho dost skeptický. Nedokázal si představit sám sebe jako učitele, ale nyní, když se ohlédl zpět, mu to nepřišlo tak hrozné. Dokonce to byla občas legrace. Jak moc dobrým učitelem je, se ukáže v budoucnu. Třeba hned zítra pokud nepůjde o okopávání brambor, nebo hledání ztraceným domácích mazlíčků.
Takto pokračoval v úvahách dokud tvrdě neusnul.

Ráno v kanceláři se nestačil divit nad náplní programu jeho týmu. Žádné brambory, mazlíci ani sežraný dobytek. Čekal je lov. Jenže podle popisu nebylo tak úplně jasné čeho vlastně. Navíc na konci dopisu byl podepsán Akinobu Ueda. Pochyboval, že by to mohl být jen jmenovec. Dokonce se podepsal jako kapitán policejního sboru města Kasugawy, což bylo město na severu se zhruba třemi sty tisíci obyvateli.
Dopis s žádostí o tým ninjů přinesl do vesnice Kapitánův podřízený seržant Moki. Byl to starší podsaditý muž nízkého vzrůstu. Prošedivělé vlasy na hlavě už mu ustupovaly, ale doháněl to mocným knírem. Nejhustším, jaký kdy Kumaru viděl. Muž měl na sobě uniformu s knoflíčky v barvě námořnické modré a černý cestovní plášť.
Kumaru si dopis znovu přečetl. Psalo se v něm o vraždách civilního obyvatelstva a dokonce příslušníků policejního sboru jakousi Bestií. Kdo nebo co je ta Bestie zač už se v dopise nepsalo.
Ninja zvedl oči od dopisu a podíval se na Hokage, sedící zadumaně za svým pracovním stolem.
"Jste si tím jistá Hokage-sama? Ta Bestie mě zajímá, ale Ueda? Příbuzenské vztahy spíše věci zhoršují pokud jde o práci."

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy > Konoha
„H... Hai... Daijoubu (v pohodě)...“ hlesl Takuya, když se začala Onigiri strachovat o jeho celistvost.
Chvilku na to už všichni dojídali svou porci, zatímco se slunce začalo s dnešním dnem pomalu loučit.
Takuya byl trošku nakrkntý, že se nemohl už teď začít řídit Kumarovou radou a pořádně se přecpat, ale jeho zasmušilost zahnala slova jeho senseie.
„Rozkaz, Kumaru-sensei!“ vyskočil na nohy zapáleně a s úsměvem od ucha k uchu zasalutoval. Další mise! Už se nemohl dočkat!
„Ja ne, Oni-chan! (Měj se, Oni-chan!)“ rozloučil se s tmavovláskou hyperaktivně a práskl do bot dřív, než si stihl vyslechnout, kdy a kde se mají zítra vlastně sejít.
„Yosh! Dneska sem se toho naučil mraky! Už se nemůžu dočkat až to zejtra vozkoušim na nějakejch nukeňácích! Hehé! To bude tak hustý! Budu metat voheň všude! Nikdo mě nebude stíhat!“ rozplýval se za běhu Takuya nad svými představami, ve kterých porážel zástupy nepřátel jedinou technikou a drtil šermíře jediným úderem Anikiho.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Dojedla poslední kousek masa a uvědomila si, že jí začíná být pěkná zima. Sice už stihla uschnout, ale Kumarově haori chyběl rukáv, takže její pravá paže začínala mrznout. Byla tedy moc ráda, že jejich sensei dnešní trénink ukončil a poslal je domů.
Jounin dívku ještě stihl varovat, aby se doma nezmiňovala o shořelých šatech. Chápala jeho obavy, sama znala svoji matku. „Nemusíte se bát, sensei,“ usmála se rozpačitě. „Ani by mě nenapadlo poslat na vás svoji maminku. To bych neudělala ani shinigamimu.“
Víc se zabalila do zapůjčeného kabátce, sebrala katanu ze země a zamávala na oba. „Mějte se hezky. Sensei, kde se zítra sejdeme?“

Ren Kurogami
Tým 2
Na cestě do vesnicky Izumizaki v zemi Deště
„Hmmm?“ zahleděl se na Shinyu od skicáku a zamrkal na ni svýma velkýma očima, načež se krátce odmlčel.
„Divnej? Vážně si to myslíš~!? Arigatou gozaimashita, Shinya-san~!“ rozzářil se však vzápětí klučina jako když někdo pochválí zboží řemeslníkovi, namísto očekávaného hněvu či raněných citů. Pro Rena bylo být divný nebo jakkoliv zvláštní zkrátka evidentně plus.
„Já ti pomůžu, Shinya-san!“ vyhrkl, když se rusovláska měla k postarání se o nádobí, a tak popadl půlku s ní a společně odešli k nedalekému potůčku.
„V přírodě jsem ještě nádobí nemyl,“ prolomil ticho po chvilce Ren s úsměvem, „když ho ponořím pod vodu tak to je jako by ho myla spousta vodních ručiček naráz, ne, Shinya-san?“ vzhlédl k dívce vedle sebe a jeho úsměv se ještě rozšířil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naoko
Tým 5
Cvičiště - 7:00am

Naoko si povzdechla. Dokonce i Suzume poznala, kde se její nálada pohybuje. To pro pravého ninju bylo zcela nepřístupné. Pravidla tu byla od toho, aby se dodržovala a Ninja na sobě nesměl dát znát emoce. Obzvlášť hněv. Ten byl velkou nevýhodou každého shinobiho, který ho neuměl ovládnout.
"To přejde, ale dobrá."
Odpověděla stroze s pokrčením ramen a seskočila ze stromu na zem, kde dopadla vedle sensei a zaujala postavení "pravá ruka".
"Ahoj Miki, Akihiro."
Kývla k nim na pozdrav a protože se po Senseině proslovu očekávalo, že nejspíše začne, nenechala na sebe dlouho čekat. Stejně nemělo smysl hrát si na drsnou a tichou, když se zatím nedokázala srovnat z dnešní hádky s otcem.
"Takže, jmenuji se Naoko, je mi patnáct a mám hodnost genina. Tým 5 je můj první tým, do kterého jsem byla zařazena, ale ostatní členky svou cestu vzdaly, takže jsem tu zůstala se Suzume-sensei sama."
Naoko se na chvilku odmlčela, když přemýšlela co dál má říct. Akihiro vypadal zkušeně, ale Miki jako absolutní nováček. Nakonec usoudila, že říct svému týmu své zaměření nemůže být nic špatného. Možná, že právě naopak a navíc její techniky stejně dříve nebo později uvidí, proto by bylo hloupé, kdyby nevěděli s čím mají počítat.
"Zaměřuji se na Genjutsu a trénuji se v akrobacii, takže se dokážu při boji lépe pohybovat. Moje Taijutsu a Genjutsu není bohužel tak dobré, abych se o něm zmiňovala do detailů."
Nakonec proslovu se podívala na Suzume, jako kdyby očekávala nějaké povzbuzení, nebo vlastně cokoliv. Naoko neměla ve zvyku toho tolik prozrazovat najednou a nebyla si tedy jista, zda řekla to co se od ní očekávalo. Rozhodně se nesnažila znít nějak namyšleně. Spíše to vypadalo, že by ráda spolupracovala, alespoň trochu.

Nozomi Okazaki
Sensei týmu 2
Les
Ren se poněkud rozohnil a v záchvatu radosti se od něj Hanako dozvěděla, že je divná. Dívka se okamžitě zarděla ještě víc, i když si Nozomi byla jistá, že je to nemožné, a ponořila se do fialové aury deprese.
Hnědovláska si povzdychla a začala rusovlásku hladit po hlavě. „Myslel to v dobrém, Hanako. Hlavu vzhůru,“ utěšovala ji. „No ták, všichni jsme svým způsobem divní. Podívej na mě,“ zabodla si ukazovák do hrudníku.
Shinya se zvedla i s nádobím. „Výborně,“ konstatovala, „já zatím uklidím okolo ohně a připravím stlaní, abychom mohli ulehnout, až Hanako dotrénuje.“

Suzume Tachibana
Týmu 5
Konohagakure – Jižní cvičiště
„Yo, Naoko,“ zamávala na maskovanou dívku, která si jí všimla. Vyslala ještě několik bublinek a bublifuk schovala, teprve když se vedle ní malá kunoichi posadila. „To nakvašení z tebe přímo sálá,“ prohodila a zamžourala do dálky. Na cvičiště přicházel zbytek týmu. Zdálo se, že všichni byli ranní ptáčata.
„Promluvíme si pak?“ mrkla omluvně po jediné člence jejího bývalého týmu a seskočila na zem. „Yo, Miki, Aki,“ usmála se na ně. Na Akihira se nezlobila. Zrzka byla horká hlava, takže rychle vzplála a rychle zase vychladla.
„Dneska si dáme trénink, ale dřív než ho začnem, bude to chtít, abyste se nám, Miki s Akim, pořádně představili, jináč nebudu vědět, co s váma. Naoko, ty se jim taky představ.“

Midori Hyuuga
Tým 1
Urukawa

Když jí Tenshi letmo stiskla ruku, měla tendenci sebou leknutím škubnout, ale udržela se a jediný náznak tedy proběhl ve chvilkové změně jejího výrazu, který se opět po hlubším nádechu vrátil k nečitelnosti. Nenápadně se koutkem oka podívala na druhou dívku a i v té tmě zaregistrovala, znepokojení jež Inuzuka zjevně cítila. V hlavě se jí začaly přehrávat všechny možné scénáře co by mohlo být špatně, protože červenovlásku zatím viděla pouze nadšenou a ospalou. Netušila co jí mohlo rozrušit a tak přemýšlela nad čím dál absurdnějšími příčinami. Teda alespoň do chvíle, kdy muž před nimi znovu promluvil. "Tiše? Opravdu právě řekl slovo tiše aniž by zněl jakkoliv otráveně nebo znechuceně? A ještě ho zopakoval?" Pochopení přišlo k dívce najednou a kdyby měly její oči viditelné zorničky, jistě by se o něco rozšířily. Nebyla si jistá jestli by to rozklíčovala sama, nejspíš by jí to ještě chvíli trvalo, ale teď skoro všechno ukazovalo na to, že muž před nimi jejich senseiem není. Vlastně všechno, protože Tenshi s Haru by jistě nevarovaly jen tak. Chvíli jí trvalo přijít na to, jak si mohly být tak jisté, ale poté jí došlo, že i bez použití chakry bude mít Inuzuka zlepšené smysly. "Hezky za ním? No on si myslí, že nevíme, že není náš sensei, takže by nám nic hrozit nemuselo, prozatím, a nebylo by to fér vůči kováři a paní Hanako... Asi bychom se poté měli domluvit na nějaké nenápadné komunikaci. Takže Haru s Teshi to ví a Kaito-kun? Nějak mu to musíme dát vědět, ale ten nám zatím asi dostatečně nevěří, takže by to problém být neměl..." Snažila se si v hlavě celou situaci urovnat a nenápadně stiskla červenovlásce ruku nazpět, aby jí dala najevo, že varování pochopila. Pak se vydala ke dveřím, ruce v poloze připravené popadnout zbraně, ale nikoliv nepřirozeně. Když muž vykoukl ze dveří, obrátila se na Kaita, že se pokusí mu informaci nějak předat, ale nemohla na sebe nějak upozorňovat a mladík jí zjevně pozornost nevěnoval a tak se obrátila k Tenshi a zkontrolovala jak se s tím vypořádává. Přece jenom ocitnout se uprostřed noci na první misi s cizím člověkem místo senseie není moc povzbudivé. Zatím jí ovšem nenapadalo co dělat a tak muže následovala ven, snažíc se zůstat co nejblíže své týmové kolegyně, její fenky a jejich výpomoci.

Kumaru (tým 11)
Zmačkaný Takuya ležel na zemi a snažil se zákrok rozdýchat. Jeho sensei se opět v klidu usadil na své místo u ohně a pokračoval v devastaci další ryby.
Začalo se připozdívat. Slunce se posunulo na obloze, stíny se protáhly a teplota klesla.
"Hmmm...myslím, že dneska jste se toho naučili a zažili dost. Tak v klidu dojezte a rozpustíme to. Musíte také v životě dělat něco jiného než jen trénovat."
Na chvíli se zamyslel, než znovu promluvil. "Hmmm...Onigiri? Doma radši nezmiňuj, že ti oblečení shořelo, jo? Řekni, že ti uplavalo při rybaření nebo tak něco..." Už se viděl jak vysvětluje onu zvláštní situaci zděšeným rodičům.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Takuya se těšil dokonce tak moc, že mu zaskočilo sousto a on se začal dusit. „T-takuyo!“ vyhrkla dívka starostlivě a spolu s ní se zvedl i Kumaru, který se rozhodl pro velmi rychlý manévr. Onigiri vyvalila oči a uvažovala, co by mělo pro černovláska horší následky. Zdali zabodnutý ostrý předmět v krku, nebo zlomená žebra.
Pro jistotu zůstala připravená, kdyby chlapci náhodou vylítly plíce nosem. Nakonec jeho tělo opustila jen kůstka a genin se zhroutil k zemi. „Takuyo,“ zaúpěla znovu, přiklekla si k němu a šetrně mu potřásla s ramenem. „Jsi v pořádku?“ Uvědomila si, že jí nesmí nikdy zaskočit. Kdyby ano, nebyla si jistá, že by její žebra ten nápor ustála.

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy
Nebylo to zase tak vážné, jak to vypadalo. U kluka jako byl Takuya to vlastně nebylo ani tak moc neobvyklé, aby mu zaskočilo. Navenek to tak ale patrně nepůsobilo, protože se Kumaru rozhodl zakročit.
Takuya byl téměř u konce svého zápasu s kůstkou v krku, když tu ho muž sebral ze země a zmáčkl. To by samo o sobě nebylo nic tak zvláštního, kdyby to nebyl někdo jako Kumaru.
„Pheeee!“ vyprskl Takuya kůstku pomalu jako revolver kulku, div s ní nesestřelil sovu, sedící v koruně opodál, načež se po jouninově zákroku knockoutovaně zhroutil k zemi, pocukávaje při tom koutky úst a nechávaje Kumarův starostlivý dotaz bez odpovědi. Lépe sice nevypadal, ale dýchal a žebral měl kupodivu také v celku, takže se vousáčův zákrok vlastně vydařil.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Kaito Sarutobi
Tým 1, výpomoc
Hluboká noc
Kdyz se děvčata probudila, pokoušel se u nich Kaito rozpoznat, jestli je napadají podobné myšlenky jako jeho. Kvůli tmě si však nemohl být ničim jistý. Neznal Homuru o nic lépe, než tyhle dvě holky. Bezeslova se tedy vydal za Homurou. Kaito přemýšlel, jestli ho tyhle myšlenky nenapadají jen proto, že se dostal do téhle situace, kdy se nalézal na "nepřátelském území". Musel něčemu věřit a něčeho se držet. Tým z Konohagakure byl dobrý začátek, ale Kaito měl stále pocit, že zůstal sám. Nemohl věřit ani jim. Nanejvíš ne tak, jak by si přál. Pomalu vyšel ven a dával si dobrý pozor na všechno podivné. Tato zvýšená ostražitost byla podpořena paranoiou nepřátelských ninjů, které se v tuto chvíli nemohl zbavit a své kunaie měl připravené, kdyby musel jednat. Dokonce i jeho oči hledali nejsnadnější únikovou cestu, jen tak pro jistotu. To všechno probýhalo bez jakéhokoliv slova, nebo náznaku.

Nao Nakanawa
Už už to vypadalo, že by všechno mohlo být na cestě k lepšímu, když v tom za sebou dívka uslyšela onen chladný hlas. Její nohy se zastavily, krev v žilách jí ztuhla a oči se roztěkaly jako kdyby nevěděly kam dřív skočit. Začala se třást. Moc dobře věděla, že onen hlas patří Sachimu-sensei. Jak to, že byl tu? Viděl ji? Očekával to? Nemělo cenu o tom přemýšlet. Musela něco udělat. Otoč se! Braň se! Křičelo její vnitřní já rozkazy jako nějaký generál, její tělo však ne a ne poslechnout. V tu chvíli jí muž za ní popadl a jako kusem papíru s ní hodil přes celou místnost až dopadla do náruče Shina načež oba dopadli na zem. "Já..." Zavzlykala tiše zatímco bezmyšlenkovitě sledovala strop. "Já to tu nechci vzdát." Zašeptala opět úzkostlivě a natočila hlavu směrem k Sachimu. Shin to však stále nevzdal a i přes očividné bolesti se rozhodl pokračovat v souboji. Jsem vážně tak bezmocná? Zeptala se pomyslně sama sebe a i přes velkou bolest se opět postavila na nohy. Nemělo cenu se pokoušet lidi v kokonech zachránit dokud byl Sachi na blízku. Byla jen jediná možnost jak to ukončit. Z pouzdra na levé noze si vytáhla výbušný lístek načež se jí z očí spustily slzy. Všechny je však okamžitě utřela, zhluboka se nadechla a v jejích očích se objevil odhodlaný, lež smutný pohled. "Jiná možnost není."

Naomi Taiko, tým 14

Těkala pohledem ze senseie na její drahocenný meč. Měla chuť po něm skočit a vybojovat si ho zpět. Udělala krok k němu, ale to už sensei začal hovořit. Moc se jí nezamlouvalo, kam to vše směřovalo. Shikarou působil celkem děsivě i v kalhotách se želvičkami. Sepjala ruce a protáhla si je, až v nich zakřupalo. Ohlédla se za svým mečem, který letěl do pryč a zavrčela na senseie. Chtěla se na něj opravdu vrhnout, ale dala na radu Nanami, vzala nohy na ramena. V hlavě ji vířily různé nápady, avšak na všechny potřebovala svůj meč. Proklekla se v duchu, že spoléhá jen na svůj meč, načež také skočila do křoví. Snažila si vzpomenout na něco ohledně dočasného nepřítele. V hlavě ji najednou probleskla vzpomínka na buzení senseie, probrala ho pomocí myšlenky na hezkou dívku. Pomsta sensei, pomsta! Zasmála se temně. Vyskočila ze svého úkrytu a rychle složila pečetě.
"Oiroke no jutsu." pronesla šeptem a v tu ránu se proměnila v obláčku kouře. Prohrábla si vlasy, jednu ruku si dala v bok druhou poslala pusu senseovi.
"Sen-sei!" zamávala mu prstíky.

Tokune Wakamuro
Tím 6
Lesy v Zemi Ohňa

Sledoval som ich z opodiaľ. Hovorili, že panvica je nedoceniteľný spoločník. S tým som nemohol nič, iba súhlasiť. Sensei si stiahla masku a ja som spozornel. Zaújmalo ma ako vyzerá pod maskou. Avšak, cez kelímok som nič nevidel. Potom vstala a rukou nám naznačila aby sme vstali aj my. Pozviechal som sa zo zeme a trochu som sa oprášil. Potom nám povedala, aby sme jej ukázali kam až sme došli. Koncentroval som chakru do rúk a okolo nich začala svietiť zelená chakra.
,,Učil som sa Shōsen no Jutsu. Došiel som po liečenia povrchových poranenín, povedal som a vytiahol som kunai. Bodol som si do prstu. Pri bodnutí som trochu skryvil tvár. Bolo to mierne hlbšie bodnutie. Priložil som k tomu dva prsty a rana sa začala hojiť.
,,Ak by sme stretli tých "ďalších záujemcov", budem schopný vás vyliečiť," povedal som a prestal som sústrediť chakru. Dlane zhasli.

Kumaru (tým 11)
"Hmmm...jasně." Zabručel Kumaru, protože absolutně netušil co Takuya vlastně říkal. Děcka se ale rozhodně těšila, to bylo jisté.
"Hmmm...Jen nemějte nějak vysoká očekávání jo? Nejspíš to nebude takové dobrodružství jako minule."
Mladík se začal dusit. Ninja si jen povzdechl, pomalu se zvedl, Takuyu objal a provedl Heimlichův chvat.
"Hmm...dobry?" Zeptal se muž starostlivě.
Ta děcka se dokázala zabít i při jídle. Udržet je naživu ještě aspoň deset let bude docela fuška.

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy
„Hmpf...“ založil si Takuya ruce na prsou a uhnul s nafouknutými tvářemi pohledem.
Kumaru se mezitím ujal jak přípravy jídla, tak ohniště, takže se všichni tři mohli brzo na to těšit z dobré večeře.
Takuya si vzal slova svého senseie zcela evidentně k srdci, protože se do své ryby pustil, jako vyhladovělý kocour, kterému chce někdo sebrat misku.
„Mihi!? Ho hahan! Meha moh-! Bluegh!“ zvedl Takuya oči s plnou pusou od ryby a přitakal stejně horlivě jako Onigiri, načež krátce vyvalil oči a s vyprsknutím několika málo kousíčků ryby se zakuckal, jak mu zaskočila kost.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Onodera Sayuri
Tým 6
lesy v zemi Ohně
"Samozřejmě. Pánev je nedocenitelný společník," odpověděla naprosto vážně na Asajakeho otázku, přičemž si ukazováčkem vyhrnula masku nad rty a během jediného okamžiku do sebe nahrnula obsah kelímku s hotovým ramenem.
Jakmile měla snědeno, opět si masku stáhla nazpátky a odložila prázdný kelímek bokem.
"No tak fajn," vytáhla se z tureckého sedu na nohy a zadívala se dolů na oba mladíky.
"V tom případě mi ukažte, kam jste se svým tréninkem došli a budeme pokračovat. Dotáhnete to oba do konce," vybídla je gestem dlaně, aby zdvihli svá pozadí z trávy a začali něco dělat.
"Nemám ráda nedotáhnuté věci."

Nara Nanami
Tým 14
mýtinka

Trvalo jí několik minut, během kterých sensei mluvil, než se konečně probrala k plnému vědomí a začala pořádně vnímat, co se kolem vlastně děje. Mohla za to Shikarouova zmíňka o pomalovaném obličeji, která její mysl polila kýblem ledové vody.
Nanami vykulila oči, ve tvářích lehce zčervenala a urychleně vyskočila z polokleku na nohy. V tuhle chvíli působil jejich sensei skutečně děsivě, čehož se celou dobu bála. A jak bylo očividné, tak oprávněně!
"O-Oi!" vylítlo z ní, když zahodil Naomin meč jako nepotřebný kus klacku a zaujal pro ni až příliš dobře známou pozici. Vytřeštěnýma očima přeskočila pohledem k modrovlásce, načež se na patě otočila a vyrazila na opačnou stranu od Shikaroua.
"Naomi-san, uteč!" vyhrkla, po pár krocích se odrazila a skočila šipku za křoví mezi stromy, jež považovala za jedinou možnost, pokud se chtěla skrýt.
"Iteiteite," zaskučela tlumeně, když přistála dost nevybíravě přímo na obličeji a celá pocuchaná s tváří odřenou od hlíny se posadila. Takhle si tedy první noc mimo vesnici opravdu nepředstavovala. To, jak se poklidný večer zvrhnul v nečekaný útok, bylo v neznámém lese trochu strašidelné. Tuplem, když se to dělo uprostřed noci. Naomi se vyjeveně přikrčila a zmateně rozhlédla kolem sebe. Potřebovala najít nějaké strategicky výhodné místo, odkud by viděla na mýtinku, ale zároveň nebylo vidět na ni. To byl jediný způsob, jak se ubránit senseiovu Kagemane. A rozhodně by nebylo od věci pokusit se nalézt Naomin meč. Zdálo se, že jí na něm opravdu záleželo. A dost možná to byla i její jediná obrana.
"Ha!" rozzářila se jí očka, když uviděla jeden z osamocených trnkových keřů několik metrů za sebou, který rostl mezi dvěma stromy a v jeho výhledu na mýtinu žádné další stromy ani keře nebránily. Nanami se po kolenech a loktech začala pomalu plížit jeho směrem, ukrytá tmou a stíny, jež jí poskytovalo křoví, do nehož skočila. V duchu se usilovně modlila, aby byla dostatečně nenápadná a hbitá, aby si jí sensei při přesunu nevšimnul, v polovině cesty se však zastavila s myšlenkou, že tak banální plán mu musí být předem jasný. Ne, tohle zaručeně nebyl nejlepší plán. Byl to ale jediný plán, který měla. Znovu se tedy přikrčila a s obličejem téměř u země se dala do pohybu. Musela si prostě jen správně vypočítat, kdy bude moci od stromu před sebou, ke kterému se právě plížila, nepozorovaně přeběhnout za křoví. Od tamtud už získý přehled o situaci na mýtince a bude se moci pokusit nějak zasáhnout.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Shin Mizukin
tým 16
Underground
Když se Shin otočil po hlase bylo už pozdě.Letící Nao ho udeřila do hrudi a oba se složili na hromadu končetin."To... to přece nemohl stihnout,vždyť to něměl čekat,není možná..."Mumlal si nechápající Shin pro sebe mezitím co sledoval Sachiho i dvojici mrtvol ležící kousek od něj.Cítil se podobně jako když na něj kdysi Tokune použil své jutsu způsobující nejhlubší noční můry.Přímo vnímal ten les ,kde měli stromy bílé kmeny a kde se postupně plížil šepot.
Zraněný blonďák se zhluboka nadechl a sevřel pěsti."Tohle není Tokuneho genjutsu...tady mám nepřítele přímo přede mnou a na ničem jiném nezáleží!Heh dlouho už moje tělo nevydrží a přemírou čakry taky už zrovna neoplývám.Takže teď nebo nikdy Shine!"-Nádech-výdech- opatrně se vymotal z pod Nao,zašmátral po svojí kataně a vrávoravě udělal krok k nepříteli.Neodvážil se znova podívat na mrtvou dvojici a místo toho s výkřikem promáchl čepelí vzduch.Shinovi dva mlžní kloni taktéž zamávali čepelemi,jak by nechtěli za svým originálem zaostávat, a vyřítili se na Sachiho.Samozřejmě mu nemohli nijak ublížit ,ale to nebyl ani jejich záměr jak mohl muž o chvíli pozděli poznat podle výkřiku "Mizukin-kombo!" a jak kolem něho začali kloni výřit a rozplývat se.
Když Shin minule bojoval,jeho kloni nebyli zrovna úplní,ale i když nikomu nic nemohli udělat tak jejich rychlý pohyb a mlha dokázaly slušně zaměstnat partu nepřátelských ninjů.Fungovalo to však pouze na pár okamžiků,které Shin kvůli své noze potřeboval,takže mezitím co jeho kloni proskakovali,mátli a fušerovali nepřítele on dosáhl potřebné vzdálenosti.Kloni neschopní již dále udržet svojí podstatu s tichým "Puff" zmizeli a nechali nestabilního muže obklopeného obláčky jemné mlhy."Konoha-ryuu Yanagi!"Zakříčel v bolesti Shin,složil pečetě a začal mávat katanou.Sachimu se v tu ránu objevilo před očima hned několik čepelí,které na něj s chladným syčením dopadli jako gilotiny.

Onigiri Ueda
Tým 11
V lese
Takuya se místo hrdé odpovědi na dívku obořil a ta si připadala mnohonásobně malinká. Zděšeně se přikrčila a o krok ustoupila. „P-promiň, T-takuyo, já tě jen obdivovala… Takže to Kumaru-sensei?“ Nakonec nad celou situací mávla rukou. Nikomu se nic nestalo a jedinou obětí bylo oblečení. Kousla se do rtu. Doma bude sekec.
Z pochmurných myšlenek ji vytrhl muž, který ji pochválil. Dívka zrůžověla ve tvářích a usmála se. „Děkuji!“
Zanedlouho okolí provoněla vůně pečené ryby. Dívka hladově ukusovala sousta, čímž její způsobné chování vzalo za své. Jenže po tréninku a lovu měla příšerný hlad.
Kumaru přišel se zajímavým tématem k hovoru. „Ano, hrozně moc!“ přikývla horlivě.

Sarutobi Asayake
Tým 6
"Obvykle sebou taháte pánev, Sayuri-sensei?" zeptal se, když přijímal pánev s jídlem a usadil se kousek od ohně, jelikož byl stále teplý den a on se nechtěl usmažit jako to maso na pánvi.
"Mn- naposledy jsem trénoval -mm- Tōton Jutsu." odpověděl mezi sousty, zatím co si do úst hrnul maso pomocí provizorních hůlek. "Ale nedokončil jsem ho, změna senseie." dořekl nakonec a odložil prázdnou pánev vedle sebe, rychlost s jakou zlikvidoval obsah konzervy byla skoro šokující, jen Akimichi by to zvládl lépe. Pár okamžiků poté však Asayakeho napadlo, že možná nebyl nejlepší nápad se takhle najíst, když měla Onodera-sensei v plánu trénink.

Sachi Kyosei
Tým 16
"Na to jak jsi malá, máš celkem páru." ozvalo se najednou Nao na ramenou. K jejímu překvapení to ovšem nebyl hlas onoho neznámého spícího prince, ale Sachiho, který si vzápětí přihnul ze své tekuté stravy.
Naproti tomu Shin mohl zažít ještě větší šok. Když se zbytky kouře konečně převalily tak, že bylo možné vidět na místo výbuchu, mohl si všimnout dvou zmrzačených těl. První patřilo ženě, jejíž tělo použil Shin jako výměnu, druhé tělo patřilo onomu omráčenému muži, kterého pro změnu použil na Kawarimi Sachi.
"Ta-dá!" zvolal vesele Sachi až se jeho hlas rozlehl přes celou místnost. "Jakpak asi zabijete ty zbývající? Rozsekneš je Shine? Umlátíš je? Uškrtíš je? Nebo to bude naše nevinná Nao? Zabiješ dalšího?" zeptal se Sachi tak potichu, že to stěží slyšela Nao, která ho měla na zádech. Po těchto slovech s sebou cukl dozadu a něčím jako přemetem vzad hodil Nao přes celou místnost přímo do Shinovy náruče jako by to byla hadrová panenka.
"Žádný odcházení dokud si to nesplní i Shin." dodal nakonec, když se zase postavil do nestabilního pozoru, jak to mají opilci ve zvyku.

Tenshi Inuzuka
Tím 1
Urukawa

Tenshi nedostala vytúženú odpoveď, avšak to jej nevadilo, bola si istá svojou pravdou, i keď sa na kilometre líšila od tej skutočnej. Spokojne sa uvelebila späť vo vani a odmlčala sa na dlhé minúty, až to bolo zvláštne. Dopadla na ňu únava, keďže za posledné dva dni nič nenaspala.
Preto jej neutíchajúca potreba rozprávať a zdeľovať svetu dôležité informácie na nasledujúce minúty utíchla. Po hygiene a príprave miesta na spanie sa vďačne zosunula na sedačku ako vrece zemiakov. Zaspala takmer v sekunde ako sa domček ponoril do tmy. Haru sa spokojne uvelebila dievčatám pri nohách a bola len vďačná za to, že sa konečne s Tenshi vyspia. Dnes sa nočný výjazd určite konať nebude. Miestnosť sa ponorila do ticha sprevádzajúceho len občasné zachrapkanie.
Červenovláska sa následne z trojice prebrala ako posledná a len veľmi ťažko. Pokiaľ by išlo o nepriateľský útok, pravdepodobne by ho prespala a už sa nikdy nezobudila. Na to tu však mala Haru, ktorá sa prebrala okamžite. V tme videla o niečo lepšie ako zbytok a postavu Homury rozoznala okamžite..
Pach cudzieho človeka ju však neoklamal. Potichu zakňučala, aby tým varovala minimálne Tenshi. V ušiach ostatných prítomných ten zvuk však nič neznamenal. Dievča z ležiacej polohy takmer okamžite vystrelo.
"Čože?!" zvolala trochu hlasnejšie, avšak mala tak prispatý hlas, že to skôr znelo ako hlasné šepkanie. Haru zakňučala znovu. Tenshi vydesene v tme zamrkala, avšak ostatní si toho nemohli povšimnúť. Len rýchlo chytila za ruku Midori a trochu výraznejšie jej ju stlačila. Cítila to aj ona - absolútne neznámy pach človeka, ktorého v živote nestretli. Haru ju však varovala, nech nerobí nič prehliadne. Nemohli si dovoliť boj v dome týchto ľudí a nemali najmenšie potuchy, o koho tu vlastne ide.. Museli byť extrémne opatrní.

Shikarou Nara
Tím 14
Čistinka

Meč držal prehodený cez rameno v zovretí ľavej ruky. Občas po rukoväti pomaly zaťukal prstami. Čakal pomerne trpezlivo na prebratie svojich študentiek, i keď si uvedomoval, že skutočný nepriateľ by to nikdy neurobil. Využil by ich stavu a v momente by ich zneškodnil. Bola to však ich prvá misia a prvé spoločné táborisko.. Nemusel všetko až tak preháňať. Keď si bol istý tým, že obe dievčatá ako-tak vnímajú svoje okolie, začal sa prechádzať sem a tam. Nanami bola stále v polospánku, za to Naomi bola až priveľmi pri vedomí. Ten meč musela skutočne milovať.
"Nepriateľ často vzíde aj z vlastnej rady, nemyslíte?" Prehodil takmer nezaujato a na mieste sa zastavil. Dievčatá obdaril hraným nepríjemným pohľadom.
"Chápem, že ste ešte deti a občas si nemôžete pomôcť.. Ale pomaľovať svojmu senseiovi tvár? To sa nerobí!" Jeho hlas bol prísnejší a tvrdší ako predtým. Dievčatá si nemohli uvedomiť, že to všetko len hrá a v skutočnosti ho ich vtip pobavil. Jednoducho musel zastať aj pozíciu autority a ukázať im tmavšiu stránku sveta.
"Vstaňte a bráňte sa proti vašemu trestu!" Pri týchto slovách urobil niekoľko krokov. Rukoväť meča silno uchopil do dlane a najsilnejším rozmachom ho zahodil ďaleko od nich. V ďalšom momente si kľakol na koleno a jeho tieň sa začal nebezpečne približovať k dievčatám. Odraz mesiaca mu hral do kariet.

Som späť, bojte sa ^_^

Shinya Kumichi
Tým E
Shinya se zadívala někam do hřejivých plamenů jejich profesionálního ohýnku.„Sny jsou důležité, Shinya-san! Řekneš mi ráno, co se ti zdálo?“
Shin rychle přikývla ,,J-jo, jasně, jestli se mi povede ihned ho nezapomenout" . nejistě se usmála, aby zakryla svoje nynější pocity. Bála se, co se jí bude zdát, její fantazie jí totiž nikdy nepřestala překvapovat a to byl důvod, proč měla právo být nervózní. Mimo to všechno..co to je za člověka? Nepočítala jen to, že Ren klade divné otázky, ale celkově už jen jeho příchod do týmu 2 byl pro ní částečně traumatický zážitek. Začínala přemýšlet, jestli nemůže pocházet z této planety, přičemž ta myšlenka jí připadala dostatečně legrační, aby ovlivnila její další počínání. Když tedy Ren řekl Hanako, že je divná, přičemž Hanako to viditelně hluboce zasáhlo, Shin se nezdržela poznámky ,,Rene, ty jsi tu ten divnej, pokud vím" usmála se. V tu chvíli už bylo pozdě vzít to zpátky Shin si uvědomila až moc pozdě, že to mohlo vyznít hrubě. ,,N-nee, že by to bylo špatně, divní lidé jsou fajn, ale já jen chtěla říct, že jestli mi někdo připadá podivný, nebo tak..tak, že Hanako to zkrátka není"..vykoktala ze sebe celá rudá, přičemž si uvědomila, že si vůbec nepomohla. ,,Ghaaa" za zoufalého vzdechu se zdrceně chytla za hlavu. Chvíli čekala, jestli jí třeba Ren nebude chtít probodnout, zapíchnout, nebo tak, potom se zvedla a začala sbírat nádobí. ,,Asi radši půjdu mýt, co?"

Nao Nakanawa
"Nebojte, dostanu vás odsud." Zašeptala do ucha muže, který vypadl z kokonu ven přímo do její náruče a rozhlédla se kolem. Musela jednat. Chvilku se snažila zorientovat v tom všem, co se kolem dělo a hned jakmile spatřila příležitost, vyrazila směrem ke schodišti, které bylo bohužel jedinou možnou cestou na povrch. I přes to, že už jen dostat se na schodiště samo o sobě bylo dost obtížné díky Sachimu-sensei, ještě ke všemu musela na ramenou odtáhnout onoho muže, který se zdál být v bezvědomí. Dívka zasténala, jak těžké tělo pomalu zvedala, načež zatla zuby a krůček po krůčku mířila ke schodišti. Snažila se na to nemyslet, ale ve výsledku to byla stále jen droboučká dívenka snažíc se sama utáhnout dospělého muže. Nohy se jí neustále podlamovaly, cítila bolest, jako by se jí tělo mělo každou vteřinou rozpadnout a po tom všem, co se jí za poslední dva dny přihodila už ani nevěděla, jak se cítit. Přes to v sobě však něco našla. Něco, co předtím neměla. Skoro, jako nějaký duševní posun. Nemohla to po tom všem vzdát. Už jen pár kroků! Zakříčela si ve své mysli a vyzvedla první nohu do výše nejnižšího schodu. V tu chvíli se však ozvala obrovská rána a kusy stropu začaly odpadávat. Jeden z padajících kamenů trefil růžovovlásku do hlavy, až jí z toho muž na jejích ramenou sjel na zem. Z čela se jí spustil proud červené a na chvíli se jí zamlžilo před očima. V tu chvíli si však vzpomněla na předchozí okamžiky. "Po tom všem, čím jsem si prošla... Bych si nikdy neodpustila to tu teď vzdát." Snažila se povzbudit sebe sama a muže opět zvedla. Těžkým krokem poté začala vyšlapovat jeden schod za druhým přímo ven ze sklepení. Venku poté muže opřela o zeď jednoho z domů a rychle zamířila zpátky dovnitř, kde se snažila najít Shina.

Kumaru (tým 11)
Vousatý ninja se zarazil, když dívka řekla, že ten strom hodil Takuya.
"To jako vážně?" Pomyslel si Kumaru a s povzdechnutím si začal najednou prohlížet ryby, které Onigiri donesla. Z tohohle se musel kluk vykecat sám.
"Hmm...dobrý úlovek, Onigiri." Pochválil dívku po chvíli a dal se do připravování budoucího ohniště. Takového, u kterého nehrozilo, že vypálí hektar lesa.
Za asi půl hodiny seděli všichni u táboráku a opékali.
"Zítra nám Hokage zadá nějakou misi, těšíte se?" Zeptal se studentů Kumaru a zakousl se do opečené ryby. Měl vážně hlad.

Momo Inuzuka
Tým 3
Posmutně sklopila oči, když si uvědomila, do jaké jednoduché pasti zase skočila. I když muži o tom, že je pronásledovali pravděpodobně věděli, stejně to bylo něco, čemu mohla jednoduše zamezit. Teď jí bylo tak akorát blbě a motala se jí hlava. Shikamuro jí však dal přičichnout k lahvičce s jakýmsi výtažkem s tím, že by se jí po tom mělo udělat líp. Sice se teď rozhodně necítila na to, aby k něčemu ještě čichala, ale bolehlav byl tak nepříjemný, že to nakonec udělala. Netrvalo dlouho a dívce se skutečně udělalo alespoň trochu líp. Stejně tak i Mihimu, kterému dala k lahvičce přičichnout také. Nedokázala si ani představit, jak nepříjemná pro něj celá ta situace s parfémem musela být. Vzala ho do náruče a jemně pohladila zatímco sledovala Shikamura opět s někým komunikovat přes sluchátko.
"Neboj se, jsem u tebe. Já tě ochráním." Zamumlala k Mihimu a dala mu jemnou pusu na hlavu. To se už z keře naproti vynořila Junna se zajímavými objevy.
"Skvělá práce Junno!" Zvolala Inuzuka se zdviženým palcem směrem k hnědovlásce a nahodila milý úsměv, i když jí bylo líto, že ona sama byla kvůli parfému neužitečná.

Takuya Riko
Tým 11
Les poblíž Konohy
Než stihl černovlásek cokoliv říct, svalil jeho sensei veškerou vinu na něho, jako by to byla úplná samozřejmost.
„Oi! Já to nebyl!“ křikl na muže rozlíceně.
„J-Já se nekoukal-!“ musel se hned zase celý rudý obhajovat, když ho Onigiri napomenula, načež mu přiletěl pohlavek od Kumara.
„Já sem necivěl, kusokuma-jiji!“ rozkřikl se na muže Takuya obratem dopáleně, mnoucí si postižené místo na hlavě, jenže to už se předchozí jouninovi poznámky chytla naivně Onigiri, navlečená v obří vestě, obdivujíc černovláskovi neexistující zásluhy.
„ŘIKAL SEM ŽE SEM TO NEBYL! DĚLÁTE SI ZE MĚ SRANDU NEBO CO!?“ zaječel chudák genin naprosto vyvedeně z míry na oba naráz, netuše, jestli mu ti dva stále ještě něco vyčítají, dobírají si ho, či se baví na jeho účet.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Naomi Taiko, tým 14

Během chvíle se ponořila do říše snů. Zdálo se jí o jídle, o tom jak porazila vlastního bráchu a zase o jídle. Občas i něco zamrmlala ze spánku, nebo sebou cukla. Pomaličku se sunula po meči k zemi. Spokojeně spala, avšak náhle dopadla na zem. Okamžitě otevřela oči, přičemž ze sebe strhla deku. Rukama se zapřela o zem a vymrštila se na nohy. Vytáhla z kapsičky u nohy kunai a zaujala bojový postoj. Nechala oči přivyknout tmě, a konečně se rozhlédla. Byla stejně zmatená jako Nanami. Nepřítele ne a ne nikde vidět. Pohlédla na senseie a na svůj meč. Narovnala se do své plné výšky, i když vůči senseovi byla stále malá.
"Vy jste mi vzal meč!" okamžitě vyjela na něj. Bylo jí úplně jedno jestli je starší, jestli je její sensei, ale on jí vzal její meč.
"Vraťte ho!" procedila skrz zaťaté zuby.

Akihiro Kazuki
Tým 5
Konohagakure - Jižní cvičiště

Akihiro toho zrovna dvakrát moc nenaspal. Čekal, že u nich doma se situace asi moc nezlepšila po tu dobu, co byl pryč, ale přeci jen očekával alespoň trochu něco jiného... možná méně hektického. Se sestrou to bylo den ode dne horší a i když jí jeho návrat docela pomohl, alespoň tedy po psychické stránce, nedalo se očekávat, že by to mělo dlouhého trvání. Z toho důvodu se také z domu vytratil již brzy ráno, aby se nepotkal s žádným členem rodiny a pro dnešek si odpustil nějaký delší vybavování o tom, co bude a nebude dělat, jak by se měl chovat a tak podobně. Bylo to od něj možná zbabělé, ale v podstatě, už tak stával levou nohou, což na jeho obvykle "milé" povaze bude mít značný vliv a pokud by se k tomu mělo ještě něco přihodit, no... to by jej zrovna někdo mohl přetáhnout něčím po hlavě, aby byl dneska klid. Dříve nebo později by se tak totiž skutečně stalo.
Když Akihiro dorazil na cvičiště, dokázal nahodit alespoň částečně takový neutrální výraz, který nacvičoval celé dlouhé hodiny, co se brouzdal ještě tichou vesnicí a snažil se trochu provětrat si hlavu. Nebylo by asi nejlepší, kdyby tento den začal hned hádkou se svou senseikou, protože ještě teď se mu velice živě vybavovalo, jak to naposledy dopadlo. V závěru, když se k ostatním členům týmu konečně přidal, na všechny lehce kývl hlavou na pozdrav, včetně senseiky, přičemž si zabrblal něco pod vousy, ale dalo se to brát něco jako "ahoj".... možná. Snaha se ale cení. Tímto se snad nic moc pokazit nedalo.

Midori Hyuuga
Tým 1
Železo na prodej

Když se prostřídali v koupelně ztratila Midori přehled o čase. Nebo to možná už bylo dávno předtím, zpětně by to nedokázala určit. Proto jí poněkud překvapilo, že další den byl u konce a zpoza oken dovnitř pronikala tak akorát tma.
Byla moc vděčná, že ke spaní jim byla vyhrazena dokonce pohovka a neskončilo to spaním na zemi. Ještě ke všemu i s peřinou. Nemohla uvěřit jejich štěstí. Narazit na tak milé lidi je až velká náhoda. Kdyby potřebovala motivaci na této misi, šlo by jí jistě převážně o to pomoct těmto lidem. Byla opravdu zaražená, když je paní Hanako dokonce přikryla a tak nebyla schopná zareagovat okamžitě.
"Vám také přeji dobrou noc a doufám, že nějak pomoct dokážeme... Usmála se naposledy na kovářovu ženu a následně byla tma. Věci měla připravené co nejblíže to šlo a už ze zvyku si pod polštář zastrčila kunai. Na chvíli zauvažovala, jestli má varovat Tenshi před Homurovými budíky, ale nakonec se jen s pokrčením ramen obrátila na bok ke kraji pohovky a doufala, že se Tenshi nedostane k tomu jí shodit.
"Dobrou Tenshi-chan, Haru-chan, popřála nakonec a vydala se do říše snů.
Ze snění jí probralo čísi zasyčení. Během chvilky se vyhrabala zpod peřiny a s připraveným kunaiem v ruce zamířila ke zdroji hluku. To, že by to byl jejich sensei nebyl ani zdaleka její první odhad. I přestože to byla ta nejpravděpodobnější možnost, čekala jako budíček něco podobnějšímu ohnivému býkovi. Když ovšem promluvil, povolila napětí v ramenech, otočila se zpět ke svým věcem, protočila očima a o chvíli později už byla i se svými věcmi nachystaná k odchodu. Chvíli čekání na další pokyny vyplnila snahou se plně probudit.